Lehký kulomet Madsen
Napsal: 27/2/2010, 23:12
Lehký kulomet Madsen
Pokud se řekne lehký kulomet, většině lidí se vybaví BREN, BAR a u nás ( nejen ) LK.vz.26... Občas si někdo vzpomene na některý z novějších kulometů, ale jen málokdo si vybaví Dánský lehký kulomet Madsen.

Přitom jde o první lehký kulomet zavedený do výzbroje a také ( svého času ) nejrozšířenější. A podle všeho jde o jednu z nejdéle sloužících palných zbraní. Dnes už sice není zaveden v žádné pravidelné armádě ( většinou byly vyřazeny někdy v v sedmdesátých letech ), ale ještě v průběhu minulého roku je bylo možné zahlédnout v rukou Brazilských policistů. A to nešlo o nějaké předvádění, ale o bojové nasazení v přestřelkách s narkomafií. Snad nejzajímavější na to je ta skutečnost, že tito policisté měli na výběr z řady moderních zbraní, ale přesto si zvolili právě tento kulomet.
Historie
Kulomet Madsen vznikl stejně jako jeho skoro " současník "FM CSRG Mle15 "Chauchat" vývojem ze samonabíjecí pušky. Jak se později ukázalo, šlo o mnohem lepší řešení, než odlehčování těžkých kulometů jak svého času, ke své smůle zjistilo několik armád ( např. Německá, Americká ) a samonabíjecí pušky těsně před přelomem století řešila spousta vynálezců a konstruktérů.
Jedním z nich byl i poručík Jens Theodor Schouboe, který se ovšem při konstrukci zbraně pustil poměrně zajímavým směrem. Jeho zbraň sice k pohonu mechanizmu používala krátký pohyb hlavně ( tj. na kratší trase než délka náboje ) jak bylo tehdy poměrně běžné, ale samotný závěr je místo odsuvného ( blokového ), sklopný blokový. Jen pro připomenutí, je to stejný typ jako závěr starší jednoranné pušky Peabody-Martini.

Byl to sice na kulomet velmi neobvyklý závěr, ale vzhledem k velmi dobré kvalitě výroby spolehlivý a ač se to nezdá, jeho použití mělo i několik výhod. Ta hlavní byla poměrně malá síla nutná ke spolehlivému otevření ( a zavření ) závěru, protože k úplnému otevření stačí jen velmi malý pokles ( přsněji řečeno zvednutí a pak pokles ) čela závěru. Oproti běžnému blokovému závěru je na to potřeba jen poměrně malá síla, sice je třeba počítat ještě s energií pro zasouvač, ale ten je poměrně lehký ( oproti celému závěru, jehož funkci při zasouvání náboje do hlavně plní ) a navíc nevyplňuje většinu pouzdra závěru.

Vývoj pušky začal v průběhu roku 1890 a skončil zdárně zavedením zbraně do výzbroje Dánské námořní pěchoty. Kvůli výrobě byla založena firma Compagnie Madsen ( později Danish Recoil Rifle Syndicate ) a v ní samozřejmě pokračoval další vývoj. Na něm se podílel jak Schouboe, tak výrobní řiditel firmy Julius Rasmussen. Jméno firmy ( i zbraně ) bylo vybráno na počest Dánskému ministru války Vilhelmu Madsenovi, který výrazně podporoval vývoj domácích automatických zbraní.

První verze kulometu byla patentována v roce 1899, ale do výroby a prodeje se dostaly až následující,vylepšené modely M1902 a M1903. Kulomet měl úspěch a do výzbroje ho přijaly, nebo alespoň zakoupily všechny významné evropské mocnost i když většinou jen v menších počtech. K prvnímu bojovému nasazení došlo poměrně brzy, už v průběhu Rusko-Japonské války kde byly použity Madseny v ráží 7,62 x 54R. Osvědčily se, ale Rusům vadily nevýhody lehkého kulometu ( tedy obecně nižší přesnost a rychlejší zahřívání proti těžkým kulometům ) a také marné hledání vhodného použití a případně taktiky nasazení pro tyto zbraně. Tohle ovšem nebyl jen Ruský problém, Madseny byly většinou kupovány více méně na zkoušku a někdy ke smůle možných uživatelů porovnávány s těžkými kulomety. Tato situace trvala až do vypuknutí Velké války kdy najednou většina armád zjistila naléhavou potřebu podobné zbraně, ať už pro výzbroj pěchoty, jízdy nebo i letectva. Ale s nákupem Madsenů byl " trochu " problém, protože Dánsko zůstalo neutrální a tak dost velká část válečné výroby posloužila k vyzbrojení dalších neutrálních států, případně států které se první světové války neúčastnily.

