PALBA.CZ

Britský tank z období studené války

Britský základní bojový tank Chieftain



Předmluva
Předchůdce tanku Chieftain, tank Centurion (Setník) byl vyvinut ještě v období druhé světové války, ale než mohl být úspěšně nasazen, tento světový konflikt skončil. Podle jeho parametrů byl chopen se postavit, snad mimo těžkého tanku Tiger II, všem německým stávajícím obrněncům. Je pouze domněnka, že zpoždění vývoje má na svědomí vyzbrojení britských jednotek americkými tanky M4 Sherman, později vyzbrojenými výkonným britským 17-ti liberním kanonem (Sherman Firefly).
Tank Centurion byl na svoji dobu velmi schopný tank, neboť ve službě (ne v britské armádě) vydržel několik desítek let a byl vyvážen do zahraničí ne po desítkách, ale snad po stovkách kusů. V průběhu provozu byl několikrát modernizován, a ve válečných konfliktech, do kterých byl nasazen, dokazoval převahu nad americkými a sovětskými tanky. Ale každá konstrukce má svoje hranice modernizace, zvlášť u tanku postaveného ještě za druhé světové války. Tank Centurion svojí výzbrojí, kanonem ráže 105, vyrovnával šance proti sovětským tankům T-54 a T-55, ale bylo zde nebezpečí, že je sovětská armáda v elitních útvarech nahradí konstrukcí, na kterou již jmenovaný stroj nebude stačit.
Koncepcí nového tanku se britský generální štáb začal zaměstnávat ihned po vypuknutí dalšího konfliktu, tentokrát v roce 1951 na korejském poloostrově. Produkce tanku Centurion byla naplánována do roku 1954, těžký tank Conqueror (Dobyvatel) se měl vyrábět o tři roky déle (1957), nové obrněné vozidlo mělo zastoupit oba tyto stroje. Projekt nového pancéřového stroje byl označen jako Tank, Medium Gun No.2 (tank, střední kanon č.2), No.1 obdržel tank FV 221 Caernarvon.

Část první : Poválečné projekty tanku


Údernou pěstí tanku Chieftain je kanon L11A5 s dlouhou drážkovanou hlavní ráže 120 mm. V 80. letech byl schopen prorazit pancíř každého soudobého tanku.

Předběžně byly schváleny parametry nového tanku, jeho hmotnost byla zprvu 68 tun, následně snížena na 45,7 t, po zjištění, že byl měl slabou pancéřovou ochranu, opětovně zvýšena na 52,6 t. Rychlost se předpokládala jako u Centurionu, tedy na zpevněném povrchu až 42 km/h, v terénu pak průměrnou rychlostí kolem 24 km/h, s dojezdem až 483 km. Stabilizovaný kanon, zatím bez určení ráže, by měl počáteční kadenci 10 výstřelů za minutu, později, s předpokládanou únavou posádky 6 výstřelů za minutu. Kanon s použitím nejmodernějších přístrojů by měl dosáhnout přesné střelby na vzdálenost 914 m (1000 yardů). Plánováno 80 kusů vezené munice, následně snížené na 60 nábojů. Stroj by měl plavat, patrně s použitím plováků nebo systému DD.
V červenci 1951 se velení armády vážně zabývalo vyzbrojit nový stroj americkým kanonem ráže 105 mm s vysokou úsťovou rychlostí, před kanonem ráže 120 mm, neboť tento, přesto že předčil sovětské zbraně, nebývale zaměstnával posádku a problémy vytvářela i jeho délka. Už v té době bylo zamýšleno, že kanon bude mít automatické nabíjení s počtem 40 kusů převážené munice.

Britský tank Chieftain na polygonu BATUS v kanadské provincii Alberta.

V roce 1953 dostal zamýšlený projekt úplně jiný směr. Výzkumníci ze společnosti FVRDE (Fighting Vehicles Research and Development Establishment) zaslali na ministerstvo výzbroje zprávu o předpokládaných konstrukcích budoucích tanků, podpořené několika vypracovanými projekty. Náhrady konvenčních tanků měly být nevelké stroje se silným pancéřováním, s výkonným automaticky nabíjeným kanonem a převážně jedním členem posádky. Zde jsou některé předložené projekty :
Jako první z projektů byl navržen stroj s označením Prodigal (Marnotratník), měla to být „stavebnice“ poskládaná z konstrukčním prvků tanků Comet a Cromwell, s pevným kanonem a automatickým hydraulickým nabíjením. Rozpracováno několik verzí, vzájemně se nahrazujících konstrukčních dílů jmenovaných tanků.
Druhý z projektů Contentious (Svárlivý), vstupní označení FV 4401 obsahoval několik variant.
Parametry projektu označeného FV 4401 No.1 :
> nevelký stroj s dobrými jízdními vlastnostmi
> dojezd : 800 km
> posádka : 1 – 2 muži
> výzbroj : bezzákluzový kanon ráže 160 mm
> nabíjecí automat : ano
> munice : hmotnost 27 kg
> úsťová rychlost : 600 m/s
Parametry projektu označeného FV 4401 No.2 :
> typ : stíhač tanků
> posádka : 1 muž
> pancíř : až 150 mm
> výška : 2200 mm
> pohon : motor Rolls-Royce série B (B80 nebo B81)
> dojezd : 800 km
> výzbroj : dva automatické bezzákluzové kanony ráže 120 mm, spřažené se zastřelovacími kulomety
> zásobníky munice : 7 nábojů
> náměr kanonů : -7° až +10°, odměr 360° (plně otočná základna), zvedání kanonů asi hydraulicky
Toto vozidlo bylo pravděpodobně zpracováno v dřevěné maketě v poměru 1:1, prototyp nevyroben (jiný zdroj uvádí postavení až tří prototypů, které byly otestovány a jeden z nich měl být uložen v depozitáři Tankového muzea v Bovingtonu.
Byl také plánován projekt bojové soupravy, sestavený z bojového a taženého prostředku, ne formou přívěsu (pozn. něco mezi návěsem a kloubovým autobusem, ale podle možnosti rozpojitelné).

Při pohledu zepředu jsou na tanku Chieftain dobře vidět ostře sklopené desky čelního pancíře korby

Po zvážení situace, s ohledem na objevující se konstrukce tanků (nejen u východního bloku) učinilo v roce 1954 vrchní velení britské armády rozhodnutí, že nový tank bude konvenční, disponující silnějším pancířem a účinným kanonem. Jelikož v té době vyráběný tank Centurion byl vyzbrojen kanonem ráže 105 mm, dostačující konkurovat sovětským tankům T-54 a T-55 s kanony ráže 100 mm, byl v dubnu roku 1956 pro nový tank určen kanon se šroubovicí ráže 120 mm.
Bylo vypočítáno, že protitankový granát vystřelený z tohoto kanonu (ráže 120 mm) má tendenci prorazit pancéřovou desku o síle 120 mm se sklonem 60° na vzdálenost 1800 m. Jeho kadence měla být 10 výstřelů/min., později 6 výstřelů/min. Vývoj kanonu byl plánován v součinnosti s vývojem tanku. Stroj Tank, Medium Gun No.2 s upřesněným označením FV 429 měl k pohonu používat osmiválec, s uložením do V, se sklonem válců 90° a automatickou převodovou skříní. Kompletní parametry vozidla byly schváleny v červnu 1956, s upřesněním hmotnosti na 47 tun. Vývoj motoru byl svěřen společnosti Rolls-Royce, ale ta nestačila vyrobit ani prototyp, když přišlo další zdržení celkového vývoje, v podobě schválení britské vlády rozhodnutí společenství NATO. To se týkalo mimo jiné dvou hlavních bodů, jeden rušil kategorie středních a těžkých tanků, zavedením kategorie MBT (Main Battle Tank tedy hlavní bojový tank), spojující vlastnosti zmíněných kategorií. Druhý bod obsahoval zavedení vícepalivových motorů u nově vyvíjených tanků, z důvodu nejen standardizace paliva, ale i zjednodušení zásobování armád NATO.
Vývoj nové pohonné jednotky byl svěřen společnosti Vickers, která si pospíšila a již v září 1958 předvedla provozuschopnou jednoválcovou verzi. Netypický motor s označením L60 jakoby vycházel ze vznětového leteckého motoru Junkers. Byl zajímavý tím, že v pěti svislých válcích šlapalo deset protilehlých pístů roztáčející dvě lomené hřídele. V říjnu 1958 bylo již hotovo několik zkušebních kusů, ale s nedostatečným výkonem. V lednu 1959 firma Leyland ke kompletnímu motoru L60 vyvinula poloautomatickou převodovou skříň, tento komplet nejdřív protáhla laboratorními testy v březnu, a v prosinci téhož roku i vyzkoušela ve vozidle. V roce 1958, v měsíci srpnu dostala nabídku spolupráce na vývoji tanku i společnost
Vickers-Armstrong.
Ještě než se přikročilo ke stavbě prototypů, byly v roce 1956 firmou Leyland Motors vyrobeny z dílů tanku Centurion tři předprototypové testovací stroje FV 4202, na kterých se testovala vhodnost technických dílů, použitých následně na prototypech. Jmenovaná vozidla dostala tovární pojmenování 40 ton Centurion“ (i když tyto „čtyřicetitunové Centuriony“ ve skutečnosti vážily asi 42 t). Vozidla se od standardních tanků Centurion odlišovala především úplně novým tvarem čela korby, kde bylo umístěno upravené stanoviště řidiče, pro snížení korby a ostře lomeného čela, bylo hodně nakloněné dozadu, v poloze téměř ležící. Verze korby určená k výrobě byla velmi nízká, se stanovištěm řidiče v jejím čele ve středu. Odlévanou věž, také se změněným čelem, delší než u Centurionu, navíc protahoval velký výklenek na zadní stěně. Věž osazená velmi dlouhým kanonem se nacházela skoro ve středu korby, což usnadňovalo manévrování. Podvozek tanku byl vlastně jen vylepšenou verzí Centurionu, ale byly použity kola s větším průměrem a jen pět pojezdových párů kol. Dřevěná maketa tanku v poměru 1:1 byla vyrobena a schválena k 15. březnu 1959.
Plánovaná technická data vozidla FV 4202 :
> hmotnost : asi 45 t (45,36 t)
> délka korby : 6780 mm
> výška : 3550 mm
> světlost : 430 mm
> výzbroj : kanon ráže 120 mm (60 nábojů)
> pohon : motor o výkonu 528 kW (708 HP) při 2400 ot./min.
> měrný výkon : 11,7 kW/t
> obsah nádrží : 1135 l

Část druhá : Prototypy a sériová výroba tanku Chieftain



Na prověření jízdních vlastností nového tanku byly v červnu 1956 objednáno šest prototypových strojů. Nebylo zjištěno, které byly kterou firmou vyrobeny, ale jejich sestavením byly pověřeny dvě společnosti, Vickers a Royal Ordnance Factory (ROF) v Leedsu.

