Napsal: 18/5/2005, 19:46
Které prezident odsouhlasil. V národě i ve stranách bylo dost politiků a ve vojsku dost mužů, kteří by se za prezidenta postavili a diktát odmítli.
Jo to ale předpokládalo jedno - převrat a poněkuď zapomínáte že kdo stál v čele vlády a za ním stála i část armády, takže než by mohlo dojít na boje proti Německu musela by v podstatě proběhnout občanská válka a toho si byl Beneš nejspíše i vědom.Atlantis píše:Které prezident odsouhlasil. V národě i ve stranách bylo dost politiků a ve vojsku dost mužů, kteří by se za prezidenta postavili a diktát odmítli.
Jeden postřeh k rozdílům v řízení státu za prezidentování T.G. Masaryka a E. Beneše. Veškeré státotvorné problémy se za T.G. Masaryka projednávali v Lánech v tz. Pětce. Pětku tvořili "státníci" z různých stran jež stát zakládali (Bechyně, Šrámek, Švehla, Stříbrný, Rašín) + Beneš. V Lánech se problém prodiskutoval a vzniklo tzv. stanovisko Hradu, mantinely řešení. Ostatní členové je prosazovali a hledali po něj podporu v diskusích ve svých partajích a posléze v Parlamentu nebo ve vládě. Tak byl stát na svých začátcích neskutečně pragmaticky proveden velmi turbulentní dobou kdy byl na pokraji občanské války, války s Polskem a Maďarskem i nenechal se vmanévrovat Francií do války proti bolševikovi. Byl se schopen postupně vnitřně stabilizovat vtažením Německého obyvatelstva do celostátní i komunální politiky. To se vše po zvolení Beneše presidentem, dle T.G. Masaryka až 5. kandidát a navržen a protlačen Parlamentem jen díky věku členů Pětky (>60.let), opustilo. Benešovou doménou v práci na domácí scéně nebylo nacházení základního konsenzu v základních problémech státu (Pětka) ale politikaření, tajnůstkářství, přečůrávání a válcování oponentů při prosazování jen svých řešení. Proto nebyl nikdy oblíbený natož důvěryhodný partner na domácí politické scéně na rozdíl od T.G.M. Zajímavý postřeh o způsobu řízení a rozhodování presidenta podává gen. Moravec (ve V.B. byl až do r. 1944 jejich účastníkem) ve svých pamětech. Beneš porady svolával velmi málo a pouze když si nebyl jist svým řešením. Porada probíhala způsobem, že sám popsal diskutovaný problém a své navrhované řešení. Až pak dal slovo popořadě všem účastníkům k navrhovanému řešení. Kdo nesouhlasil s navrženým řešením nebo chtěl o něm diskutovat byl většinou na své poslední poradě s presidentem a byl do několika měsíců odsunut z okolí presidenta. Rozhodoval tak, že si k sobě předvolával postupně funkcionáře. Těm kladl své připravené dotazy k tématu (bez jakékoli diskuse) a tak si připravoval řešení. Tato metoda velmi vypovídá i o kvalitě (lidské i odborné) v okolí presidenta i o něm samém. Nejspíše proto jako president vyprodukoval tolik zásadních chyb a omylů kterých se nikdy nedopustil jako ministr zahraničí. Beneš byl vynikající úředník a diplomat když byl rámcově veden silnou osobností (T.G.M, Pětka) i v nečase a velmi špatná osobnost když měl vést druhé. Neměl na to lidsky (charisma) ani charakterově (komplex méněcennosti).YAMATO píše:Ale je směšné vše házet jen a pouze na Beneše, ačkoli jeho podíl nelze zpochybnit. Většina politické reprezentace zklamala...
