Německo - Lodě pobřežní obrany třídy SIEGFRIED (1889-1895)

Moderátoři: jarl, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Německo - Lodě pobřežní obrany třídy SIEGFRIED (1889-1895)

Příspěvek od kacermiroslav »

Obrázek
Lodě pobřežní obrany třídy SIEGFRIED
Německo
rok 1889 - 1895
Lodě ve třídě:
- Siegfried - (1888 – 1889 - 1890)
- Beowulf - (1890 – 1890 - 1892)- její fotografie uvádí tento článek
- Frithjof - (xxxx – 1891 - 1893)
- Heimdall - (xxxx – 1892 - 1894)
- Hildebrand - (xxxx – 1892 - 1893)
- Hagen - (xxxx – 1893 - 1894)
- Odin - (xxxx – 1894 - 1896)
- Agir - (1892 – 1895 - 1896)

* Poznámka: první datum je datum zahájená stavby, dále je datum spuštění na vodu a poslední je datum zařazení do stavu námořnictva.

Nedílnou součástí každé námořní velmoci ať prvního, či dalšího řádu, byla i plavidla pro obranu vlastního pobřeží. Tato plavidla byla cenově dostupné většině zemí, které měli přístup k moři. Například USA využívalo k ochraně svého pobřeží rozsáhlou flotilu monitorů, které mohli díky svému nízkému ponoru použít i při ochraně říčních toků. Také řada dalších států využívala cenového rozdílu mezi stavbou regulérní bitevní lodě a lodě pro obranu pobřeží. Náklady na takovéto plavidlo byly výrazně nižší, protože například nebylo vyžadováno velkého akčního rádiusu (což jinak představovalo potřebu velkého množství uhelných bunkrů a zásob uhlí). Stejně tak nebyl ani kladen důraz na velkou rychlost a tak loď pobřežní obrany nemusela mít tak rozsáhlou strojovnu a kotelnu s velkým počtem kotlů. Tím pádem takové plavidlo mohlo mít i výrazně menší rozměry. To opět vedlo k snížení nákladů. Námořní velmoci jako Velká Británie, Francie a Itálie používala ve sledovaném období k ochraně svého pobřeží halvně starších typů bitevních lodí, které ještě natolik nezastaraly nato, aby byly prodány do šrotu.

Také rychle sílící a průmyslově vybavené Německo se rozhodlo posílit svou námořní prestiž a také k ochraně svého pobřeží a strategického Kielského kanálu přetínajícího Jutský poloostrov zahájilo stavbu na lodích třídy Siegfried. Za tímto účelem se císařské Německo rozhodlo postavit hned osm plavidel této třídy. Nutno podotknout, že v době kdy tato plavidla byla vyprojektována a začala se stavět, tak Německé námořnictvo zdaleka ještě nebylo tím, která známe z prahu válečných let První světové války (WW1). Teprve až v poslední dekádě 19.století století začalo Německo budovat silnou flotilu, která se před WW1 stala druhou nejmocnější na světě, hned po anglickém loďstvu.
Obrázek


KONSTRUKCE
Hned na úvod chci poznamenat, že jednotlivá plavidla se od sebe lišila jak po dohotovení, tak i po přelomu století, kdy prodělala modernizaci. Tyto jednotlivé modifikace jsem však již nerozlišoval.

Iniciátorem stavby lodí pobřežní obrany (Küstenpanzerschiffe, nebo též Panzerschiffe IV. Klasse) byl generál Leo von Caprivi (*1831 - +1899), který byl v letech 1883 až 1888 hlavním válečným admirálem. Důvodem stavby byla již výše uvedená obrana Kielského plavebního kanálu a také obavy ze sbližování Francie a Ruska. Německo tedy začalo intenzivně budovat svou flotilu lodí pobřežní obrany. První plavidlo Siegfried, po kterém byla celá třída pojmenovaná, se začalo stavět v roce 1888 (objednávka pod konstrukčním označením „44“), bylo na vodu spuštěno 10.srpna 1889. SMS Beowulf byla na vodu spuštěna 8.listopadu 1890, SMS Frithjof dne 21.července 1891, SMS Heimdall dne 27.července 1892, SMS Hildebrand dne 6.srpna 1892, SMS Hagen dne 21.října 1892, SMS Odin dne 3.listopadu 1894 a poslední SMS Agir dne 3.dubna 1895. Poslední dvě plavidla jsou někdy uváděna pod vlastní třídou Odin, přestože se jedná o pouze lehce modifikovanou verzi Siegfriedu. Pokud bychom takto striktně rozdělovali plavidla například v carském Rusku, tak pak by každé plavidlo bylo sobě vlastní třídou, jaké mezi nimi byly velké rozdíly.

