Po pravdě, je to možná pohled Rusů, ale sám ten film je celkem dost blábol už ty počty tanků LT35 jsou o cca 100 vyšší než reálné, zřejmě jsou započteny i LT 34 a nejspíš i tančíky. Navíc je tam krásný, pro Rusy asi zajímavý, nesmysl jak LT-35 bojovaly u Stalingradu :
Kontra:
Příspěvek od badaxe » 18/1/2021, 12:56
A každá operace měla své hlavní a vedlejší směry, dle logiky že rumunská tanková divize bojovala VE Stalingradu,
Socialisté ti slibují střechu nad hlavou, slibují tě nakrmit slaninou a fazolemi, slibují tě léčit, když onemocníš.
To vše jsou ale věci, které se dostane každý vězeň nebo otrok.
(Ronald Reagan)
Takže jsem se konečně mohl podívat doma do literatury a zpřesnit nebo vyvrátit svá tvrzení. Tedy stále tvrdím, že tanky československého původu bojovaly u Stalingradu. Mimochodem v tom "dokumentu" bylo řečeno, že došly ke a ne do Stalingradu, aniž by bylo řečeno, o jaký československý tank se jednalo. Rumunské R-2 i ty přejmenované PzKpfw 35(t), které Rumuni obdrželi v létě 1942, byly nasazeny na stalingradském úseku východní fronty (citace Pejčoch) a byly nekompromisně smeteny rudou armádou. Další tanky, československého původu, které se objevily v okolí Stalingradu, byly z původně 114 tanků PzKpfw 38(t) od 22. tankové divize. Skončily společně s touto divizí právě na Stalingradském bojišti. I když ne přímo ve Stalingradu, ale byly součástí pokusu o průlom. Ale i tak si myslím, že ani tyto tanky se nezúčastnily bojů u Stalingradu, protože přece osvobozovací akce byla ještě dál než rumunské jednotky... Tímto tedy vyvracím svou vlastní informaci, že zřejmě nebyly v tomto úseku. Stejně tak musím upravit svou informaci o účasti tanku u Kurska. Tehdy se jednalo vysloveně o jednotlivé kusy.
Co se kořisti týče, tak existují fotky z ruských ze sběrných míst, kde jsou v různém stavu zničenosti tanky PzKpfw 35(t) i PzKpfw 38(t). Bohužel nevím, kde jsem ji viděl. Myslím, že v monografii o LT vz. 35 od MBI, ale tu bohužel teď nemám u sebe.
Spíše mě překvapuje, že Rusové připouštějí, jak hodně špatně na tom jejich vojáci z hlediska bojových schopností byli, když jejich střední T-34 a těžké KV nedokázali zastavit lehké tančíky LT-35 a LT-38, které se skrz ně dostali až ke Stalingradu. Klobouk doku, tak nekompromisní kritiku bych od Rusů nečekal.
kenavf máš před očima rudo kvůli Dzinova vtípku, kde si rýpnul kvůli technické převaze T-34 a KV, nad velkou částí německých tanků. Chápu, že když se někdo otře o Rusko, tak vyletíš jak čert z krabičky, ale až takhle?
Pojem "pražská operace" je z hlediska tehdejších bojových akcí novotvar, zavedený sovětskou vojenskou vědou až po skončení 2. světové války. Nechce se mi nyní hledat první užití, ale ve vojensko-historické literatuře (sovětské, naší) je užíván nejpozději od počátku 50. let, kdy byl také obsahově a časově definován. Budu-li citovat z knihy Velikaja Otěčestvennaja vojna 1941-1945. Enciklopedija. Red. M. M. Kozlov. Moskva, SE 1985, s. 578, tak v preambuli hesla "Pražská operace 1945" je uvedeno "strategická útočná operace vojsk 1., 2. a 4. ukrajinského frontu, probíhající ve dnech 6. až 11. května s cílem ukončení osvobození Československa a jejího hlavního města - Prahy". Touto definicí, jež je asi nejjednodušší charakteristikou, obecně v minulosti přijímanou na odborné bázi, je fakticky řečeno vše. Tedy jak doba trvání, tak prostor. Ten je tedy dán na severozápadě, severu, východě a jihovýchodě sovětsko-německou frontovou linií z časného rána 6. května 1945, probíhající na území dnešního Německa, Polska, Česka a Rakouska, na jihu asi tokem řeky Dunaj (zde to nevím přesně, ale byla rozhraním mezi Malinovského a Tolbuchinem), na jihozápadě a západě pak linií, na kterou nakonec postoupila americká armáda. Co bylo uvnitř těchto vcelku přesně vytčených hranic, bylo objektem "pražské operace", které se zúčastnily sovětské, rumunské, polské a československé jednotky (pořadí podle velikosti).
