PALBA.CZ

Německý hlavní bojový tank Leopard 1


Předmluva
Téměř každý nově vzniklý stát nebo republika potřebuje svoji vlastní armádu. Ne jinak tomu bylo u nově vzniklé Německé spolkové republiky postavené na územních celcích spravovaných vítěznými mocnostmi, v tomto případě Spojenými státy, Velkou Británií a Francií. Jak prokázaly válečné zkušenosti ve druhé světové válce, žádná armáda se v té době neobejde bez tankových jednotek. Nově vytvořený Bundeswehr byl sice vyzbrojen americkými tanky M47 a M48 Patton, ale nejen armáda, i německé zbrojní společnosti měly potřebu vyvinout a hlavně vyrábět obrněná vozidla vlastní konstrukce. K tomu jim mohly být nápomocny zkušenosti vývoje a výroby zdařilých konstrukcí z období druhé světové války. První možnost prokázat kvality německých konstrukčních kanceláří nastala v roce 1954, ne sice stavbou tanku pro Bundeswehr, ale pro indickou armádu. Na firmy F. Porsche KG, Daimler-Benz AG a Ruhrstahl AG se obrátila indická vláda s návrhem projektu na moderní střední tank. Z těchto jmenovaných firem to byly konstruktéři společnosti Porsche, kteří první předvedli hotový projekt bojového stroje s hmotností 40 t, lafetovaný kanonem ráže 90 mm, s předpokládanou rychlostí 50 km/h. Zanedlouho byl vývoj zastaven, neboť indická vláda projekt zrušila, což pro rozjetý vývoj bylo špatné, ale dobré bylo, že první krok byl uskutečněn. V témže roce (1955) zaslalo vedení armády na Technické oddělení Ministerstva obrany žádost o vytvoření moderního tanku. Protože se po válce změnil náhled na moderní tank, místo těžkých monster byl požadován dobře manévrující stroj, s výkonnou zbraní a dostatečnou pancéřovou ochranou. Do listopadu 1956 byly vypracovány vstupní požadavky pro nový tank a jak později bylo dokázáno, nový tank Leopard 1 se skutečně ukázal jako velmi podařená konstrukce. Bez větších potíží sloužil v pouštních oblastech Austrálie, tak v mrazivém podnebí Kanady a Norska.

Část první : Vývoj a prototypy tanku Leopard 1

Než byly učiněny první kroky ve vývoji nového tanku, došlo v červnu 1957 k podepsání dohody na spolupráci ve vývoji nového tanku mezi Francií a Německem. Kooperace by byla výhodná pro obě zainteresované strany :
Busdeswehr, nově vytvořená armáda požadoval vlastní tank, který by obnovený silný a zkušený průmysl byl schopen postavit.
Politický důvod, který by spojil dva státy jenž nedávno byly ve válečném stavu.
Ekonomický důvod, spolupráce by výrazně zrychlila vývoj a snížila celkové výdaje.
Dalším důvodem bylo odtržení od závislosti na americké technice, které konkurovala pouze Velká Británie, protože ostatní země společenství NATO vyzbrojovaly své tankové útvary tanky M48, následně pak M60 Patton.
V roce 1953 byl založen výbor náčelníků štábů FINBEL, složený z některých zemí západní Evropy (FINBEL – zkratka účastnických států : Francie, Itálie, Nizozemí, Belgie, Lucembursko), a při zasedání v roce 1956 vypracoval soubor specifikací pro nový střední tank, který by konkuroval americkým a britským tankům. V průběhu téhož (1956) roku se do skupiny přidalo Německo a zkratka FINBEL se změnila na FINABEL (franc. překl. Německo – Allemagne, proto to „A“). Dne 27. října 1956 byla uzavřena dohoda mezi Francií a Německem o spolupráci na vývoji středního tanku s označením Europa-Panzer (Standard-Panzer) a ostatní členové FINABEL byli přizváni k návrhům a hodnocení (možný nákup). Na konferenci v Bonnu dne 12. února 1957 se francouzští a němečtí konstruktéři dohodli na parametrech budoucího tanku.
Dohodnutá technická data Standard-Panzeru :
> hmotnost : do 30 t (Němci požadovali až do 40 t)
> rozměry : šířka 3100 mm, výška 2150 mm (Němci si určili šířku 3250 mm)
> výzbroj : kanon ráže 105 mm
> pohon : zážehový motor chlazený kapalinou
> standardní korba : bojový oddíl ve středu, motorový vzadu
> věž : standardní, zaoblená, ne kyvadlová
> dojezd do 350 km
> předpoklad OPZHN
V květnu 1957 se ke spolupráci přidala Itálie, ale bez materiálního přispění. Ke konci roku, dne 28. listopadu 1957 se zástupci francouzského a německého ministerstva obrany dohodli na stavbě prototypů, každá se stran po dvou strojích (později zvýšeno na pět).

Tank Leopard 1 v německých barvách

Oficiální smlouva byla podepsána 1. dubna 1958 a odstartovala vývoj a stavbu prototypů. Francouzské prototypové stroje se stavěly ve společnostech AMX a DEFA, první byl hotov v září 1960 a druhý (s lepším dálkoměrem a periskopy) v červenci 1961. Jejich věže se zaoblenými tvary se nápadně podobaly sovětským tankům T-54. Další prototypy byly postaveny v rozmezí let 1961 až 1963. V Německu byly na stavbu prototypů vytvořeny dvě skupiny. Ve Skupině A se nacházely firmy F. Porsche KG, Atlas-MaK, Luther Werke a Jug-Jungenthal, a Skupinu B zastupovaly společnosti Ingenieurbüro Warnecke, Ruhrstahl, Rheinstahl Hanomag a Rheinstahl Henschel, Dřevěná maketa německého prototypu byla hotova v roce 1959, a první kompletní prototypové stroje pak v průběhu roku 1961. Původně bylo počítáno, že prototypy budou vyzbrojeny kanonem Rheinmetall ráže 90 mm, ale nakonec byl použit britský kanon L7 ráže 105 mm. Jak uvádí jeden ze zdrojů, Skupina A postavila dva prototypy, s označením A1 a A2, přičemž stroj A1 byl hotov v červnu 1960 a A2 pak v srpnu téhož roku. Systém zavěšení měly prototypy A shodné, šlo o podvozek o sedm párů pojezdových kol odpružených torzními tyčemi, což byl prověřený standard. Skupina B zkompletovala také dva prototypy, B1 a B2, které měly hydrostatický systém řízení a zavěšení bylo u každého jiné. U prototypu B1 byla použita sada hydraulických posilovačů, u prototypu B2 systém talířových pružin a pružných prstenců. Prototyp B1 byl hotov červenci a B2 v květnu 1960. Testy všech prototypů probíhaly na polygonech v Trevíru a Mappenu před vlastní komisí v průběhu let 1961 až 1962. Prošly také prověrkou v překonávání vodních překážek a to až do hloubky 8 metrů. V rámci testování bylo definitivně rozhodnuto o instalaci kanonu L7 ráže 105 mm, neboť byl hodnocen velmi dobře a navíc zde byla nutnost standardu armád NATO, protože americké a britské tanky nesly taktéž tento kanon.
Bez ohledu na smlouvu s Francouzi (o pěti prototypových strojích), německé velení, jakoby tušilo, že jejich prototypy budou lepší, nařídilo po testech v roce 1962 vyrobit další sérii vozidel. Po lepším hodnocení byly vybrány stroje Skupiny A, a jejich výroba pak probíhala ve třech firmách (MaK, Jung-Jungenthal a Luther und Jordan) a opět prověřovány. Byla zhotovena 26-ti kusá ověřovací série, přičemž byla zkoušena nejrůznější řešení týkající se pohonné jednotky (vybrán motor MB 838 Ca-500), převodovky, podvozku a pancéřování tanku (např. tloušťka čelní pancéřové desky korby byla na základě testů zvýšena z 50 mm na 70 mm. Koncem roku 1962 bylo předáno 17 předsériových vozidel Skupiny A (po testech v Panzer-Lehrbatallion 93) do Kamftruppenschule 2 v Münsteru.

Již předtím ovšem, v červnu 1961, padlo rozhodnutí o nutnosti výroby 50 tanků série 0, jež měly být podrobeny důsledným zkouškám na polygonech i v provozu. Realizací výroby byly pověřeny firmy MaK (16 tanků), Luther und Jordan (17 tanků) a Jung-Jungenthal (17 tanků). Hmotnost tanku se mezitím v rámci průběžných úprav zvýšila na 39,6 t.
Nově vyrobená vozidla prošla řadou testů v podmínkách blížících se bojovému nasazení, v rámci nichž byly velice pružně přijaty a uplatněny ještě některé další změny, týkající se mimo jiné optických a zaměřovacích přístrojů a stavby vozidla, zejména věže. Společnost Wegmann vyvinula definitivní model věže o hmotnosti 9,2 t.
Mezitím proběhly srovnávací testy na polygonech v Mailly-le-Camp, Meppen, Bourges a Satory v období od srpna do října 1963 za dohledu komisí z armád Spojených států, Itálie, Nizozemska a Belgie. Francouzské tanky byly označeny AMX-30 a německé dostaly název Leopard, a při zkouškách byly lepší než francouzské stroje, a to celkově v mobilitě a akceleraci (i když byly těžší o 6 t). Po vyhodnocení následovalo zrušení kooperace, neboť :
> Francouzi : neuznali výhru německého prototypu, ani jej nechtěli vyrábět (a už vůbec německou munici).
> Němci : odmítli tank z francouzskou výzbrojí (neboť už v roce 1962 objednali britský kanon L7).
Neprošel ani návrh na tank s francouzskou věží a německou korbou. Každá ze stran si začala vyrábět svůj vlastní tank, Francouzi AMX-30 a Němci Leopard 1. Tichý společníci Italové koupili licenci na výrobu amerického M60, později však začali licenčně vyrábět Leopard 1.
První veřejné předvedení výsledného tanku, který převzal 1. ledna 1963 název LEOPARD (Předtím byl označován jako Standard-Panzer. Později, po rozhodnutí o výrobě tanku Leopard 2, byla k tomuto označení přidána „1“), se konalo v červenci 1963. První objednávka zněla na 500 vozidel, přičemž ve výhledovém plánu bylo počítáno s postavením přinejmenším 1500 kusů tanků.

