Lehké opevnění
Napsal: 8/11/2005, 21:48
Československé lehké opevnění
Koncem roku 1936, bylo zřejmé, že bude potřeba vytvořit souvislou linii obrany i v místech kde ještě není, nebo se neplánovalo těžké opevnění. K tomuto účelu byly vyprojektovány betonová kulometná hnízda, resp. lehké objekty. Pevnůstky nebyly nejdříve stavěny v liniích, ale spíše nahodile na místech odkud bylo možno postřelovat důležité komunikace. Stavěly se jak přímo na hranicích, tak i ve vnitrozemí na zárodcích budoucích záchytných příček.
Lehké opevnění vzor 36
Objekty měly dobré maskování a byly skoro zapuštěny do terénu (povětšinou byly situován na svahu k nepříteli), ale střílny vytvarované v betonu byly díky větším rozměrům poměrně zranitelné.
Musíme však odlišovat dva zcela jiné způsoby provedení lehkého objektu vz. 36 a to objekty stavěné u ZVV (Zemské vojenské velitelství) Praha a u ZVV Brno. Zcela specifickými objekty jsou LO vz. 36, budované u ZVV Bratislava. Výbava objektů na jižní Moravě, tedy budovaných ZVV Brno, byla obohacena o granátové skluzy, šlapací ventilátor a do objektů se vstupovalo šachtičkou. Objekty měly rovněž poněkud odlišný tvar – střecha se snižuje od čelní směrem k týlové stěně.
Objekt, který postřeloval postupující nepřátelskou jednotku bylo možno vyřadit z boje přesným zásahem z kanónu aniž by se objekt svými kulomety s dostřelem kolem 2,5 km mohl nějak účinně bránit. Poměrně slabá čelní stěna nebyla schopna odolat zásahu z děla větší ráže a vezmeme-li v úvahu, že střílny tvořily kolem 40 % plochy čelní stěny, byla životnost objektu v boji silně omezená.
Lehký objekt vz.36 typ A se dvěma střílnami vyzbrojeny těžkými kulomety vz.37.
Střílny mohly být uzavřeny dvojicí 30 mm ocelových posuvných uzávěrů opatřených úzkým pozorovacím průzorem. S lafetací nebylo počítáno a zbraň byla umístěna na dřevěném stolku pod střílnou. Stolky se při střelbě nadměrně otřásaly, čímž trpěla její přesnost. Některé útvary se proto pokoušely o výrobu improvizovaných lafet. Systémově byl tento problém řešen až v roce 1938, kdy se v Královopolské strojírně v Brně nechalo vyrobit 500 speciálních lafet. Z nich se do září 1938 dostalo do pevnůstek pouze 240 kusů.
Výzbroj mohly tvořit těžké kulomety nebo lehké kulomety. V pevnůstkách chybělo jakékoliv ventilační zařízení, proto při déle trvající střelbě mohlo dojít k zamoření interiéru zplodinami z vystřelených nábojnic. Větrat se dalo pouze otevřenými jednoduchými plechovými vchodovými dvířky v týlové stěně objektu, což bylo při útoku z týlu velmi nebezpečné, případně bylo možné bojovat v plynových maskách.
Výhodou objektů vz. 36 byla finanční nenáročnost díky jednoduché konstrukci a omezenému množství vnitřního vybavení. Malé rozměry také snižovaly pravděpodobnost zásahu nepřátelským ostřelováním. Nevýhody ovšem převažovaly a proto se projektanti ŘOPu snažili za šestatřicítku najít kvalitnější náhradu, kterou se stalo lehké opevnění vz. 37. Postaveno bylo celkem okolo 800 kusů těchto objektů.
Lehké opevnění vzor 37
Řopík je lidový název pro železobetonový odolný objekt lehkého opevnění vzor 37 budovaného v rámci výstavby československého opevnění. Lidové označení "Řopík" vzniklo již v druhé polovině třicátých let podle zkratky ŘOP (Ředitelství opevňovacích prací). ŘOP výstavbu řídilo a zadávalo externím stavebním firmám.
U lehkého objektu vzor 37 si všimněte přední strany od nepřítele zasypané lomovým kamenem, který znásoboval ochranu proti nepřátelskému postřelování. Nebo ochrany z druhé strany, střílna a zalomení vstupu.
Zbraně (1-2 lehké nebo těžké kulomety), byly osazeny v lafetách v ocelolitinových střílnách. Vstup byl opatřen mříží a jedněmi pancéřovými dveřmi. V zalomeném meziprostoru byl vstup chráněn vchodovou střílnou.
