Lehké křižníky třídy KOLBERG
Německo
rok 1908 - 1909
SMS Augsburg
Lodě ve třídě:Německo
rok 1908 - 1909
SMS Augsburg
- Augsburg (1908 – 1909 - 1910)
- Cöln (1908 – 1909 – 1911)
- Kolberg (1908 – 1908 – 1910)
- Mainz (1908 – 1909 – 1909)
* Poznámka: první datum je datum zahájená stavby, dále je datum spuštění na vodu a poslední je datum zařazení do stavu námořnictva.
Námořní zbrojeni mezi hlavními předválečnými rivaly, tedy Německem a Velkou Británii kromě stavby velkých bitevních lodí a bitevních křižníků ovlivněných konstrukcí britského HMS Dreadnoughtu, postihla také lehčí jednotky. Velká Británie potřebovala celou řadu různých typů křižníků, které by dokázali ochránit jejich rozsáhlé kolonie, které se prostírali prakticky po celé Zeměkouli. Počty vyprodukovaných křižníků tak byly přímo obrovské. Ale i Vilémovské Německo se činilo a řadu z lehkých křižníků vyčlenilo pro obranu svých kolonií v Africe a Oceánii. Většinu jednotek ale mohli soustředit na Baltském a Severním moři jako protiváhu britskému „domácímu loďstvu“. Problém Němců ale spočíval v těchto domácích vodách v tom, že byli z jedné strany sevřeny Brity a z druhé strany Ruským baltským loďstvem. Bylo tedy nutno mít řadu rychlých a silných plavidel, které by se mohli přesouvat přes Kielský plavební kanál na Balt nebo do Severního moře podle potřeby.
SMS Mainz
KONSTRUKCE
Jak již bylo řečeno v předchozích článcích, ideově vycházeli moderní německé křižníky (chápej v období před WW1) z třídy Bremen. Každá další třída lehkých křižníků tak byla o něco větší, rychlejší, lépe vyzbrojena atd. Nejinak tomu bylo i v případě lodí třídy Kolberg, jejichž stavba byla objednána v rámci námořního programu z let 1906-1907. Oproti předchozí třídě Dresden, ze které přímo vycházela, byla výzbroj posílena o další dvě děla hlavní ráže a také zvětšena kotelna pro dosažení větší rychlosti. Úměrně s tím vzrostla délka (o téměř 12 metrů) a výtlak, který byl v případě plného nákladu o 647 tun větší.
Jednalo se o plavidla o celkové délce 130 m, šířce 14 m a ponoru 5,6 m. Při těchto rozměrech byl standardní výtlak 4.362 t a plný již 4.915 t. Trup byl po celé délce rozdělen na 15 samostatných vodotěsných přepážek (standard té doby), které tak zvyšovali odolnost lodi v případě zásahu projektilem nebo torpédem v podhladinové části. Uspořádání lodi bylo klasické, hlavní velitelská věž byla umístěna v přední části za první dvojici hlavních děl, které stáli vedle sebe. Děla i velitelská věž byla umístěna na zvýšeném podstavci, to pro lepší ochranu těchto míst před zaplavením při zhoršených plavebních podmínkách. Za velitelskou věží byl umístěn bojový stěžen. Tři štíhlé komíny odváděli spaliny z kotelny a byly typickým rozpoznávacím signálem německých křižníků (britské předválečné křižníky měli většinou čtyři komíny). V zadní části pak byl umístěn druhý bojový stěžeň.
Na všech čtyřech lodí třídy se začalo pracovat v roce 1908. Stavbou byly pověřeny čtyři německé loděnice. Augsburg byla stavěn v loděnici Kaiserliche Werft v Kielu, Cöln se stavěl taktéž v Kielu ale v loděnici Germania Werft. Kolberg byl stavěn v Gdaňsku v loděnici Schichau a poslední Mainz ve Štětíně u firmy Vulcan. Jako první na vodu byl spuštěn dne 24.listopadu 1908 Kolberg, po kterém byla celá třída nazvaná. Následoval jej 23.ledna 1909 Mainz, dne 5.června 1909 Cöln a jako poslední byl na vodu spuštěn Augsburg dne 10.července 1909. První pak byl námořnictvem pro změnu převzat dne 1.října 1909 Mainz, následoval jej dne 21.června 1910 Kolberg, dne 1.listopadu 1910 Augsburg a jako poslední byl do činné služby zařazen Cöln dne 16.června 1911. Lodě tedy byly dohotoveny a námořnictvem převzaty včas, takže posádka měla dost času na to se s plavidly seznámit před vypuknutím WW1.