Část druhá : Bojový tank Leopard 1


Pohled zezadu na pozdější verzi tanku Leopard 1.

První tanky začaly vyjíždět z výrobních hal v září 1965 a sériová výroba byla rozdělena do čtyř výrobních období tzv. řad.
> První řada tanků Leopard 1 (číselný blok 5001-5999) byla zhotovena v období od září 1965 do července 1966. Konečnou montáž měla na starost společnost Krauss Maffei AG u Mnichova. V dalších letech byla tato konečná montáž prováděna u firmy MaK v Kolíně nad Rýnem. Výrobou tanku se zaobíralo celkově na 2700 subdodavatelů, kteří dodávaly součásti od motorů (Mercedes-Benz) až po žárovky.
> V srpnu 1966 započala výroba 600 tanků (tzv. druhé řady, číselný blok 6001-6999), která byla ukončena v červenci 1967.
> Třetí výrobní řada (číselný blok 7001-7999), s počtem 600 strojů byla rozjeta v srpnu 1967 a vyráběna do srpna 1968.
> Objednávka čtvrté výrobní řady (číselný blok 8001-8999) byla vykryta do září 1970. Zde už šlo o modernější verzi s modifikovanou výzbrojí, pohonem a systémem řízení palby.
Tanky produkované pro export dostaly sériová čísla z bloku 13 001-13 999.

Tank Leopard 1, zde je vidět uložení vrhače zadýmovacích granátů (nad štítem kanónu).

Svařovaná korba tanku Leopard 1 využívá homogenní ocelový pancíř s čelním sešikmením od 55° (spodní část) do 60° (horní část) s tloušťkou pancíře 70 mm s ekvivalentem zásahu spodek 122 mm, střed 140 mm, vršek 205 mm. Boky korby mají úhel skonu 45° se silou pancíře 35 mm s ekvivalentem zásahu 50 mm. Další hodnoty pancíře, stěny podvozkové části 25 mm, zadní část korby 25 mm, strop 10 mm, dno 15 mm. U odlévané věže je proměnný sklon (převážně 45°) s tloušťkou pancíře od 52 do 60 mm (mimo strop) s téměř celokruhovým ekvivalentem 85 mm.
Tank Leopard má standardní konstrukci, v přední části na pravé straně je stanoviště řidiče, ve středu pak bojový prostor a zadní část vozidla zabírá motorová jednotka. Věž tanku, která je umístěna téměř ve středu korby, rozděluje uvnitř kanón L7A3, na pravé straně se nachází velitel tanku, před kterým má pracoviště střelec (o něco níž), levou stranu používá nabíječ. Řidič k opuštění stroje užívá jednodílný průlez opatřený třemi periskopy, kde středový se pro noční přesun mění za aktivní infračervený periskop. Na věži jsou vytvořeny dva jednodílné průlezy pro zbytek osádky, velitelská věžička na jejím vrchu je osazena osmi periskopy. Jeden z nich, tak jak u řidiče je podle potřeby nahrazován aktivním infračerveným periskopem, k dispozici jsou další dva standardní periskopy. Tank má na přední desce upevněny světlomety.
Podvozek tanku Leopard 1 je složen z pojezdových kol v počtu sedmi a čtyř podpůrných kladek na každé straně, všechny s gumovými obručemi. Kladky jsou dvě vnitřní a dvě vnější. Vpředu se nacházejí napínací a vzadu hnací kola, pojezdová kola jsou upevněna na torzních tyčích, a první, druhé, třetí, šesté a sedmé pojezdové kolo je brzděno přídavnými hydraulickými tlumiči. Tank používá pásy Diehl D139E2 s gumovými patkami a kovopryžovými spojkami.
Jak zde již bylo uvedeno vozidlo má lafetován licenční britský kanón L7A3 ráže 105 mm s drážkovaným vývrtem hlavně, s hlavní opatřenou ejektorem, bez stabilizátoru a tepelného pláště. S kanonem je spřažen kulomet M1 ráže 7,62 mm a u průlezu nabíječe je upevněn kulomet shodné ráže používaný jako protiletadlová zbraň. Později byly oba vyměněny za kulomety M3 ráže 7,62 mm. Na bocích věže jsou instalovány 4 vrhače dýmových granátů.
Stanoviště velitele je vybaveno periskopickým zaměřovačem TRP-1A (se zvětšením 6x až 20x), pro pozorování v noci zdvojeným vyhledávacím světlometem XSW-30U s dosahem 1500 m (využívající bílé světlo) a 1200 m (při použití infra). Dále velitel tanku používá tři radiostanice (1x SEM35, 2x SEM25), jejíž antény jsou uchyceny na bocích věže vzadu. Střelec disponuje optickým zařízením TEM-1A, což je zaměřovač (s 8x zvětšením) a dálkoměr (16x zvět), spojeným s kanónem, spřaženým teleskopickým zaměřovačem TZF-1A (s 8x zvětšením). Vzadu na korbě je připojení intercomu, pro potřebu spojení osádky s pěchotou. Větrání zajišťuje filtroventilační systém pro celou osádku s přetlakováním prostoru. Protipožární systém, buď automat nebo manuál ovládá řidič (o obsahu 4 lahví (Halon).
Tank Leopard 1 má v motorovém oddíle instalován vícepalivovým kapalinou chlazený motor MB 838 CaM-500 s výkonem 610 kW (prototypy používaly MB 837 s výkonem 492 kW), spojený s elektrohydraulickou automatickou čtyřstupňovou převodovkou ZF4 HP250. Řidič startuje vozidlo pomocí 9 kW generátoru a osmi 12 V baterií. Výměnu motoru v bojových podmínkách zvládne polní dílna za pouhých 20 minut. Tank může vyvinout maximální rychlost až 65 km/h na zpevněných komunikacích, v terénu se podle možnosti pohybuje rychlostí mezi 35 – 40 km/h.

Průřez kanadským tankem Leopard C1, ukázka motoru a uložení munice.

Technická data tanku Leopard 1:
> posádka : 4 muži.
> bojová hmotnost : 40 t.
> rozměry : délka (s hlavní dopředu) 9543 mm, délka korby 7090 mm, šířka 3250 mm, výška 2613 mm, světlost 440 mm.
> výzbroj : kanón L7A3 ráže 105 mm (55 nábojů), spřažený s kulometem MG 3 ráže 7,62 mm a MG 3 k protiletadlové obraně (5500 nábojů), zadýmovací granátomety 2x4.
> pancíř : čelo korby 70 mm, bok korby 30 mm, dno korby 15 mm, strop korby 10 mm, záď korby 25 mm, čelo věže 60 mm, boky a záď 60 mm.
> pohon : kapalinou chlazený vícepalivový motor MTU MB 838 CaM-500, výkon 619 kW (830 HP) při 2200 ot./min, spojený s převodovkou ZF4 HP250, 4 rychlosti vpřed a dvě zpátky.
> měrný hmotný výkon : verze 1 a 1A1 - 15,5 kW/t,
> tlak na podloží : verze 1 a 1A1 - 0,086 MPa,
> maximální rychlost : 62 km/h, v terénu 25-40 km/h, při zpátečce - 24 km/h
> obsah nádrží : 985 l.
> dojezd : silnice 600 km.