Ruční ventilátor zajišťoval dodávku čerstvého vzduchu a chránil tak osádku v počtu 3 až 7 mužů před zadušením zplodinami vzniklými při střelbě. K obraně nepostřelovaných částí týlu sloužil granátový skluz a k pozorování a signalizaci jeden, nebo dva periskopy ve stropu pevnůstky. Konstrukce objektu byla železobetonová o síle čelní stěny a stropu 80 nebo 120 cm (normální nebo zesílená modifikace). Ze strany nepřítele byla navíc pevnůstka opatřena kamennou rovnaninou a zemním záhozem, který objekt dále zodolňoval a maskoval. Díky všem opatřením odolával objekt vz. 37 zásahům střel ráže 105 mm v normálním, nebo 155 mm v zesíleném provedení.
Klikni a uvidíš reálnou interaktivní mapu rozmístění objektů na Znojemsku!
Řopíky byly kryty sousedem. Opevněné pásmo tvořil jeden až dva sledy souvislé palebné přehrady těchto řopíků. První sled kladl nepříteli hlavní odpor, druhý sled měl za úkol posilovat sled první, tvořil také souvislou palebnou přehradu. Oba sledy byly od sebe vzdáleny 100 až 600 m. Palebné vějíře obou sledů se vzájemně křížily a vytvářely neprostupnou přehradu. Stavba těchto objektů byla relativně jednoduchá a probíhala rychle.
Objekty byly budovány ve dvou základních odolnostech. První odolnost normální měla odolávat jednomu zásahu 10 cm granátu. Druhá zesílená odolnost se budovala na exponovaných místech a měla odolávat jednomu zásahu až do ráže 15 cm.
Klasikou byl oboustranný řopík typ A-160 (číslo za pomlčkou udává úhel os střílen ve stupních). Obrázek zobrazuje jednostranný typ D1 (střílna vpravo), typ D2 (vlevo). Typ E byl určený pro čelní palby.
Řopíky byly vyprojektovány v základních typech: A, B, C, D, E, a od těch se poté odvíjely další různé modifikace.
LO vz. 37
Jelikož některé dělostřelecké tvrze a objekty těžkého opevnění nebyly v roce 1938 ještě plně dokončeny spočívala by tíha naší obrany na okolo sedmi tisících k boji připravených lehkých objektech. Doktrína lehkých objektů vycházela z představ vojenského velení o charakteru budoucí války na základě války minulé. Při pozičních bojích a obraně by byl hlavní důraz kladen na polní opevnění, skrývající nejúčinnější zbraň této války – těžký kulomet, schopný zastavit jakýkoliv útok nekrytých jednotek protivníka. Jednotlivé objekty nebo jejich formace rovněž chránily důležité křižovatky, mosty, či železniční tratě.
Velikost osádek závisela na počtu kulometů v objektu a kolísala od dvou do šesti mužů (střelec a pomocník ke každému kulometu). Hlavní zbraní byl lehký nebo těžký kulomet.
Těžký kulomet ZB-53 vzor 37
Kulomet se v předválečném období vyráběl ve třech verzích: pěchotní (tato verze mohla být používána v lehkém opevnění), pro těžké opevnění s těžkou nežebrovanou hlavní (označení „O“) a pro útočnou vozbu (označení „ÚV“). Dále ještě bylo odlišné provedení exportních kulometů dle požadavků zákazníka. Například kulomet Besa (Birmingham Small Arms Company - BSA) byl britskou verzí československého těžkého kulometu a tvořil nejrozšířenější kulometnou výzbroj britských tanků a obrněných vozidel v průběhu druhé světové války.
Kulomet vz.37 bylo možno upnout do lafety vz.37. V roce 1938 byla do výzbroje zavedena univerzální lafeta vz. 38, která také umožňovala uchycení kulometu TK vz. 37 do lehkého objektu.
Těžké i lehké objekty byly vybavovány těžkým kulometem ZB-53 vz.37. Jednalo se o vzduchem chlazenou zbraň s vysokou účinností palby, kterou vyvinula a vyráběla Zbrojovka Brno. Kulomet měl ráži 7,92 mm a používalo se v něm tehdy běžného puškového střeliva Mauser. Těchto zbraní byl dostatek, v září 1938 jich bylo ve skladech československé armády 7 144 kusů.
Těžký kulomet ZB 53 vz.37 s příslušenstvím.
Lehký kulomet vzor 26 (ZB-26)
Tento kulomet byl nejrozšířenější automatickou zbraní armády, sloužil jak u pěchoty, tak i v útočné vozbě a opevnění jako hlavní i pomocná zbraň. Jednalo se o vzduchem chlazený lehký kulomet s ráží 7,92 mm. Mezi vojáky byl oblíbený svoji jednoduchostí a snadným ovládáním.
