PALBA.CZ

ASU (SU) -85



Pokud se rozmýšlíte nad prapodivným názvem tohoto člámku, tak vysvětlení je poměrně jednoduché, původní název tohoto samohybného děla byl totiž původně opravdu SU-85. Rozšíření zkratky ASU vzniklo až v době, kdy bylo naprosto jasné, že ASU-85 bude zavedena pouze u výsadkových jednotek.

SU-85 totiž původně mělo sloužit jako palebná podpora motostřeleckých jednotek, které se v té době ( 1951 ) kromě tanků mohly spolehnout pouze na tažené ( a vezené ) zbraně. V této roli měl nahradit proklínané SU-76 a je rozhodně jisté, že svého předchůdce překonával ve všech parametrech. Ovšem armáda si svůj původní úmysl poměrně záhy rozmyslela a tak byl " Objekt 573 " záhy uložen k ledu. Je poměrně těžké přesně říct, co toto rozhodnutí způsobilo, v tomto ohledu panuje jistý ( skoro totální ) nedostatek informací. Mimo jiné to mohl způsobit jistý přebytek tanků T-34/85 ve skladech, později vylepšené bezzákluzové kanóny, RPG-7 a počátek vývoje vedoucí nakonec k BMP-1 ( BVP ).
Naštěstí pro OKB-40 pod vedením hlavního konstruktéra N.A.Astrova něco podobného hledali i výsadkáři. S ASU-57 v té době panovala spokojenost, ale vzhledem k narůstající kapacitě ( a to hlavně do budoucna, AN-12 ) vzdušné přepravy začali pomýšlet i na něco lepšího. Ne přímo jako náhradu, ASU-57 v té době dokázala kromě těžkých ( a Sovětských ) tanků zničit i z čela vše co mohlo potulovat po Evropě, ale proti pěchotě a opevněným postavením 57 mm kanón ztrácel dech. Navíc těžko mohli doufat, že by "ziskuchtiví kapitalisté" jen tak propásli příležitost prodat armádám modernější a lépe pancéřované tanky. Navíc probíhající studená válka hrozila přerůst v horkou a v takovém případě by bojeschopnost otevřených ASU-57 víc než jen trochu utrpěla díky vzájemné výměně jaderných i otravných pozdravů.







Vývoj se tak v roce 1953 znovu rozběhl a už za tři roky přišla odměna v podobě zavedení do výzbroje. Ještě tři roky trvalo odladění výroby ( mimo jiné i k vůli zapracování prvních zkušeností s provozem u útvarů ). Jako zajímavost ještě dodám, že až do roku 1960 byly ASU-85 vyráběny bez stropního pancéřování kvůli snížení ´hmotnosti a rozměrů, ale tento krok zpět byl právě kvůli hrozbě ZHN napravován i u dříve vyrobených kusů ( fotku sem neviděl... ). Poměrně rozšířeným omylem je nemožnost výsadku na padáku, ASU-85ky totiž většinou na cvičeních létali až na obsazená letiště jako přistávací výsadek a vysazování se provádělo s ASU-57 či později s BMD-1. ASU-85ky asi líp vypadaly pod řadou AN-12 při tom přistávacím výsadku. Ale k faktům, v roce 1961 byla zavedena vysazovací plošina P-16 o nosnosti 21 t ( ), byla v podstatě zavedena hlavně pro ASU-85, oni výsadkáři v té době ani nic tešího neměli.



