Průzkumný letoun Deperdussin TT
První světová válka ve vzduchu, to byla doba experimentů, zkoušek a teorií pokusů a omylů, které mnohdy vypadaly až bizardně. Není se ostatně čemu divit. První letoun vzlétl koncem roku 1903 a válka vypukla jen o jednu dekádu později. Letectví tak bylo stále ještě v plenkách, nicméně vojáci si záhy uvědomili důležitost role leteckého průzkumu nepřátelského území. Stejně tak si ale záhy uvědomili potřebu zabránit tomuto průzkumu, vytvořit tak stíhací stroje. Dále tu vznikla potřeba zasahovat nepřátelský tým bombardováním, k tomu bylo potřeba sestrojit bombardéry a na jejich ochranu doprovodné stíhačky, také se rozvíjelo námořní letectvo se svými vlastními specifiky a tak to šlo dál a dál. Jelikož nepanoval jednotný názor na roli letectva, nebo spíše během krátké doby vznikla potřeba mnoha specifických rolí, mohly také vzniknout různé více či méně úspěšné konstrukce postavené pro konkrétní úkoly. A protože v té době neexistovalo takové technické zázemí jako dnes, bylo jedinou šancí jak uspět s konstrukcí, prostě stroj postavit a vyzkoušet v boji. A buď se ujme nebo neujme a bude se konstruovat dále.
VÝVOJ a KONSTRUKCE
Francouzský výrobce letounů firma Société Provisoire des Aéroplanes Deperdussin (známější pod označením SPAD), sídlící v Paříži, založil svou společnost v roce 1911, tedy v předválečné době, kdy nejčastěji používanou koncepcí byl dvoumístný jednoplošník, přičemž pozorovatel seděl před pilotem. Typickými představiteli byly rakousko-uherské stroje Etrich Taube, nebo francouzské Blérioty XI. Ze stejného základu pak vycházel i stroj Deperdussin TT zkonstruovaný kolem roku 1912 Armandem Deperdussinem (*1867 - +1924), zakladatelem společnosti SPAD (Société Provisoire des Aéroplanes Deperdussin) a konstruktérem M.M. Bechereauem.
Stroj Deperdussin TT byl středoplošník s celodřevěnou kostrou a s trupem potaženým překližkou. Křídla a vodorovné plochy pokrývalo impregnované plátno, svislou plochu a kormidlo pak kryla dýha. Pohonnou jednotku představoval rotační sedmiválec Gnome o výkonu 59 kW (70 k), ale pozdější sériové stroje měly i devítiválcové motory Gnome o výkonu 74 kW (100 k), nebo hvězdicové motory Anzani o výkonu 33 kW (45 k), 44 kW (60 k) nebo 59 kW (80 k).
Jak už bylo výše řečeno, předválečné dvousedadlovky měly uspořádání pozorovatel a až za ním pilot, což byla velká nevýhoda. Pozorovateli ve výhledu směrem dolů vadilo křídlo, přes které prakticky nic neviděl. To mělo za následek, že tyto předválečné stroje se udržely jen pár prvních měsíců války a poté byly rychle nahrazeny již válečnými konstrukcemi, v kterých byly již tyto poznatky zakomponovány.
VÝZBROJ
Jelikož na začátku války nebylo možno sáhnout po jiných něž předválečných konstrukcích, které nebyly samozřejmě v boji vyzkoušeny, rozhodlo se francouzské letectvo (Aviation Militaire) zařadit do služby i stroje Deperdussin TT. Jednalo se o jedno z prvních letadel zařazených do leteckých jednotek (escadrille), čemuž nasvědčují i pořadová čísla letek D.4 a D.6. Hned první týdny války ukázaly potřebu průzkumných letounů umět se i bránit. A jak to vyřešit v době, kdy ještě nebyla známa synchronizace? Konstruktéři na to šli velice jednoduše. Prostě na horním hřbetě motoru pokusně u dvou strojů vyrostla malá kovová klícka, která byla z přední strany dokonce lehce pancéřovaná (sice jen pár dm2, ale pro ten pocit střelce, co by neudělali :- ) a v ní pak stál pozorovatel/střelec, který obsluhoval kulomet. Jistě si dokážete představit, jaký to musel být pocit, stát ve stoje na letadle a být ofukovaný plným proudem větru z vrtule, která rotuje jen pár decimetrů před vámi, prakticky nechráněn, vystaven nepřátelské palbě. Ono i kdyby byl zalezlý v kokpitu, tak by ho ta překližka nebo impregnovaný potah taky houby uchránily, ale takto se přímo „vystavovat“ na křídlo bylo přeci jenom o něčem jiném. Rozhodně takový střelec potřeboval mít nervy jako člen nějakého akrobatického létajícího cirkusu o pár let později. Stačilo udělat prudší zatáčku a kdo ví jestli střelec ze svého postavení nemohl vypadnout. A o tom, že neměl padák, protože v té době prostě nebyl, ani nemluvím.
První takto upravený stroj vyzkoušel pilot Loiseau v prvním půlroce války ve Villacoublay. Jméno odvážného střelce bohužel neznáme. Druhý vyzbrojený Deperdussin TT s kulometem v ocelovém stojanu vzlétl až mnohem později, protože podle dochovaných fotografií se již jednalo o stroj s motorem Gnome o výkonu 118 kW (160 k). Obě vyzbrojená letadla pak byla zaslána chránit Paříž, ale že by zasáhla do bojů není známo.