Prototyp FV 4201 P1 : S výrobou prvního prototypu s tímto označením se začalo ihned po obdržení zakázky. V září 1956 byl seskládán podvozek, nekompletní stroj, pravděpodobně bez věže byl hotov v listopadu téhož roku. Vozidlo dostalo k pohonu pouze testovací motor L60 nižšího výkonu, s nařízením motor nepřetěžovat, což se podepsalo na počtu jízd a ujetých kilometrech. Po absolvování určitých jízd se prototyp v prosinci 1956 účastnil předvedení před komisí z ředitelství Královského obrněného sboru (DRAC – Director Royal Armoured Corps). Po této ukázce obdržel stroj P1 věž, spíše její náhražku o shodné hmotnosti, stroj převzal neoficiální jméno Windsor Turret (Windsorská věž), neboť náhrada věže se dala přirovnat k hradní baště. Na začátku (leden) roku 1960 začala testovat vozidlo P1 výzkumná společnost FVRDE, samozřejmě stále s omezením jízd. I když platilo omezení, byl P1 provozně nejvíce vytěžován a po ujetí asi 1060 km (do června 1961) se u něj vyskytly potíže s převodovou skříní, přesněji prokluz hřídele.
Prototyp FV 4201 P2 : Nasazen do testů v dubnu 1960, Zde nastaly problémy s převodovou skříní po ujetí 1525 km v terénu. Do března 1962 pak vylepšené převodové skříně v obou jmenovaných prototypech fungovaly asi 2400 km bez vážnějších problémů.
Prototyp FV 4201 P3 : Prototyp FV 4201 P3 vyrazil do zkoušek v srpnu 1960 , protože tento prototyp byl využíván výhradně k nočním jízdám na testování noční výbavy, ujel pouze 965 km. Prověřovaná třetí převodovka, umístěná v tomto stroji byla bez větších problémů.
Prototyp FV 4201 P4 : Prototyp s tímto označením byl hotov v červnu 1961.
Prototyp FV 4201 P5 : Prototyp P5 se účastnil testů od dubnu 1962.
Prototyp FV 4201 P6 : Tento poslední prototyp k testovacím jízdám byl nasazen v listopadu 1962.
Mimo větších závad vyskytujících se na převodové skříni a hydraulickém systému řízení se objevilo také plno drobných závad, ale ty byly ihned odstraňovány. V průběhu testů se intenzívně pracovalo nejen na zvýšení otáček ale i na zvýšení výkonu motoru. Po zásahu do motoru v květnu 1960 se otáčky zvedly na 1800 za minutu, další úprava pozvedla otáčky na 2100 za minutu. V srpnu 1961 se výměnou za nový systém vstřikování paliva do motoru a úpravou ojnic dosáhlo plánovaných 2400 otáček/min. Modernější systém vstřikování paliva, nový mazací systém a chlazení motoru také zvedlo výkon motoru na 415 kW (556,4 HP), což stále nebylo zamýšlených 537 kW (720 HP) na předpokládanou hmotnost tanku.
Prototypové stroje s označením FV 4201 P1 až P6 sloužily pouze na testování jízdních vlastností a pohonu budoucího tanku, později k nim přibylo na jízdní zkoušky ještě několik vozidel od firmy Vickers označených jako 00DA.
Další prototypy byly postaveny na testy výzbroje, šlo o řadu vozidel označených W a pořadovým číslem (1, 2, 3, 4 a 6, proč chybí 5 nezjištěno). Vozidla byla vyrobena v tomto období : prototyp W1, (v březnu 1961), prototypy W2, W3, (v dubnu 1961), prototyp W4 (v prosinci 1961) a prototyp W6 v únoru roku 1962. Mimo tyto stroje vznikly na zkoušky výzbroje u firmy ROF dvě vozidla, a to prototyp G1 v lednu 1962 a prototyp G2 v listopadu téhož roku. Jestli se projevily nějaké problémy na těchto uvedených vozidlech, zdroj neřeší.

Tank Chieftain byl po dlouhou dobu hlavním bojovým brtiským tankem. Na jeho konstrukci se sice ještě do značné míry podepsaly zkušenosti z druhé světové války, byl avšak mnohokrát modernizován. Zároveň to byl první tank společenství NATO vyzbrojený kanonem ráže 120 mm.

První sériové tanky začaly z vyjíždět výrobních hal společnosti Vickers už v roce 1965, ale oficiálně byla výroba tanků Chieftain zahájená pravděpodobně 3. března 1966. Tato verze tanku Chieftain Mk.1 je někdy označovaná jako předsérie, neboť prakticky nebyla bojovou variantou tanku Chieftain, ale jen výcvikovou, na které se zacvičovaly nové posádky, nebo přeškolovaly posádky z jiných typů techniky, například tanku Centurion. Protože výroba prvních tanků podléhala přísnému utajení, dodnes se zdroje rozcházejí v počtech zkompletovaných kusů jmenované série. Podle dochovaných výrobních čísel vychází počet 40 tanků, u jiných zdrojů se uvádí pouze 35 strojů jmenované verze.
Modifikace rozdělila verzi na několik variant (počet kusů jednotlivých variant nebylo možné doložit) :
> verze tanku Chieftain Mk.1/2 : později doplněná na standard Mk.2, mimo jiné instalací motoru L60 Mk.5A s výkonem 484,7 kW (650 HP).
> verze tanku Chieftain Mk.1/3 : verze Mk.1 s upraveným pohonným systémem.
> verze tanku Chieftain Mk.1/4 : verze Mk.1/3 doplněná o vylepšenou munice pro zastřelovací kulomet, se zvýšením dostřelu na 2500 m. Neznámý počet kusů této verze bylo později použito na přestavbu mostních tanků FV 4205 AVLB.
Následující verze v základní řadě už byla zavedena jako bojová. Tanky Chieftain Mk.2 byly přes některé nedostatky v době své výroby považovány jako nejlepší tanky světa. Vozidlo tvořila korba s velmi dobrou pancéřovou ochranou, umístěnou na tuhém podvozku. Věž vyrobená s použitím vrstveného pancíře (s doposud utajovanými parametry) se nacházela skoro ve středu tanku, neboť výkonná hlavní zbraň typu L11 ráže 120 mm mělo dlouhou hlaveň, která by jinak vytvářela problémy při manévrování. Slabinou tohoto stroje byl motor s výkonem 484,7 kW (650 HP). Jedna ze změn od předchozí verze Mk.1 byla instalace jednodílného průlezu namísto dvoudílného. Podle zveřejněných výrobních dokladů bylo vyrobeno 318 tanků verze Chieftain Mk.2.
Při pohledu zvenku nebylo u třetí základní verze patrno výrazných změn, ty se dotkly převážně vybavení. Základní verze nejen pro úsporu paliva dostala pomocný motor AGU typ H30 Coventry s výkonem 10,4 kW (14 HP), používaný při stání tanku nebo při poruše. Dále bylo vylepšeno řízení vozidla a protiletadlový kulomet (verze L37A1). V této základní verzi bylo vyrobeno 152 tanků. Verze tanku Chieftain Mk.3 se podle vylepšení nebo doplnění určitými prvky výbavy rozdělovala na několik variant :
> verze tanku Chieftain Mk.3/G : zhotoveno pouze 6 strojů, některé zdroje ji uvádí jako prototyp pro verzi Mk.3.
> verze tanku Chieftain Mk.3/2 : varianta modifikovaná novým elektrickým vybavením a vzduchovými filtry (počet kusů nezjištěn).
> verze tanku Chieftain Mk.3/3 : vylepšena výkonnějším motorem L60 Mk.7A o výkonu 537 kW (720 HP), dále novou municí pro zastřelovací kulomet ráže 12,7 mm (zvyšující dostřel z 1800 m na 2500 m), úchytem pro laserový dálkoměr a modernějším filtroventilačním systémem. Vyrobeno 75 tanků.
> verze tanku Chieftain Mk.3/S : vychází z verze Mk.3/G s přidáním nasávání vzduchu přes věž a velitel má možnost vybrat prioritní cíl a zastavit vozidlo. Ve vozidlech instalován motor L60 Mk.7A o výkonu 537 kW (720 HP). Zkompletováno 40 strojů.
Ve verzi tanku Chieftain Mk.4 byly vyrobeny pouze dva stroje s továrními čísly 02SP95 a 02SP96. Na jejich stavbu byla užita obyčejná ocel. Tyto vozidla byly určené k testům v poušti amerického státu Nevada a z toho důvodu na tanky byly nasazeny pásy o šířce 700 mm.
Poslední sériově vyráběná verze dostala označení Chieftain Mk.5, následující verze s vyšším pořadovým označením (Mk.6 až Mk.11) byla pouze dříve vyrobená vozidla (Mk.2 až Mk5), která prošla několikerým modernizačním procesem. Tanky verze Mk.5 poháněl nejvýkonnější motor základní řady, Leyland L60 Mk.8A s výkonem 559 kW (749,6 HP). Vnitřek tanku a přístroje byly uzpůsobeny proti účinkům zbraní hromadného ničení. Zastřelovací kulomet nahradil laserový zaměřovač (neprovedeno u všech vozidel) a vozidla dostala nový systém řízení palby, výfukový systém a zařízení na kontrolu hlavně. Další vylepšení vytvořilo varianty, které se staly základem vývozních verzí :
> verze tanku Chieftain Mk.5/1 : upravena věž, spíše její zadní část s výklenkem.
> verze tanku Chieftain Mk.5/2 : verze Mk.5 s instalovanou tepelnou ochranou hlavně kanonu, zařízení kontroly stavu hlavně.
> verze tanku Chieftain Mk.5/3 : verze Mk.5/2 s novějším systémem řízení palby.

Britský tank Chieftain Mk.5.

Tanky variant Mk.2 a Mk.3 byly zdokonalovány některou z etap třístupňové modernizace, označené písmeny X, Y a Z.
Modernizační etapa X : stroje doplněny novou municí zvyšující dostřel zastřelovacího kulometu RMG (Ranging Machine Gun) ráže 12,7 mm z 1800 m na 2500 m.
Modernizační etapa Y : zahrnovala nový vzduchový filtr, účinnější brzdy, laserový zaměřovač. Velitel mohl zasáhnout do činnosti střelce a zvolit nový, prioritní cíl, taktéž mohl zastavit vozidlo.
Modernizační etapa Z : vozidla v této etapě dostala nový výkonnější motor s převodovou skříní a vylepšený výfukový systém. Tanky uzpůsobeny pro pobyt v oblasti zamořené zbraněmi hromadného ničení.
Tanky mohly být upravovány podle modernizačních etap postupně, nebo se etapy mohly kombinovat, například X+Y, X+Z a Y+Z.
Rozsáhlá modernizace tanků Chieftain byla rozdělena do tří fází, první fáze se týkala modernizace tanků verze Mk.2 a Mk.3, v další fázích proběhla modernizace tanků verze Mk.5 na verze Mk.5/2 instalací tepelné ochrany hlavně, a na Mk.5/3 novějším systémem řízení palby. V 80. letech 20. století prošlo modernizačním procesem více než 320 tanků a než tanky Chieftain začaly nahrazovat modernější tanky Challenger 1, existovaly ve výzbroji jednotek převážně Chieftainy varianty Mk.10 a Mk.11.

Tank Chieftain Mk.5 se zřetelně viditelným termopláštěm na hlavni kanonu a kontejnerem upevněným na levé straně věže, se zakrytým reflektorem Light Projektor No.2 Mk.3.

Verze tanku Chieftain Mk.6 vznikla modernizační etapou „Z“ z verze Mk.2 výměnou výkonnějšího motoru a modernější převodovou skříní.
Verze tanku Chieftain Mk.7 vznikla protažením přes modernizační etapy „X“ a „Z“ z verzí Mk.3, Mk.3/S doplněním nové munice pro zastřelovací kulomet (dostřel zvýšen na 2500 m) a instalací výkonnějšího motoru s modernější převodovkou.
Verze tanku Chieftain Mk.8 byla přestavěna z verze Mk.3/3 v rámci modernizačních etap „X“ a „Z“ doplněním nové munice pro zastřelovací kulomet (dostřel zvýšen na 2500 m) a instalací výkonnějšího motoru s modernější převodovkou.
Verze tanku Chieftain Mk.6 se vybavením novým systémem řízení palby změnila na Chieftain Mk.9, stejně tak verze Mk.7 se změnila na verzi Chieftain Mk.10 doplněním dodatečného pancíře Stillbrew na čelo věže a její prstenec. Poslední základní varianta tanku Chieftain Mk.11 byla vlastně verze Mk.8 s novým systémem řízení palby, s dodatečným pancířem Stillbrew, tepelným a pozorovacím dělostřeleckým systémem TOGS (Thermal Observation and Gunnery System) a filtroventilačním systémem No.11.
Mimo tyto varianty měly vzniknout ještě verze tanku Chieftain Mk.12 a Mk.13, ale jmenované stroje se objevily pouze na papíře. Jejich výbava se měla rozšířit o systém ICSS, nedošlo k tomu zahájením sériové výroby tanku Challenger 1.
Verze tanku Chieftain Mk.15 bylo označení vývozní varianty, která základem vycházela z varianty Mk.5, ale byla dovybavena podle přání a potřeb zahraničního zájemce.
Celkem se stav vyrobených tanků Chieftain pohybuje kolem čísla 2274, to poslední trojčíslí je vykrytá objednávka tanků Khalid pro Jordánsko.