Zatímco vyzbrojení armád těžkými kulomety bylo na postupu ( většina armád jim dala přednost, hlavně pro větší přesnost a odolnost ), lehké kulomety byli k dispozici jen v malém množství. Anglie a Rusko dokonce začalo uvažovat o licenční výrobě, ale v Anglii nakonec zvítězil kulomet Lewis ( a nedostatek kulometů byl řešen nákupem 80 tisíc kulometů FM CSRG Mle15 "Chauchat" ). V Rusku šly přípravy o kus dál, byla postavena továrna ve městě Kovrov, ale před rozběhnutím série vypukla revoluce a továrna nakonec vyráběla " automaty " Fedorov v ráži 6,5 x 50R mm.
Po ukončení války se Madseny přes útlum zbrojní výroby pořád poměrně slušně prodávaly, ale už jim narůstala zdatná konkurence. Trochu extrémním případem může být Československo, kde při zkouškách v roce 1923 ještě vyhrál Madsen, ale nakonec byl poražen budoucím 7,92mm kulometem vz.26 . Ale ještě před zavedením LK vz.26 bylo menší množství Madsenů stejně koupeno.

Celkem rád bych vyvrátil názor o zastaralosti lehkých kulometů Madsen v meziválečném období, už jen to, že sériová výroba pokračovala minimálně do roku 1950 naznačuje něco jiného. Pravda, konstrukční řešení vypadá jako z minulého století ( vlastně už předminulého ), ale zbraň se v mnoha ohledech vyrovná mnohem modernějším lehkým kulometům a některé ( především díky vyměnitelné hlavni ) dokonce překonává. Madseny patřily do výzbroje více než 36 států ve dvanácti rážích ( od 6,5 až po 8 mm, poslední zavedená ráže byla 7,62 x 51 mm ) a sériová výroba pokračovala více jak 50 let...

Pokud se řekne lehký kulomet, většině lidí se vybaví BREN, BAR a u nás ( nejen ) LK.vz.26... Občas si někdo vzpomene na některý z novějších kulometů, ale jen málokdo si vybaví Dánský lehký kulomet Madsen.

Přitom jde o první lehký kulomet zavedený do výzbroje a také ( svého času ) nejrozšířenější. A podle všeho jde o jednu z nejdéle sloužících palných zbraní. Dnes už sice není zaveden v žádné pravidelné armádě ( většinou byly vyřazeny někdy v v sedmdesátých letech ), ale ještě v průběhu minulého roku je bylo možné zahlédnout v rukou Brazilských policistů. A to nešlo o nějaké předvádění, ale o bojové nasazení v přestřelkách s narkomafií. Snad nejzajímavější na to je ta skutečnost, že tito policisté měli na výběr z řady moderních zbraní, ale přesto si zvolili právě tento kulomet.
Historie
Kulomet Madsen vznikl stejně jako jeho skoro " současník "FM CSRG Mle15 "Chauchat" vývojem ze samonabíjecí pušky. Jak se později ukázalo, šlo o mnohem lepší řešení, než odlehčování těžkých kulometů jak svého času, ke své smůle zjistilo několik armád ( např. Německá, Americká ) a samonabíjecí pušky těsně před přelomem století řešila spousta vynálezců a konstruktérů.
Jedním z nich byl i poručík Jens Theodor Schouboe, který se ovšem při konstrukci zbraně pustil poměrně zajímavým směrem. Jeho zbraň sice k pohonu mechanizmu používala krátký pohyb hlavně ( tj. na kratší trase než délka náboje ) jak bylo tehdy poměrně běžné, ale samotný závěr je místo odsuvného ( blokového ), sklopný blokový. Jen pro připomenutí, je to stejný typ jako závěr starší jednoranné pušky Peabody-Martini.

