PALBA.CZ

Na Palbě.cz jsem Pátrač. A v podpisu mám napsáno, že: „Jde o to, že kdyby o něco šlo, bylo by dobré vědět, o co vlastně jde“. Toto heslo se pokusím naplnit v tomto článku, kde nahlédnete do velmi progresivní metody výzkumu odrazů lidské civilizace. Původně jsem nechtěl tento článek na Palbu dávat. Připadalo mi, že sem tak nějak nepatří. Ale nakonec i pod vlivem kolegů jsem se rozhodl ho dopracovat a zveřejnit. Provedu vás – ale jen jakousi zkratkou po světě, o kterém většina lidí nemá skoro žádné povědomí. Vy do něj nahlédnete a pokud budete chtít, získáte hodně pramenů, kde se dovědět více. Takže se do toho pustíme.

Pravda je, že naprosto odpovědně můžeme konstatovat, že letecká archeologie patří už několik desítek let k nejdůležitějším způsobům, jak získat nová archeologická data. Žádná jiná metoda nedokáže najednou pracovat v prostoru takových rozměrů v reálném čase několika desítek minuta a žádná jiná metoda nedokáže objevit tolik nových archeologických lokalit a nových typů objektů.

Letecká archeologie už poměrně dlouho a dálkový průzkum povrchu země dobu kratší jsou a budou v budoucnosti stále více zapojovány do zkoumání vývoje lidských kultur - tedy lidské civilizace. Díky pádu železné opony padly skoro všechny překážky zabraňující jeho provozování u nás i v dalších zemích bývalého socialistického společenství. Ale byla by nepravda tvrdit, že se u nás v době socialismu v oblasti letecké archeologie nic nedělo. Dělo a ne málo. Otevření vzdušného prostoru Evropy vytvořilo nejlepší možné podmínky pro intenzivní mezinárodní spolupráci. Tato spolupráce vytvořila podmínky pro zavádění leteckého archeologického výzkumu i v zemích, kde k tomu zatím nedošlo a kupodivu zde byly některé státy západní Evropy. Spolupráce pak vede k burze informací a teoretickému a metodologickému rozvoji letecké archeologie.

Bylo zjištěno, že neuvěřitelný potenciál pro rozvoj letecké archeologie se skrývá i v rozsáhlých archivech leteckých fotografií rozmístěných po celém světě. V jedné knize jsem nalezl údaj, že v těchto archivech je uloženo více než sto milionů leteckých snímků pocházejících od doby kdy poprvé nějaká létající lidský výtvor vynesl do vzduchu nejdříve fotografický přístroj a později filmovou kameru až po současnost. Bohužel, převážná z nich je vojenského původu, proto i přesto, že se prokázalo, že by byly mimořádným zdrojem informací, jsou obtížně přístupné. Bohužel to není jediná překážka na kterou letečtí archeologové naráží. Jsou omezováni i legislativními a byrokratických překážkami – přece jen doba ve které žijeme, vede k jisté míře opatrnosti při používání letecké techniky v malých výškách, fotografování i velkých oblastí ze vzduchu a není ani lehké získané fotografie publikovat.
Jako leteckou archeologii dnes označujeme všechny činnosti spojené s vyhodnocením obrazových pramenů tedy černobílých a barevných fotografií získané při optickém průzkumu krajiny a pořizováním dokumentačních snímků z různých výšek. Dnes jde o výšky od několika set metrů po několik set kilometrů.

Ještě poměrně nedávno se tento pojem chápal jako synonymum pro letecký průzkum zaměřený na přesně specifikovaný objekt zkoumání, dnes se chápe jako pojem vyšší úrovně ve kterém se skrývají výše uvedené a některé další aktivity. Leteckou archeologii tedy chápeme jako obor, který ve svém obsahu spojuje dvě složky:
A/ složku průzkumnou a
B/ složku dokumentační.

A konečně je potřeba si uvědomit, že letecká archeologie dnes nezkoumá jen čistě archeologicky zajímavé prostory. Širší vymezení tohoto oboru předpokládá, že vedle vlastního průzkumu archeologických objektů a jejich částí ji zajímají další kategorie kulturní krajiny, které není potřeba hledat, protože jsou známé a často i velmi dobře zachované a viditelné. Jsou to:

1 - historická jádra měst a vesnic, která jsou sice známá, ale letecký snímek je jakoby vytáhne na lepší světlo a dojem, který to vytvoří je někdy prostě skvělý. My se podíváme na letecký snímek historického jádra Českého Krumlova.
Co na obrázku vidíme? Výraznou ostrožnu vytvořenou vodním tokem. Na této ostrožně byl vybudován hrádek někdy mezi roky 1230 až 1239. Později byl přestavěn na velký hrad a jeho hospodářské zázemí dalo vzniknout městu. Přirozená obranná schopnost ostrožny je z obrázku jasná. Současně se ale koncipovalo i masivní osídlení sousedních dvou ostrožen a tím vznikla unikátní architektonická dispozice by třech ostrožnách propojených mosty.

2 - jejich plužiny, což je název užívaný pro všechny pozemky patřící k sídlu a využívané k zemědělským aktivitám. Zde vidíte dokonalou ukázku
Tato podle mě i velmi pěkná fotografie ukazuje dvě obce ŠERCHOV A HRADEČNÁ v bývalém okresu Chomutov. Je to ukázka dvou půdorysně rozdílných vesnic a k nim přilehlých polních systémů pozdně středověkého původu. Jde o plužinu paprsčitou, tedy tu co vypadá jako květina s obcí ve středu a délkovou, kde je obec ve středu jako dlouhý osídlený pruh a plužiny jsou terasovitě rozložené po obou stranách.

3 - opevněná sídla, Sem je možno dát lecjakou ukázku. Já vybral dvě možnosti. Ortofoto pravěkého hradiště Strakonice je na prvním obrázku a na druhém obrázku je krásná fotografie hradu Hazmburk. Ortofoto vzniká promítnutím leteckých snímků zemského povrchu na výškový profil – terénu vytvořený na simulátoru.

První obrázek: Druhý obrázek:

4- komunikace – zde jsem vybral tento obrázek:
Vidíme na něm obec SENICE, dříve v okrese Nymburk. Porostové příznaky jižně od obce vykreslily:
- průběh zaniklé cesty - dvojitá linie uprostřed snímku, pozice 1
- pravděpodobně průběh části napájecího kanálu Nová Struha raně novověké rybniční soustavy na Poděbradsku, pozice 2
- dvojitá linie v pravé polovině fotografie indikuje průběh moderního produktovou, pozice 3

5 - vodní díla a další.

V tomto širokém pojetí je letecká archeologie pevnou součástí krajinné archeologie. Poznatky získané jejími metodami jsou pro analýzu a rekonstrukci zaniklé krajiny v mnoha případech rozhodující, protože díky jejich velkému prostorovému záběru lze s jejich pomocí hledat a rekonstruovat vazby mezi sídelními jednotkami, jejich hospodářským zázemím a okolním přírodním prostředím. V tom význam letecké archeologie nebývale roste.

Letecká archeologie naráží na nemálo limitů, které je potřeba brát v úvahu při jejím použití. Ten hlavní limit je časové zařazení identifikovaných objektů. Podpovrchových reliktů objevené podle povrchových či porostových příznaků, je možno časově zařadit pouze s jistou dávkou pravděpodobnosti a to zpravidla tak, že se provede srovnání jejich tvaru s tvary objektů datovaných jinými terénními metodami. Tedy podobné s jistou chybou přiřazujeme k podobnému. Ovšem bez dalších metod archeologie a to destruktivní či nedestruktivní se přesného závěru nedopátráme.

Od 90. let 20. století se v evropské archeologii stále častěji setkáváme i s aplikací dat dálkového průzkumu Země. Využití družicových snímků pro potřeby archeologie jako první použili ve svých projektech američtí archeologové, kteří navíc termín dálkový průzkum - remote sensing (in archaeology) používají jako synonymum k evropskému pojmu letecká archeologie. Dálkový průzkum Země je mnohooborová disciplína, jejímž úkolem je získávat informace o Zemi pro rozličná odvětví vědy. Spočívá v bezkontaktním sběru informací o terénu a objektech na něm ležících. Na rozdíl od klasické fotogrammetrie, která se zabývá především metrickým zpracováním obrazových záznamů, dálkov průzkum Země sleduje především interpretační, sémantickou stránku dat. Přesnost polohové identifikace pozorovaných jevů je v dálkovém průzkumu Země druhořadá. Ale v mnoha případech mezi něž patří i archeologický výzkum, je přesné určení polohy objektů stejně důležité jako klasifikace jejich vlastností. Většinou je dálkový průzkum Země spojován s využitím družicových snímků, ale rychlý rozvoj digitálních technologií přenesl některé způsoby pořizování speciálních dat pomocí termovize, radarových a laserových systémů i na nosiče operující v menších výškách tedy letadla.

Jaké má letecká archeologie cíle?

Různé informace získané leteckou archeologií slouží prvotně k potřebám studia pravěké, středověké a novověké krajiny a pozůstatků aktivit člověka v ní. Za hlavní cíle letecké archeologie považujeme:

- plošný průzkum krajiny z výšky, sledující identifikaci dosud neevidovaných archeologických památek, buď částečně zachovaných, nebo nezachovaných v reliéfní podobě

- dokumentaci kulturní krajiny tedy nemovitých památek, reliktů původního přírodního prostředí a projevů lidského působení v původním prostředí.

- získávání informací z leteckých a družicových snímků, pořizovaných za jiným účelem než je archeologická prospekce a studium historické krajiny. Tedy například cestovní kancelář si nechá udělat sérii leteckých snímků svých letovisek. Aby to měla pestré, fotí ráno i v poledne, na jaře i na podzim. Takové fotografie mohou zkušenému oku přinést nečekané objevy.

- evidenci, uložení a odbornou analýzu získaných dat, jejich využití ve vědecké práci a ochraně kulturního dědictví.

dodám zde, že v teoretickém výzkumu se data letecké archeologie využívají zejména k řešení otázek sídelní a krajinné archeologie. Tedy zkoumá se způsob využití krajiny, struktura sídelních areálů, jejich fortifikační zajištění, infrastruktura a další aspekty.

Letecká archeologie přináší velmi velké množství dat. Jejich využití v ní samotné se rovnoměrně rozděluje do tří základních oblastí, které zároveň charakterizují současnou náplň archeologie. Tyto oblasti jsou:

A/ Tvorba zdrojové základny. Letecký průzkum významně rozšiřuje heuristické možnosti archeologie. Tedy i když ne všechno co se na fotografiích objeví je hodnotný objekt, další výzkum je díky nim cílenější a přínosnější. Například podle údajů organizace English Heritage byla asi jedna pětina všech známých archeologických lokalit v Anglii odhalena leteckým průzkumem, podle jiných zdrojů toto číslo je ještě vyšší. Podle nich bylo ve Velké Británii dokonce 50% všech nalezišť v nížinách identifikováno leteckou archeologií. A co se týká území Čech a Moravy – množství lokalit vytipovaných a ověřených pomocí letecké prospekce je mimořádný. Velký vliv na to má i pravidelné zemědělské využívaní velkých ploch, orba a střídání pěstovaných plodin. To vytváří různé barevné půdní i porostové efekty, které je možno porovnávat a detekci zpřesňovat.

B/ Pomoc při řešení teoretických témat. Letecká archeologie není jen čistě pátrací či vyhledávací metodou, která předchází terénnímu výzkumu. Je to dnes už samostatná disciplína, která sleduje svébytné poznání archeologických pramenů. Letecký průzkum je pevnou součástí výzkumu zaměřeného na poznání:
- regionálních dějin osídlení,
- vývoje sídel,
- identifikaci uzlových lokalit pravěké sídelní sítě a
- analýzu vztahů mezi areály.
Možnosti letecké archeologie k řešení takových témat jsou často rozhodující v tom smyslu, že jejími metodami shromažďované soubory dat jejichž základní vlastnost je především početnost a různorodost, který v daném prostoru nelze jiným způsobem shromáždit.

C/ Pomoc při ochraně kulturního dědictví. To je velmi důležité. Cílem této části letecké archeologie je systematické sledování zájmového území, vyhledávání a evidence dosud neznámých historických objektů a jejich dokumentace - a to jak v detailu, tak v krajinném kontextu - pomocí fotografického či filmového materiálu. Letecké fotografie slouží jednak k nalezení možných nových lokalit, ale také ke sledování stavu památek, a všech změn, k nimž u nich v průběhu času dochází. To umožňuje zkvalitnit praktickou a legislativní ochranu nemovitých památek.

Zásadní informací je, že opravdu první leteckou fotografii pořídil ze svého balónu v roce 1858 Gaspar Félix Tounarchon. Historie tohoto proslulého průkopníka fotografie, výtvarníka a vzduchoplavce zná pod jménem Nadar. Na jeho fotografii je tehdejší Paříž. V letech 1860 a 1861 byl ze vzduchu fotografován Boston a londýnská předměstí.
Jsme fórum vojensko historické. Snad tedy naše příslušníky přesvědčí o tom že tento článek na palbu patří jednoznačně prokázaná skutečnost, že dějiny letecké archeologie jsou od počátku spojeny s armádou. První snímky z roku 1906 vznikly náhodou, při cvičení válečných balónů. Bylo fotografováno dnes světoznámé Stonehenge. Tato průkopnická fotografie zde prostě nemůže chybět. Fotografii pořídil poručík P.H. Sharp při manévrech britské armády v této oblasti. Fotka se stala průlomovou tím, že na ní byla vidět původní přístupová cesta k tomuto areálu a to díky porostovým příznakům
Zde tedy je, tak jak byla pořízena v roce 1906 při výcviku vojenských pozorovatelů z balonu

V Itálii byly první letecké fotografie historických objektů pořízeny dokonce v letech 1896 až 1911. Jsou na nich Pompeje, Řím a přístavOstie. V Německu v roce 1912 a v Makedonii už za Velké války v roce 1916. Za první světové války naopak letectvo využívalo archeologů zvyklých pozorovat terén; byli zařazováni jako pozorovatelé do jednotek leteckého průzkumu. Díky této kuriózní symbióze se ve dvacátých letech v Británii, Německu, Francii a dalších zemích objevili lidé přesvědčení o tom, že letecké snímkování může odhalit jinak nerozeznatelné archeologické lokality. Prvním opravdu významným objevem nově se rodícího oboru byly zbytky staré Samary, města postaveného v 9. století našeho letopočtu nedaleko Bagdádu. Autorem fotografií byl George Adam Beazeley, britský důstojník. Jednu z mnoha jeho fotografií si ukážeme i zde.
Je na ní vidět město Samara a vpravo nahoru od něj se objevují příznaky dávno zaniklého města, staré Samary.