Pokračování

Britský tank Chieftain - pokračování

Část třetí : Bojový tank Chieftain


Jednotka tanků Chieftain na tankové střelnici těsně před zahájením střelby.

(Popis tanku se bude týkat převážně verze Mk.5.)
I když v prvních fázích vývoje to tak nevypadalo, je tank Chieftain konvenční, se standardní konstrukcí obrněných vozidel. To znamená, že bojový prostor posádky se nachází ve středu korby, zadní část okupuje pohonná jednotka a přední část řidič. Korba tanku je převážně odlitek s navařenými díly, jiný zdroj uvádí korbu posvařovanou korbu s odlévanou přední částí. Stejně tak i odlévaná věž, někde je uváděno, že je svařovaná kromě odlévané čelní části, posazená skoro ve středu tanku, pro dlouhou hlaveň kanonu. Pro řidiče bylo vyvinuto zvláštně polohované stanoviště, silně skloněné dozadu, umístěné ve středu čela korby. „Ležící“ pozice řidiče umožnila celkově snížit nástavbu a nezvykle sklonit desky čelního pancíře. Ostatní členové posádky se nachází ve věži, nabíječ od kanonu vlevo a vpravo pak velitel tanku a střelec se sedačkou o maličko níže. Tloušťka pancíře korby a věže pravděpodobně nebyly nikdy zveřejněny, takže existují jen dohady, Mělo by jít o sílu 120 mm na čele, 80 mm boky, dno 15 mm, strop 30 mm, jak u věže, tak i nástavby.
Do tanků Chieftain jsou lafetovány kanony typu L11 ráže 120 mm, v modifikaci od L11A1 do L11A5 s drážkovanou hlavní o délce 55 ráží. Z kanonu vyráběného firmou ROF (Royal Ordnance Faktory) lze střílet municí APDS, HESH, dýmovou, cvičnou a následně i novější APFSDS (typ L23). Dále je kanon opatřen dvourovinou stabilizací, jeho hlaveň ejektorem a tepelným pláštěm. Ve speciálních „mokrých“ schránkách pod prstencem věže si tank veze 64 nábojů různé dělené munice se spalitelným pláštěm. Doplňkovou výzbroj zastupují kulomety, spřažený L8A1 ráže 7,62 mm, se shodnou ráží (7,62 mm), na velitelské kopuli protiletadlový L37A1 s celkovou zásobou do 6000 nábojů pro obě jmenované zbraně. Pasivní ochranu tanku zvyšuje 6 zadýmovacích granátometů ráže 66 mm po obou bocích věže (2x6) a detektor ozáření infrasvětlometem, přičemž byla zkoušena i protiraketová obrana TAMS od firmy Marconi. V novějších verzích se používal integrovaný systém řízení palby, který umožňoval přesnou palbu z kanonu za jízdy do 2000 m a při stání tanku pak do 3000 m.

Tank Chieftain na cvičišti v Bovigtonu.

Motory typu L60 byly ze začátku výroby slabinou tanku Chieftain, uspokojivých výsledků byla dosažena až u verze Mk.5, které používaly motor L60 Nr.4 Mk.13A s výkonem 559.2 kW (750 HP). Od verze Mk.3 byly stroje doplněny o pomocný agregát AGU (Auxiliary Generator Unit) typ H30 Coventry s výkonem 10,4 kW (14 HP), který sloužil při stání vozidla, nebo při výpadku hlavního motoru.
Pohonný systém s dvojitým přenosem točného momentu je poskládán z hřídele a planetové převodovky TN12 Mk.4 s elektro-hydraulickým ovládáním, hydraulické boční převodovky a hydraulické kotoučové brzdy. Šestistupňová převodovka má také dvě rychlosti vzad a jeden stupeň pohotovostní.
Pojezdový systém Chieftainu na každé straně obnáší šest pojezdových kol o průměru 803 mm s gumovými obručemi, uloženými po dvou ve třech vozících. Jako tlumiče slouží tři souosé svislé pružiny, přičemž krajní vozíky mají teleskopické hydraulické tlumiče. Hnací kola opatřené dvěma věnci s dvanácti zuby s průměrem 610 mm se nachází vzadu a napínací kola s regulačním mechanismem vpředu. Horní část pásu podpírají kladky (s gumovou bandáží) umístěné na každém vozíku. Ocelové pásy s gumovými vložkami o šířce 610 mm, mají jeden vodící hřeben a jeden pás tvoří 96 článků. Horní část pásu na bocích vozidla chrání ocelové závěsy.
Přístrojová a elektronická výbava tanku Chieftain byla v průběhu jeho sériové výroby neustále modifikována. Velitel má na stanovišti 9 periskopů AV Nr.40 Mk.2 (velitelská věžička No.15), periskop AV Mk.1-5, 2 periskopy AV Nr. 41 Mk.1, síťový projektor obrazu Nr.22 Mk.1 nebo Nr.24 Mk.1 a 1 periskop AV L5A1. Střelec používal mířidla s laserovým dálkoměrem AV Nr.2 Mk.1 nebo Mk.2, systém řízení palby Nr.10 Mk.1, nabíječ pak periskop AFV Nr.30 Mk.1. Řidič disponoval periskopem AFV Nr.36 Mk.1 a periskopem AV II L4A1 nebo L112A1. Poslední verze tanku mají doplněny systém IFCS (Improved Fire Control System), skládající se z počítače CDHS (Computer Data Handling System), laserového dálkoměru, meteosenzorů a zařízení pro kontrolu kanónu. Velitel tanku ke spojení využíval radiostanici C42 Larkspur a VHF stanici krátkého dosahu B47, kterou později nahradil typ VRC353 Clansman). Stroje měly protipožární zařízení, systém OPZHN (od Mk.5) a začátkem 80. let (ne všechny verze) termovizní pozorovací a zaměřovací přístroj TOGS (Thermal Observation and Gunner Sight). Velitel může přehodnotit situaci a zahájit palbu na prioritní cíl, zastavit vozidlo (od verze Mk.3/S) a střílet z kulometu, bez nutnosti opustit tank.

Střelec tanku Chieftain u průhledu mířidel, pohled od stanoviště nabíječe. U Chieftainu byly náboje a spalitelné nábojky skladovány odděleně.

Technická data tanku Chieftain Mk.5 :
> posádka : 4 muži
> hmotnost : 53,5 t (prázdná), 55 t (bojová)
> rozměry : celková délka 10 795 mm, délka korby 7518 mm, celková výška 2895 mm, výška (po věž) 2400 mm, světlost 508 mm
> výzbroj : kanon s drážkovanou hlavní ROF L11A5, délka 55 ráží (64 nábojů), spřažený kulomet L8A1 ráže 7,62 mm, další kulomet L37A1 ráže 7,62 mm (6000 nábojů pro oba kulomety), zadýmovací granátomety 2x6 ráže 66 mm
> náměr kanonu : -10° až +20°
> pohon : motor Leyland L60 Nr.4 Mk.13A s výkonem 559,2 kW (750 HP)
> obsah nádrží : 950 l
> měrný tlak : 0,9 kg/cm3
> měrný výkon : 10,9 Kw/t
> rychlost : silnice až 48,5 km/h, terén kolem 30 km/h
> dojezd : silnice až 500 km, terén až 300 km
> stoupavost : 60%
> boční náklon : 30%
> překážky : příkop 3,15 m, kolmá stěna 0,91 m, brod 1,10 m
> šířka pásů : 570 mm

Tank Chieftain z 4./7. pluku královských gardových dragounů (4th/7th Royal Dragons Guards) při cvičení na polygonu BATUS v Kanadě

Charakteristické rysy tanku Chieftain
> desky čelního pancéřování se sklánění v ostrém úhlu
> stanoviště řidiče se nachází v přední části korby v jejím středu
> zvednutý motorový oddíl a dlouhé schránky na nářadí a příslušenství na bocích zadní části věže
> věž s integrálním krytem lafety kanonu, hlaveň kanonu s ejektorem a termopláštěm
> podvozek složený ze šesti párů pojezdových kol, hnací kola vzadu a napínací vpředu

Část čtvrtá : Verze a varianty tanku Chieftain


Detail věže tanku Chieftain s namontovaným přídavným pancířem Stillbrew.

Bojové a výcvikové verze
Tank, Medium Gun No.2 (FV 429) : projekt tanku Chieftain
FV 4020 : koncept tanku Chieftain.
FV 4202 : (40 ton Centurion), předprototypové vozidlo, testovány části před namontováním na prototypy. Vyrobeny tři kusy, použity díly tanku Centurion.
FV 4201 P1 až FV 4201 P6 : šest prototypových vozidel, převážně testováno na jízdy (motory, převodovky aj). Postaveno ještě několik tanků na provozní testy, byly označeny jako 00DA.
Stroje W1, W2, W3, W4, W6, G1 a G2 : prototypy na zkoušky výzbroje.
Chieftain Mk.1 : Předsériová verze, veškeré stroje označené „ Mk.1 – Mk.1/4“ byly využívány na výcvik, postaveno 40 strojů (jiný zdroj uvádí 35 kusů) v letech 1965 a 1966. Motor L60 Mk.4A o výkonu 436 kW (584,6 HP).
Chieftain Mk.1/2 : verze Mk.1 doplněná na standard Mk.2 s výkonem motoru 484,7 kW (650 HP).
Chieftain Mk.1/3 : upravená verze Mk.1 (motor a převodovka)
Chieftain Mk.1/4 : upravená verze Mk.1/3 s vylepšeným zastřelovacím kulometem (dostřel zvýšen na 2500 m.
Chieftain Mk.2 : první bojová verze s motorem L60 Mk.5A s výkonem 484,7 kW (650 HP).
Chieftain Mk.3 : modernější verze, instalován pomocný motor H30, kulomet L37A1, nové zavěšení, nové řízení aj.
Chieftain Mk.3/G : prototypy pro verzi Mk.3, vyrobeno 6 kusů.
Chieftain Mk.3/2 : Mk.3/G s modifikovaným elektrickým vybavením a vzduchovými filtry. Chieftain Mk.3/3 : verze s motorem L60 Mk.7A s výkonem 537 kW (720 HP). Zastřelovací kulomet s dostřelem 2500 m. Tank doplněn úchytem pro laserový dálkoměr a upraveným filtroventilačním systémem.
Chieftain Mk.3/S : vylepšená verze Mk.3/G, s nasáváním vzduchu přes věž, velitel má možnost ovlivnit palbu na cíl a zastavit vozidlo.
Chieftain Mk.4 : vyrobeny pouze 2 stroje z obyčejné oceli s většími nádržemi a širšími pásy pro testy v Nevadské poušti.
Chieftain Mk.5 : nejproduktivnější a zároveň konečná sériově vyráběná verze. Použit motor Mk.8A s výkonem 559 kW (749,6 HP). Úprava OPZHN, nový systém řízení palby, zastřelovací kulomet vyměněn za laserový zaměřovač (ne u všech vozidel) aj.
Chieftain Mk.5/1, Mk.5/2, Mk.5/3 : vylepšené verze Mk.5 (nový systém řízení palby, zařízení na kontrolu stavu hlavně, odstranění zastřelovacího kulometu).
Chieftain Mk.6 : verze Mk.2 s novým motorem a převodovkou.
Chieftain Mk.7 : verze Mk.3, Mk.3/S s upraveným zastřelovacím kulometem a motorem.
Chieftain Mk.8 : verze Mk.3/3 s upraveným zastřelovacím kulometem a motorem.
Chieftain Mk.9 : modifikace verze Mk.6 s novým systémem řízení palby.
Chieftain Mk.10 : doplnění verze Mk.7 o dodatečný pancíř Stillbrew.
Chieftain Mk.11 : verze Mk.8 s novým systémem řízení palby, dodatečným pancířem Stillbrew, systémem TOGS a filtroventilačním systémem No.11.
Chieftain Mk.12 a Mk.13 : plánovaná modernizace (systém řízení palby, dodatečný pancířem Stillbrew, systém TOGS a filtroventilační systém), nebyla však provedena z důvodu zařazení tanku Challenger do výroby.

