Rusko
rok 1896
Lodě ve třídě:
- Rostislav - (1895 – 1896 - 1898)
* Poznámka: první datum je datum zahájená stavby, dále je datum spuštění na vodu a poslední je datum zařazení do stavu námořnictva.
Tak jsem si při dnešním pohledu do kalendáře uvědomil, že je Rostislava a zapřemýšlel jsem, jaký vhodný článek pro Palbu na toto staré slovanské jméno bych mohl zplodit. Jelikož o velkomoravském panovníkovi Rostislavovi jsem toho již napsal poměrně dost, rozhodl jsem se zabrousit do úplně jiné doby a oboru. Při mých směšných úvahách nebo spíše smyšlenkách o tom, jak by si vedlo Osmanské loďstvo v Černém moři, pokud by před válkou z Německa zakoupilo pancéřový křižník BLÜCHER jsem narazil na to, že potencionálním tureckým soupeřem byl mohla být ruská řadová loď nesoucí krásné jméno Rostislav. A tak jsem se rozhodl něco málo o tomto plavidlu dohledat a snad ke spokojenosti čitatelů i napsat.
Ruské impérium byla po staletí tradiční evropsko-asijská velmoc, která měla potřebu zajistit ochranu svého rozsáhlého pohraničí a to i na mořských hranicích. Základ ruského námořnictva, které trvá dodnes, položil počátkem 18.století car Petr, zvaný nejen pro svůj vzrůst Veliký. Tento se v britských loděnicích jako řadový dělník inkognito učil stavět lodě. Že zvolil zrovna Anglii, vládkyní moří, není náhoda. Kde jinde se učit, než od toho nejlepšího. Se sekerou to Petr uměl a kromě zručnosti si osvojil i další četné dovednosti, které pak při výstavbě svého baltského loďstva po návratu do Ruska zúročil. Přes porodní problémy se mu nakonec podařilo položit základy ruského námořnictva. A jak rostla říše a její hranice, tak i rostla potřeba tyto dlouhé hranice chránit. Ruský námořní průmysl tak měl bohaté zkušenosti se stavbou lodí. S příchodem nové éry, stavby celokovových plavidel se však začalo nedostávat potřebných mozků, které by dokázali držet tempo se světovým trendem. To ale impérium nemohlo dopustit a tlačilo na své loděnice, aby stavělo nové a moderní plavidla podle posledních poznatků. Po celkem nadějném vývoji v 60. a 70.letech 19.století se vývoj začal zpomalovat a Rusko začalo za ostatními velmocemi zaostávat. Velký vliv na toto zpoždění měl proslulý carský byrokratismus a samozřejmě technicko-ekonomická zaostalost, které neumožňovali realizovat obecně používané novinky, jako například zkušební bazén v hodnotě 100.000 rublů, který carská vláda odmítla financovat. Také řádně nefungovalo plánování, byl nedostatek kvalifikovaných kádrů, byrokratismem byli konstruktéři zatlačeni do pasivity. Z těchto a dalších důvodů se tak plány často museli předělávat a neexistovala ani unifikace nejzákladnějších konstrukčních prvků. Proto stavba lodí v Rusku trvala o poznání déle, než u vyspělých námořních velmocí. Celý problém navíc byl ztížen rozdělením kompetencí. Za technickou stránku stavby lodí zodpovídal MTK (Morskoj techničeskij komitet), který disponoval nejlepšími odborníky a snažil se udržet světovou úroveň. Byl ale málo početný a nestačil tak řešit četné problémy, natož sledovat moderní trendy u konkurence. „Glavnoje upravlenije korablestrojenija i snabženija“ v čele s V.P.Verchovským s MTK příliš nespolupracovalo a přehlíželo závěry a doporučení MTK. Proto nás asi nepřekvapí, že se v Rusku nepodařilo před Rusko-Japonskou válkou unifikovat ani dělové věže. Každá loď, bez ohledu na to kolik jich bylo postavených v třídě tak byla originál a to v takto základních rysech, jako pohonná jednotka,výzbroj atd. Také strategie a taktika v Rusku chyběla. Když už mělo carství lodě, tak je neumělo používat. Až do roku 1895 se totiž na námořní akademii nevyučovali tyto základní vojenské obory. Třešničkou na dortu pak byl sám vrchní velitel námořnictva generál-admirál Alexej Alexandrovič. Ten na svůj úkol zdaleka nestačil, ale jako člen panovnické rodiny byl trpěn, přestože byl ve svých omezených názorech prakticky nekontrolovatelný díky původu.
