Rudolf Höss
Napsal: 25/3/2005, 00:03
Eichmannův podřízený - Rudolf Höss
Rudolf František Ferdinand Höss, narozený dne 25.11.1900 v Baden-Badenu, syn Františka Xavera Hösse a Pavlíny Speckové, vyrůstal v blahobytu, otec i matka byli velmi pobožnými katolíky. Otec byl původně důstojník z povolání v německém koloniálním vojsku, pro zranění vystoupil z armády a stal se obchodníkem. Zemřel v přesvědčení, že syn Rudolf se stane najisto knězem. Matka i jeho sestry se snažily, aby se otcovo přání splnilo. Rudolf však rozhodl jinak.
Za první světové války, 1. srpna 1916, utekl z domova až do Turecka a stal se v necelých šestnácti letech nejmladším členem armády na palestinské frontě. I přes své mládí byl později povýšen na poddůstojníka a byl pověřen velením 3. jezdecké divize. Domů se vrátil až po skončení války roku 1919.
Pro nové neustálé naléháni matky i sester, aby se stal knězem, opustil znovu domov a vstoupil do Východních pruských dobrovolných sborů, později se stal členem baltického Freikorpsu.
V roce 1921 vystoupil z katolické církve. O rok později se stal členem NSDAP a poprvé se setkal s Adolfem Hitlerem.
V roce 1923 se zúčastnil vraždy Waltera Kadowa, který prozradil jednoho člena Freikorpsu francouzským úřadům. Za to byl odsouzen 15. března 1924 k desetiletému žaláři. Odseděl si čtyři roky ve věznici Brandenburg, roku 1928 byl v amnestii propuštěn a stal se zemědělcem. Téhož roku se oženil s Hedvikou, se kterou měl na konci WW2 pět dětí.
V nacistické straně se seznámil s Himmlerem a na jaře roku 1933 vstoupil do SS, kde zorganizoval zvláštní jezdecký oddíl. V červnu 1934 ho Himmler viděl při přehlídce esesácké jednotky a vybral ho pro službu v koncentračním táboře v Dachau. Tam se stal Höss zakrátko instruktorem, později blokführerem a raportführerem. Jeho praxe pokračovala v Sachsenhausenu, kde byl pobočníkem velitele tábora Hermanna Baranowského.
V dubnu 1940 byl Höss poslán do Osvětimi. Himmlerem byl pověřen, aby založil koncentrační tábor, který bude schopen sloužit jako nástroj teroru a vyhlazování Poláků, později největší nacistický koncentrační tábor, známý v celém světě pod jménem „Auschwitz". Höss byl nucen zvýšit několikanásobně kapacitu tábora, a tak v roce 1941 ve 3 km vzdálené vesnici Březinka zahájil výstavbu druhého tábora, později nazvaného KL Auschwitz II - Birkenau a v roce 1942 v Monowicích u Osvětimi nechal vedle závodů IG Farbenindustrie vystavět KL Auschwitz III. V létě 1941 předal Himmler Hössovi příkaz vybudovat v Osvětimi centrum masového vraždění Židů. Velitelé tábora pomocí experimentů zkoumali spolehlivý, rychlý a samozřejmě levný způsob vraždění lidí. Střílení vězňů bylo příliš nákladné, zplynování oxidem uhelnatým z výfukových plynů automobilů se také neosvědčilo, bylo drahé a pomalé. První plynová komora byla zřízena v Osvětimi I. V ní byly v září 1941 poprvé vyzkoušeny a ověřeny vražedné účinky cyklonu B (Modrého kříže) - šlo o jed na bázi kyanidu, původně deratizační prostředek, který na vzduchu sublimuje a způsobuje velmi rychlou otravu a smrt. Později byly v Birkenau postaveny čtyři velké plynové komory, v nichž mohlo být denně zavražděno na šest tisíc lidí. Plynové komory byly maskovány jako sprchy, které měly oběti přesvědčit, že jde o desinfekční opatření, kterým musejí projít dříve, než budou posláni na práci v táboře.