Vzhledem k tomu, že plavidla byla na vodu spouštěna mezi lety 1889 až 1895, tak je v tomto dlouhém časovém horizontu dobře vidět stoupající cena jednotlivých lodí. Zřejmě to bylo způsobeno stoupající inflací a cenou vstupních surovin. Abychom získali nějakou představu o cenové výhodnosti pobřežních bitevních lodí v porovnání s klasickou řadovou bitevní loď, tak ve stejné době stavěná plavidla třídy Brandenburg (čtyři plavidla na vodu spuštěna mezi roky 1891-1892) stála v průměru cca 16 Mio Marek za jednotku. Jména plavidel byla z většiny vybírána z německé mytologie. Pro dopravu v přístavu byla na palubě umístěna řada člunů, mezi nimi jedna pinasa, dva kutry, jedna plachetnice a jedna dingha.

Jednalo se o plavidla o délce na úrovní hladiny 76,403 m (max. délka 79 m), šířce 14,935 m a ponoru 5,791 m a standardním výtlaku pouhých 3.495 tun. Jednalo se de facto o zmenšeniny tehdy stavěných barbetových bitevních lodí. Trup byl v délce 60% opatřen dvojitým dnem a rozdělen na 8 vodotěsných oddílů. Účelem třídy Siegfried, jak již bylo řečeno výše, byla ochrana strategicky důležitého Kielského kanálu. Pohonná jednotka tvořena 8 parními kotly (u SMS Agir a SMS Hagenu typu Thornycroft) a 2 trojčinnými parními stroji měla výkon 3.528 kW (4.800 k), který se přenášel na dva lodní šrouby o průměru 3,5 metrů při max. 139-141 otáčkách za minutu. Maximální rychlost byla 15 uzlů (27,8 km/h). Ta však byla různá u každého z plavidel, nejrychlejší byl Beowulf s 15,1 uzly a nejpomalejší Heimdall se 14,6 uzly. Vezená zásoba paliva byla vzhledem k užití lodí jen 220 tun uhlí a 220 tun nafty (SMS Odin vezl např. 270 t uhlí), což zajišťovalo při ekonomické 10 uzlové rychlosti dojezd 1.490 námořních mil (2.760 km). Tuto vzdálenost pak loď dokázala překonat za 5,395 dnů. Posádka byla tvořena 276 důstojníky a námořníky z toho 20 důstojníky a poddůstojníky. Pokud měla loď sloužit jako vlajková, byl počet členů posádky navýšen o dalších 6 důstojníků a 22 členů mužstva (někdy o 9 důstojníků a 34 členů mužstva).

Elektrické osvětlení a pro další části lodi na el. energii byly na palubě tři generátory dávající výkon od 29-26 kW při 67 voltech. SMS Agir měl celkem 6 generátorů o výkonu 243-250 kW při 120 V. Díky většímu počtu elektrických generátorů byl SMS Agir přejmenován na „Elektrickou Annu“.
Obrázek

Pořizovací náklady (zhotovitel):
- Siegfried – 4,77 Mio Marek (fa Germaniawerft, Kiel)
- Beowulf – 5,288 Mio Marek (fa A.G. Weser, Bremen)
- Frithjof – 5,375 Mio Marek (fa A.G. Weser, Bremen)
- Heimdall – 6,11 Mio Marek (fa Kaiserliche Werft, Kiel)
- Hildebrand – 5,9 Mio Marek (fa Kaiserliche Werft, Wilhelmshaven)
- Hagen – 5,921 Mio Marek (fa Kaiserliche Werft, Kiel)
- Odin – 6,539 Mio Marek (fa Kaiserliche Werft, Danzing)
- Agir – 6,6 Mio Marek (fa Kaiserliche Werft, Kiel)


VÝZBROJ
Hlavní výzbroj byla tvořena třemi děly 24 cm/35 (9.4") SK L/35 o délce 35 ráží stojícími v barbetách. Zadní barbeta stála v ose plavidla a nesla jedno dělo. Na přídi pak byly barbery s věží (typ MPL C/88) umístěny vedle při bocích plavidla které z části přesahovali. Vznikla tak tzv. sponsony, připomínající vlaštovčí hnízda. Toto rozmístění umožňovalo vést boční palbu dvěmi děly, stejný počet mohl vést palbu přes příď. Vzad pak mohlo střílet pouze jedno dělo. Věže umožňovali elevaci od – 4 / do +25°. Stranový odměr byl –150 / +150°. Před každým výstřelem se hlaveň musela znovu sklopit na úhel +4° aby bylo zbraň možno nabít.
Obrázek SMS Agir