Rostislav v suchém doku
Přesto všechno se ale v Rusko dařilo i 80. a 90.letech 19.století spouštět na vodu lodě z vlastních loděnic, které snesly srovnání s konkurencí. Když pak na přelomu 80.-90.let 19.století nastala doba stavby nejmodernějších typů bitevních lodí tzv. řadových bitevních lodí, reagovalo na ně carské Rusko stavbou lodí DVANADSAŤ APOSTOLOV (1890), TRI SVIATITELIA (1893), což byl přepracovaný projekt britské lodi Trafalgar. Poté následovala první třída složena z více plavidel (ze 3) PETROPAVLOVSK z roku 1894. Ale i v tomto případě se jednotlivá plavidla od sebe konstrukčně lišila, například pancéřováním, sklonem pancéřování, boků atd. Poté následovala loď SISOJ VELIKY (1894) a z ní ideově vycházející ROSTISLAV.
KONSTRUKCE
Ideově z lodi SISOJ VELIKY pak vycházela loď ROSTISLAV na které se začalo pracovat dne 6.května 1895 v loděnici Nikolajevskoje Admiratějstvo v Nikolajevu (dnešní Ukrajina) na pobřeží Černého moře. Vzhledem ke geografické poloze Černého moře bylo jasné, že tato loď bude operovat pouze v tomto prostoru a jejim soupeřem v úvahu připadalo pouze Rumunské, Bulharské a Osmanské (Turecké) loďstvo. Vzhledem k napjatým vztahům s Osmanskou říši se nedalo předpokládat, že by Turci uvolnili průjezd přes Bospor a Dardaneli na další moře. Proto v porovnání s plavidly postavenými dříve, byl Rostislav vyzbrojen jen děly ráže 254 mm, zatímco předchozí lodě používali děla ráže 305 mm.
Jednalo se tedy o plavidlo o délce 107,2 m, šířce 20,73 m a ponoru 7,82 m. Plný výtlak byl při těchto rozměrech 9.370 t (standardní 9.029 t). Pohonný systém lodi byl velice podobný lodi Sisoj Veliky a byl tvořen dvěma parními trojčinnými stroji (dala firma Baltiysky Zavod, formerly Shipyard-189), kterým dodávaly páru 14 kotlů. Výkon pohonné jednotky (8.816 koňských sil) se přenášel na dvě lodní vrtule. Maximální dosažená rychlost byla 15,9 uzlů (29,45 km/h). Vezená zásoba uhlí (800 t) umožňovala dojezd 3.050 námořních mil (5.650 km) při ekonomické 10 uzlové rychlosti. Pro dočasné zvýšení výkonu pohonné jednotky byla na palubě vezena i jistá zásoba nafty, kterou se postřikovalo uhlí na roštech v kotlích. Rostislav byl prvním ruským válečným plavidlem takto vybaveným. Posádka byla tvořena 26 důstojníky a 606 členy posádky.
