Letadla firmy Arado
Napsal: 22/8/2010, 21:30
Technické data Ar-234
Posádka 1
Pohon 2 turbínové motory
Motor Model Junkers Jumo 004B-1
Výkon motoru (každý) 8,8 kN 8,8 kN
Rychlost 743 km/h
Dostup 10.000 m
Rozsah 1.100 km
Prázdná hmotnost 5.200 kg
max.vzletová hmotnost 9.850 kg
Rozpětí křídel 14,10 m
Plocha křídla 26,4 m²
Délka 12,64 m
Výška 4,30 m
První let 30.07.1943

Firma Arado dodala Luftwaffe první stíhací letadla Ar 65 a Ar 68. Po vypuknutí války firma dodávala z této řady cviční letadlo Ar 96. Nejznámějším letadlem této firmy je však první proudový bombardér na světě Ar 234B. Vznikli i jiné návrhy, které většinou nebyli realizovány - ze řady Ar E.560. Např. poslední verze Ar E.560/11 měli pohánět 4 motory BMW 018 a nesl by 4.000 kg bomb. Firma dále vypracovala návrhy a projekty pro stíhačky s křídly deltového tvaru, pro proudové noční stíhačky a návrhy víceúčelových letadel řady Ar TEW.

Letadlo Ar 234 na vývoj války vliv neměl, ale na pozdější konstrukci letadel obrovský. Původně bylo vytvořeno v r.1941 technickým týmem pod vedením profesora Waltera Blumeho, ředitele společnosti, jako průzkumní letadlo. Byly vyrobeny 2 prototypy, ale muselo se čekat na vývoj motorů JUMO 004As, které byly dodány nejprve pro Me-262, takže první let se uskutečnil až 30.července 1943. Jeden z prototypů Ar-234 havaroval 2.října 1943 kvůli poruše motoru, avšak projekt dostal od nejvyššího velení nejvyšší prioritu. Byly vyrobeny další prototypy a motor typu JUMO byl nahrazen proudovým motorem BMW 003. Šestý a osmý prototyp letadla měli čtyři motory BMW, přičemž osmý prototyp, který měl motory spárované po dva pod každým křídlem se ukázal jako aerodynamicky vhodnější. Všechny prototypy kromě prvních dvou měly raketový pomocný pohon při startu.
Již před prvním letem prvního prototypu řady Ar 234 se zvážilo, že je potřeba vyrobit variant bombardéra s označením Ar-234B s názvem Blitz. Byl ním devátý prototyp a poprvé vzlétl 10.března 1944. Letadlo bylo příliš štíhlé, aby mohlo nést náklad bomb v interiéru, proto se museli přidat externí nosiče. Avšak výroba těchto nových typů letadel vázla, protože existující zdroje nestačili pokrýt výrobu starých typů. Pátý a sedmý prototyp letadla byl vybaven kamerami a sloužil jako průzkumní letadlo při shromažďování zpravodajských informací velmi úspěšně. Spojenci nemohli pro velkou rychlost letadla zachytit. V září 1944 nebyly už prototypy potřeba, protože je pro operační použití nahradili Ar-234B. Toto letadlo mohlo být použito buď jako bombardér nebo průzkumní letadlo. Maximální bombový náklad mohl být 1,5 tuny v externích nosičích. Když vykonávalo průzkum namísto bomb mělo přídavné nádrže. Vystřelovací sedačka pro pilota chyběla. Pohon zaobstarala dvojice proudových motorů Junkers JUMO 004B. Byly velmi nespolehlivé a vyžadovaly generální opravu nebo výměnu už po 10 hodin provozu. Brzdy také byly po třech přistátích opotřebované. Pilot byl v letadle sám a pokud se zaměřoval na cíl, mohl zapnout autopilota. Na ochranu ocasu měl dva kulomety, které také musel ovládat sám, tak pokud se k němu nepřítel přiblížil, raději využil svou rychlost. Devět Ar-234B vzlétli jako bombardéry na podporu ofenzívy Wehrmachtu v Ardenách. Jinak jich v provozu bylo jenom 17, i když do konce roku 1944 jich bylo dodáno pro Luftwaffe asi 148.
Letadlo bylo po prvé Spojenci zachyceno až 21.listopadu 1944 nad Holandskem a 24.února 1945 se jim po prvé dostalo skoro neporušené do rukou. Další variant letadla Ar-234C byl poháněn čtyřmi motory BMW 003s. Celkově bylo vyrobeno 210 ks Ar-234B a 14 ks Ar-234C, ale jenom málo jich bylo v provozu, přičemž byly neefektivně a chaoticky nasazeny, byly zničeny, nebo čekaly na opravu anebo palivo. Konec války přinesl i konec rozvoje tohoto letadla. Spojenci našli plány různých variant např. i kombinaci proudových a raketových motorů, nové designy, křídla v tvaru půlměsíce a některé návrhy použily při vývoji svých letadel. Zásoby letadel řady Ar-234 si po válce rozdělily a jediný exemplář, který si můžete dnes prohlédnou je v Národním leteckém a kosmickém muzeu ve Virginii.
Zdroj:
Web Page Name
Web Page Name
Web Page Name
Posádka 1
Pohon 2 turbínové motory
Motor Model Junkers Jumo 004B-1
Výkon motoru (každý) 8,8 kN 8,8 kN
Rychlost 743 km/h
Dostup 10.000 m
Rozsah 1.100 km
Prázdná hmotnost 5.200 kg
max.vzletová hmotnost 9.850 kg
Rozpětí křídel 14,10 m
Plocha křídla 26,4 m²
Délka 12,64 m
Výška 4,30 m
První let 30.07.1943