Děla dodal dvorní německý dodavatel Krupp a hmotnost děla byla 21,5 tun, při délce 8,4 metrů. Děla vystřelovala projektily o hmotnosti 140 kg (model AP 1895) počáteční rychlostí 605 m/s. Při maximální elevaci byl dostřel 13.000 metrů. Před ústím děla byla průbojnost střely při dopadu na pancéř 431 mm. Rychlost střely 1.000 metrů před ústím hlavně byla 541 m/s a průbojnost byla 383 mm. Boj se však předpokládal vést na větší vzdálenost a tak úměrní s tím klesala i schopnost projektilu probít nepřátelský pancéř. Vezená zásoba munice se plavidlo od plavidla lišila. SMS Siegfried vezl 68 střel na hlaveň, SMS Odin 58 kusů na hlaveň a SMS Agir již jen 56 ran. Kadence střelby byla dvě rány za minutu.

Hlavní dělostřelectvo bylo doplněno o osm děl 8.8 cm/35 (3.46") SK L/35 určených k boji proti lehkým nepřátelským plavidlům. Tato děla byla umístěna na horních částech paluby a z čelní strany je kryl ochranný štít. Na každém boku tak stála čtyři děla. Jejich počet se časem a především po modernizaci na přelomu 19. a 20.století měnil. Délka hlavně byla 3,08 metrů, kadence dle sehranosti obsluhy cca 12 ran za minutu. Projektil (celý náboj měl délku 66,1 cm) měl podle typu munice hmotnost od 10 do 13,8 kg. Úsťová rychlost střely byla 620 m/s. Dostřel cca 11.000 metrů. Vezená zásoba munice byla 187,5 střel na hlaveň (celkem 1.500 kusů). Po modernizaci v letech 1898-1904 byla zásoba munice navýšena na 2.500 kusů při 10 dělech ráže 88 mm.
Obrázek dělo 88/L35 použité na třídě Siegfried (foto z paluby křižníku Vineta)

Kromě děl velkých a středních ráží bylo na palubě ještě šest rychlopalných děl Hotchkiss ráže 37 mm.

Dělostřeleckou výzbroj pak doplňovaly tři torpédomety ráže 350 mm typu C35/91. Jedno torpédo vážilo 318 kg při délce 4,752 metrů. Výbušná hlavice obsahovala 40,5 kg TNT a při rychlosti 29 uzlů byl dosah 400 metrů. Tato torpéda byla po modernizaci na přelomu století nahrazena modelem C45/91S ráže 450 mm. Hmotnost torpéda byla 550 kg při délce 5,1 metru. Výbušná hlavice měla hmotnost 197 kg TNT a při rychlosti 27 uzlů byl dosah 1.200 m, při rychlosti 33,5 uzlů pak jen 500 metrů.

Hmotnost boční salvy:
2 x 240 mm = 280 kg

Obrázek zadní dělo na lodi SMS Odin


PANCÉŘOVÁNÍ
Na pancéřování byla u prvních tří jednotek (Siegfried, Beowulf, Frithjof) byla použita ocel u dalších třech jednotek použita Kruppova ocel (Heimdall, Hildebrand, Hagen), která se montovala na podložku z teakového dřeva. Poslední dvě plavidla Odin a Agir měly niklovou ocel na pancéřování.


Hlavní boční pancéřový pás o síle 241 mm chránil střed lodi směrem od dělové paluby dolů, a ke krajům se zužoval na 180 mm. Tento pancéř pak byl umístěn na 330 mm podložce ze stavebního dřeva (u Odinu a Agiru na 180 mm podložce z teakového dřeva). I tato podložka byla součástí pancéřové ochrany, protože dokázala tlumit účinky nepřátelské palby. Konce lodě byly měkké a nechráněné. Pod tímto hlavním pancéřovým pásem byl další, který sahal pod úroveň vodní hladiny. Ten byl rovněž umístěn na podložce z teakového dřeva ale ocelová část již byla zeslabena na 140 mm (120 mm u Odinu a Agiru) v centrální části a ke krajům se zužovala na 100 mm. Tento pancéřový pás byl montován na 290 mm podložce ze stavebního dřeva. Pancéřová paluba chránila vnitřní části lodi před projektily dopadajícími z velké dálky pod velkým úhlem a měla sílu 32 mm (lodě Hagen a Heimdall – 50 mm; lodě Odin a Agir 50 až 70 mm). Barbety dělostřelectva kryl 203 mm pancéř (u lodí Odin a Agir 30 – 200 mm na 200 mm podložce z teakového dřeva) a věže děl nesly stejně silný pancéř. Velitelskou věž chránil 76 mm silný pancéř z bočních stran a 30 mm na stropní části (Odin a Agir chránil 120 mm pancéř, Hagen a Heimdall 160 mm pancéř).


