Pancéřové kasamety a věže pevností systému Séré de Riviere
Napsal: 6/9/2010, 23:19
Pancéřové kasamety a pancéřové věže pevností systému Séré de Rivières
Anotace:
[align=justify]Většina literatury věnující se problematice opevňování, se v současné době věnují pevnostním stavbám období druhé světové války. Tedy především pevnostem Maginotovy linie, opevněním československým nebo německému Atlantickému valu. Ze starších pevnostních systémů se v literatuře setkáváme s dobře zdokumentovanými pevnostmi bastionovými, na našem území reprezentovanými zastupci školy v Mezziéres, Josefovem a Terezínem. Pevnostní stavby projektované a budované na Evropském kontinentu v období mezi Prusko-Francouzkou a Velkou Válkou jsou naopak až na posledním místě zájmu vojenských historiků i laických zájemců, ač tyto stavby a jejich vniřní vybavení se často vyznačují velkou nápaditostí a fortifikační technika v tomto období zaznamenala zcela nebývalý pokrok, ano můžeme řící, že v letech 1871 až 1914/1918 se opevňovací technika změnila více než kdykoliv předtím i potom. Tento článek je pojat jako doplněk k článkům věnonovaným zbrním linie Maginotovy. Tento článek je věnován „moderním“ zbraním francouzkých fortových pevností využívajících uložení v pancéřových kasametách a pancéřových věžích.
Francouzký fort systému Seres de Rivere
Úvod aneb trocha historie
[align=justify]Po porážce ve válce 1870-1871 se Francie ocitá v nezávidění hodné sytuaci izolovaná a bez spojenců vytavná možnému útoku sjednoceného Německa. Po ztrátě Alsaska a Lotrinska se zdá Paříž na dosah, každé armádě postupující od Rýna. Řešením tohoto problému má být rozsáhlá výstavba opevnění. Staré bastionové pevnosti zbudované Vaubanem bránící hranice Francie od dob vlády Ludvíka XIV se po zkušenostech z právě skončené války jevý zcela bezcené. Ve světě hlavně v Prusku a Rusku se již delší čas pevnostní stavby budované na tzv. Polygonálním principu doplňují předsunutými forty a právě válka Prusko -Francouzká a stejně jako válka Rusko-Turecká dokázaly, že u nových pevností bude ležet těžiště obrany právě v těchto předsunutých objektech. Krátece po odchodu okupačních pruských vojsk se dává ve Francii do práce tzv. Výbor pro obranu „Defense Committee“ pod vedením generála Raymonda Adolphe Séré de Rivières (1815-1895). Tento výbor činný v letech 1872 až 1888, předloží francouzké vládě návrh na kompletní obraný systém tvořený městkými fortovými pevnostmi, samostatnými fortovými uzávěry (především v horském terénu savojských Alp) a linií fortů nutících nepřítele rozvinout své síly na širší frontě (především u hranic s Německou říší mezi Verdounem a Toulem a mezi Epinaem a Belfortem), viz mapa.
Obrana Francie dle systému Seres de Riviere
[align=justify]Tyto nově budované pevnosti lze z konstrukčního hlediska rozdělit na tři zákládní typy. Forty budované v letech 1874-1885, jsou stavěny z cihel a tesaného kamene. Dělostřelecká výzbroj těchto fortů je většinou umístěna na dělostřeleckých valech a pouze rychlopalné zbraně jako mitrailleusy jsou uloženy v kasematech kaponiery pro obranu příkopu. Děla větších rážích se umisťují v odolných kasematech jen zřídka. Tyto forty dosahují často značných rozměrů. Na týlové straně těchto fortů jsu zbudovány zodolněné kasárny. Valy těchto pevností jsou od okolí odděleny příkopy šířky 6 až 12 metrů. Pevnosti systému Séré de Rivières mají většinou suchý příkop naopak od pevností systému Brialmont, jež pokud to přírodní podmínky umožňují využívá často vodních příkopů. Šijová kasárna jsou spojena s okolím padacím mostem, krytým z boku palbou kaponiéry. V roce 1885 nastává tzv. krize trhavého granátu, což je způsobeno příchodem nových výbušnin na bázi kyseliny pikrové. Ta si vynucuje stavbu odolnějších objektů budovaných užitím betonu a železobetonu. Nově budované forty jsou z ekonomických důvodů menší než forty předchozí generace. V těchto fortech jsou mnohem větší měrou dělové zbraně a jejich obsluhy kryty pancéřovými prvky. Jedná se především o pancéřové střílny a pancéřové kasamety a velké pancéřové věže a zvony. Pancéřové věže i zvony ukrývají ve svém nitru děla i rychlopalné zbraně a tím výrazně vzrůstá životnost těchto zbraní i jejich posádek v boji.