Tato "velmi odpudivá instituce" se používá v politice i hospodářství stále. Nikdo z nejvyšších funkcionářů není všeznalý a všemohoucí Pán Bůh. Dnes se ji říká Sbor poradců nebo jen poradci (krále, presidenta, premiéra, vlády). Jeho kvalita je dána odborností jeho členů. Jsou-li jeho členové předsedové politických stran "napříč spektrem" tak je jeho váha velmi vysoká. Rozhodnutí je ale vždy jen a jen funkcionáře a je zaň i odpovědný. Nikoli jeho poradci. Například i dnešní NERV je obdobná systémová struktura nebo i část Buckinghamského paláce. Pětka fungovala pouze jako poradní orgán ale jeho členové díky svému přímému přístupu k Masarykovi získali zvýšenou osobní prestiž a i nádech výjimečnosti. Proto tolik závistivců a ten jejich "řev" protože si tento vliv nebyli schopni vyhandlovat nebo koupit. Byl pro ně nedostupný tak ho potřebovali zrušit. U Beneše viz. výše žádný poradní orgán nemohl fungovat (způsob jednání) jinak než stádo přikyvovačů, pochlebovačů a sluhů. Když dva dělají totéž není to nikdy totéž. Vše záleží na tom jaký požaduji výstup. Zda řešení nebo jen kompenzaci svého komplexu méněcennosti.Johan píše:ad.Pátrač:
ad.Beneš a spol:
Systém "velké pětky" není radno příliš hájit. Byla to poměrně odpudivá absolutistická "instituce", která neměla žádnou oporu v žádném zákoně, stála zcela mimo jakoukoliv kontrolu a zároveň byla nejmocnější org.ve státě. Šlo o klasickou strukturu mafiánského rázu stojící "za systémeme a mimo systém" a zároveň ovládající všechny mocenské páky a mechanismy ústavního řádu státu. "Velkou pětkou" nelze 1.RČS hájit. Lze jí (nejen) skrze ní žalovat. Mimochodem-na mírně změněném půdorisu a v mírně změněné sestavě fungovala i za Beneše.
To zní logicky. Navíc za první republiky, byla vnímána povaha mandátu jinak než dnes. Poslanci měli mandát vázán na politickou stranu, nebylo možné hlasovat jinak, jak nám předvedli rebelové Tluchoř, Fuksa a Šnajdr výměnou za trafiky, takhle se politika rozhodně nedělala. Nebo vznik zplocence LIDEM. Aspoň v tom by jsme si měli vzít příklad praxe první republiky.Alchymista píše:Na efektívne rozhodovanie je potrebný veľmi malý kolektív, nie viac ako 7-8 ľudí. Ak ich je viac, efektivita rozhodovania s rastúcim počtom "hlasujúcich členov" rýchlo klesá.
Tolik asi k systému „velké pětky“. Předsedové hlavních politických stran se nějak dohodli. V parlamentu bylo poté skoro jisté, že sméčka odhlasují, ale dařilo se naplňovat i pozitivní věci.Johan píše:Systém "velké pětky" není radno příliš hájit. Byla to poměrně odpudivá absolutistická "instituce", která neměla žádnou oporu v žádném zákoně, stála zcela mimo jakoukoliv kontrolu a zároveň byla nejmocnější org. ve státě. Šlo o klasickou strukturu mafiánského rázu stojící "za systémem a mimo systém" a zároveň ovládající všechny mocenské páky a mechanismy ústavního řádu státu.
Poznámka ke znárodnění. Tato otázka je zanesena největším politickým a ideologickým balastem i smyšlenkami (všestranně, napříč spektrem pol. stran) Veškerý německý majetek nacházející se na území ČSR přešel z Velkoněmecké Říše, resp. nástupnického státu na náš stát čili byl získán rozhodnutím Vítězných mocností jako válečná reparace. Zestátnění průmyslu a finančnictví včetně části maloprůmyslu a řemesel provedla Velkomoravská Říše již od r. 1939. Košický vládní program jen reflektoval tuto skutečnost. Přesto je zneužíván všemi zdejšími politickými směry k ideologické propagandě. Skutečné znárodňování proběhlo až po bolševizaci státu po r. 1948.Po válce byl požadavek znárodnění populární mezi obyvatelstvem, že proti němu téměř nikdo otevřeně nevystoupil. Deklarovala se potřeba zestátnit podniky určitých kategorií, jestliže tím lépe poslouží sociálním potřebám a veřejným zájmům.
Viz. Košický vládní program
Ti Moraváci, to byli ale divoši! Ti se fakt s ničím nemazali.Zestátnění průmyslu a finančnictví včetně části maloprůmyslu a řemesel provedla Velkomoravská Říše již od r. 1939