PALBA.CZ

Dokumenty k pozadí sibiřské anabáze čs. legionářů.

Něco málo z telegrafických rozkazů, projevů, dopisů, memorand a úředních styků k sibiřské anabázi československých vojáků, což snad vedle čtení spisů přímých účastníků rozšíří čtenářům obzor do zákulisí celé akce.
Dokumenty nashromáždilo trio historiků Jaroslav Werstadt, Jan Opočenský, Jaroslav Papoušek, vydány byly v září 1935 v dokumentační knize, která sloužila jako příloha knihy Dr. Edvarda Beneše „Světová válka a naše revoluce“. Dokumenty, jsou ponechány v původním znění a překladu, od výše jmenovaných historiků. Jen uvádím, že archiv ruských legionářů, na který jsou odkazy, je dnes součástí vojenského historického archivu v Praze 8 Karlíně.

část 1

Na konci roku 1917 bylo na území carského Ruska přibližně 40 000 spojeneckých vojáků československé Národní rady formujících se do dvou divizí a několika menších oddílů. Národní rada toho roku dosáhla od revolučního Ruska (myšleno prozatimní vláda z února 1917) s jednocení československých vojáků v Rusku pod jednu armádu československou řízenou z Francie. Českoslovenští vojáci politicky podléhali Národní radě a po vojenské stránce vrchnímu velení československé armády v Paříži (francouzský generál Janin). I když šlo pouze o formální věc, díky špatnému spojení ČS jednotek v Rusku a domácí základny ve Francii. Národní rada s vrchním francouzským velením se v první polovině roku 1917 rozhodla o převezení všech československých jednotek z Ruska do Francie a od června 1917 se na dopravě vojáků začalo intenzivně pracovat. První oddíl československých vojáků pod vedením kapitána Husárka se dostal do Francie už v říjnu 1917 a druhý oddíl vedený kapitánem Gibišem došel do Cognacu v únoru 1918. A pak se ozvala "Aurora"...

Masaryk pobývající během bolševické revoluce v Petrohradu ihned začal rozesílat do Kyjeva, kde byla politická i vojenská ústředna československých sil v carském Rusku, i do dalších míst dopisy a telegramy o zaujetí přísné neutrality v nastalém revolučním zmatku, aby se Čechoslováci vyhnuli problémům ať s bolševickou vládou či jinýma živlama.

Originál podepsaný vlastní rukou Masaryka; rusky.

V Petrohradě dne 9. listopadu (27. října) 1917.
Dopis profesora Masaryka všem vojenským úřadům a náčelníkům, velícím československým vojskům, o neutralitě při vnitřních ruských sporech.
Opíraje se o dohodu československé Národní rady se Stanem nejvyššího velitele a s hlavní správou generálního štábu, že československých vojsk nemůže býti použito ve vnitřních sporech v Rusku, nýbrž jen proti vnějším nepřátelům Ruska, žádám, aby československých vojenských oddílů v žádné formě nebylo používáno při nynějším politickém mezistranickém sporu.
Předseda Československé Národní Rady
T. G. Masaryk

Masaryk následně odejel sám do Kyjeva, kde uzavřel s tehdejší Ukrajinskou vládou smlouvu, kterou dosáhl zásobování československého vojska vším potřebným. Již v lednu roku 1918 sovětská vojska vedená plukovníkem Muravjevem začala ohrožovat samotný Kyjev a jejich postup Ukrajinou i díky pomoci místních bolševiků byl nezadržitelný. Ukrajinská vláda se odhodlala k poslednímu gestu vzdoru a dne 24. ledna vyhlásila úplnou nezávislost na Rusku a začala vyjednávat s Němci. Za této situace v podstatě československo ukončilo styky s vládou Ukrajinskou a začalo vyjednávat o neutralitě s velitelem sovětského vojska.


V popředí stojí zleva šéf Odbočky Národní rady Václav Girsa, předseda Národní rady profesor T. G. Masaryk, velitel československého armádního sboru v Rusku generálmajor Šokorov

Opis v archívu ruských legionářů.

V Jagotíně dne 31. ledna 1918.
Smlouva mezi štábem II. československé divise a velením jasinovského oddílu donského vojska o přísné ozbrojené neutralitě československých vojsk.
Při skončeném jednání s velitelem Jasinovského oddílu donských vojsk bylo stanoveno toto:
1. Jasinovský oddíl donského vojska uznává přísnou ozbrojenou neutralitu jmenovaných československých vojsk.
2. V případě potřeby připouštíme odchod československých oddílů z městečka Jagotína.
3. Při odchodě československých vojenských oddílů má býti v čele nesen národní červenobílý prapor; naším heslem "komuna", heslem československých vojenských oddílů je "Čech". Současně zavádí se spojovací služba.
4. Československé oddíly v městečku Jagotíně přejímají místní strážní službu, a to v obvodu lihovaru; zavazují se nevydávati z něho líh v žádném případě.
5. Československé oddíly mohou posílati své posly na všechny strany mimo rayon válečných událostí.
Smlouva je platna do 2. února do 12 hodin v noci, což potvrzujeme svými podpisy a pečetěmi.

Pečeť:
Jasinovský oddíl donského vojska pro boj s protirevolucí.
Podepsal velitel oddílu: Žloba (vlastnoruční podpis - dále už jen v. p.)
Za štáb II. čsl. divise: Divisní lékař Dr. Foustka (v. p.)
Divisní meteorolog: Dr. Vipler (v. p.)
Velitel úderného praporu: Dvořák (v. p.)
Předseda komitétů setnin a praporů: Houžvic (v. p.)

K dokumentu je připojena poznámka:
Poznámka: Vrchní velitel vohjsk vlády lidových komisařů plukovník Muravjev, pozval k sobě 1. února velitele II. čsl. divise, náčelníka štábu a dra Foustku. Těmto zástupcům štábu Muravjev oznámil, že uvedená smlouva není vázána výpovědní lhůtou a rozšiřuje se na všechny československé oddíly.

Den před vstupem sovětských vojsk do Kyjeva, vydal Masaryk jménem Národní rady prohlášení o dalším vedení války proti R-U a Německu, i přes mírová jednání bolševiků v Litevském Brestu.

Československý Deník z 10. února 1918.

V Kijevě dne 7. února 1918.
Deklarace Československé Národní rady, prohlašující československé vojsko ve všech dílech dřívějšího ruského státu za část autonomní československé armády ve Francii.
Proti různým pochybnostem, vznikajícím z mírových jednání v Litevském Brestu, prohlašujeme, že naše vojsko a naši organisovaní zajatci nikterak neustupují od svého revolučního boje proti Rakousko-Uhersku a Německu; ve svém boji za právo sebeurčení a samostatnost československého národa setrváme a proto prohlašujeme československé vojsko ve všech dílech dřívějšího ruského státu za část autonomní československé armády ve Francii.
V Kijevě dne 25. ledna (7. února) 1918.
Předseda československé Národní rady: T. G. Masaryk
Předsednictvo odbočky československé Národní rady pro Rusko:
Místopředsedové: Prokop Maxa, Rudolf Medek
Sekretáři: Jiří Klecanda, Dr. Ivan Markovič


Ústup československých jednotek z Ukrajiny do Ruska.

Původní, na stroji psaný opis ruského textu; archív ruských legionářů.

V Kijevě dne 16. února 1918.
Náčelník štábu vrchního velitele Muravjeva komisaři československých vojsk prof. Masarykovi: sděluje, že vrchní velitel Muravjev nemá námitek proti dopravě československého vojska do Francie a proti jeho vydržování jinými vládami.
Vrchní velitel nařídil, aby Vám bylo oznámeno, že nemá námitek ani proti odchodu Vašich oddílů do Francie, aniž proti tomu, aby přešly na účet jiných vlád.
Zároveň zasílaje Vám telegram velitele stanice Berezan Samonenka čís. 210, prosím Vás, abyste učinil opatření pro uklidnění 7. československého pluku a poslal tam komisaře nebo dokonce spolehlivý oddíl.
Náčelník štábu vrchního velitele revoluční armády východní fronty na Ukrajině: Podpis nečitelný.
Adjutant štábu: Šerezňakov (?) (v. p.)

Na kopii, kterou zaslal profesor Masaryk do Paříže Národní radě je v pravém horním rohu vlastní rukou Masaryka tužkou napsána poznámka: "Důkaz, že s bolševiky lze jednat."

S Muravjevem bylo smluveno, že československé jednotky budou nadále zásobovány, jídlem, penězi a vším potřebným a zároveň budou jako doposud strážit a zabezpečovat území kde jsou posádkou. Mezitím ale Němci v průběhu února postupovali směrem na Kyjev a první boje Čechoslováků s němci započali již 25. února. 28. února obsadili Němci Kyjev a 8. března v oblasti Konotopu poblíž Bachmače začali nové boje s Němci, které trvali až do 13. března a vyžádali si na 145 mrtvých, 41 pohřešovaných a 210 zraněných Čechoslováků.

Národní rada v Paříži dostala dne 4. března 1918 z ministerstva války zprávu podepsanou generálem Fochem, podle níž se profesor Masaryk dohodl s bolševickou vládou, že československé vojsko zůstane v Rusku. Což se samozřejmě těžce dotklo plánů francouzského ministerstva války a činitelů na Quai d´Orsay (francouzské ministerstvo zahraničních věcí). De Margerie z francouzského ministerstva zahraničních věcí pak k tomu zaslal oficiální přípis.


Quai d´Orsay francouzské ministerstvo zahraničních věcí, jež bylo koncem války téměř denním místem návštěv Dr. Edvarda Beneše.

Originál francouzsky.

V Paříži dne 11. března 1918.
Dopis francouzského ministerstva zahraničních věcí předsedovi Národní rady o stanovisku francouzského ministerstva zahraničních věcí k domnělé dohodě profesora Masaryka se sovětskou vládou o setrvání čsl. Oddílů v Rusku.
Ministr války oznámil mi 4. tohoto měsíce, že podle údajů českých delegátů, sdělených v Rusku gen. Niesselovi, p. Masaryk sjednal prý s maximalistickými úřady kompromis, který umožní českým formacím setrvati na místě.
Za těchto podmínek náčelník francouzské vojenské mise v Rusku dal Čechům volnost jednání a přerušil vyjednávání o převozu těchto oddílů do Francie, které zahájil z rozkazu ministra války.
Mám čest oznámiti Vám tyto údaje. Rozumí se, že odpovědnost za toto rozhodnutí padá pouze na vyjednavače, kteří se domnívali, že je mohou učiniti bez spolupráce s kompetentními francouzskými úřady.
Za ministra a s jeho pověřením státní rada, plnomocný ministr; P. De Margerie.

Beneš a členové pařížské Národní rady, tím byly velmi zmateni, neb to jednak neodpovídalo plánům Národní rady a pak to bylo protichůdné ke zprávám od profesora Masaryka podaných přímo Národní radě. Následně se ukázalo, že zpráva spočívala na omylu, jehož se dopustil vojenský atašé v Moskvě francouzský generál Niessel, od něhož informace pocházela. Patrně si nesprávně vykládal ujednání profesora Masaryka s Muravjevem a s vládou bolševickou z počátku měsíce března.

Počátkem března 1918 probíhaly v Moskvě rozhovory Masaryka a sovětské vlády na konečném oficiálním svolení k přepravě československého armádního sboru. 7. března opustil Masaryk Moskvu a vydal se na cestu do Vladivostoku, Tokia a Ameriky. Dne 15. března dostal komisař československého vojska, Prokop Maxa, zprávu, že sovětská vláda dala k této cestě svolení, při čemž byla vrchním velitelem, Antonovem Ovsejenkem, tlumočena žádost, aby československé vojsko zanechalo sovětskému vojsku část zbraní. Klecandova zpráva ze dne 15. března 1918, presidiální komisi Odbočky Národní rady, hovoří o osobním souhlasu Lenina s odjezdem armádního sboru. Velitel československého armádního sboru generálmajor Šokorov, vydal hned následujícího dne rozkaz aby se vojsko připravilo k odjezdu a zároveň bylo nařízeno, aby část výzbroje , která by znesnadňovala jízdu a která je zbytečná, byla odevzdána velitelství sovětských vojsk.

Na stroji psaný opis; v archívu ruských legionářů

V …… dne 16. března 1918.
Rozkaz vrchního velitele Antonova-Ovsejenka všem velitelům a přednostům stanic, aby všemožně pomáhali pohybu československého vojska na východ.
Nařizuji všem velitelům a přednostům stani, aby nečinili žádných překážek pohybu československého armádního sboru po trati 1. Vorožba-Bělgorod-Kupjansk-Liski-Povorino-Penza-Samara; po trati 2. Vorožba-Kursk-Voroněž-Grjazy-Kozlov-Rtiščevo-Penza-Samara; po trati 3. Kursk-Orel-Jelec a Kursk-Kastorna-Jelec, Ranenburg-Kozlov-Rtiščevo-Penza-Samara a aby všemožně urychlovali jeho pohyb.
Pečeť
Vrchní velitel sovětských vojsk republik jižního Ruska: Antonov-Ovsejenko

Téhož dne byl vydán Antonovem Ovsejenkem rozkaz tohoto znění:
„Naši druhové z československého armádního sboru, kteří slavně a chrabře bojovali u Žitomíra, kryjíce Kijev, a pod Hrebjonkou i Bachmačem, hájíce cestu k Poltavě a Charkovu, nyní odcházejí z území Ukrajiny a odevzdávají nám část výzbroje. Revoluční vojska nezapomenou bratrské pomoci, kterou československý armádní sbor prokázal v boji pracujícího lidu Ukrajiny s bandami loupežného imperialismu. Výzbroj, odevzdávanou Čechoslováky, přijímají revoluční vojska jako bratrský dar.“ Vrchní velitel sovětských vojsk jihoruských republik, Antonov- Ovsejenko.“


Vladimir Aleksandrovič Antonov-Ovsejenko vrchní velitel sovětských vojsk republik jížního Ruska.

Prozajímavost dodávám, že Antonov-Ovsejenko po skončení občanské války se stal konzulem a pobýval mimo jiné i v ČSR. Jako konzul se účastnil i Španělské občanské války v Barceloně, odkud byl odvolán. V únoru 1938 byl uvězněn a následně popraven.