foceno kolem roku 191XVÝZBROJ
Jak již bylo řečeno, Rostislav byl určen k operacím na Černém moři a i z tohoto důvodu byla zvolena děla menší ráže, protože hlavním soupeřem v daném prostoru bylo druhořadé turecké námořnictvo. Rostislav byl tedy vyzbrojen děly 254 mm/45 (10") Pattern 1891 o délce 45 ráží. Jednalo se o dělo o délce 11,43 metrů a váze 27,2 tuny. Projektil typu AP a HE měl hmotnost 225,2 kg a výmetná složka pak 60,5 kg. Pracovní tlak děla byl 1,730 kg/cm2. Úsťová rychlost projektilu pak byla 777 m/s (někdy uváděno jen 693 m/s) a dostřel při maximální elevaci 15° byl cca 12.000 metrů. Na vzdálenost 10.970 metrů (elevace děl 12,31°) dokázal 225 kg těžký projektil probíjet pancéř o síle 84 mm. Rychlost projektilu na konci dráhy pak byla 336 m/s a na cíl dopadal pod úhlem 18,71°. Nicméně jak ukázal průběh Rusko-Japonské války, boj byl většinou veden na mnohem menší vzdálenost. Na vzdálenost 5.490 metrů tak dokázal projektil hlavní ráže prorazit pancéř (typu KC) o síle 176 mm. Před ústím hlavně pak 343 mm. Na vzdálenost přesahující 9.140 metrů (10.000 yardů) nebyla loď vybavena potřebným řízením palby.
Vlastní děla hlavní ráže pak byla umístěna po dvou ve dvou dělových věžích, které leželi v ose plavidla (jedna věž na přídi, jedna na zádi). Podle zdrojů se zdá, že každá z věží měla jinou hmotnost. Příďová zřejmě vážila 415 tun a zadní 365 tun. Stranový odměr byl +135 / - 135°, elevace děl –5 / +15°. Pohyb věží byl ovládán elektricky. Kadence palby byla 1 rána (salva) každé 1,5 až 2 minuty. Vezená zásoba munice pak byla 80 střel na hlaveň. To představovalo včetně výmetné části vezenou zásobu munice o celkové hmotnosti 91,4 tuny.
děla střední ráže 152 mmSekundární výzbroj představovalo osm děl 152 mm/45 (6") Pattern 1892 o délce 45 ráží. Tato děla byla umístěna vždy ve dvou v otočné dělové věži, která bez pancéřování vážila 61,4 tun. Pohyb děl byl prováděn elektricky, nastavení elevace hlavní ale již bylo prováděno manuálně. Stranový odměr byl +135 / - 135°, elevace děl –6 / +20°. Dvě věže vždy stály na jednom boku plavidla. Tento princip uložení děl do věží byl poměrně moderní a po období umisťování středního dělostřelectva do kasemat se na meziválečná plavidla (v období mezi WW1 a WW2) opět vrátila. Každé jednotlivé dělo mělo délku 6,858 metrů a vážilo 6,1 tuny. Kadence palby se pohybovala podle sehranosti obsluhy mezi 5-7 ranami za minutu. Obsluha musela s 41,4 kg těžkými projektily pracovat ručně. Jinak typů projektilu byla celá řada a lišili se i v hmotnosti. Například HE projektil model 1907 vážil 41,6 kg a po další modernizaci již dokonce 49,76 kg, model z roku 1915 ale měl hmotnost zase sníženou na 41,6 kg. Šrapnel model 1913 vážil 41,46 kg, chemický 45,7 kg atd. Hmotnost AP a HE projektilu se tak nejčastěji pohybovala mezi 41,4 až 41,6 kg. Výmetná složka pak vážila 12 kg. Úsťová rychlost střely se podle typu munice pohybovala mezi 753 až 793 m/s. Maximální dostřel při elevaci 20° byl 14.450 m s HE model 1915 (s HE model 1907 byl dostřel 11.520 m, s HE model 1907 modernizovaný – 14.080 metrů). Průraznost před ústím hlavně byla s nejstarším typem munice 156 mm, při vzdálenosti 5.490 metrů to bylo 43 mm a na vzdálenost 10.970 m probíjel projektil ještě pancéřování o síle 27 mm (dopadová rychlost na tuto vzdálenost byla 217 m/s a projektil dopadal na cíl pod úhlem 34,6°). Vezená zásoba munice byla 180 střel na jednu hlaveň, celkem tedy bylo vezeno 1.440 kusů munice střední ráže.
