Obrněný křižník Admiral Nachimov
Když se velení ruského námořnictva začátkem 80. let 19. století seznámilo s konstrukcí nových britských obrněných křižníků třídy IMPERIEUSE, které byly koncipovány jako barbetové lodě s těžkým dělostřelectvem umístěným ve čtyřech otočných stanovištích, bylo rozhodnuto začít s přípravou vlastního projektu podobné jednotky. U zrodu nového plavidla stál tehdejší velitel ruského válečného námořnictva viceadmirál I. A. Šestakov, jenž požadoval jednotku o výtlaku 7782 tu, vyzbrojenou čtyřmi děly ráže 229 mm, opatřenou bočními pancíři o síle 254 mm, velkou nezávislostí plavby a rychlosti nejméně 15 uzlů. Současně vznikl konkurenční projekt, jenž vypracoval Námořní technický výbor, který vycházel z konstrukce brazilské pobřežní bitevní lodi RIACHUELO, mající diagonální uspořádání těžkých děl, a britského obrněného křižníku NELSON s děly v centrální baterii (původně se zvažovalo i Plavidlo na bázy britského křižníku NELSON).
Admirál Šestakov
Nakonec byl 25. října 1882 schválen projekt admirála Šestakova, jenž byl ovšem podstatně modifikován a další konstrukční změny byly zohledněny ještě v průběhu stavby, což bylo u ruských válečných lodí dosti běžné. Tyto časté projektové úpravy se mnohdy na kvalitě nových plavidel podepsaly spíše negativně, ale u tohoto plavidla to naštěstí bylo právě naopak a většina modifikací přispěla ke zlepšení bojové hodnoty vznikajícího křižníku, který byl pojmenován po slavném ruském admirálu Pavlu Stěpanoviči Nachimovovi, jenž padl při obraně Sevastopolu během krymské války.
Admirál Nachimov
Mezi nejpodstatnější změny patřilo zmenšení ráže primární výzbroje, což umožnilo zdvojnásobit počet hlavních děl, které byly navíc usazené v uzavřených kopulích a ne pouze v otevřených barbetách, jež mohly být díky tomu zmenšeny, takže se snížila jejich hmotnost. Rovněž došlo ke zvýšení kapacity uhelných bunkrů a také k nárůstu projektované rychlosti, což umožnily nové stroje, které již dříve dostal obrněný křižník VLADIMIR MONOMACH. Konečnou verzi projektu vypracoval A. I. Sokolov, ale na přípravě se podílelo větší množství osob, mezi nimiž nechyběli ani známí konstruktéři Subbotin a Guljajev. Vlastní stavbu provedla Baltská loděnice sídlící v Petrohradu a ruskou státní pokladnu přišel tento křižník na 6 460 063 rublů. Spočátku byl klasifikován jako pancéřová fregata.
Kýl křižníku ADMIRAL NACHIMOV byl založen v létě roku 1884 ale poté jeho realizace pokračovala poměrně rychle. Na vodu byl spuštěn 3. listopadu 1885 (za účasti samotného cara Alexandra III.) a do služby vstoupil na podzim roku 1888. Loděnice odvedla dobrou práci, o čemž svědčí i doba realizace trvající přibližně čtyři roky, což byl v ruských podmínkách velice slušný výkon.
Admiral Nachimov v loděnici
Nový křižník měřil na délku 103,3 m, na šířku 18,6 m a maximální ponor činil 8,4 m. Standardní výtlak dosahoval 8270 tun a plný 8473 tun. Na palubě stály čtyři parní barkasy vyzbrojené samohybnými a žerďovými torpédy, doplněné osmi menšímy čluny. ADMIRAL NACHIMOV nesl dva stožáry, které vyrobil Franko-ruský závod, s oplachtěním o ploše 3000 metrů čtverečných, a jeden mohutný komín. Loď dostala měděnou obšívku, která měla chránit ocelový trup (ocel dodal Putilovský závod) před působením slané vody a mořských živočichů vyskytujících se zejména v tropických vodách. Nepřehlédnutelné byly čtyři dělostřelecké věže o průměru sedm metrů, vyprojektované A. A. Somoljovem, které realizoval Putilovský závod. Loď nesla čtyři kotvy.