8. května 1944 Höss zprostředkoval vraždu 430 000 maďarských Židů. Za tento čin obdržel Rytířský kříž s meči a byl vyznamenán jako skutečný průkopník „báječných“ nápadů a výukových metod.
29. července 1944 předal vedení tábora Richardu Baerovi a odjel do Berlína. Po skončení války se skrýval pod falešným jménem Franz Lang na venkově, kde pracovat jako čeledín na statku. 11. března 1946 byl vypátrán a zatčen Angličany. Byl vyslýchán a předán norimberskému soudu. Tam vypovídal jako svědek, potom byl předán polským soudům.
Höss byl jedním z mála nacistů, který před soudem nezapíral svou vinu a přiznal se k činům plně a podrobně. Svou vinu se snažil zmenšit jedině tím, že prý poslouchal pouze rozkazy z Berlína. Tím ji ovšem nezmenšil, nýbrž jenom potvrdil vinu nacistické vlády. Před soudem neprojevil žádnou lítost, klidně a pozorně, s tužkou v ruce sledoval svědectví bývalých vězňů, věcně opravoval podrobnosti a dokonce vysvětlil některé záhady. Nezapřel se v něm poslušný a důkladný německý měšťák, v jejichž řadách našli nacisté fanatické stoupence své teorie o nadřazenosti germánské rasy.
Anglický pozorovatel se před varšavským tribunálem Hösse zeptal, splnil-li by také Himmlerův rozkaz, aby zabil svou ženu a děti. Höss odpověděl, že by tak učinil.
Od října 1946 do dubna 1947 napsal během pobytu ve vězení v Krakowě své memoáry, které vyšly pod názvem „Kommandant in Auschwitz: Autobiographische Aufzeichnungen des Rudolf Höss“.
Varšavský nejvyšší tribunál odsoudil dne 2. dubna 1947 Hösse za mučení a násilné usmrcení miliónů lidí, za olupováni, spojené se znesvěcováním mrtvol, za pokusy na živých lidech a za zneuctění lidské důstojnosti. Tam, kde dříve hynuly milióny nevinných lidi, na místě zřícených krematorií, byl 16. dubna 1947 jejich vrah pověšen.
Za případné chyby se předem omlouvám.

Rudolf František Ferdinand Höss, narozený dne 25.11.1900 v Baden-Badenu, syn Františka Xavera Hösse a Pavlíny Speckové, vyrůstal v blahobytu, otec i matka byli velmi pobožnými katolíky. Otec byl původně důstojník z povolání v německém koloniálním vojsku, pro zranění vystoupil z armády a stal se obchodníkem. Zemřel v přesvědčení, že syn Rudolf se stane najisto knězem. Matka i jeho sestry se snažily, aby se otcovo přání splnilo. Rudolf však rozhodl jinak.
Za první světové války, 1. srpna 1916, utekl z domova až do Turecka a stal se v necelých šestnácti letech nejmladším členem armády na palestinské frontě. I přes své mládí byl později povýšen na poddůstojníka a byl pověřen velením 3. jezdecké divize. Domů se vrátil až po skončení války roku 1919.
Pro nové neustálé naléháni matky i sester, aby se stal knězem, opustil znovu domov a vstoupil do Východních pruských dobrovolných sborů, později se stal členem baltického Freikorpsu.
V roce 1921 vystoupil z katolické církve. O rok později se stal členem NSDAP a poprvé se setkal s Adolfem Hitlerem.
V roce 1923 se zúčastnil vraždy Waltera Kadowa, který prozradil jednoho člena Freikorpsu francouzským úřadům. Za to byl odsouzen 15. března 1924 k desetiletému žaláři. Odseděl si čtyři roky ve věznici Brandenburg, roku 1928 byl v amnestii propuštěn a stal se zemědělcem. Téhož roku se oženil s Hedvikou, se kterou měl na konci WW2 pět dětí.
V nacistické straně se seznámil s Himmlerem a na jaře roku 1933 vstoupil do SS, kde zorganizoval zvláštní jezdecký oddíl. V červnu 1934 ho Himmler viděl při přehlídce esesácké jednotky a vybral ho pro službu v koncentračním táboře v Dachau. Tam se stal Höss zakrátko instruktorem, později blokführerem a raportführerem. Jeho praxe pokračovala v Sachsenhausenu, kde byl pobočníkem velitele tábora Hermanna Baranowského.
