...poněkud přerostlý lehký tank...
Asi každý viděl v nějakém US „historickém“ válečném filmu jezdit mraky středních tanků M4 Sherman (snad až na děsnou Bitvu v Ardenách...), poněkud méně informovanému divákovi by se pak mohlo zdát, že jiný typ tanku prostě US Army nepoužívala. A měl by vlastně pravdu, mimo lehkých tanků tu byl vlastně jen M3 Lee a ten měl daleko k dokonalému střednímu tanku. To se nedá zrovna říci ani o následujícím M4, víc základních typů středních tanků armáda a námořnictvo do výzbroje nepřijalo. Vzniklo sice větší množství různých subverzí, ale základ byl stále stejný. Nebudu tu řešit, zda M4 byl nebo nebyl dobrý tank (podle mě nebyl), zkusím tu připomenout jeden zapomenutý americký střední tank, jenž byl postaven dokonce v sérii. A jak to tak vypadá, dostal podle počtu vyrobených kusů i označení – M7. Předně tolik jich totiž obdržela armáda...
Původní specifikace z ledna 1941 hovořila o lehkém tanku, vyzbrojeném kanonem ráže 37 mm, koaxiálním kulometem ráže 7,62 mm a dvěma pevnými kulomety stejné ráže v čelním desce trupu. Hmotnost vozidla neměla překročit 14 tun, jen mi zde nějak nehraje rychlost pouhých 18 km/h (to je tedy dost málo), síla pancíř měl mít hodnotu až 38 mm. Vozidlo dostalo označení T7, v únoru 1941 začala stavba dvou prototypů, označených T7 a T7E1. V průběhu stavby stouply i požadavky na lehký tank, při navýšení hmotnosti na 16 tun měl tank uhánět rychlostí až 56 km/h. V červenci 1941 je představen dřevěný model T7, v srpnu je rozhodnuto ke stávajícím prototypům postavit ještě tři další.
T7
T7V čem se měly jednotlivé verze T7 lišit?
T7 měl svařovaný trup a litou věž, výzbroj byla dle původního zadání (37 mm kanon), vozidlo je vybaveno automatickou převodovkou Hydromatic. T7E1 měl stejnou výzbroj, trup byl ale nýtovaný. T7E2 byl poháněn motorem Wright R-975, trup i věž jsou odlévány. T7E3 byl svařovaný, pohánět jej měly dva dieselové Hercules společně s automatickou převodovkou Detroit Gear. T7E4 byl poháněn dvěma motory Cadillac, přenos zajišťují dvě automatické převodovky Hydromatic, díky lodnímu šroubu zdě byla možnost přesunu i po vodě.
T7E2První T7, vyrobený z měkkého materiálu, byl dokončen v Rock Island Arsenal v lednu 1942. Prototyp T7 je poháněn hvězdicovým sedmiválcovým motorem Continental W-670, přenos zajišťuje pětistupňová převodovka Hydromatic. V té době se pracovalo i na T7E1, práce jsou ale díky válečným zkušenostem zastaveny. Praxe ukázala, že nýtovaní již není „in“ a proto se další vývoj zaměřil na lité a svařované konstrukce. V Listopadu 1942 je předveden dřevěný model se sníženou výškou o 180 mm, silueta původního T7 je totiž poměrně vysoká. Místo leteckého motoru se během vývoje uvažuje i o zástavbě dieselových motorů, mimo verze T7E2 jsou však práce na dalších verzích zastaveny. Hmotnost verze E2 dosahuje 24 tun , po přezbrojení je nyní vozidlo označeno jako T7E5. Tank s hmotností přes 20 tun již nepatří mezi lehké, je proto překlasifikován do kategorie středních tanků (zase se zde liší hmotnosti mezi zdroji) . Od 6.8.1942 tak dostává své konečné označení M7
T7E2 s 57 mm kanonemJak jsem již uvedl, verze T7E2 je poháněna hvězdicovým devítiválcovým motorem Wright R-975E-C2 (licenčně jej vyráběl i Continental), při 2400 otáčkách dává maximální výkon 450 HP. (tady se zdroje poněkud liší...). Původně použitá převodovka Warner je při testech vyměněna za převodovku Spicer automatic, ta umožňuje vozidlu jízdu třemi rychlostmi vpřed a jednou vzad. „Sériově“ vyráběné vozidla mají motor Continental R-975C-1 o výkonu 400 HP. Kapacita nádrží byla 138 galonů (522 litrů) benzínu o oktanovém čísle 80.