Pokračování

Německý bojový tank Leopard 1 - pokračování

Část třetí : Další verze a varianty tanku Leopard 1


Bojový tank verze Leopard 1A1

Po rozjetí sériové výroby se vývoj tanku nezastavil, a proto v jejím průběhu docházelo k vylepšování a modernizaci různých systémů a částí vozidla. Změny se ze začátku týkaly převážně elektroniky, systému řízení palby a pancéřování. Kanon dostal tepelnou ochranu, na boky korby přibyly ocelové zástěry na ochranu horní větve pásu před zásahy kumulativní munice. Podle vzoru amerického stabilizátoru Cadillac-Cage byl vyvinut a v roce 1970 na tanky doplněn německý dvojrovinný stabilizátor WSA-1, později vozidla dostala balistický počítač. Podvozek byl osazen pásy, původní Diehl D139E2 nahradily D640A. Posádka pro lepší pozorování bojiště obdržela noktovizory BIV (Bildvestärkergerät), pasivní řidič, aktivní pak velitel. Takto modifikované stroje převzaly označení LEOPARD 1A1, vylepšením prošly převážně vozidla čtvrté výrobní řady, a jejich hmotnost se dotáhla na hranici 40 tun.
V průběhu let 1975 – 1977 dostala vozidla verze A1 dodatečné pancéřování na čelo věže, které obsahovalo i keramickou vrstvu. Tanky přijaly označení LEOPARD 1A1A1 a jejich hmotnost dosáhla 42,4 tuny.
V letech 1972 až 1974 se v rámci tzv. páté řady vyrobilo 232 tanků, které na svoji původní odlévanou věž obdržely přídavný pancíř z pružných válcovaných pancéřových desek. Tato varianta tanku byla označena LEOPARD 1A2 a mimo drobných vylepšení dostala novou OPZHN (ochrana před zbraněmi hromadného ničení).
Modernizace, spíše velká konstrukční úprava se podepsala na vzniku verze tanku LEOPARD 1A3. Stará původní odlévaná věž byla vyměněna za nový typ svařované věže. Další modifikace pomohla opravárenským dílnám, neboť nový typ kanonu se dal vyměnit bez nutnosti zvedání věže. Nový typ věže byl prostornější, což posádka ocenila. Mimo další drobné úpravy dostal velitel tanku nový zaměřovač. V této verzi se vyrobilo 110 tanků.
Další varianta tanku se samozřejmým označením LEOPARD 1A4 vycházela z předchozí verze s novou svařovanou věží, ale u ní už došlo k dalšímu vylepšení výbavy tanku. Modifikace obsahovala balistický počítač FLER, na stanoviště řidiče přibyl zaměřovač s dálkoměrem EMES 12A1, velitel tanku obdržel stabilizovaný panoramatický pozorovací přístroj PERI R12. Touto změnou byl ale snížen počet munice do kanonu z 60 na 55 kusů, ze kterých bylo 42 nábojů převáženo v zásobníku nalevo od řidiče, dalších 13 pak ve věži. Stroje verze vyjížděly z výrobních hal téměř dva roky, přičemž poslední, 250-tý opustil výrobce v březnu 1979.
V roce 1980 rozjela německá armáda obsáhlou modernizaci dříve vyrobených verzí Leopard A1 a A2. Společnost Krupp-Atlas Elektronik vytvořila nový systém řízení palby EMES 18, který s novým panoramatickým zaměřovačem TEM 24 přibyl na stanoviště velitele tanku. Mezi další vylepšení se mohla počítat modernější pasivní ochrana věže, novější spojovací prostředky a pozorovací přístroje. Celkově se modernizace dotkla 1300 tanků, které si přepsaly označení na LEOPARD 1A5. U této verze byl také vyzkoušen kanon ráže 120 mm, ale plně nepřesvědčil, tak zůstalo pouze u pokusu.
V roce 1983 Bundeswehr začal opět vylepšovat stávající vozidla, a to moderními optickými a elektronickými systémy. Ty verze, které dostaly systém zesilování zbytkového světla s názvem PZB 200 (Panzer-Ziel und Beobachtungsgerät - výrobce firma Telefunken) dostaly k označení příponu A1/A2 (vzor Leopard 1A1A2, -1A2A1...). Instalovaný systém obsahoval termovizní kameru (upevněnou u lafety kanónu), zesilovač a monitory LLLTV. Později byly některé verze opět přeznačeny, to zapříčinilo doplnění digitálními radiostanicemi SEM 80/90 a novějším stabilizátorem kanónu SRK. Verze, po doplnění digitálními radiostanicemi SEM si připsaly k označení (nebo vyměnily poslední číslo) A2 nebo A3 (vzor Leopard 1A1A3, -1A3A2...). Podrobný výpis verzí na konci této části.
Technická data tanku Leopard 1A1 :
> posádka : 4 muži (velitel, řidič, střelec a nabíječ).
> hmotnost : 42,4 t (bojová), 38 t (prázdná).
> rozměry : celková délka (s kanónem) 9543 mm, délka korby 7090 mm, šířka 3250 mm, celková výška 2764 mm, výška (po věž) 2380 mm, světlost 440 mm.
> výzbroj : kanón L7A3 ráže 105 mm (60 nábojů), dva kulomety M3 ráže 7,62 mm, 1 spřažený s kanónem, 1 protiletadlový na věži (5500 nábojů), 2x4 zadýmovací granátomety.
> hodnoty kanónu : náměr od -9° do +20°, odměr – plně otočná věž (360°).
> pohon : kapalinou chlazený vícepalivový motor MTU MB 838 CaM-500 s výkonem 610 kW (HP), spojený s automatickou převodovkou ZF4 HP250.
> obsah nádrží : 1010 litrů (nafta, benzin aj).
> měrný hmotný výkon : 15,5 kW/t.
> měrný tlak : 0,86 kg/cm2.
> maximální rychlost : silnice 65 km/h, terén 35 km/h.
> dojezd : silnice 530 km, terén až 450 km.
> stoupavost : 60%.
> boční náklon : 30%.
> pancéřování : korba čelo 70 mm, boky a záď 25 mm, věž čelo 52 mm, boky a záď 60 mm, strop 20 mm.
> překážky : příkop 3,0 m, kolmá stěna 1,15 m, brod 1,20 m (bez přípravy) 2,25 m (s přípravou).
(technická data dalších verzí se od této víceméně odlišují v drobnostech, například :
Od verze 1A4 byl počet převážené munice pro kanón 55 nábojů.

Bojový tank verze Leopard 1A5

Charakteristika tanku Leopard 1 :
> hlaveň kanonu s ejektorem umístěným zhruba v jedné třetině délky
> profilované, zaokrouhlené boky věže
> žaluzie motoru umístěné na bocích zadní části korby
> sedm pojezdových kol, částečně zakrytých pancéřovými ochrannými zástěrami.

Boční pohled na tank Leopard 1, zde jsou vidět charakteristické žaluzie motoru, umístěné na bocích zadní části korby.

Podrobnější výpis verzí a variant tanku Leopard 1
Základní řada a modifikace
> prototyp A I : od vývojové skupiny A1
> prototyp A II : od vývojové skupiny A2, tzv. Porsche typ 773
> prototyp B I : druhý prototypový stroj od skupiny A1
> prototyp B II : druhý prototypový stroj od skupiny A2
> 0-tá série : série obsahovala 50 tanků, přičemž byly rozděleny takto, firma MaK (16 tanků), Luther und Jordan (17 tanků) a Jung-Jungenthal (17 tanků).
> Leopard 1 – 1. řada : první série tanků Leopard 1 (číselný blok 5001-5999) byla vyrobena v období od září 1965 do července 1966
> Leopard 1 – 2. řada : druhá série tanků Leopard 1 (číselný blok 6001-6999) byla vyrobena v období od srpna 1966 do července 1967
> Leopard 1 – 3. řada : třetí série tanků Leopard 1 (číselný blok 7001-7999) byla vyrobena v období od srpna 1967 do srpna 1968
> Leopard 1 – 4. řada : čtvrtá série tanků Leopard 1 (číselný blok 8001-8999) byla vyrobena v období od září 1968 do září 1970. < Leopard 1A1 : modernizovaná verze s vylepšenou palebnou silou, mobilitou a systémem řízení palby.
> Leopard 1A1A1 : varianta 1A1 s přídavným pancířem.
> Leopard 1A1A2 : varianta 1A1 se systémem LLLTV PZB-200.
> Leopard 1A1A3 : varianta 1A1A1 s digitálními radiostanicemi SEM 80/90.
> Leopard 1A1A4 : varianta 1A1A2 s digitálními radiostanicemi SEM 80/90.
> Leopard 1A2 : verze s modifikovanou odlévanou věží.
> Leopard 1A2A1 : varianta 1A2 se systémem LLLTV PZB-200.
> Leopard 1A2A2 : varianta 1A2 s digitálními radiostanicemi SEM 80/90.
> Leopard 1A2A3 : varianta 1A2A1 s digitálními radiostanicemi SEM 80/90.
> Leopard 1A3 : verze s novým typem svařované věže.
> Leopard 1A3A1 : varianta 1A3 se systémem LLLTV PZB-200.
> Leopard 1A3A2 : varianta 1A3 s digitálními radiostanicemi SEM 80/90.
> Leopard 1A32A3 : varianta 1A3A1 s digitálními radiostanicemi SEM 80/90.
> Leopard 1A4 : verze modernizovaná integrovaným systémem řízení palby.
> Leopard 1A5 : rozsáhlá modifikace tanku Leopard 1 (převážně verze A1, A2) s důrazem na zvýšení palebné síly a ochrany.
> Leopard 1A5A1 : varianta tanku 1A5 s digitálními radiostanicemi SEM 80/90.
> Leopard 1A6 : zkušební tank Leopard 1 s instalovaným 120 mm kanónem Rh 120/44 a přídavným pancířem.

Vývozní řada tanku Leopard 1 a její úpravy
BELGIE :
> Leopard 1 BE Var.1 : belgická varianta tanku Leopard 1 z vyrobené 3. řady, od které se odlišují instalací kulometu FN MAG ráže 7,62 mm.
> Leopard 1 BE Var.2 : belgická varianta tanku Leopard 1 z vyrobené 4. řady, od které se odlišují instalací kulometu FN MAG ráže 7,62 mm.
> Leopard 1 BE Var.3 : od roku 1975 modifikované tanky Leopard 1 BE Var.2. Byly přidány přídavné schránky na vybavení na bocích korby, stabilizační systém kanónu Cadillac-Gage a tepelná ochrana hlavně kanónu.
> Leopard 1 BE Var.4 : modifikované tanky Leopard 1 BE Var.1. Ke stejným doplňkům verze Leopard 1 BE Var.3 dostaly stroje navíc systém řízení palby SABCA (optický zaměřovač s laserovým dálkoměrem, analogový počítač a meteosenzorem).
> Leopard 1 BE Var.5 : tanky Leopard 1 BE Var.3 doplněné systémem řízení palby SABCA (od ledna roku 1980).
> Leopard 1 BE Var.6 : (označené také jako Leopard 1A5 BE) modernizace prvních tanků dodaných Belgii (Leopard 1 BE Var.1) doplněné o přídavný pancíř Blohm und Voss a novějším systémem řízení palby (denní/noční termovizní zaměřovač s vestavěným laserovým dálkoměrem (SABCA + OIP Optics) a digitální počítač). Prototyp hotov v roce 1988. Modernizace zahájena v roce 1997 (4 tanky za měsíc). Celkově 132 tanků.
DÁNSKO :
> Leopard 1 DK : dánské označení varianty -1A3.
> Leopard 1A5 DK : modernizace tanku varianty Leopard 1 DK na standard verze -1A5.
ŘECKO :
> Leopard 1 GR : řecké označení tanku Leopard 1A3.
NIZOZEMÍ :
> Leopard 1 NL : nizozemské označení tanků Leopard 1 (4. řada). Doplněny americkými radiostanicemi a anténami, nizozemskými zadýmovacími granátomety (2x6 ks) a schránkami na příslušenství po bocích korby. Instalovány kulomety FN MAG za MG 3.
> Leopard 1 NL Var.2 : varianta Leopard 1 NL doplněná stabilizátorem kanónu společnosti Honeywell a upravenou optikou, upravenou pro palbu britským střelivem APDS (L52).
> Leopard 1 V (Verbeterd) : varianta Leopard 1 NL modifikovaný přídavným pancéřováním Blohm und Voss, ochrannými kryty pásů a systémem řízení palby EMES 12 A3 AFSL-2 (výrobce Honeywell a Zeiss).
TURECKO :
> Leopard 1 TR : turecké označení tanků Leopard 1A3.
> Leopard T1 : varianta Leopard 1A5 se systémem řízení palby EMES 12 A3. Dodány v letech 1990 – 1991.
AUSTRÁLIE :
> Leopard AS 1 : australské označení verze Leopard 1A3.
KANADA :
> Leopard C1 : kanadské označení verze Leopard 1A3.
> Leopard C1 „IP“ : tank varianty C1 doplněná přídavným pancířem (jen testovací verze).
> Leopard C2 1. varianta : modernizace verze Leopard C1 s navýšenou palebnou silou a ochranou.
> Leopard C2 2. varianta : modifikace verze C1 na standard Leopard 1A5.
ITÁLIE :
> Leopard 1 IT : italské označení tanků Leopard 1A2
> Leopard 1 IT2 : licenční italské tanky, později doplněné na verzi 1A5 (přípona ,,IT,, v označení je pravděpodobně neoficiální a neužívá se)
> OF-40 : italská konstrukce Leoparda 1 (kooperace firem OTO Melara a Fiat, odtud označení OF, některé prameny uvádí označení ,,O-40,, nebo ,,Z-40,,).