Kulomet vz. 26 bylo možno upnout do univerzální lafety vz. 37. Bylo však nutno sejmout dvojnožku a objímku pístové trubice roztáhnout a lužka přesunout na pístovou trubici... Hlaveň kulometu bylo možno vyměnit přímo v zalafetované zbrani. Uchycování lehkého kulometu do lafety byl však zbytečný luxus, pro běžné střelecké úkony stačil tzv. improvizovaný závěs LK vz. 26. Závěs se jednoduše zajistil ve spodním oku střílny (výstroj a vybavení LO) a kulomet (bez dvojnožky) se do něj uchytil.
Zásobování střelivem se provádělo schránkovým zásobníkem na 20 ran. Hlaveň bylo nutno měnit po 200 ranách nepřetržité střelby. Kvalitní konstrukce ZB-26 umožnila jeho úspěšný vývoz.
Licenci na výrobu kulometu zakoupily také Britové a začali zbraň produkovat ve své zbrojovce v Enfieldu. Spojením názvů Brno a Enfield vzniklo pojmenování BREN, pod kterým se kulomet proslavil na bojištích druhé světové války. V průběhu války byla zahájena výroba i v Kanadě, Austrálii a Indii. Kvality kulometu bohužel ocenil i německý Wehrmacht. Náš lehký kulomet byl ve výzbroji pěchotních jednotek, opevněných objektů v pohraničí a obrněných vozidel (Bren gun carrier).
Schéma lehkého kulometu ZB vz.26, vyráběného Brity pod označením Bren.
Podle zdrojů na netu vycházel BREN z našeho kulometu vz. 26, který byl však modifikován pro anglické střelivo .303 - ráže 7,7 mm. Resp. šlo o licenci kulometu ZGB-33, což je upravený kulomet vz. 26. Postupem času díky válečným zkušenostem a snaze o masovou výrobu byl BREN upravován (např. jednodušší hlaveň). ZB vz. 26 měl ráži 7,92 mm, poválečný vz. 52 měl ráži 7,62 mm.
A přidávám nějaké odkazy:
http://en.wikipedia.org/wiki/Bren_gun
http://www.rt66.com/~korteng/SmallArms/bren.htm
http://www.quarterbore.com/weapons/bren_mk1.htm
Koncem roku 1936, bylo zřejmé, že bude potřeba vytvořit souvislou linii obrany i v místech kde ještě není, nebo se neplánovalo těžké opevnění. K tomuto účelu byly vyprojektovány betonová kulometná hnízda, resp. lehké objekty. Pevnůstky nebyly nejdříve stavěny v liniích, ale spíše nahodile na místech odkud bylo možno postřelovat důležité komunikace. Stavěly se jak přímo na hranicích, tak i ve vnitrozemí na zárodcích budoucích záchytných příček.
Lehké opevnění vzor 36
Objekty měly dobré maskování a byly skoro zapuštěny do terénu (povětšinou byly situován na svahu k nepříteli), ale střílny vytvarované v betonu byly díky větším rozměrům poměrně zranitelné.
Musíme však odlišovat dva zcela jiné způsoby provedení lehkého objektu vz. 36 a to objekty stavěné u ZVV (Zemské vojenské velitelství) Praha a u ZVV Brno. Zcela specifickými objekty jsou LO vz. 36, budované u ZVV Bratislava. Výbava objektů na jižní Moravě, tedy budovaných ZVV Brno, byla obohacena o granátové skluzy, šlapací ventilátor a do objektů se vstupovalo šachtičkou. Objekty měly rovněž poněkud odlišný tvar – střecha se snižuje od čelní směrem k týlové stěně.
Objekt, který postřeloval postupující nepřátelskou jednotku bylo možno vyřadit z boje přesným zásahem z kanónu aniž by se objekt svými kulomety s dostřelem kolem 2,5 km mohl nějak účinně bránit. Poměrně slabá čelní stěna nebyla schopna odolat zásahu z děla větší ráže a vezmeme-li v úvahu, že střílny tvořily kolem 40 % plochy čelní stěny, byla životnost objektu v boji silně omezená.
Lehký objekt vz.36 typ A se dvěma střílnami vyzbrojeny těžkými kulomety vz.37.