Je zjištěno, že v podmínkách moderního bojiště rozhoduje mnohdy o výsledku střetu první výstřel. Zavedení tankových kanonů s dlouhými hlavněmi v 80. letech obrátilo pozornost konstruktérů na potíž s jejich prohýbáním vlastní vahou. Prohnutí hlavně, byť jen nepatrné, mohlo mít rozhodující vliv na přesnost prvního výstřelu. Proto na konci hlavně tanku Chieftain se nachází systém MRS (Muzzle Reference System) sloužící k měření a korigování prohnutí hlavně. Laser umístěný ve vysílači na věži míří na zrcadlo na ústí hlavně a pokles odraženého světelného paprsku předává balistickému počítači data nutná k zavedení příslušných střeleckých oprav.

Vývozní verze
Chieftain Mk.3/3P : vývozní varianta Mk.3/3 pro Írán (P – Persie).
Chieftain Mk.5/2P : vývozní varianta Mk.5 pro Írán.
Chieftain Mk.5/3K : vývozní varianta Mk.5 pro Kuvajt.
Chieftain Mk.7/2C : vývozní varianta Mk.7 pro Omán.
Qayis al Ardh (Chieftain Mk.15): 15 kusů tanku Chieftain pro Omán vybavených mimo jiné laserovým zaměřovačem BAE Typ 520 a noktovizorem typu L20 spojeným s laserovým dálkoměrem Ferranti..
Chieftain ARRV: vývozní verze vyprošťovacího tanku pro Írán, doplněna o zvedák (jeřáb).
FV 4030/1 : prototypy verze Shir 1. Tři tanky byly vyrobeny k lednu 1977 firmou ROF.
Shir 1 (Khalid, FV 4030/2): 125 tanků Chieftain pro Írán s motorem Perkins Condor V12 o výkonu 895 kW (1200HP). Zakázka pro Írán zrušena, část tanků (274) převzalo Jordánsko pod označením Khalid.
Shir 2 (FV 4030/3): modernější verze tanku Chieftain pro Írán s motorem Perkins Condor V-12 1200 s výkonem 895 kW( 1200 HP), převodovkou David Brown Engineering TN37, výkonnějším chladícím systémem a pancéřováním Chobham. Írán v roce 1979 po svržení vlády zakázku zrušil.
Chieftain 800 : standardní Chieftain s motorem s automatickým startováním Rolls-Royce CV12TCE o výkonu 607,7 kW (815 HP), pouze ukázkový prototyp.
Chieftain 900 : jako verze Chieftain 800, jen s motorem Rolls-Royce 12V-900E o výkonu 662 kW (887,7 HP), také jen ukázkový prototyp.
Chieftain 2000 : s podobnou konstrukcí jako předchozí verze, jen s motorem s automatickým startováním Perkins CV-12 Condor o výkonu 598 kW (802 HP). Tanky byly vybaveny mimo jiné, systémem řízení palby Centaur. Vyrobeny dva tanky, jeden později upraven na hydro-pneumatické zavěšení.

Speciální verze
Chieftain ARV (FV 4204): vyprošťovací tank na podvozku tanku Mk.5, prototyp v roce 1971.
Chieftain AVRE (FV 4203) : prototyp ženijního tanku.
Chieftain AVRE : ženijní tank vytvořený britskou opravárenskou dílnou č.40 v Německu pro BAR v počtu 12-ti strojů.
Chieftain AVRE Mk.1: ženijní tank vyráběný firmou Vickers v letech 1991 – 1994, vyrobeno 46 vozidel.
Chieftain AVRE Mk.2: modifikovaná verze ženijního tanku, upraveno 16 strojů.
Chieftain AVLB (FV 4205): mostní tank s mostovkou typu No. 8 (dvoudílný), No. 9 (jednodílný).
Chieftain AVLB (FV 4205): mostní tank systému CSB0 s mostovkami typu No. 10 (dvoudílný), No.11 (jednodílný), No.12 (jednodílný).
Chieftain Mk.6 AVLB: Chieftain Mk.1/4 přestavěný jako mostní tank.

Britský tank Chieftain ve variantě Mk.12.

Testovací verze a prototypy
Chieftain Marksman (Střelec) : prototyp protiletadlového tanku, řízený radarem, s kanony ráže 30 mm od firmy Marconi DS (systém testován i s kanony Oerlikon ráže 35 mm)
Chieftain Sabre (Šavle) : prototyp protiletadlového tanku, řízený radarem, s kanony ráže 30 mm od firmy ROF / Thompson-CSF.
Chieftain CVR : Cílový tank, standardní vozidlo starší verze, bez výzbroje, upravené na dálkové ovládání.
Chieftain CTR : prototyp bezvěžového tanku, spolupráce s Německem, projekt zrušen v 70. letech.
Dále měly vzniknout a byly testovány různé konstrukční prvky : pohonné jednotky (turbína), výzbroj ( houfnice ráže 155 mm, hladce vrtaná hlaveň kanonu ráže 120 mm), pancéřování (vrstvený a reaktivní pancíř), podvozek (odpružení, zavěšení) aj.

Pokračování

Britský tank Chieftain - pokračování

Část pátá : Vozidla z konstrukce tanku Chieftain


Vyprošťovací tank Chieftain ARRV (vyrobený pro Íránskou armádu).

Speciální vozidla na podvozku tanku Chieftain


Vyprošťovací tank Chieftain ARV.

Vyprošťovací tank Chieftain ARV (Armoured Recovery Vehicle) :
Vyprošťovací tank (FV 4204) začal vznikat ve společnosti Vickers od roku 1971. Na jeho výrobu byla použita nástavba s podvozkem verze Chieftain Mk.5. Do upravené korby byly vloženy dva navijáky, oba poháněny motorem vozidla. Hlavní naviják má elektro-hydraulické ovládáním, pomocný naviják pouze hydraulické. Z celkově zkompletovaných 90-ti kusů tohoto speciálu odebrala íránská armáda 41 (73 objednaných), jordánská armáda dostala 30, zbytek připadl britským jednotkám. Vozidla pro Írán byly navíc doplněny jeřábem, určeným pro manipulaci při výměně motoru. Tyto stroje byly označeny jako ARRV (Armoured Repair and Recovery Vehicle).
Technická data vyprošťovacího vozidla Chieftain ARV
> posádka : 3 muži (velitel, řidič a strojník), jiný zdroj uvádí 2 strojníky
> hmotnost : bojová 56 t
> tažná síla hlavního navijáku : 30 t )*
> délka lana hlavního navijáku : 122 m
> průměr lana hlavního navijáku : 28 mm
> tažná síla pomocného navijáku : 3 t
> délka lana pomocného navijáku : 260 m
> průměr lana pomocného navijáku : 11 mm
> výzbroj : kulomet ráže 7,62 mm, vrhače dýmových granátů
)* - jiný zdroj uvádí, při použití spuštěné radlice je hlavní naviják schopen vyvinout tažnou sílu až 90 t – neprověřeno.

Vyprošťovací tank Chieftain ARRV (vyrobený pro Íránskou armádu).

Mostní tank Chieftain AVLB (Armoured Vehicle – Launched Bridge) :
Mobilní mosty (FV 4205) vznikaly přestavbou starších verzí tanku Chieftain, odstraněním věže s nezbytnou úpravou korby, kde na její přední část přibylo hydraulické zařízení na manipulaci s mostovkou. Mostní tanky vzniklé z verze Mk.1/4 byly označeny Chieftain Mk.6 AVLB. Ze začátku byly britskou armádou používány mostovky dvoudílné typu No.8 s délkou 22,9 m a jednodílné No.9 s délkou 12,2 m. Společnosti Vickers, která se zabývala vývojem mostovek vypracovala projekt BR90, v praxi označený jako systém CSB0 (Close Support Bridge – doprovodný most). Tento systém (souprava) obsahuje tři vozidla, vlastní mobilní most AVLB s manipulačním hydraulickým zařízením, servisní doprovodné vozidlo na tankovém podvozku (KSB –Kit Service Bridgelayer) a kolový (8x8) nosič další mostovky (TBT – Tank Bridge Transporter). Pro tento systém byly vyvinuty tyto mostovky : dvoudílná No.10 s délkou 24,5 m, jednodílná No.11 s délkou 14,5 m a jednodílná No.12 s délkou 12 m. V případě nutnosti mohl AVLB převážet dva mosty. Celkem bylo vyrobeno na 51 strojů AVLB, z toho 37 pro britskou armádu a 14 pro Irák.
Technická data mostního tanku Chieftain AVLB :
> posádka : 3 muži (velitel, řidič a strojník)
> hmotnost : 53,3 t (s mostovkou č.8)
> výzbroj : žádná
> délky mostovek z jiného zdroje : No.8 – 24,384 m, No.9 – 13,411 m
> spuštění mostu : do 3 minut
> opětovné složení : do 5 minut

Mostní tank Chieftain AVLB (s dvoudílným mostem)

Mostní tank Chieftain AVLB (s jednodílným mostem).

Ženijní tank Chieftain AVRE (Armoured Vehicle Royal Enginees) :
První ženijní tanky vznikly přestavbou starších verzí tanku Chieftain pro potřebu Britské rýnské armády (BAR) na území Německa. Korba tanku (bez věže) byla upravena na doplnění zvedákem a navijákem, na předek nástavby později pak radlicí. V britských opravárenských dílnách No.40 bylo takto předěláno 12 vozidel.
Společnost Vickers začala v roce 1986 vývojem vozidla shodného určení, v roce 1989 byl hotov prototyp a za období sériové výroby v letech 1991 až 1994 bylo zhotoveno 46 těchto ženijních tanků. Posledních 16 vozidel se v maličkostech lišilo, hlavní rozdíl byla novější varianta nástavby. Na ženijní tanky mohly být podle potřeby upevněny odminovací řetězové vleky, radlice a zařízení k pokládání min. Na zadní části korby se nacházel hydraulický zvedák Atlas, naviják o tahu 10 t a na nástavbě pak různé ženijní pomůcky. Ženijní vozidlo je možné použít na odminování pomocí pluhu nebo později využívalo raketový systém Giant Viper, na odstranění překážek byla nasazena radlice nebo zvedák, z ženijních pomůcek veze stroj role trubkových rohoží (délka 9 m a šířka 4 m). Rohože se používají např. k zasypání protitankového příkopu nebo vytvoření pevné vozovky.

Ženijní tank Chieftain AVRE.

Testovací vozidla a projekty

Protiletadlový tank Chieftain Marksman (Střelec) :
Společnost MDS (Marconi Defence Systéme) vyvinula protiletadlový systém Marksman, který byl umístěn na podvozek tanku Chieftain. Šlo o systém radarem řízených protiletadlových kanonů ráže 30 mm. Systém zahrnoval vyhledávací a naváděcí radar, podobný jako byl německý Gepard. Systém byl také vyzkoušen s dvojicí automatických kanonů Oerlikon ráže 35 mm.

Protiletadlový tank Chieftain Marksman.