Speciální verze tanku Leopard 1
> BPz 2 (Bergepanzer 2 označen jako Standard) : vyprošťovací tank na podvozku Leopard 1 (od září 1966 vyrobeno na 444 strojů).
> BPz 2A2 (Bergepanzer 2A2) : vylepšený Bergepanzer 2, mimo jiné zvýšena nosnost zvedáku na 16 t (v roce 1978 vyrobeno na 100 strojů)
> PiPz 1 (Pionierpanzer 1) : ženijní stroj na podvozku Leopardu 1 (od roku 1968 vyrobeno 36 vozidel).
> PiPz 2 DACHS (Pionierpanzer 2 Dachs) : novější varianta ženijního tanku (od roku 1989 vyrobeno na 140 strojů).
> GPM (Gepanzerte Pioniermaschine) : nově vyvíjený ženijní tank na podvozku Leopard 1, zůstalo u prototypu.
> BrPz 1 (Brückenlegepanzer 1 Biber) : mostní tank na podvozku Leopard 1 (od roku 1975 vyrobeno na 105 vozidel).
> 5PZF-A : prototyp Geparda z roku 1968. (samohybný protiletadlový dvojkanon ráže 35 mm)
> 5PZF-B : prototyp Geparda z roku 1971 (4 stroje).
> 5PZF-B1 : 12-ti kusá předsérie Geparda z roku 1973.
> Flugabwehrpanzer / Flakpanzer 1 Gepard (5PZF-B2) : samohybný protiletadlový dvojkanón ráže 35 mm na podvozku Leopard 1 (od roku 1976 vyrobeno na 195 strojů).
> Flugabwehrpanzer / Flakpanzer 1 Gepard A1 (5PZF-B2L) : modernější verze Geparda dostala laserový dálkoměr (vyrobeno na 225 strojů).
> 5PZF-C : prototyp nizozemské varianty Geparda (ozn. PRTL – vznikl v roce 1969).
> 5PZF-CA : 5-ti kusá předsérie PRTL vyrobená v roce 1971, jiný tvar zadní části věže.
> 5PZF-CA1 PRTL (Pantser Rups Tegen Luchtdoelen) : Protiletadlový samohybný dvojkanón ráže 35 mm na podvozku tanku Leopard 1 (od roku 1977 vyrobeno na 95 strojů).
> BARV HIPPO (Beach Armoured Recovery Vehicle) : vyprošťovací tank námořních výsadkových jednotek. Hippo v překladu znamená Hroch.
> PzH 70 : samohybná houfnice na podvozku tanku Leopard 1. Vyráběny i pro Velkou Británii (zde bylo označení SP-70) a Itálii.
> Společnost Krauss-Maffei vyrobila v letech 1978 a 1979 asi 60 speciálních výcvikových vozidel na proškolování osádek tanků
> postaveno několik prototypů, které testovaly různé ráže (například 120 mm), nebo s různými úpravami podvozku (hydropneumatické odpružení).

Německé tanky Leopard 1 při nácviku překonávání vodních překážek po dně.

Pokračování

Německý bojový tank Leopard 1 - pokračování

Část čtvrtá : Zabezpečovací a speciální vozidla na podvozku tanku Leopard 1



Vyprošťovací tank BPz 2 (Bergepanzer 2)
Na začátku 60. let, přesněji v říjnu 1961 začal Bundeswehr plánovat výměnu zastaralých víceúčelových zabezpečovacích vozidel M88. Byl vyhlášen konkurz a než byla vybrána firma, rozhodl v červnu 1962 Spolkový úřad vojenské techniky a dodávek, že toto vozidlo musí být z pochopitelných důvodů sestrojeno na bázi vyvíjeného vozidla Standard-Panzer, či nového tanku Leopard. Vývoj rozjela vítězná společnost Porsche, která později předala projekt firmě Jung-Jungenthal, jenž měla v roce 1964 postaveny dva prototypy. Po úspěšných zkouškách se však dalším vývojem zaobírala společnost MaG, která také sestrojila dva prototypové stroje. Ty byly náročně testovány až do listopadu 1966, aby pak v září 1969 započala jejich sériová výroba. Ta byla ukončena v červenci 1979 a za tu dobu ve výrobních halách společnosti MaG bylo pro vlastní armádu zkompletováno 444 vyprošťovacích tanků, nyní označených jako Bergepanzer 2. Zde také bylo vyrobeno 36 vozidel pro Belgii, 41 pro Nizozemí a 6 pro Norsko. Vyprošťovací tank je používán k odtahu a opravě poškozené techniky, přičemž může být využit i k úpravě terénu. Je postaven na podvozku tanku Leopard 1 s upravenou korbou a věžičkou s osmi periskopy. Posádka k obraně disponuje dvěma kulomety M3 ráže 7,62 mm, jeden se nachází u věžičky a druhý na levé straně čela korby, k pasivní obraně je možné použít vrhače dýmových granátů typu DM35 ráže 77 mm. Hlavní výbava vyprošťovacího vozidla tvoří radlice, zvedací rameno a naviják. Na zadní části je plošina na náhradní díly a další pomůcky, jako je svářecí souprava, přečerpávací zařízení paliva a schránky na nářadí.
V roce 1978 bylo vozidlo modernizováno (mimo jiné zvýšením nosnosti jeřábu na 16 t) a označeno Bergepanzer 2A2, celkově bylo do této verze předěláno 100 strojů, Itálie v licenci vyrobila 68 vozidel vyprošťovacího tanku ve variantě BPz 2. Vozidla odkoupily také armády Nizozemí, Belgie, Norska, Austrálie a Kanady.
Technická data vyprošťovacího tanku BPz 2 :
> vzat do výzbroje : 1966
> osádka : 4 muži (velitel, řidič a dva muži obsluhy zařízení)
> rozměry : délka 7570 mm, šířka 3250 mm, výška 2700 mm, světlost 440 mm
> výzbroj : 2 kulomety ráže 7,62 mm (900 nábojů), 6 výmetnic dýmových granátů
> hmotnost : 39,8 t
> pohon : vznětový motor MB 838 s výkonem 610 kW
> maximální rychlost : 62 km/h
> dojezd : 850 km
> překážky : brod (bez přípravy) 2,10 m, příkop : 3,00 m, kolmá stěna : 1,15 m
> stoupavost : 60%, náklon: 30 %
> radlice : šířka 3,25 m, výška 0,90 m
> pracovní výkon radlice: 180 m3/h
> nosnost jeřábového ramena : 13 t (otestováno až 20 t)
> dosah jeřábového ramena : 2-5 m
> kruhový dosah výložníku : 270°
> tažná síla hlavního navijáku : 35 t
> délka lana hlavního navijáku: 90 m
> rychlost navíjení : 22 m/min

Vyprošťovací tank BPz 2 (Bergepanzer 2).

Ženijní tank PiPz 1 (Pionierpanzer 1)
Po úspěšných testech vyprošťovacího tanku začal ve společnosti Porsche vývoj druhého speciálu, ženijního tanku. Tak jak u předchozího typu i ženijní tank dotáhla do konce firma MaG. Po zhotovení prototypu v roce 1967 a jeho testech už v listopadu toho samého roku, bylo vozidlo převzato armádou a 36 objednaných kusů vyrobeno do prosince 1969.
Ženijní tank, označený jako PiPz 1 vycházel ze základu vyprošťovacího tanku BPz 2, ale jeho korba byla vyšší o 38 cm a také o 25 cm širší. Zvedák uložený na pravé straně byl testován na břemena o hmotnosti 30 t a naviják pomocí čelní ženijní radlice měl tah až 70 t. Na obranu byl zde kulomet M3 ráže 7,62 mm umístěný na korbě. Vozidlo vezlo v korbě 117 kg výbušnin k ženijnímu použití. Další pomůcka, vrtná souprava, používaná k vrtům do podloží je převážena na levé straně korby.
Technická data ženijního tanku PiPz 1 :
> vzat do výzbroje : 1967
> osádka : 4 muži (velitel, řidič, strojník bagru a pomocník)
> rozměry : délka 7570 mm, šířka 3500 mm, výška 2800 mm, světlost 440 mm
> výzbroj : 1 kulomet ráže 7,62 mm (2200 nábojů), 6 výmetnic dýmových granátů
> hmotnost : 40,2 t
> pohon : vznětový motor MB 838 s výkonem 610 kW
> maximální rychlost : 60 km/h
> dojezd : 800 km
> překážky : brod (bez přípravy) 2,10 m, příkop : 3,00 m, kolmá stěna : 1,15 m
> stoupavost : 60%, náklon: 30 %
> radlice : šířka 3750 mm, výška 900 mm
> pracovní výkon radlice: 200 m3/h
> nosnost zvedáku : 30 t, dosah zvedáku : 2-5 m
> kruhový dosah zvedáku : 270°
> tažná síla hlavního navijáku : až 70 t
> délka lana hlavního navijáku: 90 m
> rychlost navíjení : 22 m/min

Ženijní tank PiPz 1 (Pionierpanzer 1)