V Palestině v době první světové války působilo Denkmalshutzkommando. Byla to součást vojenského a politického uskupení nazývané také jako Asiiský sbor nebo Sbor-Levanta. Bylo postaveno z lidí Německého císařství na počátku Velké války na podporu Osmanské říše v v oblasti Blízkého východu. V jeho řadách působil i Thomas Wiegant. Tento archeolog se i v době válečných operací dostal i něčemu jinému než zabíjení bližních na druhé straně bojiště. Je mimo mnoha dalších i autorem dvou fotografií, které sem dávám:

Obrázek první: Obrázek druhý:

Obrázek první ukazuje město Palmyru a to jak živou část, tak i opuštěné trosky. Druhý obrázek ukazuje lokalitu Mishrefe, významné výšinné sídlo založené v prvním tisíciletí našeho letopočtu. Nachází se v poušti Negev a fotografie byla pořízena v době války, kdy zde probíhaly boje na egyptsko-palestinské frontě. Je ale pravda že hlavním úkolem Denkmalshutzkommanda byla ochrana památek.

V Německu byly pořizovány letecké archeologické fotografie pořizovány metodicky od roku 1928. Prováděla je firma Hansa Luftbilt a zaměřila se na pobřežní mělčiny . Od roku 12935 tento úkol převzala Luftwafe.

V Rakousku už v roce 1924 provedl J. Czech von Czehenherz letecké snímkování okolí Vídně. O pár let později převzal jako první od armády fotogrammetrické snímky a podle nich vytvořil první plán archeologické památky - šlo o valy hradiště Braunsberk u Hainburgu - další průkopník a to E. Nischer Falkenhof. Když v polovině třicátých let vítězné mocnosti povolili poraženému a rozpadlému Rakousku obnovit vojenské letectvo i zde se do snímkování krajiny ve prospěch archeologie zapojila armáda.
Takto dnes vypadá výrazná tabulová hora u Hainburgu: V Polsku jako první lokalita fotografovaná ze vzduchu bylo sídliště Rzucewo a stalo se to v roce 1929. Ale pro leteckou archeologii jako celek měly velký význam letecké snímky pořízené z balónu vetech 1935 až 1939. Šlo o proslulou opevněnou osadu Biskupin a díky tomu letecká archeologie zná další jména průkopníků. Jde o Z. Rajewského a W. Kočku. J8 se neubránil dávám sem pár z mnoha a mnoha unikátních fotek.

Obrázek první: Obrázek druhý:

Na prvním obrázku je vyobrazen pohled na zbytky obvodového opevnění osady Biskupin. Na druhém obrázku je celkový pohled na poloostrov kde byla tato mimořádná lokalita objevena.

Obrázek první: Obrázek druhý:

Na prvním obrázku je jeden velmi zajímavý způsob jak získat obrázek z ptačí perspektivy. Osobně ho považuji za projev vrozené polské statečnosti nebo možná stejně tak vrozené polské zabedněnosti. Na druhém pak je způsob výrazně bezpečnější- nádherný upoutaný balón se směrovou stabilizací.

Zde je odkaz na něco málo o této lokalitě a výzkumech na ní. Je to naprosto úchvatná záležitost.

http://www.muzarp.poznan.pl/muzeum/muz_ ... in_01.html

http://www.muzarp.poznan.pl/muzeum/muz_ ... leria.html

Tolik k první části a úvodu. Tyto epizodní situace i když jde o významné počiny nového odvětví pouze doplnily hlavní proud vývoje letecké archeologie. V dalším bloku se podíváme tak trochu na vývoj této vědecké disciplíny a pár osobností, které její vznik iniciovali a zajistili jí dnešní význam.

Vznik a rozvoj letecké archeologie byl z pochopitelných důvodů podmíněn vývojem technologií v oblasti letectví a fotografie. Zároveň je třeba připomenout, že tento vývoj zásadním způsobem souvisel s vojenskými potřebami, na nichž byl do značné míry závislý. Zatímco k použití letadla za účelem pořízení snímků z výšky došlo poprvé v 50. a 60. letech 19. století, první archeologické památky byly fotografovány až o čtyři desítky let později. Nebývalý rozvoj letectví po vynálezu a uvedení do provozu letadel těžších než vzduch akceleroval v době první světové války. V masovém měřítku začaly být poprvé pořizovány letecké fotografie krajiny, jejichž analýza v poválečném období vedla ke vzniku nového oboru, letecké archeologie.

Za zakladatele letecké archeologie bývá právem označována jedna z největších postav evropské archeologie 20. století, britský geograf a archeolog, zakladatel a dlouholetý editor světoznámého časopisu Antiquity, pan Osbert Guy Stanhope Crawford narozený 28. října 1886 a ze světa odešlý 28. listopadu 1957. Díky svým předválečným zájmům spojeným s mapováním rozsáhlých lineárních útvarů pravěkého stáří na které je Anglie více než bohatá a jsou sem počítány mezní pásy zaniklých polí, různá ohrazení polí a s ohledem na své válečné zkušenosti leteckého pozorovatele a fotografa to byl právě on, kdo stál u samotného zrodu nové archeologické disciplíny. Za otce letecké archeologie je Crawford považován hlavně proto, že:

- jako první popsal základní způsoby identifikace pohřbených reliktů kulturní krajiny a vysvětlil příčiny vzniku příznaků - především stínových a porostových - které indikují existenci pod povrchem skrytých archeologických objektů.

- objevem pravěkých polí prokázal nezastupitelný význam letecké fotografie pro studium historické krajiny,

- jako první se orientoval na pojetí, v němž je samotný letecký snímek pouze počátečním stupněm práce leteckého archeologa. Musí jej následovat mapování, vyhodnocení a interpretace objevu zachyceného na fotografii. Kolegové seznamte se: Crawford byl také první, kdo zorganizoval a uskutečnil koordinovanou leteckou archeologickou průzkumnou akci. Spolu s pilotem A. Keillerem zkoumali na jaře 1924 krajinu Wessexu v jižní Anglii a fotografie, které v jejím průběhu pořídili, se staly základem jejich proslulé knihy Wessex ze vzduchu vydaná v roce 1928. Sám Crawford vznik letecké archeologie datoval do roku 1922, kdy se mu naskytla příležitost prohlédnout si letecké fotografie na jednom z jihoanglických letišť. Dešifroval na nich mezní pásy pravěkých polí zviditelněných díky stínovým a porostovým příznakům. Tehdy si uvědomil, že mapování těchto mezí, o nějž se nepříliš úspěšně pokoušel před válkou přímo na zemi, lze provádět pomocí leteckých fotografií a že pohled z výšky umožňuje identifikovat částečně i zcela pohřbené struktury právě díky uvedeným příznakům. V březnu 1923 proslovil na zasedání Královské geografické společnosti v Londýně legendární přednášku „Air Survey and Archaeology“, která se objevila o rok později v tištěné podobě jako monografická studie vydaná zeměměřičským úřadem Ordnance Survey. V ní představil své objevy a vyložil principy, na nichž je archeologická interpretace leteckých fotografií založena. Zde je ale fotografie považovaná za počátek letecké archeologie:
Na tomto obrázku je vidět struktura pravěkých polí a při bližším studování jsou zde i výrazné stopy po zahloubených objektech. Tedy po sídlištních a zásobnicových jámách, které zde nakonec ve 30. a později v 50. a 60. letech skutečně byly nalezeny.

Tento v Bombaji narozený paličatý Skot a zároveň bývalý příslušník britského Královského letectva se po počátečních nesnázích, kdy se marně snažil získat přístup k utajovaným vojenským snímkům, objevil léta hledanou přístupovou cestu ke Stonehenge. Stejně důležitý jako nález samotný byl zájem veřejnosti, který vyvolal. Crawford se také jako první pokusil popsat různé způsoby, jimiž mohou být zmizelé památky ze vzduchu rozpoznány. Nestyděl se přitom zveřejnit ani vlastní kuriózní omyl, kdy dlouho bádal nad tajemnými kruhy viděnými z výšky, aby pak na místě zjistil, že je vypásly kozy uvázané u kůlů. Byl to prostě formát.

Vedle Crawforda se v meziválečné Anglii nejvíce o rozvoj letecké prospekce zasloužil G.W.G. Allen, pilot, inženýr a vynálezce. Na rozdíl od Crawforda, jehož zájmovou oblastí byla krajina křídových pahorků Wessexu, pracoval Allen na území šterkopískových teras Temže poblíž Oxfordu. Jeho zásluhou bylo prokázáno, že tento typ krajiny je pro leteckou prospekci přinejmenším stejně vhodný. S jeho jménem je spojen především rozvoj šikmého snímkování a průzkum pomocí porostových příznaků.

Zatímco Britové rozvíjeli metody letecké archeologie doma, Francouzi se zaměřili na průzkumy v daleké cizině. Zájem dvou dominantních postav francouzské letecké fotografie 20.–40. let Antonie Poidebarda a Jeana Baradeze byl orientován na průzkum podoby pozemkové držby a hranic a samozřejmě i jejich zajištění pomocí fotifikaí všeho druhu na území římské říše v Sýrii, Mezopotámii, Íránu a v severní Africe tedy v Maroku, Alžírsku a Tunisku. Tyto dva obrázky ukazují oba tyto francouzské průkopníky nového odvětví archeologie. Na prvním je Antonie Poidebard a na druhém pak je jeho kolega a v jistém smyslu i konkurent Jean Baradez.

Poidebard vynikl zejména na poli techniky snímkování. V oblasti mimořádných světelných podmínek v pouštních oblastech (velká intenzita slunečního záření umocněná odrazem paprsků od nezakrytého povrchu) vyvinul techniku protisvětla, díky níž lze získat fotografie špičkové kvality. Stal se také průkopníkem letecké prospekce památek pohřbených pod hladinou moře- šlo o fotografie mělkých vod ostrovů Tyros a Sidon. Je považován i za průkopníka použití infračervené fotografie v archeologii.
Zde je nádherná ukázka jeho práce. Jde o římský legionářský opevněný tábor na kolmo pořízené fotografii a to už v roce 1922, v dnešní Sýrii:
Baradez byl vojenský pilot. Ale byl to člověk renesančního myšlení a i v ozbrojených silách si našel prostor pro rozvoj letecké archeologie. Za První světové války sloužil jako letecký pozorovatel. Za Druhé světové války sloužil v afrických koloniích. Dosáhl nakonec hodnosti plukovníka letectva. V roce 1946 se stal koloniálním úředníkem, odpovědným za archeologický výzkum francouzkých teritorií. Prosazoval kolmé fotografování s velkých výšek a nebránil se ani šikmým fotografiím s možností výrazných stínových kontrastů.
I na něj nemůžeme zapomenout s ukázkou:
Je to fotografie jiného římského ležení pořízená v roce 1947 z armádního bombardéru Martin B-26 Marauder někde v dnešním Alžíru.

Pouze okrajově se ještě dotkněme počátků letecké archeologie na americkém kontinentě, který spadá do této doby. Průkopníkem byl v tomto směru slavný pilot Charles Lindbergh. Takže i my zde tomuto muži vzdáme čest a pár obrázků nám ukáže jeho dílo. Jeho fotografie následuje.
Jeho osobnost je více než známá a pro nás je důležité, že tento muž při svých letech objevil na poloostrově Yucatan dosud neznámá města starých Mayů a komunikace, které je propojovaly. Zde je mapa s trasami letů Charlese Lindbergha nad Střední Amerikou. Jeho snímky těchto a dalších památek mezi nimiž jsou i proslulá indiánská puebla v jihozápadní části USA, probudily tehdy v Americe velký zájem o možnosti, které archeologii nabízí letadlo. Zde jsou dvě fotografie, které při jeho letech byly získány které přinesly do té doby netušené objevy.
Na prvním jsou jasně viditelné příznaky komunikací této staré civilizace – tvoří to liniové složení ve tvaru X, které stejně jako příznak mohutné trosky mayského města přikryla za uplynulá staletí hustá džungle.

Letecký průzkum nad jihoamerickým kontinentem vedl v roce 1941 k odhalení jedné z nejproslulejších archeologických památek světa - obrovských rytin na náhorní plošině Nazca.

O obrazcích na planině Nazca v Peru bylo napsáno hodně a hodně. Nakonec bylo prokázáno s jistou mírou pochybností že místní lidí pro jejich tvorbu používali nivelační techniky založené na použití teplovzdušných balónů. Možná ano, možná ne ale to co vytvořili stojí za to. Zde jsou obrázky dvou místních piktogramů.
První ukazuje jakou technologií tyto velké piktogramy na této proslulé planině vznikly. Druhý pak ukazuje jeden z mnoha obrazců zde nalezených. Jejich větší množství naleznete zde:
http://commons.wikimedia.org/wiki/Category:Nazca_lines

S rozvojem letectví v období mezi dvěma světovými válkami je podobně jako jinde i v Čechách iniciován zájem o využívání letadel ke snímkování krajiny za účelem mapování a s ohledem na vojenské potřeby (fotogrammetrické snímkování). Zároveň s tím sílí i snaha dokumentovat zajímavé stavebně historické památky naší země (šikmé snímky z malých výšek). Tyto dnes již historické fotografie mají trvalý význam pro studium podoby české historické krajiny před její rozsáhlou poválečnou restrukturalizací (tzv. kolektivizací). Kromě architektonických památek a urbanistických celků byly v meziválečném období poprvé pořizovány letecké fotografie archeologických nemovitých památek. Iniciátory byli v tomto ohledu dva muži. Byli to:

- univ. prof. Ing. PhDr. Albín Stocký. Tento původně inženýr chemie se plně věnoval archeologii. Dlouholetý přednosta pravěkého oddělení Národního muzea, profesor archeologie a stenologie na Univerzitě Karlově. Tento velice schopný terénní badatel vedl roku 1929 výzkum keltského oppida ve Stradonicích, který financoval se svých prostředků prezident T. G. Masaryk a

- akademik doc. PhDr. Jaroslav Bőhm, který se v letech 1936-37 se pokusil o archeologickou systematiku doby bronzové a halštatské v našich zemích. Prováděl výzkumy z období neolitu v jeskyni jeskyně Domica na Slovensku, doby halštatské v Praze-Střešovicích a v Kuštanovicích na Podkarpatské Rusi, laténské na žárovém pohřebišti u Kobyl a u nás na Moravě zkoumal oppidum Staré Hradisko, vybudoval z ARÚ ČSAV jednu z největších institucí oboru v mezinárodním měřítku, zajišťující výzkum, publikaci i ochranu nálezů.

