Německo
rok 1892
SMS Kaiserin Augusta v New Yorku v roce 1893[/align]
Lodě ve třídě:
- SMS Kaiserin Augusta (1890 – 1892 - 1892)
* Poznámka: první datum je datum zahájená stavby, dále je datum spuštění na vodu a poslední je datum zařazení do stavu námořnictva.
Pancéřové křižníky nemohly plnit všechny role, která se od nich očekávala. Pro boj proti řadovým bitevním lodím byly příliš slabé, a ani jejich redukované pancéřování nemohlo odolat zásahům z těžkých děl bitevních lodí. Proto vznikl požadavek na konstrukci nového typu plavidla – chráněného křižníku, který by byl schopen doprovázet a chránit vlastní konvoje, stejně tak ohrožovat nepřátelské loďstvo. Dále měl za úkol provádět průzkumnou činnost, předávat rychlé depeše atd. Lodě bez jakékoliv pancéřové ochrany byly sice rychlé, ale byly příliš zranitelné proti nepřátelské palbě a to dokonce i proti středním a lehkým dělům. Proto nový typ plavidla byl chráněn pancéřovou palubou, která kryla většinu životně důležitých ústrojí lodě a tato pancéřová paluba se pak stala charakteristickým rysem těchto lodí. Těmto plavidlům se pro tuto ochranu říkalo chráněné křižníky a na svou dobu úspěšně plnila svěřené úkoly.
KONSTRUKCE
Císařské Německo začala se stavbou chráněných křižníků třídou IRENE, která bylo na vodu spuštěno v letech 1887-1888. Tato plavidla o výtlaku necelých 5.000 tun a výzbroji složené ze čtyř děl ráže 150 mm a osmi 105 mm děl při rychlosti 18 uzlů nebyla úplně ta nejlepší plavidla, která by dokázala střežit nově vznikající německé kolonie. Proto bylo potřeba přistoupit ke stavbě větších, silněji vyzbrojených lodí s větším dojezdem, která by dokázala rychle křižovat mezi koloniemi vznikajícími v Africe, Asii a Oceánii. Za tím účelem byla zkonstruována nová loď nesoucí jméno manželky německého císaře Viléma I. (+1888).
Jednalo se o první plavidlo německé Kriegsmarine, které bylo vybaveno třemi lodními šrouby a jednou z prvních takto vybavených na světě. Stavbou byla pověřena německá loděnice Germaniawerft v Kielu. Práce na plavidle byla zahájena v roce 1890. O dva roky později dne 15.ledna 1892 byla loď slavnostně spuštěna na vodu a námořnictvem byla převzata dne 17.listopadu 1892. Standardním výtlakem přesahujícím 6.000 tun patřila KAISERIN AUGUSTA mezi větší svého druhu, čehož dosáhla při délce 123,2 m, šířce 15,6 m a ponoru 7,2 m (podle jiných zdrojů 6,7 m). Příď jako bylo v té době módní, byla opatřena mohutným klounem. Na hladině tak měla loď na délku jen 118 m Podle jiných zdrojů 122 m). Kloun tedy čněl před příď pod hladinou o několik metrů. Byla to tak mohutná zbraň, ještě pozůstatek úspěchů rakouského námořnictva z bitvy u Lisu (Visu) proti Italům, kde se právě díky taranování podařilo Italy na hlavu podceňovaným Rakušanům porazit. Nicméně v roce 1890, kdy byla loď připravena ke stavbě, již byl kloun poněkud archaickým prvkem, který ale u většiny loďstev přetrval až do doby těsně před První světovou válkou.
Pohonná jednotka byla konstruovaná na výkon 12.000 k a rychlosti 21 uzlů a byla složena z 8 parních kotlů a 3 tříválcových parních strojů. Výkon parních strojů se přenášel na tři hřídele, kde každá z nich poháněla jednu lodní vrtuli. Ty dosahovaly 124 za minutu. Během zkoušek ale bylo dosaženo výkonu 10.357 kW (14.092 k) a maximální rychlosti 21,6 uzlů (40 km/h). Odvod spalin byl zajištěn třemi štíhlými komíny umístěnými v ose lodi v její střední části. Při ekonomické 12 uzlové rychlosti bylo dosaženo dojezdu 3.240 námořních mil (6.000 km) při zásobě 810 tun uhlí. Jindy precizní Němci, ale bohužel v případě této lodi neodvedli nejlepší práci. Při dosažení rychlosti 18 uzlů začala celá loď trpět silnými vibracemi. V námořní hantýrce pak dostala přezdívku "kokteil šejkr".