Hlavní a střední dělostřelectvo doplňovala ještě řada rychlopalných malorážních děl určených především k odražení útoků torpédoborců, torpédovek a torpédových člunů. Jednalo se celkem o 12 děl ráže 47 mm model 1883 (47 mm/1 - 1.85"- Hotchkiss gun; 43.5 Calibers) a 16 děl ráže 37 mm (37 mm/1 - 1.5"- Hotchkiss gun: 22.8 Calibers). Kadence 47 i 37 mm děla se pohybovala kolem 20 ranami za minutu, podle sehranosti obsluhy. Dělovou výzbroj ještě doplňovalo 6 torpédometů ráže 456 mm s výbušnou hlavicí plněnou 96 kg TNT. Po jednom torpédometu bylo na přídi a zádi, další byly umístěny v bocích plavidla.
dělo Hotchkiss ráže 47 mm 
dělo Hotchkiss ráže 37 mmHmotnost salvy:
4 x 254 mm = 900,8 kg
4 x 152 mm = 166,4 kg
CELKEM: 1.067,2 kg
PANCÉŘOVÁNÍ
Na pancéřování byla použita Harvey niklová ocel dodaná z USA v množství 1.200 tun (ocel Bethlehem), která chránila palubu o síle 51 až 76 mm. Boky lodi chránil pancéřový pás o síle 203 až 368 mm v délce 81 m a výšce 2,1 m. . Příď a záď plavidla tak nebyly chráněny, tedy v duchu pozdější americké školy „všechno nebo nic“. Nad tímto hlavním bočním pancéřem se nalézal další pás, který sahal do výšky dělové paluby a kryl loď v délce 45 metrů. Šachty pro výtahy s municí kryl 127 mm silný pancéř. Hlavní dělové věže krylo pancéřování o síle 127 až 254 mm. Věže střední ráže pak kryl pancéř o síle 127 až 152 mm. Velitelská věž byla chráněna 152 až 305 mm silným pancéřem.
rozložení pancéřování - řez lodí
TTD - řadová bitevní loď ROSTISLAV
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------
* Země původu: Rusko
* Délka (max): 107,2 m
* Šířka: 20,73 m
* Ponor: 7,82 m
* Výtlak (standardní): 9.029 t
* Výtlak (plný): 9.370 t
* Výzbroj: 4x254/45 mm, 8x152/45 mm, 12x47 mm, 16x37mm, 4 MG kulomet , 6 x Torpédomet ráže 456 mm
* Pancéř paluba: 51 - 76 mm
* Pancéř boky: 203 – 368 mm
* Pancéř dělové věže (254 mm): 127 – 254 mm
* Pancéř dělové věže (152 mm): 127 – 152 mm
* Pancéř velitelská věž: 152 – 305 mm
* Výkon strojů: 8.816 k
* Dojezd: 3.050 nm (5.650 km) při ekonomické 10 uzlové rychlosti
* Vezená zásoba paliva: 800 tun uhlí + nějaká zásoba nafty
* Rychlost: 15,9 uzlů (29,4 km/h)
* Posádka: 26 důstojníků + 606 členů posádky
v roce 1914BOJOVÁ KARIÉRA
Rostislav byl na vodu slavnostně spuštěn dne 20.srpna 1896 a pojmenován po ruském kyjevském princi Rostilavu Mstislaviči (cca 1110 – 1167). V roce 1898 byla loď dokončena a námořnictvem převzata. Jejím prvním velitelem se stal velkovévoda Alexandr Michajlovič (*1866 - +1933), později pak velkovévoda Cyril Vladimírovič (*1876 - +1938). Jako nejmodernější loď Černomořského námořnictva se stala admirálskou vlajkovou lodí až do příchodu lodě Potěmkin (1905). Rostislav až do roku 1909 úspěšně plnil svou službu. V tomto roce (9.června 1909) ale při kolizi během cvičení potopil vlastní ponorku Kambalu (třída Karp). V letech 1912 – 1914 se stal velitelem plavidla Michal Sablin (*1869 - +1920). Ve stejném roce kdy vypukla První světové válka (WW1) se stal velitelem Rostislava Polák Kazimierz Porebski (*1872 - +1933), který se po válce stal prvním velitelem nově vytvořené Polského námořnictva.