Výzbroj
Hlavní výzbroj samohybného děla tvořil 85 mm kanón D-70 ( délka hlavně 68 ráží ) vyvinutý pod vedením F.F. Petrova OKB-9 , vybavený dvojstupňovou aktívní úsťovou brzdou a ejektorem, závěr s vertikálním klínem a poloautomatikou. Řízení odměru ( +/- 15° ) a náměru ( -4,5/+15° ) bylo ruční, odpal elektrický s mechanickou zálohou ( po pravé ruce střelce, na klice odměru, náměr obsluhován levou... ). Pro vedení přímé PALBY sloužil teleskopický kloubový zaměřovač TSHK2-79-11 ( snad to mám dobře-ТШК2-79-11 ), na nepřímou mechanický S-71-79 . Rozsah přímé PALBY byl do 6000 m , nepřímou při maximálním náměru 10000 m. Maximální dostřel je při využití terénu a podobně 13400 m. S hlavní zbraní byl spřažen koaxiální ( souosý ) 7.62 mm kulomet SGMT se zásobou 2000 nábojů. Při jedné z modernizací byl na část SD namontován protiletadlový kulomet DŠK r 12.7 mm .
Pro kanón D-70 bylo vezeno 45 nábojů, složení palebného průměru se mohlo měnit podle situace, ale větší část s největší pravděpodobností tvořily tříštivo-trhavé náboje. Dá se předpokládat, že ke konci služby v Sovětské armádě, v důsledku zlepšováním pancéřování u MBT, tvořily tříštivo-trhavé náboje převážnou část palebného průměru a to v důsledku posilování protitankových možností výsadkářů jinými způsoby ( BMD-1, PTŘS ). SD ASU-85 se tak mohla více věnovat palebné podpoře výsadkářů a to až do doby než je v tomto vystřídaly samohybné 120 mm minomety ( 2S9 Nona-S ).
Palebný průměr se tak mohl skládat z nábojů:
a) tříštivo-trhavý UOF371 o hmotnosti 9,66 kg s V/0-1010 m/s
b) kumulativní 3UBK5 o hmotnosti 7,22 kg s V/0-925 m/s s průbojností 192 mm ocelového homognního pancíře se sklonem 60 °
c) podkaliberní BR-367PK o hmotnosti 4,99 kg s V/0-1150 m/s s průbojností 53 mm pancíře se sklonem 60 ° ve vzdálenosti 2000 m.
d) protipancéřový UBR-372, hmotnost 9,3 kg, V/0-1005 m / s, průbojnost 180-200 mm pancíře se sklonem 60 ° ve vzdálenosti 1000 m
Na to kumulativním náboji mi nějak nesedí kombinace hmotnosti střely a úsťová rychlost, napadá mě jediná možnost, a to že jde o nerotační, aerodynamicky stabilizovanou střelu, tomu by celkem odpovídala i poměrně vysoká průbojnost ( na ráži 85mm ) u dělostřeleckého granátu.
Dále do výzbroje SD patřil automat AKM r.7,62 mm s 300 náboji, 15 granátů F-1 a signální pistole se sadou nábojů.



Pohonná jednotka a podvozek
Motor měl být původně silnější ( uvažovaný motor V-6 z tanku PT-76 šel namontovat pouze podél a příliš by zvětšil rozměry SD ) než použitý YAAZ-206V ( šestiválcový diesel chlazený kapalinou uložený napříč ) o 210 ks ( při 1800 ot/min ), ale zrovna v této oblasti měl Sovětský motorářský průmysl , ale jisté problémy a tak museli konstruktéři vzít to co bylo. Znamenalo to jisté snížení měrného výkonu ve srovnání s ASU-57. Převodovka pětistupňová se zpátečkou. Palivové nádrže ( vnitřní ) měly obsah 400l a palivo stačilo na 330-360 km po silnici, v terénu se dosah samozřejmě snižoval. Podvozek je tvořen šesti pojezdovými koly, odpružení pomocí zkrutných tyčí, první a poslední pojezdové kolo je navíc vybaveno tlumičem. Každý pás je tvořen 93 články, šířka článků 360 mm.Zatížení povrchu 0,57 kg/cm2, tedy opět víc než ASU-57.



Přes své relativně malé rozšíření se ASU-85 dočkal i bojového nasazení, u nás je samozřejmě nejznámější účast při okupaci v roce 1968 ( společně s ASU-57 ), poměrně známé je i nasazení v Afghánistánu. O nasazení v průběhu " Šestidenní války " se mi nepodařilo nic bližšího, kromě konstatování o potřebě instalace 12,7 mm protiletadlového kulometu.
Pokud by jste se na ASU-85 chtěli podívat, nejblíž to máte v Polsku. kde byly také zavedeny, bohužel se mi nepodařilo zjistit kolik. K Polským ASU-85 se váže jedna zajímavost, minimálně jeden kousek se dočasně nacházel na našem území ( ve Vyškově ), byl k nám totiž zapůjčen na zkoušky. Údajně se totiž uvažovalo o zavedení 12 kusů ( společně s 6 ks An-12 ).