Podvozek vozidla je podobný jako u dalších US tanků z té doby, čtyři pojezdová kola jsou spojena po dvou na společné odpružené závěsy. Nahoře je pás veden na třech podpůrných kladkách, celou sestavu podvozku doplňuje přední hnací a zadní napínací kolo. Pásy mají šířku 16.56“, tvoří jej 71 článků, pás má styk se zemí o délce 152.5“.
Síla pancíře trupu se pohybuje od .75“ do 1.5“ (čelo korby), podlaha má v pření části sílu 1.0“, v zadní jen .5“. Věž je chráněna lépe, čelní deska má sílu 2.0“, štít kanonu dokonce 2.5“. Boční stěny jsou silné 1.5“, strop .75“.
Ve věži měl prototyp T7E2 nejprve osazen britský 57 mm (šestiliberní) PT kanon Ordnance QF 6 pounder Mark III (verze pro tanky), ten byl sice účinější než US kanony ráže 37 mm, na novější německé tanky však již nestačil. Proto je rozhodnuto o zástavbě 75 mm kanonu M3, na lafetě M47 byl společně s ním umístěn kulomet Browning M1919M4 ráže .30 (náboj .30-06 Springfield). Mimo něj byl stejný kulomet lafetován v kulovitém střelišti v čelním pancíři, třetí bylo možno namontovat na strop věže. Palebný průměr činil 71 granátů pro kanon a 4500 nábojů pro kulomety. Věž se otáčí hydraulicky nebo manuálně rychlostí 24° za sekundu, kanon a kulomet má díky lafetě elevaci v rozsahu -8°až +18°.
M7Osádku tvoří pětice mužů, řidič a pomocný řidič-radista mají stanoviště v trupu. Zajímavostí je použití zdvojeného řízení, vozidlo tak může ovládat i druhý řidič sedící napravo (to se mohlo hodit v zemích britského impéria). Velitel vozidla měl stanoviště ve věži nalevo do kanonu, za ním měl stanoviště střelec, napravo od kanonů bylo sídlo nabíječe. Velitel nemá k dispozici velitelskou věžičku, v zadní polovině věže jsou dvoje čtvercové dvířka pro nástup a výstup osádky věže. Řidič a radista mají každý svůj poklop nad svým stanovištěm, k dispozici je ještě nouzový výlez v podlaze trupu za stanovištěm řidiče. Pro spojení má radista k dispozici radiostanici SCR 508 (528, 538), velitelské stroje mají být vybaveny stanicí SCR 506. Samozřejmostí je vybavení všech členů osádky interkomem.
M7Tolik něco málo to technice, sériová výroba je zadána firmě International Harvester Corp. Bettendorf, Iowa. Ve zdrojích se uvádí sériová výroba sedmi nebo jedenácti vozidel, možná je sedmička počítána jen podle vozidel předaných k vojenským testům do Fort Knox. Výroba byla zastavena, místo lehkého tanku přišel na svět střední tank váhové kategorie do 30 tun a jeden podobný již byl ve výrobě. A tak zůstal ve výrobě jen střední tank M4.
Technické data tanku M7
délka – 206" (5,25 m)
šířka – 112“ (2,84 m)
výška – 93“ (2,40 m)
hmotnost – 53,950 lbs (24.47) t
výkon motoru – 400 HP
zásoba PHM – 138 gal (522 l)
dojezd silnice – 100 mil (160 km)
maximální rychlost – 30 mph (50 km/h)
měrný tlak na půdu – 10.7psi (0,751kg/cm²)
osádka – 5
zdroje:
Hunnicutt, R.P. - Stuart: A History of the American Light Tank, volume 1
Ivo Pejčoch – Střední tank M7 – HPM 6/2003
http://afvdb.50megs.com/usa/mediumtankm7.html
Skvělé obrázky tanku naleznete na:
http://www.primeportal.net/tanks/david_ ... ight_tank/