Takže do jejího rámce spadá nejen značná část českých měst a obcí,ale také více než polovina města obcí na Moravě (Olomouc, Přerov, Šumperk, Bruntál, Jihlava, Znojmo), města v dnešním Polsku (Svídnice, Kladsko, asi i Vratislav), v Rakousku (Kremže, Gmünd) a v Německu (Drážďany, Saská Kamenica, Zhořelec, Budyšín). V Čechách tedy nejen zmíněný Tábor, ale ještě vzdálenější České Budějovice, kam Sověti vstoupili spolu s Američany. Název operace totiž Sověti zaváděli podle nejvýznamnějšího cíle, což v tomto případě byla Praha (stejně tak kyjevská, budapešťská, bělehradská, vídeňská). U rozsáhlých útočných akcí na velkém prostoru se užívaly jiné termíny (běloruská, viselsko-oderská), při překonávání geografických prvků, třeba horských pásem, se vycházelo z geografických názvů (západokarpatská, východokarpatská).
Prostě Sověti krátce po válce zavedli určitou terminologii, týkající se nejprve úspěšných útočných akcí, výrazně později pak i tzv. obranných akcí (až když začali v odborné literatuře přiznávat porážky let 1941 a 1942). Celý systém - netvrdím, že přesný - byl samozřejmě rychle přijat v odborné i popularizační literatuře satelitů, pomaleji pak i v západní odborné literatuře. Za svůj si jej vzal např. americký vojenský historik David Glantz, který jej využil i pro definování sovětských vojenských akcí let 1943 a 1944, které se "nepovedly", a proto se o nich mlčelo. Doporučuji k tomu třeba jeho knihu "Bouře směřuje na Balkán". Sověti na našem (ČR) území nakonec definovali tři strategické útočné operace - bratislavsko-brněnskou, moravsko-ostravskou a pražskou. Ono "moravsko-ostravská" beznamená, že byla osvobozována Morava a Ostrava, ale její cíl, jímž pro ně byla Moravská Ostrava /ono město se tak tehdy jmenovalo). Což někteří naši regionální publicisté nepochopili, a proto onu vojenskou akci přejmenovali na "opavsko-ostravskou".
Když jsem se dočetl, že jsme měli jen 350 tanků a k tomu zastaralých, proti 2400 tankům na straně německé, vyvodil jsem z toho jediný závěr. Jedná se o vykonstruovaný blábol. Toto by nemohl nikdo odborně zaměřený nikdy použít jako argument. Ostatní věci možná, ale toto celý článek odsuzuje do sekce fantasy literatury nebo béčkových komedií.
A co by jsi čekal/chtěl? Vždyť v tom článku vychází mimo jiné i z Tesaře.
Četl jsem od něho ten Mnichovký komplex (kterážto kniha by měla býti spíše přejmenována na "Český komplex historika Jana Tesaře") a byť bych se s některými jeho "politickými" konstrukty a úvahami shodoval a souhlasil, tak po "vojenské stránce věci" to byly samé takovéto "odborné" konstrukty na úrovni, jak jsi to charakterizoval.
hydrostar píše:Když jsem se dočetl, že jsme měli jen 350 tanků a k tomu zastaralých, proti 2400 tankům na straně německé, .
Nedávno som čítal že jedna tretina tankov s ktorými nemci napadli Francúzsko, boli koristné české Lt-38. Takže množstvo a potenciál tých tankov bol významný aj v porovnaní s nemeckými Pz-i , II a III
Edmund Burke: "Jediné čo potrebujú nečisté sily k svojmu víťazstvu je to, aby slušní ľudia neurobili nič."
Na druhou stranu nasazení zastaralých německých tanků v letech 1939 - 1941 proti modernějším tankům protivníka ukázalo, že čistě na jejich technické kvalitě výsledek bojů nestál. Dokonce to ani nebylo o tom počtu resp. ten záležel v tom, aby Němci měli dostatečně technikou vybavené jednotky, které prováděli operace.
Horšie tanky nemci vykompenzovali tým že mali lepší výcvik, taktiku a samostatnosť nižších veliteľov. Zároveň mali všetky tanky vybavené vysielačkami čo im umožňovalo pružnejšie vedenie a prehľad o aktuálnej bojovej situácii, na rozdiel od francúzskych tankov kde mali vysielačku akurát veliteľské tanky, takže ostatné tanky sa museli držať veliteľa na dohľad.
Napríklad základnou požiadavkou bolo vybudovať si nejakú taktickú výhodu a vyhýbať sa priamemu boju, to sa radšej stiahnuť.
Edmund Burke: "Jediné čo potrebujú nečisté sily k svojmu víťazstvu je to, aby slušní ľudia neurobili nič."
Nechtěl jsem rozpoutat takovou debatohádku, jen jsem suše konstatoval, že ta věta o množství a zastaralosti je kravina. Nezapomínejme na to, že se pohybujeme v roce 1938. Technická úroveň německých tanků byla docela chabá. Finální verze se dostaly k útvarům až v roce 1939. Stačí se podívat na mé články s porovnáním. A taktika? Tak ta byla v Československu jiná než měli Francouzi. Víc se podobala té německé použité v Polsku. Ale opět až v roce 1939...
Jen tolik. Zařazení tanků k motorizovaným jednotkám (pěchota na korbě) do ucelených svazů rychlých divizí. Tomuto uspořádání přibližně odpovídaly lehké divize německé armády. O způsobu použití našich rychlých divizí ale můžeme jen diskutovat, nikdy nedošlo k nasazení v boji. Můžeme jen odvozovat od slovenské rychlé divize v boji v Sovětském svazu, ale tam už byl i vliv německých poradců.
