Rogožarski/Ikarus Ik-5

Moderátor: Hans S.

Odpovědět
major.plk
rotný
rotný
Příspěvky: 90
Registrován: 22/9/2009, 10:07
Bydliště: liptákov

Rogožarski/Ikarus Ik-5

Příspěvek od major.plk »

Rogožarski/Ikarus IK-5

[align=justify]Uspěch při konstrukci stíhacího stroje Rogožarski IK-3 způsobil, że se jeho konstruktéři Ljubomir Ilić, Kosta Sičev a Slobodan Zrnić začali zajímat o možnost zkonstruovat těžkou dvoumotorovou stíhačku podobné koncepce jako tehdy v německu vyráběný Messerschmitt Bf 110 nebo spíše jeho jeho britský protějšek Westland Whirlwind. Tato koncepce těžkého stíhacího stroje s mohutnou kulometnou a kanonouvou výzbrojí a velkým doletem byla koncem 30. let velice populární. Tyto letouny měly býti rychlejší než mnohé v té době používané jednomotorové stíhačky jako Hawker Hurricane nebo Morane Saulnier a to díky velkému výkonu jenž byl poskytnut dvojící motorů, Zaroveň měla být velkou devizou těchto strojů mohutná výzbroj. Tyto vlastnosti však byly vykoupeny horší obratností a jak se ukázalo v průběhu bojů, tyto stroje ve své původní funkci, tedy obraně a dalekému doprovodu strategických bombardérů, selhaly. Naopak se tyto stroje výborně osvědčily jako bitevníky nebo těžké stíhače napadající v noci svazy nepřátelských bombardérů.
Obrázek Dodnes dochovaný dřevěný model dvoumístné verze Ik-5

[align=justify]Jihoslovanské vojensk letectvo - Jugoslovensko Kraljevsko Ratno Vazduhoplovstvo (JKRV) se začalo o tento typ stroje vážně zajímat v roce 1939. V listopadu 1939 byly oficiálně specifikovány podmínky na novou těžkou stíhačku JKRV po konzultacích vojenských expertů s představiteli leteckého průmyslu reprezentovaných zástupci společností Rogožarski a Ikarus, přitom bylo rozhodnuto označit nový prtotyp jako IK-5. Závody Rogožarského měly v té době již zkušenost jak s konstrukcí stíhače IK-3 tak i lehkého dvoumotorového bombardéru R-313. Bylo dohodnuto že se na konstrukci bude dohromady podílet jak společnost Rogožarski tak i závody Ikarus. Na konstrukci se podílel Simy Milutinoviče a trojice známá strojem IK-3 Ljubomir Ilić, Kosta Sičev a Slobodan Zrnić. Tento nový stroj měl plnit role těžkého stíhače v jednomístné konfiguraci a letoun pro daleký fotografický průzkum v dvoumístné konfiguraci letoun průzkumný a "univerzální" bojový letoun tedy velmi rychlý bitevník/bombardér schopný stíhání. Plánovala se též cvičná verze s dvojím řízením. Vývoj dospěl do stádia testování modelů v tunelu. Samotný prototyp byl rozpracován v tovární hale a v době vypuknutí války byla prakticky hotova pouze kostra trupu. Dubnová válka (Aprilsski rat) v roce 1941 v níž došlo k bleskové porážce Jugoslávie znamenala konec i pro tento slibný projekt.
[align=justify]Letoun IK-5 byl projektován jako celokovový dvoumotorový dolnoplošník s jednoduchou ocasní plochou v klasickém uspořádání s plně zakrytou kabinou a zatahovacím podvozkem. Samotný trup stroje měl eliptický průřez a jeho kostra měla být tvořena svařovanými trubkami. Na náběžných hranách křídel se měly nacházet sloty, které by sloužily k zlepšení letových vlastností při nízkých rychlostech. Na odtokové části křídla měly být umístěny vztlakové klapky. Celý letoun měl být potažen duralem, kromě kormidla,jež by bylo kryto plátnem.
[align=justify]Pohon stroje měl být zajišťován dvojící motorů Hispano Suiza 12Y o 1.100 hp a to H-38 (levotočivý) a H-39 (pravotočivý). Vrtule měly být kovové třílisté. Tyto motory byly u francouzkého výrobce objednány v počtu 30 kusů. Toto svědčí o tom že byla plánována pravděpodobně výroba minimálně 15 strojů IK-5. Tento kontrakt se však v důsledku zhroucení Francie nemohl uskutečnit, což nutilo konstruktéry poohlédnout se po jiné pohoné jednotce. Jako vhodná alternitava vůči motorům Hispano Suiza je jevily motory Daimler-Benz DB-601A a Rolls-Royce Merlin III (1,030 HP). V plánované jednomístné verzi se uvažovalo o možnosti instalovat do pumovnice další nádrž za účelem prodloužení doletu.
Obrázek

