Memorandum o Slovensku

[Milanxyz]

Cat:
To memorandum o Slovensku a pak ten zroj, budu za něj rád, je to určitě dokument, který by měl na Palbu také patřit...
Prosím, tu je, ospravedňujem sa za prípadné preklepy ale v písaní českého textu nie som zbehlý


MEMORANDUM O SLOVENSKU
(Vydalo oddělení pro vedeckou politiku při straně národně socialistické)
7.VII.1946[/align]

Možnosti české politiky vůči Slovensku
Existence šeskoslovenského státu nebude zajištěna, dokud nebude získan bezvýhradne pro československou myšlenku slovenský lid a dokud slovenská politika neztratí své protičeské zabarvení ... Teoretický rozborem lze zjistiti tyto cesty, jimiž může česká politika žádaného cíle dojíti:

A. Duchovní asimilaci slovenského lidu
Tento spůsob směřuje k tomu, aby sa Slováci naučili stejně myslet jako Češi, tak že by výslednice politických síl v obou národech byla shodná, ne jako dnes, protichůdná, čímž by odpadly třecí plochy. Působení na lid lze prováděti snahou:
1. Obejíti vedoucí slovenskou vrstvu a navázati s ním přímý styk,
2. že bude nejprve ovlivněna vedoucí vrstva slovenská a mentalita lidu měněna jejím prostřednictvím.

V tomto případě jest možno púsobiti:
1. Prostřednictvím inteligence, nebo
2. Prostřednictvim cirkve.

1. Naděje na přímý styk a vliv české politiky na slovenský lid na Slovensku je poměrně malá. Zejména pokud neexistují na Slovensku sesterské strany všech českých politických strán.
Zato se naskytá nedoceněná a nevyužitá možnosť působit na Slováky přímo v českých zemích.

2. Nejjednodušší, nejrychlejší a nejhladší cesta je cesta získat slovenský lid prostřednictvím cirkve. To ovšem předpokládá nejprve získání církve samé. Cirkevní hierarchie není slovensky nacionalistická nýbrž katolická, necítí nacionálně, nýbrž - sit venia verbo cirkevně - imperialisticky. Pokud by snad hlavně v nižším kléru se vyskytovali i motivy nacionální, budou cirkevní vrchností při tuhé kázni cirkevní organisace hladce potlačeny. Jen taková věc, jako mše svatá, sloužená 28.října za republiku, nebo občasná společná motlidba za trvání republiky po mši, by vykonala na Slovensku pro stát více, než desetiletá uvědomovací práce.
K ovlivnění cirkevní hierarchie jsou v současné době tyto možnosti:
a) prosazení Československu opravdu oddaného a energického i politicky nadaného arcibiskupa pro Slovensko, a jeho všestranná morální i materiální podpora státem. Energický arcibiskup, který by se ovšem nemusel obávat zákroku z nejvyšších míst církevních, by mohl Slovensko velmi rychle učinit i spolehlivou součástí státu, i zlikvidovati vhodnou církevne náboženskou dikcí i protičeské zaujetí. (Ovšem arcibiskupský stolec je v současné době obsazen).
b) Pro Československo má býti jmenován kardinál, ktery bude míti dozor nad veškerým klérem v republice. Kdyby jím byla jmenována energická, prozíravá a politicky schopná osobnosť česká nebo československy smýšlejíci, bylo by možno vynutiti československý kurs i na kléru slovenském.
c) Nejúčinnější cestou by byl přímý pokyn Říma, který poživá na Slovensku téměř neomezené autority. Boj o Slovensko se neděje mezi Prahou a Bratislavou, nýbrž mezi Prahou a Římem. Vyrovnání s Římem, který by ovšem žádal nejzažší ústupky, by bylo nejspolehlivejší cestou k zlikvidování slovenské otázky.
(Pozn.: Kdyby se podařilo prosadit třeba jen autoritatívni církevní vyhlásení sv.Václava za patrona a světce nejen českého, nýbrž patrona celého státu, bylo by možno vytvořit na Slovensku jeho Kult s dalekosáhlymi účinky politickými. Státotvorná a národotvorná funkce sv.Václava, tak se osvědčivší při tvoření českého národa a spojení Čech s Moravou, pro Slovensko ještě nevyprchala a nelze ji podceňovat.
Je snad zbytečné podotýkat, že pokus o boj proti Římu nebo proti církvi, ať jakkoli motivovaný, by situaci podstatně zhoršil.

B. Mocenskou asimilací slovenského národa.
Toto rameno české politiky musí směřovat k tomu, aby slovenský národ byl po všech stránkách oslaben tak, že vúbec ani nebude moci pomýšleti na vytvoření samostatného státu. V jistém slova smyslu vyvolala slovenskou otázku Československá republika sama; nikdy předtým slovenský lid neměl ani vzdálené pomyšlení na státni samostatnost. Zdá se, že i současná česká politika usilovně buduje solidní základy pro příští slovenský stát.

Metody:
1. Vnitřní politika
Jest nutno vytvořiti na Slovensku třeba menšinu Československu oddanou a Čechům nakloněnou, všestranně ji podporovat a poskytovat ji co největší podíl na moci ve vlastních slovenských věcech. Největší chybou z tohoto hlediska je přenechat zcela Slovensko Slovákům, nebo pak jsou Čechoslováci v něm v nevýhodném postavení a vývoj spěje ke slovenské státnosti. Vytvoření této skupiny by nebylo příliš obtížné, kdyby se jí ujala za pomoci znalce slovenských věcí některá osobnost české politiky, neboť
a) jest stále určitá skupina ideových Čechoslováků
b) většinu slovenských politikú je možno koupit, je-li vhodným spúsobem nabídnutá dostatečná cena
Táto politika by ovšem musela z české strany být vedena cílevědomě, soustavně a velkoryse (i v podplácení); nikdy by nesměli být Slováci ponechání sami sobě.