Tito dva muži nechali pořídit a to poprvé roku 1929 dokumentační snímky několika významných v té době zkoumaných lokalit Stehelčeves-Homolka, Stradonice, Libušín, Davle-Ostrov. Možnosti letecké archeologie však začaly být oceňovány teprve ke konci třicátých let, kdy se naší odborné veřejnosti, jazykově zaměřené na německou oblast, dostalo významného poučení v již citované práci „Luftbild und Vorgeschichte“. Vlivem válečných událostí nemohly však být metody letecké archeologie uvedeny do praxe a tento stav bohužel pokračoval i v poválečném období, kdy se k moci dostal komunistický režim.
Zde je letecká ortofotografie dvou lokalit, které kdysi dávno tito dva průkopníci letecké archeologie v Československu fotografovali v rámci svých výzkumů. První obrázek ukazuje lokalitu Stehelčeves - Homolka a na druhém pak je lokalita Libušín.

Po ukončení druhého světového válečného konfliktu nastalo pro leteckou archeologii velice příznivé období. Bylo možné opět svobodně létat a provádět prospekci z malých průzkumných letadel. V tomto směru došlo k tak dynamickému nárůstu počtu průzkumných letů, jaký historie tohoto oboru zaznamenala již pouze jedenkrát - na počátku devadesátých let 20. století. Závažným stimulem byl také pokrok, k němuž za války došlo v rozvoji letadel a fotografie a zejména ovšem obrovské množství leteckých snímků a to převážně kolmých pořízených za války a v prvních poválečných letech až do roku 1960.

Byla to především Velká Británie, kde se po skončení druhé světové války naplno rozeběhly projekty leteckoarcheologického průzkumu a fotodokumentace historické krajiny. V letech 1946 až 48 zde byly britským vojenským letectvem pořízeny více než čtyři miliony kolmých snímků velkého formátu, na nichž je zachycena podoba britské krajiny před změnami jejího charakteru, k nimž došlo v mnoha oblastech vlivem intenzifikace v zemědělství. V té době vystupuje na scénu největší osobnost poválečné historie letecké archeologie v Anglii. Kenneth St Joseph Narozený 13.listopadu 1912 v Cookley, Worcestershire a zemřelý Zemřel 11.03.1994 ve věku 81 let v Cambridge. Tento veterán RAF, univerzitním vzděláním geolog se zájmem o historii a zejména o dobu římskou, začal ihned po skončení války budovat proslulé oddělení letecké fotografie při univerzitě v Cambridge.
Byla to Cambridge University Committee for Aerial Photography - CUCAP, od roku 2000 součást katedry geografie jako Unit for Landscape Modelling, a v roce 1948 byl jmenován jeho ředitelem. V rámci tohoto útvaru zahájil velkolepý projekt, jehož cílem bylo vybudovat rozsáhlý archiv leteckých fotografií britské krajiny - kulturní i přirozené. Cestou k naplnění tohoto cíle se staly tisíce letových hodin, během nichž St Joseph prováděl průzkumy a fotodokumentaci prakticky celé Británie. Většina ze 400 tisíc snímků uložených v cambridgeském archivu jím byla pořízena v období pětatřiceti let do roku 1980. Zde je fotografie tohoto vědce:
Takže zde je pan Kenneth St. Joseph , hlavní postava poválečné letecké archeologie ve Velké Británii a vlastně nejen v ní. Byl inspirací pro mnoho dalších lidí v kontinentální Evropě. Jeho práce doposud nebyla doceněna a hlavně vyhodnocena.

Jeho úsilím bylo dosaženo množství závažných objevů, které v mnoha případech znamenaly převrat v pohledu na pravěkou a středověkou minulost Anglie. Nově byly identifikovány tisíce míst dokládajících dávné osídlení: pravěké osady, římské tábory, venkovské vily, silnice, cesty, zaniklé středověké vesnice. Konečně nemůžeme opomenout ani fakt, že St Josephovou zásluhou má cambridgeské pracoviště od roku 1962 trvale ve svém vlastnictví průzkumné letadlo. Díky jeho působení se Anglie dodnes udržela na čele letecké archeologie a on sám se stal její nezapomenutelnou postavou.

V Čechách a na Moravě nebyl ve sledovaném období v oblasti letecké archeologie učiněn prakticky žádný pokrok. Teprve počátek šedesátých let přinesl určité uvolnění v mezinárodních vztazích i jisté pozitivní změny společenskopolitického ovzduší. Postupně se v tisku začaly objevovat zajímavé příspěvky informativního rázu o metodách leteckého průzkumu v archeologii a o výsledcích, jichž bylo touto metodou dosaženo v zahraničí, ale k vážnějšímu pokusu o praktickou aplikaci letecké prospekce u nás nedošlo ani v této době.

Od poloviny šedesátých let dochází v letecké archeologii k výraznému posunu v mnoha oblastech. Charakter tohoto období určovalo několik procesů.

Proces první: Institucionalizace letecké archeologie. Tento proces probíhá především ve Velké Británii a je de facto výrazem společenského uznání oboru, jeho významu a nutnosti plně jej integrovat do studia a ochrany kulturního dědictví. Postupně jsou zakládána specializovaná oddělení leteckého snímkování centrálních památkových institucí. Jako součást Královských komisí pro historické památky vznikla centra letecké fotografie a průzkumu Pro
- Anglie v roce 1965,
- Skotsko v roce 1976 a nakonec
- Wales v roce 1986.
Jejich cílem je:
- analýza vertikálních snímků pro účely archeologického a historického studia krajiny,
- provádění letecké prospekce a
- koordinace této činnosti v regionálních muzeích formou dotací.
Letecká archeologie se také stává předmětem univerzitního studia, a to nejen ve Velké Británii, ale také ve Francii, Rakousku, Belgii a v posledním desetiletí také na Slovensku, v Polsku, Slovinsku a v České republice.

Zde zásluhou našich průkopníků letecké archeologie v čele s Miroslavem Bálkem letech 80-tých a později Martinem Gojdou v letech 90-tých do současnosti nastala situace, že v počtu univerzitních kateder archeologie poskytujících výuku letecké archeologie v poměru k jejich celkovému množství v jednotlivých státech stojí dnes naše země na prvním místě v Evropě Ze čtyř pracovišť mají tři kurz letecké archeologie ve své nabídce.
Projekty leteckého průzkumu se stávají integrální součástí mnoha pracovišť pro výzkum a ochranu historické krajiny nejen ve Velké Británii, nýbrž i v dalších evropských zemích. Interpretace leteckých snímků a výsledky leteckých průzkumů jsou v současné době stále častěji používaným pramenem rozsáhlých projektů, zaměřených na rekonstrukci vývoje a podob pravěké a historické krajiny. U nás to byl projekt Sídelní prostor pravěkých Čech vedený Martinem Gojdou .
Doc. PhDr. Martin Gojda, CSc., je vedoucím Katedry archeologie Filozofické fakulty Západočeské univerzity v Plzni, kde přednáší nedestruktivní metody výzkumu, krajinnou archeologii a archeologii doby římské, stěhování národů a raného středověku. Působí dále jako vedoucí programu letecké archeologie a kurátor Archivu leteckých snímků v Archeologickém ústavu AV ČR v Praze. Od roku 2006 je mimořádným profesorem varšavské Univerzity kardinála Stefana Wyszyňského

Proces druhý: Tvorba deskriptivních a klasifikačních systémů. Slouží k analýze objektů objevených pomocí vegetačních a půdních příznaků. Vzhledem k jednotné terminologii umožňují tyto systémy zpracovávat nově získané i starší snímky pomocí počítače a začlenit je do jednotné informační sítě evidující nemovité památky.

Proces třetí: Systematické provádění transkripce leteckých snímků a mapování. V Anglii jako zatím v jediné zemi byl v rámci centra letecké fotografie při Královské komisi pro historické památky zahájen tzv. Národní program mapování. Poté, co byla publikována pionýrská práce R. Palmera, prezentující analýzu leteckých fotografií a jejich archeologicky interpretovanou transkripci do mapy zázemí jihoanglického hradiště Danebury, byla zahájena diskuse o potřebě a způsobech využití potenciálu leteckých snímků. V roce 1992 začal výše jmenovaný ambiciózní projekt, jehož cílem je poskytovat informace o nemovitých archeologických památkách a historické krajině od neolitu do současnosti, zachycené na leteckých fotografiích. Do konce roku 2000 bylo takto zpracováno 27% plochy celé Anglie.Údaje ze snímků jsou vynášeny do map v měřítku 1:10.000

Proces čtvrtý: Zakládání profesních sdružení. Sdružování profesionálních i amatérských zájemců je dalším významným prvkem současné éry. Největší význam má tzv. Výzkumná skupina pro leteckou archeologii zkratkou AAR, založená r. 1980 podle tradice britských výzkumných skupin. AARG se postupně dostala do pozice nejvýznamnějšího profesního sdružení letecké archeologie v Evropě a jejími členy jsou i mimoevropští badatelé.

Zde naše republika není žádnou popelkou. Na území České republiky věnovala až do počátku devadesátých let největší úsilí o zavádění metod letecké archeologie pracoviště na Moravě. V 70. letech bylo zorganizováno snímkování neolitického rondelu v Těšeticích-Kyjovicích pomocí leteckého modelu a tento způsob dokumentace byl následně využit i na několika dalších moravských lokalitách. Od první poloviny 80. let se letecké archeologii prakticky věnují ing. Miroslav Bálek a Doc. PhDr. Jaromír Kovárník, CSc.. Do konce tohoto desetiletí se jim podařilo zorganizovat a úspěšně absolvovat několik prospekčních letů a identifikovat první objekty archeologického zájmu. Zároveň shromažďovali a vyhodnocovali fotogrammetrické snímky pořizované pro účely mapování, na nichž rozpoznali velké liniové objekty, jejichž průběh byl následně ověřován geofyzikálním měřením.

Po pádu komunistického režimu nabyl letecký průzkum na Moravě na intenzitě. Jeho dosavadní výsledky kde vynikají objevy asi dvaceti krátkodobých táborů římských vojenských sborů mají zásadní vliv na poznání daného období. Zjištění řetězec polních táborů římských legií na jižní Moravě rozložených v liniích na řekách asi takto:
- na řece Dyji je to Charvátská Nová Ves, Šakvice, Mušov, Pasohlávky, okr. Břeclav;
- na řece Jihlavě potom Ivaň, Přibice;
- na řece Svratce v Modřicích u Brna,
tedy 90 a více kilometrů severně od středodunajského limitu, bylo hodnoceno jako jeden z významných objevů 20. století.
Na Palbě máme dva kolegy kteří se římskými formacemi zabývají. Jeto Thór a Saša. Saša se tomuto věnuje na úrovni která bere dech. Zde je důkaz:

http://www.home.karneval.cz/0353861801/ ... gincr.html

Tato práce je pro mě cenná v tom, že obsahuje i mapu římských vojenských destinací na našem území. Snad neudělám chybu když sem dám dva obrázky.
První obrázek ukazuje porostové příznaky obvodového příkopu kolem dočasného tábora římských vojáků. Obrázek druhý ukazuje jak situace u Přibic vypadal, celkově zde byly nalezeny tři takové tábory. Nevím jak to bylo s jejich časovou posloupností ale pro potřebu této práce to není až tak důležité.

Velmi zajímavé jsou příznaky dalších možných legionářských opevnění dokládaných také na Olomoucku. Naše výsledky se uplatnily také spoluúčastí ve výzkumném projektu GAČR „Římský vojenský zásah severně středního Dunaje a populace severně středního Dunaje v prvních třech stoletích po Kristu“ kde byl řešitelem Doc. PhDr. Jaroslav Tejral, DrSc., Archeologický ústav AV ČR v Brně.

Zde vyniká osobnost docenta Kovárníka. Zavedl systematický letecký archeologický průzkum a leteckou fotografickou dokumentaci archeologických lokalit v rámci tehdejšího Pracoviště archeologie Jihomoravského muzea ve Znojmě již na přelomu let 1982 a 1983 jako první v bývalém Československu. Byl tak položen základ oboru letecké archeologie tehdy uskutečňované především na historickém území Moravy a uvedený okamžik se dnes hodnotí jako skutečný počátek letecké archeologie v zemích střední a východní Evropy. Na základě těchto zkušeností došlo k následnému zavedení oboru také v rámci Archeologického ústavu AV ČR v Brně v roce 1985, v Nitře v roce 1987, v Praze v roce 1992 a na dalších místech. J. Kovárník navázal, zvláště po roce 1989, pracovní kontakty jak s vlastními archeologickými institucemi, tak s ústavy a jednotlivci zabývajícími se leteckou archeologií v Belgii, Francii, Maďarsku, Německu, Polsku, ve Velké Británii a dalších evropských zemích.

Můžeme tedy říci že díky panu Bálkovi, Kovárníkovi a dalším se na Moravě letecká archeologie zrodila o téměř deset let dříve než v Čechách. Donedávna byla zastoupena na dvou místech:
- Ústavu archeologické památkové péče v Brně pod vedením pana Bálka
- Masarykově univerzitě kde se hlavou těchto činností stal pan Kovárník.

Bohužel po smrti Miroslava Bálka a odchodu Jaromíra Kovárníka z MU není v současnosti na Moravě žádné pracoviště, které by se kontinuálně věnovalo letecké archeologii. Nejvýznamnější objevy učiněné na Moravě byly zmíněny již dříve a je třeba konstatovat, že jsou urychleně zpracovávány a předkládány odborné veřejnosti formou publikací.

