Ikarus MM2

Moderátor: Hans S.

Odpovědět
major.plk
rotný
rotný
Příspěvky: 90
Registrován: 22/9/2009, 10:07
Bydliště: liptákov

Ikarus MM2

Příspěvek od major.plk »

Ikarus MM2 - Jugoslávský letoun pro pokročilý výcvik

Obrázek

[align=justify]Stroj Ikarus MM.2 byl cvičným letadlem určeným pro pokročilý výcvik. Jeho konstruktérem byl ing. Milosevič. Hlavní motivací pro vývoj nového cvičného stroje byla ta skutečnost, že v Jugoslávii nebyl v té době k dispozici cvičný letoun jehož rychlost by výrazně překonávala hodnotu 200 km/h, zatímco rychlost nových stíhacích strojů byla minimálně dvojnásobná. To znamenalo že piloti, kteří absolvovali základní výcvik na tehdy v Jugoslovensko Kraljevsko Ratno Vazduhoplovstvo (JKRV) běžně používaných strojích nebyli připraveni na přechod na nové rychlé stíhací stroje. V roce 1936 započal inženýr Milosevič pracovat na novém pokročilém cvičném stoji dolnoplošné koncepce se zatahovacím podvozkem.
Obrázek
Stavba prototypu

[align=justify]Toto první letadlo bylo označeno jako M-1, přičemž M ukazovalo na příjmení konstruktéra. Tento návrh uvažoval s řadovým motorem Renault a se sedadly pilotů v tandemovém uspořádání. Konstrukce stroje byla moderní, jednalo se o dolnoplošník se zatahavacím podvozkem. Odhadovaná maximální rychlost se pohyboval kolem 360 km/h ve výšce 2000m. Vzletová hmotnost činila 920 kg.
[align=justify]Tento projekt však nebyl akceptován hlavním Leteckým štábem a to z důvodu , že mnoho částí nového stroje mělo být dováženo. Rostoucí krize předcházející vypuknutí války v roce 1939 spojené s výraznými omezeními exportu strategických surovin, leteckých motorů a přístrojové techniky významně ovlivnilo požadavky na nově konstruované stroje. Základní ideou za této politické nestabilní situace bylo dovážet jen minimum komponent a pokud možno veškéré součásti získat u domacích subdodavatelů.
[align=justify]Z těchto duvodů bylo třeba projekt přepracovat. Jako nový pohon byl vybrán v Jugoslávii vyráběný licenční motor Gnome Rhone K-7, jednalo so o hvězdicový sedmiválec. Nyní byl stroj kratší než se uvažovalo v původním projektu M-1, křídlo zůstalo stejné a hmotnost vzrostla o 60kg. Přitom také došlo ke změnám na podvozku který byl rozšířen, tj. kola byla od sebe dále. Tento překonstruovaný projekt dostal označení M-2. Koncem roku 1937 byla práce na projektu již v plném proudu a v červnu 1939 byl připraven již i dřevěný model vyrobený v podniku "Albatros". Během práce na projektu muselo dojít k přepočtení pevnostních parametrů a následnémů zpevnění trupu i křídel což mělo také za následek vzrůst hmotnosti. Vypočtená rychlost po těchto úpravách byla 387 km/h.
Obrázek

[align=justify]V roce 1939 Milosevic nabízí tento konečný projekt Hlavnímu leteckému štábu s tím že se jedná o nízkonákladový cvičný stroj, který bude praktický celý až "do posledního šroubku" produktem domácího průmyslu. Tehdy se však do projektu zapojila jiná osoba a tou byl ing. Manojlovič, ten měl velice dobré vztahy s důstojniky hlavního leteckého štáby i ministerskými úředníky což velice přispělo k tomu že byl podepsán kontrakt na stavbu prototypu. Při této příležitosti došlo ke změně názvu na MM.2, tedy dle dvojice Milosevič-Manojlovič ačkolivbylo zjevné, že na samotném projektu nemá Manojlovič žádný podíl. Nový dřevěný model byl testeván v Paříži ve větrném tunelu již pod novýn názvem MM.2 v červnu 1939. Po těchto testech byl projekt opět modifikován a vypočtená maximální rychlost stoupla na 400 km/h ačkoliv se hmotnost vyšplhala na 1300kg.
[align=justify]Výrobou prototypu byla pověřena společnost “Ikarus” dne 25. dubna 1940. Prototyp byl kompletně dohotoven v říjnu téhož roku. A okamžitě se přistoupilo k zalétávání. Tyto první lety absolvoval stroj bez jakékoliv výzbroje. Prototyp byl pokusně vyzbrojen dvojící kulometů Darne 7,7 mm. Tato výzbroj byla uložena v křídle a celková nešená zásoba munice reprezentovala 2175 nábojů. Na dno trupu bylo navíc možno instalovat pylon s bombovými závěsníky. Tyto závěsníky umožňovaly nést čtyři bomby kalibru 10 kg. První let takto vyzbrojeného stroje se konal 10. listopadu 1940.
Obrázek

[align=justify]Letadlo bylo smíšené konstukce, přičemž trupem a centální části křídel měly kostru vyrobenou z ocelových svařovaných trubek. Přední část trupu byla kryta duralovými panely zatímco zadní čáat byla potažena plátnem. Křídla se skládala ze střední části a okrajových častí. Střední čast bylo celokovová krytá duralovými panely, zatímco konové časti byly dřevěné potažené plátnem. Přistávací mechanismus byl systému “Nardi” v protypu bylo použito dovezené zařízení a pro seriové stroje mělo být použito domácích licenčně vyrobených. V závodech “Ikarus” byly také vyrobeny obě vrtule testované na prototypu a to vrtule o průměru 2,45m a druhá o průměrur 2,25m. Electroinstalace pracovala s napětím 24 V a jako radiostanice byla pužita “Telefunken” Fu GVII produkovaná v licenci závodem “Teleoptik”.
[align=justify]První zkušební let se konal v prosinci 1940 a testovacím pilotem byl Vasilije Stojanovic. Celkem bylo s prototypem realizováno 45 továrních testovacích letů v celkové době trvání 20 hodin. Stroj byl velice stabilní a snadno se ovládal. Jak přistávací tak i startovací dráha byly krátké což umožňovalo vzlet prakticky z jakékoliv improvizované letištní plochy. V únoru 1941 byl první prototyp oficiálně zařazen k jednotkám Jugoslovensko Kraljevsko Ratno Vazduhoplovstvo (JKRV). Zároveň byla ministerstvem potvrzena objednávka na 50 strojů.
[align=justify]Letadlo bylo kořistěno jednotkami wehrmachtu a předáno nově vznikajícímu letectvu Chorvatska - NDH. Toto letadlo bylo poté v chorvatském letectvu používáno jako osobní stroj majora Pupise, jenž ho používal na lety Zemun-Zagreb. Ve službách letectva NDH tento stroj obdržel nové registrační číslo 6301. Od února 1942 byl letoun dislokován na letišti v Rajlovaci. Dne 13. května 1942 bylo letadlozničeno při přistávacím manévru, v době nehody ho pilotoval pilot Vid Saic. Letadlo bylo silně poškozeno a odepsáno ze stavu letectva NDH.
Obrázek

Obrázek

Obrázek
Odpovědět

Zpět na „Letectvo“