PALBA.CZ

Eichmannův podřízený - Rudolf Höss

Rudolf František Ferdinand Höss, narozený dne 25.11.1900 v Baden-Badenu, syn Františka Xavera Hösse a Pavlíny Speckové, vyrůstal v blahobytu, otec i matka byli velmi pobožnými katolíky. Otec byl původně důstojník z povolání v německém koloniálním vojsku, pro zranění vystoupil z armády a stal se obchodníkem. Zemřel v přesvědčení, že syn Rudolf se stane najisto knězem. Matka i jeho sestry se snažily, aby se otcovo přání splnilo. Rudolf však rozhodl jinak.

Za první světové války, 1. srpna 1916, utekl z domova až do Turecka a stal se v necelých šestnácti letech nejmladším členem armády na palestinské frontě. I přes své mládí byl později povýšen na poddůstojníka a byl pověřen velením 3. jezdecké divize. Domů se vrátil až po skončení války roku 1919.

Pro nové neustálé naléháni matky i sester, aby se stal knězem, opustil znovu domov a vstoupil do Východních pruských dobrovolných sborů, později se stal členem baltického Freikorpsu.

V roce 1921 vystoupil z katolické církve. O rok později se stal členem NSDAP a poprvé se setkal s Adolfem Hitlerem.

V roce 1923 se zúčastnil vraždy Waltera Kadowa, který prozradil jednoho člena Freikorpsu francouzským úřadům. Za to byl odsouzen 15. března 1924 k desetiletému žaláři. Odseděl si čtyři roky ve věznici Brandenburg, roku 1928 byl v amnestii propuštěn a stal se zemědělcem. Téhož roku se oženil s Hedvikou, se kterou měl na konci WW2 pět dětí.

V nacistické straně se seznámil s Himmlerem a na jaře roku 1933 vstoupil do SS, kde zorganizoval zvláštní jezdecký oddíl. V červnu 1934 ho Himmler viděl při přehlídce esesácké jednotky a vybral ho pro službu v koncentračním táboře v Dachau. Tam se stal Höss zakrátko instruktorem, později blokführerem a raportführerem. Jeho praxe pokračovala v Sachsenhausenu, kde byl pobočníkem velitele tábora Hermanna Baranowského.

V dubnu 1940 byl Höss poslán do Osvětimi. Himmlerem byl pověřen, aby založil koncentrační tábor, který bude schopen sloužit jako nástroj teroru a vyhlazování Poláků, později největší nacistický koncentrační tábor, známý v celém světě pod jménem „Auschwitz". Höss byl nucen zvýšit několikanásobně kapacitu tábora, a tak v roce 1941 ve 3 km vzdálené vesnici Březinka zahájil výstavbu druhého tábora, později nazvaného KL Auschwitz II - Birkenau a v roce 1942 v Monowicích u Osvětimi nechal vedle závodů IG Farbenindustrie vystavět KL Auschwitz III. V létě 1941 předal Himmler Hössovi příkaz vybudovat v Osvětimi centrum masového vraždění Židů. Velitelé tábora pomocí experimentů zkoumali spolehlivý, rychlý a samozřejmě levný způsob vraždění lidí. Střílení vězňů bylo příliš nákladné, zplynování oxidem uhelnatým z výfukových plynů automobilů se také neosvědčilo, bylo drahé a pomalé. První plynová komora byla zřízena v Osvětimi I. V ní byly v září 1941 poprvé vyzkoušeny a ověřeny vražedné účinky cyklonu B (Modrého kříže) - šlo o jed na bázi kyanidu, původně deratizační prostředek, který na vzduchu sublimuje a způsobuje velmi rychlou otravu a smrt. Později byly v Birkenau postaveny čtyři velké plynové komory, v nichž mohlo být denně zavražděno na šest tisíc lidí. Plynové komory byly maskovány jako sprchy, které měly oběti přesvědčit, že jde o desinfekční opatření, kterým musejí projít dříve, než budou posláni na práci v táboře.