Pořizovací náklady:
8.797.000 Marek
VÝZBROJ
Původní výzbroj se skládala ze čtyřech děl ráže 150 mm L/30, osmi děl ráže 105 mm L/30 Rk, 8 děl ráže 88 mm a čtyř rychlopalných revolverových děl Hotchkiss ráže 37 mm. Hlavní děla a děla ráže 105 mm stála ve sponsonech (tzv. vosích hnízdech). Bohužel k těmto dělům starších dat se mi nepodařilo sehnat mnoho informací. V případě děla ráže 150 mm se mělo jednat o tzv. Ringkanonen, který byl schopen vystřelovat 27,7 kg vážící projektily na vzdálenost 8.100 m v pozemní verzi. Předpokládám že námořní verze se svými výkony příliš od pozemní nelišila. Vezena zásoba munice této ráže pak byla celkem 292 střel, tedy 73 kusů na hlaveň.
Sekundární výzbroj byla v počtu osmi děl. Také tato děla ráže 105 mm při délce hlavně L/30 byla umístěna ve sponsonech vystupujících z boků lodi. Protože se mi nepodařilo najít informace k dělům, předpokládám při vycházení z pozdější verze, že projektil měl hmotnost 16 až 17,4 kg podle provedení AP či HE. Kadence sehrané obsluhy mohla být 10-12 ran za minutu v ideálních podmínkách. Dostřel při elevaci 30° odhaduji na 8-9 km. Pro děla ráže 105 mm se nakládalo celkem 777 kusů munice o hmotnosti 17,4 kg za kus (HE), pro 88 mm děla se vezlo 1.361 střel.
Kromě dělové výzbroje nesl křižník také pět torpédometů ráže 350 mm C35/91. Čtyři byly umístěny na bocích plavidla v nadhladinovém provedení, poslední pátý byl na přídi pod hladinou. Jednalo se o torpédo zkonstruované v roce 1890 a uvedené do služby o rok později. Při délce 4.752 m mělo hmotnost 318 kg přičemž výbušná hlavice měla hmotnost 40,5 kg TNT. Dostřel při rychlosti 29 uzlů (53,7 km/h) byl 400 metrů. Pohon torpéda byl systémem Brotherhood.
Rok 1896
Tato výzbroj ale byla shledána jako nevyhovující. Jedním z problému při řízení palby bylo rozlišení dopadu projektilu z děl ráže 150 a 105 mm. Rozdíl v hmotnosti projektilů byl cca 10 kg a na vzdálenost, na kterou se palba vedla bylo prakticky nemožné rozliš, který gejzír vody po dopadu projektilu je z jednoho či druhé typu děla. Proto čtyři roky po spuštění lodi na vodu (1892) byla výzbroj v roce 1896 změněna a především posílena. Děla ráže 105 mm byla sejmuta a 150 mm děla nahradila modernější verze s delší hlavní. Výzbroj se tak skládala z 12 děl ráže 150 mm L/35, která stála opět ve sponsonech vždy po šesti na každé straně. První pár stál vedle sebe na přídi v rozměrných sponsonech umožňujících vést palbu i v ose lodi. Předpokládám, že tato děla často trpěla nepřízní počasí, protože byla zalévaná vodou. Ve středu lodi na úrovni komínů se nacházelo šest děl (tři na každém boku). První pár stál mezi prvním a druhým komínem, druhý mezi druhým a třetím komínem a poslední pár této střední sekce stál na úrovní třetího komínu. Další pár stál na vyvýšené části paluby za zadním stěžněm a mohl tak vést v omezené míře palbu v ose lodi směrem vzad. Poslední pár děl hlavní ráže stál v menších kasematách na zádi a také tento mohl vést palbu vzad. Bohužel ani k těmto dělům se mi nepodařilo najít potřebná data a tak si musíme vystačit s modernějším provedením o délce hlavně 40 ráží. Tato L/40 verze byla zkonstruována kolem roku 1896 a do služby se dělo dostalo roku 1898. Manipulace se 40 kg (?) projektilem byla manuální a tak byla kadence střelby závislá na sehranosti obsluhy. Většinou se uvádí 4-5 ran za minutu. V bitevní vřavě to ale bylo o něco pomalejší. Dostřel děla u verze L/40 při elevaci 20° byla 13.700 m, pro verzi L/35 předpokládám dostřel mezi 11-12 km. Pro všechna děla se nakládalo celkem 1.064 střel.
Sekundární 105 mm výzbroj byla sejmuta a její místo ve sponsonech vystřídala výše zmiňována 150 mm děla a 88 mm L/30 Sk. Ta stála vedle sebe v páru na přídi před velitelským můstkem a mohla vést palbu v ose lodi. Další pár stál již ve sponsonech na úrovni prvního komínu. Další dvojice opět ve sponsonech mezi posledním komínem a zadním stěžněm a poslední dvě děla stála na zadní palubě a mohla vést palbu v ose lodi. Pro 88 mm děla se nakládalo celkem 1.600 kusů munice. Torpédová výzbroj zůstala zachována.
Hmotnost boční salvy (1892-1896):
2 x 150 mm = 55,4 kg
4 x 105 mm = 69,6 kg
Celkem: 125 kg
Hmotnost boční salvy (1896-1916):
6 x 150 mm = 240 kg (?)