Firma Arado dodala Luftwaffe první stíhací letadla Ar 65 a Ar 68. Po vypuknutí války firma dodávala z této řady cviční letadlo Ar 96. Nejznámějším letadlem této firmy je však první proudový bombardér na světě Ar 234B. Vznikli i jiné návrhy, které většinou nebyli realizovány - ze řady Ar E.560. Např. poslední verze Ar E.560/11 měli pohánět 4 motory BMW 018 a nesl by 4.000 kg bomb. Firma dále vypracovala návrhy a projekty pro stíhačky s křídly deltového tvaru, pro proudové noční stíhačky a návrhy víceúčelových letadel řady Ar TEW.

Letadlo Ar 234 na vývoj války vliv neměl, ale na pozdější konstrukci letadel obrovský. Původně bylo vytvořeno v r.1941 technickým týmem pod vedením profesora Waltera Blumeho, ředitele společnosti, jako průzkumní letadlo. Byly vyrobeny 2 prototypy, ale muselo se čekat na vývoj motorů JUMO 004As, které byly dodány nejprve pro Me-262, takže první let se uskutečnil až 30.července 1943. Jeden z prototypů Ar-234 havaroval 2.října 1943 kvůli poruše motoru, avšak projekt dostal od nejvyššího velení nejvyšší prioritu. Byly vyrobeny další prototypy a motor typu JUMO byl nahrazen proudovým motorem BMW 003. Šestý a osmý prototyp letadla měli čtyři motory BMW, přičemž osmý prototyp, který měl motory spárované po dva pod každým křídlem se ukázal jako aerodynamicky vhodnější. Všechny prototypy kromě prvních dvou měly raketový pomocný pohon při startu.
Již před prvním letem prvního prototypu řady Ar 234 se zvážilo, že je potřeba vyrobit variant bombardéra s označením Ar-234B s názvem Blitz. Byl ním devátý prototyp a poprvé vzlétl 10.března 1944. Letadlo bylo příliš štíhlé, aby mohlo nést náklad bomb v interiéru, proto se museli přidat externí nosiče. Avšak výroba těchto nových typů letadel vázla, protože existující zdroje nestačili pokrýt výrobu starých typů. Pátý a sedmý prototyp letadla byl vybaven kamerami a sloužil jako průzkumní letadlo při shromažďování zpravodajských informací velmi úspěšně. Spojenci nemohli pro velkou rychlost letadla zachytit. V září 1944 nebyly už prototypy potřeba, protože je pro operační použití nahradili Ar-234B. Toto letadlo mohlo být použito buď jako bombardér nebo průzkumní letadlo. Maximální bombový náklad mohl být 1,5 tuny v externích nosičích. Když vykonávalo průzkum namísto bomb mělo přídavné nádrže. Vystřelovací sedačka pro pilota chyběla. Pohon zaobstarala dvojice proudových motorů Junkers JUMO 004B. Byly velmi nespolehlivé a vyžadovaly generální opravu nebo výměnu už po 10 hodin provozu. Brzdy také byly po třech přistátích opotřebované. Pilot byl v letadle sám a pokud se zaměřoval na cíl, mohl zapnout autopilota. Na ochranu ocasu měl dva kulomety, které také musel ovládat sám, tak pokud se k němu nepřítel přiblížil, raději využil svou rychlost. Devět Ar-234B vzlétli jako bombardéry na podporu ofenzívy Wehrmachtu v Ardenách. Jinak jich v provozu bylo jenom 17, i když do konce roku 1944 jich bylo dodáno pro Luftwaffe asi 148.
Letadlo bylo po prvé Spojenci zachyceno až 21.listopadu 1944 nad Holandskem a 24.února 1945 se jim po prvé dostalo skoro neporušené do rukou. Další variant letadla Ar-234C byl poháněn čtyřmi motory BMW 003s. Celkově bylo vyrobeno 210 ks Ar-234B a 14 ks Ar-234C, ale jenom málo jich bylo v provozu, přičemž byly neefektivně a chaoticky nasazeny, byly zničeny, nebo čekaly na opravu anebo palivo. Konec války přinesl i konec rozvoje tohoto letadla. Spojenci našli plány různých variant např. i kombinaci proudových a raketových motorů, nové designy, křídla v tvaru půlměsíce a některé návrhy použily při vývoji svých letadel. Zásoby letadel řady Ar-234 si po válce rozdělily a jediný exemplář, který si můžete dnes prohlédnou je v Národním leteckém a kosmickém muzeu ve Virginii.
Zdroj:
Web Page Name
Web Page Name
Web Page Name