8. května 1944 Höss zprostředkoval vraždu 430 000 maďarských Židů. Za tento čin obdržel Rytířský kříž s meči a byl vyznamenán jako skutečný průkopník „báječných“ nápadů a výukových metod.

29. července 1944 předal vedení tábora Richardu Baerovi a odjel do Berlína. Po skončení války se skrýval pod falešným jménem Franz Lang na venkově, kde pracovat jako čeledín na statku. 11. března 1946 byl vypátrán a zatčen Angličany. Byl vyslýchán a předán norimberskému soudu. Tam vypovídal jako svědek, potom byl předán polským soudům.

Höss byl jedním z mála nacistů, který před soudem nezapíral svou vinu a přiznal se k činům plně a podrobně. Svou vinu se snažil zmenšit jedině tím, že prý poslouchal pouze rozkazy z Berlína. Tím ji ovšem nezmenšil, nýbrž jenom potvrdil vinu nacistické vlády. Před soudem neprojevil žádnou lítost, klidně a pozorně, s tužkou v ruce sledoval svědectví bývalých vězňů, věcně opravoval podrobnosti a dokonce vysvětlil některé záhady. Nezapřel se v něm poslušný a důkladný německý měšťák, v jejichž řadách našli nacisté fanatické stoupence své teorie o nadřazenosti germánské rasy.

Anglický pozorovatel se před varšavským tribunálem Hösse zeptal, splnil-li by také Himmlerův rozkaz, aby zabil svou ženu a děti. Höss odpověděl, že by tak učinil.

Od října 1946 do dubna 1947 napsal během pobytu ve vězení v Krakowě své memoáry, které vyšly pod názvem „Kommandant in Auschwitz: Autobiographische Aufzeichnungen des Rudolf Höss“.

Varšavský nejvyšší tribunál odsoudil dne 2. dubna 1947 Hösse za mučení a násilné usmrcení miliónů lidí, za olupováni, spojené se znesvěcováním mrtvol, za pokusy na živých lidech a za zneuctění lidské důstojnosti. Tam, kde dříve hynuly milióny nevinných lidi, na místě zřícených krematorií, byl 16. dubna 1947 jejich vrah pověšen.

Za případné chyby se předem omlouvám.

Dovolil jsem si přidat foto z našeho Albumu ze sekce "hádejte lidi a místa", kde Lena jediná Hösse poznala. Já osobně jsem nevěděl, ale hodně je podle mě podobný Rommelovi. Ad foto číslo 1 a toto foto....

Takže: Höss se svým nejvyšším šéfem....

Děkuji za článek, o Hössovi jsem tolik nevěděl, dobře napsané a zajímavé.

Jinak pro Radara: To teda chudák Rommel!

Lena:Vím že se omlouváš,ale nemůžu si u pár věcí pomoci.
Za prvé,zmiňuješ,že v šestnácti letech vstoupil do armády,stal se poddůstojníkem a do roku 1919,se stal velitelem Jezdecké divize.To je trochu přitažené za vlasy,aby během 3 let od 16-19 roků se vypracoval na funkci velitele divize...
Dále bych měl poznámku k tomu Rytířskému kříži s meči,určitě šlo o Rytířský kříž Válečného záslužného kříže,nikoliv o toto válečné vyznamenání,dost mě zarazilo,že zrovna Höss by byl mezi necelými stošedesáti držiteli tohoto vysokého vyznamenání.

Ale jinak hezký článek,jen tak dál Leno!

Pekný článeček, Leno.

radar:

Kdybych tak uměl takhle psát...

Radola: To s tím povýšením máš pravděpodobně pravdu. V jedné (neoficiální) biografii píší, že se stal velitelem jezdecké divize, ovšem v jiné uvádí, že byl připojen k 3. jezdecké divizi, které velel turecký plukovník Essad Bey. Ta druhá je tedy asi ta správná.... Za tuto chybu se tedy omlouvám...

Něco podobného je to vyznamenání. Tuto informaci jsem opsala z anglického článku, kde píší: " He received the Knight´s Cross with Swords ..." Přeložila jsem to tedy volně, poněvadž nemám přehled za jaké činy dostávali toto vyznamenání. Nepopírám, že tento zdroj obsahuje nepřesné informace ...