V Čechách se letecké archeologii blýsklo na lepší časy v souvislosti s výstavou, kterou v srpnu 1967 uspořádalo Národní muzeum ve spolupráci s francouzským Národním pedagogickým institutem. Probouzející se zájem odborné veřejnosti o letecký průzkum však v Čechách nemohl vyústit v praktické využití této metody. V období normalizace byla hlavní překážkou příslušná ustanovení zákona o ochraně státního tajemství. S ohledem na ně bylo sice možno letecké snímkování provádět, ale realizace takového záměru byla ztížena celou řadou opatření. Limitující faktory vyplývající z těchto legislativních norem a administrativních nařízení nabyly takových rozměrů, že i ojedinělé pokusy létat a fotografovat vyžadovaly vynaložení nezměrného úsilí, jehož efekt mohl být nakonec zmařen kvůli „objektivním“ okolnostem.

Po roce 1989 dochází k významným změnám v legislativě ČR. Rozsáhlé změkčení zákona č.102/71 Sb. o ochraně státního tajemství umožnila zveřejňovat fotogrammetrické snímky pořizované armádou pro potřeby kartografie a volně provádět průzkum krajiny z malých letounů bez zvláštního povolení. Uvolnění vzdušného prostoru aktivitám leteckých fotografů je dnes v porovnání s mnoha evropskými státy příkladné. Liberalizace zmíněných restriktivních opatření se stala bezprostředním podnětem k zahájení úvah o možnosti zapojit konečně letecký průzkum a fotografování do praxe české archeologie. Po období příprav a navazování kontaktů se zahraničními specialisty byl v roce 1992 program letecké archeologie zahájen, a to v Archeologickém ústavu AV ČR v Praze a v Ústavu archeologické památkové péče v Mostě.
Pražský program je od roku 1994 kontinuálně podporován prostředky Grantové agentury ČR v rámci těchto projektů:

- Nedestruktivní metoda letecké archeologie a její využití pro výzkum, dokumentaci a ochranu historické krajiny Čech v letech 1994-1996

- Sídelní prostor pravěkých Čech v letech 1997-2002.

Postupně se letecká archeologie začala uplatňovat i na jiných pracovištích. Centrálním pracovištěm letecké archeologie u nás je od roku 1992 oddělení prostorové archeologie Archeologického ústavu AV ČR v Praze řízené Doc. PhDr. Martinem Gojdou CSc.
Dnes je to jediné archeologické pracoviště v kontinentální Evropě, které má k dispozici svůj vlastní průzkumný letoun což je hornoplošník Cessna 172.
Dále je součástí jeho vybavení:
- řada fotoaparátů a kamer, klasických a digitálních
- GPS,
- cesiové magnetometry,
- detektory kovů
Vše slouží k aplikaci dalších nedestruktivních metod doplňujících či zefektivňujících výsledky letecké archeologie. Pracoviště se podílelo prakticky na všech mezinárodních projektech a akcích uvedených výše a od roku 1996 kontinuálně pomáhá zavádět leteckoarcheologickou prospekci v Polsku. Spravuje archiv leteckých snímků obsahující negativy, diapozitivy, digitalizované snímky na CD, digitální videonahrávky a pozitivní zvětšeniny snímků.

Letecká archeologie se dále nejintenzivněji využívá v Ústavu archeologické památkové péče severozápadních Čech v Mostě. Jeho kartotéka leteckých snímků a evidenční databáze lokalit objevených z letadla je vedle pražské kolekce nejobsáhlejší.
Z dalších českých pracovišť, která významnou mírou přispívají k obohacování pramenné základny české archeologie prostřednictvím letecké prospekce a snímkování je možno uvést:
- Ústav archeologické památkové péče středních Čech
- Okresní muzeum a galerie v Jičíně
- Okresní muzeum Českého ráje v Turnově
- Západočeské muzeum v Plzni
- Okresní muzeum Klatovy
- Východočeské muzeum v Hradci Králové
- Okresní vlastivědné muzeum v Mladé Boleslavi
- Muzeum středního Pootaví
Tento seznam jsem sem dal hlavně proto, že je vidět, kde se je možno dostat ke spádovým informacím, pokud by to kohokoliv z palbáků zajímalo.

I po mnoha letech této práce musíme říci, že celková letecká prospekce našeho území zdaleka není u konce. O něčem takovém jako se podařilo britským vědcům se našim odborníkům jen zdá. Průzkumy provádíme spíše opakovaně ve vytipovaných oblastech, které splňují podmínky nutné k tomu, aby se v nich pod povrchem pohřbené objekty zviditelňovaly pomocí především porostových příznaků. Jsou to především široká aluviální údolí velkých řek, na jejichž středních a dolních tocích se v pleistocénu vytvořily mohutné štěrkové a písčité terasy tedy v Čechách Vltava, Ohře, Cidlina, Jizera., a na Moravě dolní tok Moravy, Dyje, Litavy a navázaných vodních toků. Na nich se pravěké komunity nejčastěji usazovaly a navíc právě prospustné písčité - štěrkové podloží je nejvhodnějším typem prostředí pro tvorbu oněch porostových příznaků.

Za současné situace můžeme doufat, že se letecká archeologie v ČR bude rozvíjet i v dalších letech. Odhalování minulosti tímto způsobem má v sobě značný potenciál z hlediska ochrany památek a kulturní krajiny vůbec a v kombinaci s dalšími metodami zásadně přispívá k historickému poznání. Je zcela jisté že v blízké budoucnosti využije i možnosti, který nabízejí informace získané dálkovým průzkumem Země, tedy vertikální letecké fotografie a družicové snímky uložené v četných tuzemských a zahraničních archivech a databázích. V kombinaci s poznatky dosaženými leteckou prospekcí z malých výšek a při využití dalších terénních metod archeologického výzkumu by mohlo poznání historické krajiny našeho území postoupit na vyšší kvalitativní stupeň.

Doc. PhDr. Martin Gojda, CSc., v současnosti vede projekt „Potenciál archeologického výzkumu krajiny v ČR prostřednictvím dálkového laserového 3-D snímkování (LIDAR)“, který je první svého druhu v české archeologii. Tento druh průzkumu je pro archeologii, resp. mapování reliéfních pozůstatků na povrchu země velmi výhodný, protože velmi rychle lze tímto způsobem pořídit výškopisnou mapu terénu s pravěkými hradišti, mohylníky či se středověkými a novověkými tvrzištěmi, hrádky, zaniklými vesnicemi a cestami. Navíc laserové skenování terénu z letadla nebo vrtulníku má tu obrovskou výhodu, že jej lze využít i v zalesněném prostředí.

A co naši sousedé Slováci? Jen na ně juknem.

Opravdu by nebylo by správné se zde nezmínit alespoň pár větami o úspěších archeologů na Slovensku. Je pravdou, že první specializované pracoviště Vzniklo v Nitře. V roce 1999 si Archeologický ústav Slovenskej akadémie vied v Nitre připomněl 60 let své existence. Součástí oslav byla mimo jiné i výstava s názvem Z oblohy - obrazy našich dejín - letecká archeológia v strednej Európe.
Archeologický ústav SAV v Nitre má celoslovenskou působnost, kvantitou a kvalitou je nejvýznamnější institucí pro archeologii na Slovensku. Stále výzkumné expozitury s regionálními úlohami má též v Košicích, Spišskej Novej Vsi a Bratislave.

Archeologové na Slovensku dosáhli skvělých výsledků. Na jejich straně je i skutečnost, že poměrně nízká industrializace a menší plochy zemědělsky strojně obdělávaných ploch zachovaly lepší podmínky pro nalézaní nových lokalit. Na Slovensku se letecký výzkum zaměřil na několik oblastí nichž se letecká archeologie podílela podílí nejvíce na těchto pět
- výzkum přítomnosti římských vojenských sil na stávajícím slovenském území
- výzkum opevněných nížinných i výšinných sídel
- výzkum nekropolí
- vyhledávání pravěkých sakrálních staveb
- dokumentování novověkých vojenských aktivit
Více se v tom nebudeme hrabat ale podíváme se na pár obrázků. Měly by ukázat, že naši sousedé jsou na výši doby a nemají se za co stydět.
První - ze vzduchu nalezenou, a pozemním výzkumem prozkoumanou a archeologicky velmi dobře „vytěženou“ lokalitou je hradiště v obci Majcichov v okrese Trnava-
Obrázky ukazují povrchové, tedy půdní příznaky i porostové příznaky dávného opevnění. Byly zde provedeny rozsáhlé vykopávky a bylo mimo jiné zjištěno že příznaky indikují mohutnou hradbu komorové konstrukce s čelní kamennou plentou. O stavebním umu místních stavebníků svědčí to, že statickou stabilitu čela hradby s kamennou stěnou zajistili základem, na jehož dně byl vybudován dřevěný rošt, který zajistil rozložení hmotnosti kamene na větší plochu než ve skutečnosti zabírala.

Ale top pro slovenskou archeologii je výzkum římských aktivit. Zde je mapa, která ukazuje, rozšíření římských sil a mocenských center na dnešním slovenském území. Potom jsem vybral ukázku římského silničního stavebnictví. Na obrázku který následuje je jasně viditelný půdní příznak původní římské sinice, která spojovala dvě centra. Jde o lokalitu v Bratislavě-Jarovcav, římská cesta vedla z Gerulaty do Carnunda. Byla objevena v roce 1992. Další dva obrázky ukazují výsledky práce archeologů v devadesátých letech. Jde o dva římské polní tábory. Na prvním obrázku je vidět příznaky polního tábora u obce Mužla. Byl objeven v roce 1994. Ale není zde sám. Tábor číslo II v katastru stejné obce byl nalezen v roce 1984 jako porostový příznak v obilí. A tábor číslo III zde byl objeven v roce 2004. Druhý obrázek ukazuje tábor u obce Virt, zde je nároží tábora číslo II objeveného v roce 1994. I zde byly nalezen ještě jeden tábor a to v roce 1988.

A jak jsou na tom slovenští kolegové s novověkem? Myslím si, že velice dobře. Pro ukázku jsem si vybral dvě fotografie dokumentující průběh polních opevnění u Štúrova.
První obrázek ukazuje šestibokou redutu a druhý ukazuje liniové opevnění opírající se o vodní tok vyztužené malou redutou. No uznejte sami. Nejsou slovenští kolegové kluci a holky šikovní?

Tímto bych opustil naše sousedy a celou tuto kapitolu. Myslím si že do ní už nejsem schopen vložit více dat.

S jistou nadsázkou lze říci, že prakticky každý umělý zásah do povrchu země zanechává stopy, které jsou buď trvale nebo spíše dlouhodobě nebo příležitostně viditelné nebo vyhledatelné. A je neodiskutovatelné, že tyto stopy jsou mnohem lépe než z pohledu ze země zjistitelné při pozorování z výšky. Velký odstup od povrchu terénu zároveň umožňuje vyčlenit z nestrukturované změti různorodých znaků a příznaků na zemském povrchu jednotlivé složky – tedy objekty a komponenty potom vedl k ocenění významu leteckého průzkumu v archeologii.Příznaky, které indikují nemovité objekty na povrchu země v destruované podobě, případně zahloubené pod povrch, dělíme na:

A/ přímé - tuto skupinu tvoří příznaky, které indikují existenci objektu prostřednictvím jeho destruovaných částí nebo jejich nebo výplně. K efektu zviditelnění objektů tímto způsobem dochází zpravidla z důvodu opakované orby a eroze. Přímé indikátory se projevují:
- odlišným zbarvením půdy nad objekty kdy situaci nazýváme půdní příznaky,
- světelnými efekty kopírujícími reliéf terénu - tvary objektů, kdy situaci nazýváme stínové příznaky.

B/ nepřímé někdy nazývané zástupné, které jsou výsledkem zviditelnění antropogenních objektů díky jejich ekofaktním vlastnostem- tedy vlastnostem, které jsou nezáměrným důsledkem aktivit člověka například jiný obsah živin, vláhy, rozdílné teplotě výplní, rozdílná barva. Sem řadíme především:
- příznaky porostové
- příznaky vyprahlostní,
- příznaky sněžné
- příznaky vlhkostní.
A nyní se na tyto jednotlivé příznaky podíváme podrobněji a aby to bylo pestřejší, tak to uděláme cik - cak

Porostové příznaky

Zde se kolegové dostáváme ke kytičkám a kulturním plodinám. Je to úžasné ale dosavadní praxe jednoznačně prokázala, že ze všech indikátorů podpovrchových objektů vzniklých lidským působením i přirozeného původu mají největší význam porostové příznaky. Jejich vznik souvisí s tím, že podpovrchové objekty lokálně mění chemickou skladbu a strukturu podorniční vrstvy nebo podloží, a tím dochází ke změnám na vegetaci, která z této půdy vyrůstá.
Tento efekt byl zaregistrován již dávno v minulosti. Nejstarší známé doklady o tom pocházejí z díla Georga Agricoly z roku 1556. Přímo a jasně byl tento jev popsán a do souvislosti s výtvory pravěkého člověka zařazen anglickým starožitníkem W. Stukeleym v první polovině 18. století. Zásadní význam pro archeologickou prospekci založenou na vyhledávání těchto příznaků mělo ale až studium rozsáhlých oblastí jižní Anglie O.G.S. Crawfordem a G.W.G. Allenem ve 20. a 30. letech minulého století.

Výskyt porostových příznaků je podmíněn několika faktory a jejich vzájemným prolnutím. Tyto faktory dělíme na:

1./ přirozené kam řadíme klimatické podmínky, půdní a geologické složení

2./ ovlivněné člověkem druh oseté plodiny, schopnosti a zkušenosti pozorovatele.

Někde na hranici mezi těmito skupinami faktorů se nachází další neopominutelný faktor. Jsou to světelné podmínky v době provádění průzkumu. Nemůžeme je nikterak ovlivnit, ale měli bychom být schopni předem rozpoznat, zda jsou dostatečné pro náš účel, a pokud ne, odložit akci na dobu, kdy budou lepší.

Podle toho, zda výška plodin rostoucích nad zahloubenými objekty je větší nebo menší než výška rostlin v jejich okolí, hovoříme o příznacích POZITIVNÍCH respektive NEGATIVNÍCH. Následuje obrázek ze kterého by mělo vyplynout jak porostové příznaky vznikají.
Pozitivní příznaky přitom indikují takové objekty, které vznikly zahloubením tedy vykopáním zeminy a jejím odstraněním – například:
- příkopy,
- zahloubená obydlí,
- základové žlaby domů,
- jámy různého účelu třeba zásobnicové, odpadní a nakonec
- hroby.