Protiletadlový tank Chieftain Sabre (Šavle) :
Podobný protiletadlový systém vyvinula také společnost ROF (Royal Ordnance Faktory) ve spolupráci s francouzskou sesterskou firmou Thompson-CSF. Systém Sabre i Marksman byly zkoušeny britskou armádou, ale k jejich zařazení do armády nedošlo. Pravděpodobný důvod k jejich neschválení byla prověrka armádní komisí, kde uvedení systému Marksman do plné bojové pohotovosti trvalo 240 minut. Protiletadlový systém Marksman, ale s kanony ráže 35 mm nakoupila finská armáda, která jej posadila na podvozek tanku T-55 (jiný pramen informací uvádí podvozek tanku T-72).

Cílový tank Chieftain CVR :
Před tímto vozidlem byly používány jako cíle pro řízené protitankové střely vyřazené tanky Centurion. Vozidla opatřená dodatečným pancířem s hmotností 70 t, ovládaná dvoučlennou posádkou, byly vlastně stroje bez věže, což při cvičení nesimulovalo skutečné bojové podmínky. Cílové tanky Chieftain CVR byly postaveny na základě projektu využití vyřazených tanků Chieftain. Vozidla dostala neoficiální pojmenování Crazy Horse (Bláznivý kůň), na rozdíl od cílových Centurionů to byla vozidla bez hlavní výzbroje, ale s věží a dodatečným pancéřováním na horních částech korby. Stroj byl ale ovládán dálkově, dvěma muži, jeden vozidlo řídil pomocí televizní kamery a druhý sledoval provoz. Nádrž vozidla z bezpečnostních důvodů umožnila jízdu pouze na 10 km a dosah dálkového řízení bylo 6 km. Zkoušky Chieftainu CVR začaly v roce 1988 na polygonu Shoeburyness. První stroje byly hotovy asi za dva roky.

Bezvěžový tank Chieftain CTR (Concepts Test Rig) :
Velká Británie ve spolupráci s německou armádou v roce 1972 vypracovala projekt bezvěžového tanku, u kterého byl předpoklad převahy nad standardními tanky. Byl to stroj s kanonem uloženým v nízké korbě, s náměrem kanonu jako u běžného tanku, ale odměr zajišťoval pohyb celého stroje. Tomuto pohybu byl přizpůsoben nejen podvozek, přesněji hydraulické posilovače, tlumiče pojezdových kol, ale i standardní převodovka TN12 byla náležitě upravena. Posádka tohoto ,,samohybného protitankového děla“, jak bylo také nazýváno jmenované vozidlo, byla pouze dvoučlenná, velitel a řidič. Při zkouškách stroj Chieftain CTR vezl pouze maketu hlavní výzbroje a dosahoval maximální rychlost až 64 km/h. Bylo naplánováno, že vozidlo bude v čelní části korby ochráněno vrstveným pancířem Chobham a zbytek pancéřování měl být zhotoven ze slitin hliníku, při testech vrstvený pancíř zastupovalo 5 tun olova. Protože stroj nedokázal převahu nad standardními tanky, byl projekt zrušen.

Vývozní a ukázková vozidla

Jordánský tank Khalid (Shir 1)

Bojový tank Shir 1 (arabským jménem Khalid – Chieftain FV 4030/2) :
Ještě se nezačaly navážet tanky z první objednávky z roku 1971, s dodávkou v roce 1976 a už v roce 1974 uzavřela íránská vláda s britskou další smlouvu. Britská vláda si vážila zájmu ze strany Íránců, proto požádala vedení společnosti ROF, aby pro zahraničního zákazníka vyvinula nové verze tanku Chieftain. Projekt byl označen jako Shir a šlo o úplně novou konstrukci, odlišující se od standardního tanku Chieftain, rozdělenou na dvě varianty, Shir 1 (FV 4030/2) a Shir 2 (FV 4030/3). Verze Shir 1 byla přechodovým typem mezi konstrukcí Chieftain a Shir 2. Do ledna byly postaveny tři prototypy a po krátkých testech rozjeta sériová výroba, tu ale zajišťovala již společnosti Vickers. Celková zakázka zněla na 125 tanků verze Shir 1 a 1225 tanků verze Shir 2 s dodávkou zahájenou v roce 1980. Ale než k tomu došlo, byl v roce 1979 íránský šah svržen a nová vláda objednávku nepotvrdila. Nový verze tanku však zaujala jordánskou armádu a její vláda uzavřela objednávku na 274 tanků Shir 1 v celkové výši 266 milionů liber. První tanky, ale s novým označením Khalid dorazily do Jordánska 3. března 1981.
Tank s pohonnou jednotkou, skládající se z dvanáctiválcového motoru Perkins Condor V-12 1200 s výkonem 895 kW( 1200 HP), čtyřstupňové (3 stupně zpátečky) převodovky David Brown Engineering TN37 má i výkonnější chlazení. Tank Khalid se od standardu odlišuje modernějším systémem řízení palby, protipožárním systémem a upraveným podvozkem. Ve velitelské věžičce No.15 je nainstalován kombinovaný zaměřovač No. 84. Vozidlo je vyzbrojeno kanonem L11A5 ráže 120 mm s drážkovanou hlavní s počtem vezené munice 64 nábojů, spřaženým kulometem L8A2 ráže 7,62 mm, protiletadlovým kulometem L37A2 ráže 7,62 mm s 6000 náboji pro oba kulomety. Protiletadlový kulomet upevněný u velitelské věžičky je možné ovládat zevnitř tanku, jako i vrhače dýmových granátů odpalované elektricky. Jordánsko mělo v plánu modernizovat tank Khalid (zvýšením pancéřové ochrany, novější přístroje pro noční vidění aj), ale z důvodu nedostatku financí k tomu nedošlo.
Technická data tanku Khalid (Shir 1) :
> posádka : 4 muži
> hmotnost : 58 t
> měrný výkon 20,68 HP/t
> měrný tlak : 0,9 kg/cm2
> rozměry : délka celkem 11 550 mm, šířka 3518 mm, výška 2975 mm, světlost 508 mm
> výzbroj : kanon L11A5 ráže 120 mm (64 nábojů), spřažený kulomet L8A2 ráže 7,62 mm, protiletadlový kulomet L37A2 ráže 7,62 mm (6000 nábojů – obě zbraně), 2x6 vrhače dýmových granátů ráže 66 mm
> obsah nádrží : 950 l
> rychlost : silnice 56 km/h
> dojezd : silnice až 400 km
> překážky : příkop 3,149 m, kolmá stěna 0,92 m, brod 1,02 m

Tank varianty Shir 2

Bojový tank Shir 2 (Chieftain FV 4030/3) :
Jde o modernější variantu bojového tanku Shir 1, mimo jiné s vylepšenou municí APFSDS-T a modernější převodovou skříní David Brown T37 Mk.2A. S verzí tanku Shir 1 má shodnou pouze pohonnou jednotku a systém řízení palby. Další vývoj tohoto tanku byl zakončen v osmdesátých letech vznikem bojového tanku Challenger 1.

Ukázkový tank Chieftain 800 :
Firmy vyrábějící tank Chieftain povzbudil zájem o tyto tanky a přišly s novými vozidly za výhodné ceny. Nabídky převážně směřovaly k odběratelům ze zemí nezabývající se výrobou obrněných vozidel. V osmdesátých letech se rozjel program, ne jejímž konci byly dvě varianty stroje s označením Chieftain 800 a 900. Chieftain 800 se od standardního tanku odlišoval změněným tvarem korby, na čemž se podepsal použitý vrstvený pancíř. Tank měl instalován motor s automatickým startováním Rolls-Royce CV12TCE s výkonem 607,7 kW (815 HP) při 2300 ot./min. Tento předváděcí tank byl při ukázce osazen pouze imitací vrstveného pancíře.

Tank ukázkové vývozní verze Chieftain 900.

Ukázkový tank Chieftain 900 :
Předváděcí tank Chieftain 900 byl prototyp, tak jako Chieftain 800. Oba stroje byly vyvinuty pouze pro vývoz. Výrobce, společnost ROF (Royal Ordnance Factory) měl prototyp tohoto tanku hotov v roce 1982 (jiný zdroj uvádí až 6 prototypů). Stroj vychází ze standardního Chieftainu, s rozdílem lepší mobility a vzhledu, ten ovlivnil nový vrstvený pancíř od firmy Vickers. Nový pancíř zajišťuje vysokou ochranu, převážně proti podkaliberním střelám a protitankovým řízeným střelám, skoro na úrovni tanku Challenger. Tank je vybaven přetlakovým filtroventilačním zařízením, hasící systém firmy Gravier, zde riziko požáru snižuje elektricky poháněná věž. Tank Chieftain 900 je lafetován ve dvou rovinách stabilizovaným kanonem L11A5 ráže 120 mm s drážkovanou hlavní, s ejektorem, tepelnou ochranou a zařízením kontroly hlavně. Doplňující výzbroj obsahuje spřažený kulomet L8A2 ráže 7,62 mm a protiletadlový kulomet L37A2, zadýmovací granátomety ráže 66 mm (pět po stranách věže).
Tank Chieftain 900 je poháněn čtyřtaktním vznětovým motorem Rolls Royce 12V-900E o výkonu 662 kW (887,7 HP) ve spojení se šestistupňovou převodovou skříní TN12/100. V případě poruchy nebo stání vozidla je zde také pomocný motor AGU (Auxilliary Generator Unit) Coventry typ H30 No.4 s výkonem 17 kW. Podvozek je shodný se standardním tankem Chieftain. Přístrojové a systémové vybavení je montováno podle přání zahraničního zájemce, například systém řízení palby SFCS 600 nebo SŘP Centaur od firmy Marconi, laserový dálkoměr, zaměřovač, balistický počítač nebo noktovizory.
Technická data tanku Chieftain 900 :
> posádka : 4 muži
> hmotnost : 56 t (bojová)
> rozměry : celková délka 10 800 mm, délka korby 7520 mm, šířka 3510 mm, výška 2440 mm, světlost 508 mm
> výzbroj : kanon s drážkovanou hlavní L11A5 ráže 120 mm (64 nábojů), spřažený kulomet L8A2 ráže 7,62 mm, protiletadlový kulomet L37A2 ráže 7,62 mm (4000 nábojů pro oba kulomety), 2x5 vrhače dýmových granátů ráže 66 mm
> délka hlavně kanonu : 55 ráží
> náměr kanonu : -10° až +20°, odměr 360° (plně otočná věž)
> šířka pásu : 610 mm
> pohon : čtyřtaktní vznětový motor Rolls Royce 12V-900E s výkonem 662 kW, pomocný motor Coventry typ H30 No.4 s výkonem 17 kW
> měrný výkon : 11,8 kW/t
> měrný tlak : 0,95 kg/cm2
> rychlost : silnice 52 km/h, terén až 30 km/h
> dojezd : silnice 450 km
> stoupavost : 60%
> boční náklon : 30%
> překážky : příkop 3,15 m, svislá stěna 0,90 m, brod 1,07 m

Tank ukázkové vývozní verze Chieftain 900.

Ukázkový tank Chieftain 2000 :
Tank Chieftain 2000 byl poslední verzí předváděcích tanků pro export, podobného vzhledu jako předchozí tank Chieftain 900. Odlišoval se pohonem, zde byl použit motor s automatickým startováním Perkins CV-12 Condor s výkonem 598 kW (802 HP). Další změny se týkaly vybavení, tank měl systém řízení palby Centaur společnosti GEC-Marconi, digitální balistický počítač, dva pozorovací a zaměřovací přístroje se stabilizovanými zrcadly a termovizory společnosti SFIM, laserový dálkoměr a čidla osvětlení vozidla laserovými paprsky. Byly zhotoveny dva kusy tanku Chieftain 2000, jeden z nich s hydro-pneumatickým zavěšením, ale stroj nijak nezaujal. Ke stavbě ukázkových tanků byly firmou použity korby č. 56MS89 a 56MS78. O tank Chieftain 2000 se zajímal Pákistán, ale smlouva nebyla uzavřena.

