PALBA.CZ

Přestože se Německý průmysl a lidský potencionál koncem První světové války pohyboval na hranici kolapsu, nebránilo to konstruktérům v návrzích nových, rychlejších, lépe pancéřovaných a hlavně pak silněji vyzbrojených lodí. Od roku 1915 stavěna třída bitevních křižníků MACKENSEN (čtyři jednotky) s hlavní výzbrojí 8 děl ráže 350 mm pouze snižovala britský náskok v tomto typu plavidel. Britové v té době již začali projektovat plavidla třídy HOOD, která měla mít rychlost přesahující 30 uzlů a to přestože na palubě nesla děla ráže 381 mm. Dokončena byla nakonec jediná jednotka HMS HOOD (potopen 1941 německým BISMARCKEM). Němci také stavěli a dokonce v roce 1916 dokončili dvě bitevní lodě s děly ráže 381 mm (třída BAYERN) a na dalších dvou velice podobných plavidlech třídy SACHSEN pracovalo (nebyly nikdy dokončeny i když k tomu mnoho nescházelo). Ty ale měly být spíše odpovědí na britské bitevní lodě „superdreadnoughty“ tříd QUEEN ELIZABETH (pět jednotek) a REVENGE (pět jednotek) s děly ráže 381 mm.

Určitou protiváhou britským bitevním lodím a především bitevním křižníkům s děly ráže 343 mm (třída LION, TIGER), 381 mm (třída RENOW, HOOD) tak ve skutečnosti výzbrojí a rychlostí byla jen již zmiňovaná třída MACKENSEN. Ta se ale jen rovnala již před válkou dokončené nebo dokončované třídě LION a TIGER se 343 mm děly. Pancéřování německých protějšků pak byla tradičně vyšší kvality na úkor o něco menší rychlosti. Tato teorie se ukázala v praxi v bitvě u Jutska (1916), kdy pomalejší a slaběji vyzbrojené německé bitevní křižníky potopily tři britské protějšky.

Aby Němci dokázali držet krok s nepřítelem, navrhli a koncem roku 1915 zahájili stavbu bitevních křižníků s názvem ERSATZ YORCK (náhrada za York, třída pancéřových křižníků potopených v prvním roce války). Tyto bitevní křižníky již měli mít hlavní výzbroj v podobě 8 děl ráže 381 mm (někdy uváděno 380 mm) a rychlostí 27,5 uzlů. Rychlost byla opět vykoupena lépe promyšleným a silnějším pancéřováním, což by lodím mělo zajistit větší schopnost přežití v bojových podmínkách, jak se ukázalo v bitvě u JUTSKA (1916). Třída ERSATZ YORCK měla mít celkem tři plavidla se jmény potopených pancéřových křižníků YORCK, SCHARNHORST a GNEISENAU. Poslední dva jmenované křižníky byly potopeny i s jejich velitelem hrabětem von Spee v prosinci 1914 v bitvě u Falkland.

Přestože vojenská ani výrobní situace nebyla v Německu v polovině války nijak růžová, pracovalo se na nových projektech i nadále. V roce 1917 tak vznikl například projekt GK 4021.