Kasameta Mougin 140 mm
Pancéřové kasamety Mougin.
[align=justify]První pancéřové prvky použité ve francouzkých pevnostech byly navrženy komandantem Mouginem roku 1874. V roce 1875 získává Mougin povolení minesterstva obrany k výrobě čtyř experimentálních pancéřových kasemat. Tyto kasematy budou umístěny na severovýchodní frontě, dvě ve fortech na obrané linii Haute Moselle (fort d’Arches), jedna v fort du Parmont a jedna ve fortu de Château Lambert[/align]
Kasameta Mougin 140 mm
Všechny tyto pancéřové kasematy jsou umístěny v horských oblastech a použity ke kontrole údolních silnic. Při jejich konstrukci se předpokládá, že útočící armáda bude vyzbrojena obléhacími kanóny ráže 120 a 150 mm a houfnicemi a moždíři ráže 220 mm.
Kasameta Mougin 140 mm
[align=justify]Samotná pancéřová kasemata je zbudována z kameného zdiva spojeného maltou, do ní je vložena pancéřová čelní deska a pancéřová stropnice. Pancéřové prvky jsou zality betonem. Pancéřová deska (3) ve výklenku je z válcovaného železa o hmotnosti 7 tun. Její rozměry jsou 4 m na šiřku a 1.60 m na výšku, tloušťka je 15 cm. Otvor střílny mározměry 88x52 cm. Příruby (4) z válcovaného železa mají hmotnost 1,5 tuny, tato příruba je 4 m široká, 32 cm vysoká a její tloušťka je 15 cm. Je uložena na čele výklenku o pomocí čtyř mohutných čepů o průměru 10cm. Disk závěrky (5) je tvořen z několika vrstev ocelových desek o celkové hmotnosti 4 tuny, má v průměru 1,86 m tloušťku 20 cm. Má dva diametrálně odlišné otvory, které se točí kolem osy o průměru 20 cm v průměru, se dvěma čepy o průměru 15 cm na každém konci. Uzavření a otevření střílny se provádí ručně, pomocí navijáku umístěného v přízemí kasematy.
Kasameta Mougin 140 mm -stav uzavřená
Kryt stropu, resp. střechu kasematy tvoří deska z válcovaného železného plátu o hmotnosti 3 tun, . Rozměry této desky jsou určeny, dle výšky zemního násypu nad kasematou. Chrání střechu kasematy tam, kde není dostatečná tloušťka zemního nakrytí.
Kasameta Mougin 140 mm -stav v roce 1940
Výzbroj se skládá ze děla ráže 138 mm systému Reffye (1), které je instalováno na vozíku (2), který umožňuje střelbu v rozmezí úhlu 60 ° a 20 ° a náměr děla je od – 5 do 15 °. Za těchto podmínek je maximální dostřel děla 5800 m.
Kasameta Mougin 140 mm -stav maximální náměr
[align=justify]V roce 1908, byly zbraně ráže 138 mm nahrazeny 120 mm děly s větším dostřelem. Do dnešních dnů se dochoval objekt kasematy v pevnosti Château de Lambert.
Kasameta Mougin 140 mm s kanónem 120 mm.
Kasameta Mougin 140 mm
[align=justify]V roce 1875 navrhuje Mougin, pevnostní kasematu pro lodní dělo ráže 194 mm, ale ministerstvo obrany navrhuje projekt přepracovat pro využití děl ráže 155 mm používaných i polní armádou.
Jak již bylo řečeno ministerstvo obrany chápalo kasematu se 138 mm dělem jako exparimentální. Nová pevnostní a obléhací děla, stejně tak jako nejtěžší děla polní armády měla ráži 155mm. Odtud plynul i požadavek na rekonstrukci pancéřové kasematy pro instalaci pevnostního děla ráže 155mm. Nová kasemata se zavádí do výzbroje mnoha pevností pod názvem „ La casemate Mougin pour un canon de 155 L contre le canon siege“. Z názvu je zřejmé, že hlavním cílem těchto děl s dlouhou hlavní byla protibaterijní činnost.