Pokráčování

Britský tank Chieftain - pokračování

Část šestá : Vývoz a služba tanku Chieftain


Zde si nejsem jistý, jestli to není Challenger 1, ve zdroji byl uveden jako Shir 2)

Velmi dobře hodnocená bojová činnost britských tanků Centurion se částečně podepsala na zájmu o jeho nástupce, tank Chieftain.
Mezi první zahraniční zájemce patřila íránská vláda šaha Páhlavího, který byl velký spojenec nejen Velké Británie, ale i Spojených států, kteří vyzbrojovaly jeho tankové jednotky nejmodernější technikou. V roce 1971 uzavřel ÍRÁN s britskou vládou kontrakt na téměř jeden tisíc tanků Chieftain v různých variantách. Zakázka obsahovala 707 bojových tanků Chieftain Mk.5 (v jiném zdroji je uvedena verze Mk.3/3P), která byla později navýšena ještě o 187 tanků Chieftain Mk.5/2P. Zakázka také obsahovala neznámý počet vyprošťovacích, ženijních a mostních tanků, s dodávkami se začalo v roce 1976. O dva roky dříve (1974), než byla vykryta první objednávka uzavřela íránská vláda druhou zakázku, tentokrát na tanky z programu Shir. Tento program byl za přispění britské vlády vytvořen společností ROF, kde vznikly dvě nové varianty tanku. Obrněné vozidlo Shir 1 byl přechodem mezi Chieftainem a novou konstrukcí Shir 2, se kterou měl shodnou pouze pohonnou jednotku a systém řízení palby. Objednávka zahrnovala 125 tanků Shir 1 a 1225 tanků Shir 2, přičemž první vozidla se měly dovést v červnu 1980. V roce 1979 byl íránský šah svržen a nová vláda objednávku odvolala, s tím také padl plán britské vlády vyvést do oblasti Blízkého východu na 4000 různých variant tanků Chieftain.
Zrušená zakázka zaujala JORDÁNSKO, která si za částku 266 milionů liber objednala 274 tanků ve verzi Shir 1. První tanky dorazily k jordánským tankovým jednotkám v srpnu 1981, ale to se už jmenovaly Khalid.
V srpnu 1981 odebrala ománská armáda ve Velké Británii 12 používaných tanků Chieftain ve verzi Mk.7/2C. Spokojenost s těmito stroji vyjádřila ománské armáda objednávkou na 15 nových strojů Chieftain Mk.15. Tanky s upřesněným vybavením (mimo jiné, zaměřovač BAE L20 Nanoquest, spojený s laserovým dálkoměrem Ferranti typ 520) převzaly arabské jméno Qayd al Ardh a byly do OMÁNU dopraveny během roku 1985.
KUVAJTská vláda nakoupila 150 tanků, které se v roce 1990 bojovaly s iráckými tanky T-72.
V izraelské armádě sloužilo velké množství tanků Centurion a jelikož s nimi bylo velení spokojeno, byl zde samozřejmý zájem i o jejich nástupce, tanky Chieftain. Britové nejdřív poskytli Izraelcům dva stroje Chieftain Mk.1/2 na testy, ale v roce 1969 další prodej tanků do Izraele neschválili. IZRAEL byl po ukončení arabsko-izraelského konfliktu v roce 1967 nucen vyvíjet vlastní tanky, na jejímž konci byl úspěšný bojový stroj Merkava.
NĚMECKO v roce 1970 koupilo dva tanky Chieftain k porovnávacím testům s vlastní obrněnou technikou. Podrobnosti ze zkoušek nebyly zveřejněny.

Britská armáda sice své tanky Chieftain v boji nevyužila, zato však byly tanky tohoto typu nasazeny na íránské straně ve válce mezi Íránem a Irákem.

Další zemí, která vlastnila větší množství tanků Chieftain byl IRÁK, ten je ovšem nekoupil, ale ukořistil, a to svému sousedovi, Íránu. Bylo však v takových počtech, že předčil i státy, které je nakoupily, proto je potřeba se o tom alespoň zmínit. Po ukončení konfliktu roce 1980 vykazovala irácká armáda na 300 tanků Chieftain, z nichž bylo necelých 200 schopných provozu. Část z nich dostaly vlastní tankové jednotky, ale 90 Chieftainů (s 60-ti americkými tanky M47) bylo prodáno do Jordánska (jiný zdroj uvádí pouze 50 tanků Chieftain). V roce 1991 bylo ve stavu irácké armády pouze 31 tanků Chieftain, všechny byly nasazeny do bojů s koaličními jednotkami a zničeny. Jiný pramen informací uvádí, že nezjištěný počet tanků Chieftain bylo uloženo v parku kořistní techniky na předměstí Bagdádu, i když byly schopné boje, nebyly použity.
Jordánská armáda nakoupené tanky od Iráku nepoužívala, protože už vlastnila modernější tanky Khalid. Sporný je i nákup, v některém zdroji se uvádí, že šlo o dar. Tanky nebyly nikdy použity a došlo na sešrotování.

Před schválením o zařazení tanku Chieftain do výzbroje armády bylo nařízeno provést několikaměsíční provozní testy u bojových útvarů britské armády. Zda-li k tomu byly použity prototypy nebo zvlášť vyrobené stroje z předsérie, zdroj neuvádí. Jednotky byly určeny dvě, 1. královský tankový pluk (1st Royal Tank Regiment) a 5. královský tankový pluk (5th Royal Tank Regiment), v podřízenosti Britské rýnské armády (BAR). Po skončení testů bylo 1. května 1963 vozidlo schváleno schopné řadové služby a byl mu oficiálně přidělen název Chieftain (Vojevůdce).

Tank Chieftain, při pohledu zezadu je vidět podpěra držící hlaveň v transportní poloze.

Tanky Chieftain prakticky sloužily od listopadu roku 1969, kdy byly poprvé zařazeny do výzbroje 11. husarského pluku (11th Husars- Prince Albert´s Own) začleněného v BAR, posádkou v Hohne. Dalším jednotkou byl 17./21. pluk kopiníků (17th/21st Lanceta), který byl také součástí BAR a měl ležení v Sennelageru. Jelikož tato jednotka používala jinou techniku, první se zacvičila na Centurionech ve výcvikovém prostoru v Severním Irsku a k procvičení jednotka obdržela pouze jeden stroj verze Mk.2 s číslem 04EB58. Tanky Chieftain byl pluk vyzbrojen až na území Německa v roce 1969 ve výcvikovém prostoru Soltau.
Další věcí, se kterou se musely pluky vyrovnat, byla přeměna technického zázemí pro novou techniku. Musely se vybudovat nejen nové sklady na pohonné hmoty, ale i nové muniční sklady a z důvodu moderního vybavení tanků byla zvýšena ostraha. Mezitím se docvičovaly posádky a technický personál, plán výměny byl však dodržen.
Zvláštní výcvik, který zvyšoval úroveň připravenosti posádek, byl šestitýdenní výjezd do BATUS (British Army Training Unit Suffield) v kanadské provincii Alberta. Po příjezdu měly posádky zprovoznit vozidla a následně se účastnily třítýdenního cvičení s ostrou střelbou v podmínkách napodobující vnitrozemí Sovětského svazu. Náročné cvičení sice zvyšovalo úroveň připravenosti posádek, ale silně opotřebovávalo tanky.
Tanky Chieftain nebyly dokonalé, ale mohly svou účinnou výzbrojí postavit tankům T-62 i T-64, které vystřídaly tanky T-54 a T-55 v elitních tankových jednotkách Sovětské armády na území východního Německa.
Zde jsou některé problémy provozu tanků Chieftain :
> nevýkonný motor : první verze tanku, později nastalo zlepšení, spokojenost zavládla až od verze Mk.5
> zajištění tepla v bojovém oddíle posádky : v období zimy v Evropě se tank při stání nestačil vytopit. Řešení přineslo tři ohřívače, experimentální vyhřívací zařízení po čase způsobilo požár a následné zničení stroje (vyzkoušeno u 17/21 pluku).

Protože se prokázaly bojové možnosti tanku Chieftain, byly jako první přezbrojeny tři britské tankové divize náležející do Britské rýnské armády. Jedna tanková divize měla ve stavu 285 obrněných vozidel, z toho 245 tanků Chieftain. Divizi tvořilo pět tankových pluků, ty se skládaly ze čtyř praporů, kde prapor měl tři čety, každá se čtyřmi tanky, Další tanky byly začleněny ve velitelských jednotkách každého pluku. V 90. letech přecházely útvary na tanky Challenger, později, v roce 1995 bylo ve stavu britské armády ještě 790 tanků Chieftain. Po změnách na politické mapě Evropy došlo i na tyto stroje, které byly vyřazeny do konce roku 2003. Část strojů přepracováno na technická vozidla, další byly použity jako cíle na různých střelnicích, jen pár bylo prodáno soukromníkům a do muzeí.

Ženijní tank Chieftain AVRE.

První použití tanků Chieftain dopadlo pro jeho vlastníka neslavně. Při povstání fundamentalistů v roce 1979 posádky těchto tanků místo aby bránily vládu šaha Páhlavího přidaly se k povstalcům a předaly jim techniku.
K druhému použití tanků Chieftain íránskými posádkami došlo v roce 1980, tentokrát už bylo bojové v konfliktu s Irákem. Vítězství se však přiklonilo na stranu irácké armády, i přes materiální a početní převahu íránských jednotek. Na porážce se podepsalo několik faktorů, nedostatečný výcvik, pokles disciplíny a čistky ve vedení vytvořily z organizované íránské armády jen ozbrojenou bandu, i když podle různých pramenů, ani irácká armáda nebyla na vedení moderní války dobře připravena. V průběhu konfliktu nedošlo k žádné tankové bitvě, střetávaly se pouze menší tankové jednotky. Ke ztrátám docházelo především nevhodným použitím, třeba k podpoře špatně vycvičené pěchoty, jako to bylo třeba při íránské protiofenzivě u Susandardu v roce 1981, kde bylo během jediného dne zničeno přes 50 tanků. Íránci po ukončení bojové činnosti postupně opravovali, zde jsou přibližné počty tanků Chieftain v íránské armádě za posledních 20 let : v roce 1980 (875), 1988 (asi 300), 1990 (100), 1995 (250), 2000 (140) nedostatek náhradních dílů, 2002 (200) a v roce 2005 bylo stavu 100 provozuschopných strojů.
Poslední bojová akce se datuje do roku 1991 v průběhu pozemní činnosti v operaci Pouštní bouře. Při napadení Kuvajtu Irákem v roce 1990 se při ústupu dostala padesátka kuvajtských tanků Chieftain za hranice Saudské Arábie. Posádky byly později přiděleny pod velení koaličních sil, jelikož byly dobře vycvičeny pohyb v poušti jim problémy nedělal. Kuvajtské posádky tanků Chieftain pravděpodobně střílely na protivníka už s prvním dosahem laserového dálkoměru, tedy na vzdálenost 7000 m, avšak bez potvrzení zásahu.
Na menší vzdálenost likvidovaly kuvajtské tanky bez vlastních ztrát irácké tanky T-62 se kterými se střetly. Jediný Chieftain byl zničen pancéřovkou RPG-7 ze zálohy.

Část sedmá : Doplňující informace, fota a zajímavosti k tanku Chieftain

Kamufláže tanku Chieftain


Tank Chieftain Mk.5, obrněné eskadrony Berlínské pěší brigády Britské rýnské armády (BAR), rok 1986.
Tank má v Berlínské brigádě zavedenou městskou kamufláž, která začala být používána v 80. letech 20. století. Speciálně vyvinuté schéma kamufláže se podobá maskování, používanému na lodích Royal Navy za druhé světové války. Hranaté obrazce bílé, šedomodré a hnědé barvy dokonale plnily svůj úkol, takže byly všechny tanky praporu nastříkány stejně, čímž se před výzvědnou službou nepřítele skrýval jejich přesný počet.