Radar:Proboha,co by Rommel dělal v uniformě majora SS?

Lena:Co se týče překladů,nemusejí být správné ani originály,od toho jsme tu my,abychom tyto "nevzdělance" opravily:-)

Radola Gajda: To vím taky. Ku*a já říkal že je mu jen podobnej ty vědče!

další fotka Hösse.

No tak tady už mu podobnej neni :-)

Pro srovnámí Rommel:

Kdyby to někoho zajímalo, tak přikládám rozsudek, který vydal Varšavský nejvyšší tribunál roku 1947 ...

Č. spisu NNS 4/46
Dne 2.4.1947

[align=center]Rozsudek ve jménu Polské republiky[/align]

za předsednictví soudce NNS - dr. Alfréda Eimera
za účasti soudců NNS - Witolda Kutznera, dr. Josefa Zembate
a přísedících, poslanců zákonodárného sněmu - Michaela Gwiazdowicze,
Vincence Kepczyňského, Alexandra Olchovicze, Františka Zmijewského
za přítomnosti prokurátorů NNS - dr. Tadeáše Cypriana, Mieczyslawa Siewierského
a soudních zapisovatelů, praktikantů - Ireny Zmyslowské, Bohdana Rentflajsze

vyšetřoval ve Varšavě v době od 11. do 29.3.1947 věc Rudolfa Františka Ferdinanda Hösse, narozeného dne 25.11.1900 v Baden-Badenu, ženatého, otce pěti dětí, věřícího, německého občana, toho času uvězněného ve Varšavě, obžalovaného, že:

I. ode dne 1.9.1939 do května 1945 na územ i Německé říše a od 1.5.1940 do září 1944 kromě toho na obsazeném území Polské republiky měl účast v zločinné organizaci, zvané Národně socialistická německá dělnická strana (NSDAP), která si vytkla za cíl podmanění jiných národů plánováním, organizováním a prováděním zločinů proti míru, zločinů válečných a zločinů proti lidskosti, jmenovitě v Ochranných štafetách (Schutzstaffein - SS).

II. V době od 1.5.1940 do konce října 1943 byl velitelem koncentrační ho tábora v Osvětimi, který celý založil a rozšiřoval, na obsazeném území Polské republiky; a v době od prosince 1943 do května 1945 byl šéfem úřadu D.I. v Hlavním hospodářském a správním úřadě SS, přičemž v červnu, červenci a srpnu 1944 byl nadto velitelem posádky SS v Osvětimi. Jako jeden ze spolutvůrců německého hitlerovského systému trýznění a vyhlazování národů v koncentračních táborech a vyhlazovacích místech, určených pro tento cíl, řídil praktické uplatňování tohoto systému v podřízeném mu osvětimském táboře na osobách z polského a židovského civilního obyvatelstva a také z mnoha jiných národností, které bydlely na Německem okupovaných územích Evropy, i na sovětských válečných zajatcích. Tímto způsobem, buď osobně, nebo prostřednictvím svého podřízeného táborového personálu uváženě:

1. připravil z uvedených osob o život:

a) asi 300 000 vězňů tábora, kteří v něm byli vedeni v evidenci,

b) asi 3 000 000 lidí, hlavně Židů, kteří byli přivezeni do tábora transporty z různých evropských zemí za účelem okamžitého usmrcení, a kteří proto nebyli vykazováni v táborové evidenci,

c) asi 12 000 sovětských zajatců, vsazených do koncentračního tábora proti předpisům mezinárodního práva o nakládání se zajatci, a to udušením v plynových komorách, zřízených v táboře, zastřelením a v jednotlivých případech oběšením, smrtelnými fenolovými injekcemi nebo lékařskými pokusy, které přivodily smrt, soustavným postupným vyhladověním, vytvářením zvláštních životních podmínek v táboře, které vyvolávaly všeobecnou úmrtnost, nadměrnou prací vězňů a bestiálním zacházením s nimi ze strany táborové posádky, které s sebou neslo okamžitou smrt, nebo těžké ublížení na těle.