Admiral Nachimov v původní podobě
Veškeré pancéřování dodala ruská ocelárna v Ižoru, jež na ně ovšem zakoupila licenci od britské firmy Cammel. Jednalo se o tehdy obvyklý kompaundní pancíř. Základem ochrany plavidla byl pás na čáře ponoru dlouhý 45 m a vysoký 2,44 m (část nad hladinou měřila 0,92 m). Skládal se ze dvou segmentů; horní měl tlouštku 254 mm, spodní pouze 152 mm a ukončovaly jej příčné přepážky o síle 229 a 152 mm. Pancéřová paluba kryla pouze středolodí a měla sílu 51 mm, ovšem i některé ostatní prostory kryly 76 mm vrstvy pancíře zvané karapasy. Velitelská věž měla stěny silné 152 mm a strop dosahoval tloušťky 51 mm.
Velká pozornost byla věnována ochraně věží hlavního dělostřelectva. Děla měla kopule silné 61 mm (stěny) a 13 mm (stropy), jejich muniční výtahy nesly pancíře silné 76 mm. Barbety na přídi a zádi byly opatřené 178 mm silným pancéřováním a dvojice na bocích chránila dokonce 203 mm vrstva oceli.
Zauhlování křižníku
Projektanti využili ke zvýšení odolnosti plavidla před nepřátelskou palbou i uhelné bunkry, když je umístili podél lodních boků ve středolodí, aby přispívaly k ochraně životně důležitých zařízení a nezapomnělo se ani na dvojité dno. Pancéřování bylo na tehdejší dobu velmi dobré, třebaže určité výhrady lze mít k nedostatečné ochraně strojovny a další slabinu představovala dělostřelecká baterie děl střední ráže, která pancéřování zcela postrádala.
Podle původních plánů měl být ADMIRAL NACHIMOV vyzbrojen čtyřmi děly ráže 229 mm, jež měly být umístěné v samostatných barbetách. K tomu ale nakonec nedošlo a obrněný křižník nesl osm nových děl ráže 203 mm z domácí zbrojovky Obuchov. Jednalo se o děla o délce hlavně 35 ráží, jejichž protipancéřové projektily měly hmotnost 113 kg a dostřel činil 9260 m. Instalovaná byla vždy po dvojicích do čtyřech věží (po jedné na přídi a zádi v podélné ose plavidla, ostatní na bocích), což jim umožňovalo velký palebný odměr. Toto uspořádání umožňovalo využít při boční salvě celkem šest hlavních děl a její hmotnost činila 639 kg, což byla velmi vysoká hodnota. Silná byla i palba směrem vpřed a vzad, kde bylo také teoreticky možné využít šest zbraní ráže 203 mm, ale je třeba zdůraznit, že děla umístěná v bočních věžích nebyla schopná palby přímo v podélné ose plavidla. Náklady na pořízení hlavňové výzbroje se vyšplhaly na 1030814 rublů.
Děla ráže 203 mm umístěná v barbetě (kopule ještě není ustanovena)
Sekundární výzbroj tvořilo deset kanónů ráže 152 mm o délce hlavně 35 ráží usazených na dělové palubě; pět na levoboku a pět na pravoboku, mající dostřel 7408 m. Hmotnost jejich protipancéřových projektilů dosahovala 55,7 kg. Dále byl křižník vyzbrojen větším počtem lehkých děl na obranu před útoky torpédových plavidel. Jejich počet je poněkud sporný, ale pravděpodobně se jednalo o dvanáct děl ráže 47 mm a šest kalibru 37 mm. ADMIRAL NACHIMOV také nesl tři podhladinové vrhače torpéd o průměru 381 mm rozmístěné na zádi a bocích plavidla. Později přibyla ještě další čtyři děla ráže 47 mm.