Kanón 155 mm
[align=justify]Její výzbroj se skládala z děla ráže 155mm s dlouhou hlavní (2) model 1877, které je umístěno na rámové lafetě (1) model 1881 s hydralickou brzdou. Lafeta je uložena na oběžných kolejích a její předek je ukotven načepu zabetonovaném do podlahy kasematy. To mu umožňuje pohyb vodorovně v úhlu 60 °. Náměr děla je od -5 ° až 20 °. Maximální dostřel je 7,100 m. Střecha kasematy (10) je kryta pancéřovými deskami dosahujícími hmotnosti až 40 tun, její rozměry se stanovují individuálně dle lokálních podmínek. Samotné čelo kasematy tvoří deska o hmotnosti 22.5 tuny a tloušťce 60cm. V této desce se nachází otvor střílny o rozměrech 40x35cm. Obruba resp. lem kasematy (9) která kryje uzávěr kasemary, je z litiny o hmotnosti 10 tun. Posuvný uzávěr střílny (3), je vyroben z litiny. Tento uzávěr je namontován na sloupec, a je vyvážen závažím (4) o hmotnosti 7 tun. Zavírání probíhá ručně, prostřednictvím nekonečného řetězu, který je poháněn dvěma navijáky umístěnými ve výklencích po obou stranách kasematy.
Kasameta Mougin 155 mm
[align=justify]Tento typ kasematy byl vyroben v deseti kusech, zbrojovkou St Chamond. Jeho cena byla 80 000 zlatých Franků bez zbraní a střeliva. Existovaly projekty pro instalaci v dalších pevnostech, ale tento typ kasematy, měl závažné nedostatky, jako jsou nízký úhel náměru a špatný odvod spalin. Žádná z těchto kasemat se nikdy nedostala do boje.
Kasameta Mougin 155 mm
Kasameta Mougin 155 mm -interiér
Střílna kasematy Mougin 155 mm
Pancéřové věže Mougin
Věž Mougin 155 mm
[align=justify]První pancéřová pevnosní věž byla postavena Němcem Schumannem a na jeho úspěchy navazují Coles a Ericsson. Všichni tito konstruktéři pevnostních prvků řešily tytéž problémy s nízkým náměrem a malým odměrem kasematních děl. Brzo po konstrukci první pancéřové kasematy se Mougin pokouší i o konstrukci pancéřové věže. Věž Mougin model 1876 je první francouzskou pancéřovou věží určenou pro pevnostní stavby. Při její konstrukci se vycházelo s poznatků s konstrukcí pancéřové kasematy a požadovanou výzbrojí byl kanón 155L, ráže 155 mm s dlouhou hlavní.
Věž Mougin 155 mm
Věž se skládá z několika částí:
Viditelná část věže je tvořena kopulí z tvrdé litiny mísovitého tvaru o průměru 6 metrů a 1,50 m vysoká. Tehdejší technologie neumožnovala vyrobit věž z jednoho kusu materiálu. Věž se skládá se ze čtyř obvodových částí, o hmotnosti 21 tun a tloušťcě 60 cm a stropní desky o hmotnosti 11 tun a tloušťce 20 cm. Pod touto vrchní konstrukcí byla válcová komora, v níž stály lafety děl. Tato komora byla již celá uložena pod betonem a tudíž nebyla nijak silně pancéřovaná, i tak její hmotnost byla 40 tun. Tato dolní část věže byla uložena na pohyblivém čepu a pohyb po obvodu byl zjištěn 16 kladkami na kolejnici. Samotná věž byla uložena ve stropě dělostřeleckého fortu. Věž byla vložena do límce složeného ze čtyř segmentů o hmotnosti 21 tun. Části límce byly vložené do zdiva a zalité betonem. Pod věží se nacházela místnost je vybavena výtahem pro snadnou přepravu nábojů mezi patry. Tato komora váží 40 tun a je 2 m vysoká.
