1) Kdo je ten dělník?
Napsal: 7/4/2005, 01:18
Syn nejnenáviděnějšího muže protektorátu!
Kruh se uzavřel, Němci prohráli, naše vlast je svobodná. Začíná hon na ty, kdo pomáhali okupantům v jejich díle proti českému obyvatelstvu pod rouškou lepšího žití a ochrany Říše. Mezi tyto psance patří i syn Emanuela Moravce, Igor (28.6.1920).
Konec války zastihl Igora Moravce na východní frontě v Prusku nedaleko Královce v hodnosti SS Oberjunker.Byl velitelem minometné čety a spolu se svými muži odrážel útoky Rudé Armády, tak zuřivě a úporně, že si toho všimli i jeho přímý nadřízení. Moravcova jednotka měla být nasazena k obraně Poznaně, ale rozpad německé fronty tomu zabránil. Moravec se spolu s ostatními dostal až za Odru, kde se podílel na obraně Berlína. Zde také padl do sovětského zajetí.
Měl štěstí, podařilo se mu ukrýt svojí pravou totožnost k Zbraním SS, a schoval se mezi ostatními německými uprchlíky. Nejprve se dostal do sběrného tábora v Poznani, odkud v červnu 1945 jeho cesta pokračovala do Ruska, po matce(Ruska) uměl dost obstojně jazyk svých věznitelů a dokázal této své schopnosti náležitě využít.V táboře se z něj stal písař a byl pověřen dalšími kancelářskými prácemi a záhy se mu vedlo o dost lépe než ostatním.Jako Sudetský Němec pod jménem Pavel Konečný pracoval pro zprávu tábora jako tlumočník, z této pozice vychází větší volnost pohybu a dalších výhod.Věděl,že cesta na západ bude nebezpečná a obtížná, ale pobytu v sovětském zajetí se bál ještě víc, strach měl obzvlášť z toho, že jej pozná někdo z jeho bývalých spolubojovníků a prozradí jej NKVD.
Proto se dlouho nerozmýšlel a koncem listopadu 45 při první vhodné příležitosti z tábora uprchl. Štěstí mu přálo a za pár týdnů se ocitl na území bývalé Čs.republiky, na Zakarpatské Ukrajině,kde narazil na spřízněnou duši. Ukrajince, který protirusky smýšlel a okamžitě jej vystrojil oblekem a cigaretami. Tyto cigarety poté prodal v Michalovcích za 500 korun, za utržené peníze si poté koupil jízdenku do Bohumína. Odtud jel na černo do Přerova, kde přestoupil na osobní vlak do Brna.
Teď se Igoru Moravcovi ulevilo, věděl,že je z nejhoršího venku a , že v Brně žije jeho matka. Bohužel zjistil, že v bytě v kterém bydlela je nastěhován už někdo jiný. Helena Konečná-dříve Moravcová-se před postupující Rudou armádou přestěhovala do Prahy, to se jejímu synovi ještě podařilo zjistit.
Zoufalý a beznadějí propadající Igor nevěděl, kam má jít. Zamířil proto na brněnské nádraží, tam se mohl alespoň trochu ohřát, peníze na jízdenku do Prahy neměl… co dál? Chtěl usnout, ale měl strach z kontrol, které neustále procházely a kontrolovali, téměř každého. Shodou okolností narazil na sudetského Němce z Králík, který mu opatřil lepší ošacení (jeho původní sako mělo na zádech obrovský červený kříž-nápadné), navíc mu Moravec za 300 korun prodal své hodinky a mohl si koupit jízdenku do Prahy.
Do hlavního města dorazil 6.12. 45 a hned věděl, kam má jít. Jeho první cesta vedla do bytu otcova bratra, který bydlel v Praze XIX, v Jiráskově ulici 46. Igorův strýc byl řezníkem a i přez všeobecnou bídu se měl dobře. Přestože věděl, že jeho synovec byl příslušníkem SS a že bojoval na východní frontě proti Sovětům, nezaváhal ani chvíli, dal mu peníze a hlavně-adresu jeho matky!
Druhý manžel jeho matky zmizel kdesi ve válečné vřavě, a ta nyní žila sama v malém bytě v centru Prahy(docela by mě zajímaly reakce okolí na paní Moravcovou?). Nejprve bydle několik dní u ní, pak,aby to nebylo nápadné přebýval u jejích přítelkyň z řad ruských emigrantek. Všichni však věděli, že jde o provizorium, které musí skončit co nejdříve, aby si jej nevšimli sousedé. Spolu s matkou uvažoval o útěku do Německa nebo Rakouska, báli se však, že doba ještě není vhodná.