Projekt GK 4021
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
V srpnu 1917 byl předložen návrh na bitevní křižník o standardním výtlaku 42.000 tun. Mělo se jednat o plavidlo o délce 242,1 m, šířce 34,5 m a ponoru 9,7 m. Hlavní výzbroj byla soustředěna do dvou dělových věží ležících v ose lodi na přídi a zádi. Jednalo se o dvoudělové věže a každá z nich měla nést dvě děla úctyhodné ráže 420 mm o délce 45 násobku ráže (kalibrů). Odhaduji, že jeden projektil mohl mít hmotnost kolem 1.000 kg (alespoň pro druhoválečnou třídu "H" měl projektil stejné ráže mít hmotnost 1.030 kg). Sekundární výzbroj byla tradiční v podobě 150 mm děl. Celkem jich měla loď nést 12 kusů umístěných v kasematách pod hlavní palubou. Lehké zbraně pak mělo představovat 8 děl buď ráže 88 nebo 105 mm. Tato děla byla primárně určena proti leteckým cílům. Dělovou výzbroj doplňovali 3 podhladinové torpédomety ráže 533 mm. Pancéřování bylo tradičně na německé poměry silné a i v případě bitevních křižníků. Tento projekt počítal s hlavním bočním pancéřem o síle 279 mm. Stejný pancéř měly nést i dělové věže. Pancéřová palubu měla sílu 51 mm a velitelskou věž kryl až 348 mm silný pancéř. Pohonná jednotka měla být tvořena 4 turbínami (asi 16 kotlů na uhlí a dalších 16 kotlů na naftu) a její výkon měl být 140.000 koňských sil. Výkon se přenášel na 4 lodní vrtule. Projektovaná rychlost byla 32 uzlů (59,27 km/h). Dojezd při 30 uzlové rychlosti měl být 2.700 námořních mil (cca 5.000 km), při ekonomické 15 uzlové rychlosti úctyhodných 8.000 nm (cca 14.800 km). Design lodi vycházel z třídy DERFFLINGER, MACKENSEN a ERSATZ YORCK. Přední dělová věž byla na zvýšené přídi, hlavní paluba se pak táhla od velitelského můstku až k zádi. Děla střední ráže v kasematech stála poblíž děl hlavní ráže, tedy v blízkosti jejich palebných sektorů. Je otázkou jak by obsluha snášela souběžnou palbou s děly hlavní ráže. Také výška nad hladinou nebyla příliš dostačující, což byl ale handicap většiny konstrukcí této doby. Odvod spalin byl odváděn dvěma mohutnými komíny. Příď i záď pak byla opatřena bojovými stěžni. Diskutabilní se jeví otázka hlavní ráže, která v počtu pouhých čtyř děl se dostávala do stejných problémů jako bitevní lodě z přelomu 19.-20.století před Dreadnoughtem. Počet děl se tak jeví jako nedostatečný pro vedení účinné palby, při jistě malé kadenci, která by taková obrovská děla umožňovala. Celý projekt byl ukončen s ukončením války v listopadu 1918.
Projekt GK 4541
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Další projekt byl představen v březnu 1918, kdy Německá pozemní armáda po donucení bolševického Ruska k uzavření míru mohla podniknout po přesunu svých jednotek z východní fronty masivní útok na západ. Německá vojska se tak brzy zase ocitla na dohled Paříže a vidina pouze námořního nepřítele, poté co by padla Franci, zase začínala mít konkrétné obrysy. V tomto případě se konstruktéři přímo nechali inspirovat bitevním křižníkem ERSATZ YORCK. Měla to tak být pouze jeho zvětšenina s výtlakem 45.000 t (standardní výtlak) při délce 258,2 m, šířce 36 m a ponoru 10 m. Tentokráte se již mělo jednat o plavidlo s hlavní výzbrojí 8 děl ráže 420 mm L45 s děly soustředěnými do čtyř dvoudělových věží rozmístěných standardně, tedy stupňovitě, dvě na přídi a dvě na zádi. Zadní věže pak byly od sebe značně vzdáleny což umožňovalo mezi barbety a muniční výtahy umístit strojovnu. Kotelna pak ležela mezi druhou a třetí věží uprostřed