jedna z římských legií. Její jméno znamená, že legie byla zasvěcena Apollonovi, který byl oblíbeným bohem císaře Augusta.
Gaius Iulius Caesar
Je možné, že tato legie je identická s patnáctou legií, kterou Caesar rekrutoval v r.53 př.n.l. Legie pravděpodobně bojovala u Alesie a poté zůstala v Aquileii, než byla vyslána Senátem do Capuy. Když Caesar napadl Itálii, legie přešla na jeho stranu a byla Caesarem vyslána k okupaci Afriky. Zde, byla Legie zničena na podzim roku 49/48 př.n.l.
Legie nebyla zřejmě reorganizována ihned, pravděpodobnější je že novou „duši“ vdechl XV.Legio Apollinaris v roce 41 či 40 př.n.l. dědic Julia Caesara Octavianus. Caesarův nástupce potřeboval učinit přítrž okupaci Sicilie, kterou držel v Sextus Pompeius a stál tím na hrdle dodávkám obilí do Říma. Tehdy také obdržela od Octaviana své jméno Apollinaris.
Je však možné, že legie byla založena o trochu dříve, protože je známo, že vojáci patnácté legie bojovali v bitvě u Filippi r.42 př.n.l.
Bitva u Filippi
V každém případě by to reorganizaci legie posunulo maximálně o dva roky proti usuzovanému. Ať je to tak či tak, XV. Legio Apollinaris se poté zřejmě přesunula na východ, kde bojovala v armádě Marka Antonia. Když byl Pompeius v r. 36 př.n.l. poražen, Octavian a jeho spolu-triumvir Markus Antonius začali válku proti sobě, která vyvrcholila námořní bitvou u Actia r.31 př.n.l, kde Octavian porazil svého oponenta a usedl na římský stolec již po jménem císař Augustus.
Bitva u Actia
Po bitvě u Actia, byli veteráni vyrovnáni v Ateste, a Patnáctá byla poslána do Illyrica, kde si užila čtyřicet let posádkového míru, než byla využita během Augustovi války proti Cantabrianům. Jisté je, že v r.6 nl., byla patnáctá legie stále v Illyricu. V tom roce, Tiberius vyslal přinejmenším osm legií – VIII. Legio Augusta z Pannonie, XV. Legio Apollinaris a XX. Legio Valeria Victrix z Illyrica, XXI.Legio Rapax z Raetie, XIII. Legio Gemina,
XIV. Legio Gemina a XVI. Legio Gallica z Germanie Superior proti králi Marobodovi. Zároveň, I. Legio Germanica, V. Legio Alaudae, XVII., XVIII. A XIX. (legie později ztracené Verem v Teutoburgu) měli napadnout Maroboda v Čechách také, útokem podél Labe. Tato nejgrandióznější římská operace nebyla nakonec provedena, díky povstání v Panonii, které bylo potřeba rychle „uhasit“. XV. Legio Apollinaris si vybrala svůj podíl bojů během potlačení vzpoury. Během reorganizace římského limesu po pohromě v Teutoburgském lese v září r.9 nl., byla legie převelena do Ljubljany, nebo Vindobony v Panonii. Když Augustus v r.14 nl. zemřel, posádkové město legie již bylo pravděpodobně Carnuntum (trochu na východ od Vídně).
Alesia 1
Generál Císaře Nera Domitius Corbulo vedl kampaň proti Parthskému impériu.Ačkoli skutečný boj byl veden III. Legio Gallica, IIII. Legio Scythica, VI. Legio Ferrata, X. Legio Fretensis a XII. Legio Fulminata, XV. Legio Apollinaris byla také vyslána do Sýrie v r.62 či 63 nl., pravděpodobně střežit nově obsazenou provincii Armenii. Patnáctá byla v Carnuntu nahrazena X. Legio Gemina.
Carnuntum
Po Parthské válce, byla XV. Legio Apollinaris umístěna v Alexandrii, ovšem ne na dlouhou dobu. V r.66, vypukla nová válka proti židům. Během této války,ve které Patnáctá sehrála důležitou roli,velel XV. Legio Apollinaris Vespasianův syn Titus. Legie dobyla město Jotapata, kde zajala židovského generála Josefa. Později se z něj stal slavný historik Flavius Josephus. Legie také dobyla Gamalu. Společně s V. Legio Macedonica, Patnáctá bojovala na západní frontě, zatímco X. Legio Fretensis držela údolí Jordánu. V r.68-69 nl.,válka skončila a Vespasian usedl na trůn jako jako císař. Vládl do r.79 Jeho syn. Titus pokračoval ve válce v r.70 a obsadil Jeruzalém. Zimu roku 70/71 nl. legie strávila v Zeugmě na řece Eufrat a v r.71, byla legie vyslána zpět do Carnunta v Panonii. Po cestě do Carnunta, se k legii přidali rekruti z Kappadokie. Když vojáci přibyli do Carnunta, znovu vystavěli castrum.