Věž Mougin 155 mm
[align=justify]Výzbroj věže se skládá ze dvou zbraní de Bange 155mm model 1877, které jsou namontovány na dvou lafetách St. Chamond, model 1881, s hydraulickou brzdou. To umožňuje nastavení náměru od -5 ° až + 20 ° , maximální dostřel děl byl 7500 m. Každé dělo s podvozkem má hmotnost 11,7 tuny. Celková hmotnost kompletu byla přibližně 180 tun.
Věž Mougin 155 mm
Pohyb byl původně zajišťován ručně pomocí navijáku. Existovala možnost pracovat se dvěma rychlostmi otáčení: pomalé - jedna otáčky za tři minuty a rychlé - jedna otáčka za jednu minutu. Mechanizmus věže byl poháněn 18 muži, kteří se střídají ve 3 týmech po 6 mužích u navijáku. Tento systém byla však záhy nahrazen parním strojem Hermann et. LaChapelle o výkonu 4 HP a hydraulickým mechanizmem pracujícím s válci naplněnými vodou smíšenou s glycerinem. Tento parní stroj měl kotle na uhlí v nižším patře fortu. Odpalovaní se dělo elektricky.
Věž Mougin 155 mm modernizovaná
[align=justify]Vysoké náklady na výrobu jedné věže, a to 205.000 zlatých Fr, beze zbraní umožňují výrobu jen 25 věží. Tyto věže byly vyráběny společností Chatillon-Commentry v Montluconu.
Věž Mougin 155 mm modernizovaná
Obě věže pevnosti Manonviller se dostaly do bojů a byly zničeny ve dnech 25. a 26. srpna 1914 granáty ráže 305 mm.
Chodba k šachtě věže typu Mougin – St. Chamond
Po testech realizovaných v roce 1901, byly některé z těchto věží modernizovány. Modernizace spočívala v úpravě límce věže. Ale nejdůležitější součástí modernizace, bylo zavedení elektrického pohonu otáčení věží, neboť dým z topenišť parních kotlů měl velice demaskující efekt.
Věž Mougin 155 - mechanizmus
Další snaha o zdokanalení pancéřové dělostřelecké věže vedla k věži Mougin-St Chamond. Věž Mougin -St Chamond byla prvním modelem otočné věže, reagujícím na novou munici po roce 1885. V podstatě se jedná o modifikace věže Mougin model 1876 s některými úpravami. Vrchlík věže se skládá ze tří vrstvených ocelových pancéřů. Velikost této věže je snížena na průměr 4,80 m. Dvě hlavně děl 155L vystupující z věže, jsou vybaveny hydraulickou brzdou.
Děla ráže 155 mm ve věži Mougin
Věž Mougin 155 mm
Náklady na výrobu jedné věže jsou 230 000 zlatých franků. Výhodou této věže je odolnost vůči zablokovaní sutí po bombardování, čehož bylo dosaženo úpravou lože věže a úpravou profilu předpancíře. Tento typ věže byl testován v táboře Chalon v roce 1888. Věž byla instalována na Fortu St Michel v Toulu.
Věž 155 C
[align=justify]Kromě Mougina se ve Francii konstrukci dělových věží věnují další odborníci, cílem této statě není popsat všechna navrhovaná řešení. V dalším období se pozornost techniků soustředí především na věže výsuvné, poslední a zřejmě nejdokonalejší věží bez výsuvného mechanizmu je „ La tourelles tournantes et la tourelle 155 C“. Tato pancéřová kopule byla velmi odolná díky svému čočkovitému tvaru. Měla průměr 3.80 m a tloušťka jejího pancéře byla 30 cm. Pod tímto pancéřem se ukrývala dvojíce houfnic ráže 155 mm s dostřelem 6800m. Tyto věže obsahovaly děla určená pouze pro nepřímou palbu, to umožňovalo zesilovat obranu věže jejím umístěním do trychtýřové prohlubně, jak je zřéjmé z obrázku. Věže tohoto systému byly využívány i v době druhé světové války.
Věž 155 C
Výsuvné věže
Výsuvná věž Bussiére
První výsuvnou věží ve francouzkém opevnění je věž „BUISSIERE Eclipse“, kterou navrhl francouzský podplukovník BUSSIERE v roce 1888. Těchto věží bylo postaveno pět, v arsenálu v Lille ve spolupráci se společností Chatillon et Commentry.