V dubnu 1940 byl Höss poslán do Osvětimi. Himmlerem byl pověřen, aby založil koncentrační tábor, který bude schopen sloužit jako nástroj teroru a vyhlazování Poláků, později největší nacistický koncentrační tábor, známý v celém světě pod jménem „Auschwitz". Höss byl nucen zvýšit několikanásobně kapacitu tábora, a tak v roce 1941 ve 3 km vzdálené vesnici Březinka zahájil výstavbu druhého tábora, později nazvaného KL Auschwitz II - Birkenau a v roce 1942 v Monowicích u Osvětimi nechal vedle závodů IG Farbenindustrie vystavět KL Auschwitz III. V létě 1941 předal Himmler Hössovi příkaz vybudovat v Osvětimi centrum masového vraždění Židů. Velitelé tábora pomocí experimentů zkoumali spolehlivý, rychlý a samozřejmě levný způsob vraždění lidí. Střílení vězňů bylo příliš nákladné, zplynování oxidem uhelnatým z výfukových plynů automobilů se také neosvědčilo, bylo drahé a pomalé. První plynová komora byla zřízena v Osvětimi I. V ní byly v září 1941 poprvé vyzkoušeny a ověřeny vražedné účinky cyklonu B (Modrého kříže) - šlo o jed na bázi kyanidu, původně deratizační prostředek, který na vzduchu sublimuje a způsobuje velmi rychlou otravu a smrt. Později byly v Birkenau postaveny čtyři velké plynové komory, v nichž mohlo být denně zavražděno na šest tisíc lidí. Plynové komory byly maskovány jako sprchy, které měly oběti přesvědčit, že jde o desinfekční opatření, kterým musejí projít dříve, než budou posláni na práci v táboře.
8. května 1944 Höss zprostředkoval vraždu 430 000 maďarských Židů. Za tento čin obdržel Rytířský kříž s meči a byl vyznamenán jako skutečný průkopník „báječných“ nápadů a výukových metod.
29. července 1944 předal vedení tábora Richardu Baerovi a odjel do Berlína. Po skončení války se skrýval pod falešným jménem Franz Lang na venkově, kde pracovat jako čeledín na statku. 11. března 1946 byl vypátrán a zatčen Angličany. Byl vyslýchán a předán norimberskému soudu. Tam vypovídal jako svědek, potom byl předán polským soudům.
Höss byl jedním z mála nacistů, který před soudem nezapíral svou vinu a přiznal se k činům plně a podrobně. Svou vinu se snažil zmenšit jedině tím, že prý poslouchal pouze rozkazy z Berlína. Tím ji ovšem nezmenšil, nýbrž jenom potvrdil vinu nacistické vlády. Před soudem neprojevil žádnou lítost, klidně a pozorně, s tužkou v ruce sledoval svědectví bývalých vězňů, věcně opravoval podrobnosti a dokonce vysvětlil některé záhady. Nezapřel se v něm poslušný a důkladný německý měšťák, v jejichž řadách našli nacisté fanatické stoupence své teorie o nadřazenosti germánské rasy.
Anglický pozorovatel se před varšavským tribunálem Hösse zeptal, splnil-li by také Himmlerův rozkaz, aby zabil svou ženu a děti. Höss odpověděl, že by tak učinil.
Od října 1946 do dubna 1947 napsal během pobytu ve vězení v Krakowě své memoáry, které vyšly pod názvem „Kommandant in Auschwitz: Autobiographische Aufzeichnungen des Rudolf Höss“.
Varšavský nejvyšší tribunál odsoudil dne 2. dubna 1947 Hösse za mučení a násilné usmrcení miliónů lidí, za olupováni, spojené se znesvěcováním mrtvol, za pokusy na živých lidech a za zneuctění lidské důstojnosti. Tam, kde dříve hynuly milióny nevinných lidi, na místě zřícených krematorií, byl 16. dubna 1947 jejich vrah pověšen.
Za případné chyby se předem omlouvám.