Ale již dne 18. března 1918 se situace v Moskvě změnila, někoho tam napadlo, že by se československá vojska mohli připojit k Semenovovi, respektive k Japoncům a začali dělat potíže s odjezdem do Omsku. Byla proto zahájena nová jednání, která vedl v Moskvě Jiří Klecanda a v Penze Dr. Girsa, Prokop Maxa, Vlastimil hurban a Dr. Markovič. Výsledkem Penzského jednání byla dohoda se sovětskou vládou ze dne 26. března. Telegram z 26. března je tím zajímavější, že se jedná nejspíše o nejstarší projev Stalina k československým záležitostem.

Na stroji psaný opis; v arch. Ruských legionářů

V Moskvě, Kreml, dne 26. března 1918.
Telegram lidového komisaře Stalina zástupcům československého armádního sboru o usnesení rady lidových komisařů o podmínkách svobodné cesty československého armádního sboru do Vladivostoku.
Rada lidových komisařů považuje návrh československého armádního sboru za spravedlivý a zcela přijatelný, dají-li se bezpodmínečně ešelony na okamžitou cestu k Vladivostoku a budou-li odstraněni protirevoluční velitelé.
Čechoslováci nejedou jako bojové jednotky, nýbrž jako skupina svobodných občanů, beroucích s sebou určité množství zbraní pro sebeochranu proti přepadením protirevolucionářů.
Rada lidových komisařů nařizuje – penzenské radě – soudruhovi Kurajevovi – odvolati všechny staré komisaře a ustanoviti nové, spolehlivé průvodce do Vladivostoku, kteřížto komisaři mají hájiti nedotknutelnost Čechoslováků jako organisovaného celku a systematicky informovati radu lidových komisařů o všech příhodách, jež se sběhnou při pohybu Čechoslováků.
Příslušný telegram bude rozeslán radou lidových komisařů všem zainteresovaným radám.
Vyřiďte Čechoslovákům, že rada lidových komisařů jest hotova poskytnouti jim všemožnou pomoc na území Ruska, budou-li čestně a upřímně loyální.
Z rozkazu rady lidových komisařů
Stalin.

Spojenecká politika co se týká Ruska a zdejší občanské války se místy rozcházela a to byl zrovna případ i československých oddílů. Zatímco Francie už od roku 1917 toužila přepravit československé jednotky do Francie, kde měli zaplnit místo těch co už kanóny sežraly, tak Británie se obávala bolševického postupu do Sibiře a ráda by použila československých jednotek jako oporu spojeneckých zájmů v Rusku a proto se obrátila na Paříž s následujícím textem.

Opis, na stroji psaný, úředně ověřený a zaslaný dne 1. dubna 1918 francouzským ministerstvem války Národní radě; francouzsky.

V Londýně dne 1. dubna 1918.)
Telegram francouzského vojenského attaché ministru války o názorech britského ministerstva války na použití českých oddílů v Rusku, o žádosti Trockého, aby armádní sbor byl v Rusku ponechán a o třech možnostech řešení otázky.
Britský generální štáb odevzdal britskému ministerstvu zahraničních věcí notu, jejíž taxt Vám pošlu nejbližším kurýrem a která se týká jeho návrhu o způsobu, jak použíti českého armádního sboru, který jest nyní v Rusku a na cestě z Kurska do Samary. Ministerstvo války soudí, že tento sbor čítá asi 40 000 mužů, ale že nemá ani dělostřelectva ani obozu a že celkem jest složen jen z pěchoty, ozbrojené puškami a mající jen tolik střeliva, kolik může sama unésti.
Trocký prý žádal, aby český armádní sbor byl ponechán v Rusku a stal se jádrem reorganisované ruské armády. Avšak Národní rada prý to odmítla a armádní sbor je prý na cestě do Vladivostoku.
Ministerstvo války silně pochybuje že by bylo lze najíti lodi, které by jej převezly do Evropy, ale má-li toto vojsko skutečnou cenu, mohlo by ho býti podle názoru ministerstva války vhodně použito v Rusku nebo na Sibiři.
V tomto případě zdají se býti možnými tři řešení. 1. Dopraviti Čechy do krajiny Omska, kde Národní rada doufá organisovati druhý armádní sbor a kde by mohli brániti pronikání nepřítele do Sibiře. 2. Poslati je do Archangelska, aby chránili zásoby a pokusili se organisovati spojení se Sibiří přes Perm. Toto řešení bude lze asi těžko uskutečniti. 3. Dopraviti Čechy do Zabajkalí aby kooperovali se Semenovem. Z těchto tří řešení ministerstvo války považuje za nejpraktičtější třetí řešení ovšem s podmínkou, že by armádní sbor mohl nalézti v Čitě nutné zásoby a munici.
Myslím, že by ministerstvo války rádo znalo Váš názor na toto různá řešení.

Proti třetímu řešení byl jednoznačně samotný československý armádní sbor a Odbočka Národní rady v Rusku. Opis pamětního spisu odbočky Národní rady, odevzdaného dne 30. dubna 1918 omskému sovětu a kategoricky vyvracejícího domněnku, že by mohl armádní sbor pomáhati Semenovi, je uložen taktéž v archívu ruských revolucionářů.
V Paříži se Národní rada obrátila i hned na francouzské ministerstvo války. Po vzájemné dohodě Beneše, generála Janina (velitel československé armády) a generála Albyho (šéf generálního štábu na ministerstvu války), odeslal generál Janin následujícího dne odpověď pro ministra války Clemenceaua.


Georges Benjamin Clemenceau francouzský ministr války a předseda vlády, fotografie pochází ještě z 19. století.

Opis, na stroji psaný, úředně ověřený a zaslaný současně gen. Janinem Národní radě; francouzsky.

V Paříži dne 2. dubna 1918.
Dopis velitele československé armády generála Maurice Janina ministru války Clemenceauovi o zamítavém názoru Národní rady na návrh britského ministerstva války, aby českých oddílů vojenských bylo použito v Rusku.
Národní rada, jíž jsem podal zprávu o telegramu vojenského attaché v Londýně ze dne 1. dubna, týkajícím se úvah britského ministerstva války o tom, jak použíti v Rusku a na Sibiři českých vojenských sil, které jsou právě transportovány, uložila mi, abych znova naléhavě zdůraznil její dřívější návrhy a požadavky na převoz těchto jednotek do Francie.
Jak již oznámila a jak to ostatně vyplývá z telegramů gen. Lavergnea, české jednotky jsou prodchnuty bezpodmínečnou touhou přijeti a bojovati na západní frontě. Tato touha, utvrzovaná jejich neméně absolutní nedůvěrou k bolševickým vládcům a k vojenským oddílům, jimiž tito disponují, způsobila by u nich, kdyby byly ponechány v Rusku, naprostou demoralisaci, která by vedla k jejich rozkladu a rozpadnutí. Tento fakt kromě toho by zhoršil v československých zemích nemilý mravní efekt, způsobený zprávami rakouského tisku o více méně nešťastných bojích, k nimž došlo na Ukrajině mezi některými těmito jednotkami a vpadnuvšími tam Austroněmci. Byl zajat značný počet českých vojínů, kteří jsou v nebezpečí, že budou zastřeleni, a o československých jednotkách bylo vykládáno, že byly opuštěny Spojenci, ačkoliv byly jimi organisovány. Zesílení těchto pověstí, k němuž jistě by došlo, kdyby tyto jednotky byly ponechány proti své vůli v Rusku, zasadilo by osudnou ránu dosavadnímu houževnatému odporu československého národa proti rakousko-uherské vládě.
Z těchto úvah vyplývá, že je nutno a priori vyloučiti rozhodnutí, aby byly zadrženy u Omska nebo u Archangelska. Doprava do Archangelska mohla by tedy přicházeti v úvahu jen z toho důvodu, že by usnadnila převoz do Francie. Co se týče použití českých oddílů ve východní Sibiři, Národní rada považovala by eventuálně za možné, aby jich bylo dočasně použito, než by přišly na řadu při převozu a pokud by se až do té chvíle zdržovaly v této krajině.
M. Janin


Velitel československé armády francouzský generál Maurice Janin.

Francouzský vojenský attaché 11. dubna oznamuje další zastavení československého armádního sboru a jeho další odzbrojování, které mělo býti přerušeno a sbor se na vlastní pěst vydal na východ. Čímž opět došlo ke zmatení francouzů i Národní rady.

Opis, na stroji psaný, úředně ověřený a zaslaný dne 15. dubna 1918 francouzským ministerstvem války Národní radě; francouzsky.

V Moskvě dne 11. dubna 1918
Telegram francouzského vojenského attaché ministerstvu války o stavu československého armádního sboru a o směrech jeho převozu do Francie.
Za nynějšího stavu věcí není možno stanoviti přesně ani den, kdy Český armádní sbor dorazí na Dálný Východ, ba dokonce ani, zdali tam bude moci vůbec dospěti.
Mé telegramy 64 a 72 do Paříže a 9 velvyslanci Vám oznámily, že armádní sbor začíná odzbrojovati a že z rozkazu Trockého byl zadržen pro události na Dálném Východě.
Upozornil jsem na nebezpečí tohoto odzbrojení: bylo tomu tak dobře porozuměno, že český sbor je přerušil a mohl svémocně pokračovati v jízdě.*
V této chvíli 5 vlaků minulo Omsk. Poslední vlaky jsou v Charkově, Tambově; vstupem 3 000 zajatců byl rozmnožen stav sboru na 45 000 mužů.
Běží nyní o rozhodnutí, zda mají býti posláni do Vladivostoku, při čemž nelze říci, že se tam vůbec dostanou, nebo zda mají býti posláni do Archangelska, kam vždy mohou doraziti. Rovněž lze je rozděliti a poslati oběma směry.
Konečně by si Národní rad přála, aby jeden pluk projel Amerikou a roznítil nadšení u tisíců tamních Slováků, kteří nejsou občany americkými.
Prosím, aby mi byly dány instrukce v době co nejkratší; jsou naléhavé. Považuji za nezbytné zdůrazniti, že lze ponechati za těchto podmínek v Rusku jen velmi nepatrnou část této jednotky. Zdá se, že vojenský duch této jednotky je výborný; přeje si bojovati ve Francii.

*K odzbrojování na základě penzenské dohody došlo za souhlasu francouzského vojenského přidělence majora Vergé; odzbrojování bylo přerušeno jen dočasně, když byl pro japonský výsadek ve Vladivostoku pohyb armádního sboru počátkem dubna zastaven; zprávy, že armádní sbor pokračoval v jízdě ze své moci, neodpovídaly skutečnosti.

Dne 20. dubna zakročuje vláda pařížská u vlády americké, se žádostí o dodání lodí pro přepravu československého armádního sboru z Vladivostoku a eventuálně z Archangelska. Čímž Francie poprvé písemně uvažuje o možném rozdělení československého sboru do dvou směrů.

Opis, na stroji psaný, úředně ověřený a zaslaný dne 25. dubna 1918 francouzským ministerstvem války Národní radě; francouzsky.

V Paříži dne 20. dubna 1918.
Dopis ministerského předsedy a ministra války komisaři pro národní dopravu a obchodní loďstvo; dopisem je žádán, aby se postaral o tonáž, potřebnou pro převoz československého armádního sboru do Francie.
Mám čest zaslati Vám opis telegramu našeho vojenského attaché v Moskvě ze dne 11. dubna č. 85-87 o nynější situaci českého sboru v Rusku.
Tento kontingent, čítající 50 000 mužů, se rozhodl odebrati se do Francie. Jedna část nastoupila již cestu drahou do Vladivostoku.
Je to oddíl výtečný, vycvičený a ukázněný, jehož brzký příchod na francouzskou frontu má co největší důležitost.
Za účelem zajištění jeho převozu požádal jsem pana ministra zahraničních věcí, aby bezodkladně podnikl kroky u americké vlády pro získání tonáže, potřebné k jeho nalodění ve Vladivostoku anebo v Dálném.
Je dosud nejisto, přijede-li český sbor do těchto přístavů. Dlužno tudíž uvažovati o možnostech rychlejší dopravy přes Archangelsk.
Mám čest Vás žádati, abyste byl tak laskav a naléhavě zakročil u britských úřadů a získal je pro spolupráci při této dopravě, jejíž nutnost a naléhavost jistě pochopíte.
Podepsán: Alby*

*Náčelník francouzského generálního štábu na ministerstvu války.

Zároveň Paříž schvaluje jednání s bolševickou vládou o přepravě československých jednotek z Ruska.

Opis, psaný na stroji, úředně ověřený a zaslaný současně francouzským ministerstvem války Národní radě; francouzsky.

V Paříži dne 20. dubna 1918.
Telegram ministerského předsedy a ministra války francouzskému vojenskému attaché v Moskvě, zmocňujícího jednati se sovětskou vládou o odjezdu čsl. armádního sboru do Francie přes Archangelsk nebo Vladivostok.
Odpověď na telegram 72 z 9. dubna a 85-87 z 11. dubna.
1. Britská vláda byla upozorněna na velmi značnou důležitost, kterou má za nynější situace převoz českých vojenských oddílů na francouzsko-anglickou frontu.
2. Budu Vás informovati o všech rozhodnutích, která budou učiněna, abych Vám umožnil jednati v dohodě s p. Noulensem* a s bolševickou vládou, aby byl zajištěn svobodný projezd Čechů buď do Archangelska nebo do Vladivostoku podle toho, jak kde bude možno najmouti lodi.
Alby

*Francouzský velvyslanec.
Jednání francouzské vojenské mise se sovětskou vládou vedl kapitán Sadoul.
Další zastavení československého sboru mělo s největší pravděpodobností na svědomí spojenecko-sovětské jednání, kde bylo rozhodnuto, aby další doprava přes Irkutsk byla zastavena. Z neinformovanosti tento rozkaz vzbudil další nedůvěru Čechoslováků k bolševickým sovětům.


Georgij Vasiljevič Čičerin lidový komisař.