Přitom je ale třeba mít na paměti, že pozitivní porostové příznaky se vytvářejí také nad zahloubeninami přirozeného původu jako jsou zaniklá říční koryta, erozní rýhy, mrazové klíny apod. Zde je ukázka jak vypadá takový porostový příklad z blízka.
Zde se pod zemí nachází skupina - v pozadí je vidět další vlny na jinak jednolitém povrchu plodiny – umělých dutin. Pravděpodobně jde o zásobnicové jámy.

Princip pozitivních vegetačních příznaků spočívá v tom, že humusovité složky hlavně dusík a vápník nahromaděné ve výplni zahloubeného objektu vytvářejí plodinám rostoucím nad nimi optimální nebo alespoň lepší podmínky k růstu. Význam má také menší propustnost výplní což způsobí, že v objektech se déle udrží voda. Toto se projevuje zejména na lehčích písčitých půdách říčních teras. Výsledkem jsou:

- rozdíly ve zbarvení a výšce vegetace rostoucí nad zaniklým objektem a mimo něj .

- vyšší hustota kulturních plodin, protože po zasetí zrna jich nad nimi vyklíčí více. Zde je jedna pěkná ukázka:
Zde je vidět platnost tvrzení, že nad podzemními příkopy se velikost porostu mění. U monokulturních plodin- zde je to pšenice - je výška stébla stejná. Nad příkopem ale z důvodu většího přísunu živin a vlhkosti je vyšší. A to jak jsme viděli i velmi výrazně. Za pomoci světla potom vzniká potřebný stínový efekt. Zde jsou velmi ostře viditelné příznaky dvou kruhových objektů, pravděpodobně jde o kruhové žlaby kolem nadzemních mohyl, které díky zemědělské činnost byly zarovnány s okolím ale zahloubené žlaby zůstaly. Lokalita se nachází v Saint-Maurice ve Francii.
V závěrečném stádiu navíc dochází k rychlejšímu odpařování vody z povrchu vyzrálejších plodin, který má větší plochu než povrch rostlin v okolí a k ohnutí horních partií klasů, což se projevuje změnou odstínu vegetace nad zahloubeninami kdy se tmavý odstín se změní na světlý v závěrečném stádiu zrání

Negativní příznaky indikují objekty, které byly vztyčeny konstruovány - např. zdivo.
Negativní příznaky se projevují naopak nižším vzrůstem plodin rostoucích nad objekty a také jinou barvou. Vytvářejí se nad konstrukcemi z pevných materiálů, resp. nad jejich spodními partiemi, které jsou mimo dosah i když většinou pouze dočasně orby a eroze. Tyto objekty zasahují nad spodní úroveň dosahu kořínků rostlin a ty nejsou řádně vyživovány. Proto je zbarvení i výška vegetace nad objekty a mimo ně vzhledem k situaci u pozitivních příznaků no řekněme úpadková. Tato úpadkovost se projevuje i na plodech- zde třeba na klasech jak ukazuje další obrázek: Rozdíl ve velikosti klasů je zde velmi viditelný – a to je znamením že je zde něco k výzkumu. Nemusí to vždy znamenat archeologický objev ale je to běžný doprovodný jev. Ale k jeho zjištění je potřeba přistát a přijít pěšky.

Vegetační příznaky se nejlépe projevují na kulturních plodinách. Z nich největší význam mají obiloviny. Dosavadní zkušenosti dokládají, že nejlepším indikátorem je ječmen, dále pšenice a oves. Z dalších rostlin mají význam cukrová řepa, řepka olejná , jetel - vojtěška, hrách a v ojedinělých případech i kukuřice. Zejména vojtěška dokáže v příznivém roce vykreslit půdorysy zahloubených objektů mimořádně výrazně. Ukázka příznaků dvou objektů v řepce olejné:
Obrázek první: Obrázek druhý:
V obou případech jde o ukázkové vyobrazení pozůstatků římských objektů v jižní Francii. Zvláště ten druhý se mi velice líbí. Je na něm rozeznatelný i průběh oplocení této vily.

A abychom neviděli jen obiloviny a olejniny, zde je jeden pěkný obrázek, kde vojtěška dokonale vykresluje pozůstatky římského stálého tábora. Skutečně zde vidíme porostové příznaky velkého a dlouhodobě obydleného římského vojenského tábora. Je vidět dvojitá zahloubená fortifikace, tedy příkopy. Dále je vidět i rozmístění ubytovacích, společenských a hospodářských objektů a jejich půdorysy. Lokalita Aulnay-de-Saintonge

Zvláštním případem této skupiny indikátorů jsou tzv. vyprahlostní příznaky. Nazývá se tak efekt zviditelnění podpovrchových objektů na zatravněném povrchu jako jsou louky, paseky, trávníky, k němuž na rozdíl od kulturních plodin a z nich zvláště obilovin dochází jen v mimořádně suchých letech. Tmavě zelené pozitivní příznaky mají navíc jen zřídka tak dobře patrný kontrast jako je tomu u obilovin, zatímco negativní bývají dobře patrné.

Jak již bylo uvedeno dříve, jedním z rozhodujících faktorů ovlivňujících zviditelnění podpovrchových jevů jsou geologické vlastnosti zkoumaného území, tedy charakter půdního substrátu - podloží. Obecně platí, že porostové příznaky se utvářejí tím zřetelněji, čím větší je rozdíl v propustnosti obou prostředí tedy mezi podložím a výplní objektů. Proto se tyto příznaky nejlépe projevují na lehkých písčitých půdách a na štěrkopískových terasách středních a dolních toků větších řek Zatímco písčité podloží dlouho neudrží srážkovou vodu, v případě hlinité humózní výplně zahloubených objektů je tomu naopak. Čím méně propustný je podloží, tím se zmenšuje rozdíl ve schopnosti prostředí udržet vodu a snižuje se rozdíl ve vzrůstu a barvě mezi plodinami rostoucími nad objekty a mimo ně. Proto výsledky leteckého průzkumu na sprašových půdách bývají méně úspěšné než prospekce v nížinách s lehkými půdami. Ještě horší jsou možnosti leteckého průzkumu na jílovitých nepropustných půdách a minimální naději na úspěch má také průzkum nivy s mocnými sedimenty naplavené hlíny. O mělkých půdách na křídě by se daly psát knihy a také se píšou. V jižní Anglii a severozápadní Francii bylo v tomto prostředí dosaženo prakticky stejné úspěšnosti jako v oblastech s písčitým substrátem. Dokonalá ukázka porostového příznaku souvisejícího se složením půdy v objektu, který indikují je zde:
A co vidíme zde? Liniový objekt, příkop pravděpodobně zavlažovací z raného středověku byl vyhlouben tak, že zasáhl až do podloží s velkým obsahem vápence. Po jeho zániku a zaplnění jeho výplň obsahuje velké množství tohoto materiálu. To vytvořilo podmínky pro růst trávy jiného druhu a hlavně s delšími stonky než v okolí. Fotografie ti ukazuje velmi názorně a zachycený výkop pak potvrzuje i existenci dávného příkopu. Tato lokalita se nachází ve francii poblíž La Chaume.

Významným faktorem ovlivňujícím tvorbu porostových příznaků jsou klimatické podmínky. Osmdesátiletá historie leteckoarcheologického průzkumu jednoznačně prokázala závislost tvorby vegetačních příznaků na klimatických podmínkách v době vegetačního růstu. V zásadě platí, že ke zvýšení kontrastu mezi vegetací rostoucí nad zahloubeninami a mimo ně dochází v závislosti na množství srážek. Čím méně srážek spadne v jarních a prvních dvou letních měsících, tím lépe se porostové příznaky vyvinou. Srážkový deficit v období jarních měsíců pozitivně ovlivňuje utváření porostových příznaků u ozimů a letní srážkové poměry nejsou až tak důležité. Opačné pravidlo platí pro jarní obiloviny, kdy význam mají především sucha na přelomu jara a léta. Největšího počtu objevů prakticky ve všech zemích mírného klimatického pásma bylo opakovaně dosaženo v extrémně suchých letech, které se v evropském prostředí opakují v intervalu 10-20 let. Např. v Čechách byl naposledy takto výrazně suchý rok 2000.

Konečně je třeba zmínit význam dobrých světelných podmínek při leteckoarcheologickém průzkumu. Nevýhodný je zejména mlžný opar, který snižuje dohlednost. Kvalita pozorování se za těchto nepříznivých podmínek dále snižuje v protisvětle. Špatné osvětlení má nepochybně nepříznivý vliv jak při vlastní prospekci, tak při pořizování fotografické dokumentace.

Půdní příznaky

V podmínkách středoevropské krajiny, jejíž povrch byl nejen v klasických sídelních zónách nížin, nýbrž i ve vyšších polohách tedy zejména v pásmu pahorkatin výraznou měrou formován orbou, jsou tzv. půdní příznaky druhým nejčastějším projevem objektů pohřbených pod povrchem země. Jejich princip spočívá v tom, že dlouhodobě prováděnou orbou (doprovázenou na svazích erozí ornice) dochází po určité době k zásahu do horních vrstev výplně zahloubených objektů. Tato výplň má obvykle nehomogenní složení, které je barevně odlišné od rostlého podloží, v němž jsou objekty uloženy. Tyto rozdíly je možné vizuálně identifikovat . Výskyt půdního příznaku signalizuje zahájení nezvratného procesu obnažování a porušování obsahu výplní jam, obydlí, hrobů, příkopů a dalších původně zahloubených objektů, případně pod zemí zachovaných spodních partií kdysi nadzemních konstrukcí jako je například čelní kamenná plenta fortifikačního systému hradiště. Následuje obrázek, který by měl ozřejmit jak vznikají půdní příznaky.
Pro úspěšné vyhledávání památek pomocí půdního efektu je důležité správně načasovat provádění průzkumu do mimovegetačního období. Nejlépe se k tomu hodí období zimních měsíců (v době, kdy krajina není pokryta sněhem) a počátek jara. Pro lepší rozlišení průběhu linií a bodových objektů má význam povrchová vlhkost, která je obvykle vyšší v této době než na podzim. K dobrému rozlišení objektů napomáhá samozřejmě také čerstvě prováděná orba, jejíž účinky zvyšují barevný kontrast mezi místy s výskytem objektů a okolím .
Nejlépe se půdní příznaky projevují na půdách, kde se podorniční vrstva nápadně odlišuje svojí barevností od půdního pokryvu. Proto bylo nejlepších výsledků při průzkumech dosaženo na mělkých křídových půdách. I zde jsem našel inspirující ukázku:
Na prvním obrázku vidíme křižovatku dvou římských silnic. Obrázek je působivý i tím, že tyto cesty jsou vidět jak v půdních – povrchových tak i v porostových příznacích. Druhý obrázek je od nás. Jsou na něm velmi dobře vidět půdní –povrchové příznaky velké fortifikace na ranně středověkém hradišti na lokalitě Přerovská hůra. Zde jde asi o hradbu která ohraničovala centrální část hradiště.

Stínové příznaky

Efekt stínového příznaku je založen na zvýraznění i nepatrných reliéfních pozůstatků archeologických bodových a zejména liniových objektů, které jsou účinkem nízkého světla v ranních či podvečerních hodinách zvýrazněny pomocí stínů, které vrhají. Ve většině zemědělsky vyspělých zemí střední Evropy nezůstalo v důsledku dlouhodobé orby zachováno v otevřené krajině mnoho pravěkých památek. Jinak je tomu například v Anglii, kde právě odhalení tohoto způsobu zviditelnění památek vedlo před osmdesáti lety ke vzniku letecké archeologie. V této zemi zůstala dodnes zachována v terénním reliéfu nezanedbatelná část pravěké kulturní krajiny v podobě rozsáhlých systémů náspů a příkopů - pole, hranice mezi nimi, cesty, ohrazení a další. Především jsou to pravěké a středověké polní systémy, identifikovatelné prakticky výhradně z nadhledu několika set metrů, jejichž objevy byly učiněny pomocí stínových příznaků a vedly k rozvoji krajinné archeologie.
Obrázek první: Obrázek druhý:
První obrázek ukazuje soustavu pravěkých polí ve střední Anglii. Je to barevný snímek a snad je dost výpravný. Na porovnání jak to vypadá na černobílé fotografii jsem vybral další obrázek. Byl pořízen v roce 1993 a ukazuje Camp Ring, Shropshire, v Anglii. Jde o pozůstatek malého hrádku typu motte a k němu přilehlé středověké plužiny. Reliéfní pozůstatky jsou velmi dobře zachované a stínové příznaky je velmi efektně zvýrazňují.
U nás se zatím památky pomocí tohoto příznaku nenašly, ale dlouhých stínů bývá často využíváno např. při dokumentaci pravěkých hradišť a středověkých tvrzišť, resp. jejich opevnění. Předpokládáme, že zintenzivnění leteckého průzkumu ve středoevropském prostoru, které umožní pronikat častěji i do podhorských poloh, pomůže v těchto relativně méně zasažených oblastech odkrýt zaniklé relikty staré krajiny právě pomocí stínových příznaků.

Srážkové a teplotní indikátory

Někdy se mohou půdorysy zahloubených objektů překvapivě dobře objevit působením vlhkostních příznaků, které vznikají díky rozdílnému (vůči okolnímu prostředí) obsahu vody v podpovrchových objektech v období častých či dlouhotrvajících dešťů na přelomu zimy a jara. Můžeme je zachytit v těch ročních obdobích, v nichž se ostatní typy příznaků projevují jen málo. Někdy se zřetelně objeví linie starých mezí, středověkých polních záhonů či půdorysy tvrzišť v období jarních či letních záplav, zejména na počátku ústupu vodního živlu. Efektu pomalu ustupující velké vody, který zřetelně zvýrazňuje topografii sídel zejména u historických jader měst, vesnic, tvrzišť a podobně ve vztahu k morfologii terénu si lze ostatně opakovaně všimnout v televizním zpravodajství o povodních. Popsaný efekt poprvé ve větším měřítku zachytil v 60. letech minulého století R. Agache v údolí řeky Sommy. Vlhkostní příznaky dokumentuje následující fotografie:
Co na obrázku vidíme? Vlhkostní příznaky kruhového příkopu na holé - tedy zemědělsky upravené půdě. Po dlouhém deštivém období následovalo období bez srážek s velmi větrným počasím. To přineslo rychlé vysušení povrchu ale nad kruhovým podzemním útvarem - pravděpodobně příkopem - zajistila větší kapilarita jeho výplně vyšší vlhkost než v ostatní ploše a tím tento kruhový útvar pěkně vystoupil na oči. Lokalita se nachází u Baignes-Sainte-Radegonde ve Francii.