Jedna z matčiných přítelkyň Mudr. Nina Zavodská, také Ruska, pocházela z Petrohradu a do Československa uprchla po nastolení bolševického režimu v její vlasti. Společně promýšlely možnosti do zahraničí. Na doktorku Zavodskou se Igor Moravec také obrátil se žádostí o odstranění tetování, které příslušníci SS měli pod levou paží. Nepomohla mu, tetování bylo podle jejího názoru neodstranitelné, ale přišla aspoň na způsob jak Igora dostat z Prahy.
Zavodská měla dobrého známého, který pracoval v zemědělství a scháněl pro své dodavatele i pracovní síly, v té době tak potřebné, jmenoval se Ladislav Minster. Promluvila s ním a on nadšeně souhlasil.
Moravec schovaný na vesnici, kde jej nikdo nezná, by byl v bezpečí, a práce by ho bavila, rozumí ji, v roce 1939 přece působil jako praktikant na vzorovém statku v Ludwigshafenu v Německu a moc se mu tam líbilo!
Slovo dalo slovo a Zavodská Moravce s Minstrem seznámila, avšak bez toho ,aby mu řekla o koho skutečně jde. Ten se však nevyptával,dělníků bylo málo tak byl rád, alespoň za něj. Řekla jen to, že se jmenuje Pavel Kováč a že je Ukrajinec prchající před NKVD. To mu bylo sympatické, při přechodu fronty měl možnost se přesvědčit co dovedou sovětští vojáci a tak mu nakonec ani nevadilo, když mu Moravec řekl, že ztratil doklady. Zajímalo jej pouze, jestli už někdy pracoval v zemědělství, jestli umí orat a vodit koně.
19.12.1945 dostal Moravec doporučující dopis na , kterém byla adresa: Rudolf Sulke, Brněnec-Zářečí č.7. Moravec vyrazil ještě téhož dne. Studeným,nevytopeným vlakem se dokodrcal do Kolína, tam přestoupil na druhý a dorazil do České Třebové. Zde musel čekat na další spoj do Brna, ale k ránu již pokračoval dál. Vystoupil v Březové nad Svitavou, v předvánoční čas vypadala dosti romanticky, všude sníh a klid. Válka jako by se městečka vůbec nedotkla, fronta k němu byla milosrdná, domy zůstaly takřka neporušeny. Byla to německá obec, Čechů zde žilo jen pár. Však také patřila do Sudet a Němci ji zabrali hned na podzim 1938!
Otec
Igor jde s nimi!
in Jiří Pernes, upraveno od RG
Pokračování příště :-)
Kruh se uzavřel, Němci prohráli, naše vlast je svobodná. Začíná hon na ty, kdo pomáhali okupantům v jejich díle proti českému obyvatelstvu pod rouškou lepšího žití a ochrany Říše. Mezi tyto psance patří i syn Emanuela Moravce, Igor (28.6.1920).
Konec války zastihl Igora Moravce na východní frontě v Prusku nedaleko Královce v hodnosti SS Oberjunker.Byl velitelem minometné čety a spolu se svými muži odrážel útoky Rudé Armády, tak zuřivě a úporně, že si toho všimli i jeho přímý nadřízení. Moravcova jednotka měla být nasazena k obraně Poznaně, ale rozpad německé fronty tomu zabránil. Moravec se spolu s ostatními dostal až za Odru, kde se podílel na obraně Berlína. Zde také padl do sovětského zajetí.
Měl štěstí, podařilo se mu ukrýt svojí pravou totožnost k Zbraním SS, a schoval se mezi ostatními německými uprchlíky. Nejprve se dostal do sběrného tábora v Poznani, odkud v červnu 1945 jeho cesta pokračovala do Ruska, po matce(Ruska) uměl dost obstojně jazyk svých věznitelů a dokázal této své schopnosti náležitě využít.V táboře se z něj stal písař a byl pověřen dalšími kancelářskými prácemi a záhy se mu vedlo o dost lépe než ostatním.Jako Sudetský Němec pod jménem Pavel Konečný pracoval pro zprávu tábora jako tlumočník, z této pozice vychází větší volnost pohybu a dalších výhod.Věděl,že cesta na západ bude nebezpečná a obtížná, ale pobytu v sovětském zajetí se bál ještě víc, strach měl obzvlášť z toho, že jej pozná někdo z jeho bývalých spolubojovníků a prozradí jej NKVD.
Proto se dlouho nerozmýšlel a koncem listopadu 45 při první vhodné příležitosti z tábora uprchl. Štěstí mu přálo a za pár týdnů se ocitl na území bývalé Čs.republiky, na Zakarpatské Ukrajině,kde narazil na spřízněnou duši. Ukrajince, který protirusky smýšlel a okamžitě jej vystrojil oblekem a cigaretami. Tyto cigarety poté prodal v Michalovcích za 500 korun, za utržené peníze si poté koupil jízdenku do Bohumína. Odtud jel na černo do Přerova, kde přestoupil na osobní vlak do Brna.