Střílny mohly být uzavřeny dvojicí 30 mm ocelových posuvných uzávěrů opatřených úzkým pozorovacím průzorem. S lafetací nebylo počítáno a zbraň byla umístěna na dřevěném stolku pod střílnou. Stolky se při střelbě nadměrně otřásaly, čímž trpěla její přesnost. Některé útvary se proto pokoušely o výrobu improvizovaných lafet. Systémově byl tento problém řešen až v roce 1938, kdy se v Královopolské strojírně v Brně nechalo vyrobit 500 speciálních lafet. Z nich se do září 1938 dostalo do pevnůstek pouze 240 kusů.
Výzbroj mohly tvořit těžké kulomety nebo lehké kulomety. V pevnůstkách chybělo jakékoliv ventilační zařízení, proto při déle trvající střelbě mohlo dojít k zamoření interiéru zplodinami z vystřelených nábojnic. Větrat se dalo pouze otevřenými jednoduchými plechovými vchodovými dvířky v týlové stěně objektu, což bylo při útoku z týlu velmi nebezpečné, případně bylo možné bojovat v plynových maskách.
Výhodou objektů vz. 36 byla finanční nenáročnost díky jednoduché konstrukci a omezenému množství vnitřního vybavení. Malé rozměry také snižovaly pravděpodobnost zásahu nepřátelským ostřelováním. Nevýhody ovšem převažovaly a proto se projektanti ŘOPu snažili za šestatřicítku najít kvalitnější náhradu, kterou se stalo lehké opevnění vz. 37. Postaveno bylo celkem okolo 800 kusů těchto objektů.
Lehké opevnění vzor 37
Řopík je lidový název pro železobetonový odolný objekt lehkého opevnění vzor 37 budovaného v rámci výstavby československého opevnění. Lidové označení "Řopík" vzniklo již v druhé polovině třicátých let podle zkratky ŘOP (Ředitelství opevňovacích prací). ŘOP výstavbu řídilo a zadávalo externím stavebním firmám.
U lehkého objektu vzor 37 si všimněte přední strany od nepřítele zasypané lomovým kamenem, který znásoboval ochranu proti nepřátelskému postřelování. Nebo ochrany z druhé strany, střílna a zalomení vstupu.
Zbraně (1-2 lehké nebo těžké kulomety), byly osazeny v lafetách v ocelolitinových střílnách. Vstup byl opatřen mříží a jedněmi pancéřovými dveřmi. V zalomeném meziprostoru byl vstup chráněn vchodovou střílnou.
Ruční ventilátor zajišťoval dodávku čerstvého vzduchu a chránil tak osádku v počtu 3 až 7 mužů před zadušením zplodinami vzniklými při střelbě. K obraně nepostřelovaných částí týlu sloužil granátový skluz a k pozorování a signalizaci jeden, nebo dva periskopy ve stropu pevnůstky. Konstrukce objektu byla železobetonová o síle čelní stěny a stropu 80 nebo 120 cm (normální nebo zesílená modifikace). Ze strany nepřítele byla navíc pevnůstka opatřena kamennou rovnaninou a zemním záhozem, který objekt dále zodolňoval a maskoval. Díky všem opatřením odolával objekt vz. 37 zásahům střel ráže 105 mm v normálním, nebo 155 mm v zesíleném provedení.
Klikni a uvidíš reálnou interaktivní mapu rozmístění objektů na Znojemsku!
Řopíky byly kryty sousedem. Opevněné pásmo tvořil jeden až dva sledy souvislé palebné přehrady těchto řopíků. První sled kladl nepříteli hlavní odpor, druhý sled měl za úkol posilovat sled první, tvořil také souvislou palebnou přehradu. Oba sledy byly od sebe vzdáleny 100 až 600 m. Palebné vějíře obou sledů se vzájemně křížily a vytvářely neprostupnou přehradu. Stavba těchto objektů byla relativně jednoduchá a probíhala rychle.
Objekty byly budovány ve dvou základních odolnostech. První odolnost normální měla odolávat jednomu zásahu 10 cm granátu. Druhá zesílená odolnost se budovala na exponovaných místech a měla odolávat jednomu zásahu až do ráže 15 cm.
Klasikou byl oboustranný řopík typ A-160 (číslo za pomlčkou udává úhel os střílen ve stupních). Obrázek zobrazuje jednostranný typ D1 (střílna vpravo), typ D2 (vlevo). Typ E byl určený pro čelní palby.
Řopíky byly vyprojektovány v základních typech: A, B, C, D, E, a od těch se poté odvíjely další různé modifikace.
LO vz. 37
Jelikož některé dělostřelecké tvrze a objekty těžkého opevnění nebyly v roce 1938 ještě plně dokončeny spočívala by tíha naší obrany na okolo sedmi tisících k boji připravených lehkých objektech. Doktrína lehkých objektů vycházela z představ vojenského velení o charakteru budoucí války na základě války minulé. Při pozičních bojích a obraně by byl hlavní důraz kladen na polní opevnění, skrývající nejúčinnější zbraň této války – těžký kulomet, schopný zastavit jakýkoliv útok nekrytých jednotek protivníka. Jednotlivé objekty nebo jejich formace rovněž chránily důležité křižovatky, mosty, či železniční tratě.