Výsuvná věž systému Buissiere
[align=justify]Její výzbroj se skládá ze dvou děl 155mm model 1877 s dlouhou hlavní. Tato věž má průměr 4,35 m a výšku 1.20 m. Strop pancéřové kopule je 25 cm silný a stěny mají 45 cm.
[align=justify]Tato věž se vysouvá pomocí hydraulického mechanizmu plněného směsí vody a glycerinu. Hmotnost protizávaží je 80 tun. Mechanizmus je poháněn parním strojem o výkonu 8 HP. Tento systém umožňuje v roce 1888 pohybovat bojovým kompletem o hmotnosti 184 tun. Kompletní manévr věže (vysunutí do palebné pozice, výstřel a zásun) trvá pouhých 14 sekund. Tento prototyp je testován na střelnici táboře v Chalons v roce 1888, je srovnáván s rotující věží St Chamond. Výsledky zkoušek ukazují, že věže jsou více odolné a mohou snadněji odolávat během bombardování.
[align=justify]Věžička BUISSIERE se nebude seriově vyrábět, protože je považována za příliš složitou. Navíc velení začne požadovat, aby nová věž uskutečnila celou bojovou operaci (vysunutí do palebné pozice, výstřel a zásun) za šest sekund. Pokusná věž byla instalována na Fortu Souville u Verdunu v roce 1890 -1891. Náklady na instalaci a výrobu se odhadují na jeden milion zlatých Franků.V době vyhlášení války (1914), má však tato věž velké problémy s provozem a bude zprovozněna v až říjnu 1915, po dlouhých měsících oprav.V bitvě u Verdunu od 24. února do 16.března 1916 je tato baterie v Souville opakovaně bombardována, tato věž byla z boje vyřazena nešťasnou náhodou, když v její hlavni exploduje nekvalitní munice. To způsobilo vážné škody, které zabrání jejímu fungování.Během následující bitvy, věž nelze opravit a proto bude přestavěna na pozorování. V roce 1917, je věž opravena, vadná zbraň je odstraněna, a její provoz je modernizován tím, že se nahradí parní stroj elektromotorem 12CV jemuž je energie dodáváná malou elektrárnou.
Věž Galopin 155L 1890
Věž Galopin 155L zkonstruoval plukovník Alfred Galopin v roce 1889, v návaznosti na výsledky experimentů v Chalon na věži BUISSIERE. Tato věž se pyšní dvojící děl 155 L systému de Bange. Průměr věže je 5,5 m a ve vysunuté pozici 40 centimetrů vysoká. Hmotnost věže je 200 tun včetně 150 tun vážící pohyblivé části.
Věž Galopin 155L 1890
Kompletní manévr věže (vysunutí do palebné pozice, výstřel a zásun) trvá 4,5 sekund. Tento rychlý pohyb se provádí pomocí systému proti závaží, který umožňuje pohyb věže.
Věž Galopin 155L 1890
[align=justify]Náměr zbraně je od 2° do 22° a může být nastaven ručně prostřednictvím kliky. Tento náměr umožňuje maximální dostřel 7.500 m. Palba je řízena elektricky. Vystřel je tlumen systémem hydraulických válců. To umožňuje věži, aby byla schopna střelby rychlostí dva výstřely za minutu. Provozní posádku věže tvoří 17 mužů.
Věž Galopin 155L 1890
Věž je umístěna ve speciální betonové šachty, jež se skládá ze tří pater.
• První je spodní patro, kde je motor a naviják pro zvedání protizávaží, obsluhu zde tvoří šest mužů.
° Střední patro je vybaveno dvěma dvěma koly pro ruční otáčení věže. V tomto patře je také instalován podávací mechanizmus na dodávku střeliva do věže.
• Ve třetím patře je pohotovostní pokoj pro obsluhu posádky věže, této mistnosti je umístěn řídící mechanizmus věže.
Věž Galopin 155L 1890
K dispozici bylo pět věží postavených firmou Schneider. Všechny jsou umístěny v Lotrinsku.