Lodní výzbroj byla velmi silná a ADMIRAL NACHIMOV patřil mezi obrněnými křižníky k nejsilněji vyzbrojeným plavidlům, jaká kdy byla postavena. Pozitivně se tu projevilo snížení ráže hlavního dělostřelectva, což umožnilo zdvojnásobit počet nesených děl, díky čemuž jejich boční salva narostla z původních 480 kg na 639 kg a také se zvýšila kadence palby.
K pohonu křižníku sloužily dva vertikální parní stroje o celkovém výkonu asi 8000 koňských sil, otáčejícími dvěma lodními šrouby. Páru dodávalo dvanáct válcových kotlů (uvažovalo se i o zavedení kotlů lokomotivových) a maximální rychlost dosahovala 16,7 uzle, což bylo určité zklamání, jelikož podle upraveného projektu se počítalo s rychlostí 17 uzlů. ADMIRAL NACHIMOV mohl naložit až 1200 tun uhlí, které při ekonomické rychlosti 10 uzlů stačily k doplavbě 4400 námořních mil. Později byly zastarávající válcové kotle nahrazeny novými typu Belleville, ale rychlost zůstala stejná.
Posádka křižníku při práci
Původní posádku tvořilo 23 lodních důstojníků a 548 námořníků, ale později se tyto počty neustále zvyšovaly a v roce 1905 se už posádka skládala z celkem 650 mužů.
ADMIRAL NACHIMOV prošel na přelomu 19. a 20. století v Kronštadtu rozsáhlou modernizací, jež zásadně ovlivnila jeho vzhled. Oplachtění bylo odstraněno a na stožárech se objevily marsy a světlomety. Na přídi a zádi byla postavena plošina pro lehká děla ráže 47 mm, která posílila lodní výzbroj a křižník dostal i radiostanici. Plánovala se rovněž výměna hlavních děl ráže 203 mm, za nová děla stejné ráže, mající ale podstatně větší dostřel i kadenci střelby, k čemuž ale nakonec nedošlo.
Ruská plavidla z tohoto období většinou za světovou špičkou dosti zaostávala, ale ADMIRAL NACHIMOV představoval výjimku, která se směle mohla měřit se zahraniční konkurencí, kterou většinou dokonce překonávala. Ruský křižník měl mimořádně silnou výzbroj umístěnou v otočných věžích, jež umožňovaly dělům široké palebné pole a dobré pancéřování, takže snad pouze podprůměrná rychlost poněkud snižovala jeho bojovou hodnotu. Proto můžeme říci, že ADMIRAL NACHIMOV patřil mezi nejlepší obrněné křižníky (belted cruiser) a měl již mnoho prvků pozdějších křižníků pancéřových (armoured cruiser), k nimž bývá často řazen (určení příslušnosti k těmto kategoriím je často obtížné). Ovšem během rusko-japonské války se už jednalo o zastaralé plavidlo, které se nemohlo měřit s moderními japonskými pancéřovými křižníky, jenž je překonávaly zejména mnohem větší rychlostí a také kadencí a dostřelem svých moderních děl.
Služba a bojové nasazení:
Popisovaná loď měla velmi barvitou kariéru zakončenou v bitvě u Cušimy. Prvním velitelem křižníku se stal fregatní kapitán Delivron. ADMIRAL NACHIMOV odplul již krátce po uvedení do služby na Dálný východ, kam však nezamířil obvykle používanou nejkratší cestou přes Středozemní moře a Suezský kanál, ale obeplul celou Afriku a po několika zastávkách (mj. Kapské město, Cejlon, Šanghaj) doplul 6. dubna 1889 do japonského Nagasaki, kde se podrobil menší opravě a následně zamířil do Vladivostoku, kde se stal součástí zdejších námořních sil.