Velikost osádek závisela na počtu kulometů v objektu a kolísala od dvou do šesti mužů (střelec a pomocník ke každému kulometu). Hlavní zbraní byl lehký nebo těžký kulomet.
Těžký kulomet ZB-53 vzor 37
Kulomet se v předválečném období vyráběl ve třech verzích: pěchotní (tato verze mohla být používána v lehkém opevnění), pro těžké opevnění s těžkou nežebrovanou hlavní (označení „O“) a pro útočnou vozbu (označení „ÚV“). Dále ještě bylo odlišné provedení exportních kulometů dle požadavků zákazníka. Například kulomet Besa (Birmingham Small Arms Company - BSA) byl britskou verzí československého těžkého kulometu a tvořil nejrozšířenější kulometnou výzbroj britských tanků a obrněných vozidel v průběhu druhé světové války.
Kulomet vz.37 bylo možno upnout do lafety vz.37. V roce 1938 byla do výzbroje zavedena univerzální lafeta vz. 38, která také umožňovala uchycení kulometu TK vz. 37 do lehkého objektu.
Těžké i lehké objekty byly vybavovány těžkým kulometem ZB-53 vz.37. Jednalo se o vzduchem chlazenou zbraň s vysokou účinností palby, kterou vyvinula a vyráběla Zbrojovka Brno. Kulomet měl ráži 7,92 mm a používalo se v něm tehdy běžného puškového střeliva Mauser. Těchto zbraní byl dostatek, v září 1938 jich bylo ve skladech československé armády 7 144 kusů.
Těžký kulomet ZB 53 vz.37 s příslušenstvím.
Lehký kulomet vzor 26 (ZB-26)
Tento kulomet byl nejrozšířenější automatickou zbraní armády, sloužil jak u pěchoty, tak i v útočné vozbě a opevnění jako hlavní i pomocná zbraň. Jednalo se o vzduchem chlazený lehký kulomet s ráží 7,92 mm. Mezi vojáky byl oblíbený svoji jednoduchostí a snadným ovládáním.
Kulomet vz. 26 bylo možno upnout do univerzální lafety vz. 37. Bylo však nutno sejmout dvojnožku a objímku pístové trubice roztáhnout a lužka přesunout na pístovou trubici... Hlaveň kulometu bylo možno vyměnit přímo v zalafetované zbrani. Uchycování lehkého kulometu do lafety byl však zbytečný luxus, pro běžné střelecké úkony stačil tzv. improvizovaný závěs LK vz. 26. Závěs se jednoduše zajistil ve spodním oku střílny (výstroj a vybavení LO) a kulomet (bez dvojnožky) se do něj uchytil.
Zásobování střelivem se provádělo schránkovým zásobníkem na 20 ran. Hlaveň bylo nutno měnit po 200 ranách nepřetržité střelby. Kvalitní konstrukce ZB-26 umožnila jeho úspěšný vývoz.
Licenci na výrobu kulometu zakoupily také Britové a začali zbraň produkovat ve své zbrojovce v Enfieldu. Spojením názvů Brno a Enfield vzniklo pojmenování BREN, pod kterým se kulomet proslavil na bojištích druhé světové války. V průběhu války byla zahájena výroba i v Kanadě, Austrálii a Indii. Kvality kulometu bohužel ocenil i německý Wehrmacht. Náš lehký kulomet byl ve výzbroji pěchotních jednotek, opevněných objektů v pohraničí a obrněných vozidel (Bren gun carrier).
Schéma lehkého kulometu ZB vz.26, vyráběného Brity pod označením Bren.
Podle zdrojů na netu vycházel BREN z našeho kulometu vz. 26, který byl však modifikován pro anglické střelivo .303 - ráže 7,7 mm. Resp. šlo o licenci kulometu ZGB-33, což je upravený kulomet vz. 26. Postupem času díky válečným zkušenostem a snaze o masovou výrobu byl BREN upravován (např. jednodušší hlaveň). ZB vz. 26 měl ráži 7,92 mm, poválečný vz. 52 měl ráži 7,62 mm.
A přidávám nějaké odkazy:
http://en.wikipedia.org/wiki/Bren_gun
http://www.rt66.com/~korteng/SmallArms/bren.htm
http://www.quarterbore.com/weapons/bren_mk1.htm