2. Týral vězně, zavřené v táboře:

a) tělesně -tím, že pro ně byly vytvořeny zvláštní' ubytovací podmínky, jež způsobily tělesné obtíže a útrapy a zhoršovaly nemoci, a zejména mučením vězňů při výsleších a nelidským systémem táborových trestů; a nadto:

b) morálně - ponižováním, skutkem i slovem, lidské důstojnosti vězňů, zvláště žen, a násilným donucováním, aby snášeli všemožné utrpení a ponižování a celý táborový systém.

3. Řídil hromadné loupeže majetku, převážně šperků, šatstva a jiných cenných předmětů, odebraných osobám, dlícím v táboře, a zvláště těm, které byly vedeny přímo z transportu na smrt do plynových komor, nebo zabavených po osobách, zemřelých v táboře, což bylo často spojeno se zneuctěním tělesných schránek, jako bylo vytrhávání zlatých korunek z čelistí a ustřihování dlouhých ženských vlasů; tzn. jde o činy, předvídané: podle l - v čl. 4, § 1 dekretu ze dne 31.8.1944 ve znění novely ze dne 15.12.1946 (jednotný text Sbírky zákonů Polské republiky č. 69), a podle II-které mají charakter trvalé zločinnosti-v čl. 1 ods. 2 a čl. 2 téhož dekretu, ve spojitosti s ČI. 225, 235 § 1, 236 § 1, 246, 248, 259 trest. žák. z r. 1932, a podléhající trestu z čl. 1 téhož dekretu - na základě čl. 6, ods. 2,8 a 14 dekretu ze dne 22.1.1946 (Sb. z. P. r. č. 5) ve zněn i dekretu ze dne 17.10.1946(Sb.z.P.r.č.59) uznává obžalovaného RUDOLFA FRANTIŠKA FERDINANDA HÖSSE vinným z toho, že:

I. ode dne 1. 9.1939 do května 1945 na území Německé říše a od května 1940 do září 1944 mimoto na obsazeném území Polské republiky měl účast na zločinné organizaci pod názvem Ochranné štafety (Schutzstaffein - SS), které sloužily Národně socialistické německé dělnické straně (NSDAP) k páchání válečných zločinů proti lidstvu a kterážto strana, k níž obžalovaný rovněž náležel, si vytkla za cíl podmanění jiných národů - a tedy zločiny z či. 4. dekretu ze dne 31.8.1944 ve znění novely ze dne 15.12.1946 (jednotný text: Sb. z. P. r. č. 69).

II. V době od 1.5.1940 do konce října 1943 byl velitelem koncentračního tábora v Osvětimi, který celý založil a rozšiřoval na obsazeném území Polské republiky, a potom v době od prosince 1943 do května 1945 byl šéfem úřadu D.I. v Hlavním hospodářském a správním úřadu SS, a přitom v červnu, červenci a srpnu 1944 byl velitelem posádky SS v Osvětimí. Jako takový byl jedním ze spolutvůrců německého hitlerovského systému trýznění a vyhlazování národů v koncentračních táborech a vyhlazovacích místech, určených pro tento cíl, řídil praktické uplatňování tohoto systému v podřízeném mu osvětimském táboře na osobách z polského a židovského civilního obyvatelstva a také z mnoha jiných národností, které bydlely na Německem okupovaných územích Evropy, i na sovětských válečných zajatcích. Tímto způsobem, buď osobně, nebo prostřednictvím svého podřízeného táborového personálu úmyslně:

1. měl účast na povraždění osob výše jmenovaných, a to:

a) asi 300 000 lidí, uvězněných v táboře, kteří v něm byli vedeni v evidenci,

b) blíže nezjistitelného počtu lidí, ale nejméně 2 500 000, hlavně Židů, kteří byli přivezeni do tábora transporty z různých zemí Evropy za účelem okamžitého usmrceni, a kteří proto nebyli vykazováni v táborové evidenci,

c) nejméně 12 000 sovětských zajatců, vsazených do koncentračního

tábora proti předpisům mezinárodního práva o nakládání se zajatci, např. udušením v plynových komorách, upálením zaživa, zastřelením a smrtelnými injekcemi,lékařskými pokusy, vyhladověním, vytvářením zvláštních životních podmínek v táboře, které vyvolávaly všeobecnou úmrtnost, atd.