očista děl hlavní rážeRostislav se do bojů WW1 zapojil dne 6.listopadu 1914 kdy odstřeloval ze svých děl turecký přístav Zonguldak, který byl důležitým místem při dopravě tureckého uhlí. Dne 19.listopadu 1916 se pak ruská eskadra jejíž součástí byl i Rostislav střetla v bitvě u mysu Saryč s tureckým bitevním křižníkem německého původu (ex Goeben) s doprovodem. Hlavní boj probíhal mezi Goebenem (turecky Yavuz) a ruskou řadovou lodí Jevstafij. Koncové řadové bitevní lodě Tri Svjatitěla a Rostislav si vzaly na mušku turecký lehký křižník Breslau, který tak byl nucen se vzdálit, protože každý možný zásah by mohl pro křižník znamenat jeho záhubu. Ruské chráněné křižníky a torpédoborce do průběhu střetnutí vůbec nezasáhly. Poté co se hlavní aktéři (Goeben a Jestafij) navzájem několikrát zasáhli, využila turecká plavidla své vyšší rychlosti a opustila nepřátelskou flotilu, která měla nad nimi palebnou převahu.
na palubě RostislavaV roce 1915 byla modifikována výzbroj, když děla lehkých ráží byla sejmuta a nahrazena čtyřmi děly ráže 75 mm a čtyřmi děly ráže 63,5 mm určenými i proti leteckým cílům. Do konce války sloužil Rostislav na uzavřeném Černém moři. Jeho posledním vystoupením pod vlajkou carského Ruska byla ochrana rumunských vojáků v přístavu Constanta. Během tohoto vystoupení byla zasažena bombou z německého hydroplánu. Po pádu carského Ruska a poté co bolševická vláda s Centrálními mocnostmi (Německo, Rakousko-Uhersko, Turecko) uzavřela v březnu 1918 mír, se Rostislava (spolu s téměř celou černomořskou flotilou) dne 1.května 1918 zmocnili na základě mírové smlouvy Němci. Němci ani Turci ale neměli dostatek prostředků a času zařadit tuto starou řadovou loď do svých služeb. Po ukončení bojů WW1 byl Rostislav s dalšími ex ruskými plavidly předán britsko-francouzským vojskům dne 24.listopadu 1918. Tou dobou ale v Rusku již běžela na plné obrátky občanská válka mezi Bolševiky a Bělogvardějci. Dne 29.dubna 1919 se Rudým bolševikum podařilo lodi zmocnit. O pár týdnu později (24.června) byly ale Rudí vyhnání (Brity) a loď získala zase nového majitele. Bělogvardějci ji pak po obdržení od Britů drželi až do 16.listopadu 1920, kdy byla před Rudými preventivně vlastní posádkou u Kerče potopena. Část lodi byla ve 20.letech vyzvednuta a roku 1930 byla sešrotována jako jeden z posledních před-dreadnoughtů carského Ruska.
Zdroje:
Válečné lodě (2) – Vladimír Hynek a Petr Klučina – 1986
http://www.cityofart.net/bship/ru_xii_apostles.html
http://www.battleships-cruisers.co.uk/rostislav.htm
http://armoured.ru/rostislav_eng.php
www.warshipsww2.eu
www.navweaps.com
www.wikipedia.org