Ženijní tank PiPz 2 Dachs (Pionierpanzer 2 Dachs – Jezevec)
Modernější varianta ženijního tanku PiPz 2 byla naplánována na rok 1973, ale z důvodu spokojenosti s předchozím typem PiPz 1, se na jeho výrobu nijak nespěchalo. Vozidlo procházelo mnoha testy a jeho dlouhý vývoj se kladně odrazil na všestranném použití, dobré mobilitě a snadné obsluze. U stroje PiPz 2 Dachs se předpokládalo nasazení k odstranění následků bojové činnosti ve městech (sutiny), vytváření průchodů a dalších zemních úprav (břehy a dno řek). Svými výkony může v případě potřeby nahradit svého kolegu BPz 2 při vyproštění a odtahu techniky. Výroba začala v roce 1986 a z úsporných důvodů byly použity starší vozidla typu PiPz 1 a BPz 2A2. Bylo předěláno 140 vozidel, z toho 36 PiPz 1 a 104 BPz 2A2. S ohledem na jeho použití se od jeho staršího kolegy odlišuje výkonnější dozerovou radlici a jeřábové rameno vyměnil za výsuvný výložník s bagrovou lžicí. Ve výbavě mu schází vrtná a trhací souprava a jeho posádka je pouze tříčlenná. Korba vozidla byla upravena a je do ní možné vstoupit dvířky na bocích a dvěma průlezy ve stropě. Ochrana tanku obnáší jeden kulomet M3 ráže 7,62 mm a vrhač dýmových granátů DM25 ráže 77 mm. Stanoviště řidiče se nachází ve středu přední části korby a bagrový výložník pak na její pravé straně. Rameno bagru je schopno pracovat do hloubky 4,98, kdy je dálkově ovládáno z nástavce brodění. Vozidlo je dále vybaveno filtroventilačním zařízením OPZHN a automatickým protipožárním zařízením. V nástavbě a na ní jsou uloženy, souprava pro řezání a svařování elektrickým obloukem s generátorem vytvářející proud 150 A pro svařování a 300 A pro řezání, tažné tyče, vyprošťovací a ženijní pomůcky a samozřejmě náhradní díly. Německá armáda tento speciál používá od března 1989 a s kanadskou armádou se podělily o 150 vozidel.
Technická data ženijního tanku PiPz 2 DACHS:
> vzat do výzbroje : 1989
> osádka : 3 muži (velitel, řidič a strojník bagru)
> rozměry : délka 7570 mm, šířka 3250 mm, výška 2700 mm, světlost 440 mm
> výzbroj : 1 kulomet ráže 7,62 mm (2200 nábojů), 6 výmetnic dýmových granátů
> hmotnost : 42,8 t
> pohon : vznětový motor MB 838 M500 s výkonem 619 kW spojený s převodovkou ZF4HP250
> maximální rychlost : silnice 63 km/h, terén 30-40 km/h
> dojezd : až 800 km
> brod : 2,10 m (bez přípravy), 4,96 (s přípravou)
> překážky : příkop : 3,00 m, kolmá stěna : 1,15 m
> stoupavost : 60%, náklon: 30 %
> radlice : šířka 3700 mm, výška 940 mm
> pracovní výkon radlice: 270 m3/h
> nosnost ramena bagru : 2,8 až 7,8 t podle sklonu a délky ramena
> pracovní výkon bagru : 140 m3/h
> obsah lžíce bagru : 0,6 m3 nebo 1,1 m3, podle typu lopaty, délka vyložení 3,98 m
> kruhový dosah bagru : 270°
> tažná síla hlavního navijáku : 35 t
> délka lana hlavního navijáku: 90 m
> rychlost navíjení : 22 m/min

Ženijní tank Pionierpanzer 2 Dachs (Jezevec), postavený na podvozku tanku Leopard 1.

Mostní tank BrPz 1 Biber (Brückenlegepanzer 1 Biber – Bobr)
Ve stejném období (1965), kdy se začala vyrábět tzv. 1 sériová řada se začalo s vývojem dalšího speciálu a tím byl mostní tank. Firma MaG si při vývoji prototypových vozidel pomohla dvěma podvozky, které postavila, ale už nevyužila Skupina A při vývoji tanku Leopard. Prototypy se změněnou korbou a kompletní hydraulikou na práci s mostovkou byly hotovy v červenci 1969. Při testech s prověřeným podvozkem nebyl problém, hydraulika je také nevykazovala a tak se mohlo téměř okamžitě začít s výrobou. Z důvodů úspor na celkové hmotnosti se na výrobu mostovek použila slitina hliníku. Mostovka typu MCL 60 byla dlouhá 22 m, 4 m široká, s nosností do 55 t (dvojitá, při převozu 11 m). Ve firmě MaG bylo celkově vyrobeno 150 mostních tanků BrPz 1 pro Bundeswehr a 25 pro nizozemskou armádu. Italové si v licenci vyrobili 64 těchto speciálů.
Technická data mostního tanku BrPz 1
> posádka : 2 muži (velitel, řidič)
> rozměry : délka 11 820 mm (s mostovkou), šířka 4000 mm, výška 3550 mm
> hmotnost : 45,3o t
> pancíř : až 70 mm
> výzbroj : žádná, pouze zadýmovací zařízení
> pohon : vznětový (vícepalivový) motor MB 838 CA M500 s výkonem 610 kW (830 HP)
> rychlost : 62 km/h
> dojezd : 750 km

Mostní tank BrPz 1 Biber (Brückenlegepanzer 1 Biber – Bobr)

Část pátá : Další vozidla na podvozku tanku Leopard 1


Následovník houfnice PzH 70 - samohybná houfnice PzH 2000, při palbě.

Samohybná houfnice PzH 70 / SP-70 (Panzerhaubite)
Na začátku 60. let uzavřeli Němci a Britové smlouvu na vývoji nové tažené polní houfnice ráže 155 mm. V 70. letech se přidali Italové a vybrané společnosti, německá Rheinmetall, anglická Vickers a italská OTO Melara později rozjely sériovou výrobu s označením FH-70.
V roce 1973 byl zahájen německo-britský společný vývoj samohybné houfnice, s použitím jmenované zbraně a podvozku tanku Leopard 1. V době od února 1979 do listopadu 1980 bylo zkompletováno a vyzkoušeno pět prototypů, které položily základ předsérii v počtu 10 vozidel. Jelikož podvozkovou nástavbu a houfnici už prověřil čas a provoz, byla zahájena velkovýroba. V roce 1985 ji však zabrzdil jiný problém, finanční důvody seškrtaly celkovou objednávku. U německé armády to bylo ze 750 na 400, Italové z 260 na 150 a Britové to podtrhly nejvíce, ze 700 jen 96 vozidel. Kooperaci to narušilo do také míry, že byla v listopadu zrušena. Itálie už dále vozidlo nerozvíjela, Německo a Velká Británie následně pokračovaly ve vlastních projektech, na jejichž konci vznikly německá PzH 2000 a britská AS.90.
Na vozidlo s označením PzH 70 byl použit standardní podvozek tanku Leopard 1, ale z důvodu vyšší hmotnosti použité houfnice byl vyztužen silnějšími torzními tyčemi. Samotná nástavba byla vyrobena ze tenčích pancéřových desek než korba tanku a věž pak z hliníkových slitin, postačující k ochraně posádky před střelami z pěchotních zbraní a střepinami. Věž má na bocích dveře, jak pro větrání, tak na doplnění střeliva. Doplnění munice probíhalo ručně, ale vlastní zásobovací zařízení bylo hydraulické, nabíjení automatické. Palebný průměr houfnice byl 32 nábojů a posádka pro nepřímou střelbu střelbu využívala periskopický zaměřovač s elektronickým náklonovým vyrovnáváním a pro přímou střelbu pak optický zaměřovač. Jak bylo již uvedeno, v prostorné věži je usazena houfnice FH-70 s mohutnou úsťovou brzdou a ejektorem zpevněným skelnými vlákny. Kolébka, zákluzový mechanismus a další prvky uložené na kolébce společně s nabíjecím automatem jsou uloženy na dvou čepech a válečkovými ložisky spojeny s věží. Britská verze samohybné houfnice používala označení SP 70.
Technická data samohybné houfnice PzH 70 / SP70
> posádka : 5 mužů (velitel, řidič, střelec a dva pomocníci)
> hmotnost : 43,5 t
> rozměry : délka celkem 10 230 mm, délka korby 7 635 mm
> pohon : přeplňovaný vznětový osmiválcový motor MTU MB 871 s výkonem 736 kW
> výzbroj : houfnice FH70 ráže 155 mm, délka hlavně 39 ráží (32 nábojů)
> kadence : za 10 sek - 3 rány, za 1 min - 6 ran, stabilní - 2 rány / min
> maximální dostřel : 24 000 m (konvenční munice), 30 000 m (munice s raketovým pohonem)
> náměr : od - 2,5° do + 70°, odměr : 360° (plně otočná věž)

Prototyp samohybné houfnice PzH 70, stavěné na podvozku tanku Leopard 1.

Italský bojový tank OF-40 (OV-40)
Vývozní italský tank OF-40 vycházel z licenčního tanku verze Leopardu 1A2 a Italové pro zvýšení pancéřové ochrany použili ostřejší úhel sklonu čelní desky. Kanon ráže 105 mm postrádá stabilizátor, jako sekundární výzbroj zde figurují dva kulomety ráže 7,62 mm a zadýmovací granátomety. Systémy a pozorovací přístroje se převážně shodují s Leopardem, taktéž pohon, neboť Italové měli licenci i na výrobu motoru. Velkovýroba byla zahájena v dubnu 1980 se zaměřením na export do oblastí se suchým a horkým podnebím. Z toho důvodu měl tank klimatizaci, přídavné vzduchové filtry a vylepšené chlazení motoru. Byl do něj instalován komunikační a automatický hasící systém. Na produkci tanků OF-40 se společně podílely společnosti OTO Melasa a Fiat, proto označení (OF), tank byl pro vývoz označován také jako OV-40 nebo také Z-40. Na podvozku tanku OF-40 byl vyvíjen a postaven také víceúčelový vyprošťovací tank (OF-40 AVR) .
I u tanku OF-40 byla provedena modernizace, a to převážně doplněním dvourovinného stabilizátoru, novým systémem řízení palby OG 14 LR Galileo (balistický počítač, atmosférické čidla …) a termovizní kamerou. Tyto stroje převzaly označení OF-40 Mk.2.
Zatím jediný prodej se uskutečnil, kdy 36 tanků základní verze nakoupil Dubaj (součást Spojených arabských emirátů) a zájem projevila řecká a španělská armáda.
Technická data tanku OF-40 :
> přijat do výzbroje : 1980
> posádka : 4 muži
> hmotnost : 45,5 t
> rozměry : délka celkem 9222 mm, délka korby 6893 mm, šířka 3510 mm, výška 2450 mm
> výzbroj : kanon ráže 105 mm (57 nábojů), dva kulomety ráže 7,62 z nichž jeden je spřažený a druhý protiletadlový (5700 nábojů)
> pohon : vznětový (vícepalivový) vzduchem chlazený motor MB 838 CaM-500 s výkonem 610 kW (830 HP)
> maximální rychlost : 60 km/h
> dojezd : silnice 600 km
> stoupavost : 60 %
> překážky : příkop 3,0 m, kolmá stěna 1,10 m, brod 1,20 m (bez přípravy) 3,0 m (s přípravou)
> plus : dobrá pohyblivost a manévrovatelnost, velká část dílů shodná s Leopardem
> mínus : absence stabilizátoru v prvních sériových vozidlech, žádná ochrana proti ZHN

Italský tank OF-40 postavený na základě licenčního tanku Leopard 1.