Těžký jednomístný stíhač IK-5

[align=justify]Výzbroj letounu se měla skládat ze dvou kanónů kalibru 20 mm a čtyř kulometů kalibru 7,92 mm uložených v nose trupu, ve dně trupu se měla nacházet bombovnice na 200kg resp. 212kg bomb nebo 4 50 kg pumy. Bomby měly být v pumovnici uloženy na ležato. Alternativně se uvažovalo s další pumovou výzbrojí vně trupu nebo s úpravou pumovnice na jednu 500 kg pumu na výklopné vidlici pro střemhlavé bombarování. Později byla i rozprcována varianta se čtveřicí kanonů a dvojící kulometů kalibru 12,7mm SAFAT nebo 13,2mm Browning pro jednomístnou stíhací verzi zatímco dvoumístná verze měla mít slabší výzbroj tvořenou dvojící kanónů a čtveřicí kulometů. V dvoumístné verzi se počítalo s obranou zadní polosféry s počátku pohyblivým kulometem 7.92mm a později i s velkorážným kulometem ráže 12.7mm nebo 13,2 mm.
[align=justify]Těžký stíhací letoun IK-5 był jedním z nejlépších projektů jugoslávského leteckého průmyslu na přełomu let 30-tých a 40-tých. Slavný americký konstruktér ruského původu Igor Sikorsky, který měl možnost se během svého pobytu v Bělehradě seznámit s projektem IK-5, velice vysoko ocenil tento stroj nebo spíše projekt. Moderní kovová konstrukce, možnost montáže různých stále výkonějších motorů, stejně jako široká paleta výzbroje střelnými zbraněmi i bomb by zřejmě umožnila stroji efektivně plnit četné bojové úkoly.
Obrázek

Těžký dvoumístný stíhač-bitevník Ik-5

Parametry stroje
rozpětí 12,13 m
dále jsou pouze vypočtené hodnoty
maximální rychlost 670 km/h
Stoupavost 5000 m za 5 minut
Dostup 11000 m
Dolet kolem 1500 km
major.plk
rotný
rotný
Příspěvky: 90
Registrován: 22/9/2009, 10:07
Bydliště: liptákov

Příspěvek od major.plk »

Těžký stíhač Rogožarski/Ikarus IK-5, předpokládaný vzhled.

Obrázek
Uživatelský avatar
Dominik
rotmistr
rotmistr
Příspěvky: 128
Registrován: 18/8/2011, 13:27

Příspěvek od Dominik »

Letoun měl , jak se tak dívám skvělé výkony :shock:
Uživatelský avatar
Hans S.
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 3767
Registrován: 22/2/2007, 04:34
Bydliště: Gartenzaun
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Hans S. »

Neměl, jedná se o pouhé výpočty, které mají pouze velice omezenou vypovídací schopnost.

Ještě k původnímu textu - ne všechny dvoumotorové letouny se osvědčily jako úspěšné bitevníky. Zrovna Bf 110 v této roli úplně extra úspěšný nebyl.
Odpovědět

Zpět na „Letectvo“