TTD ASU-85
Osádka-------------------4
Délka---------------------8,4 m
Šířka---------------------2,9 m
Výška--------------------1,9 m
Světlá výška------------0,4 m
Hmotnost----------------15,5 t
Pancéřování-------------13 - 45 mm
Max. rychlost------------45 km/h
Dojezd ( cesta )---------330-360 km
Překoná:
-zákop-------------------2,5 m
-stěnu--------------------0,7 m
-svah---------------------30 °
Max. boční náklon-------20 °



Prameny, aneb kde sem to ....
http://www.brigadyr.net/pozemni_technik ... /asu85.htm
http://pl.wikipedia.org/wiki/Muzeum_Pol ... _Wojskowej
http://www.probertencyclopaedia.com/cgi ... 5&offset=0
http://www.inetres.com/gp/military/cv/at/ASU-85.html
http://www.battlefield.ru/content/view/137/66/lang,ru/
http://legion.wplus.net/guide/army/ar/d48.shtml
http://desantura.ru/content/articles/in ... &PAGEN_1=3
http://armoured.vif2.ru/asu-85.htm
EDIT:Doplněn počet členů osádky do TTD atd.

Předpokládám, že osádka se skládala z tří členů. Už vidím ,že jsou to čtyři.

Tak na tento stroj jsem se moc těšil.

Kolik jich přibližně postavili?

Bohužel nevím jistě. Zrovna jsem procházel všechny zdroje, ale nic...
Část dat mi zmizela při pádu počítače, včetně dokončeného článku ASU-85, proto mi to dokončení tak trvalo, znovu se mi do toho nějak nechtělo. Pokud si dobře vzpomínám, někde sem narazil na údaj o 400 kusech. Ale protože to nemám černé na bílém, tak sem to do článku radši nedával.
radecky:

Předpokládám, že osádka se skládala z tří členů. Už vidím ,že jsou to čtyři.

Původně jsem to tam zapoměl napsat, ale kdyžtak si je přepočítej

Mám jen malou, trochu urýpanou poznámku. Bylo by fajn, kdybyste používal v celém (a vážně dobrém článku) jen jeden druh transkripce z ruštiny, nejlépe ten český. Pro kulomet jste použil českou (DŠK) transkripci, pro zaměřovač anglickou (TSHK2-79-11, česky by bylo TŠK2-79-11 - dle ruského originálu). Ale to je fakt jen tak na okraj.

Bohužel, vzhledem k dějinným zvratům a jiným hloupostem se do mě naše školství pokusilo postupně nacpat Ruštinu, Angličtinu a nakonec Němčinu. Výsledek tomuto úsilí odpovídá, takže k domluvě potřebuji buď ruce nebo tužku a papír ( oboje se zdarem vyzkoušeno, jen po diskuzi s jedním Němcem mě poněkud bolely ruce ).
Ale k věci, na internetu toto bohužel nefunguje, takže mou jedinou záchranou je Google, ale přes mou veškerou snahu se občas nezadaří. V tomto případě jsem použil přeložený název zaměřovače přímo z jednoho ze zdrojů, ale pro kulomet jsem použil zažitý název Dšk.
Pokud to někomu vadí, tak se omlouvám, nicméně měnit to už nebudu, zatím.

Ale ne, zas až tak to nevadí, jen to občas v textu působí rušivě. V každém případě chápu potíže se zdroji a překladem, občas mi docela trvá než pochopím, co tím chtěl autor v angličtině říct, zvlášť když současně nepoužije originální název v azbuce, a to nedělají zas tak často.

Ale jinak

Na to kumulativním náboji mi nějak nesedí kombinace hmotnosti střely a úsťová rychlost, napadá mě jediná možnost, a to že jde o nerotační, aerodynamicky stabilizovanou střelu, tomu by celkem odpovídala i poměrně vysoká průbojnost ( na ráži 85mm ) u dělostřeleckého granátu.