Samohybný protiletadlový komplet Gepard
(Protože jmenované vozidlo má zde na Palbě vlastní téma, nebudu se o něm nijak rozepisovat, ale v základu vozidel na podvozku tanku Leopard 1 mi nesmí chybět)
Samohybný komplet PVO Gepard byl vyvinut aby nahradil zastaralý dvojkanon M42 Duster. Byl samozřejmě postaven na podvozku tanku Leopard 1 a na jeho vývoji se nepodílely jen německé společnosti. Do konce roku 1972 byly zhotoveny celkem čtyři komplety označené 5PZF-B, které se staly vzorem pro sériovou výrobu. Vozidlo dostalo oficiální název Flugabwehrpanzer 1 Gepard. V září 1973 německé Ministerstvo obrany objednalo 195 kompletů (jejich oficiální název byl změněn na Flakpanzer 1 Gepard). Sériovou výrobou se zabývala firma Krauss Maffei. Výzbroj kompletu tvořily dva automatické kanony KDA L/R04 35/90 ráže 35 mm, doplněné radary a systémem řízení palby. Mimo německou armádu je používali také Nizozemci a Belgičané.
)* K protivzdušné ochraně každé mechanizované nebo tankové divize je přiřazen jeden protiletadlový pluk, který má ve výzbroji 36 vozidel Gepard, 36 samohybných protiletadlových raketových systémů Roland 2 a 36 odpalovacích zařízení Redeye. Poslední jmenované (Redeye) později nahradily systémy Stinger. Všechna vozidla jsou rozdělena po 6 strojích v baterii, to znamená, že pluk je složen z 18-ti baterií (6 Gepard, 6 Roland, 6 Redeye).

Modernizovaná varianta FlaKPz 1A2 nebo také Gepard A2 a jeho kolega ve zbrani (v pluku), samohybný protiletadlový raketový systém Roland 2 )*

Pár plků ke speciální vozidlům
> To že společnost MaG splnila nařízení Spolkového úřadu vojenské techniky a dodávek a vyprošťovací vozidlo Bergepanzer 2 bylo postaveno na základě nového tanku, svědčí fakt, že má 75 procent shodných dílů. Zde je použita nejen pohonná jednotka, podvozek, ale i elektrický systém a částečně hydraulika.
> Tak jak ženijní tank PiPz 1 i jeho nástupce PiPz 2 je postaven na podvozku tanku Leopard 1, od PiPz 1 se kterým má částečně shodnou nástavbu se odlišuje hlavně vybavením.
> Z neznámých důvodů převzala vývoj vyprošťovacího tanku firma MaG, která ve svých závodech zkompletovala další dva prototypové stroje, které byly odvezeny na podzim 1965 do vojenského výzkumného ústavu č. 51, který je náročně prověřoval až do listopadu 1966.
> Na zadní části nástavby vyprošťovacího vozidla se nachází místo k uložení náhradních motorů a na jejím konci na pravé straně je instalována hydraulická podpěra. Je praxí vyzkoušeno, že zkušená posádka je schopna vyměnit motor za pouhou půlhodinu.
> Tankové speciály převážně pohání desetiválcový vícepalivový kapalinou chlazený motor MB 838 CA M500 s výkonem 619 kW (840 HP)
> První německá tažená houfnice s označením FH-70 byla 13. října 1978 předána novému majiteli, kterým byl Panzerartillerielehr-bataillon 51 sídlící v Unterlüßu. Sériová výroba tažených houfnic FH-70 trvala až do roku 1981.
> U tanku OF-40 byly prováděny pokusy zamezit pronikání jemného prachu do pohonné jednotky a pracovalo se na speciálních mazadlech.

Gepard při palebných testech na polygonu vojsk protivzdušné obrany v Todendorfu.

Pokračování

Německý bojový tank Leopard 1 - pokračování

Část šestá : Doplňující informace, fota a zajímavosti k tanku Leopard 1


Norský Leopard 1 při zimním cvičení.

Tank Leopard 1 v cizích armádách
Když v roce 1965 hledala BELGIE pro své tankové jednotky vhodný obrněný stroj, byly jí německou armádou v rámci testů zapůjčeny dva tanky Leopard 1 z předvýrobní série. Náročné testy před armádní komisí potvrdily kvality tohoto vozidla a belgická armáda v květnu 1966 uzavřela smlouvu na nákup tanků Leopard1. Německé firmy vybavily vozidla podle jejich přání, to znamená, že tanky dostaly kulomety FN MAG ráže 7,62 mm a hydraulický systém navádění kanonu Cadillac-Cage. K 30. září 1971 převzala belgická armáda poslední z 334 strojů označených Leopard 1 BE. Po roce 1975 tanky obdržely belgické tanky nový systém řízení palby Cobelda od společnosti Sabca, stabilizovanou zaměřovací linií, s atmosférickými čidly a novými optickými přístroji pro zaměřovače, který za pět let vystřídal vylepšený systém, označovaný jako Sabca FCS. Za dalších pět let (1985) byly tyto tanky modifikovány přídavným vnitřním pancéřováním v podobě ocelových plátů a keramické hmoty, a také novým systémem řízení palby, vyvinutým společnostmi SABCA a OIP, který obsahoval nový přístroj denně-nočního pozorování, termovizní kameru střelce a systém navádění kanonu SRK-6, instalovaným u Leopardů verze 1A5. V 90. letech se škrty promítly i v belgické armádě, a tak další modernizace proběhla až v roce 1997. Belgie celkově nakoupila 334 bojových tanků, 12 výcvikových strojů, 36 vyprošťovacích tanků (ARV), 6 ženijních vozidel (AEV) a 55 protiletadlových kompletů Gepard.

Začátkem roku 1968 si NORSKO objednalo u německé strany tanky Leopard 1. Zakázku čítající 78 těchto obrněných vozidel do června 1971 vykryla společnost MaG. V roce 1994 se norská armáda pustila do modernizace stávajích vozidel na standard verze 1A5 (byl instalován elektrický systém stabilizace kanonu a systém řízení palby EMES 18FCM). a přitom dokoupila dalších 14 Leopardů 1A5.

Norský tank Leopard 1 v sezóní zimní kamufláži, na věži s maskovací sítí.

Rok 1968 byl pro německé firmy vyrábějící tanky Leopard celkem příznivý, neboť také NIZOZEMÍ se rozhodlo nakoupit tyto tanky. Objednávka na 400 tanků byla podepsána v listopadu a vozidla dostala označení Leopard 1 NL. Jelikož se na zakázce podmínečně podílela nizozemská firma DAF, přineslo to snížení nákladů a zvýšení objednávky o 68 strojů. Tanky byly osazeny díly vlastní výroby, například na věži, 2x3 vrhače dýmových granátů, kompletní antény a na korbu pak přídavné schránky na nářadí. Ze systémů to byl stabilizátor kanonu firmy Honeywell, který byl v 80. letech vystřídán novějším AFSL-2 firmy Honeywell-Zeiss, a věž dostala nový typ panoramatického zaměřovače EMES 12A3. Modernizace přepsala u tanků označení na Leopard 1 V (Verbtrend). Tato obrněná vozidla sloužila do konce roku 1995 a v roce 1998 odkoupila veškeré provozuschopné stroje v počtu 202 chilská armáda (předtím 172 dostalo Řecko).

Jak zde už bylo uvedeno, ITÁLIE byla přítomna vývoji tanku, ze kterého později vzešel Leopard 1 a její podíl nebyl zanedbatelný. To vše bylo nakonec završeno nejen nákupem 200 tanků Leopard 1, ale i jejich licenční produkci a také licencí na výrobu motorů MB 838. První tanky Leopard 1 převzali zástupci tankových útvarů v březnu 1971, kdy dorazilo 92 tanků, zbytek vozidel dodala firma Krauss Maffei do prosince 1972. O dva roky později už vyjely z výrobních hal společnosti OTO Melara první licenční vozidla a do tankových jednotek se dostaly v roce 1978. Firma do zastavení výroby v roce 1983 vyprodukovala na 120 bojových, 68 vyprošťovacích, 28 ženijních a 64 mostních tanků (jiný zdroj uvádí celkovou výrobu 400 strojů). Italská armáda později své tanky kvalitativně pozvedla novými systémy, které používají tanky Ariete C1. Na základě licenční výroby byl v kooperaci firem OTO Melara a Fiat vyvinut a zkompletován tank vlastní výroby s označením OF-40 (OF – počáteční písmena firem), který mimo systém řízení palby OG14L2A a zaměřovací přístroje plně využívá technická řešení tanku Leopard.

Tank Leopard 1 ve standardní kamufláži tankových vojsk Norského království.

V roce 1973 australská armáda začala hledat kvalitní náhradu za americké tanky M60A1 Patton. AUSTRÁLIE se na základě informací o parametrech tanků Leopard 1 rozhodla nakoupit 90 bojových tanků a příslušný počet zabezpečovacích vozidel. Německé výrobní společnosti tyto stroje uzpůsobily australským podmínkám. Mimo jiné instalovaly do tanku nový systém řízení palby, vyvinutý belgickou společností Sabca, který využíval systém atmosférických čidel. Tanky ve verzi Leopard 1A3 (zde označeny Leopard AS1), už s novou svařovanou věží byly dodány v rozmezí let 1976 až 1978. Celkově slouží v australských tankových jednotkách 90 bojových, 8 vyprošťovacích a 5 mostních tanků.

Dalším kupcem tanků Leopard 1 v pořadí se stalo DÁNSKO. V roce 1974 byla uzavřena smlouva o dodání 120 tanků, s označením Leopard 1 DK. K dánským tankovým jednotkám byly stroje přiváženy od března 1976 do listopadu 1978. Také jak australské stroje byly tyto tanky ve verzi 1A3 a odlišovaly se pouze jinými schránkami na nářadí. V 80. letech Dánové stroje protáhli modernizací instalováním systému řízení palby EMES 18FCS (s termovizní kamerou), a upravením pro případnou montáž ženijní radlice a odminovacího vleku TWMP. K vozidlům modernizovaným na verzi 1A5 následně přikoupili 110 strojů shodné verze.