Byl to sice na kulomet velmi neobvyklý závěr, ale vzhledem k velmi dobré kvalitě výroby spolehlivý a ač se to nezdá, jeho použití mělo i několik výhod. Ta hlavní byla poměrně malá síla nutná ke spolehlivému otevření ( a zavření ) závěru, protože k úplnému otevření stačí jen velmi malý pokles ( přsněji řečeno zvednutí a pak pokles ) čela závěru. Oproti běžnému blokovému závěru je na to potřeba jen poměrně malá síla, sice je třeba počítat ještě s energií pro zasouvač, ale ten je poměrně lehký ( oproti celému závěru, jehož funkci při zasouvání náboje do hlavně plní ) a navíc nevyplňuje většinu pouzdra závěru.

Vývoj pušky začal v průběhu roku 1890 a skončil zdárně zavedením zbraně do výzbroje Dánské námořní pěchoty. Kvůli výrobě byla založena firma Compagnie Madsen ( později Danish Recoil Rifle Syndicate ) a v ní samozřejmě pokračoval další vývoj. Na něm se podílel jak Schouboe, tak výrobní řiditel firmy Julius Rasmussen. Jméno firmy ( i zbraně ) bylo vybráno na počest Dánskému ministru války Vilhelmu Madsenovi, který výrazně podporoval vývoj domácích automatických zbraní.

První verze kulometu byla patentována v roce 1899, ale do výroby a prodeje se dostaly až následující,vylepšené modely M1902 a M1903. Kulomet měl úspěch a do výzbroje ho přijaly, nebo alespoň zakoupily všechny významné evropské mocnost i když většinou jen v menších počtech. K prvnímu bojovému nasazení došlo poměrně brzy, už v průběhu Rusko-Japonské války kde byly použity Madseny v ráží 7,62 x 54R. Osvědčily se, ale Rusům vadily nevýhody lehkého kulometu ( tedy obecně nižší přesnost a rychlejší zahřívání proti těžkým kulometům ) a také marné hledání vhodného použití a případně taktiky nasazení pro tyto zbraně. Tohle ovšem nebyl jen Ruský problém, Madseny byly většinou kupovány více méně na zkoušku a někdy ke smůle možných uživatelů porovnávány s těžkými kulomety. Tato situace trvala až do vypuknutí Velké války kdy najednou většina armád zjistila naléhavou potřebu podobné zbraně, ať už pro výzbroj pěchoty, jízdy nebo i letectva. Ale s nákupem Madsenů byl " trochu " problém, protože Dánsko zůstalo neutrální a tak dost velká část válečné výroby posloužila k vyzbrojení dalších neutrálních států, případně států které se první světové války neúčastnily.

Zatímco vyzbrojení armád těžkými kulomety bylo na postupu ( většina armád jim dala přednost, hlavně pro větší přesnost a odolnost ), lehké kulomety byli k dispozici jen v malém množství. Anglie a Rusko dokonce začalo uvažovat o licenční výrobě, ale v Anglii nakonec zvítězil kulomet Lewis ( a nedostatek kulometů byl řešen nákupem 80 tisíc kulometů FM CSRG Mle15 "Chauchat" ). V Rusku šly přípravy o kus dál, byla postavena továrna ve městě Kovrov, ale před rozběhnutím série vypukla revoluce a továrna nakonec vyráběla " automaty " Fedorov v ráži 6,5 x 50R mm.
Po ukončení války se Madseny přes útlum zbrojní výroby pořád poměrně slušně prodávaly, ale už jim narůstala zdatná konkurence. Trochu extrémním případem může být Československo, kde při zkouškách v roce 1923 ještě vyhrál Madsen, ale nakonec byl poražen budoucím 7,92mm kulometem vz.26 . Ale ještě před zavedením LK vz.26 bylo menší množství Madsenů stejně koupeno.

Celkem rád bych vyvrátil názor o zastaralosti lehkých kulometů Madsen v meziválečném období, už jen to, že sériová výroba pokračovala minimálně do roku 1950 naznačuje něco jiného. Pravda, konstrukční řešení vypadá jako z minulého století ( vlastně už předminulého ), ale zbraň se v mnoha ohledech vyrovná mnohem modernějším lehkým kulometům a některé ( především díky vyměnitelné hlavni ) dokonce překonává. Madseny patřily do výzbroje více než 36 států ve dvanácti rážích ( od 6,5 až po 8 mm, poslední zavedená ráže byla 7,62 x 51 mm ) a sériová výroba pokračovala více jak 50 let...
