Prototyp francouzské stíhací letadlo
(1918) letoun nebyl bojově nasazen
WW1
VÝVOJ a KONSTRUKCE
Kategorie dvoumístných stíhacích strojů byla inspirována za leteckých soubojů na nebi První světové války. Zde se již od prvních týdnů střetávala dvoumístná průzkumná letadla, která kromě provádění vlastního průzkumu musela začít řešit otázku ochrany. Proto pozorovatel s sebou do kokpitu často bral nějakou osobní zbraň jako revolver, karabinu nebo brokovnici nabitou kančími nebo srnčími broky. Samozřejmě kadence těchto zbraní měla pramalou šanci na účinnou střelbu i když sem tam se nějaký ten zásah podařil. Později vyvinuté stroje s kulometnou výzbrojí rapidně zvýšili bojovou hodnotu letounů a poté co se i vyřešil způsob střelby před sebe v ose letounu (synchronizace) zrodil se skutečný stíhací letoun. Ten měl vše co se od takového stroje očekávalo, rychlost, obratnost, palebnou sílu. Jedinou jeho nevýhodou byla zranitelnost z útoku ze zadu. Proto řada válčících států přemýšlela jak tento mrtvý úkol ze letadlem zabezpečit. Prakticky jedinou variantou bylo znovu přidat jednoho člena posádky, který s pohyblivým kulometem bude čelit útokům z této zadní polosféry. Britové podle této koncepce sestrojili vynikající dvoumístné stíhačky Bristol F.2B, kde se leteckými esy stávali nejen piloti, ale i pozorovatel/střelec. Němci se pokoušeli kontroval letouny jako Hannover CL.II, CL.III a Halberstadt CL.II a CL.IV.
Pouze Francouzi jako jediní na západní frontě neměli vlastní letoun, který by odpovídal těmto novým potřebám. Sice jim byla koncepce dvousedadlové stíhačky jasná a chápali její výhody, ale do stavby takového stroje se pustili až na sklonku války. Na konci jara 1918 vyšla specifikace na stroj kategorie C.2 (to znamená „chasseur biplace“ – dvoumístný stíhací), který by byl vybaven jedním synchronizovaným kulometem ráže 7,7 nebo 11 mm, případně i kanónem a dvěma pohyblivými kulomety nebo kanónem za pilotním prostorem. Dále byla požadována další pohyblivá zbraň na spodní straně trupu, mířící dolů a dozadu. Tím by byl letoun kompletně chráněn před útočícím nepřítelem ze všech stran. Do výběrové řízení o nový stroj se se svými modely přihlásila řada firem. Jednalo se o stroje SEA.4, Borel C.2, Breguet 17, Hanriot-Dupont 3C.2, Morane-Saulnier 31C.2, Vickers C.2, Morane-Bugatti 16 a popisovaný Farman F.31.
Nový F.31C.2 neměl prakticky nic společného s původní verzi dvoumístného stíhacího stroje bratří Farmanů F.30. Tento stroj se často zaměňuje s rámovým strojem stejného typového čísla. Farman F.30 byl francouzským letectvem odmítnut (pro zastánce estetiky zrovna tento letoun hezký nebyl).
Aby mohli Francouzi co nejdříve postavit letoun, jehož kategorie již byla v jiných zemích použita, nechali se inspirovat například slavným britským Bristolem F.2B a to třeba tím, že trub modelů F.30 i následného F.31 umístili na vzpěry mezi nosné plochy. Kostra F.31 byla celodřevěná a potažena impregnovaným plátnem. Prostě standard doby. Pohonnou jednotku tvořil americký vidlicový vodou chlazený dvanáctiválcový motor Liberty 12 o výkonu 294 kW (400 k), se dvěma válcovitými chladiči typu Lambelin, které byly umístěny pod přídí. Pro zlepšení pilotova výhledu přes robustní motor byla horní strana trupu pilotního prostoru plochá. Výzbroj tvořili dva synchronizované kulomety Vickers ráže 7,7 mm umístěné v trupu před pilotem a jeden pohyblivý kulomet Lewis stejné ráže na oběžném kruhu typu T.0.3 (v podstatě kopie britského typu Scarff). Křídla neměla ani vzepětí, ani šípovitost, ale ani stupnění.
SLUŽBA
Jak už je v úvodu článku napsáno, letadlo nebylo nikdy bojově nasazeno a ani sériově vyráběno. Jediný prototyp Farmana F.31C.2 byl dokončen v létě roku 1918. První zalétávací zkoušky ještě prováděla firma, ale v srpnu 1918 byl stroj poslán do zkušebního střediska ve Villacoublay. O průběhu zkoušek toho mnoho nevíme, ale například 29.srpna probíhala zkouška na rychlost a stoupavost. Ve výšce 2.500 metrů však musel být test přerušen pro nedostatečný výkon motoru. Dne 2.září byl letoun opět zkoušen na stoupavost, ale rychlostní test nemohl být dokončen, protože přestal fungovat rychloměr. Zkoušky neustále provázeli nějaké problémy a tak se protáhli až do samotného závěru války v listopadu 1918. Nakonec ale byl v listopadu 1918 letoun shledán jako velice slibný, ale byly tu velké výhrady k jeho celkové pevnosti. Během statických zkoušek ještě v srpnu 1918 se totiž zadní nosník křídla zlomil již při bezpečnostním násobku 5,5, přestože Technický odbor letectva, který zkoušky prováděl požadoval násobek 7. Podle určitých zdrojů byl postaven z tohoto důvodu další drak letounu.
Osud tomuto slibnému stroji tedy nakonec nepřál jak v bojové službě, tak ani v sériové výrobě, kde byla dána přednost stroji Hanriot-Dupont H.D.3C.2, který splňoval všechny požadavky francouzského letectva, ale který se také bojů z důvodu ukončení války nedočkal.
KAMUFLÁŽ
Podle dochovaných zpráv byl prototyp zkoušen bez kamufláže. Plátnem a překližkou potažené části měli jen ochranný nátěr krémové barvy s přídavkem hliníkového prášku. Plechová kapotáž motoru byla natřena šedou barvou. Mezikřidélní a podvozkové vzpěry byly vyrobeny ze dřeva, ale s plátěnou bandážovou ochranou, která byla opět v krémové barvě. Výsostné znaky byly na celé svislé ocasní ploše.
TTD – Farman F.31C.2
----------------------------------------------------------------------------------------------------------
* Počet členů osádky: 2
* Rozpětí: 11,76 m
* Délka: 7,32 m
* Výška: 2,58 m
* Nosná plocha: 40,0 m2
* Hmotnost prázdného letounu: 869 kg
* Vzletová hmotnost: 1.469 kg
* Maximální rychlost: 215 km/h ve výšce 2.000 m
* Výzbroj: 2x synchronizovaný kulomet Vickers ráže 7,7 mm
1x pohyblivý kulomet Lewis ráže 7,7 mm
* Dostup: 6.000 m (vypočten)
* Stoupavost:
* Dolet:
* Motor / Výkon: 1x motor Liberty 12 / 294 kW (400 k)
* Vyrobeno kusů: 1 ks prototyp
* Uživatelé: Francie
Zdroje:
Vojenská letadla 1 – Václav Němeček – 1989
http://letouny.webz.cz
www.wikipedia.org
www.airwar.ru