Malá úvaha: Pokud se nemýlím, kanon D-70 měl hlaveň s drážkovaným vývrtem. Takový typ hlavně se nehodí k vystřelování projektilů a aerodynamickou (šípovou) stabilizací. Aby totiž bylo dosaženo bezrotačního letu projektilu, musel by tento mít menší průměr než je průměr vývrtu v polích. Drážky v hlavni by tak zůstaly neutěsněné a spalné plyny by při výstřelu předbíhaly projektil. To by znamenalo nejen rapidní pokles výkonu (úsťové energie a tím i počáteční rychlosti střely), ale i extrémní vypalování vývrtu hlavně. Horké spalné plyny by způsobovaly tak silnou a rychlou erozi vývrtu, že po pár výstřelech (řádově do 20 ran) by zřejmě byl nepoužitelný i pro klasickou munici stabilizovanou rotací. Kromě toho by neuspokojivé tlakové parametry ve vývrtu i před ústím hlavně střelu destabilizovaly.
Zvýšené erozi a úniku tlaku spalných plynů při výstřelu by bylo možno zabránit dočasným zapouzdřením projektilu tak, aby byl ve vývrtu utěsněn. Podobné řešení se používá u moderních podkaliberních střel: lehké, podélně dělené pouzdro se rozpadne poté, co projektil opustí hlaveň. Jenže v drážkované hlavni by takové zapouzdření opět udělilo střele rotaci, takže by se nejednalo o bezrotační projektil. Kromě toho je třeba počítat s ohrožením vlastních jednotek, zejména pěchoty, odletujícími částmi pouzdra.
Právě z uvedených důvodů se v současnosti používají tankové kanony s hladkým vývrtem, který se hodí pro munici s šípovými stabilizátory a vysokou úsťovou rychlostí.
Ostatně, u kumulativní munice již z povahy věci průbojnost nezávisí na dopadové (a tím i počáteční) rychlosti střely. Důležitější je úhel dopadu střely na překážku /pancíř/ a účinnost kumulativní hlavice. Této skutečnosti využívají ruční PT zbraně (Panzerfaust, RPG-7 aj.) na bázi kumulativních střel s velmi malou dopadovou rychlostí. Všimněte si, že u kumulativního granátu pro kanon D-70 je udána průbojnost 192 mm homogenního ocelového pancíře, ale nikoli vzdálenost, pro kterou tento údaj platí. Kumulativní granát totiž nevyužívá k probití pancíře své kinetické energie, proto se jeho průbojný účinek v závislosti na vzdálenosti cíle nijak zásadně nemění.

Uvádzaná priebojnosť je necelé tri kalibre, čo sa dá dosiahnuť aj rotačne stabilizovanou strelou.
Streľba nerotačnou aerodynamicky stabilizovanou strelou z drážkovanej hlavne nie je až taký problém - do počiatočnej rýchlosti 1000-1100m/s. Riešením je napríklad pretáčajúci sa nákružok - voľne sa otáčajúci prstenec na tele strely. Tak je napríklad riešená kumulatívna strela pre 100mm PT kanón vz.53 (100mm TK, 100mm ShK vz.44).

Hlavným dôvodom zavedenia hladkých hlavní sú podkalibrové strely s veľmi dlhým penetratorom. Strela s dĺžkou nad 6 priemerov sa už nedá stabilizovať rotáciou a musí sa prejsť k stabilizácii aerodynamickej - rotácia s vysokou uhlovou rýchlosťou udelovanou strele drážkovaním hlavne je nežadúca.
Odstránenie drážkovana potom umožnilo aj výrazné zvýšenie počiatočnej rýchlosti. Drážkovanie totiž znáša namáhanie od strely len do rýchlosti cca 1200m/s, potom sa už začína trhať buď drážkovanie hlavne alebo nákružky na strele a musia sa robiť komplikované úpravy strely alebo zbrane (vid "Parížske delo")

Zdravím
Na několika snímcích z Prahy roku 1968 jsem krom typických tanků t-54/55 našel i jeden mě neznámý obrněnec.


Pokud by někdo věděl název a přibližný popis.. moc díky za odpověď

Sorry nevšiml jsem si, ale každopádně díky