jedna z římských legií. Název legie je zřejmě odvozen ze jména krále Deiotara, který byl Římským spojencem.
Deiotarus (r.105-140) byl vůdce Tolistobogiů, keltského kmene žijícího v oblasti dnešního středního Turecka. Byl loajální spojenec Říma, během války proti Mithridatovi VI. Eupatorovi. V r.63/62 př.n.l., ho římský velitel Pompeyus jmenoval králem všech Keltů v Turecku, kteří jsou obvykle nazýváni Galatští. Za pomoci římských poradců, postavil v r.48 př.n.l. velkou armádu, která se skládala z 12 000 pěšáků a 2000 jezdců. Římský autor Cicero navrhoval, aby byli rozdělení do třiceti kohort, což byl počet, který byl rovnocenný třem legiím. Po porážce, kterou utrpěli od krále Pharnacese z Pontu, byli přeživší přeskupeni do jedné legie, která byla mezi vojenskými jednotkami Julia Caesara během bitvy u Zely ( 2 srpna 47 př.n.l.).
Bitva u Zely
Sarmatský jezdec
Po anexi Galatie císařem Augustem r.25 př.n.l., byly tyto vojenské jednotky integrovány místodržícím Markusem Lolliusem do římské armády. Jednotka byla nadále nazývána
XXII. Legio Deiotariana. Vzhledem k tomu, že Augustus měl dvacet-jedna legií-( poslední byla XXI. Legio Rapax), dostala Deiotariana číslo dvacet dva. Dvacátá-druhá, byla poté převelená do Alexandrie v Egyptě, kde to zůstala více než století. Kdy přesně byla převelena není jasné, ale první zápis o její existenci v Egyptě sahá k roku 8 př.n.l. Naše jednotka sdílela základnu v Alexandrii s III. Legio Cyrenaica. Obě legie, byly nejčastěji používány pro potlačení násilí mezi etnickými skupinami bydlícími ve městě (Řekové, Egypťané a Židé).
Egypt, byl jedna z mála provincií, kterou nemohl navštívit žádný senátor bez císařova povolení. Provincie byla totiž extrémně důležitá pro dodávku potravin do Říma a senátoři by mohli popouzet k odříznutí obilného obchod, což by vyhladovělo Řím a mohlo by vést k pádu samotného císaře. Proto XXII. Legio Deiotariana nevelel senátor, ale prefekt z třídy jezdců.
Je pravděpodobné, že dílčí jednotky XXII. Legio Deiotariana, se účastnili římského útoku na Arábii Felix (Jemen) v r.26-25 př.n.l. Tato kampaň, pod velením prefekta-guvernéra Egypta Aelia Galla, byla velmi obtížná. Co bylo ještě horší bylo to, že během nepřítomnosti římské posádky, napadlo Horní Egypt Nubijské království Meroe. V r. 24 př.n.l. Římané „přátelskou návštěvu“ Núbijcům oplatili. Pod velením Gaia Petronia, pochodovaly legie proti proudu Nilu, až dosáhly Napaty, starověkého hlavního města Nubie. Ačkoli jejich přítomnost není doložena, vojáci XXII. Legio Deiotariana, se této kampaně velmi pravděpodobně zúčastnili. Po těchto „zdvořilostních pozdravech“ se hranice mezi Nubií a Římským impériem zklidnila.
Vojáci legie, zanechali stopy své činnosti na několika místech v Egyptě. Postavili zatím bohužel neidentifikovanou budovu v Akfahasu na jih od Memfidy. Pracovali v lomech Mons Claudianus, kde dobývali pod žhnoucím Egyptským sluncem šedou žulu, která byla velmi žádaná. Další legionáři byli vysláni na vzdálený jih, kde zanechali podpisy na Kolosu z Memnonu.
Domitius Corbulo
V r.63 nl., se dílčí jednotka zúčastnila Parthské expedice Domitia Corbulo a další odřad legie bojovala v židovské válce v r. 66-70 nl. Židovský historik Flavius Josephus chválí kuráž vojáků alexandrijské legie. Během občanské války z r.69 nl., XXII. Legio Deiotariana a III. Legio Cyrenaica sympatizovaly s uchazečem o trůn Vespasianem, který se stal císařem.
Legie je doložená naposledy v r.119 – 123 nl., kdy byla ještě v Alexandrii s III. Legio Cyrenaica. V r. 145 nl., kdy byl sepsán seznam legií, na něm již Deiotariana nefigurovala. Byla pravděpodobně zničena židy během povstání Šimona Ben Kosiby ( r.132-136 nl.).
Coin Šimona Bar Kochby ( Ben Kosiby)
Znak legie není znám, je možné, že užívala nějaký keltský/Gallatský symbol.