Opis v archívu ruských legionářů

V Moskvě dne 21. dubna 1918.
Telegram lidového komisaře zahraničních věcí Čičerina sibiřské sovětské vládě o zastavení dopravy československých oddílů na východ.
V obavě před japonským útokem na Sibiř Německo důrazně žádá („trebujet“), aby bylo započato s rychlou evakuací německých zajatců z východní Sibiře do západní, nebo evropského Ruska. Prosím, učiňte všechna opatření. Československé oddíly nesmí se pohybovati na východ.
Čičerin, lidový komisař.

V knize „Cesta revoluce“ Jaroslava Kratochvíla, str. 63, je vyslovena domněnka, že poslední věta byla pozdějším doplňkem a provokací. Na to zareagoval historik Jaroslav Papoušek ve svém díle „Proč došlo ke konfliktu legií se sověty.“ Praha, 1928 str. 28. – Otázku, zda věta o československých oddílech byla připojena z podnětu Německa, či z popudu spojeneckých zástupců nebo konečně z vlastního rozhodnutí sovětských činitelů, dosud známé dokumenty neobjasňují. Určité známky naznačují, že rozhodnutí bylo učiněno sovětskou vládou samostatně. Bylo snad při tom počítáno, že za takových okolností bude lze vystaviti armádní sbor účinnější agitaci českých komunistů. Je při nejmenším nápadné, že orgán českých komunistů o možnosti cesty na Archangelsk již tři dny před tímto rozhodnutím psal: „Ano, situace v Sibiři je taková, že cesta Sibiří znamená pro český korpus cestu ohněm ne jednoho statisíce zajatců všech národností, nemluvě již o vlivu, který toto hnutí zajatců vykonává na místní sověty. Tato nelítostná skutečnost se českému vojsku říci nesmí, a jak se dovídáme v posledních chvílích, řekne se mu, že se změnil strategický plán a že se do Francie půjde kratší cestou, přes Archangelsk, který mají Angličané v rukou.“
Trochu odběhnu od tématu – Jaroslav Kratochvíl i Jaroslav Papoušek byli oba obětí nacistického režimu. Jaroslav Kratochvíl člen KSČ, byl během okupace zapleten do odboje a 11. ledna 1945 zatčen Gestapem. Oba umírají na samém konci války v koncentračních táborech (Kratochvíl v Terezíně dne 20. března ale Papouška jsem nevypátral).

Jen trošku doplním pozadí k těmto dokumentům.
V únoru 1917 byl svržen car Mikuláš II. a na jeho místo nastoupila Prozatimní vláda včele s Kerenským. Tato vláda i přes nemalé hospodářské a politické problémy dostála svých závazků Dohodovým mocnostem (Francie, Anglie...) a pokračovala dál ve válce proti Centrálním mocnostem (Rakousko-Uhersko, Německo, Bulharsko, Turecko). Naši legionáři tak mohli být nasazování dle potřeby proti centrálním mocnostem tak, jak bylo jejich úmyslem. Výstřel z Aurory v říjnu 1918 však vše změnil. Lenin prakticky ihned vydal prohlášení, ve kterém vyzíval všechny válčící země k ukončení konflitků a navíc nabídl i klidně i samotné Rusko se války zřekne. Toho využili Centrální mocnosti a začali s Ruskem jednat o příměří. Netřeba asi říkat, že svým vstřícným přístupem Lenin ukázal slabost Ruska a tak hlavně Německo mohlo na jeho novou bolševickou vládu vyvíjet silný tlak. V prosinci 1917 bylo skutečně uzavřeno příměří. Poté byly zahájeny Brest-Litevská mírová jednání, které se vlekla více jak dva měsíce, během kterých Němci postupovali dále na východ a to tak rychle, jak rychle se hroutila síla Ruska. Začátkem března 1918 pak byl uzavřen mír. Východní fronta tak přestala existovat a Němci mohli na západní frontu přesunout cca 40 divizí. Proto také již koncem března 1918 mohli zahájit jarní ofenzívu, jejiž tlak byl tak silný, že se Němci opět ocitli před Paříži jako na podzim 1914. Čs.legionářm tímto mírem byl zněmožněn boj proti Rakousko-Uhersku a nezbylo jim nic jiného, než buď zůstat kde jsou v zemi zmítané Občanskou válkou. A nebo se dát na východ a přes Japonsko a USA se vrátit domů. Samozřejmě nikdo nechtěl čekat jak dopadné ruská občanská válka a tak se rozhodli pro druhou cestu. Je asi logické, že 40.000 ozbrojených a válkou ostřílených legionářů se chtěli jako "žoldnéřů" zmocnit jak Bílí, tak i Rudí. Když se ale čs.jednotky odmítli přidat na jednu i druhou stranu, nezbylo jim nic jiného než si cestu k domovu prostřílet.

kacermiroslav píše:Jen trošku doplním pozadí k těmto dokumentům.
V únoru 1917 byl svržen car Mikuláš II. a na jeho místo nastoupila Prozatimní vláda včele s Kerenským.

Tady zase já trochu opravím. V čele první prozatimní vlády stál kníže Georgij Lvov, Kerenský byl ve vládě jako ministr spravedlnosti a od dubna jako ministr války a válečného námořnictva. Vláda knížete Lvova rezignovala 7. července a do čela nové vlády byl jmenován Kerenský.

Velmi vítám tento článek. Zejména po zhlédnutí filmu "Admirál". Uznávám právo tvůrců na umělecké ztvárnění historických událostí. Nicméně pro lidi zabývajícími se skutečnými fakty, by bylo dobré znát reálný sled událostí oné doby.
Z filmu skrytě vyplývá závislost Kolčakovi moci na existenci a bojové síle legií.
Z pamětí účastníků, s kterými jsem se mohl před dávnými lety ještě potkat, či z vyprávění jejich potomků tak, jak interpretovali vzpomínky svých otců se mnohdy ukázalo, že autorita legií byla spíše v řemesných, technických a obchodních dovednostech našich předků než řekněme " na špičce bodáků. Tam opravili pár let nefunkční mlýn, zde vyrobili zemědělské nářadí, jinde uvedli do provozu poškozené stroje. Vím, že dovedli i zahájit výrobu bot, oděvů a dalšího vybavení , či výstroje . Dovedu si představit, že za boty na Sibiři v té době bylo doslova všechno i zlato z ruského pokladu.

Cassiusi - velmi zajímavé počtení. Opravdu zajímavé příteli. Zvláště pro mě, který se zde prezentuje jako člověk, který se na legie dívá s jistou mírou despektu. Budeš pokračovat?

Pátrač píše:Cassiusi - velmi zajímavé počtení. Opravdu zajímavé příteli. Zvláště pro mě, který se zde prezentuje jako člověk, který se na legie dívá s jistou mírou despektu. Budeš pokračovat?

He mám rozepsanou druhou a zároveň poslední část, ale mám taky rozepsanej už několik měsíců 5 díl stalingadský zajímavostí, takže víš jak. Snad příští týden.

Výstřel z Aurory v říjnu 1918 však vše změnil.

Změnil, ale ten rok má být 1917.

Trochu odběhnu od tématu – Jaroslav Kratochvíl i Jaroslav Papoušek byli oba obětí nacistického režimu. Jaroslav Kratochvíl člen KSČ, byl během okupace zapleten do odboje a 11. ledna 1945 zatčen Gestapem. Oba umírají na samém konci války v koncentračních táborech (Kratochvíl v Terezíně dne 20. března ale Papouška jsem nevypátral).

Tak Jaroslav Papoušek také zemřel v koncentračním táboře,a to 8.1.1945 v káznici Guben u Salzburgu.

Díky.

část 2

Uvádím zde dva dokumenty, ukazující velký zájem spojenců o osud a přepravu československých legionářů z Ruska.

Opis, na stroji psaný, úředně ověřený a zaslaný dne 28. dubna 1918 francouzským ministerstvem války Národní radě; francouzsky.

V Paříži dne 26. dubna 1918.
Dopis ministerského předsedy a ministra války Clemenceaua ministru zahraničních věcí Pichonovi o organizaci nejrychlejší dopravy českého armádního sboru na západ a o ceně a užitečnosti českého armádního sboru na západní frontě.
Francouzský velvyslanec v Japonsku naznačil telegramem ze dne 16. dubna opatření, která učinil o určení prvních oddílů českého sboru, který měl dne 26. dubna přijíti do Vladivostoku.
Tento telegram dává, zde se, najevo, že pan Regnault je toliko nedostatečně zpraven o nynějším stavu otázky českých transportů.
Český sbor se vydal na cestu k Dálnému východu po odchodu pana Masaryka, který mohl již zatím dospěti do Vladivostoku; avšak pohyby sboru jsou dosud toliko v počátcích. První oddíly přešly Irkutsk (telegram generála Lavergne ze dne 20. dubna).
Mám za to, že veškeré oddíly českého sboru mají býti přepraveny prostředky co nejrychlejšími na západní frontu, kde se přítomnost těchto výtečných čet stane velmi užitečnou; učinil jsem také za tím účelem vhodné kroky u vlády britské k dosažení námořní dopravy pro část těchto čet přes Archangelsk.
Pokud jde o oddíly, jež budou dirigovány na Vladivostok nebo Dálný, bylo by záhodno poslati je do Evropy buď přes Ameriku, nebo cestou kolem Indie za pomoci loďstva japonského, jehož přispění bude třeba se dožadovati.
Rovněž se tak může státi i s nezařazenými muži z Ruska, o nichž mi ve svém dopise ze dne 2. dubna 1918 č. 1359 podáváte zprávu, že jsou na cestě do Vladivostoku a jichž počet mohl by dosáhnouti početného stavu jedné divise.
Bude třeba přidržeti se návrhu, učiněného panem Regnaultem, tj. poslati do Vladivostoku francouzské důstojníky, aby převzali a organizovali české a polské kontingenty a zajistili, zdali se žádný nebezpečný bolševický živel nevloudil do jejich řad, a aby nás poučili, pokud je to možné, o jejich smýšlení.
Bude jim rovněž dáno za úkol navázati styky s vládou japonskou, která by měla poskytnouti potřebnou tonáž pro přepravu těchto kontingentů. Tito důstojníci budou podléhati našemu vojenskému attaché v Japonsku.
Důstojníci, kteří jsou již na francouzské základně v Archangelsku a jsou doplňováni v případě potřeby péčí našeho vojenského attaché v Moskvě, budou míti týž úkol v Archangelsku.
Byl bych Vám díky zavázán, kdybyste vyrozuměl francouzského velvyslance v Japonsku o této všeobecné situaci a vyzval jej, aby učinil vhodné kroky u vlády tokijské.
Zasílám Vám v příloze opis telegramů, které jsem zaslal našemu vojenskému attaché v Moskvě a v Tokiu.
Clemenceau.


Stephen Pichon ministr zahraničních věcí Francie.

Opis, na stroji psaný, úředně ověřený a zaslaný francouzským ministerstvem války národní radě; francouzsky.

Ve Versailles dne 27. dubna 1918.
Usnesení mezispojenecké vojenské porady o dopravě českých vojenských oddílů na francouzskou frontu a sice oddílů, necházejících se západně od Omska přes Archangelsk a Murmaň a o eventuálním dočasném použití českých oddílů v Rusku.
TAJNÉ
Kolektivní nota č. 25
Přeprava českých vojenských oddílů z Ruska.
Přezkoumavše nynější stav českých kontingentů ruských a přihlížejíce k započatému projednávání jejich přepravy na frontu francouzskou, stálí vojenští zástupci při Nejvyšší válečné radě mají za to:
1. že by bylo v největším zájmu, zajistiti tuto přepravu v době co nejkratší.
2. že, ježto přeprava přes Archangelsk a Murmaňsko je s to, zabezpečiti největší míru urychlení, měly by tudíž ony české kontingenty v Rusku, které dosud nejsou umístěny východně od Omsku na trati sibiřské dráhy, býti posílány do těchto přístavů.
Mimo to by těchto kontingentů, dříve než budou naloděny, býti účelně používáno k obraně přístavů archangelského a murmaňského i k dozoru a ochraně železniční trati murmaňské.
Pokud jde o kontingenty, které již dospěly na východ od Omska, mohly by za týchž podmínek, jak je stanoveno v notě č. 20/par. 5, případně spolupůsobiti při akci Spojenců v Sibiři.
Francouzský stálý vojenský zástupce při Nejvyšší válečné radě
Podepsal: Gen. Belin
Anglický stálý vojenský zástupce při Nejvyšší válečné radě
Podepsal: Sackwille-West
Italský stálý vojenský zástupce při Nejvyšší válečné radě
Z rozkazu šéfa Jeho Veličenstva
Podepsal: Bianchi d´Espinosa
Americký stálý vojenský zástupce při Nejvyšší válečné radě
Podepsal: Bliss

Tato nota, schválená dne 2. května Nejvyšší válečnou radou v pátém sezení v Abbeville stala se rozhodnutím Nejvyšší válečné rady. Po dlouhou dobu byla základním pilířem spojenecké diplomacie v otázce československých jednotek v Rusku.
Díky špatné informovanosti československého vojska ze strany Národní rady a spojeneckých důstojníků v Rusku, byl stručný rozkaz o rozdělení sboru do dvou proudů přijat s podezřením, že se jedná o další nástrahu ze strany bolševické vlády.

Opis ověřený, na stroji psaný, v archívu ruských legionářů; rusky.

V Irkutsku dne 30. dubna 1918.
Telegram sekretáře hlavního štábu sibiřského vojenského komisaře omskému západosibiřskému štábu o dopravě jedné části Čechoslováků na Murmaň nebo Archangelsk, druhé do Vladivostoku.
Sibiřský vojenský komisariát nařídil, aby ešelony Čechoslováků, nalézající se východně od Omska, byly dirigovány na východ a ešelony, nalézající se na západ od Omska, aby byly dirigovány na Murmaň nebo Archangelsk po dvou železnicích: samarsko-zlatoústovské a tjumenské.

