PALBA.CZ

Kenneth Macksey a kol.: Hitlerovy možnosti
Velice zajímavá knížka popisující 10 situací "kdyby". Jedná se o studie různých autorů, kteří se snaží realisticky zamyslet nad tím, co by se stalo, kdyby se v rozhodujících momentech rozhodl Adolf Hitler jinak, než se rozhodl skutečně.
Prvních pět námětů (z prvních let války) - invaze do Británie, středomořská strategie, tankový úder k dobytí Moskvy, společná strategie Osy a námořní válka v Atlantiku - je ukončeno triumfem Třetí říše. V posledních letech války se autoři přiklánějí k tomu, že ať by Hitler udělal cokoliv, jeho konečnou porážku by to neodvrátilo.
Nejvíc mě zaujala 3. kapitola - hypotetické dobytí SSSR útokem tankové skupiny armád na Moskvu. Německá tanková skupina armád pod velením generála polního maršála Kesselringa obešla Moskvu z jihu a zaútočila na ní z týlu. Po pádu hlavního města se SSSR zhroutil. Tuto kapitolu zpracoval zkušený válečný historik James Lucas a mě osobně připadala dosti reálná.
Můj názor je, že Německo mělo potenciál na to, aby druhou světovou válku vyhrálo. Naštěstí se tak nestalo - hlavně díky nesmyslnému vedení Adolfem Hitlerem a obrovské korupci v řadách nacistických předáků na jakékoliv úrovni.

Tu knihu jsem sice nečetl, ale Německo a jím okupovaná Evropa měla pravděpodobně na počátku války potenciál vyhrát válku proti Rusku, ale … byl to jen potenciál, který nebyl dostatečně využit. Ale kdyby probíhala před Barbarossou nějaká výrazná mobilizace sil a zdrojů nemuselo by to zas uniknout sovětské rozvědce a Rudá armáda mohla být také lépe připravena na útok.

Zatímco Rusové a jejich státem řízené a plánované hospodářství ukázalo svou sílu při mobilizaci svých zdrojů. Sama Evropa byla ( je ) sice vzdělanostně a průmyslově vyspělá, ale schází jí důležité zdroje. Železná ruda se musela dovážet, že Švédska … průmysl Německa byl koncentrován do Porýní ( těžba uhlí pro pece ) atd. Nemám tady údaje ani čas na nějakou důkladnou analýzu, ale knihy od některých autorů se tím stejně nezabývají … jednak to je náročné … jednak je snazší psát o mýtech a pro někoho i to číst.

Dobytí či nedobytí Moskvy patří mezi největší mýtus o východní frontě. Vychází z myšlenky, že už od Starověku se dosahovalo rozvrácení říše vyvrácením jejího mocenského centra ( hlavního města ), plyne to z reality komunikace a organizace … kdysi musel mít panovník svůj aparát, musel mít lidi a koně, kteří jezdili po říši a řídili ji, vystavěné paláce atd., zázemí a potom se mohlo rozumně vládnout. Ovšem nevím zda tato myšlenka platí i dnes … už neplatí, a dle mně už neplatila ani v roce 1941. Jednak komunikace a dopravní prostředky byly na vyšší úrovni než kdysi … není nutně mít řízení moci v centru … jednak měly Rusové pravděpodobně pro tento případ vypracovaný krizový plán, kdy se vedení a úřady přesunou na bezpečnější místo (pozn. Americká vláda by se v případě napadení Washingtonu také přesunula již do připravených podzemních prostor, kdesi daleko v horách, kde jsou vybudovány rozsáhlé prostory a komunikační centrum). Stalin sice prohlašoval, že v Moskvě zůstane, ale ve skutečnosti měl připravená také zadní vrátka. A Rusové mohli stále kam ustupovat … a za Uralem zmobilizovat svojí válečnou výrobu.