Dne 4. července roku 1889 najel poblíž Vladivostoku na podmořský útes, ale podařilo se jej uvolnit. Po opravě ve Vladivostoku pokračoval ve službě v těchto vzdálených vodách a navštívil například Koreu a Japonsko. Na jeho palubě se postupně podařilo nashromáždit i cenné přírodovědecké sbírky zdejších živočichů a rostlin, jež ADMIRAL NACHIMOV v roce 1891 dopravil do Petěrburgu.
V Rusku se musel podrobit větším opravám, jelikož Rusové neměli ve Vladivostoku potřebné technické zázemí. Opravy byly provedené v Kronštadtu a trvaly téměř dva roky. Po jejich skončení měl opět posílit eskadru v Tichém oceáně, takže na jaře 1893 prostor Baltického moře znovu opustil a vyplul na druhou dálkovou plavbu.
Do východní Asie ovšem ani tentokráte neplul nejkratší cestou, ale po zastávce ve Velké Británii zamířil přes Atlantik k východnímu pobřeží USA, kde se stal součástá ruského uskupení, jemuž velel viceadmiral Kaznakov. Ruské lodě se zde účastnili 400. výročí objevení Ameriky a poté se opět rozdělily. ADMIRAL NACHIMOV odplul k Gibraltaru, kde se k němu postupně připojila bitevní loď IMPERATOR NIKOLAJ I., chráněný křižník RYNDA a dělový člun TEREC.
Toto uskupení zamířilo nejprve do španělského přístavu Cádiz a v září 1893 zakotvilo v Toulonu, aby zde Rusové svým francouzským spojencům oplatili nedávnou přátelskou návštěvu jejich eskadry v Kronštadtu. Odtud pokračoval ADMIRAL NACHIMOV v plavbě na Dálný východ, kam dorazil na jaře následujícího roku právě v době, kdy se zde schylovalo k čínsko-japonské válka.
Po jejím skončení se účastnil nátlakových akcí proti vítěznému Japonsku, jež bylo nuceno vyklidit dobytý Port Artur. Během tohoto působení na Dálném východě působil střídavě ve Vladivostoku, Japonsku, Číně i v Koreji. V roce 1898 se opět vrátil na Balt, aby se podrobil rozsáhlé modernizaci, po jejímž skončení byl znovu zařazen do Tichomořské eskadry, která již neměla hlavní základnu ve Vladivostoku, ale v čerstvě zabraném Port Arturu, jež ovšem také nebyl uzpůsoben k provádění náročnějších oprav, takže se obrněný křižník musel v roce 1903 opět odebrat k údržbě do Kronštadtu.
Mezi roky 1902 až 1903 byl členem jeho posádky i známý příslušník vládnoucí dynastie Kiril Vladimírovič Romanov. V předvečer rusko-japonské války se velení křižníku ujímá námořní kapitán Alexandr Alexandrovič Rodionov, jehož zástupcem se stal fregatní kapitán V. A. Grosman.
Car na palubě křižníku před vyplutím II. Tichomořské eskadry
V roce 1904 vypukla rusko-japonská válka a ADMIRAL NACHIMOV byl zařazen do II. Tichomořské eskadry, jež v říjnu roku 1904 vyplula posílit ruské námořní síly v Port Arturu, jimž hrozila porážka. Z jakýchsi záhadných důvodů byl ADMIRAL NACHIMOV zařazen do divize starších bitevních lodí, jimž velel kontraadmirál Felkerzam, třebaže se výzbrojí ani pancéřováním nemohl žádné bitevní lodi rovnat.