Mezi vojáky bylo rozšiřováno, že cesta z Archangelska je nebezpečná, že Němci o odjezdu lodí zvědí a transporty potopí. Beneš k tomu dodává: „Byli v tom utvrzováni agitací československých komunistů, kteří tyto pověsti rozšiřovali a ve svém časopisu (Průkopník) o tom otevřeně psali. Nedůvěra k sovětské vládě vůbec byla velice zesilována akcí našich komunistů; zejména přispěla k tomu rekvisice místností odbočky Národní rady československé provedená našimi komunisty dne 11. května. Českoslovenští komunisté také z valné části nesou odpovědnost za konflikt se sovětskou vládou. Nesprávně a tendenčně informovali a pobízeli vládní činitele k rozhodnější akci proti československému vojsku, doufajíce, že po odstranění odbočky Národní rady československé a našich vojenských velitelů dostanou se v čelo vojáků sami. V čele komunistů stáli tehdy Knoflíček, Beneš, A. Muna a A. Hajs.“
Když se sovětské vládě nepodařilo československé jednotky zařadit do Rudé armády a přesunu do Vladivostoku se s každým dnem více a více obávala, přišla ji nabídka Francie a Velké Británie o přesunu části československých jednotek do Archangelska vhod. I když opět ne tak úplně, posílení britské archangelské posádky o Čechoslováky, budilo další obavy.

Opis, na stroji psaný, úředně ověřený a zaslaný dne 13. května francouzským ministerstvem války Národní radě; francouzsky.

V Moskvě dne 5. května 1918.
Telegram francouzského vojenského attaché generála Lavergnea francouzskému ministerstvu války o souhlasu sovětské vlády k dopravě českých oddílů, které neprojely Omskem, do Archangelska, o podmínkách tohoto souhlasu a o použití českých oddílů na severu Ruska.
Oznámil jsem Vám, že bolševická vláda povolila nám přepravu všech Čechů do Archangelska, pokud nepřešli Omsk.
Oficielně se toto povolení vztahuje jen k eventuálnímu jejich nalodění, a tu ještě bylo by zahodno, aby tyto disposice chovány byly pokud možno nejdéle v tajnosti. Ostatně mnohé překážky mohou ještě jejich uskutečnění zdržeti, ne-li vůbec znemožniti.
Poloúředně rozumělo se se strany vlády, že českých vojínů bude použito, jak to generál Ogorodnikov, vrchní velitel severních posádek připustil, k hájení bělomořských přístavů.
Úloha Srbů byla pojata v tomtéž smyslu.
Řečené disposice jsou důležitým ústupkem vlády, snahou pro usmíření, kterého si, jak se zdá vláda přeje.
Tato nálada nalézá dnes své potvrzení ve výsledcích vyjednávání, kterým jsem pověřil Sadoula* a jehož účelem bylo vymoci na Trockém, aby nám vyhradil část materiálu z Archangelska. Trocký souhlasil s vrácením veškerého materiálu, uvedeného v předloženém mu seznamu, a dal k tomu ihned příslušné pokyny.
Běží o letecký a o ženijní materiál, o intendanci, o kovy, o dělostřelecký materiál francouzský, americký a anglický, celkem asi o 25 000 tun.
Bylo nicméně stanoveno, že materiál, náležející intendanci, mohl by sloužiti českému vojsku v dorozumění se Spojenci.
Zájmy anglické byly při tomto vyjednávání zastupovány Lockhardtem.
Zašlu Vám již dnes večer návrh organisace českého vojska.
Lavargne

*Úřední dokument zmiňuje se tu o J. Sadoulovi kapitánovi francouzské vojenské komise, který později přešel na stranu bolševiků. Je to svědek zajímavý a k bolševikům jistě ne nepřátelský, proto na jiném místě uvedu některá z jeho svědectví.


Bohdan Pavlů novinář, později politik a diplomat, který byl během občanské války v Rusku předsedou československého zatímní výboru.

Opis, na stroji psaný, úředně ověřený a zaslaný dne 25. května francouzským ministerstvem války Národní radě; francouzsky.

V Moskvě dne 16. května 1918.
Telegram francouzského vojenského attaché ministerstvu války o žádosti zástupce Národní rady, aby československý armádní sbor byl co nejrychleji převezen do Francie a byl sproštěn služby v Murmaňsku.
Zástupce Národní rady u českého armádního sboru* soudí, že české vojenské oddíly:
1. mají býti co nejdříve dopraveny do Francie, neboť po svém sjednocení chtějí tam bojovati; možná, že pouhým tímto faktem podnítí v Čechách významné politické hnutí;
2. mají při nejmenším býti zproštěny služby v přístavu murmaňském; mnozí z Čechů, kteří jako váleční zajatci byli použiti k budování železniční trati, velmi tam strádali nebo tam zemřeli**. Konečně češi nikdy se nechtěli mísiti do vnitřních bojů Ruska a Ukrajiny.

*Prokop Maxa
**K tomu uvedu z memoranda generála Brusilova, vrchního velitele jihozápadního frontu, náčelníka štábu nejvyššího velitele o postavení slovanských zajatců v Rusku ze dne 6. ledna 1917 (24. prosince): „…Zdravotní podmínky v táborech nesnesou kritiky. Do tábora naprosto zdravého přivážejí zajatce zřejmě nakažené skvrnitým tyfem, nebo naopak do tábora, kde zuří skvrnitý tyf, přivážejí zajatce zdravé.
Velký oddíl zajatců odeslali nejprve do Kurganu a rozdělili jej po vesnicích. Žili tam dobře, ale brzo je odeslali na stavbu murmaňské železnice. Práce byla tam těžká, z velké části byli tam řemeslníci, učitelé, zvěrolékaři atd., kteří nebyli zvyklí na tak těžkou práci. Díky špatné stravě a špatnému obydlí – polovina zemřela kurdějemi. Z Murmaně byli zajatci posláni na zotavenou do Semibratova v Jaroslavské gubernii. Místnosti, které tam měli obývati, byly uznány komisí, poslanou velitelem vojsk moskevského vojenského obvodu, za vhodné pro 2 000 lidí, a to zdravých. Přijelo jich asi 3 000 a část musela ztráviti noc pod širým nebem. Celou noc lilo; zatím mezi zajatci, přijíždějícími z Murmaně, byli umírající a přibližně jedna třetina nemohla choditi bez cizí pomoci. Brzy zde vznikla epidemie skvrnitého tyfu.
V tockém táboře samarské gubernie ze 16 000 zajatců Slovanů více než 6 000 zemřelo skvrnitým tyfem, o čemž vyšší velitelství nic nevědělo. Princi A. P. Oldenburskému přinesl o tom zprávu starešina místní šlechty na prosbu lékaře, umírajícího skvrnitým tyfem.
V trojickém táboře ze 4 500 Slovanů zemřelo tyfem více než polovina. V táboře Turkestanu, díky zlořádům správy, polovina zajatých Slovanů zemřela na tyf, malarii, úplavici a kurděje.
Lze se diviti, že za takových podmínek místo lásky a oddanosti hromadí se u Slovanů city naprosto opačné?…“

Není tedy divu, že valná část Čechoslováků toužila co nejdříve opustit tuto zbídačenou a revoluční bouří postiženou zemi. Představa, že by měli „tvrdnout“ v nějaké díře a hlídat místní sklady, před hladovým živlem, je samozřejmě nemohla těšit.

Definitivní roztržka československého armádního sboru s bolševiky se počala ve druhé polovině května 1918. Za počátkem roztržky možno považovat incident, který se stal 14. května v Čeljabinsku. Jakýsi maďarský zajatec prý provokativně a bezdůvodně poranil našeho vojáka; naši legionáři jej příliš horkokrevně odpravili, načež sovětské úřady zakročily a „po právu“ několik našich vojáků zatkly. Když se zajatce nepodařilo vyjednáváním osvobodit, rozhodlo legionářské velení na žádost vojska osvobodit je silou, aby případná neorganizovaná akce samotných vojáků nevedla k vážným zápletkám. Legionáři město obsadili a zajatce osvobodili, následně se z města vzdálili. Nicméně incident se stal východiskem vážných sporů mezi námi a bolševickou vládou. Jednou z reakcí byl i kolující telegram Aralova…

Opis (leták vytištěný čs. komunisty v Penze) v archívu ruských legionářů.

V Moskvě dne 20. května 1918.
Cirkulární telegram Aralova, nařizující: vybídnouti Čechoslováky, aby se organisovali v pracovní družiny a vstupovali do rudé armády a podporovali československé komunisty.
Podle příkazu předsedy lidových komisařů pro vojenské záležitosti, soudruha Trockého, nařizuji Vám, abyste vybídli Čechoslováky, nacházející se v ešelonech, aby se organisovali v pracovní družiny podle oborů a vstoupili do řad sovětské rudé armády. Učiňte všechna na Vás závisící opatření k podpoře organisaci československých komunistů. Organisujte sami a pomáhejte organisovati dělnické družiny typografů, litografů, automobilistů a jiných. Zároveň je organisujte za účelem vstupu do sovětské rudé armády. 633. Správce operativního oddělení lidového komisariátu vojenství Aralov 661.“

V Čeljabinsku se v té době sešli velitelé a komisaři československého sboru, ke společné poradě jak dále postupovat.

Československý koncept originálu v archívu ruských legionářů.

V Čeljabinsku dne 22. května 1918
Cirkulární telegram sjezdu československého armádního sboru v Čeljabinsku radě lidových komisařů, Odbočce národní rady v Moskvě, francouzské vojenské misi ve Vologdě, sovětům po liniích Čeljabinsk, Samara, Penza, Omsk, ikutsk, Vojenkomisaři Anučinu, Jekatěrinburg, československému komisaři v Penze o rozhodnutí sjezdu neodevzdávat zbraně a jeti do Vladivostoku.
Sjezd československého vojska v Čeljabinsku projevil za přítomnosti komisaře vojenství Sadluckého své sympatie ruskému revolučnímu národu v jeho těžkém boji za upevnění revoluce. Sjezd však došel k přesvědčení, že sovětská vláda nemůže zaručiti volný a bezpečný projezd našich vojsk do Vladivostoku, a proto usnáší se jednomyslně neodevzdávat dalších zbraní do té doby, dokud nebude úplně zaručen bezpečný projezd a osobní bezpečnost vojska před živly protirevolučními.

Telegramu předcházelo usnesení delegátů 1. divize z 15. května a společné usnesení všech delegátů z 20. května.


Lenin a Trocký ještě v Petrohradu.

Originál v archívu ruských legionářů.

V Moskvě dne 23. května.
Telegrafický rozkaz správce operačního oddělení komisariátu vojenství Aralova o odzbrojení a rozformování československého armádního sboru za podpory československých komunistů.
Potvrzuje dříve vydaný rozkaz, vybízím Vás okamžitě učiniti rychlá opatření, aby byly zadrženy, odzbrojeny a rozformovány všechny vlaky a oddíly československého armádního sboru jako staré pravidelné armády. Z osobního stavu tvořte oddíly rudé armády a pracovní artěle. Je-li potřebí pomoci československých komisařů, obraťte se o pomoc ke komitétům československých soc. dem.* v Penze, samaře, Petropavlovsku a Omsku. O opatřeních, která byla učiněna, a o výsledcích podejte zprávu do Moskvy operačnímu oddělení lidového komisariátu vojenství. Upozorňuji, že v ešelonech nacházejí se zásoby lihu.
Správce operačního oddělení komisariátu vojenství
Aralov.

*Komitétem československých sociálních demokratů je míněna organizace, jejíž předsedou byl Arno Hais a která byla od února roku 1918 fakticky komunistickou. Název komunistické strany přijala tato organizace na sjezdu, zahájeném dne 25. května 1918, kdy splynula s původní komunistickou českou organizací, v jejíž čele od roku 1917 byl Josef Beneš a Karel Knoflíček.
Zde bych trochu odbočil a seznámil čtenáře se zajímavou osobou, Arno Haisem. Arno Hais se narodil v Dolním Rakousku v rodině sociálního demokrata Josefa Haise. V Praze se vyučil typografem a v roce 1913 odešel do Kyjeva, kde pracoval jako novinář v časopise „Čechoslovan“. Po vypuknutí války byl internován a následně již působil jako organizátor sociálně demokratické strany mezi československými zajatci v Rusku. Jak je vidět během občanské války v Rusku byl na straně bolševiků a po návratu do Československa, se stal představitelem marxistické levice v sociální demokracii. Stál u zrodu komunistické strany Československa, ze které byl již v roce 1929 vyloučen. Od roku 1930 se angažoval opět v sociální demokracii. Během nacistické okupace byl jmenován do vedení odborů (Národní odborové ústředny zaměstnanecké), kde ale udržoval styky s představiteli odbojové organizace „Petiční výbor-Věrni zůstaneme“. Po prozrazení byl v roce 1942 zatčen a do konce války jej nacisté věznili. V letech 45-48 pracoval jako přednosta tiskového odboru ministerstva výživy. V březnu 48 emigroval následně žil v Paříži, v Londýně a Kanadě, kde pracoval jako sazeč. Zemřel ve své rodné zemi roku 1971.

Ústav pro studium totalitních režimů, dal mimo jiné k dispozici závěr projevu Arno Haise z 2. června 1942, při takzvané "manifestaci českého lidu pro Říši.

Teď zase zpátky k tématu. Tento Aralův telegram samozřejmě věci vyhrotil a když přišel o dva dny později telegram Trockého, bylo již v podstatě rozhodnuto a následujícím postupu legionářů k bolševické vládě.

Jeden z originálních telegramů v archívu ruských legionářů.