Tank Chieftain Mk.5, Předváděcí roty Britské armádní výcvikové jednotky v Suffieldu (British Army Training Unit Suffield – BATUS) v kanadské provincii Alberta.
Vozidlo má standardní kamufláž BATUS, skládající se z pískové a šedozelené barvy. Označení OB v podobě bílých písmen na černém pozadí, namalované na boku korby a na boku a zádi věže, je označením vozidla velitele 2. čety. Bílá čára na věži je částí obráceného „V“ umístěného na věži tanku. Během ostrých střeleb se velitel mohl pomocí těchto identifikačních čar ujistit, že je palebné pole čisté.


Tank Chieftain Mk.5, Britské rýnské armády (BAR), Brusel 1979.
Vozidlo je ve standardní kamufláži obrněných vozidel britské armády v Evropě v 70. a 80. letech 20. století., skládající se ze skvrn černé a tmavě šedozelené barvy. Taktická čísla (pokud byla na vozidla psána) byla nanášena v černé barvě. Stejné taktické číslo v bílé barvě se nacházelo na přenosném plátěném panelu připevňovaném na zádi věže. Na některých vozidlech se na pancéřové desce zádi korby malovaly rovněž znaky pluků.

Modely tanku Chieftain


Konkurenti, možní protivníci tanku Chieftain
Sovětský těžký tank T-10
Tank T-10 byl poslední zástupce sériově produkované verze těžkého tanku. Vozidlo bylo sice mobilnější než konkurence v dané kategorii, ale moderní bojiště chtělo již jinou konstrukci, přednost tak dostala kategorie středních tanků.
Začalo to 18. února 1949, kdy Kotinova konstrukční kancelář byla zaúkolovaná vývojem nového těžkého tanku, mělo to být vlastně totální přepracování tanku JS-3 (Objekt 730). Předsériový stroj, označený jako JS-8, byl hotov za 10 měsíců, ale testy a neustálé změny daly vzniknout úplně novému tanku, nazvanému JS-10. Po Stalinově smrti vozidlo dostalo nové označení, T-10. Od tanku JS-3 jej odlišovala delší korba a sedmý pár pojezdových kol. Výzbroj však převzal starou, kanon D-25TA ráže 122 mm. V roce 1956 byla rozjeta produkce modernější verze, tank T-10A s kanonem D-25TS obdařeným ejektorem a vertikálním stabilizátorem. Následná varianta T-10B vyráběná od roku 1957 měla již dvourovinný stabilizátor. Od základní verze se tyto modifikované varianty odlišovaly tenčím pancířem věže (z 250 mm na 200 mm). Ještě v roce 1957 byla vyvinuta verze T-10M, s výkonnějším kanonem M-62-T2 shodné ráže (122 mm). Tento tank byl vyráběn ve dvou podnicích, závod ČKZ (Objekt 734) od roku 1957 do roku 1962, a závod LKZ (Objekt 272) v průběhu let 1957 až 1966, přičemž T-10M ze závodu LKZ měl tloušťku pancíře věže pouze 136 mm. Všech verzí tanku T-10 bylo vyrobeno na 4000 kusů, služebně končily v roce 1980, ale skutečně vyřazeny byly až v roce 1993.
Technická data těžkého tanku T-10M :
> hmotnost : 46,2 t
> posádka : 4 muži
> rozměry : délka celkem 10 310 mm, délka korby 7675 mm, šířka 3500 mm, výška 2430 mm
> pohon : řadový dvanáctiválcový kapalinou chlazený diesel V-2-JS s výkonem 522 kW (700 HP)
> rychlost : silnice 51 km/h, terén 25 km/h
> dojezd : silnice 200 – 350 km
> výzbroj : kanon M-62-T2 s drážkovanou hlavní ráže 122 mm (30 nábojů), dva kulomety KPV ráže 14,5 mm (1000 nábojů)
> pancíř : korba čelo 120 mm, boky 80 mm, záď 50 mm, strop 30 mm, věř čelo 230 mm

Střední britský tank Vickers M.1 / Mk.3
Firma Vickers byla známá výrobou tanků už před druhou světovou válkou a pokračovala v tomto trendu i po jejím skončení. Mimo dodávek pro britskou armádu se zabývala vývojem a výrobou těchto obrněných vozidel i pro další zájemce. Jelikož o projekt průzkumného tanku z roku 1960 s hmotností 24 t a vyzbrojeného mimo kanon ráže 83,4 mm také osmi řízenými protitankovými střelami nebyl projeven zájem, byl přepracován. Vznikl tak tank s hmotností 40 t, vyzbrojený kanonem ráže 105 mm, o který se začala zajímat velmi vážně indická vláda. Vozidla verze Mk.1 začaly vyjíždět z domácích výrobních hal v roce 1965, aby rok nato byla vyráběna v indickém městě Awadi. V průběhu několika let bylo zkompletováno na 2200 tanků verze Mk.1, indickou armádou pojmenovaných jako Vijayanta. Tank vycházel k konstrukce tanku Centurion, pohonná jednotka pak z tanku Chieftain. Jeden z hlavních rozdílů byl v podvozku, zavěšení na torzních tyčích, dalším pak dvourovinný stabilizátor kanonu. Mezi vlastníky se zařadila v sedmdesátých letech i kuvajtská armáda, a to koupí 70 strojů verze Mk.1. Vzniklá verze Mk.2 se 4-mi protitankovými řízenými střelami Swingfire se dostala pouze k prototypu. Stávající varianta Mk.1 prošla rozsáhlou modernizací a dala vzniknout verzi Mk.3. Hlavní změny se dotkly věže, kde svařované čelo nahradilo odlévané, dále byl vyměněn systém řízení palby a pohon, kde původní motor zastoupil americký vznětový General Motors 12V-71T.
Technická data tanku Vickers Mk.3 :
> hmotnost : 40 t
> posádka : 4 muži
> rozměry : celková délka 9788 mm, délka korby 7561 mm, šířka 3168 mm, výška 2476 mm
> pohon : řadový dvanáctiválcový kapalinou chlazený (s automatickým startem) motor GM 12V-71T (s turbodmychadlem) s výkonem 586,1 kW (786 HP) při 2670 ot./min.
> rychlost : silnice 50 km/h, terén 28 km/h
> dojezd : silnice 530 km
> výzbroj : kanon L7A1 ráže 105 mm (51 nábojů), kulomet ráže 7,62 mm (2600 nábojů)

Pár plků nakonec
> Standardní palebný průměr kanonu tanku Chieftain je 64 kusů dělené munice, převážně to je 20 podkaliberních a 44 tříštivotrhavých střel. Podkaliberní munice L15A4 (APDS) s úsťovou rychlostí 1370 m/s měla dostřel do 3000 m, jako cvičná varianta této munice se používala L20A1 (DS-T Prac). Další nejpoužívanější typ munice byl tříštivotrhavý granát s plastickou hlavou L31 (HESH), s úsťovou rychlostí 670 m/s, při dostřelu až 1700 m, při cvičení jej zastupoval L32A5 (SH-Prac). Shodnou úsťovou rychlost (670 m/s) měl také kouřový granát L34, vystřelovaný z kanonu tanku Chieftain.
> Projekt 4202, fotografie makety v poměru 1:10 jedné z variant tanku, se kterou se také počítalo, ukazují korbu zřetelně inspirovanou konstrukcí čela tanku IS-3. Také věž byla projektována podle naprosto nových pravidel. Její čelní část byla silně nakloněná a boky zaoblené, celá konstrukce pal připomínala řešení použité u tanku Conqueror. Lafeta kanonu byla chráněna úzkým kuželovým krytem. Podvozek se skládal ze šesti párů pojezdových kol. Hnací kolo bylo poněkud níže, takže horní větev pásu klesala dozadu.
> Skelet tanku Chieftain je seskládán z homogenního ocelového pancíře. Je výsledkem výzkumné společnosti FVRDE (Fighting Vehicles Research and Development Establishment), nyní DERA z Chobhamu ve Velké Británii. Výzkumný ústav se mimo jiné proslavil objevem v oblasti pancéřové ochrany a to vrstveným pancéřováním (nazývaným poté Chobham podle města v němž tento ústav sídlí). Na konci 50. let tato technologie neexistovala.
> (předprototyp 40ton Centurion, vyrobeny tři kusy) Po ukončení zkoušek byl jeden z těchto tanků předán Tankovému muzeu v Bovingtonu, druhý z nich byl používán na základně v Bordonu jako tahač. O osudu třetího stroje se nedochovaly podložené informace. Objevila se jen nepotvrzená zpráva, že byl společně s Centuriony a náhradními díly omylem zaslán do Izraele.
> V roce 1973 byla na tanku č. 05EB43 testován kanon ráže 120 mm s hladce vrtanou hlavní.
> Velení britské armády mělo také v plánu nahradit Centuriony americkým středním tankem T95, vyzbrojeným kanonem ráže 90 mm s hladce vrtanou hlavní. Brity konstrukce T95 silně inspirovala, neboť to byl tank s nízkým profilem a mnoha novátorskými nebo přímo průlomovými řešeními.
> Na předváděcím tanku Chieftain 900 byl zkoušen zadýmovací systém VIRRS, fungující jako dýmová ochrana ve viditelném i infračerveném spektru.
> Podle neprověřeného zdroje měla existovat také verze tanku Chieftain Mk.14, pro použití v pouštních podmínkách, s vylepšeným chlazením motoru, klimatizací (spíše lepším větráním) a širšími pásy, jaké byly na verzi Mk.4, jelikož se to nikde nepotvrdilo, je třeba brát tuto informaci jen jako nezávazný plk.

Zdroje informací :
Čas. Tanky, nakl. PMA.C., wikipedie, mainbattletanks.czweb,
Kn. Tanky, nakl. Naše vojsko (Chris Chant, 2006),
science.howstuffworks, , chieftaintank.co.uk flickr.com, army-guide.com,
inetres.com/gp/military, militaryfactory.com
Fotozdroje :
čas. Tanky, nakl. PMA.C., palba.cz.,
cix.co.uk, shahyad.net, argomedia.co.uk, primeportal.net
recoverypnp.niceboard.
Modely : Track-link

Co se nevešlo, aneb pár fotek k tématu bojový tank Chieftain

Tank Chieftain v průběhu polygonových ukázek při armádním dni otevřených dveří v Gallow Hills v 80. letech.

Deštivý den na cvičišti britským tankistům nebrání vydat se po ránu na cvičení.

Vyprošťovací tank Chieftain ARRV

Ženijní tank Chieftain AVRE táhnoucí přívěs s raketovým odminovacím systémem Giant Viper.

Systém Marksman na podvozku T-55.

Zdroj : jako předchozí články

Práce jaká se hned nevidí. Po přečtení prvním mě nic moc na dotazy nenapadlo. Ale jedna věc přece jen.

Tony, nemáš tušení jaký měla důvod britská vláda k zamítnutí prodeje těchto tanků do Izraele? Pokud bys nechtěl odvádět pozornost od samotné techniky klidně odpověžz PM.

Jde o jednu zásadní věc. Pokud by vše mělo správný spád, mohly být tyto tanky nasazeny ve válce Jom-Kippur kde by pravděpodobně výrazně vylepšili bojové možnosti IDF.

Nikdo po II. SV nevyzkoušel tankovou techniku v boji lépe než IDF.

Souvislost mezi zpožděním zavedení tanku Centurion do výzbroje a dodávkami amerických tanků M4 Sherman (později ve verzi Firefly se 17-tiliberním třípalcovým britským kanonem) bych viděl jako dost možnou. Shermany sice rozhodně nepředstavovaly špičkovou techniku, ale byly vyzkoušené, spolehlivé a byly k dispozici okamžitě a ve velkém počtu. Navíc, 17-pounder Shermanu Firefly stačil na většinu německých tanků včetně PzKpfw. VI Tiger (jak se za cenu vlastního života přesvědčil Michael Wittmann s celou svou posádkou). A těch Koenigstigerů zase tolik nebylo... Za takové situace, když navíc bylo jasné, že totální porážka Německa je jen otázkou času a vyčerpání jeho hospodářských možností, bych viděl jako docela pravděpodobné, že si Britové nekomplikovali život urychleným zaváděním nového typu tanku. Každý podobný krok vyvolává taktické, technické a logistické obtíže, v daném případě těžko odůvodnitelné. Je to ovšem jen spekulace.