Teď se Igoru Moravcovi ulevilo, věděl,že je z nejhoršího venku a , že v Brně žije jeho matka. Bohužel zjistil, že v bytě v kterém bydlela je nastěhován už někdo jiný. Helena Konečná-dříve Moravcová-se před postupující Rudou armádou přestěhovala do Prahy, to se jejímu synovi ještě podařilo zjistit.
Zoufalý a beznadějí propadající Igor nevěděl, kam má jít. Zamířil proto na brněnské nádraží, tam se mohl alespoň trochu ohřát, peníze na jízdenku do Prahy neměl… co dál? Chtěl usnout, ale měl strach z kontrol, které neustále procházely a kontrolovali, téměř každého. Shodou okolností narazil na sudetského Němce z Králík, který mu opatřil lepší ošacení (jeho původní sako mělo na zádech obrovský červený kříž-nápadné), navíc mu Moravec za 300 korun prodal své hodinky a mohl si koupit jízdenku do Prahy.
Do hlavního města dorazil 6.12. 45 a hned věděl, kam má jít. Jeho první cesta vedla do bytu otcova bratra, který bydlel v Praze XIX, v Jiráskově ulici 46. Igorův strýc byl řezníkem a i přez všeobecnou bídu se měl dobře. Přestože věděl, že jeho synovec byl příslušníkem SS a že bojoval na východní frontě proti Sovětům, nezaváhal ani chvíli, dal mu peníze a hlavně-adresu jeho matky!
Druhý manžel jeho matky zmizel kdesi ve válečné vřavě, a ta nyní žila sama v malém bytě v centru Prahy(docela by mě zajímaly reakce okolí na paní Moravcovou?). Nejprve bydle několik dní u ní, pak,aby to nebylo nápadné přebýval u jejích přítelkyň z řad ruských emigrantek. Všichni však věděli, že jde o provizorium, které musí skončit co nejdříve, aby si jej nevšimli sousedé. Spolu s matkou uvažoval o útěku do Německa nebo Rakouska, báli se však, že doba ještě není vhodná.
Jedna z matčiných přítelkyň Mudr. Nina Zavodská, také Ruska, pocházela z Petrohradu a do Československa uprchla po nastolení bolševického režimu v její vlasti. Společně promýšlely možnosti do zahraničí. Na doktorku Zavodskou se Igor Moravec také obrátil se žádostí o odstranění tetování, které příslušníci SS měli pod levou paží. Nepomohla mu, tetování bylo podle jejího názoru neodstranitelné, ale přišla aspoň na způsob jak Igora dostat z Prahy.
Zavodská měla dobrého známého, který pracoval v zemědělství a scháněl pro své dodavatele i pracovní síly, v té době tak potřebné, jmenoval se Ladislav Minster. Promluvila s ním a on nadšeně souhlasil.
Moravec schovaný na vesnici, kde jej nikdo nezná, by byl v bezpečí, a práce by ho bavila, rozumí ji, v roce 1939 přece působil jako praktikant na vzorovém statku v Ludwigshafenu v Německu a moc se mu tam líbilo!
Slovo dalo slovo a Zavodská Moravce s Minstrem seznámila, avšak bez toho ,aby mu řekla o koho skutečně jde. Ten se však nevyptával,dělníků bylo málo tak byl rád, alespoň za něj. Řekla jen to, že se jmenuje Pavel Kováč a že je Ukrajinec prchající před NKVD. To mu bylo sympatické, při přechodu fronty měl možnost se přesvědčit co dovedou sovětští vojáci a tak mu nakonec ani nevadilo, když mu Moravec řekl, že ztratil doklady. Zajímalo jej pouze, jestli už někdy pracoval v zemědělství, jestli umí orat a vodit koně.
19.12.1945 dostal Moravec doporučující dopis na , kterém byla adresa: Rudolf Sulke, Brněnec-Zářečí č.7. Moravec vyrazil ještě téhož dne. Studeným,nevytopeným vlakem se dokodrcal do Kolína, tam přestoupil na druhý a dorazil do České Třebové. Zde musel čekat na další spoj do Brna, ale k ránu již pokračoval dál. Vystoupil v Březové nad Svitavou, v předvánoční čas vypadala dosti romanticky, všude sníh a klid. Válka jako by se městečka vůbec nedotkla, fronta k němu byla milosrdná, domy zůstaly takřka neporušeny. Byla to německá obec, Čechů zde žilo jen pár. Však také patřila do Sudet a Němci ji zabrali hned na podzim 1938!
Otec
Igor jde s nimi!
in Jiří Pernes, upraveno od RG
Pokračování příště :-)