V neposlední řadě pomáhá odkrýt pohřbenou pravěkou krajinu sníh. Patří to zcela jistě sem, jde přece také o formu srážek. V jistém smyslu jsou sněžné příznaky založeny na podobném principu, který způsobuje zviditelnění objektů archeologického zájmu pomocí rostlinného pokryvu: organické složky ve výplních zahloubených objektů a poréznost těchto výplní jsou příčinou odlišné teploty, než jaká je v okolní neporušené půdě. Výsledkem této skutečnosti je, že tenká vrstva sněhu nad objekty skrytými pod povrchem taje rychleji než nad neporušeným terénem. Podobný efekt se vytváří na podzim či počátkem zimy, kdy ranní jinovatka působením slunečních paprsků mizí rychleji tam, kde se pod zemí nalézají pravěké jámy, obydlí, příkopy či hroby. Pozorován byl ale i opačný jev, kdy se sníh déle udržel nad objekty než mimo ně. Vše co jsem uvedl je možno vidět na této bohužel ne až tak moc kvalitní fotografii: Zde je fotografie lokality Galgweis v Bavorsku. Je na ní vidět místo obehnané trojitým příkopovým ohrazením. Je to příklad pozitivního sněžného příznaku, kdy se sníh na příkopy udržel déle než mimo ně. Pořízeno v roce 1996.

Sněžný efekt je obtížně zachytitelný proto, že je k jeho vytvoření nutné vzájemné působení různorodých příznivých okolností a že je omezen na relativně krátkou roční i denní dobu . Kromě toho se sníh může stát výtečným zdrojem zvýraznění reliéfně zachovaných objektů. V kombinaci s vhodnými světelnými podmínkami může sníh velmi dobře zvýraznit například umístění pravěkých hradišť s jejich fortifikačními systémy, členění zaniklých polí a další objekty zájmu archeologů. U některých typů stop pomůže pomoci i jemný prašan, který pod vlivem větru někdy pěkně vykreslí i nepatrné terénní vlny. Jak to vypadá ukazuje tato modelace: V posledních letech byly učiněny pokusy využít při letecké prospekci zařízení, schopné registrovat i nepatrné změny v teplotě vyzařované zemským povrchem. Použití termovizních kamer má však řadu omezení, která alespoň prozatím brání jejich obecnému rozšíření.
Charakter a morfologie památek identifikovaných při letecké prospekci
Základním parametrem, jehož prostřednictvím jsou při leteckém archeologickém průzkumu identifikována archeologicky pozitivní místa, je tvar čili morfologie objektů. Veškeré příznaky - ať přímé či nepřímé - se projevují tak, že kopírují půdorys objektu skrytého pod povrchem nebo reliéfně zachovaného v destruované podobě.

Pro potřeby klasifikace útvarů evidovaných při leteckém průzkumu rozlišujeme dvě základní skupiny:

A/ - bodové objekty, tedy malé skvrny či útvary rozmanitých, většinou však geometricky pravidelných tvarů

B/ - liniové objekty, tedy buď samotné linie, nebo liniemi vymezený prostor.

V rámci této skupiny rozlišujeme:

- linie tedy možné cesty, příkopy nebo valy vedené napříč terénními tvary,

- lineární útvary uzavřené tedy ohrazení,

- lineární systémy což mohou být složitější uskupení linií, například polní systémy.

Z výsledků dosažených v rámci projektů letecké archeologie na našem území lze konstatovat, že zhruba 80% všech objevovaných komponent je tvořeno bodovými objekty. Nejvíce z nich tvoří nepravidelné sídlištní jámy, dále pak pravidelné čtverhranné půdorysy patří většinou zahloubeným obytným objektům, případně hrobům. Ty indikuje i to, že jsou uspořádány v řadách.

Nejlépe propracované systémy morfologické klasifikace archeologických objektů zachycených na leteckých snímcích byly vypracovány v Anglii (např. Palmer 1984; Whimster 1989; Edis et al. 1989). Zavádění těchto systémů si vyžádala nutnost zahájit systematické zpracování desítek tisíc objektů, objevených v této zemi od Crawfordových dob. Teprve ukládání jednotně popsaných a do utříděných informací do databází zhodnocuje rozsáhlé archivní fondy leteckých fotografií. U nás bylo morfologické třídění objektů objevených leteckou prospekcí vypracováno v rámci programu letecké archeologie v Archeologickém ústavu AV ČR. Je jednoznačně spjato se jménem Doc. PhDr. Martina Gojdy.

Analýza snímků, spojená s klasifikací a interpretací zjištěných útvarů, je jednou z nejdůležitějších součástí letecké archeologie. Vyžaduje od průzkumníka znalost tvarové škály nemovitých objektů pravěkého středověkého nebo i novověkého stáří v zájmovém území tak, jak byla postupně zjištěna generacemi badatelů při terénních výkopech.
Kromě tvarosloví jednotlivých objektů je třeba také rozumět jejich vzájemnému kontextu, tedy vztahům jednotlivých objektů ke krajině a vůči sobě navzájem. Pro ukázku jak takové morfologické studie končí jsem vybral tyto dva obrázky:

Obrázek první: Obrázek druhý:

První ukazuje, jak je v něm vepsáno všechny zjištěné tvary lidmi obdělávaných míst. Zcela jistě mezi nimi najdete i ty dva které jsou na jednom obrázku v první kapitole. Druhý obrázek potom ukazuje všechny dosud zjištěné geomorfologické typy opevněných sídlišť pravěku a raného středověku, hradišť.

Tím bych tuto kapitolu vyčerpal, a podíváme se dál.

4.1. Letecké technika
Zdere pokusíme tak trochu probrat jaké technické prostředky se při letecké archeologii používali či požívají. Ve stoleté historii leteckého snímkování historické krajiny byla využito prakticky všech druhů letadel počínaje balóny a konče vrtulníky. Pro účely leteckého archeologického průzkumu se jako nejvhodnější ukázaly letouny. I když se občas setkáme s používáním dolnokřídlých, jako například u francouzských archeologů pro které létají stroje Robin 300, používaný dlouhodobě k prospekci např. v Burgundsku.
I u nás se tyto typy používaly poměrně často – například letoun Z 43), protože hornokřídlá letadla zde byla dlouho nedostupná a teprve od druhé poloviny 90. let se na našich letištích začaly objevovat ve větší míře. Hornokřídlé letouny jsou z důvodu dobrého výhledu do stran a pod letadlo výhodnější. V celé Evropě jsou s naprostou převahou k účelům letecké archeologie používána zejména jednomotorová sportovní letadla typů:
- Cessna 150/152 tedy ve dvoumístné verzi,
- Cessna 172 tedy ve čtyřmístné verze, která nejlépe splňují nároky na provádění průzkumu a fotografování přímo z ruky. Poměrně dobře využitelné jsou také některé typy ultralehkých letounů, problémem ale je, že podle předpisů platných u nás je z těchto strojů zakázáno fotografovat. Osobně se ani moc nedivím. Dobře se osvědčilo také provádění průzkumu pomocí motorového kluzáku velmi oblíbený je zde stroj typu Vivat. Obrázekje zde:
Použití vrtulníků má své nesporné výhody (výborné manévrovací schopnosti umožňující nalétávat nad snímkované lokality v potřebné výšce a schopnost zůstat při expozici ve visu, alejkou provozně velmi nákladné. Jako vhodné se ukazují malé typy vrtulníků tedy třeba Robinson R22, jejichž relativně nízké provozní náklady snižují jejich nájemní cenu blízko k cenám některých sportovních letadel. Tento pěkný vrtulníček je na dalším obrázku:
Pro snímkování z malých výšek se občas - u nás především v době před rokem 1989 využívají modely dálkově řízených letadel. Prakticky vždy jsou tato letadla s namontovaným fotoaparátem používána jen při dokumentačním snímkování konkrétního místa Zdá se však, že se v tomto směru začíná situace zásadnějším způsobem měnit a letecké modely bude možné používat k plošnému průzkumu krajiny. Vojenský pokrok v oblast bezpilotních průzkumných prostředků si hledá cestu i sem, k letecké archeologii.

Velmi dobře se k dokumentaci památek osvědčily - zejména v zemích, kde bylo nebo je použití letadel k fotografování obtížné kvůli utajování, vysokým nákladům či problémům technického rázu - upoutané balóny či draky což jsem ukázal už v první kapitole.

4.2. Navigační přístroje a pomůcky
Základní pomůckou používanou při leteckém průzkumu k orientaci v prostoru jsou mapy. Od prvopočátků letecké archeologie až do počátku 90. let minulého století sloužily mapy jako jediný zdroj přesné navigace, podle nichž se řídila posádka průzkumného letadla. Za nejvhodnější se většinou považují mapy 1:50.000, ale používají se i mapy měřítka 1:25.000, případně 1:100.000.

Jako bývalý voják zvyklý na klasickou padesátku se nedivím, že většina našich archeologů je používala či používá také. Jsou to zatraceně dobré mapy. Považuji je za strohé ale velmi přesné - jsou zde dobře zvýrazněné intravilány, silnice, železniční tratě, energovody, triangulační síť a podobně.

Posledních asi tak 15 let se v malých sportovních letounech začalo šířit používání stanic GPS, které pomocí družicových signálů kontinuálně získávají informace o aktuální poloze letadla. To je navíc možno archivovat a tím dopředu zaznamenat velmi přesnou polohu objeveného objektu. Použití tohoto přístroje při průzkumném letu spočívá především v tom, že kliknutím na příslušné tlačítko nad místem archeologického zájmu pořídíme záznam o jeho poloze, který se v databázi uloží pod pořadovým číslem, zaznamenaným také archeologem do formuláře s údaji o průběhu letu. Stanice GPS je vhodné používat zejména při provádění průzkumu v neznámé krajině, protože navigace pomocí mapy může pohltit příliš mnoho času, který je lépe využít k vlastní prospekci a snímkování. Naopak při práci v dobře známém území je výhodné zaznamenávat fotografovaná místa přímo do mapy. Tímto způsobem se ušetří čas, který je nutné vynaložit při dohledávání lokalit po návratu z letu.

4.3. Fotografické přístroje a fotomateriál
Pro dokumentaci krajiny z nízko letícího letadla se používají fotoaparáty a kamery. Pro letecké snímkování jsou prakticky využitelné všechny formáty fotoaparátů.
Velkoformátové aparáty s velikostí negativu 23x23 cm se používají pro pořizování vertikálních fotogrammetrických snímků, které slouží jako podklad pro tvorbu map. Většinou se pořizují se 60% překrytím, takže je potom lze vyhodnocovat stereoskopicky. Speciální velkoformátové fotopřístroje jsou zabudovány do podlahy letounu a mají nastavitelné časové údaje a interval spouštění závěrky. Jediným evropským pracovištěm zaměřeným na leteckou fotografii a disponujícím aparátem tohoto typu, je univerzita v Cambridge.
V naprosté převaze se při průzkumu a fotodokumentaci krajiny pracuje s:
- fotoaparáty středního formátu velikost negativu 6x6, resp. 6x7 cm
- fotoaparáty malého formátu tedy obecně známým kinofilmem o rozměru negativu 2,4x3,6 cm).

Snímkuje se aparátem drženým v ruce – jde o takzvané šikmé snímky. Při fotografování se ale používá fotoaparátů více čistíš řečenou dvou kombibancí fotoaparátů:

- varianta s kombinací dia a čb negativ. Nejenom že je vhodné dokumentovat památky na různý typ fotomateriálu s různým využitím. Diapozitivy slouží například pro veřejnou prezentaci a výuku, negativy pro transformaci údajů z fotografií do map a pro výstavní účely.

- varianta ideální ale je sestava tří fotoaparátů: dia a čb negativ malého formátu, barevný negativ středního formátu. Tím získáme mnoho možností jak pořízené záběry použít a zároveň dokonale zálohujete.
Vždy musí jít o fotoaparáty s kvalitní optikou - jednooké zrcadlovky a měnitelnými objektivy.

Kromě klasických aparátů doporučujeme využívat také možností, které nabízejí digitální fotoaparáty. Snímky jimi pořízené mohou být ukládány a kopírovány bez sebemenší změny kvality do digitálních obrazových databází, jsou vhodné pro publikační účely. Zkušenosti ukazují, že pro letecké snímkování se rozhodně vyplatí pořídit si do kolekce fotoaparátů digitální přístroj s vysokým rozlišením obrazu.

Pro získání pohyblivého obrazového dokumentu se dnes mnohem častěji než klasické filmové kamery používají videokamery. Zde je třeba jednoznačně upřednostnit digitální přístroje. Kvalita obrazu jimi natočeného je nesrovnatelně lepší než u kamer analogových a záznam lze dobře zpracovávat na osobních počítačích. Pohyblivý obraz je velmi vhodnou formou dokumentu jak pro účely prezentace, tak i z hlediska výuky- je například možno ukazovat, jak se mění sledovaný objekt při různých úhlech pohledu. Další východy jsou nasnadě.
Snímací materiál je potřeba používat různý a to jak černobílé barvené, panchromatické, infračervené a další výdobytky které doba přináší.

4.4. Výběr zájmového území, předletová příprava
Správná volba zájmového území je velmi důležitou součástí každého projektu zaměřeného na letecký archeologický průzkum krajiny. Zejména to platí pro výzkumné záměry směřující k poznání teoretických otázek, poněvadž v takovém případě musíme volit území, která co nejefektivněji zohledňují možnosti aplikované metody. Naproti tomu archeolog pracující v daném regionu je prostorově omezen a sleduje kontinuálně víceméně celé území, které má pod archeologickým dohledem.
Výběr zájmového území vychází především z rozhodnutí, na jaké indikátory zviditelnění pohřbených památek zaměříme náš průzkum. Jak jsme již konstatovali dříve, absolutně nejefektivnější je leteckoarcheologický průzkum vegetačních příznaků. Volíme především oblasti s lehkými propustnými půdami (písky, štěrky), které se nejčastěji vyskytují v nížinách poblíž vodních toků. Můžeme proto zobecnit, že nejlepších výsledků lze potenciálně dosáhnout v nížinných oblastech klasického pravěkého sídelního území, v širokých mělkých údolích větších řek a jejich přítoků.