Tank Leopard 1 španělské armády.

V roce 1978 podepsala KANADA objednávku na 114 tanků Leopard 1. O zakázku se podělily firma Krauss Maffei s 83 stroji a firma MaK s 31 vozidly, všechny ve verzi 1A3. Tanky se přes oceán převážely mezi červencem 1978 a červnem 1979. Kanadské tanky převzaly označení Leopard C1 a byly vybaveny belgickým systémem řízení palby firmy SAB CA, laserovým dálkoměrem, stereoskopickým pozorovacím přístrojem a zesilovačem zbytkového světla PZB 200. Jako sekundární výzbroj dostaly licenční kulomety FN MAG ráže 7,62 mm, vyrobené v Kanadě.

V roce 1981 to bylo ŘECKO, které nakoupilo 106 bojových tanků pod označením Leopard 1 GR a 4 speciály AVR. Z toho 73 vozidel sjelo z výrobních linek závodů Krauss Maffei, o zbytek se postarala firma MaK. Řecké tanky splňovaly normu verze Leopard 1A4, ovšem s jistými specifickými úpravami. Byl do nich montován panoramatický zaměřovač EMES 12A2 pro střelce a systém zesilování zbytkového světla PZB 200. Objednávka byla realizována v rozmezí let 1983 a 1984. V roce 1994 přikoupilo Řecko v Německu 75 tanků ve verzi Leopard 1A5, vyrobených v závodech Krauss Maffei, a v rámci vojenské pomoci prodalo Řecku 172 strojů ve verzi Leopard 1 V Nizozemsko.

V roce 1981 si objednalo tanky Leopard 1 TURECKO, jednalo se o 77 strojů ve verzi 1A3, které dostaly vývozní označení Leopard TR. Na výrobě, započaté v roce 1982 se podílely společnosti Krauss Maffe s 54 tanky a MaK s 23 stroji. Vozidla dostala systém řízení palby AFS, panoramatický dálkoměrem EMES 12A3 a zesilovač PZB 200. V roce 1990 turecká armáda doobjednala další tanky Leopard1 T1 (vývozní označení Leopardu verze 1A1A1 modernizované na verzi 1A5). K 31. 12. 1995 vlastnila turecká armáda pravděpodobně asi 450 bojových tanků Leopard 1. (pozn. Je zajímavé, že firma Krauss Maffei tanky Leopardy 1 nevyráběla již od roku 1979 a počátkem roku 1982 rozjela výrobu tanku Leopard 2)

Jedna z modernizovaných variant tanku Leopard 1 v barvách španělské armády.

Konkurenti, případní protivníci tanku Leopard 1
Sovětský tank T-64
Tankem T-64 nebyly nikdy vyzbrojeny armády ostatních zemí Varšavské smlouvy. Zavedení tohoto tanku do sovětských tankových jednotek bylo obrovským kvalitativním skokem, a to navzdory tomu, že se potýkal s obtížemi problematického motoru.
Sovětský tank T-64 byl vyvinut jako složité moderní bojové vozidlo, které mělo nahradit rychle zastarávající typy tanků T-54, T-55 a T-62. Ve srovnání s nimi byl mnohem lépe vyzbrojen a pancéřován, ale nikdy nebyly spolehlivě vyřešeny jeho problémy s novým motorem, nabíjecím automatem a zavěšením podvozku. Mělo to souvislost s využitím novátorských myšlenek při konstrukci motoru a zavěšení kol, jež byly motivovány jednou z priorit při vývoji tanku, a to snahou o zvýšení manévrovacích schopností (aby vozidlo drželo krok s moderním bojovým vozidlem BMP-1). Výroba byla zahájena v roce 1966, i když jich bylo postaveno celkem 14 000 a zůstalo výhradně ve výzbroji Rudé armády, a to hlavně v jednotkách prvního sledu (ve skupině armád v NDR). První vyrobené tanky byly vyzbrojeny kanonem 2A20 ráže 115 mm. Po testech tanku M60A1, dodaného z Iránu, se však ukázalo, že tento kanon nemá dostatečnou palebnou sílu, a tak byl tank, od verze T-64A, vyzbrojen kanonem s hladce vrtanou hlavní D-81T (2A46 Rapira).
Technická data tanku T-64 :
> osádka : 3 muži
> hmotnost : 38 t
> rozměry : (s hlavní dopředu) délka 9225 mm, šířka 3580 mm, výška 2172 mm
> motor : vícepalivový pětiválcový vznětový 5DTF, výkon 560 kW (750 HP)
> rychlost : 60,5 km/h, dojezd : silnice 400 km
> pancéřování : vrstvené (přesné údaje nejsou známy)
> výzbroj : kanon D-81T (2A46 Rapira) ráže 125 mm (40 nábojů), spřažený s kulometem PKT ráže 7,62 mm (3000 nábojů), protiletadlový kulomet NSVT ráže 12,7 mm (500 nábojů), 8x zadýmovací granátomety.

Sovětský tank T-72
Tank T-72 má punc nejznámějšího sovětského tanku, produkovaného po druhé světové válce, a také je ve světě nejrozšířenějším typem. Figuruje ve výzbroji armád Ruska, států bývalé Varšavské smlouvy, mnoha arabských států i tzv. zemí třetího světa. Je to rozvinutá verze tanku T-62, která začala být vyráběna jako levnější exportní náhrada tanku T-64. Výroba byla zahájena v roce 1972. Tank je zvnějšku podobný tanku T-64 a má s ním mnoho společných dílů. Během výroby byl tento tank mnohokrát modernizován, jsou k němu také dostupné mnohé modernizační sety, které významně mění jeho vybavení, výzbroj i pancéřování.
Technická data tanku T-72 :
> osádka : 3 muži
> hmotnost : 44,5 t
> rozměry : délka (s hlavní dopředu) 9240 mm, šířka 3600 mm, výška 2226 mm
> motor : vznětový dvanáctiválec V-84-1, výkon 618 kW (828 HP)
> rychlost : 60 km/h, dojezd : silnice 480 km
> pancéřování : vrstvené do 500 mm
> výzbroj : kanon D-81TM (2A46M Rapira) ráže 125 mm (45 nábojů), spřažený s kulometem PKT ráže 7,62 mm (2000 nábojů), protiletadlový kulomet ZU-72 ráže 12,7 mm (300 nábojů), 8x zadýmovací granátomety 902B TUČA ráže 81 mm.

Kamufláže


Tank Leopard 1, samostatný prapor středních tanků, 6. divize norské armády, rok 1988. V této kamufláži se zúčastnil Arrowheat Express cvičení NATO v roce 1988. Maskování norských tanků tvoří geometrické vzory ve třech nebo čtyřech barvách. V zimě je překrývána skvrnami smytelné bílé barvy.


Tank Leopard 1, 1. samostatný prapor středních tanků, Norská tanková skupina. Kamufláž zavedla norská armáda začátkem 90. let. Tvoří ji geometrické skvrny v tmavozelené, světle olivové, zemitě hnědé a černé barvy. Číselné označení bojových vozidel norské armády se také změnilo, tvoří ji černá čísla ve žlutém čtverci.

Modely tanku Leopard 1

Leopard 1 a mostní tank Brückenlegepanzer 1 Biber

Pár plků nakonec
> V některých pramenech se uvádí, že na vývoji prototypu pracovaly tři skupiny, mimo uvedené konstrukční týmy A a B (Firmengruppe A a B), existovala skupina C, zastoupená firmou Borgward. Její projekt označený jako Typ RRV předběhl dobu, například stabilizací výzbroje, automatickým nabíječem (z toho důvodu tříčlenná posádka) nebo hydropneumatickým odpružením. Prosazování těchto novinek vytvářelo problémy, které nakonec zastavily vývoj aniž byl postaven prototyp.
> Největší podíl řešení projektu u skupiny A měli konstruktéři firmy Porsche KG, u skupiny B to byla společnost Ingenieurbüro Warnecke.
> Tanky prvních verzí převáží 60 nábojů pro kanón, kde 42 z nich je uloženo ve zvláštní schránce po levé straně stanoviště řidiče, tři před schránkou, mimo věž a nakonec 15 je rozloženo po stranách věže. Tank používá standardní munici NATO ráže 105 mm, doporučený palebný průměr je 31 nábojů APDS, 26 kusů HESH a 3 kouřové náboje.
> (o prototypech jiný zdroj uvádí) : Zahájení vývoje se datuje do roku 1958, dřevěné modely v poměru 1:1 byly hotovy v roce 1960 a první prototypy pouze od skupiny A byly hotovy na počátku roku 1961. Prototypové stroje s hmotností 35 tun, označené A I používaly k pohonu motor MB 837. Už v průběhu testů v roce 1961 byla hlavní zbraň, kanón ráže 90 mm nahrazen britským kanónem L7 ráže 105 mm. Dva prototypy skupiny B s hmotností 26,2 tuny, s označené B I, byly k dispozici na podzim (září) 1961. Poháněly je nové dvoudobé vícepalivové motory Hanomag, a od prototypů A se odlišovaly hydrostatickým řízením, podvozkem se šesti páry pojezdových kol a hydropneumatickým odpružením. Jako výzbroj měly už kanóny ráže 105 mm, ze začátku pravděpodobně od firmy Rheinmetall, později pak britský L7. Testy, ve kterých vyhrál prototyp A I skončily v dubnu 1962, následovala testovací série 27 zdokonalených strojů označených A II. Skupina firem s označením B obdržela zakázku na šest prototypových strojů B II, ale pro nedostatek financí k jejich výrobě už nedošlo.
> Němci v roce 1962 koupily licenci na výrobu kanonu L7 (L7A1) a jistých úpravách kanon pod označením L7A3 zařadili do výzbroje Bundeswehru.



Zdroje informací :
čas. Tanky, nakl. PMA.C..
valka.cz, military.cz,
mainbattletanks, wikipedia,
kn. Tanky, nakl. Naše vojsko, (Chris Chant, 2006)
Foto : panzer-model., čas. Tanky, nakl. PMA.C. aj..

[highlight=red]< >[/highlight]

Pár obrázků k tématu (1. část.)