V sestavě II. Tichomořské eskadry prožil celou její známou anabázi zakončenou tragickou bitvou u Cušimy. Dlouhý přesun se negativně podepsal na technickém stavu všech ruských plavidel a ani ADMIRAL NACHIMOV nebyl výjimkou. Nedostatečná údržba a přetěžování vezeným uhlím způsobilo opotřebení lodních strojů, díky čemuž obrněný křižník dosahoval rychlostí pouhých 12 uzlů.
V bitvě u Cušimy byl během prvního dne boje zasažen velkým počtem granátů (udává se 20 až 30 zásahů), jenž poškodily několik dělostřeleckých věží a způsobily velké ztráty mezi posádkou (25 mrtvých a 51 zraněných). Ale ani jeho dělostřelba nezůstala bez výsledku a ADMIRAL NACHIMOV dokázal zasáhnout třikrát japonský pancéřový křižník IWATE a také pancéřový křižník AZUMA značně utrpěl palbou jeho děl ráže 203 mm. I přes četná poškození zůstaly životně důležité části lodě v pořádku a ADMIRAL NACHIMOV se stále držel v sestavě Druhé bitevní divize, která se ovšem v noci stala terčem útoků japonských torpédových plavidel, jelikož její velitel nedodržel rozkaz o zatemnění plavidel. Asi v 21.30 inkasoval křižník zásah torpédem do přídě, ale přesto se udržel na hladině. Kapitán Rodionov později tvrdil, že během nočních útoků dokázala posádka křižníku potopit tři japonské torpédovky, což se zdá velmi nepravděpodobné a japonské zdroje to nepotvrzují.
Admiral Nachimov v sestavě II. Tichomořské eskadry
Díky velkému zatopení musel Rodionov nařídit zpětný chod a zmrzačená loď se zádí napřed vlekla k ostrovu Cušima, kam dorazila v ranních hodinách dne 28. května 1905. ADMIRAL NACHIMOV byl v beznadějné situaci a poté co jej objevil nepřítel nařídil velitel potopení plavidla, ale lodi se přesto na krátký čas zmocnili Japonci. I přes jejich úsilí se obrněný křižník potopil, přičemž došlo k velkým zmatkům a dalších 18 ruských námořníků utonulo.
Technické parametry:
Délka: 103,3 m.
Šířka: 18,6 m.
Ponor: 8,4 m.
Výtlak: 8270 tun standard, 8473 tun plný.
Výkon strojů: 8000 koní.
Rychlost: 16,7 uzle.
Pancéřování:
Boční pás: 254mm až 152 mm.
Příčky: 229 mm a 152 mm
Paluba: 51 mm, karapasy 76 mm.
Barbety: 178 mm a 203 mm.
Dělové věže: 61 mm.
Velitelská věž: 152 mm.
Výzbroj:
Původně: 8 x 203 mm, 10 x 152 mm, 12 x 47 mm, 6 x 37 mm, 3 x torpédomet.
Později: 8 x 203 mm, 10 x 152 mm, 16 x 47 mm, 6 x 37 mm, 3 x torpédomet.
Posádka : 23 důstojníků a 548 lodníků (u Cušimy již celkem 650 mužů).
Použité zdroje:
Milan Jelínek: RUSKO - JAPONSKÁ VÁLKA 1904 -1905; Válečné lodě soupeřů. Vydalo nakladatelství Kanon 2008.
Морская Коллекция 2/95.
Ю.Ю. Ненахов: Энциклопедия крейсеров 1860-1910. Vydalo nakladatelství ХАРВЕСТ 2006.
Vladimír Hynek a Petr Klučina: Válečné lodě 2. Vydalo nakladatelství Naše vojsko 1986.
http://wunderwaffe.narod.ru/Magazine/BK ... /index.htm
http://www.warshipsww2.eu/
http://www.battleships.ru/
http://www.cityofart.net/bship/site_nav.html
http://navy.h1.ru/Page6/cruis.html
http://www.wikipedia.org/
http://commons.wikimedia.org/wiki/Main_Page