Práce s pedologickými a zejména kvartérně geologickými mapami má proto při volbě pracovního území prvořadý význam. O čem jsem právě mluvil?
Pedologie je nauka, která si klade za cíl, objasnit genezi půd, charakterizovat a její vlastnosti, stanovit klasifikační systém, zpracovat rozšíření půdních jednotek na zemském povrchu, jakož i určit možnosti hospodářského využití půd. Moderní pedologie zaměřuje značnou část svého úsilí na predikci změn v půdách, které nastávají v souvislosti s jejich užíváním člověkem či dalšími důsledky jeho činnosti. Stručně řečeno studuje půdní profily. Takové jaký je na následném obrázku:
Takové profily jsou důležité pro stanovení možnosti osídlení v minulosti a tedy i stanovit pravděpodobnost nálezů stop pro lidské činnosti v dávné i méně dávné minulosti

Kvartérní geologie je nepřesně vymezený obor, zaměřený na poznání vlastního zemského povrchu. Zahrnuje proces zvětrávání, vznik půd a jejich rozšíření zde už je to vazba na pedologii, povrchové procesy, jako jsou např. eolická činnost, působení vody a ledu, hlavně však eroze, transport zvětralin a sedimentace, antropogenní ovlivnění povrchu, morfologie povrchu a její změny v průběhu kvartéru apod. Kvartérní geologie má veliký význam pro územní plánování a posuzování životního prostředí.

Při výběru se nesmí zapomínat, že smysl má pouze dlouhodobého monitorování. Například v oblasti středně těžkých, zejména sprašových půd a to jsme třeba v Politaví a u Zámečku, protože i v nich jsou opakovaně identifikovány třebaže v menším množství pohřbené struktury. Pro výše položené sídelní zóny s těžšími, resp. méně propustnými půdami obecně platí, že z hlediska letecké archeologie nejsou příliš vhodné. Pravdou ovšem je, že tyto předpoklady zatím nebyly systematicky prověřovány. Panuje názor, že právě na tomto poli může sehrát významnou úlohu letecký průzkum na regionální úrovni. Navíc provádění prospekce pomocí mimovegetačních příznaků v oblastech pahorkatin a vrchovin má přinejmenším stejnou naději na úspěch jako v nížině: zde lze například očekávat výskyt reliéfně zachovaných nemovitých památek indikovatelných pomocí stínového příznaku.

Velký význam má i dlouhodobý plán leteckého průzkumu. Plánovat intenzitu průzkumných letů v různých ročních obdobích znamená koordinovat ji v kontextu s hlavními cíli celého projektu a s jeho finančními možnostmi. Každý let je samozřejmě individuální akcí a nelze jej předem naplánovat do detailu. Plánovaná trasa je připravena nad mapami, s nimiž se pracuje za letu. Před startem je potřeba mít u sebe:
- soubor potřebných map nebo stanici GPS,
- fotoaparáty se založenými filmy a s náhradním fotomateriálem,
- formulář, do nějž zaznamenáváme jak průběh letu, tak zejména údaje o snímkovaných místech.
Pilot musí být předem podrobně obeznámen s cílem každého letu a s trasou, resp. teritoriem, v němž se má s letounem pohybovat a s přibližným časovým harmonogramem průzkumné akce.

4.5. Činnost při průzkumném letu
Posádku při průzkumném letu tvoří zpravidla pilot a archeolog, někdy tuto dvojici doplňuje fotograf. Trasu letu určuje archeolog a pilot musí korigovat jeho záměry s ohledem na aktuální situaci leteckého provozu v zájmovém prostoru.
Archeolog provádí tuto základní činnost:

A/ vizuální zhodnocení aktuálních podmínek umožňujících smysluplné provádění průzkumu v daném teritoriu;

B/ průběžné zjišťování polohy letadla vzhledem k určené trase letu pomocí map;

C/ vizuální průzkum krajiny spojený s identifikací objektů, které jsou předmětem archeologického zájmu;

D/ zanesení identifikované komponenty do mapy a její popis v přírůstkovém seznamu s kresebným náčrtkem a předběžnou klasifikací;

E/ pořízení tedy snímku, filmu, videosekvence) zájmového objektu, který má splňovat nároky na kvalitu jeho prezentace, provádí se přinejmenším dvěma fotoaparáty

F/ vede záznam o průběhu letu, zahrnujícím údaje o:
- časových faktorech tedy zaznamená čas startu, dosažení cíle, celkovou délku letu,
- místu startu a přistání, aktuálním počasí, o trase letu,
- osobách na palubě,
- aktuálním charakteru zemského pokryvu vegetace, sníh a další,
- způsobu snímkování, použitých kamerách a fotomateriálu.

4.6. Zpracování a uložení dat
Provádění leteckého průzkumu je pouze prvním stupněm leteckoarcheologického projektu. Aby se informace získané v průběhu letu daly smysluplně využít, musí být náležitě zpracovány, evidovány a uloženy. Primární informace získané při leteckém průzkumu jsou uloženy na fotomateriálu, na mapách, v GPS a v záznamech o průběhu letu.
Zpracování dat můžeme rozdělit do 4 kroků:

4.6.1.Laboratorní zpracování fotografického materiálu.
Prvním článkem v procesu zpracování dat je laboratorní zpracování klasického fotografického materiálu do podoby obrazového pramene - negativ, diapozitiv buď ve vlastní laboratoři nebo v komerčním zařízení. V případě digitálního záznamu převedeme obrazové soubory z aparátu na jiné digitální paměťové médium a zálohujeme.

4.6.2. Základní lokalizace komponenty či památky (jako bodu nebo polygonu) v krajině, a to za pomoci snímků, záznamů v mapě, údajů GPS a záznamů z letu.
Je to předpoklad smysluplného zacházení se získanými daty. Jde o základní určení jejich polohy v některém z běžných souřadnicových systémů nebo v topografické mapě středního měřítka 1:10.000 nebo 1:25.000. Lokalizace zjištěných komponent zpravidla následuje ihned po laboratorním zpracování snímků a provádí se zároveň s ukládáním základních evidenčních údajů o lokalitě buď na evidenční karty, do přírůstkového sešitu či do databáze.

4.6.3. Analýza, klasifikace a interpretace zjištěných objektů, rektifikace šikmých snímků nebo jejich kresebných ekvivalentů a pořízení plánů objektů a komponent
Data získaná leteckým průzkumem mohou být plně využitelná pouze za předpokladu dalšího zpracování leteckých snímků. Jeho součástí je analýza, klasifikace a interpretace objektů na leteckých snímcích a polohová rektifikace snímku. V žádné jiné fázi práce s obrazovými prameny nezáleží tolik na znalostech a zkušenostech archeologa jako při klasifikaci a interpretaci objektů na snímcích.
Zpracování leteckého snímku spočívá v jeho
a) analýze, tedy vyhledání linií a ploch, které svým charakterem odpovídají nemovitým objektům antropogenního původu,
b) klasifikaci podle druhu, tvaru, velikosti a dalších kvantifikačních ukazatelů
c) interpretaci v pojmech někdejších sídelních či mimosídelních aktivit.

Během těchto kroků věnujeme pozornost veškerým změnám na povrchu terénu, avšak zejména se zaměřujeme na anomálie, které mají geometrický tvar. Schopnost interpretovat letecké fotografie je přímo úměrná znalosti morfologické škály pravěkých až novověkých nemovitých památek, možných přírodních prvků a recentních zásahů do krajiny.
Důležité je umět např. rozlišit linie zaniklých cest od linií moderních produktovodů, uskupení kulturních jam od anomálií vzniklých zvýšenou koncentrací hnojiva, kruhové linie příkopů mohyl od podobných tvarů způsobených rovnoměrným rozrůstáním podhoubí některých druhů hub, obrazce vyvolané tzv. mrazovými klíny od skupinových ohrazení apod. Letecké snímky lze interpretovat i z hlediska zaniklých přírodních prvků, například říčních koryt, rozsahu erozních procesů atd.
Šikmé letecké fotografie zobrazují vybranou část reálné krajiny, k jejímuž zachycení se pozorovatel rozhodl v podmínkách časové tísně. Zobrazují povrch terénu tam, kde je umístěn předmět archeologického zájmu, a to z různých stran a vzdáleností, a jsou zpravidla dobrým zobrazením určité archeologické situace. Nejsou však kartograficky přesné, protože mají různé měřítko a úhel záběru. Abychom anomálie na snímku přeměnili v archeologická data, musíme snímek převést na obraz „kolmý“, resp. obraz, ve kterém poměry různých úhlů a vzdáleností odpovídají realitě a jsou zobrazeny ve známém měřítku. Tím získávají informace uložené na letecké fotografii stejné parametry, jimiž je charakterizována dokumentace nemovitých archeologických objektů při terénních výkopech - známe jejich tvar, rozměry a víceméně přesnou polohu.
Velká část šikmých snímků však do podoby rektifikovaných plánů převáděna není a být nemůže. Je tomu tak proto, že na nich buď není dostatečné množství referenčních bodů, nebo chybějí pracovní kapacity na systematické provádění rektifikace. Proto se rektifikace obvykle provádí přednostně u objektů, které jsou aktuálním předmětem dalšího výzkumu.

4.6.4. Uložení snímků do archivů, případně v digitální podobě a spolu s dalšími daty do databází různého charakteru.
Existují dva základní způsoby ukládání leteckoarcheologických dat:
a) tradiční archivování analogových dat, tj. negativů, pozitivů, diapozitivů, případně filmů
b) ukládání dat v digitalizované podobě. Rozdíl mezi oběma způsoby se však postupně stírá, a to v souvislosti s tím, jak je technologie analogového zobrazení postupně nahrazována digitální technologií

4.7. Interpretace kolmých snímků z velkých výšek
Zde se vracíme opět k armádě. Lze říci, že dnes i u nás běžně dostupné fotogrammetrické snímky mají pro studium pravěké a historické krajiny větší význam než snímky družicové, protože jsou pořizovány v relativně velkém měřítku obvykle kolem 1:30.000 a při rozměrech negativu 23x23 cm mají velmi dobré rozlišení, takže většinou mohou být zvětšeny až do měřítka 1:5000 bez ztráty kvality. Při digitalizaci těchto snímků s vysokým optickým rozlišením dosahují tyto obrazy rozlišení srovnatelné se snímky z nejnovějších typů družic tedy kolem 1 metru.

Fotogrammetrické letecké snímkování se provádí většinou v rovnoběžných náletových osách orientovaných ve směru východ-západ. Snímkování probíhá tak, aby se jednotlivé záběry terénu překrývaly v potřebné míře, čímž se zajistí jejich vzájemná polohová i obsahová návaznost. V naprosté většině případů se snímky pořizují s podélným překrytem 60%, mezi sousedními řadami snímků činí překryt 30%. Při využití fotogrammetrických postupů analýzy je možno dosáhnout vysoké polohové přesnosti výstupních informací. Největší význam mají tyto fotogrammetrické panchromatické snímky pro tvorbu map. U nás je tento druh fotografií uložen ve Vojenském topografickém ústavu v Dobrušce. Zde jsou archivovány letecké snímky od roku 1936 do současnosti - kompletní snímkování celého státu se provádí přibližně jedenkrát za sedm let.

Pro účel krajinné archeologie je tento druh analogového obrazu nejvíce využíván ve Velké Británii a v Rakousku (podrobněji kap. 3.3.6.). Slouží k systematickému mapování velkých územních celků. Zejména v Anglii jsou velmi dobře využitelné v oblastech, které zůstaly dodnes ušetřeny praktik intenzivního orného zemědělství. Mohou se totiž na nich vyhledávat nejenom porostové a půdní, nýbrž také stínové příznaky. Kvůli dosažení co možná nejlepšího obrazu jsou kolmé snímky většinou analyzovány ve dvojicích se 60% překrytem tedy ve stereopárech pomocí příručního stereoskopu. Tak je možné sledovat obraz v trojrozměrném podání kdy je reliéf krajiny je zvýrazněn oproti skutečnosti. Na průhlednou fólii položenou přes fotografii se perem zaznamenávají všechny povrchové anomálie interpretované z hlediska potřeb archeologického výzkumu. Do map se takto zjištěné objekty přenášejí z fólií prostřednictvím prosvětlovacího zařízení nebo pomocí kružítka a pravítka.

Rozšířenou formou využití leteckých vertikálních snímků je vytváření takzvaných ortofotomap, do nichž jsou ukládána data získaná interpretací leteckých fotografií, povrchovými průzkumy, geofyzikálním měřením apod.
Stále důrazněji se v poslední době poukazuje na využití přibližně 50 milionů leteckých fotografií pořízených v době druhé světové války. Snímky, které se zachovaly do současnosti pokrývají velkou část Evropy a některé oblasti Středního a Dálného východu a jejich potenciál pro studium přirozené a kulturní krajiny zůstává prozatím téměř nevyužitý. Většina tohoto válečného materiálu a to jak spojeneckého tak i německého původu je uložena v USA v Národním archivu spojených států – USNA v Marylandu, a na univerzitě v Keele ve Velké Británii. Některé snímky byly nedávno úspěšně použity k odhalení masových hrobů v Katyni. Následuje jedna druhoválečná fotografie:
Tato fotografie byla pořízena v roce 1944 piloty německé Luftwaffe z průzkumného letounu FW-189. Dva symboly X ukazují prostory kde jsou jasně viditelné skupiny mohylníků velkých nekropolí. Tyto mohylníky byly identifikovány a výzkumem na zemi potvrzeny v roce 1995 tady 51 let po pořízení tohoto snímku.

4.8. Využití družicových snímků a dalších metod dálkového průzkumu země
Rozvoj kosmického dálkového průzkumu země , dále jen DPZ šel ruku v ruce s rozvojem výpočetní a na ni navázané techniky. Zatímco v 60. letech byly družicové nosiče vybaveny kamerami na klasický filmový materiál, v průběhu následujícího desetiletí začaly být aplikovány první skenerové snímače a s nimi digitální způsob záznamu dat, odesílaných na zem přímo z oběžné dráhy v podobě nekonečné řady nul jedniček.