BOJOVÁ SLUŽBA ve Francii
První průzkumné Deperdussiny TT sloužily tedy u letek D.4 a D.6. Letka D.4 začala podnikat průzkumné lety nad údolím Sambre dne 14.8.1914, tedy týden po zahájení bojů na západní frontě, ale již 3.září její velitel hlásil, že se na letounech projevují známky únavy materiálu. V říjnu 1914 pak byla jednotka převelena k 1.armádnímu sboru a později ke 3.sboru. K 29.březnu 1915 pak byla letka D.4 přezbrojena na letouny Caudron G.3.
Druhá letka vyzbrojena Deperdussiny, D.6, začala válku průzkumnými operacemi nad frontou v Belgii a v říjnu 1914 podnikala akce nad řekou Aisne. Stroje se nejčastěji používaly ve své původní roli, totiž v průzkumné a koordinaci dělostřelecké palby, ale dne 28.ledna 1915 se jednomu stroji podařilo zahnat z fronty německý Aviatik. Střelec/pozorovatel byl patrně vyzbrojen nějakou karabinou nebo brokovnicí a dokázal se i s manévrujícím letadlem trefit :-) Dne 21.2.1915 pak další Deperdussin zaznamenal dílčí úspěch, když na nepřátelskou dělostřeleckou baterii svrhl malé pumy, které pozorovatel ručně vyhazoval z letadla. V březnu 1915 i tato jednotka byla přezbrojena na Caudrony G.3.
BOJOVÁ SLUŽBA v ostatních státech
Kromě Francie převzalo dva stroje i Belgické královské letectvo, které je však pro nedostatek náhradních dílů příliš dlouho neužívalo. Jeden stroj se ještě před válkou dostal do španělské Státní letecké školy. Jeden Deperdussin TT také létal v tureckých službách. Bohužel není známo jestli se jednalo o model T nebo TT. Tento stroj prováděl od podzimu 1914 průzkumné lety na Bosporem a hlídal pohyby ruského černomořského loďstva. Při jedné z průzkumných akcí byl v roce 1915 sestřelen ruským létajícím člunem Grigorovič M-5. Také Velká Británie projevila o Deperdussin zájem. Již v létě 1914 obsadil druhé místo při výběrovém řízení pro britské ozbrojené síly, ale v září došlo k nehodě, při které se stroj ve vzduchu rozpadl. Posádka nepřežila. To mělo za následek nedůvěru Velké Británie v jednoplošníky, na což například o pár let později doplatil vynikající Bristol M.1 „Bullet“. Royal Flying Corps měla za války ve svém užívání jen několik strojů, určených především k výcviku. Royal Naval Air Service pak z Francie obdržela 10 strojů, z čehož dva byly upraveny jako plovákové. Čtyři letouny poháněl motor Gnome o výkonu 74 kW, jeden pak měl 51 kW motor, tři byly vybaveny hvězdicovým motorem Anzani o výkonu 74 kW a poslední dva pak opět motorem Anzani, ale již o výkonu jen 59 kW. Poslední z těchto námořních strojů se udržel ve službě na stanici ve Felixtowe pravděpodobně až do začátku roku 1916.
Kromě výše uvedených zemí používalo dva Deperdussiny i Srbské království a to během balkánských válek roku 1913. Jestli se stroje dočkaly svého nasazení i za První světové války však není známo. Největším mimofrancouzským uživatelem Deperdussinů se stalo carské Rusko, kde tento stroj obsadil třetí místo při výběrovém řízení na vojenské letadlo. Rusko dokonce dalo těmto letounům přednost před svou vlastní konstrukcí Sikorskij S.11, která obsadila druhé místo. S firmou SPAD pak Rusko dohodlo licenční výrobu, která se rozběhla v Lebeděvově továrně a dala celkem 63 strojů. Všechny stroje, včetně dvou plovákových, se pak používaly až do roku 1917. Jeden z nich v prosinci roku 1917 ukořistily na „bílých“ během občanské války „rudí“ bolševici a zařadili jej ke svému 1.aviaotrjadu.
Celkem bylo postaveno asi necelých 200 kusů Deperdussinů TT včetně licenční výroby v carském Rusku.
TTD – Deperdussin TT
----------------------------------------------------------------------------------------------------------
* Počet členů osádky: 2
* Rozpětí: 10,97 m
* Délka: 7,92 m
* Výška: 2,69 m
* Nosná plocha:
* Hmotnost prázdného letounu: 420 kg
* Vzletová hmotnost: 725 kg
* Maximální rychlost: 114 km/h
* Výzbroj:
* Dostup:
* Stoupavost:
* Dolet: 2,5 hod
* Motor / Výkon: 1x motor Gnome Rhone / 60 kW (70 k)
* Vyrobeno kusů: cca 200 ks (včetně licenční výroby)
* Uživatelé: Francie, Austrálie, Belgie (2 ks), Portugalsko, Rusko (63 ks), Srbsko (2 ks), Španělsko (1 ks), Turecko (1 ks), Velká Británie (min. 10 ks)
Zdroje:
http://www.geocities.com/ww1fighters/pl ... rdustt.htm
http://www.ultraligero.net/Aeromodelos/ ... sin_TT.pdf
Vojenská letadla 1 – Václav Němeček – 1989
http://wp.scn.ru/en/ww1/o/293/21/0#1
http://letouny.webz.cz
http://acepilots.com
http://www.wikipedia.org
Zvláštní poděkování mému dvornímu kontrolorovi pravopisu Martanovi:-)