TonyHazard píše:Co se nevešlo, aneb pár fotek k tématu bojový tank Chieftain

Ženijní tank Chieftain AVRE přivážející svazky kůlů na hatě a táhnoucí přívěs s raketovým odminovacím systémem Giat.

Já vím že jsem hrozný, ALE...on neveze kůly na hatě on veze tzv. fascines, které jsou vyrobeny z plastových rour, které vydrží zátěž až 70tun. Slouží k překonání protitankového příkopu. Shazují se tak, že se tank rozjede k překážce a pak prudce zastaví a oni se svezou dolů.

Hatě - je český název pro svazek větví. Kolikrát já je dělal...........

Ten přívěs je GIANT VIPER a ne GIAT, svádí to k mýlce s francouzskou firmou. Jinak briťáci ho vyměnili za Pythona:

http://www.army.mod.uk/equipment/engineering/1498.aspx

Pátrači : Promiň, že jsem ihned neodpověděl, ale byl jsem silně zaneprázdněn. S touto informací jsem disponoval již v průběhu zpracování článku. Ale z důvodu anglického textu (google mi jej nedostatečně přeložil) jsem ji nepoužil. Zasílám Ti anglickou verzi i s se zdrojem, pokud bys z toho něco přesnějšího vytáhl a umístil zde, budu Ti povděčný (hlavně z toho důvodu, že se v tomto textu mohou nácházet nepřesnosti).

V roce 1968 nebyl ze strany Velké Británie vysloven problém, který by měl bránit prodeji tanku Chieftain do Izraele (byly tam prodány dva kusy na seznámení). Když se to vezme zpětně, Británie dodala Izraeli tanky Centurion, které pomohly k vítězství v Šestidenní války mezi Izraelem a arabskými státy v roce 1967. (pozn. Izrael vlastnil přes 1000 tanků Centurion)
Ale na začátku roku britská vláda začíná pochybovat. Námitky vznikly na ministerstvu zahraničí, ministerstvo obrany bylo svolné k prodeji. Přes naléhání Izraele, došlo k dalšímu odkladu (podzim 1969). Izrael v té době byl docela zavislý na dodávkách letadel ze Spojených států a tanků z Velké Británie.
Pak ministr zahraničí Michael Stewart napsal izraelskému velvyslanci v Londýně Aharon Remezovi "Jsme znepokojeni dopadem velkých dodávek zbraní tohoto druhu na vyhlídky na mír na Blízkém východě"

> Británie tvrdí, že nadcházející mezinárodní summit o situaci na Blízkém východě by byl ohrožen, pokud by britská vláda tyto tanky (myšleno Chieftainy) Izraeli prodala.
> Také by byl pravděpodobně ohrožen obchod s arabskými zeměmi.

Všechny izraelské pokusy o příznivé britské rozhodnutí bylo odmíto, i když britská vláda tvrdila, že podstatě neexistuje žádný problém.
Izrael tuto situaci nakonec řešil vývojem vlastních tanků.

Zdroj : news.bbc.co.

Detail motoru L60 vytaženém z tanku Chieftain.

Mantra : Děkuji za upozornění, co šlo jsem opravil.
Giant Viper - zde šlo skutečně o překlep, ve zdroji se uváděl název Giant.
A ty plastové trubky, nevím jak mi to ušlo. jeden ze zdrojů to uváděl a také na jedné uvedené fotografii to je pěkně vidět.

Velice děkuji za odpověď a za poslaný text. Pozorovat - sinalista ho přeloží- velmi kvalitně - a potom ho sem jako zajímavost dáme.

To co jsi ale uvedl vypadá, jako by v Británii už tušili blížící se ropnou krizi. O co lépe by se Izraelcům bojovalo na Jom Kippur v lepší technice.

Zaujal mě údaj plánované hmotnosti 68 tun. Nepletete si to s Conquerorem? Pokud vím Chieftain nebyl nikdy plánován s hmotností 68 tun.

Warthog píše:Zaujal mě údaj plánované hmotnosti 68 tun. Nepletete si to s Conquerorem? Pokud vím Chieftain nebyl nikdy plánován s hmotností 68 tun.

Proč by jeho plánovaná hmotnost nemohla být 68 tun? Po druhé světové válce se začaly u tanků zvedat ráže kanonů, návazně na to pak tloušťka pancíře, a tím také hmotnost. Pokud máš důkazy o svém tvrzení, sem s nimi.

Aha, tak sorry. Netušil jsem, že tě to urazí. Jen jsem chtěl vědět zdroj odkud máš těch 68 tun. Samozřejmě, že ve skupině vývojářů jsem nebyl (stejně jako ty).
Jen jsem to srovnával s informacemi, které mám o vývoji (Chieftain, R. Griffin. 2001). Podle nich se počítalo s vývojem středního tanku (což 68 tun nesplňuje). Kromě toho se pleteš, ty píšeš, na tobě je důkazní břemeno.

Ne, neurazil jsem se, to byla jen narážka Tě k něčemu vyprovokovat. Žádný zdroj není stoprocentní, když tak to doplň, pokud máš přesnější informace. Od toho je tu přece diskuze.

Jinak to ani nebyla plánovaná hmotnost : Předběžně byly schváleny parametry nového tanku, jeho hmotnost byla zprvu 68 tun, následně snížena na 45,7 t, po zjištění, že byl měl slabou pancéřovou ochranu, opětovně zvýšena na 52,6 t.
A diskuze se vedla nad tankem, který byl pouze na papíře.

Vidím také, že patříš mezi ty pečlivější čtenáře, a podle několika příspěvků, že také znáš a víš o čem je řeč. Díky.

Oba máme zřejmě informace až z druhé ruky (od autorů, kteří mají v ideálním případě přístup do archivů, v horším případě jen k pamětníkům).
Takže samozřejmě, že zdroje nejsou stoprocentní.
Ještě jedním faktorem je logika a zkušenost, a proto se divím těm 68-ti tunám, protože to v kontextu doby (50. léta) nedává až takový smysl (teprve běžel vývoj tanku Conqueror).
A stále mi chybí zdroj k těm 68-ti tunám.
Jinak článek je to dobrý a obsáhlý a nějakých evidentních chyb jsem si nevšiml. Snad jen nejvíce zmatků se většinou naseká u vývoje, protože se kombinuje mnoho informací, často se špatným časovým určením.
Takže jen něco čeho jsem si všiml (kromě provokujících 68-ti tun ).
FV4401 bylo dle všeho označení projektu Prodigal ne Contentious, což je snad nějaký pozůstatek projektu, ale dokumentace se téměř nedochovala, takže jeho přesný vztah s projektem Prodigal (FV4401) je zatím neznámý.
Dále jsou uvedeny údaje pro FV4202 jednou 42 tun a podruhé (v tabulce) 45 tun. Kromě toho chybí zdůraznění jedné z klíčových konstrukčních novinek a to věž bez příruby.
Ještě k FV4401. Finální varianta měla odpovídat těm údajům co jsou v článku, akorát odměr nebyl celokruhový, ale 20° na obě strany, náměr měl být -5 a +10°. Hmotnost 15 tun, motor B81 s 200 HP. Pancíř až 140 mm při sklonu 57°.
Informace jsou od Griffina, ten je má zřejmě od Davida Fletchera (knihovník v Bovingtonu). Informace o FV4401 jsou z technického schématu F.V.244134.

Warthog píše: A stále mi chybí zdroj k těm 68-ti tunám.
Jinak článek je to dobrý a obsáhlý a nějakých evidentních chyb jsem si nevšiml. Snad jen nejvíce zmatků se většinou naseká u vývoje, protože se kombinuje mnoho informací, často se špatným časovým určením.
Takže jen něco čeho jsem si všiml (kromě provokujících 68-ti tun ).

Čerpal jsem z více zdrojů, ale ten údaj je z časopisu Tanky (nakl. PMA.C) a tam se píše, cituji : Hmotnost vozidla byla zpočátku plánovaná na hranici 68 t, ale zakrátko byla snížena na 45 t při předpokladu, že na každou tunu připadne asi 20 HP výkonu motoru.

Jinak v padesátých letech (1956) NATO zrušilo kategorie středních a těžkých tanků a zavedlo označení MBT (základní bojové tanky) a první sériové Chieftainy vyjely až v půli šedesátých let, tím nemohl být označen jako střední. (Dřevěná maketa v roce 1959)

Je to neuvěřitelně zajímavý článek. O tom není sporu. Tony to se ti povedlo. Ale ohledně té diskuse mám pocit, že ten údaj 68 tun může být plně reálný - v té době se rodilo ledacos.

Ten hlavní problém je v tom, že terminologie posuzování či zařazování tanků se měnila až příliš často v čase ale i v teritoriu. To může způsobovat nejasnosti - i čerství autoři občas píšou věci, že by jeden žasl.

TonyHazard+Pátrač:
V té době se rodilo ledacos, to je fakt, byla to neuvěřitelně plodná doba. A to je ten problém. Je otázka jestli se těch 68 tun týká původního návrhu chieftainu nebo jiného projektu.
Původní projekt se jmenoval Medium Gun Tank No.2 (ostatně to má Tony v článku) a označení FV 429. Abych řekl to označení střední tank nebylo přesné, přesněji je tank se středním kanónem (moje chyba). Je ale otázkou zda plánovali tak těžký tank (68 tun) jen se středním kanónem. Ostatně ten údaj 45 tun a 20 HP, to by předpodkládalo motor o výkonu 900 HP.To je to co mi vrtá hlavou. Sice není vyločeno, že původní motor měl mít takový výkon, protože rozhodnutí použít vícepalivový L60 padlo až v roce 1957. Jinak to rozdělení na typy tanků padlo (alespoň v daných státech) zřejmě při jednání tripartity (USA, UK, Kanada) v roce 1957 v Quebecu. Na druhou stranu britové toto označení opustili prý už dříve (během vývoje FV200).
No nic, už bych se v tom asi nerýpal, protože bez přístupu k Bovingtonské dokumentaci asi stejně více nezjistíme.
Nakonec snad jen to, že bych byl rád, kdyby v ČR někde aspoň jeden kousek Chieftainu byl, neboť je to jedna z mých nejoblíbenějších mašin.

Warthog -já ulítávám na Merkavu a tedy jsou mé potřeby uspokojeny.

Mě ta tonáž nepřipadá divná i proto, že v době konec roku 1954 byl do výzbroje armády zavedem tank Conqueror, který vážil 65 tun. Byl určen prioritně pro ničení tanků protivníka.

Pokud tedy časové zadání pro vývoj zde diskutovaného tanku bylo v posloupnosti, je opravdu možné vše.

Jina se mi zdá že Tvé znalosti v oblasti těžké techniky jsou více než dobré. Co tak vybrat nějaký pancíř a vypracovat pro Palbu článek?

Pátrač:
Tak Merkava je klasika, pokud bych měl možnost vybrat si jeden moderní tank, tak Merkavu Mk.4. Ale Chieftain je můj oblíbenec 2. generace.

Je možné, že existoval nějaký projekt na náhradu Conqueroru i Centuriona a pak je sloučili do jednoho.

A co se týče publikování, dříve jsem o tancích psal (takže vím, že to není žádná brnkačka), ale později se spojily nedostatek času, jiné zájmy, ztráta hesla u ftpéčka (ale to by se dalo vyřešit) a omezená možnost připojení (to už je naštěstí vyřešeno).
Ani se to nezdá, ale už je to skoro sedm let:
http://www.mainbattletanks.czweb.org/