lodi. Spaliny z kotlů odváděla jeden mohutný komín. Sekundární výzbroj pak doplňovalo 8 děl ráže 150 mm SK-L/45 a další čtyři děla stejné ráže 150 mm L/45. Proti lehkých cílům zřejmě i včetně leteckých mělo být použito 8 děl ráže 88 nebo 105 mm. Torpédová výzbroj byla redukovaná pouze na jeden torpédomet ráže 533 mm. Pancéřování bylo rozloženo stejně jako v případě projektu GK 4021, tedy s bočním pancéřem o síle 279 mm, stejný pancéř měly nést i dělové věže. Pancéřová palubu měla sílu 51 mm a velitelskou věž kryl až 348 mm silný pancéř. Pohonná jednotka byla složena ze 16 kotlů na uhlí, dalších 16 kotlů na naftu a čtyř turbín. Celkový výkon měl být 140.000 koňských sil přenášených na čtyři lodní vrtule. Maximální rychlost byla projektovaná na 30,5 uzlů (56,49 km/h). Vezená měla být zásoba 3.000 tun uhlí a 2.000 tun nafty. Projekt GK 4521 byl logickým pokračovatelem třídy MACKENSEN a ERSATZ YORCK.
Projekt GK 4542
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Projekt GK 4542 představený v únoru 1918 pouze jiným způsobem oproti GK 4541 řešil rozmístění kotelen a strojovny. V tomto případě byla hlavní výzbroj opět soustředěná do čtyř dvoudělových věží ráže 420 mm L/45, ale věže již stály blízko sebe. Kotelna a strojovna tak stáli v lodním trupu za sebou bez přerušení dělovou věží „C“. Ve všech ostatních parametrech se GK 4542 shoduje s GK 4541. Rozdíl byl pouze v rychlosti, která poklesla na 30 uzlů.
Projekt GK 5031
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Honda za rychlosti donutila konstruktéry v květnu 1918 předložit projekt na loď o standardním výtlaku 50.000 tun. V jejím případě měla být jedna dělová věž hlavní ráže odstraněna (na přídi). Výsledná výzbroj tak byla soustředěna pouze do tří dvoudělových věží ráže 420 mm L45. Zadní stupňovitě umístěné věže opět opakovali stejný způsob řešení uložení strojovny mezi věže „C“ a „D“, v tomto případě po redukci věží „B“ a „C“. Tím se mimo jiné zvýšila odolnost v případě zásahu věže. Druhá jinak blíže umístěná věž bývala standardně v ohrožení a výbuch munice obou věží by jinak mohl být pro loď osudnou, jak opět ukazovali zkušenosti z Jutska (1916). Pro dosažení konstrukční rychlosti 32 uzlů bylo potřeba trup lodi opět prodloužit, aby se do něho vešla pohonná jednotka s výkonem 220.000 koňských sil. Opět se mělo jednat o 16 kotlů na uhlí, stejný počet kotlů na naftu a čtyři turbíny přenášející výkon na čtyři lodní vrtule. Délka lodi tak vzrostla na 290,3 m, šířka 36 m a ponor 8,8 metrů. Ostatní parametry jako sekundární výzbroj a pancéřování odpovídali předchozím výše uvedeným projektům. Pouze se uvažuje o absenci torpédové výzbroje.
ZÁVĚR
Asi netřeba komentovat, že žádný z těchto projektů nepřesáhl stádium konstrukce a zůstali všechny pouze na rýsovacích prknech. Německo již koncem války nemělo dostatek sil ani na stavbu již rozestavěných jednotek bitevních lodí třídy SACHSEN a bitevních křižníků třídy MACKENSEN a ERSATZ YORCK, natož aby zahajovalo stavbu dalších lodí. Nehledě na nespočetný zástup dělníků v loděnicích, který by k tomu byl potřeba a kteří mezitím bojovali a umírali zákopech. Nicméně studie a výsledky ze stavěných a nedokončených lodí včetně ani nezahájených projektů se hodili Německu v polovině třicátých let, kdy se tyto projekty oprášili, modernizovali a nové postupy, technologie, zkušenosti a trendy a zhmotnili se v podobě lodí Třetí říše tříd SCHARNHORST a BISMARCK. To už je ale jiná kapitola.