V Moskvě dne 25. května 1918.
Cirkulární telegram lidového komisaře vojenství Trockého, nařizující odzbrojiti Čechoslováky, zastřeliti na místě každého Čechoslováka, který bude nalezen se zbraní v ruce, a každý ešelon, v němž bude třebas jen jeden ozbrojený Čechoslovák, zavříti do zajateckého tábora.
Všechny sověty na železničních tratích jsou povinny pod hrozbou těžké odpovědnosti odzbrojiti Čechoslováky. Každý Čechoslovák, který bude nalezen se zbraní na linii železniční dráhy, budiž na místě zastřelen. Každý ešelon, v němž se ukáže třebas jen jeden ozbrojený, musí býti vyloučen z dopravy a zavřen do zajateckého tábora. Místní vojenští komisaři jsou povinni ihned vyplniti tento příkaz. Každá liknavost se rovná nečestné zradě a přinese vinníkům krutý trest. Zároveň jsou posílány v týl československých ešelonů spolehlivé síly, kterým je přikázáno dáti naučenou buřičům. S čestnými Čechoslováky, kteří odevzdají zbraně a podřídí se sovětské vládě, bude jednáno jako s bratry. Bude jim poskytnuta veškerá podpora. Všem železničářům se oznamuje, že ani jeden vagon s Čechoslováky nesmí se pohybovat na východ. Kdo ustoupí násilí a poskytne Čechoslovákům pomoc při jejich pohybu na východ, bude krutě potrestán. Tento příkaz přečtěte všem československým ešelonům a oznamte všem železničářům v místech, kde jsou Čechoslováci. Každý vojenský komisař je povinen referovati o výsledku.“

Během 26. až 28. května proudily poplašné zprávy do „rue Bonaparte“, kde bylo ústřední sídlo Národní rady. Generální sekretář Národní rady Dr. Edvard Beneš se obrátil na Quai d´Orsay, konkrétně na šéfa politického oddělení ministerstva zahraničních věcí Philippa Berhelota, s prosbou o pomoc v případě zatčených a odzbrojených Čechoslováků a o pomoc v konfliktu se sovětskou vládou. Francouzi samozřejmě stáli na naší straně již od prvních zpráv o vypukajícím konfliktu, ale jejich slabé prostředky v bolševickém Rusku je silně omezovali. Stejný postoj měli i Angličané, kteří ovšem neměli žádných přímých kontaktů s legionáři.
Mezitím se v Rusku děli věci…


Rue Bonaparte ve středu Paříže a sídlo Československé Národní rady, které je i dnes majetkem ČR.

Rusky tištěný originál v archívu ruských legionářů.

V Čeljabinsku dne 28. května 1918
Provolání zatímního výkonného výboru, adresované: Všem, všem, o důvodech vystoupení proti sovětům a o neutralitě ve vnitřních ruských sporech.
Ústřední sovětská vláda po hrozbách odzbrojiti československé vlaky a zastřeliti jednotlivé ozbrojené Čechoslováky přistoupila 25. května k úskočnému přepadení československého vlaku blízko Omska za pomoci ozbrojených Rakušanů a Němců. V krvavé řeži u Marianovky ztratil československý ešelon pouze mrtvými 28 lidí.
Čechoslováci odpověděli na tuto provokaci krátkým úderem v noci na 27. května, v jehož důsledku ovládli všechna nejdůležitější místa po dráze od Čeljabinska do Irkutska s výjimkou okolí Omska, jelikož v Omsku nebylo ani jednoho československého ešelonu. (Čechoslováci ztratili asi 10 mrtvých a raněných.)
Občanskou vládu sovětů necháváme na místech. Čechoslováci se nechtějí míchati do vnitřních záležitostí ruského národa; zabezpečili se pouze proti útoku ozbrojených zajatců, hrozících pod firmou internacionalistů zmocniti se velké sibiřské dráhy, a dali pracujícímu lidu na místech skutečnou občanskou svobodu. Nechtějíce trestati nevinný lid, vydali jsme rozkaz nerušeně propouštěti náklady s potravinami do hladovějícího Ruska. Ruský lid nesmí býti trestán za provinění, spáchaná na pokyn německého císaře.
Československý zatímní výbor:
předseda Bohdan Pavlů,
tajemník František Richter.


Obsazení důležitých míst na části transibiřské magistrály československým sborem koncem května 1918.

Tady bych opět odbočil a to k výše jmenovanému kapitánu francouzské vojenské komise Jacques Sadoulovi, který sympatizoval se sověti a následně k nim přeběhl. Téhož dne kdy bylo vydáno provolání československého zatímního výboru, si mimo jiné napsal: *„Marně jsem vykládal (to jest Trockému), jak bylo mým přesvědčením, že o loyálnosti Čechů vůči ruské revoluci není pochyby, že tito lidé nemají jiného cíle, než osvoboditi svou vlast, Rakouskem deptanou, že nechtějí potříti jiného nepřítele než centrální mocnosti, že vždy odmítali povoliti žádostem, které na ně byly vznášeny Kaledinem, Alexějevem, ukrajinskou měšťáckou radou, aby bojovali proti bolševikům; tito přerušili dopravu do Vladivostoku…
…Tato nehybnost rozjitřila Čechoslováky, prudké a bojechtivé, odsouzené tráviti celé měsíce ve vagonech. Jejich rozhořčení bylo snad vzníceno jistými ruskými důstojníky jejich generálního štábu. Zřejmě bylo stupňováno komunistickými agitátory, jež k nim vláda vyslala, aby je získala ke vstupu do rudé armády. Touto agitací bylo svedeno sotva několik set Čechoslováků. Na druhé straně četní komunisté nebáli se prohlašovati, že sovětská vláda by nikdy nedopustila, aby se Čechoslováci dostali do Archangelska, a že ti, kdož by odepřeli vstoupiti do rudé armády, budou posláni zpět do zajateckých táborů. Tyto provokace ještě více rozjitřily Čechy, jimž někteří z jejich řad, v dobrém nebo špatném úmyslu tvrdili, že sovětská vláda, tajně spolčená s Němci, usnesla se vydati je nepříteli. V tomto nervosním napětí stačila jiskra, aby zažehla požár. Jiskra padla před několika dny v Čeljabinsku. Jeden český vojín byl v hádce zabit maďarským zajatcem. Jeho kamarádi jej pomstili. Když zasáhly místní autority, pobili několik členů sovětu a zahájili ihned na několika místech (jejich oddíly jsou rozptýleny mezi Penzou a Omskem) nepřátelství.“
*J. Sadoul: Notes sur la révolution bolchévique, str. 366, překlad Evžen Šterna, otištěný v Právu Lidu.

No ještě snad vydám třetí část o počátku bojů s bolševiky a odvíjející se politickou situací.

Cassius - pokračování hodno první části. Zas sebe se přimlouvám i za tu třetí část. Bylo by škoda přestat, máš to dobře rozjeté.

část 3

Opis, na stroji psaný, úředně ověřený a zaslaný dne 21. června 1918 francouzským ministerstvem války Národní radě; francouzsky.

V Londýně dne 28. května 1918.
Usnesení britsko-francouzské konference o odjezdu části československých vojenských oddílů z Vladivostoku, o dopravě druhé části na Murmaň a Archangelsk a o jejím použití k zabezpečení posice Spojenců na severu Ruska.
Konference shodla se na tom, aby rozhodnutí Nejvyšší válečné rady v Abbeville ze dne 2. května o přepravě československých vojenských oddílů z Vladivostoku zavazovala obě vlády.
Vláda Jeho Veličenstva1, prozkoumavši pečlivě prostředky, jichž dlužno použíti při provádění přijatých rozhodnutí (tj. učiniti vše, aby byla usnadněna přeprava československých vojenských oddílů, které jsou ve Vladivostoku nebo na cestě k tomuto přístavu), jest hotova naloditi 4 500 až 5 000 Čechoslováků od 15. června až do 15. července ve Vladivostoku via Vancouver. Tyto oddíly přibyly by do Francie asi za dva měsíce po dni jich nalodění.
Ustanovuje se, že dopravě těchto vojenských oddílů bude odpovídati zmenšení v počtu oddílů amerických, jež by jinak mohly býti přepraveny do Francie.
Bylo dosaženo shody v tom, že doprava bílých oddílů mořem Červeným v měsíci červenci a srpnu jest z důvodů klimatických naprosto nepřípustná.
Mimo to nemohla býti poskytnuta potřebná tonáž, aniž by to bylo na újmu dopravě nejnutnějších potřeb pro zásobování východu.
Je dohodnuto, že účel, k jakému má býti použito československých oddílů, které nemohou býti převezeny z Vladivostoku, a prostředky, jimiž mají býti chráněny před účinky maximalistické propagandy, budou projednány v příští schůzi Nejvyšší válečné rady ve Versailles.
Je dohodnuto, že veškeré vojenské československé oddíly, zdržující se západně od Omska, budou soustředěny v Archangelsku nebo v Murmaňsku nebo jich okolí. Jisté úměrné části těchto trup, které Spojenců na severu Ruska. Zbytek oddílů bude přepraven do Francie, jakmile bude možno poskytnouti potřebnou tonáž.

Opis, na stroji psaný, úředně ověřený a zaslaný dne 16. června 1918 francouzským ministerstvem války Národní radě; francouzsky

Ve Vologdě dne 31. května 1918.*
Telegram velvyslance Noulense ministerstvu zahraničních věcí o jeho rozkaze důstojníkům mise, aby československým oddílům neradili odevzdati zbraně.
Pokračování mého telegramu 556 a telegramu, poslaného 30. května z Vologdy generálem Lavergnem ministru války. Poslal jsem z Vologdy gen. Lavergneovi prostřednictvím spojovacího důstojníka poručíka Renarda tento telegram:
Rozumí se, že ani Vy ani důstojník přidělený nebo poslaný k českým oddílům, žádným způsobem nebudou raditi nebo dávati podnět k odzbrojení těchto oddílů. Dojem, který měl p. Grenard ze své rozmluvy s Čičerinem, stejně jako odiosní mluva rozkazu Trockého, ospravedlňují tento postup, který jsme se – Vy i já – od včerejška rozhodli kategoricky zaujmouti.
Noulens

*Jak špatné spojení s Ruskem bylo v těchto krizových měsících svědčí i tento telegram, který do Paříže došel až 10. června 1918 v 5 hodina a 50 minut.
Další telegram jen potvrzuje oprávněnou obavu bolševiků z intervence spojenců a tudíž prohlubování sporů s Čechoslováky. Dá se říci, že v této době bylo bolševické Rusko uchráněno větší intervence, jen z důvodu naprostého vyčerpání spojeneckých záloh v konfliktu s centrálními mocnostmi.

Opis, na stroji psaný, úředně ověřený a zaslaný dne 15. června 1918
Francouzským ministerstvem války Národní radě; francouzsky.

V Moskvě dne 1. června.
Telegram vojenského přidělence generála Lavergnea francouzskému ministru války o stavu české otázky v Rusku dne 1. června.
Vojenský přidělenec ministru války.
Stav české otázky dne 1. června.
Nový výbor, zvolený Čechy v Omsku, vyslal delegáta k Trockému, který učinil tato prohlášení:
nepřátelství proti Čechům pokračuje,
vyžaduji naprosté odzbrojení,
po odzbrojení se zavazuji dopraviti Čechy do některého přístavu, jestliže Spojenci dodají potřebnou tonáž.
Přes mé dotazy nestanovili Spojenci ještě tonáž, již by dali Čechům k dispozici.
V případě, že by tito nemohli opustiti Rusko, nespatřuji závady podržeti je, buď že by vstoupili do rudé armády, buď vytvořili pracovní jednotky.
Trocký dal delegátům k disposici zvláštní vlak, který je dopraví zpět do Omsku, aby vyložili tyto podmínky.
Podle tohoto delegáta nový výbor jest prý otevřeně ochoten k boji. Jeho plán je prý hotov: ešelony zadního voje překročí pokud možno nejdříve Samaru tak, aby se ocitly na isolované železnici. Zbývá síť (železniční), kde se zbraní v ruce pokusí se proraziti si cestu do Vladivostoku. Návrat přes Archangelsk připadá jim nebezpečným podnikem plným neznáma, jestliže se konflikt protáhne.
Čeští delegáti z Moskvy snaží se přesvědčiti jej, že v případě smírného vyřešení konfliktu bylo by podle přání Spojenců podržeti směr na Archanglesk. O tomto hledisku bude jednáno v Omsku.
Přítomnost ozbrojených Čechů na důležitých bodech transibiřské dráhy umožňuje domněnku, že okamžik byl by zvlášť dobře zvolen k zákroku.
Ježto pak je třeba jistého času k uklidnění (znění pochybné) konfliktu, obrat, jaký by události vzaly, umožnil by snad působiti v nejpříznivějším smyslu na rozhodnutí, která mají Češi učiniti, připouštějíc, že by kontrolní komise byly přístupny vnějším vlivům.
Hledíc pak s druhé strany k bojovné náladě Čechů, je možno, že konflikt vyústí ve zkáze četných veřejných staveb a komunikací, že zvětší v Rusku hlad a že by mohl případně vaditi pozdější intervenci. Bylo by tedy dobře, aby rozhodnutí byla známa co nejdříve.
Za všech okolností a ať již je přijato jakékoliv řešení, Češi chtějí opustiti Rusko a bojovati ve Francii.
Čičerin psal Lockhartovi, žádaje ho, aby se zmírnil konflikt. Zavazuje se za uvedených již odzbrojovacích podmínek dopraviti Čechy do některého přístavu, jestliže Spojenci dodají potřebnou tonáž a pošlou zpět Rusy z Francie.
Lockhart obdržel od anglické vlády dovolení podati písemnou žádost, o níž se zmiňuje můj telegram 287 Paris z 15. května. Anglie se tedy zavazuje dodati tonáž, nemůže však stanoviti datum.
Setká se dnes večer s Čičerinem a učiní mu na jeho žádost toto prohlášení: Anglie považuje český armádní sbor za spojeneckou armádu, která je oprávněna opustiti ruské území se svými zbraněmi po skončení války. Anglie není povinna uvažovati o otázce návratu Rusů z Francie, jež pro ni nesmí býti spojena s otázkou českou.
Navštívím amerického vojenského přidělence, abych se ho dotázal, zda nepovažuje za dobré telegrafovati v tomto smyslu své vládě.
Generál Lavergne

Další Lavergneho telegram k otázce čs. legionářů, je opětovnou ukázkou jak vysoce se o problém zajímal tábor Spojenců a všechny jeho velké státy. Také je zde uvedena snaha bolševiků pokusit se konflikt i teď řešit po dobrém. Trockého radikální stanovisko nebylo v bolševickém vedení plně podporováno.

Opis, na stroji psaný, úředně ověřený a zaslaný dne 18. června 1918 francouzským ministerstvem války Národní radě; francouzsky.