TTD - pobřežní bitevní loď třídy SIEGFRIED (po dokončení)
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------
* Země původu: Německo
* Délka (na úrovní hladiny): 76,403 m (max. délka 79 m)
* Šířka: 14,935 m
* Ponor: 5,51 až 5,74 m dle jednotlivých lodí
* Výtlak (standardní): 3.495 t (Agir a Odin – 3.550 t)
* Výtlak (plný): 3.741 t (Agir a Odin 3.750 t)
* Výzbroj: 3x240 mm, 8x88 mm, 6x37 mm, 4 x Torpédomet ráže 350 mm
* Pancéř paluba: 32 mm
* Pancéř boky: 241 mm
* Pancéř velitelská věž: 203 mm
* Výkon strojů: 3.528 kW (4.800 k)
* Dojezd: 1.490 nm (2.760 km) při 10 uzlové ekonomické rychlosti
* Vezená zásoba paliva: 220 tun uhlí + 220 tun nafty
* Rychlost: 15 uzlů (27,8 km/h)
* Posádka: 276 členů posádky (z toho 20 důstojníků a poddůstojníků)

Obrázek Obrázek model SMS Beowulf

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

MODERNIZACE
V letech 1898 - 1904 na všech 8 plavidlech proběhla rozsáhlá modernizace, která mimo jiné zvýšila počet 88 mm děl nesených na palubě na celkových 10 kusů, kromě toho bylo přidáno 6 rychlopalných děl ráže 37 mm. Původní čtyři torpédomety ráže 350 mm nahradili tři ráže 450 mm s větším dosahem a vyšší výbušnou hlavicí. Rovněž trup lodí byl prodloužen o cca 5-6 metrů čímž se zvýšil výtlak. Zároveň se zvětšil prostor pro uhlí a tak lodě po přestavbě mohli nést až 580 tun uhlí a 500 tun nafty. To úměrně s tím zvýšilo dojezd na 3.400 námořních mil při 10 uzlové ekonomické rychlosti a na 1.940 námořních mil při maximální 14 uzlové rychlosti. Kromě technických změn byl navýšen i počet členů posádky.


TTD - pobřežní bitevní loď třídy SIEGFRIED (po modernizaci)
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------
* Země původu: Německo
* Délka (na úrovní hladiny): 84,8 m (max. 86,15 m)
* Šířka: 15,0 m
* Ponor: 5,46 m
* Výtlak (standardní): 4.100 t
* Výtlak (plný): 4.376 t (Odin), 4.292 t (Agir)
* Výzbroj: 3x240 mm, 10x88 mm, 6x37 mm, 3 x Torpédomet ráže 450 mm
* Pancéř paluba: 50 mm
* Pancéř boky: 241 mm
* Pancéř velitelská věž: 203 mm
* Výkon strojů: 3.822 kW (5.200 k)
* Dojezd: 3.400 nm (6.300 km)
* Vezená zásoba paliva: 580 tun uhlí + 500 tun nafty
* Rychlost: 15 uzlů (27,8 km/h)
* Posádka: 309 členů posádky

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

BOJOVÁ KARIÉRA

SMS Siegfried
Po svém dokončení dne 29.dubna 1890 operovala loď dle svého určení na Baltském a Severním moři.Velitelem lodi v době První světové války byl Kapitän zur See Hans Bene, od 12.srpna 1914 do 14.ledna 1916. V roce 1916 byla vyřazena z aktivní služby a do roku 1919 sloužila jako ubytovací loď ve Wilhelmshavenu. Dne 17.června 1919 byla vyškrtnuta ze seznamu válečných plavidel a měla být přestavěna na záchranné plavidlo. Tento plán byl ale nakonec opuštěn a Siegfried byl prodán firmě H.Peters, Wewelsfleth v roce 1919 za 425.000 marek na šrot. Rozebrána byla v roce 1920 v Kielu.
Obrázek SMS Siegfried na poštovním lístku

SMS Beowulf
Loď byla dokončena dne 1.dubna 1892. Stejně jako sesterská plavidla byl i Beowulf v roce 1916 vyřazen z aktivní služby a díle sloužil jako cílová loď pro německé ponorky. Po válce ještě nějaký sloužila jako ledoborec na Baltu.