Dílčí jednotky z XV. Legio Apollinaris, se účastnily Dacianských válek císařů Domitiana a Trajana. Daciané napadli římské impérium v r.86 a porazili legie, které měly bránit Moesii. V r.88 nl., velká římská skupina armád napadla Dácii a generála Tettia porazil jeho král Decebalus v Tapae. Patnáctá byla jednou z devíti legií které se do tažení zapojili. Bohužel, neúspěšná vzpoura guvernéra Germanie Superior, Lucia Antonia Saturnina v r.89, oddálila konečný úspěch. Trajan byl úspěšnější, ačkoli poslední Dacianské války skončily v letech 101-106 nl. Výsledkem byl zábor země, dnes známé jako Rumunsko. V r.115, kdy vypukla válka mezi Římem a Parthy, XV. Legio Apollinaris byla vyslána na východ a bojovala v Mezopotámii, kde chtěl Trajan porazit Parthské impérium. Aby Patnáctou legii posílil, převelel k ní odřad XXX. Legio Ulpia Victrix. Po počátečních úspěších jako dobytí Armenie, bylo jasné že tato válka se nedá vyhrát. Traján zemřel jak lidská troska v r. 117 nl. a na trůn usedl Hadrián, který reorganizoval východní hranici. Patnáctá legie zůstala na východě. Její základnou se stala Satala v severovýchodní Kappadokii. Dílčí jednotky byly umístěné permanentně v Trapeze a Ancyře.
V r.134 nl. Alané, kmen ze stepí Kazachstánu, ohrožoval římské impérium. Guvernér Kappadokie Arrian z Nicomedie, vyslal XV. Legio Apollinaris a XII Fulminata do pole a vetřelce porazil. Svou kampaň popsal knize Ektaxis.V r.162-166 nl., se legie účastnila kampaně Lucia Vera proti Parthům. Během této války byla arménská Artaxata (Jerevan), obsazena smíšeným odřadem XII. Legio Fulminata a XV. Legio Apollinaris, které zde nějaký čas zůstaly.Po vítězství, se patnáctá legie vrátila se do Sataly, kde je doložena ještě v r.175 nl., kdy generál Avidius Cassius povstal proti císaři Marku Aureliovi. Patnáctá legie, pod velením Publia Martia Vera odmítnula Cassia podpořit a zůstala loajální zákonnému vladaři. Za tento postoj byla legie oceněna titulem „Pia Fidelis - věrná a loajální“. Patnáctá legie,byla v Satale ještě na konci druhého století a musela se zúčastnit se Parthské kampaně císaře Lucia Septimia Severa r.194 a 197-198 nl., která vyvrcholila Ktésifonským pytlem. Patnáctá se musela zúčastnit dalších kampaní ve třetím století, třeba Caracallovi r.217nl. a války vedené od Severusem Alexanderem proti novému, Sasanianskému impériu. Sasaniané napadli římské impérium v r.230 a v Emesse korunovali císaře. Severus Alexander byl ještě schopen obnovit pořádek a napadnout Mezopotámii. V podstatě už ale zvonil Římské říši umíráček. Nazrávala doba kdy se staré říše rozpadali ( na troskách říše Parthské vyrostlo Sasanianské impérium) a v dohledné době došlo k tomu, že vznikly další nové mocenské celky, které byly s Římem spojeny ne podrobením vojenskou silou, ale spíše politicky a ekonomicky. V r.244 nl. Římané znovu vpadli do země na východ od Eufratu, ale jejich císař Gordian III. Zemřel. Následoval ho Philippus Arabus.To horší přišlo zanedlouho. Peršané opět napadli římské impérium, obsadili Satalu r.256nl. Když se Římané pokusili vrátit v r.260 nl. míč zpátky na sasanianské hřiště, byl císař Valerian a s ním valná část jeho 70 000 armády po bitvě u Eddesy zajat. Varerian po dvou letech v zajetí roku 262 nl. zemřel a zajatí legionáři budovali za „byt a stravu“ most v Šúštaru.
Trosky mostu v Šúštaru
Římské porážky jsou připomínané na několika Sasanianských monumentech. Protože však nebyl ještě všem dnům konec, za císaře Odaenatha z Palmyry (r.261-267) a Diocletiana (r.284-305), Římané obnovili svou moc a v r.298nl., uzavřeli mírovou smlouvu, ve které se Sasaniané musely vzdát teritorií v severní Mezopotámii. Patnáctá legie musela hrát nějakou roli během těchto kampaní, ale chybí informace, které by to jednoznačně potvrdili.
Jisté je to, že legie byla v Satale ještě na začátku pátého století. Symbol legie není znám.