V Moskvě dne 5. června 1918.
Telegram francouzského vojenského attaché ministru války o zakročení spojeneckých zástupců u Čičerina proti odzbrojení československého armádního sboru.
Konsulové francouzský, anglický, italský, americký učinili společný zákrok u Čičerina ve prospěch Čechů. Vojenští attaché žádali za týmž účelem audienci u Trockého; odpověděl, že otázka se týká jedině ministerstva zahraničních věcí. Písemná odpověď Čičerinova je ohlášena na 6. červen. Podle rozmluvy Radka s Lockhartem rada lidových komisařů projednala tuto otázku dnes v noci. Uvažovali o tom, že kdyby žádost spojenců byla předzvěstí bezprostřední intervence, bylo by nutno pokračovati v energické a rychlé operaci proti Čechům. Tento názor hájil prý tvrdošíjně Trocký; Lenin prý soudí, že k intervenci nemůže ještě dojíti, že Trocký postupoval příliš brutálně a že by bylo třeba nalézti základnu pro dohodu.
Čičerin řekl Lo…*, že prý bude pravděpodobně odpověděno v tomto smyslu: Incident má být likvidován smírně. Češi budou dopraveni do přístavů, v nichž mají být naloděni. Mocnosti by tedy měly pro tento účel zaručiti tonáž. Ale je třeba, aby Češi byli odzbrojeni již proto, aby se předešlo hnutím protirevolucionářským a aby byl vzat ohled na německou nedůtklivost; tento poslední důvod spíše byl naznačen než vysloven. Japonský konsul a japonský vojenský attaché sledují tuto otázku pozorně. Vojenský attaché mi navrhl, že se připojí k zakročení u Trockého. Nevím, jaké dostal informace; bylo-li by na místě přijati později tuto pomoc? Mám za to, že nemůžeme připustiti, aby Češi byli odzbrojeni. Domnívám se, že vláda uvažovala o možnosti, že by bylo lze dopravovati zbraně ve zvláštních vlacích. To není přípustné. I kdyby každý vojenský vlak měl zvláštní vagon se zbraněmi, byla by to situace nebezpečná v zemi, kde se organisuje rudá garda s pomocí Němců a Rakušanů, jejichž bolševické přesvědčení není prokázáno.
Generál Lavergne.

*Myšlen byl Lockhart.
V té době se taky ve spojeneckých zemích začala rozjíždět novinářská kampaň „o československých jednotkách v Rusku“. Čím větší byl tlak Německa na západní frontě, tím více čtenáři novin v Paříži, Londýně, Římě, New Yorku a dokonce i v Tokiu se dovídali „o dobrodružství v Rusku“, o hrdinné cestě československých legionářů napříč nehostinnou Sibiří a bojujících proti „hordám“ bolševiků. Je pravda, že rodící se Československo vstoupilo do podvědomí široké západní veřejnosti, právě se začátkem léta 1918, kdy veřejnost hltala doslova románové Titulky a dobrodružné příběhy o naší hrstce legionářů v daleké zemi plné nástrah a nebezpečí.

Utro Rossiji* ze dne 5. června 1918.

V Moskvě dne 5. června 1918.
Zpráva o zakročení spojeneckých zástupců proti odzbrojení československého armádního sboru.
4. června zástupci Anglie, Francie, Ameriky a Itálie informovali komisariát zahraničních věcí o svém přání, navštíviti komisariát a osobně doručiti noty svých vlád. Zástupci spojenců dostavili se do komisariátu asi ve 3 hodiny odpoledne a byli přijati zástupci komisaře zahraničních věcí, pány Karachanem a Čičerinem. Jménem své vlády zástupce Velké Británie pan Lockhart prohlásil, že anglická vláda jest znepokojena osudem Čechoslováků. Anglická vláda nemůže připustiti, aby čsl. vojska, hrdinně bojující po tři léta na ruské frontě, byla postižena nyní jakýmikoli nespravedlivými represáliemi. Anglická vláda doufá, že sovětská vláda nebude naléhati, aby uskutečněna byla všechna její rozhodnutí, neboť v opačném případě anglická vláda považovala by jednání tohoto druhu za nepřátelský projev sovětské vlády k Anglii. Po p. Lockhartovi ujali se slova zástupci Francie a Itálie. Zástupci Francie a Itálie úplně se připojili k slovům pana Lockharta a prohlásili, že vzniká u nich dojem, jako by rozhodnutí sovětské vlády o Čechoslovácích bylo učiněno pod cizím vlivem. Zástupce Spojených států p. Pool omezil se jen na krátký projev, že se úplně připojuje k slovům svých kolegů. Jako odpověď na prohlášení zástupců spojeneckých mocností pp. Čičerin a Karachan oznámili, že v otázce Čechoslováků sovětská vláda žádným způsobem nechtěla dáti podnět k tomu, aby akce sovětské mohly býti považovány za nepřátelské k spojeneckým mocnostem. Sovětská vláda je hotova učiniti všechna opatření na ní závisící, aby tato otázka smírně byla likvidována. Zástupci spojeneckých mocností ukázali potom, že po jejich mínění bylo by lehké dosíci bezbolestného řešení v otázkách Čechoslováků, kdyby sovětská vláda učinila základnou pro toto řešení zrušení požadavku odzbrojiti Čechoslováky. Pp. Čičerin a Karachan odpověděli, že vyřídí jejich prohlášení Radě komisařů, na níž bude záviseti definitivní řešení otázky.

*Moskevské noviny

Opis, na stroji psaný, úředně ověřený a zaslaný dne 15. června 1918 francouzským ministerstvem zahraničních věcí Národní radě; francouzsky.

Ve Vladivostoku dne ?. června 1918
Telegram dra Girsy, Housky a Hurbana profesoru Masarikovi o situaci a obtížích dopravy československého armádního sboru a o smrti Klecandově.*
Přeprava našich vojsk naráží na velké potíže. Ruská vláda slíbila usnadniti ji za cenu částečného odzbrojení. Protichůdný rozkaz brání stále v pohybu.
Každý provinciální výbor sleduje svoji místní politiku. Propaganda německých agentů-provokatérů skrývá se pod pláštíkem mezinárodnosti. Třebaže jsou výsledky této propagandy početně nepatrné, znepokojuje naše lidi. V Penze způsobila srážku. V Zabajkalí hrozila ofensiva at. Semenova odříznouti železniční linky a přerušila transport od 1. do 16. května. Německý vliv na ruskou vládu je nepopiratelný. Nynější situace ve Vladivostoku: 5. a 8. pluk, část nováčků, dva sanitní vlaky, celkem 12.000 mužů. Tři ešelony mezi Irkutskem a Vladivostokem, osm mezi Omskem a Irkutskem. Celá první divise západně od Omska musí býti řízena na Archangelsk. Vojska, přijíždějící do Vladivostoku, tvoří východní oddíl. Čechoslováci se členy Rady Girsou, Houskou, Hurbanem. Generál Dietrichs je vojenským velitelem. Plukovník Paris náčelníkem francouzské vojenské mise při československém vojsku.
Sekce Národní rady je v Omsku. Maxa vyjednává v Moskvě. Jeho poslední telegram nařizuje odzbrojení našich vojsk, ruská vláda zaručuje průchod. Avšak vliv ústřední vlády velmi omezený. Zde nechceme vydati zbraně, dokud pohyb ešelonů není zajištěn. Aby bylo zabráněno konfliktu, ježto nemůžeme donutiti ruskou vládu, aby respektovala své závazky, prosíme vás naléhavě, aby ruská vláda povolila rychlou přepravu do Vladivostoku.
S hlediska materiálního vše v pořádku. Duch našich vojsk výborný. Očekávají netrpělivě přepravu do Francie.
Komisař Klecanda zemřel, pohřben v Omsku.
Podepsáni: Girsa, Houska, Hurban.

*Telegram byl doručen prostřednictvím velvyslance Jusseranda, který jej dostal přes tokijského velvyslance francouzského. Došel do Washingtonu dne 8. června 1918.
Jak je vidět spojení s legií nebylo příliš ideální a Čechoslováci měli problémy i se spojením mezi ešalony a to vše se mělo ještě zhoršit. Ale od prvního vystoupení z noci 26. na 27. května se čs. jednotky zmocnily Čeljabinsku (27. května), Penzy (29. května), Tomsku (31. května), Omsku (6. a 7. června), Samary (8. června), Krasnojarsku (19. června). Tento náš „vlakový blitzkrieg“ probíhal většinou bez odporu, ale místy se bolševické vedení až zarputile bránilo a útočilo na naše vlakové soupravy a stanice.
Když už tady byla zmíněna smrt Jiřího Klecandy, slušelo by se k němu říci pár slov. Pro většinu bude asi známější jeho bratranec Vojtěch Vladimír Klecanda (1888-1946) československý generál. Jiří Klecanda se narodil 5. dubna 1890. Od roku 1909 byl knihovníkem v carské akademii věd v Petrohradě a mimo jiné působil v místních českých spolcích. Hned po vypuknutí 1. světové války, byl jedním z hlavních organizátorů československého zahraničního odboje; od roku 1915 tajemník Svazu českých spolků na Rusi, od 1917 první tajemník Odbočky Československé národní rady v Rusku. Během návštěvy T.G.M. v Rusku se stal jeho přítelem a důvěrníkem. Od konce roku 1917 a počátkem roku 1918 vedl v Moskvě jednání s bolševiky, při návratu k legiím náhle zemřel. Byl pohřben v Omsku a ještě v červnu 1918 mu byl zde vybudován pomník, nepředpokládám že by se do dnešních dob dochoval.
Další takový „důkaz“ o ovlivňování bolševiků ze strany Německa, v neprospěch československých legionářů, pochází z 8. června.

Obsazování měst na Sibiři.

Naše Slovo ze dne 9. června 1918; archív pařížské Národní rady.

V Moskvě dne 8. června 1918.
Novinářská zpráva o návštěvě velvyslance Mirbacha v komisariátě zahraničních věcí a o jeho intervenci pro odzbrojení Čechoslováků a proti jejich cestě na západní frontu.
Německý velvyslanec hrabě Mirbach navštívil včera komisariát zahraničních věcí. Podle našich zpráv tato návštěva byla vykonána na základě bezprostřední direktivy z Berlína. V předvečer hrabě Mirbach obdržel z Berlína dva urgentní telegramy. Jeden s podpisem Gertlinger, druhý s podpisem Kühlmanna a zástupce německé admirality. V těchto telegramech byl Mirbach vybídnut, aby definitivně vyjasnil u sovětské vlády, jak se hodlá zachovati ku prohlášení Spojenců o neodzbrojení Čechoslováků a o jejich dopravě na západní frontu. Kühlmann soudí, že dovoliti vystoupení Čechoslováků v uvedeném duchu bylo by porušením brestské smlouvy. Říšský kancléř se své strany prosí Mirbacha, aby připomněl, že po sjednání brestského míru Rusko je neutrální zemí a že německá vláda bude viděti porušení neutrality v tom, vyplní-li sovětská vláda přání Spojenců v československém konfliktu.

Zprávu téhož obsahu přinesl i časopis Gorkého „Novaja Žizň“ ze dne 18. června 1918.
Když hoří Spojencům fronta ve Francii, tak je najednou humbuk, kde honem sebrat zálohy. Britská admiralita se konečně začala hýbat a našla plavby schopné lodě, které by mohli převézt alespoň první část Čechoslováků z Vladivostoku.

Opis, na stroji psaný, úředně ověřený a zaslaný dne 21. června 1918 francouzským ministerstvem války Národní radě; francouzsky.

V Londýně dne 11. června 1918.
Telegram francouzského vojenského attaché ministerstvu války o převozu prvního československého oddílu do Vancouveru.
Britské ministerstvo války již se postaralo, aby koncem června bylo naloděno 5000 Čechů ve Vladivostoku na dvě lodi, které mají býti dopraveny do Vancouveru. Britské ministerstvo války hodlá s britskou dopravní službou zaříditi, aby tato jednotka byla rychle dopravena přes Kanadu a Atlantický oceán do Evropy. Pro dopravu zbytku českých trup, které jsou ve Vladivostoku, z Vladivostoku do Ameriky, nebylo ještě nic definitivně zařízeno.

I samotný ministerský předseda Francie ve snaze urychlit převoz československých jednotek, přikládá ruku k dílu.

Opis, na stroji psaný, úředně ověřený a zaslaný dne 21. června 1918 francouzským ministerstvem války Národní radě; francouzsky.

V Paříži dne 12. června 1918.
Telegram ministerského předsedy a ministra války vojenskému attaché v Londýně o nutnosti nejrychlejšího převozu československých vojenských oddílů do Francie.
Dostávám Váš telegram z 11. června č. 74, týkající se dopravy prvního ešelonu 5000 Čechů z Vladivostoku do Vancouveru.
Tento transport jest prvním z opatření, učiněných ve shodě s usneseními Nejvyšší válečné rady z 1. června.
Připomínám Vám, že tato usnesení počítala s tím, že pro zajištění dopravy zbytku českých kontingentů z Vladivostoku bude:
využitkováno tonáže určené pro dopravu Rakušanů a Němců z Číny do Austrálie;
v případě nutnosti bude použito dodatečné tonáže, která by byla vyžádána od Japonska.
Telegram p. Cambona z 10. června sděluje, že britská vláda právě oficiálně navrhla tuto věc vládě japonské.
Buďte v úzkém styku s britským ministerstvem války, abyste mne mohl ustavičně zpravovati o postupných opatřeních, která pro uskutečnění budou učiněna. Zdůrazňujte význam největšího urychlení transportů a seskupování přepravovaných jednotek v ešelony dostatečně velké, aby byla zachována jejich soudržnost a usnadněno jejich pozdější využití.
Clemenceau.

Bolševické vedení vystaveno tlaku Spojenců i Ústředních mocností v otázce čs. jednotek, vydalo po krátké době veřejnou nótu. Dá se předpokládat, že než diplomatický tlak ze strany Německa a Spojenců, hrál v rozhodnutí bolševiků hlavní roli již několik dnů probíhající otevřený konflikt s Čechoslováky. Trockého řešení československé otázky, teď již podporoval jak Lenin, tak i Čičerin.

Izvěstija ze dne 13. června 1918.