Pořizovací náklady:
Kolberg = 8,818 Mio Marek
Mainz = 8,777 Mio Marek
Cöln = 8,356 Mio Marek
Augsburg = 7,953 Mio Marek
Typ pohonné jednotky a počet lodních vrtulí se plavidlo od plavidla lišila. Kromě Mainzu, však byly všechny křižníky konstruovány na rychlost 25,5 uzlů při výkonu 19.000 koňských sil. Mainz pak měl zvýšený výkon na 20.200 koňských sil pro dosazení rychlosti 26 uzlů. Pohonná jednotka byla u všech lodí tvořena 15 parními kotly na uhlí a dvěmi na naftu. Pára z kotlů poháněla dvě parní turbíny (u každého plavidla byl použit jiný typ, viz. tabulka níže) a výkon se přenášel na hřídele a lodní vrtule. Kolberg a Augsburg měli 4 lodní vrtule, Mainz a Cöln jen dvě. Při zkouškách všechna plavidla dosáhla rychlost převyšující 26 uzlovou hranici a výkon pohonné jednotky se pohyboval dle plavidla od 20.050 do 31.033 koňských sil (viz. tabulka níže). Pro kotle na uhlí bylo vezeno od 400 do 1.010 tun uhlí, pro dva naftové kotle byla vezena zásoba nafty v objemu 115m3. Při ekonomické 14 uzlové rychlosti byl dojezd křižníků 3.630 námořních mil (6.700 km). Posádku tvořilo 367 námořníků a důstojníků.
Projektované pohonné jednotky a rychlosti:
Kolberg 4 lodní vrtule, Melms & Pfenniger turbíny, 19,000 k, 25.5 uzlů
Mainz 2 lodní vrtule, AEG-Curtiss turbíny, 20,200 k, 26 uzlů
Cöln 2 lodní vrtule, Germania turbíny, 19,000 k, 25.5 uzlů
Augsburg 4 lodní vrtule, Parsonovy turbíny, 19,000 k, 25.5 uzlů
Rychlosti a výkony pohonné jednotky dosažené během zkoušek za ideálních podmínek:
Kolberg 30,400 k = 26.3 uzlů (48,71 km/h)
Mainz 22,040 k = 26.8 uzlů (49,63 km/h)
Cöln 29,036 k = 26.8 uzlů (49,63 km/h)
Augsburg 31,033 k = 26.7 uzlů (49,45 km/h)
SMS Cöln
VÝZBROJ
Výzbroj byla oproti předchozí třídě Dresden posílena o další dvojici děl hlavní ráže. Celkem tedy třída Kolberg nesla 12 Kruppových děl ráže 105 mm v modernějším provedení o délce hlavně L45 (10.5 cm - 4.1" - SK L/45). Dvě děla stála vedle sebe na přídi, dvě na zádi (mohla tak vést současně palbu v ose lodi), dvě na bocích uprostřed trupu a zbylá čtveřice byla umístěna v kasematách na bocích lodí. Příďová děla pak navíc stála na zvýšeném podstavci, který tak měla zabránit zalévání palebného postu vodou v případě zhoršených plavebních podmínek. Každé dělo stálo na podstavci typu MPL C/06 s náměrem –10 / +30°. Jednalo se o děla zkonstruovaná roku 1906 a do služby zavedena o rok později. Hmotnost zbraně při délce 4,725 m byla 1.450 kg. Pro střelbu byly používány dva typy munice HE (vysoce explosivní) o hmotnosti 17,4 kg a AP projektil. Jelikož se nabíjení provádělo manuálně tak kadence přímo závisela na sehranosti obsluhy. V ideálním případě to mohlo být až 15 ran za minutu. V boji to však bývalo výrazně méně. Výmetná část měla hmotnost 3,18 kg (RPC/12) a úsťová rychlost střely byla 710 m/s. Dostřel s HE projektil o hmotnosti 17,4 kg byl při 30° elevaci 12.700 metrů. Vezená zásoba byla 150 střel na hlaveň, tento počet se v průběhu války zvýšil až na 183 kusů. Celkem tedy tato třída na každé jednotce vezla 1.800 (později 2.196 ks) kusů munice ráže 105 mm.
Sekundární výzbroj určena především pro boj proti malým a rychlým hladinovým plavidlům a ponorkám byla tvořena čtyřmi děly ráže 52 mm o délce hlavně L55 (5.2 cm/55 SK L/55). Dělostřeleckou výzbroj doplňovalo podle jednotlivých plavidel 4-6 kulometů MG. Torpédová výzbroj pak byla pro všechna plavidla opět stejná a skládala se ze dvou podhladinových torpédometů ráže 450 mm (45 cm - 17.7" - C/03 a C/03 D). Torpédo mělo délku 5,150 metru a ukrývalo v sobě hlavici s náloží TNT o váze 176 kg. Typ C/03 vážil 662 kg, typ C/03D vážil 675 kg. Účinný dojezd byl u typy C/03 3.000 metrů při 26 uzlové rychlosti (1.500 m při 31 uzlech), u typu C/03D již byl dosah 3.700 metrů při 26 uzlech a 1.850 m při 31 uzlech.