SMS Frithjof
Loď byla dokončena dne 23.února 1893. Také Frithjof byl v roce 1916 vyřazen z aktivní služby a dále sloužil v Gdaňsku jako ubytovací loď do konce války. Dne 17.června 1919 byla vyškrtnuta ze seznamu válečných plavidel a prodána firmě A.Bernsten v Hamburgu. Firmou Deutsche Werke pak byla přestavěna na nákladní loď a pro tento účel sloužila až do roku 1930, kdy byla rozebrána na šrot. Byla to jedna z nejdéle sloužících lodí třídy Siegfried (pouze Odin sloužil do roku 1935).
Obrázek SMS Frithjof

SMS Heimdall
Loď byla dokončena dne 7.dubna 1894. Velitelem lodi v době První světové války byl Kapitän zur See Rudolf Bartels (od srpna 1914 do září 1915). Po vyřazení z aktivní služby v roce 1916 byl Heimdall používán jako ubytovací loď pro posádky ponorek a obsluhu pobřežních dělostřeleckých baterii v Emdenu. Po válce měla být přestavěna na záchrannou loď, ale jako v případě dalších lodí bylo nakonec rozhodnuto ji prodat na šrot. Rozebrána byla v roce 1921.

SMS Hildebrand
Loď byla dokončena dne 28.října 1893. Po vyřazení z aktivní služby v roce 1916 byl používán jako ubytovací loď ve Windau. Po válce měla být přestavěna na záchrannou loď, ale jako v případě dalších lodí bylo nakonec rozhodnuto ji prodat na šrot. Když ale jela na svou poslední plavbu k sešrotování, najela na pobřeží, kde její vrak zůstal do roku 1933, kdy byl částečně rozmetán výbušninami a poté sešrotován

SMS Hagen
Loď byla dokončena dne 2.října 1894. Po vyřazení z aktivní služby v roce 1916 sloužil Hagen jako ubytovací loď v přístavech Libau, Gdaňsk a Warnemunde. Po válce byl prodán firmě Norddeutsche Tiefbauges k sešrotování.
Obrázek SMS Hagen

SMS Odin
V roce 1896 byl Odin dokončen a převzat námořnictvem. Jeho stav posádky byl 20 důstojníků a 256 členů mužstva. V případě že byla loď jako vlajková, byl počet členů posádky zvýšen o dalších 6 důstojníků a 22 členů mužstva. Po modernizaci, kdy byla upravená výzbroj, rozměry lodi, byla zvětšena i skladovací plocha v uhelných bunkrech. Ty nyní mohli pojmout namísto 270 t již 370 tun uhlí. V roce 1909 pak byla upravená topeniště pod kotly, která mohla být pro zvýšení výkonu postřikována naftou. Pro Odin vezl zásobu 100 tun nafty. To zvyšovala dojezd lodi až na nějakých 3.000 námořních mil. Stejně jako ostatní lodě ze třídy, byl i Odin v roce 1916 vyřazen z aktivní služby a dále sloužil ve Wilhemshavenu jako zásobovací loď. Po válce byl dne 6.prosince 1919 vyškrtnut ze seznamu německých válečných plavidel a prodán firmě A.Bernstein Co. (na základně v Hamburgu) pro komerční účely. V roce 1922 byl ex Odin přestavěn na nákladní loď a dále sloužil až do roku 1935, kdy byl prodán k sešrotování.

SMS Agir
Na lodi se začalo pracovat v roce 1892 jako na posledním plavidlu popisované třídy. Na vodu byl spuštěn 3.dubna 1895 a námořnictvem převzat 15.října 1896. V předválečném období podnikl Agir i řadu zahraničních cest. V roce 1899 to bylo do Velké Británie a Portugalska, po modernizaci v v letech 1902 – 1904 to bylo v roce 1905 do Švédska a Norska. V roce 1909 byla vyřazena ze služby, ale v době hrozícího válečného konfliktu byla před WW1 znovu do služby zařazena. Od srpna 1914 do května 1915 velel lodi Fregattenkapitän Ernst Schulze. Dne 14.ledna 1916 byla vyřazena z aktivní služby. Zbraně byly sejmuty a loď byla upravena jako ubytovací ve Wilhelmshavenu. Po válce byla dne 17.června 1919 vyřazena ze seznamu německých válečných plavidel a upravena na nákladní loď pro společnost A.Bernstein Co. Její konec jí potkal dne 8.prosince 1929, kdy najela na mělčinu na ostrově Gotland. Vrak byl ponechán svému osudu, pouze z lodi byl sejmut příďový ornament, který je nyní umístěn v Laboe Naval Memorial (poblíž Kielu v Německu).
Obrázek SMS Agir