V Moskvě dne ? června 1918.
Nota lidového komisaře zahraničních věcí Čičerina šéfu velkobritské mise, francouzskému generálnímu konsulovi, americkému generálnímu konsulovi a italskému generálnímu konsulovi o rozhodnutí sovětské vlády odzbrojiti československý armádní sbor.
Dne 4. června zástupci čtyř mocností? Anglie, Francie, Itálie a Severoamerických spojených států učinili nám ve věci Čechoslováků prohlášení, ve kterém ukazovali, že kdyby bylo provedeno odzbrojení Čechoslováků, uvedené vlády budou to považovati za nepřátelský akt, namířený proti nim, jelikož čsl. oddíly jsou spojeneckými vojsky a nacházejí se pod ochranou a v péči mocností dohody. Lidový komisař zahraničních věcí má čest dáti o této otázce toto vysvětlení: Odzbrojení Čechoslováků nemůže býti v žádném případě považováno za nepřátelský akt v poměru k mocnostem dohody. Bylo způsobeno především tím, že Rusko jako neutrální stát nemůže trpěti na svém území ozbrojené oddíly, nenáležející k armádám sovětské republiky. Bezprostřední pak příčinou, aby bylo použito rozhodných a přísných opatření pro odzbrojení Čechoslováků, byly jejich vlastní činy. Ještě dlouho před nynějším ozbrojeným protirevolučním povstáním v Sibiři, dosud ještě nepotlačeným, čsl. oddíly, nepodřizujíce se železničním nařízením a místním sovětským úřadům, desorganisovaly železniční spojení a zvláště zásobování, zmocňujíce se silou zbraní zásobovacích skladů, a na některých místech činily násilí socialistům internacionalistům. Sovětská vláda hledala mírné východisko ze situace, stávající se stále více znepokojivou, avšak stále vyzývavějším chováním Čechoslováků a nebezpečím, vytvářeným jejich ozbrojeným pohybem, byla přinucena urychliti nezbytná opatření pro jejich odzbrojení. Avšak přímé protirevoluční ozbrojené povstání čsl. oddílů proti sovětům přinutilo sovětskou vládu usilovati o přísné potlačení povstalců zbraněmi. Čsl. povstání začalo v Čeljabinsku 26. května*, kde Čechoslováci zmocnili se nádraží, obsadili město, zmocnili se zbraní, zatkli a sesadili místní úřady a na požadavek, aby přestali s násilnostmi a odzbrojili se, odpověděli střelbou na naše vojenské oddíly. Další rozvoj povstání vedl k obsazení Penzy, Samary, Novonikolajevska, Omska a jiných měst Čechoslováky. Čsl. povstání všude bylo provázeno zatýkáním sovětských úřadů, odstřelováním jich, a na druhé straně vytvářením protirevolučních organisací, nazývajících sebe místními vládami. Čechoslováci všude jednali v dohodě s bílými gardisty a s protirevolučním ruským důstojnictvem. Na některých místech jsou mezi nimi francouzští důstojníci. Na všech místech protirevolučního čsl. povstání restaurují se instituce, odstraněné dělnicko-selskou sovětskou republikou. Rozvíjející se události ukázaly, že běží v daném případě o povstání bílých gardistů, reakčního důstojnictva a jiných protirevolučních elementů proti sovětské republice, podporovaných ozbrojenou rukou potlačila Čechoslováky a bezpodmínečně je odzbrojila. Žádné druhé východisko pro sovětskou vládu není přípustné. Lidový komisař zahraničních věcí vyjadřuje přesvědčením, že po všem, co bylo uvedeno zástupci čtyř mocností dohody nebudou považovati odzbrojení čsl. oddílů, které označili spojeneckými a nacházejícími se pod jejich protektorátem jako akt nepřátelský, nýbrž naopak uznají nutnost a účelnost opatření, učiněných sovětskou vládou proti povstalcům. Lidový komisariát vyjadřuje kromě toho naději, že zástupci čtyř mocností dohody nebudou váhati, odsouditi čsl. oddíly, které, jak uznávají, nacházejí se pod jejich protektorátem, za jejich protirevoluční ozbrojené povstání, jež jest nejotevřenějším a nejrozhodnějším zasažením do vnitřních věcí Ruska.
Lidový komisař zahraničních věcí
Čičerin

*Není bez zajímavosti, že sovětská vláda uznává první vystoupení Čechoslováků dne 26. května, tudíž šest dnů po první telegramu Aralova, tři dny po druhém telegramu a den po telegramu Trockého.
Je ovšem pravdou, že ve městech obsazených čsl. vojskem rostly bělogvardějské orgány jako houby po dešti. Sibiřská města, která hned po revoluci ovládl sovět, jen doutnala, menševikové, caristé a jiné skupiny živořily ve stínu. Najednou se po železnici přihnal Čechoslovák, obsadil nádraží, vykopal z radnice bolševika a hle, plné město bělogvardějců hlásících se u Čechoslováků o funkce.

Opis, na stroji psaný, úředně ověřený a zaslaný dne 2. července 1918 francouzským ministerstvem války Národní radě; francouzsky.

Ve Vladivostoku dne ? června 1918.*
Telegram plukovníka Parise ministerstvu války o pochodu vladivostocké skupiny čsl. armádního sboru na Irkutsk a o možnostech obnovy východní fronty proti Německu.
Češi útočí na střední Sibiř, žádají pomoc; národní rada se rozhodla jim pomoci posláním 12 000 vojáků směrem k Irkutsku.
Spojenci musí podporovati hnutí; dvě japonské divise stačí, aby uvolnily jízdu českého oddílu, jedna pro Vladivostok, druhá v zázemí Čechů směrem Čita-Irkutsk.
Aby mohla býti vytvořena nová fronta na Urále, je pro červenec potřebí nejméně 100 000 vojáků. Japonsko je může dáti. Je nutno jednati velmi rychle. Němečtí zajatci se všude organisují. Byl bych Vám vděčen, kdybyste mi oznámil rozhodnutí o používání Čechů ve válce, učiněné v dohodě s Masarykem; myslím, že by prokázali lepší služby ve Francii. Čekajíce (tj. na převoz) nechť ukáží svou vojenskou hodnotu tím, že budou čeliti německým formacím na Sibiři.
Plukovník Paris

*Telegram byl poslán prostřednictvím francouzského vojenského attaché v Tokiu. Z Tokia byl odeslán dne 29. června 1918.
V té době se stali dvě velké věci. První a opravdu kritická událost se stala na trase Irkusk-Vladivostok, kde byl zastaven postup naší první divize pro silný odpor zdejších sovětských vojsk. Díky této události byla československá legie v Rusku rozdělena na dvě části, východní Vladivostocká se tak rozhodla vrátit směrem k Irkutsku a vysekat své odříznuté druhy, čímž v podstatě padnul význam přesunu vojáků z Vladivostoku do Francie.
Druhá událost souvisela s vyčerpáním německých vojsk na západní frontě a celkovou stabilizací situace. Už počátkem června generál Lavergne uvažuje o nasazení čs. jednotek proti bolševikům a následně otevřít novou východní frontu proti Německu. Z Paříže přichází první instrukce generálu Lavergneovi již 20. června, čs. jednotky mají držet dosavadní pozice a jistý status quo.

Opis, na stroji psaný, úředně ověřený a zaslaný dne 14. července 1918 francouzským ministerstvem války Národní radě;francouzsky.

V Paříži dne 30. června 1918.
Telegram ministerského předsedy Clemenceaua* francouzskému vojenskému attaché v Tokiu, nařizující využíti pobytu českých divisí k rozšíření ohnisek odporu proti sovětům, ku přípravě a krytí případné spojenecké intervence.
1. Dne 28. června došel Váš telegram 38-43.
2. První česká divise byla zadržena u Jekatěrinburku. Následkem toho je nemožné uvažovati nyní o jejím transportu k Murmani a Archangelsku. Její části drží sibiřskou dráhu mezi Samarou a Uralem.
3. Za těchto podmínek potvrzuji Vám směrnice, adresované 20. června generálu Lavergnovi telegramem, který Vám byl sdělen 27. června pod č. 9725 B S/3. Dočasné nehybnosti českých divisí v dnešním pásmu má býti využito:
a) K rozšíření ohnisek odporu, utvořených těmito divisemi tím, že budou seskupovány kolem nich živly sibiřské a kozácké, které jsou stoupenci obnovení pořádku.
b) K doplnění záborů na sibiřské dráze.
c) Ku přípravě a krytí případné intervence spojenecké z východu.
K tomu cíli je nezbytné postaviti se energicky proti odzbrojení českých kontingentů a hledět je udržovat v jednotkách tak, aby nebyla narušena jejich soudržnost. V tomto smyslu mají býti dány kategorické instrukce všem důstojníkům francouzské mise u Čechů.
4. Poněvadž generál Lavergne nemá již žádného spojení se Sibiří, odevzdejte tyto direktivy plukovníku Parisovi.
5. Vyzývám s druhé strany vojenského attaché v Pekingu, aby dal doručiti tytéž instrukce komandantu Guinetovi a k tomu cíli zříditi spojení s ním prostřednictvím vyslanectví Spojených států v Pekingu a amerického konsula v Omsku.
6. Žádám konečně department zahraničních věcí, aby intervenoval u vlády britské a japonské pro podporu žádostí, týkajících se nového ozbrojení Čechů ve Vladivostoku.
Podepsán: Alby.

*Clemenceauovo stanovisko bylo posláno přes šéfa hlavního štábu v Paříži generála Albyho.
Masaryk v USA odkázán především na tisk a na zprávy od Beneše z pařížského centra Národní rady, byl samozřejmě situací v Rusku silně nespokojen a měl velké obavy o osud našeho vojska. Po zveřejnění Čičerinova stanoviska v americkém tisku, se pokusil osobním telegramem situaci svým diplomatickým taktem napravit.

V boj, Roč. I. č. 15.

V ? dne 30. června 1918.
Telegram profesora Masaryka lidovému komisaři zahraničních věcí Čičerinovi o konfliktu armádního sboru se sověty.
V interviewu se zástupcem americké Associated Press vysvětlujete své nepřátelské chování k československému vojsku na Rusi tím, že prý bylo protirevolučním již od doby ukrajinské Rady kijevské a že dokonce kulo pikle proti vládě Sovětů, jak prý můžete dokázat doklady, jež máte po ruce. Byl jsem v Rusku od května r. 1917 až do března r. 1918. organisoval jsem to vojsko. Znám každou podrobnost jeho života za tuto dobu. S plným uvědoměním všech okolností musím prohlásiti, že Vaše tvrzení je nesprávné a že jste na omylu. Patrně narážíte na fakt, že, když kijevští bolševici povstali proti Radě, jeden z našich pluků byl přivezen do Kijeva. Zdá se však, že nevíte, že to učinily vojenské úřady ruské pod falešnou záminkou. Toto zneužití jména mého bylo brzy zjištěno a pluk ten byl ihned poslán zpět.
Dva nebo tři našinci, kteří se dali zlákat falešnou záminkou, byli ihned potrestáni. Když bolševické hnutí začalo, dal jsem ihned nejráznější rozkazy všem plukům, aby se zdržely jakéhokoliv zasahování do vnitřních záležitostí ruských, a tento rozkaz byl za všech podmínek přesně plněn. Nejlepším dokladem je fakt, že sám vrchní velitel bolševiků Muravěv, jemuž jsem kijevskou episodu vysvětlil, uznal ozbrojenou neutralitu naší celé armády. Mohl jsem dokázati Muravěvovi, že jsem nepřijal 4. ukrajinský universál, jak jsem oficielně oznámil ministrovi Šulginovi 26. ledna 1918. Shodli jsme se na této stěžejné otázce vztahu Ukrajiny k Rusku se stanoviskem Vašeho petrohradského sovětu.
Mohu dokázati nevyvratitelnými dokumenty, že jsem odmítl každý plán, namířený proti Vaší vládě, mně navržený Vašimi politickými protivníky, kteří nemohli býti zváni protirevolučními.
Mohu dále dokázati, že jsem do nedávna doporučoval státníkům Dohody, aby s Vaší vládou byli za dobré.
My Čechoslováci milujeme Rusko a přejeme si, aby bylo silnou a svobodnou demokracií. Bylo prokázáno, že naši lidé nepřijali slovanských plánů starého stürmerovského režimu, ač jim za to vyhrožovali Sibiří.
Byli jsme naprosto loyální k Rusku a jednali jsme korektně v poměru k Vaší vládě. V uznání této loyality vrchní velitel Muravěv povolil naší armádě svobodný odjezd do Francie (v únoru 1918) a stejně to dovolil sovět v Moskvě.
Jsa vzdálen Ruska tři měsíce a nemaje podrobných zpráv, neodvažuji se vyslovit mínění o tom, co se děje dnes. Zdá se však, že některý místní sovět podlehl rakouským a německým intrikám a provedl útok na naše vojsko, jež za daných okolností bylo nuceno se bránit.
Nestavěl bych se proti Vašemu požadavku za odzbrojení, může-li zabezpečiti nám svobodný a nerušený odchod do Francie.
Ubezpečuji Vás, že naši vojáci přejí si pouze bojovati proti společnému nepříteli a pomoci tím i Rusku. Žádám Vás ve jménu demokracie, abyste dostál slovu, danému Vaším vlastním vrchním velitelem. Prosím, vyšetřete pečlivě věc, protože bylo by to neodpustitelnou absurdností, kdyby demokratická a socialistická vláda omylem prospěla zájmům svých největších nepřátel.
Masaryk

Opis, na stroji psaný, zaslaný dne 6. července 1918 francouzským ministerstvem války Národní radě; francouzsky.

V Londýně dne 5. července 1918.
Telegram francouzského vojenského attaché ministerstvu války oznamuje, že na základě rozhodnutí velitele českého oddílu ve Vladivostoku česká divise musí postupovati směrem k Irkutsku a že přípravy pro transport přes Ameriku byly odvolány.
Britská kancelář zámořských transportů oznamuje ministerstvu války, že generální velitel českých oddílů ve Vladivostoku ohlásil námořnímu veliteli v Hong-Kongu, že již není třeba zajišťovati transport české divise z Vladivostoku do Ameriky, protože tato divise musí zůstati na Sibiři, aby prováděla operace směrem k Irkutsku. Za těch podmínek byly odvolány v Americe přípravy pro transport. Předpokládám, že toto opatření stalo se podle rozhodnutí Válečné rady mezispojenecké.