2. Zahraniční politika
Zahraniční politika česká musí být v otázce Slovenska vedena tak, jako byla svého času vedena proti německé menšině. Za všech okolností musí zůstat československý rozpor věcí vnitrostátní; Slovensko musí být v očích světové veřejnosti, i západní, na níž Slováci spoléhají, vhodně a nenápadně zdiskreditováno. V tomto napomáhá politice české velmi politika Maďarů. Posice Slováků je v srovnání s německou menšinou o mnoho slabší, neboť nemaji za sebou v zahraničí žádného činitele, který by na nich měl mocensky i ideově tak eminentní zájem jako Němci na německé menšině.

3. Národní hospodářství
Hospodářská politika státu musí být vedena tak, aby Slovensko strukturálně bylo od českých zemí stále odvislejší, aby nevytvořilo samostatného hospodářského celku a aby specialisace byla řízená tak, aby na Slovensku byly závody s dílčími úseky technické výroby (resp.výroba polotovarú) a aby největší zhodnocení výrobkú (např. montáž) se dála v českých zemích.
Národohospodařské vybudování Slovenska budiž prováděno nejvýše všemi ze Slovenska plynoucími prostředky. Pomoc českých zemí nečiní Slovensko o nic vděčnější, než by mohlo činit nějaké odstrkování. Ani na veřejných ani v soukromých projevech není stopy uznání; na zmínku o tom, že české země přispívají výstavbě Slovenska, se všeobecně reaguje s vášnivým, nenávistným nepřátelstvím, které nevyvrátí žádný důkaz ciframi; důkaz vyvoláva nenávist ještě větší s úspornou snahou vymyslet za každou cenu nějaké vyvrácení, kterému se pak obecně veří, kdyby bylo i nejnejapnější.
Nemúže proto politika hospodářského nepodporování Slovenska vzbudiť o mnoho větší nespokojenost než politika jeho podpory, spíše naopak.

4. Populace
Současně je třeba řidit hospodářství tak, aby co největší počet Slováků odešel do českých zemí, kde se rychle asimiluje a v rozptýlení může tvořit nejvýše oposiční skupinu, ale nikdy ne nebezpečí pro stát.
K přesídlování do českých zemí není třeba zvláštního nátlaku; nastane automaticky a v ohromných měřítkách (už dnes se vystěhovávaním některé kraje východního Slovenska takřka vylidnily) bude-li jen trochu propagováno – líčením pracovných podmínek a životných možností v Němci opuštěném území – a bude-li slovenským úřadům znemožněno normatívně proti přestěhovalcům zakročit. Nepůsobilo by zvláštních obtíži přetáhnout ze Slovenska kolem ¾ miliónů obyvatel.

5. Národnostní politika
Pro československý poměr není dobré tak zvané reslovakisování Meďarů. Poslovenštěný Maďar má samozřejmě k Čechúm vztah negativní a jest z pravidla protičeským činitelem. Má-li už býti maďarská menšina znárodněná, ať je nasazená do českých zemí a tam asimilována.

6. Vojenská politika
Přítomnost českých vojsk na Slovensku a slovenských v českých zemích je v československém poměru velmi důležirým činitelem. Čím větší posádky českého vojska jsou na Slovensku a naopak, tím lépe.

7. Preventívní politika
Kdyby bylo zřejmé, že slovenští politikové a většina slovenského národa zaujímají k českému národu a československé republice negativní stanovisko a že by v první medzinárodně příhodní době byli ochotni opakovat rozbití československého státu, musí československá a česká politika tomu nebezpečí předejít tím, že rozhodující srážku mezi oběma národy vyvolává sama dříve v medzinárodně politické situaci, vhodné pro Čechy. Nesmí už nikdy dojíti k tomu, aby Československo prodělávalo současně dvojí krisi: zahraničně-politickou a vnitropolitickou, to je dnes prakticky slovenskou. Musí-li již ke krisi dojíti, musí k ní dojíti odděleně a poněvač dnes nelze určiti okamžik krisi zahraniční, neboť tá se vymyká silám českého národa, jest nutno vhodně určiti okamžik krise vnitropolitické, což pri temperamentu Slováků není příliš obtížné. Jakmile však situace dozraje k zřejmému, byť i latentnímu nepřátelství Čechů a Slováku a jakmile bude srážka vyvolána, jest nutno celou slovenskou otázku zlikvidovat definitivně, neboť by pak přestavovala stálou slabinou státu, t.zn. obsazení vojskem a rozsídlení velké většiny zejména východních Slováků do českého pohraničí a po českých zemích a naopak přesěhováním značného počtu Čechů do země slovenské. Pěsun německé menšiny byl úkolem daleko větším a v zájmu státu byl proveden a to úspěšně. Mimo to byl otázkou mezinárodní. (Stejně řešil podobné otázky SSSR, Ukrajinci, po první světové válce, Tataři a jiné národy po druhé světové válce.)

8. Současná politika
Pro paktickou politiku lze doporučiti, aby k řešení slovenské otázky bylo použito všech zpúsobú současně, pokud je to možné.
Historický časopis XVI,2, 1968