PS: Samozřejmostí je, že podobné nikdy nerealizované projekty měla každá z námořních velmocí. Všem pak po ukončení bojů WW1 vzala za konec odzbrojovací konference ve Washingtonu.


Zdroje:
http://www.bobhenneman.info/germanyhome.htm
http://www.warshipsww2.eu
http://www.navweaps.com
http://www.wikipedia.org

Pěkný článek, zase jsem se něco nového dozvěděl

Je možné, že v případě S.M.S. Mackensen by se mohlo jednat o 350 mm děla ze Škodovky původně určená pro Ersatz Monarch ?

Je možné, že v případě S.M.S. Mackensen by se mohlo jednat o 350 mm děla ze Škodovky původně určená pro Ersatz Monarch ?

Myslím, že ne. Měl by to být originální Krupp design. Děla to byla skutečně velmi podobná, ale Škodovácké užívalo jinou munici AP 700kg, Krupp AP 600kg, rozdíl byl i úsťové rychlosti (Škoda 770 m/s, Krupp 815 m/s) a v rychlosti střelby (2/minuta Škoda, 2,5/min Krupp).

Hlavně ovšem měla obě děla přece jen (navzdory stejnému označení) o fous jinou ráži: Škoda měla ve skutečnosti 350,26mm, Krupp 350,01mm.

Již vyrobená děla byla nakonec užita na pozemních frontách - Flandry u Němců, Italská u R-U).

Na téma MACKENSEN připravuju aktuálně článek. Co jsem dopátral ohledně zbraní, tak se mělo jednat o Škodovácká děla. Rozdíl v hmotnosti munice byl zřejmě v rozdílu použití námořní a pozemní verze a také v praxi. Nebylo neobvyklé že pro Kruppova děla ráže 240 mm dokázali R-U upravit projektil z původních 140 kg na 215 kg. Určitě to bylo na úkor kadence a životnosti hlavně. Takže zatím jsem toho názoru (co vím), že měla být u Mackensenu použita Škodovácká děla.

Co jsem dopátral ohledně zbraní, tak se mělo jednat o Škodovácká děla.

A kdes to našel, jestli se můžu zeptat? Opravdu mě to zajímá, protože mi to pořád nesedí. Rozdíl v rážích obou děl (byť malý)uvádí www.navweaps.com, navíc vyrobená děla ze Skodovky mají zmapovanou historii a žádné z nich by se nemělo dostat do Flander, kde ale zase Němci užili rovněž 350mm děla. Tak nevím, zkusím taky ještě hledat.

Beru zpět. Trošku jsem se v tom ještě pohrabal. Sice mám nějak v hlavně zafixováno, že Mackansen a Ersatz Monarch (R-U) měli mít stejná děla, ale původ této mé myšlenky teď nemůžu dopátrat. Juknul jsem ale na důvěryhodné stránky http://www.viribusunitis.ca/35cm%20guns%20article.html ,kde jsem se dočetl, že R-U a německé 350 mm bylo úmyslně vyráběno se stejnou ráží (původně Škodovka pracovala na 345mm dělu) pro kompabilitu použití stejného projektilu. Je tedy možné, že buď jedni nebo druzí by použili dělo toho druhého, pokud by jejich vlastní vývoj měl problémy. Ale to jsou už jen mé domněnky. Myslím, že Scrat by se k tomu dokázal vyjádřit nejlépe.

No abych se přiznal tak domněnku o tom že by Němci plánovali použít škodovácké pětatřicítky slyším poprvé. Ona by se ta děla totiž ani nehodila pro německou koncepci námořního boje.
Němci na rozdíl od všech ostatních preferovali boj na krátkou vzdálenost a pro něj byla vhodnější právě děla používající lehké AP v kombinaci s vysokou úsťovou rychlostí, které ale zase na středních a dlouhých vzdálenostech rychle vadly. To byl ostatně problém všech těžkých námořních děl od Kruppa. Třeba i jinak kvalitní osmatřicítky Bismarcku měly při srovnání s francouzskými (Richelieu) na dlouhé vzdálenosti výrazně horší penetrační vlastnosti. A i dostřelem se francouzské konkurenci rovnat nemohly.

Zkusím se na to podívat ale tomu že by Krupp jako dvorní dodavatel děl pro Kaiserliche Marine strpěl konkurenci v té nejprestižnější kategorii moc nevěřím. A to že by Škodovka vyvíjela svoje dělo jako zálohu? No na to že dělovka společnosti Krupp něco zprasí bych nespoléhal. Navíc jak správně podotkl Bublifuk ráže nebyla zcela identická. Rozdíl byl sice nula, nula nic ale byl. Stejně tak byly hodně rozdílné hmotnosti granátů a pracovní tlak v komoře. Prostě dělo pro jiný způsob použití.
Takže zkusím ale osobně tomu nevěřím.