2. poškozoval osoby z civilního obyvatelstva, od vojska, a válečné zajatce, a to:

a) udržováním těchto v otrockém stavu, spojeném s vězením v uzavřeném táboře, a nejrozmanitějším trýzněním tělesným i morálním, jako je moření hladem, nucení k práci nad síly, mučení, ukládání nelidských trestů, vyvolávání těžkých onemocnění, urážení lidské důstojnosti, atd;

b) účastí na hromadných loupežích majetku, převážně šperků, šatstva a jiných cenných předmětů, odebíraných osobám, které přicházely do tábora a zvláště těm, které byly voděny přímo z transportu na smrt do plynových komor, nebo zabavených po osobách, zemřelých v táboře, což bylo často spojeno se zneuctěním tělesných schránek, jako bylo vytrhávání zlatých korunek a protéz z čelistí a ustřihování ženských vlasů.

Těmito činy se dopustil zločinů podle či. 1 ods.1 a či. 2 vzpomenutého dekretu.

III. Odsuzuje obžalovaného RUDOLFA FRANTIŠKA FERDINANDA HÖSSE za výše uvedené činy podle či. 1 vzpomenutého dekretu při uplatnění čl. 33,§2 tr. zák.

k trestu smrti;

IV. Na základě čl. 7 vzpomenutého dekretu, při uplatnění čl. 52, § 2 tr. zák. stanoví navždy ztrátu čestných veřejných a občanských práv a propadnutí celého majetku odsouzeného. Výlohy za trestní proces ukládá státní pokladně.

Dopručuji knížku Roberta Merleho "Smrt je mým řemeslem". Imaginární autobiografie Rudolfa Hösse.

Nevíte někdo, jestli ta poprava byla veřejná ?

" V dubnu se Rudolf Höss do Osvětimi vrátil, dokonce do stejné budovy, kde kdysi pracoval. Tentokrát byl ale zavřený do cely v suterénu budovy velitelství a neseděl za svým stolem v kanceláři v prvním patře. Bylo totiž považováno za vhodné, aby muž, který dohlížel na vraždu více než milionu
lidí v Osvětimi, byl popraven na místě svých zločinů. V původně určený den popravy však nastaly problémy. Přišlo ji sledovat několik tisíc lidí, v mnoha případech se jednalo o bývalé vězně. Atmosféra zhoustla a lidé začali tlačit na dřevěný plot, který tam byl vybudován, aby je zadržel. Podle Stanislawa Hantze, bývalého vězně který se shromáždění zúčastnil, v davu vládl pocit, že zde Hösse zlynčují. Zaslechl mručení. Co by asi vojáci , kteří tam stojí na stráži, udělali kdyby lidé pronikli přes plot? Stříleli by ? Situace se natolik vyhrotila, že Höss nebyl vyveden ze své cely. Místo toho byl proveden úskok. Vojáci odešli a potom doprovázeli auto, v němž byl podle všeobecného mínění odvážen Höss. Ten ale nikam neodjel. Z"stal v cele přes noc a ven byl vyveden až druhý den ráno. Místo rozhněvaných davů se Rudolf Höss znovu připravoval na smrt před hrstkou lidí. "Protože jsem ho znal jako pevného stoupence ncismu, myslel jsem si,když stoupal do schodů na šibenici, že něco řekne, "vypráví Stanislaw Hantz, jedn z mála, kteří popravě přihlíželi " myslel jsem, že nějakým prohlášením oslaví nacistickou ideologii, kvůli které umíral. Ale nestalo se tak. Neřekl ani slovo."
Hössův konec byl rychlý. Přesně naopak jako si to přáli lidé, kteří dlouhá léta trpěli v táboře. "

Laurence Rees
Osvětim - nacisté a konečné řešení