Hmotnost boční salvy:
6 x 105 mm = 104,4 kg
O výzbroji děly hlavní ráže 105 mm se dá opakovat to, co již bylo řečeno a napsáno u předchozích tříd. V předválečné době byla tato děla standardem a reagovala na britská plavidla vyzbrojena většinou děly ráže 102 mm. Je ovšem jasné, že ničivý účinek v cíli projektilem o hmotnosti necelých 18 kg v porovnání se 45 kg projektilem z děl ráže 150/152 mm je velkou nevýhodou. Můžeme tak obecně říct, že předválečná výzbroj v podobě děl ráže 105 mm u německých stejně jako 102 mm u britských v podmínkách WW1 byla nedostačující. Paradoxně Němci přešli na děla větší ráže až u třídy Pillau (zahájení stavby v roce 1913), která se původně stavěla pro carské Rusko a v době války byla zabavena v rozestavěném stavu. Dokončeny pak byly obě plavidla této třídy v roce 1915. Německé námořní velení si během bojů WW1 plně uvědomilo nedostačující výzbroj a proto byly přeživší jednotky během války dodatečně přezbrojeny děly ráže 150 mm (více viz. bojová služba jednotlivých plavidel).
SMS Kolberg
PANCÉŘOVÁNÍ
Pancéřová ochrana odpovídala lehkých křižníkům té doby. Skládala se z pancéřové paluby o síle 18 až 78,7 mm, která kryla nejdůležitější části lodi, tedy kotelnu, strojovnu a muniční sklady. Směrem k přídi a zádi se tato pancéřová paluba snižovala a zasahovala pod úroveň vodní hladiny. V přední části zesilovala příďový kloun (i když již jen ve zmenšené podobě), v zadní pak kryla pod hladinou ukrytá kormidla a jejich řídící mechanismus. Boční pancéřový pás na úrovni hladiny byl zhotoven z Kruppovy oceli o síle 18 – 50 mm a kryl loď od předního stěžně za úroveň zadního. Jednotlivé lodní přepážky, kterých měla loď celkem 15 (proti torpédovému útoku), byly silné 40,6 mm. Velitelská loď pak byla kryta z boků 100 mm pancéřem a strop chránila 18 mm deska. Určitou ochranu dělostřelcům pak poskytovali čelní pancéřové štíty o síle až 50 mm jejich 105 mm děl. Obsluha tak nebyla úplně vystavena ničivému účinku blízko dopadnuvších projektilů a následných šrapnelů z nich.
třída Kolberg
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------
TTD - lehký křižník třídy KOLBERG
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------
* Země původu: Německo
* Délka: 130,0 m
* Šířka: 14,0 m
* Ponor: 5,6 m
* Výtlak (standardní): 4.362 t
* Výtlak (plný): 4.915 t
* Výzbroj: 12x105 mm L45 (12xI), 4x52 mm (4xI), 4-6 MG kulomety, 2x450mm Torpédomet (pod hladinový), 120 min
* Pancéř boky: 18 – 50 mm
* Pancéř paluba: 18 – 78,7 mm
* Pancéř velitelská věž: 100 mm (boky), 18 mm (strop)
* Pancéřové přepážky: 40,6 mm
* Výkon strojů: 19.000 koňských sil (Mainz 20.200 k)
* Počet lodních šroubů: 4 ks (Mainz 2 ks)
* Dojezd: 3.630 nm (6.700 km) při ekonomické 14 uzlové rychlosti
* Vezená zásoba paliva: 400 – 1.010 tun uhlí + 115 m3 nafty
* Rychlost: 25,5 uzlů (47,23 km/h), Mainz 26 uzlů
* Posádka: 367 mužů
SMS Kolberg v roce 1919 pod francouzskou vlajkou jako Colman
BOJOVÁ KARIÉRA
SMS KOLBERG
Po svém převzetí německým námořnictvem v červnu 1910 sloužil Kolberg spolu s ostatními křižníky své třídy v domovských vodách na Baltu a Severním moři. V době vypuknutí První světové války byl v srpnu 1914 součástí 2.předzvědné skupiny křižníků pod vedením kontradmirála Leberechta Masse. Součástí této skupiny byly i sesterský Cöln (vlajkový) a Mainz. Dne 28.srpna 1914 se Kolberg účastnil odražení nájezdu britských lodí na Helgoland. Během této bitvy Němci přišli o tři lehké křižníky (mezi nimi dva třídy Kolberg). V lednu 1915 byl součástí německých jednotek v bitvě u Dogger Banku. V srpnu 1915 byl převelen na Balt, kde prováděl bombardování ruských pozic. V lednu 1916 byl určen za vlajkovou loď VI. průzkumné divize. Průběh WW1 ukázal nedostatečný účinek 105 mm děl a proto bylo rozhodnuto stávající výzbroj nahradit 150 mm děly. Nově tak Kolberg nesl šest děl ráže 150 mm (6xI) jedno dělo ráže 88mm pro boj proti vzdušným cílům a také byl vybaven k nesení 120 min. Po ukončení bojů WW1 byl v rámci válečných reparací roku 1919 předán Francii. Ve Francii sloužil pod jménem Colmar. Vyřazen a sešrotován byl v roce 1929.