Opis, na stroji psaný, úředně ověřený a zaslaný dne 14. července 1918 francouzským ministerstvem války Národní radě; francouzsky.

V Paříži dne 7. července 1918.
Telegram ministerského předsedy Clemenceaua francouzskému vojenskému attaché v Londýně. Oznamuje, že přerušení dopravy českých oddílů je odůvodněno potřebou pomoci ešelonům, nalézajícím se na Sibiři, a že je jen dočasné.*
Odpověď na telegram 1631 z 5. července.
Primo. Zatimní zadržení českých oddílů na Sibiři, došlých do Vladivostoku podle rozhodnutí českého velitele, odůvodněno potřebou zajistiti ešelony na sibiřské dráze.
Secundo. Dokud Nejvyšší válečná rada nezmění svých rozhodnutí, budeme státi na stanovisku, že přerušení transportu Čechů z Vladivostoku do Francie jest jen dočasné a že nalodění těchto oddílů musí se začíti, jakmile to okolnosti dovolí.
Šéf generálního štábu: Alby.

*Téhož dne na základě usnesení porady výkonného výboru penzenské skupiny byl vydán plukovníkem Vojcechovským, zastávajícím za nepřítomnosti gen. Dieterichse úřad náčelníka štábu sboru, písemný rozkaz plukovníku Čečkovi, hájiti volžského defilé do příchodu spojeneckých vojsk. Téhož dne vydal pak plukovník Čeček jako velitel fronty tento historický rozkaz velitelům částí bývalé penzenské skupiny: „Oznamte všem bratřím, že na základě rozhodnutí sjezdu sboru, v souhlase s naší Národní radou i po dohodě se všemi Spojenci náš sbor je určen jako předvoj spojeneckých sil a že instrukce, vydané štábem armádního sboru mají jediný účel, vybudovati protiněmeckou frontu v Rusku ve spojení s celým ruským národem a našimiSpojenci…“ (Dr. Šteidler:“Československé hnutí na Rusi“-Praha 1921, str. 67.)
Zde uvádím dva dokumenty (britský a francouzský) opět týkajících se problémů přepravy čs. vojska.

Opis francouzského překladu, psaný na stroji.

V Paříži dne 12. července 1918.
Nota britského velvyslanectví francouzskému zahraničnímu ministerstvu o změně disposic, týkajících se převozu českých oddílů na západní frontu.
Vláda Jeho Veličenstva se dovídá, že vrchní velitel českých sil ve Vladivostoku rozhodl, aby se jich použilo v Irkutsku. Se zřetelem na toto rozhodnutí generál oznámil, že nebude použito lodí, určených pro transporty českých skupin z Vladivostoku. Za těch podmínek vláda Jeho Veličenstva navrhuje, aby bylo použito lodí, určených původně k tomuto účelu, jak výše vyloženo, ku práci podstatně jiné a aby byla vláda japonská v důsledku toho informována, že vlády Spojenců z důvodů zvláštních okolností netrvají na své žádosti, aby japonská tonáž byla určena k použití českých trup.
Vyslanectví Jeho Veličenstva má uloženo státním tajemníkem Jeho Veličenstva pro zahraniční věci požádati u ministerstva zahraničních věcí, aby mu laskavě sdělilo svůj souhlas s tímto opatřením.

Opis, na stroji psaný, úředně ověřený a zaslaný dne 19. července 1918 francouzským ministerstvem války Národní radě; francouzsky.

V Paříži dne 12. července 1918.
Ministerský předseda Clemenceau ministru zahraničních věcí Pichonovi o změně disposic, týkajících se převozu českých oddílů na západní frontu, o podpoře české akce na Sibiři a o nutnosti odložiti jakékoliv rozhodnutí o převozu Čechů na západ, dokud nebude rozhodnuta otázka spojeneckého zakročení v Sibiři.
Ministerský předseda, ministr války panu ministru zahraničních věcí.
Jak vyplývá z telegramu našeho velvyslance v Londýně, který jste mi poslal (I), baron Gota uvedl několik námitek, co se týče případného upotřebení japonské tonáže pro přepravu Čechů z Vladivostoku.
Sděluje tyto námitky pana Pavlů Cambonovi, pan Balfour dotazoval se prý současně francouzského velvyslance, nebyla-li by francouzská vláda ochotna obrátiti se sama na japonskou vládu, aby dostala potřebné lodi.
Jest nepopiratelno, že přeprava Čechů po moři způsobí Anglii novou starost a bude snad – do jisté míry – potřebí námořní pomoci Japonska.
Se zřetelem k situaci, která vznikla na východní Sibiři, tato přeprava není již naléhavě nutna.
Jednak rozhodly kontingenty, jež dostihly Vladivostoku, že se nenalodí, dokud nebudou míti jistotu, že budou následovány všemi svými krajany, a usnesly se vrátiti se k Irkutsku na pomoc částem, zadrženým germáno-bolševiky, jednak byl na jejich žádost odvolán odjezd lodí, které měly připlouti z Honkongu do Vladivostoku, aby nalodily první ešelony.
Národní rada připojila se ostatně sama k zásadě účasti českého armádního sboru na spojenecké akci na Sibiři, o níž Nejvyšší válečná rada uvažovala ve svém zasedání 2. května.
Veškeré naše úsilí musí býti nyní vynaloženo k orientaci a podepření akce čechů za účelem obnovy pořádku na Sibiři a uskutečnění úplného obsazení transsibiřské dráhy a připraviti tak rychlý postup japonského zákroku.
Považuji proto za vhodné odložiti pro okamžik a dokud nebude rozhodnuta otázka spojeneckého zákroku na Sibiři, jakékoli opatření, týkající se přepravy Čechů z Dálného východu do Francie.
Jinak jest zřejmo, že návrh páně Balfourův, směřující k tomu, aby francouzská vláda požádala o tonáž, potřebnou pro přepravu Čechů, nelze držeti.
Anglie, jež disponuje větším dílem námořních prostředků koalice a jež je nejstarším spojencem Japonska, jest ve skutečnosti nejpovolanější mocností Dohody, aby vyřešila tuto otázku.
Nejvyšší válečná rada určila ji tedy svými resolucemi č. 3 z 2. května a č. 5 ze 3. května správně k tomu, aby zajistila tuto přepravu a vyjednala v případě potřeby japonskou pomoc.
Je velmi pravděpodobné, že prostřednictví Francie bylo by v této věci neúčelné.
Mám čest žádati Vás, abyste to, sdílíte-li můj názor na oba shora uvedené body, oznámil našemu velvyslanci v Londýně.
Z rozkazu generála úřadující náčelník štábu: Generál Alby.

Následovalo britské zakročení Lorda Derbyho, velvyslance v Paříži, který oznámil dne 12. července, že následkem událostí ve Vladivostoku bude nutno upozornit japonskou vládu, že lodí není třeba. Ministr Pichon dne 17. července odpověděl nótou, která zdůrazňuje sice novou situaci, ale vyhrazuje si možnost pro případ změněných okolností žádati opět provádění resoluce konference v Abbeville, potvrzené dohodou v Londýně ze dne 28. května 1918.
A teď něco málo telegramů Tomáše Garrigue Masaryka. Napřed telegram adresovaný celému armádnímu sboru v Rusku.

Věstník (Vladivostok) č. 66.

Ve Washingtonu dne 21. července 1918.
Telegram profesora Masaryka československému armádnímu sboru.
Srdečný pozdrav Vám všem, drazí hoši. Jsem velice spokojen s Vaším chováním. Důvěřujte, zachovejte klid, dostane se Vám pomoci. Mám důvěru ke generálovi Diterichsovi, může se ujmouti vrchního velení. Snažte se uvésti v kontakt a sjednotit jednotlivé části, pokud je to nutné. Nebezpečí hrozí od německých a rakouských vojsk. Zatím musíte zůstat v Rusku a za pomoci Spojenců pracovat proti společnému nepříteli. Bojujte proti Rakušanům a Němcům a také proti těm ruským trupám a oddílům, které se spojují s Rakušany a Němci proti Spojencům. Budeme však loyální a nebudeme se bez potřeby míchati do vnitřních otázek; bedlivě pečujte, aby byl nejlepší administrativní pořádek na místech, která nyní ovládáte a obsadíte. Buďte v pravidelném styku se Spojenci; tvoříce část armády francouzské, obracíme se na prvém místě k Francouzům. Telegrafujte prostřednictvím francouzského konsula, co potřebujete, a dávejte mu pravidelné zprávy. Poručík Nikita Peškov bude referovati Diterichsovi, je spolehlivý.

K Masarykovi do USA proudili mnohé zvěsti a v obavě o rozložení čs. vojska ze vnitř, nebo snad nějakého rozsáhlého spojení s bělogvardějci, vydal následující rozkaz.

Věstník (Vladivostok) č. 66

Ve Washingtonu dne 28. července 1918.
Telegram profesora Masaryka československému armádnímu sboru.
Rakušáci pokoušejí se posílat své agenty převlečené za vojáky, do naší armády, aby ji demoralisovali. Dejte dobrý pozor. Žádný politický spolek s monarchisty a reakcionáři.

Československý Deník I., č. 192.

Ve Washingtonu dne 1. srpna 1918.
Rozkaz profesora T. G. Masaryka československému armádnímu sboru.
K utrpením, které jste českoslovenští dobrovolníci, musili zkusiti jako zajatci a potom ve svazu ruské a na čas také ukrajinské armády, připojily se smutné zkušenosti v poslední době; zákeřnicky jste byli napadeni od těch, ku kterým jste byli loyální a kterým jste prokazovali jen dobré.
Vykonávali jste přísně svou povinnost, uloženou Vám Vaším svědomím a naším národním programem: šli jste a jdete v boj na život a na smrt za svobodu a neodvislost svého národa a ostatních národů.
Prošli jste zkouškou ohne a přestáli jste ji dobře. I bez zbraní dovedli jste mužně a vítězně čeliti ozbrojenému nepříteli!
Celý spojenecký svět a nyní už i nepřítel uznává Vaši loyálnost, chrabrost a politickou vyspělost: že jste se nezalekli cesty kolem světa za největších překážek, abyste mohli bojovati proti nepříteli, na francouzskou frontu, to Vám získalo vřelé uznání všude a hovoří se už, a to právem, o československé anabasi.
Náš národ doma, jednotný jako žula, věří ve Vás, naděje ve Vás, posiluje ho v utrpeních, snad největších, jaká kdy snášel.
Vím, že budete konati svou povinnost i dále. Pamatujte, že jste v zemi přátelského nám národa ruského, ku kterému zůstaneme loyální. Následkem vývinu okolností prozatím zůstanete ještě v Rusku a budete bojovati v dohodě se Spojenci. Našimi nepřáteli v Rusku jsou Rakušané, Maďaři a Němci a z Rusů jen ti jednotlivci, frakce nebo strany, které proti zájmům Ruska jdou společně s našimi nepřáteli oproti našim přátelům a proti nám.
Naše armáda je demokratická a slouží demokratickým cílům. Zkušenosti v Rusku nás naučily, že demokracie nemá nic společného s anarchií a nepořádkem.
Mám k Vám úplnou důvěru a mám důvěru k Vašemu veliteli generálovi Diterichsovi.
Jako Váš vrchní velitel děkuji Vám jménem svým a jménem celého národa, který mně toto velitelství svěřil. Buďte ujištěni, že pracuji pro Vás, ač jsem od Vás odloučen, jako jsem všechno úsilí věnoval Vám, když jsem byl s Vámi.
Příkaz tento musí býti oznámen každému dobrovolníku československého armádního sboru.
Masaryk


David Lloyd George

Tímto končím s dokumentací pozadí sibiřské anabáze československých legionářů, nikoli proto, že by věc ta skončila, ba naopak končím na „začátku“ občanské války v Rusku, neb zde skončila práce pánů Jaroslava Werstadta, Jana Opočenského a Jaroslava Papouška. Archívy díky nim vydali nejedno důležité svědectví, snad se najdou jiní, kteří si dají tu práci a věc dokumentační dokončí a ještě lépe rozšíří a ucelí.
A na závěr bych jen uvedl jeden z četných nadšených projevů spojeneckých státníků k činnosti legií v Rusku. Telegram britského ministerského předsedy Lloyda George profesoru Masarykovi ze dne 11. září 1918: „V zastoupení britského válečného kabinetu zasílám Vám naše nejsrdečnější blahopřání k pronikavým úspěchům, jichž dosáhly československé branné síly v boji proti německým a rakouským oddílům v Sibiři. Osudy a triumfy této malé armády tvoří vskutku jednu z největších epopejí dějin. Naplnily nás všechny obdivem nad odvahou, houževnatostí a sebekázní Vašich krajanů a ukázaly, co může býti vykonáno k vítězství nad časem, vzdáleností a nedostatkem materielních prostředků těmi, kteří nosí ve svých srdcích smysl pro svobodu. Váš národ prokázal neocenitelnou službu Rusku a Spojencům v jich boji o osvobození světa z pout despotismu. Nikdy toho nezapomeneme.“

*Téhož dne na základě usnesení porady výkonného výboru penzenské skupiny byl vydán plukovníkem Vojcechovským, zastávajícím za nepřítomnosti gen. Dieterichse úřad náčelníka štábu sboru, písemný rozkaz plukovníku Čečkovi...

Pane Pátrač, vzpomínám si, že jste sliboval udělat o této osobě článek. Zatím děláte jen články o chladně odmítnutých nežádoucích "rakušácích", místo aby jste udělal článek o skutečné "nežádoucí" osobě.

Zdravím,jelikož se zajímám o legie,chtěl bych upozornit na některé v tomto článku:
A) pod vedením kapitána Husárka - správně má být povedením kapitána Husáka
B) absolutně je špatný popisek pod obrázkem,má být:
zleva:Prokop Maxa,?,TGM,?,por.Medek,plk.Mamontov,Jiří Klecanda
Věřím,že to opravíte.

Stopy fakta tajemství - Poklad ruských carů (2012)