---------------------------------------------------------

Dne 27.března 1908 byl vydán druhý námořní zákon, který omezoval životnost válečných lodí z původních 25 let na 20. To znamenalo, že lodě třídy Siegfried by měly být co nejdříve nahrazeny novými plavidly. Jelikož v té době se již změnili požadavky na roli válečných plavidel, byly jako „náhrada“ za tato plavidla postaveny regulérní moderní bitevní lodě třídy Helgoland (1910) a Kaiser (1912). SMS Siegfried, Beowulf a Frithjof byly nahrazeny třídou Helgoland (plavidla Helgoland, Thuringen a Oldenburg), třída Kaiser (plavidla Konig Albert a Prinzregent Luitpold) pak nahradila Odina a Agira.

V roce 1916 byla na hlavním generálním štábu přislíbeno zajistit vojenský materiál k obranné linii na Jutském poloostrově, která měla také chránit strategicky důležitý německý Kielský kanál. Pro zvýšení odolnosti této linie, která se opírala o pevnostní systém z 19.století bylo potřeba zajistit vhodná děla. Nově vyráběna moderní děla byla potřeba na stavbu nových námořních jednotek nebo na pozemní frontu, a proto aby se ušetřil čas a výrobní kapacity továren, sáhlo se po starých námořních jednotkách, které v této době již svými výkony a parametry nevyhovovaly. Bylo tedy rozhodnuto sejmout výzbroj ze starých bitevních lodí pobřežní obrany třídy Siegfried. Konkrétně se mělo jednat o jednotky Frihjof (1891) a Odin (1894). Celkem tato plavidla tak mohla poskytnout šest děl 240/L35. Na rozkaz generálního štábu byly obě jednotky odzbrojeny, jejich hlavní děla sejmuta a poslána k zabudování do betonových bunkrů v obranné linii.
Obrázek dělo z SMS Odinu u pobřežního dělostřelectva


Osudy dalších plavidel třídy se mi podařilo dohledat jen v jazycích, které neovládám, takže pokud bude mít někdo zájem trošku tento článek doplnit, tak budu jen rád.

Ještě poznámka na závěr. První světová válka skončila pro Německo příměřím 11.listopadu 1918. Nicméně mír byl sepsán až o rok později ve Versailles. Německo pak rychle plavidla třídy Siegfried, která byla pro vítězné mocnosti po bojové stránce bezcenná, pár týdnů před uzavřením míru ve Versailles prodala do soukromého sektoru. Tím se jim alespoň částečně podařilo zlepšit poválečnou hospodářskou situaci své země.



Zdroje:
http://www.arbeitskreis-historischer-sc ... f/beo1.htm
http://fortress-scandinavia.dk/Sik_nord ... terier.htm
Válečné lodě (2) – Vladimír Hynek a Petr Klučina – 1986
http://www.deutsche-schutzgebiete.de/sms_siegfried.htm
http://navalhistory.flixco.info/H/229378/8330/a0.htm
http://www.warshipsww2.eu
http://www.navweaps.com
http://www.wikipedia.org
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4075
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Německo - Lodě pobřežní obrany třídy SIEGFRIED (1889-189

Příspěvek od jarl »

Přidávám tři obrázky pobřežního obrněnce Hagen:

Obrázek

Obrázek

Obrázek
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Re: Německo - Lodě pobřežní obrany třídy SIEGFRIED (1889-189

Příspěvek od kacermiroslav »

Krásné fotky. Škoda, že se žádný z obrněnců nedochoval jako památník. Jsou to fotogenická plavidla, která de facto stála na počátku moderního císařského námořnictva.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12966
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Německo - Lodě pobřežní obrany třídy SIEGFRIED (1889-189

Příspěvek od Rase »