Pozdější varianta tanku Leopard 1 v barevném provedení Bundeswehru při provozních testech na polygonu.

Maskované stanoviště tanku Leopard 1.

Norské tanky Leopard 1 při zimním cvičení, stroje mají skvrny bílé, lehce smívatelné barvy.

Tank Leopard 1 při jízdě pouští, je vidět ejektor hlavně kanónu, infračervený reflektor umístěný nad štítem kanónu a schránky na příslušenství

Foto : čas. Tanky, nakl. PMA.C.

Pár obrázků k tématu (2. část)

Prototypy A II při jízdě na polygonu.

Prototyp B I.

Tank verze Leopard 1A2.

Tank verze Leopard 1A3.

Tank verze Leopard 1A4.

Foto : mainbattletanks.cz

Super, pro mne novum. Dovolil bych si ještě požádat o obšírnější srovnání se svými konkurenty ať sovětskými nebo americkými, nebo vůbec takhle....vystřelili si někdy naostro?

Aleluja to je tedy práce. Jen přečíst mi to trvalo dva dny a ještě se k tomu musím vrátit několikrát abych z toho souboru dat něco uložil v hlavě. Marně jsem bádal co bych se zeptal a nenapadlo mě nic.

Marně jsem bádal co bych se zeptal a nenapadlo mě nic

tak to jsme dva, chtěl jsem to trochu oživit, pajnž je to super

vystřelili si někdy naostro?

a na to si odpovim taky sám. Co takhle turecké Leopardy vs. Kurdové?

Zemakt píše:Super, pro mne novum. Dovolil bych si ještě požádat o obšírnější srovnání se svými konkurenty ať sovětskými nebo americkými, nebo vůbec takhle....vystřelili si někdy naostro?

To si nikdy dřív o Leovi 1 neslyšel?

Ale jo, ovšem pouze jako fakt, že před dvojkou byla jednička. Novum jsem myslel jako přehršle informací z článku. Akorát by mne docela zajímalo jak si stál oproti ostatním. Dvojka bezpochyby na špičce. Když porovnom jedničku se sovětama, tak nevim no..., průměr?

Zemakt píše:Ale jo, ovšem pouze jako fakt, že před dvojkou byla jednička. Novum jsem myslel jako přehršle informací z článku. Akorát by mne docela zajímalo jak si stál oproti ostatním. Dvojka bezpochyby na špičce. Když porovnom jedničku se sovětama, tak nevim no..., průměr?

No až do příchodu Leo2 a M1 to byla na straně západu poměrně slabota, dlouho se používal 105 mm kanon L7, navíc na straně východu tu byla výrazná početní převaha.

U odlévané věže je sklon převážně 45° s tloušťkou pancíře od 52 do 60 mm s ekvivalentem 85 mm.

Ok, ještě bych měl jednu věc: co mam chápat pod tim ekvivalentem 85mm. To je jako tloušťka kolmého pancíře? To je nějak málo ne.

Zemakt píše:

U odlévané věže je sklon převážně 45° s tloušťkou pancíře od 52 do 60 mm s ekvivalentem 85 mm.

Ok, ještě bych měl jednu věc: co mam chápat pod tim ekvivalentem 85mm. To je jako tloušťka kolmého pancíře? To je nějak málo ne.

> Pokusím se upřesnit : U odlévané věže je proměnný sklon (převážně 45°) s tloušťkou pancíře od 52 do 60 mm (mimo strop) s téměř celokruhovým ekvivalentem 85 mm. Bude asi takto, neboť i jim se to zdálo málo, tak došlo k modernizaci, mimo jiné : V průběhu let 1975 – 1977 dostala vozidla verze A1 dodatečné pancéřování na čelo věže, které obsahovalo i keramickou vrstvu. Tanky přijaly označení LEOPARD 1A1A1 a jejich hmotnost dosáhla 42,4 tuny.

Pátrač : ....Marně jsem bádal co bych se zeptal a nenapadlo mě nic.

> To jsem to s tou podrobností asi přehnal, příště se budu krotit.

Zemakt : .... sovětskými nebo americkými, nebo vůbec takhle....vystřelili si někdy naostro?

> projel jsem toho dost, ale nikde jsem na nic kloudného nenarazil, jen na nepodložené informace, že :
Izrael měl zájem o koupi tanků Leopard 1, ale německá strana smlouvu nepotvrdila, no a kdyby ano, tak Izraelci by je určitě vyzkoušeli, nebo spíše nasadili.

Tanky Leopard byly nasazeny v roce 2006 v Afganistanu v kanadských jednotkách a to verze Leopard C2 (modifikace na verzi 1A5), později jim Bundeswehr pravděpodobně bezplatně zapůjčil 15 tanků Leopard 2

Během operace Bøllebank a operace Amanda, v roce 1994, v bývalé Jugoslávii používali tanky Leopard 1 dánské jednotky. Bylo to asi první bojové nasazení těchto tanků (pravděpodobně proti srbským jednotkám)

Kanadský Leopard C2, na cestě do Afghánistánu, říjen 2006

Výborný a vyčerpávající článek, ale vloudila se ti chybička : v části 2 je obrázek s popisem německý tank Leopard 1 na polygonu a na obrázku je tank M 60.

komisař píše:...... ale vloudila se ti chybička : v části 2 je obrázek s popisem německý tank Leopard 1 na polygonu a na obrázku je tank M 60.

Při prvním pohledu to tak vypadalo, při druhém pohledu se to bohužel potvrdilo. Obrázek byl ve zdroji, kterému dost důvěřuji a byl označen jako Leopard 1. Vymazal jsem ho i z fotofóra, nebyl stejně nic moc.
Zde je vidět, že Leopard byl ovlivněn americkou konstrukcí.
Děkuji za upozornění.

Mám zde ještě krátké doplnění.

Další vozidla na podvozku tanku Leopard 1

Vyprošťovací (záchranný) tank BARV HIPPO (Beach Armoured Recovery Vehicle – vyprošťovací tank námořních výsadkových jednotek Hippo – Hroch)
Štáb britského námořního výsadkového vojska vyhlásil začátkem července 2001 soutěž na záchranný speciál na tankovém podvozku určený pro záchrannou činnost v průběhu vylodění. Projekt dostala norská firma Hagglunds Moelv, která byla součástí nadnárodní skupiny Alvis Group (nyní BAE systém) a do roka (červen 2002) se pustila do stavby prototypu. Konstruktéři firmy Hagglunds Moelv vycházeli při výrobě prototypového stroje z tanku Leopard 1A5 (jen podvozek). Prototyp s továrním názvem FBARV (Future Beach Armoured Recovery Vehicle) byl kompletní v dubnu roku 2003 a do prosince téhož roku byly zhotoveny čtyři vozidla.
Technická data vyprošťovacího speciálu BARV :
> vzato do výzbroje : 2003
> posádka : 3 muži (velitel, řidič, ženista)
> hmotnost : 50,8 t
> rozměry : délka korby 7400 mm, šířka 3370 mm, výška 4100 mm, světlost 440 mm
> výzbroj : žádná, pouze osobní zbraně posádky, výbušniny na ženijní použití
> pohon : vznětový (vícepalivový) vzduchem chlazený motor MB 838 CaM-500 s výkonem 610 kW (830 HP) spojený s převodovkou ZF 4
> měrný tlak : 1,09 kg/cm2
> pásy : šířka 550 mm, kontakt s povrchem 4,24 m
> tažná síla : 75,9 kN
> rychlost : silnice 64 km/h, terén (pracovní) 32 km/h
> dojezd : 600 km
> překážky : brod 2,95 m (s přípravou), příkop 3,0 m, kolmá stěna 1,15 m

Nizozemské námořní síly disponují čtyřmi záchrannými vyprošťovacími vozidla (BARV) na podvozku tanku Leopardu 1V, stroje se od britských strojů BARV odlišují pouze tvarem kabiny, jinak mají shodné příslušenství. Vozidla mají vlastní jména, Herkules, Samson, Goliáš, Titan, a jsou nasazována z lodí Nizozemského královského námořnictva třídy Rotterdam. (britský "hroch" nenalezen, na obrázku je nizozemský "Samson")

Výcvikové vozidlo Leopard 1 (Leopard 1 Trainer)
Protože používání standardních bojových strojů k výcviku nových posádek je dost opotřebávalo, požádalo v létě (červen) 1978 velení Bundeswehru společnost Krauss Maffei, aby vyvinula výcvikový tank. Jelikož firma použila díly tanku Leopard 1, nebylo potřeba náročných testů ani speciálních úprav a prototyp byl vyroben do půl roku. Výcvikový tank byl skoro kompletní vozidlo, které nemělo věž, tu zastoupila ocelová skruž o stejné hmotnosti věže (8,5 t), tím byly zajištěny odpovídající vlastnosti bojového tanku. Do hmotnosti náhrady věže byla také započítána váha kanónu a prosklená kabina instruktora s potřebnými zdvojenými ovládacími prvky, Výcviková střediska si postupně rozebrala 60 těchto speciálních vozidel.

Výcvikové vozidlo Leopard 1 Trainer na podvozku tanku verze 1A3.

Zdroje : převážně jako hlavní článek

Úžasná práce!!! Děkuji za nás neznalce obrněné techniky.

Leopard I byl asi jediný tank NATO, který se mohl postavit tankům VS té doby. Ale jak zde již bylo napsáno, drtivá početní převaha by i pro tento povedený bojový stroj znamenala rychlou porážku na bitevním poli.
Nelze brát zcela za bernou minci srovnání na blízkém a středním Východě. Průměrná vycvičenost izraelských osádek a jednotek byla na mnohem vyšší úrovni než jejich protivníků. Evropští oponenti jednotek Leopardů I měli zcela jistě vyšší standard.

Asi blbost, ale na začátku článku je u fotky popiska:
"Tank Leopard 1, zde je vidět uložení vrhače zadýmovacích granátů (nad štítem kanónu)."
Vím, že jsem laik, ale připadá mi to spíše jako výcvikové zařízení pro imitaci střelby z kanónu než vrhač zadýmovacích granátů...

Pop: Leopard nebyl jedinej tank NATO, co by se mohl varšavské smlouvě postavit v boji. M 60 na tom byl podobně, britský Chieftain byl mnohem líp chráněný i vyzbrojený. Ovšem, Leopard 1 versus T 72 by asi moc šancí na přežití neměl.