---

K samotnému článku jen drobnost.
Máš pravdu že podobná monstra plánoval koncem války a těsně po ní kde kdo. A tyhle projekty mi z těch všech přijdou jako relativně střízlivé a za příznivější situace proveditelné. Když to srovnám s britskými návrhy bitevních lodí a bitevních křižníků tak mi Němci připadají jako troškaři.

Scrat

Inu ty projekty jsou opravdu střízlivé a realizovatelné. Použil bych termín pragmatické. Ale jelikož zde padlo, že i ostaní plánovali jako divocí, nezbývá mi než se zeptat - jak tedy vypadaly projekty od konkurencce?

Sem to až tak nepatří. Takže námořníci co stím uděláte?

To Scrat:
Jak jsem uvedl ten zdroj výše, píšou tam, že Škodovce do vývoje "krandali" Němci právě s požadavkem an stejnou munici. To jestli nakonec u Kruppa a v Plzni sestrojili děla na první pohled téměř stejná, ale přeci jenom s určitýmu rozdíli, které by bránili v použití stejné munice, to je věc druhá. Jinak co se té munice týče, tak např. R-U pro Kruppova děla ráže 240 mm upravovali munici (viz. http://www.navweaps.com). Takže pokud by se ejdnalo o identická děla, zřejmě by bylo možno použít jak r-u těžké projektily tak i německé lehčí. Ovšem jistě by se to promítlo do životnosti a balistické dráze střely atd. Celkově když se podíváme na srovnání s konkurencí, tak Němci dávali přednost lehčím projektilům. Např. děla ráže 305mm používala projektil APC L/3,1 - 894 lbs. (405.5 kg), zatímco R-U, Italové atd. sázeli na projektil o hmotnosti kolem 450 kg.

to kacer: Máš pravdu, že rakušané upravovali Kruppovi 240mm kanony pro vlastní náboj, který byl o dobrých 60-70kg těží. Ale protože se zjistilo, že to není úplně ono (oficiálně, jinak si myslím, že v tom problém extra nebyl, spíš se prostě podpořila domácí produkce), vyvinula Škodovka vlastní 240mm dělo, nejprve o délce hlavně 40 ráží (skutečná ráže 240,15mm, Krupp 238mm). Takže zase jiná děla, trošičku jiná ráže, jen oficiální označení bylo stejné 240/40. Řekl bych, že tady to bude podobné. Jo, Škodovka pak udělala "240" dokonce s hlavní v délce 45 ráží, což už tuším Krupp nikdy nedělal.

Pátrač-na toto téma jsme muž trochu klábosili tady-http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3992, ale to asi víš. Já osobně nemám takovéto plány rád, protože si nemůžu potvrdit, že i ta největší nejpancéřovanější a nejrychlejší loď může jít ke dnu torpédem nebo minou celkem snadno. Kvůli tobě pátrači jsem ale vyhledal informace o dvou, podle mě přemrštěných projektech bitevních křižníku. Jeden je již ve výše zmíněné Anglii:
N3-výtlak 48 400t, rychlost 31-32 uzlů, 9 děl 406mm
A druhý od megalomanských japonců:
č.13,č.14,č.15,č.16-výtlak 47 500t, rychlost 30 uzlů, 8 děl 457mm
Možná, že to nakonec byly ty nejstřízlivější z gigantických projektů začátku 20tých let, ale Washingtonská konference je utla a v obou zemích to bylo něco zcela nového.

Jinak by jsem chtěl sem nadhonit otázku pro chytré hlavy, proč měl Projekt GK 4021 tak obrovský akční rádius? Vždyť z britských bitevních křižníků největší dojezd měly ty nejstarší, třída Invincible a Indefatigable. Indefatigable "jen" 5 610námořních mil rychlostí 10 uzlů a Invincible asi jen o trochu víc.