Tito starší obrněnci jsou opravdu mnohem krásnější než jejich nástupci. Přeci jen je to možná tím podivným vrstvením zbraní a jednotlivých dílů. Kdy se konstrukce lodí víc ustálila, už to začíná být nuda. Hlavně ony zaoblené věže jsou "hypnotické" :D
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Scrat
podporučík
podporučík
Příspěvky: 683
Registrován: 1/8/2009, 12:06

Re: Německo - Lodě pobřežní obrany třídy SIEGFRIED (1889-189

Příspěvek od Scrat »

Hlavní dělostřelectvo bylo doplněno o osm děl 8.8 cm/35 (3.46") SK L/35 určených k boji proti lehkým nepřátelským plavidlům.
Mám dojem že tahle plavidla uvedená děla nikdy nenesla. Letopočet 1904 jako rok jejich prvního nasazení je totiž podle mne dost diskvalifikuje.
Spíš bych to tipoval na ještě starší kruppovy kanóny s označením 8.8 cm Tbts L/30 vyráběné od roku 1892.
Rase píše:Hlavně ony zaoblené věže jsou "hypnotické" :D
Ony to ve skutečnosti nebyly věže jaké si pod tímto termínem kdokoliv představí. Děla byla umístěna v pancéřové barbetě a shora pouze zakryta kopulí vytvořenou z relativně tenkého plechu. Při natáčení děl se pak pohybovala pouze plošina s kanóny a tenhle plechový "dekl". Při přímém zásahu to ale nemělo šanci odolat čemukoliv většímu (možná ještě tak ráže 20-25 mm), tedy pokud střela nesklouzla po oblém povrchu.

Scrat
All great things are simple, and many can be expressed in single words: freedom, justice, honor, duty, mercy, hope.
Winston Leonard Spencer-Churchill
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12966
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Německo - Lodě pobřežní obrany třídy SIEGFRIED (1889-189

Příspěvek od Rase »

Scrat:
jestli to teda dobře chápu, tak to bylo řešení podobné spíš tehdejším pevnostem (s mnohem tenčím zvonem)? Díky
ps. obrázek jsem použil z článku "Pancéřové kasamety a věže pevností systému Séré de Riviere"

Obrázek
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11465
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Re: Německo - Lodě pobřežní obrany třídy SIEGFRIED (1889-189

Příspěvek od Zemakt »

Kód: Vybrat vše

Ony to ve skutečnosti nebyly věže jaké si pod tímto termínem kdokoliv představí. Děla byla umístěna v pancéřové barbetě a shora pouze zakryta kopulí vytvořenou z relativně tenkého plechu. Při natáčení děl se pak pohybovala pouze plošina s kanóny a tenhle plechový "dekl". Při přímém zásahu to ale nemělo šanci odolat čemukoliv většímu (možná ještě tak ráže 20-25 mm), tedy pokud střela nesklouzla po oblém povrchu.
Mohl bych se tedy zeptat, jaký je vlastně rozdíl mezi termíny: kopule, věž, barbareta? A abych se jenom neptal, tak dám k dobru svůj pohled, že ten "slabý dekl/deštník" je kopule nad barbaretou. Věž, je komplet střecha , boky, spoluotáčející se, nebo pevné s lafetou zbraně?
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5849
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Re: Německo - Lodě pobřežní obrany třídy SIEGFRIED (1889-189

Příspěvek od Polarfox »

Zemakt píše:Mohl bych se tedy zeptat, jaký je vlastně rozdíl mezi termíny: kopule, věž, barbareta? A abych se jenom neptal, tak dám k dobru svůj pohled, že ten "slabý dekl/deštník" je kopule nad barbaretou. Věž, je komplet střecha , boky, spoluotáčející se, nebo pevné s lafetou zbraně?
Ono to má docela přesnou definici, ale většinou se to pytlíkuje zvykově a nepřesně. V podstatě cokoli se točí a je nějak zakrytované je běžně věž, což je blbě a samozřejmě nepřesnosti jsou i u zbylých dvou pojmů. Když se to vezme pintlich, tak možná dokonce vyplyne, že i moderní bitevní lodě mohou být vlastně barbetové obrněnce. Bohužel si ale za boha nemohu vzpomenout na stránku, kde to jeden člověk hezky vysvětloval...samotnému by se mi to hodilo, takže ještě zapátrám. Upřímně doufám, že to nebylo ještě na "zesnulých" warshipprojects, kterážto studnice libůstek je navždy v hajzlíku :/
ObrázekObrázekObrázek

U národa, u něhož je nejoblíbenějším historickým spisovatelem Vlastimil Vondruška, se nějakého historického prozření a sebereflexe dočkáme opravdu jen velice stěží. (Polarovo motto pro rok 2019)