SMS MAINZ
Po svém převzetí německým námořnictvem v říjnu 1909 (jako první z celé třídy) sloužil Mainz spolu s ostatními křižníky své třídy v domovských vodách na Baltu a Severním moři. V době vypuknutí První světové války byl v srpnu 1914 součástí 2.předzvědné skupiny křižníků pod vedením kontradmirála Leberechta Masse. Součástí této skupiny byly i sesterský Cöln (vlajkový) a Kolberg. Během první bitvy u Helgolandské zátoky dne 28.srpna 1914 se Mainz spolu s dalšími křižníky a torpédoborci zapletl do přestřelky s britskými křižníky commodora Reginalda Tyrwittha, které měly za úkol zjistit sílu německých obranných postavení kolem ostrova Helgoland. V následné přestřelce byl Mainz ve 12:20 hod potopen a britský křižník Arethusa poškozen. Potopení Mainzu nepřežilo 89 členů posádky.
SMS CÖLN
Po svém převzetí německým námořnictvem v červnu 1911 (jako poslední z celé třídy) sloužil Cöln spolu s ostatními křižníky své třídy v domovských vodách na Baltu a Severním moři. V době vypuknutí První světové války byl v srpnu 1914 součástí 2.předzvědné skupiny křižníků pod vedením kontradmirála Leberechta Maasse, který na jeho palubě vztyčil svou vlajku (vlajková loď). Součástí této skupiny byly i sesterský Mainz a Kolberg. Také Cöln se účastnil bojů u Helgolandské zátoky. Proti obrovské přesile mohl kontradmirála Leberecht Maass postavit jen 6 lehkých křižníků přičemž Mainz byl potopen již v úvodní fázi. Britové naproti tomu disponovali jednotkami commodorů Tyrwhitta a Goodenougha složené z 8 lehkých křižníků, které si navíc v 11:25 hod vyžádali pomoc bitevních křižníků viceadmirála Beattyho a kontradmirála Moora, které zajišťovali vzdálené krytí. Bitevní křižníky se svými 305 a 343 mm děly nemohli Němci téměř ohrozit. Po nerovném boji klesá ke dnu křižník Ariadne a Cöln i se svým kontradmirálem. Na jeho palubě zahynulo 484 námořníků a členů kontradmirálova štábu.
SMS AUGSBURG
Augsburg byl námořnictvem převzat v listopadu 1910. Stejně jako sesterské lodě i on sloužil především v domácích vodách. V srpnu 1914 byl vlajkovou lodí kontradmirála Ehlera Behringa, velitele Divize pobřežní armády dislokované na Baltském moři. Tato divize byla složena ze starších křižníků, torpédoborců, pomocných minolovek a dalších plavidel. V září 1914 operoval na Baltu proti ruským jednotkám. Dne 25.ledna 1915 byl poškozen minou a v opravě setrval do dubna. Stejně jako Kolberg i Augsburg byl modernizován. Nově tak nesl šest děl ráže 150 mm (6xI) jedno dělo ráže 88mm pro boj proti vzdušným cílům a také byl uzpůsoben k nesení 120 min. V roce 1918 byl určen jako doprovodná loď pro minolovky a ponorky. Po válce byl v rámci reparací předán Japonsku, které jej roku 1922 vyřadilo a sešrotovalo.
SMS Mainz se potápí v bitvě u Helgolandu, srpen 1914
Zdroje:
HRBEK, Jaroslav. Velká válka na moři. 1. díl. Rok 1914. Praha : Libri, 2002
HRBEK, Jaroslav. Velká válka na moři. 5. díl. Rok 1918. Praha : Libri, 2002
Válečné lodě (3) – Vladimír Hynek, Petr Klučina a Evžen Škňouřil - 1988
http://historyofwar.org/articles/weapon ... isers.html
http://www.battleships-cruisers.co.uk/kolberg_class.htm
http://www.worldwar1.co.uk/cruisers/sms-kolberg.html
http://www.kaiserliche-marine.de/
http://www.warshipsww2.eu
http://www.navweaps.com
http://www.wikipedia.org