Celkem: 240 kg
Rok 1916
V tomto roce prodělala KAISERIN AUGUSTA další modifikaci výzbroje. Jelikož bylo plavidlo využíváno v roli školní dělostřelecké lodi, byla skladba jeho děl poměrně proměnlivá. Výzbroj se skládala z jednoho děla ráže 150 mm L/45 Utof, čtyř děl ráže 105 mm L/45 Utof, čtyř 88 mm děl L/45 Sk, čtyř starších 88 mm děl L/35 Sk, pěti 88 mm děl L/30 Sk a jednoho 88 mm děla L/30 Uk. Verze Utof byla určena pro německé ponorky (U-Boots- und Torpedoboots-Flugabwehrkanone) stejně tak verze Uk (U-Boots-Kanone).
PANCÉŘOVÁNÍ
Pancéřová ochrana v duchu koncepce chráněných křižníků se omezila na palubu, které dosahovala síly 50-70 mm a chránila nejdůležitější části plavidla, tj. kotelny a strojovnu. Kryla tak loď přibližně ve 2/3 její celkové délky. Profil této pancéřové paluby byl standardní lichoběžníkový, k bokům byla paluba skloněna pod úhlem 45°. Směrem k přídi a zádi na tuto pancéřovou palubu navazovala ochrana přídě a zadního pohonného ústrojí. Tato ochrana se skloňovala až pod úroveň vodní hladiny. Kromě pancéřové paluby měla loď ještě chráněný velitelský můstek a to pancéřem o síle 20 (horizontální) a 50 mm (vertikální).
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------
TTD - chráněný křižník KAISERIN AUGUSTA (do roku 1896)
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------
* Země původu: Německo
* Délka: 123,2 m
* Šířka: 15,6 m
* Ponor: 7,2 m
* Výtlak (standardní): 6.056 t
* Výtlak (plný): 6.318 t
* Výzbroj: 4x150 mm L/30 (4xI), 8x105 mm L/30 (8xI), 8x88 mm (8xI), 4x37 (4xI), 5x350mm Torpédomet
* Pancéř paluba: 50 – 70 mm
* Pancéř velitelská věž: 20 – 50 mm
* Výkon strojů: 10.357 kW (14.092 k)
* Počet lodních šroubů: 3 ks
* Dojezd: 3.240 nm (6.000 km) při ekonomické 12 uzlové rychlosti
* Vezená zásoba paliva: 810 tun uhlí
* Rychlost: 21,6 uzlů (40 km/h)
* Posádka: 436 mužů
BOJOVÁ KARIÉRA
V roce 1893 podnikla KAISERIN AUGUSTA spolu s SMS SEEADLER cestu do New York City. Bylo to v době, kdy loď nesla ještě původní 120 mm a 105 mm děla.V roce 1895 byla součástí eskadry, kterou kromě ni tvořila plavidla SMS HAGEN, SMS STOSCH a SMS MARIE. Tato eskadra byla vyslána k břehům Tunisu poté, co v této zemi došlo k vraždění německých občanů. V lednu 1898 byla KAISERIN AUGUSTA převelena ze Středozemního moře na dálný Východ do německé základny Čching-tao (Tsingtao) ležící v Číně, východoasijské eskadře. Měla tak posílit vliv Německa na jeho koncesní kolonii Jiaozhou Bay, kterou právě v roce 1898 získalo (držela ji pak do roku 1914). O tuto kolonii se postaral v prosince 1897 německý námořní výsadek, který území obsadil. KAISERIN AUGUSTA tak počátkem roku 1898 upevnila německou moc v daném oblasti. V letech 1901-1902 byl kapitánem lodi (v hodnosti Fregattenkapitän) Friedrich von Ingenohl (*1857 - +1933) pozdější velitel širomořského loďstva v prvních letech války (přesněji v letech 1913-1915). V roce 1905 byla na lodi provedena blíže nespecifikována přestavba. Během období První světové války byla loď využívána pouze jako školní dělostřelecká loď. Za tímto účelem prodělalo složení jejich děl změnu. V roce 1916 tak nesla na palubě jedno dělo ráže 150 mm, čtyři děla ráže 105 mm a dvanáct rychlopalných děl ráže 88 mm různých typů, především pak verzí používaných na ponorkách. Po ukončení bojů, bylo rozhodnuto loď vyřadit ze stavu německého námořnictva a prodat ji na šrot. Roku 1920 se tak dlouhý osud KAISERIN AUGUSTY naplnil v hutích.
model Kaiserin Augusta vedle bitevního křižníku Goeben[/align]
Zdroje:
http://www.crifa.de/en/construction-ess ... 15cm-koeln
Válečné lodě (2) – Vladimír Hynek, Petr Klučina - 1986
http://www.kartonist.de/wbb2/thread.php?postid=32014
http://www.kaiserliche-marine.de/
http://www.worldwar1.co.uk
www.warshipsww2.eu
www.navweaps.com
www.wikipedia.org