“Without data, you're just another person with an opinion.” W. Edwards Deming

Brána do Mordoru: https://twitter.com/fbeyeee?lang=cs
Uživatelský avatar
Scrat
podporučík
podporučík
Příspěvky: 683
Registrován: 1/8/2009, 12:06

Re: Německo - Lodě pobřežní obrany třídy SIEGFRIED (1889-189

Příspěvek od Scrat »

Věž (angl "Turret") je uzavřená otočná konstrukce ukrývající samotná děla, systémy jejich ovládání, zaměřovací optiku (pro případné lokální řízení palby), muniční dopravníky, nabíjecí mechanismy, v některých případech munici (nebo její část) a v neposlední řadě obsluhu děl. Samotná věž však není jen to co je vidět nad úrovní paluby a z čeho trčí hlavně, jedná se o několikapatrovou strukturu uloženou na velkém ložiskovém věnci (v případě bitevních lodí měl průměr i přes deset metrů) jejíž spodek zasahuje hluboko do nitra trupu. V minulosti se navíc v případě hlavních děl jednalo o jednu z nejsilněji pancéřovaných struktur v rámci dané lodě. V dnešní době jsou moderní věže plně automatizované, maximálně se motá pár lidí v muničních skladech a jejich pancéřování pokud už je je spíše symbolické. Jejich bezpečnostní systémy totiž v případě zásahu samotné věže zamezí zpětnému zášlehu do muničního skladu takže exploze nesené munice je téměř zcela eliminována.

Barbeta (franc "Barbette") je silně pancéřovaná nepohyblivá struktura tvaru válce ve spodní části pevně spojená s hlavní pancéřovou palubou. Musíme je však rozlišovat podle období. Zhruba v letech 1880-1890 bych barbetu popsal jako pancéřovou "ohradu" kruhového nebo oválného tvaru vystupující nad úroveň paluby která se však pod úrovní horní paluby často výrazně zužovala. Chránila otočnou plošinu s děly, nabíjecí mechanismus a částečně i obsluhu. Její výška byla taková že nad její horní hranu vystupovala jen děla a horní část lafety. V některých případech barbeta obsahovala i mechanismy které dokázaly dělo vyzvednout do palebné pozice a poté zase spustit takže mimo samotný výstřel bylo ukryto prakticky vše. Shora ale bylo vše vystaveno povětrnostním vlivům a v boji i případným střepinám takže někteří uživatelé barbety zcela nebo částečně "zastřešovali" relativně lehkými plechovými kryty (např plavidla o nichž je původní článek, španělská loď Pelayo, francouzská Admiral Duperré atd). Nabíjení děl bylo možné pouze při natočení děl do určité pozice.
Toto řešení však bylo překonáno dělovou věží takže bylo během krátké doby zcela opuštěno. V pozdějším provedení byla výška barbety nad horní palubou snížena na maximálně několik desítek centimetrů a do jejího tubusu byla zasazena dělová věž. Samotná barbeta tak (velmi zjednodušeně) kryla spodní patra věže, její ložiskový věnec a distribuční místnosti. Zároveň je to konstrukce nesoucí hmotnost celé věže. Ve skupině sousedících věží měla často jedna z barbet nad palubou opět i několikametrovou výšku aby "její" věž mohla pálit i přes strop své sousedky (výše umístěná věž je tzv v superpozici).

Kupole je naopak velmi ošidný termín, někdo jím označuje pouze ty plechové kryty, někdo horní (viditelné) patro jakékoliv věže. Často je ale tento termín spojován s prvními konstrukcemi dělových věží navržených podle C. P. Colese nebo J. Ericssona např u prvních amerických monitorů, britských plavidel Monarch, Captain atd. Oproti pozdějším věžím se toto provedení neopíralo o barbetu ale věž ležela buď přímo na palubě a před pootočením musela být trochu nadzvednuta (monitory) nebo byla položena na pod horní palubou uloženém nechráněném ložiskovém věnci. Přechod mezi věží a palubou byl u některých lodí překryt několik cm vysokým pancéřovým límcem. Toto provedení bylo velmi omezující protože zásobování takovéto věže municí nebo nabíjení děl bylo možné pouze pokud se tato natočila do určité pozice (jednalo se o zepředu nabíjená děla).

Scrat
All great things are simple, and many can be expressed in single words: freedom, justice, honor, duty, mercy, hope.
Winston Leonard Spencer-Churchill
Odpovědět

Zpět na „Německo“