No abych se přiznal tak britský N3 už patří do těch skromnějších. Ale v roce 1915 se v GB objevila předběžná studie lehkého bitevního křižníku Incomparable. Měl přímo navazovat na bitevní křižníky tříd Renown a Courageous/Furious. Při délce cca 310 m a výtlaku kolem 50.000 tun měl být vyzbrojen šesti 20'' děly (508 mm). Ovšem pancéřování poměrně dost mizerné, hlavní pás jen 11'' (279 mm). Ale normálně Britové krátce po válce počítali s tím že nová bitevní plavidla s výtlakem od 50.000 tun ponesou 8-9 děl 18'' (457 mm). Pro menší jednotky se potom plánovalo použití ráže 16-16,5'' (406-419 mm). Mrknul bych se na to podkladů je dost ale při mé rychlosti psaní by ČR dřív zavedla Euro.

Japonci zase krátce po válce (někdy po roce 1920) zkoušeli námořní dělo ráže 480 mm.

---

Nevím jak Němci ale já bych s plavidly projektu GK 4021 počítal pro křižníkovou válku. Vysoká rychlost spolu s velkým akčním rádiem a silnou výzbrojí by byla pro tenhle způsob boje ideální.

Scrat

Je pravda, že Britové byli první, kdo děla ráže 457mm použil v praxi. Na Furious to musel být děs, ale na monitorech třídy General Wolfe to údajně docela šlo, tvořily opravdu stabilní dělostřeleckou platformu.
Obecně si ale myslím, že problém s těmito obry by byl zejména v údržbě, znamenalo by tu nutnost stavby nových suchých doků, protože ty staré byly příliš malé, rozšiřování a prohlubování přístavů atd. Neboli neuvěřitelné peníze i čas. Proto si myslím, že omezení na 35.000t po první světové všichni (navzdory už rozestavěným lodím) nakonec přijali s jistou úlevou.

Scrat-jsem tušil, že tohleto byly ty reálnější z těch obřích projektů; taky jsem si myslel že by ten akční rádius mohl být pro výlet do atlantiku, protože čím by to tak britové chtěli dostat? a vydrželo by to dlouho!

Scrat píše:Ale v roce 1915 se v GB objevila předběžná studie lehkého bitevního křižníku Incomparable. Měl přímo navazovat na bitevní křižníky tříd Renown a Courageous/Furious. Při délce cca 310 m a výtlaku kolem 50.000 tun měl být vyzbrojen šesti 20'' děly (508 mm). Ovšem pancéřování poměrně dost mizerné, hlavní pás jen 11'' (279 mm).

Tak tady je jeho plánek. Jak je vidět bylo to opravdové monstrum a představa, že by se začátek První světové války posunul třeba o deset let a utkaly se v ní tihle giganti je opravdu velmi zajímavá.

já bych hlavně litoval těch prvních dreadnoughtů, protože jejich bojová hodnota by byla mizivá

Ono je klidně možné že pokud by válka začala o deset let později byly by první dreadnoughty už dávno vyřazené a část by jich sloužila jako školní dělostřelecké lodě. Ten vývoj byl tak rychlý že první lodě tohoto typu byly technicky zastaralé už před skutečným začátkem války, tedy v roce 1914.

Ale HMS Incomparable to už je opravdu šílený projekt. Poměr délky k šířce (cca 11:1) je vhodný tak pro rychlé a obratné torpédoborce ale určitě ne pro bitevní plavidla, navíc vyzbrojená tak obrovskými děly. Dynamické namáhání konců trupu při střelbě by bylo určitě obrovské, osobně bych to tipoval na návštěvu loděnice po každých cvičných střelbách.

Scrat

Klegové děkuji vám za dodané informace - jsem opět o něco chytřejší. A navíc musím uznat, že to byly hodně horké hlavy. Tato gigantomanie by asi pěkně roztočila námořní zbrojení.

Bublifuk píše:... Proto si myslím, že omezení na 35.000t po první světové všichni (navzdory už rozestavěným lodím) nakonec přijali s jistou úlevou.

Vydýchli si maximálne tí čo za lode platili účty. Horšie to bolo s konštruktérmi. V limite 35 000 t sa proste rýchla bitevná loď s výzbrojou aspoň na úrovni existujúcich plavidiel postaviť nedala. S výtlakom do 45 000 t (či už podla eskalačnej klauzuly, alebo jednoducho nedodržaním limiu) to už bolo podstatne lepšie, viď napr. USS Iowa, Bismarck alebo HMS Vanguard.