V současné době obíhají kolem Země dva typy družicových systémů:

A/ geostacionární satelity jsou vzdáleny kolem 35 tisíc km od Země a jedním záběrem pojmou necelou polovinu zemského povrchu. Jsou využívány na telekomunikaci, pozorování Země, navigaci i na meteorologická a astronomická pozorování vesmíru.

B/ satelity na nižších oběžných drahách se pohybují ve vzdálenosti asi 600-1000 km od naší planety a slouží potřebám přírodních věd kam patří ekologie, hydrologie, oceánografie, geografie a kartografie, ekonomie atd. Právě z těchto satelitů se pořizují snímky, jejichž potenciál může sloužit i výzkumu historické krajiny a potřebám archeologie.

Archeologie se z hlediska využití dat kosmického dálkového průzkumu nachází zatím v období růstu a puberty. Satelitní snímky byly zatím nejčastěji využívány v projektech amerických institucí, zejména v oblastech, kde jsou často nedostupné archivy klasických leteckých kolmých fotografií a praktikování letecké prospekce je tam většinou nemožné. Podle údajů z poloviny 90. let se v USA problematikou kosmické DPZ v archeologii zabývá na profesionálně vysoké úrovni asi 5% univerzitních archeologických pracovišť a lze předpokládat, že dnes bude toto číslo výrazně vyšší.

Dosud americké týmy využívaly data ze satelitních snímků v projektech na americkém kontinentě, na Středním východě i v Evropě
- hledání starověkého přístavu v Korintu,
- více než dvacetiletý krajinný projekt v Burgundsku
Také na evropských pracovištích roste informovanost o potenciálu satelitních snímků a stále častěji jsou publikovány záběry nejen známých památek, ale také neznámých objektů zviditelněných pomocí některého ze známých příznaků. Ameriký raketoplán pořídil i tuto fotografii na které byla identifikována Velká čínská zeď.
Z dalších technologií využívaných v posledních třech desetiletích se v archeologii postupně stále více experimentuje s:
- termografií tedy termovizí
- zobrazovacími radary
- laserové snímání povrchu země

Na rozdíl od skenerů nebo klasických kamer, které pracují v optickém oboru spektra a měří odražené sluneční záření, je radarová aparatura vybavena vlastním zdrojem záření. Nízké frekvence použitého záření dovolují získávat data i přes mlhu, oblačnost a drobný déšť. Radarové vlny také více pronikají porostem, do půdy nebo do sněhové pokrývky, takže dovolují získávat informace i o podpovrchové vrstvě.
Dnes lze radarová data získat od tří provozovatelů:
- Evropská kosmická agentura vlastní systém ERS-1 a ERS-2,
- Kanadská agentura sytém RADARSAT
- Japonská kosmická agentura systém JERS-1.
Do roku 1994 byl celkem čtyřikrát vypuštěn americký systém SIR, na jehož snímcích byly identifikovány zaniklé systémy zavlažovacích kanálů v pouštních oblastech USA, severní Afriky a Středního východu, v tropických oblastech Mexika, Guatemaly což je mayská sídelní oblast a jihovýchodní Asie, tedy oblast Angkor Vat. Většina radarových snímačů má však horší prostorové rozlišení a jejich využití v archeologickém průzkumu je omezené.

Dálková termografie je v archeologii využívána častěji. Již několikrát se osvědčila tím, že přinesla doplňující informace o archeologických památkách ukrytých nehluboko pod povrchem. Měření pomocí termovize se provádí buď v noci či za denního světla. Nejnověji se rozvíjí aplikace infračerveného termovizního měření. Jak vypadá na takovém snímku Velká čínská zeď ukazuje další obrázek.
V oblasti laserového snímání povrchu terénu je nejvyspělejším systémem LIDAR Light Direction and Ranging, který je založen na měření laserových impulsů, respektive na délce času, v jehož průběhu se impuls odražený od země vrací zpět do skeneru. Tímto způsobem se zaznamenávají i velice jemné rozdíly reliéfu na povrchu země, a proto je tento systém využíván především k mapování terénního reliéfu v širokých údolích větších řek. LIDAR měří polohu objektů relativní přesností 10-15 cm a jejich výšku, ale nemá schopnost mapovat struktury ukryté pod povrchem. Nosičem snímací aparatury je letadlo. Využití tohoto systému v archeologických aplikacích je a bude pro archeologii omezeno jeho vysokou cenou.
Kolegové, tímto jsem se vyčerpal. Dal jsem si práci abych vám dal možnost pohlédnout do světa který jak se nakonec prokázalo se s tím vojenským kupodivu hodně prolínal a prolínal. Mým cílem bylo doplnit moje práce o pravěkých a raně středověkých fortifikacích hlavně z pohledu jedné metody tak, jak je v terénu lze identifikovat a tak vytvořit podmínky pro jejich přímý výzkum. Pokud jste se dověděli něco nového, jsem spokojený.



Základní literatura a další informace

Literatura:

Pravěké dějiny Moravy, Vladimír Podborský s kolektivem, Vlastivěda moravská země a lid, svazek 3, Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, Spektrum 1993

Čižmář Miloš: Encyklopedie hradišť na Moravě a ve Slezsku. Kniha velkého rozsahu shrnuje výzkum hradišť od pravěku po středověk, co kde bylo nalezeno, poutavé vyprávění, stovky obrázků, 300 stran velkého formátu.

Michal Lutovský, Miloslav Slabina, Vladimír Čtverák, Lubor Smejtek: Encyklopedie hradišť v Čechách. Práce představuje na 250 pravěkých až raně středověkých opevněných míst – hradišť – známých z území Čech.

Pavel Michna, Ve službách archeologie VII. – In service to archaeology VII, V Brně vydali MVS v Brně, Geodrill Brno, Geopek Brno a Archeologický ústav SAV Nitra v roce 2006,

Ve službách archeologie IV. Vydala MVS v Brně, Archeologický ústav AV SR Nitra, Geodrill Brno v roce 2003.

Ve službách archeologie III. Vydala MVS v Brně a Archeologický ústav AV SR Nitra v roce 2001

Vladimír Podborský. Sociokultovní architektura na Moravě, Vydala Mu Brno, v roce 1999

Štefanovičová a kol. 1993. Najstaršie dejiny Bratislavy. Bratislava 1993,
Eduard Droberjar: Encyklopedie římské a germánské archeologie v Čechách a na Moravě. Praha 2002.

Dana Cejnková, Balázs Komoróczy, Jaroslav Tejral: Římané a Germáni – nepřátelé, rivalové, sousedé. Brno 2003.

Fiala, A.: Bratislavský hrad v dotyku rímskeho limesu. Pamiatky a múzeá 991/1

Kolektiv autorů, Nedestruktivní archeologie, Academia, Praha 2004

Tejral, J. 1993: Na hranicích impéria (doba římská). Za dob velkého neklidu (doba stěhování národů). In: V. Podborský , Pravěké dějiny Moravy, Brno, 424-470, 471-503.

Internetové zdroje:

http://RS6000.univie.ac.at/AARG/
http://www.arup.cas.cz/airarch
http://www.univie.ac.at/Luftbildarchiv
http://www.aerial.cam.ac.uk
http://www.wdi.co.uk/air/
http://www.naplib.org.uk
http://www.archaero.com/archeo31.html
http://www.bawue.de/~wmwerner/english/braasch.html
http://archeolog.iaepan.edu.ol/~zbikob
http://www.muzarp.poznanpl/muzeum/muz_p ... frame.html
http://rs6000.univie.ac.at/AARG/worldwi ... oland.html
http://www.arts.uwa.edu.au/Classics/archeology.html
http://ourworld.compuserve.com/homepage ... mepage.htm
http://www.earth.nasa.gov/history/radar ... arsat.html
http://southport.jpl.nasa.gov
http://www.archeologicke.misto.cz/clank ... etecka.htm
http://www.skyscrapercity.com/showthread.php?t=904992

Co dodat-snad jen perličku na okraj:

U nás se tento druh archeologie rozvíjí (nebo znovurozvíjí) až po roce 1989. Kupodivu socialismu neměl žádná přímá omezení. Byli zde kvalifikovaní piloti, archeologové a dokonce i vhodné letouny a snímací (alespoň +/-) přístroje.

Zásadní problém představoval režim sám, resp.jeho tajnůstkaření. Archeologové tak dostávali termín k letu-např.:4.5.1986; start ve 13h. Potřebovali ovšem něco jiného: startovat kdykoli, za příhodného počasí.

Tento problém - dlhodobé a absolutne neoperatívne plánovanie oficiálnych fotoletov pretrváva dodnes i na Slovensku.
Pritom neexistuje jediný dôvod, aby to takto fungovalo - nie je nič jednoduchšie, ako nafotený materiál odoslať najprv na nejak vojenské či iné bezpečnostné pracovisko, kde bude skontrolovaný a snímky so zachytenými utajovanými skutočnosťami odstránené.
To by sa ale muselo chcieť...

Ostatne, istý známy - "detektorista" (ktorých všetkých považujem za škodcov) - hovoril o tom, že sa už objavili skupinky, ktoré využívajú upútané a neupútané balóny a draky s fotovybavením na snímkovanie zaujímavých lokalít...

No před rokem 1989 to bylo horší ale přesto všechno se moravským létajícím archeologům podařilo nalézt nemálo neolitikých rondelů a tím dostali Moravu a později i Čechy do kontextu zbytku Evropy a tyto objevy jsou objevy, které uznává celý archeologický svět.

Takové Tešetice - Kyjovice mají světovou proslulost. A byly nalezeny v roce 1972 a v roce 1978 je dokonce fotili pomocí modelu letadla. JInak je pravdou, že těch administartivních bariér ale hlavně bariér založených na alibismu bylo mnoho.

Kniha o letecké archeologii ve světě a u nás vyšla dokoce v roce 1981.

No Pátraču, tak to byl opravdu perfektní a vyčerpávající článek. Jen jedna věc mě vrtá hlavou. Já sám jsem ULL pilot, ale nejsem si vědom, že fotografování z letadla je u nás zakázáno. Znám dokonce pár lidí, kteří se fotografováním z ULL letadla oficiálně živí a nemyslím si, že by to prubli, pokud by to bylo v rozporu se zákonem.

K fotografování se velice hodí motorová dvoumístná rogala, protože má fotograf téměř nerušený výhled a úhel pro focení. Bez problémů může fotit i objekty přímo pod sebou a nikde mu nepřekáží žádná plexiskla, nebo omezení malým okénkem.

Ale jinak mě uchvacujou na tvém článku všechny ty obrázky a takovej pocit, že lidi v okolí těch zvláštností žili pár stovek let, aniž by o něčem jen tušili a stačí jen takovej titěrnej vynález jako je letadlo a ejhle...

To len dokazuje aké dôležité je získať nad vecou určitý nadhľad...
A nielen v archeologii.

Zakázáno je to proto, že tato letadla ovládá zpravidla jeden člověk a pro cestujíí u hodně konstrukcí není místo. Pilot má pilotovat ne fotit z ruky. Jistě - pokus ná fotosestavu na draku letounu asi to není problém.

Pokud někdo dělá místo pilotáže jiné věci, ani se nedivím že se jich každý rok několik zřítí.

Proto jsem do uvodu napsal, že je to věc o které se ví málo. Třeba rondel v Rašovicích kousek od Křižanovického hradiště objevil pan Bálek v roce 1984. Do té doby na tom místě každý rok pěstovali pšenicu řepku nebo erteple... A najednou lidé zjistí, že zde je 6500 let starý sociokultovní objekt vybudovaný s nemalým úsilím lidmi. kteří ještě štípali pazourek.

Já sem doplním několik luxusních záležitostí které mi dodá v krátké době archeoložka našeho muzea. A ty fotky ukáží že letecká archeologie přináší nejen nové poznatky ale i krásu.

V první a druhé části článku mě zaujala zmínka o fotografiích pobřežních mělčin. Překvapilo mě, že se dně moří, která jsou ve věčném pohybu a měly by tedy zahladit jakékoliv stopy, dají najít nějaké obrazy historie. Co se vlastně dá tímto způsobem najít? Pozůstatky přístavních staveb? Vraky lodí?

Děkuji za rozšíření obzorů a zajímavé počtení. Přiznávám, že až dosud jsem o nějaké letecké archeologii neměl ani tušení... No, i když: Asi před půl rokem se mi dostaly do rukou letecké snímky údolní nádrže Želivka. Byl na nich vidět velmi dobře i jeden z nedokončených "Hitlerových dálničních mostů", betonové torzo končící uprostřed vodní plochy. Druhý, s jehož stavbou se sotva započalo, je skrytý v lesním porostu na břehu. Ale zaujal mne dlouhý, táhlý tmavší pruh v poli, zřetelně ukazující, kudy původně vedlo dálniční těleso. Dnes tam oře traktor Zetor a pobíhají srny. Já vím, 70 let zpátky - to není žádná archeologie. Ale vzpomněl jsem si na to, když jsem viděl letecké snímky zařazené do článku.

Právě pozůstatky přístavních staveb, zaniklé přístavy a dokonce i celá zaniklá města či osady. Například Středozemní moře prošlo v minulosti i velkými zemětřeseními. To zůsobilo že některé pobřežní osady, města a přístavy zmizely pod vodní hladinou.

Bohužel se mi zatím žádné takové fotografie nepodařlio, nikde vytěžit. Pokud má někdo možnost byl bych velmi rád. Jsou většinou v zahraničních pramenech a s těmi se mi špatně dělá.

Záhadu Stonehenge konečne vyriešili: Krátka hadica údržbára odhalila pravdu!

http://www.topky.sk/cl/13/1421255/Zahad ... la-pravdu-

kenavf píše:

Záhadu Stonehenge konečne vyriešili: Krátka hadica údržbára odhalila pravdu!

http://www.topky.sk/cl/13/1421255/Zahad ... la-pravdu-

Nečtou Palbu, jinak by věděli že se dá fotit z luftu!

Tak tak Alfiku, že jsem se stím tady vyhrál. Dokonalá ukázka porostových příznaků. Já jsem tak dobrej, že se toho někdy sám leknu.