Věž Galopin 155L 1890
Věž Galopin 155L 1890
Věž Galopin 155R 07
Dalším rozvynutím věží systému Galopin, byla věž Galopin 155R 07. Konstrukce této věže se oběvuje v roce 1903. Tato konstrukce si klade za cíl především snížit výrobní náklady a zároveň zvýšit rychlost střelby. Oběvují se dva projekty na věž v provední jedno a dvoudělovém. V roce 1907 je rozhodnuto o výrobě jednodělové věže. Výzbroj této věže tvoří kanón 155R se zkrácenou hlavní. Přesto je dělo schopno střílet na vzdálenost 7.200 m. Rychlost střelby se nepodařilo zvýšit.
Cena věže je však nižší a to 537.500 Franků. Tyto věže kryje pancéř 30 cm silný.
Věž Galopin 155R 07
Věž je umístěna ve speciální železobetonové šachty, jež se skládá ze tří pater.
• První je spodní patro, kde je motor a naviják pro zvedání protizávaží, obsluhu zde tvoří čtyři muži. Je zde také muniční sklad s kapacitou až 3000 nábojů.
° Střední patro je vybaveno dvěma dvěma koly pro ruční otáčení věže. V tomto patře je také instalován podávací mechanizmus na dodávku střeliva do věže. Pohotovostní výklenky umožňují uložení až 50 střel.
• Ve třetím patře je pohotovostní pokoj pro obsluhu posádky věže, v této místnosti je umístěn řídící mechanizmus věže.
[align=justify]Tato věž byla vyrobena v 13 exemplářích, z nich však pouze 12 bylo umístěno v pevnostech a jeden sloužil jako testovací. V roce 1914 bylo obědnáno dalších 22 kusů, ale válečné události neumožňovaly tuto obědnávku již realizovat.
Výsuvná věž Bussiére 57
[align=justify]Jedná se o první francouzkou pancéřovou věž určenou pro umístění lehkých zbraní blízké obrany. Dosavadní projekty se věnovaly pancéřových umístění těžkých děl ráže 138 mm a 155 mm. Věž Bussiére 57 je odpovědí na německé Grüsonwerk 5,7 cm. Věž 1893 Bussiére 57 byla navržena podplukovníkem BUSSIERE a vyrobena společností Chatillon et Commentry v Lille.
Výsuvná věž Bussiére 57
Věž je umístěna ve speciální betonové šachtě. Její provoz byl velmi jednoduchý. Tělo věže vykonávalo svislý pohyb spolu s protizávažím.
Tato věž byla vyrobena pouze ve čtyřech kusech, protože využívala jinak ve francouzké armádě nepoužívanou munici. V roce 1909 byly věže tohoto instalované typu v pevnosti Toul, upraveny pro instalaci zbraní standardní francouzké ráže 75 mm. zbraní.
Výsuvná věž „La Tourelle 75R05“
[align=justify]Věž určená pro instalaci rychlopalného děla na bázi Modelé 1897, byla navržena v roce 1901. Tento typ byl přijat do výzbroje roku 1905. Jeho úloha je blízká obrana fortů a obrana intervalů vůči pěchotě. Tato věž byla vyzbrojena dvěma děly ráže 75 mm, které jsou zkráceny o 60 cm. Jejich dostřel byl 4900 m a rychlost střelby byla 11 ran za minutu.
Výsuvná věž „La Tourelle 75R05“
[align=justify]Provoz této věže je podobný věži Bussiére 57, s jednou stranou je věž připojena k pivotu a váží 42 tun, na druhé straně je protizávaží na dlouhém rameni. Toto řešení umožní pohybovat věží dvěma mužům.
Výsuvná věž „La Tourelle 75R05“
[align=justify]Jeden kus této věže stojí „pouhých“ 31.000 zlatých Franků. Věž byla vyrobena v 77 kopiích, ale jen 55 bylo nainstalovány před první světovou válkou. Další věže byly upraveny a instalovány v Maginotově linie. Posádka se skládá z 15 mužů, kteří jsou rozloženi do tří pater.
Spodní patro je vybaveno ručním ventilátorem k odtsrnění spalin od střelby. To je místo, kde provádíme úkony pro stoupání nebo klesání věže.
Prostřední patro je velitelské stanoviště, kam směřují požadavky na střelbu. Na tomto podlaží, jsou dlouhé skříně sloužící k ukládání 725 nábojů.
Dělostřelecká komora je vyzbrojena dvěma 75 mm kanóny, které jsou chráněny pancéřem 30 cm silným.
Výsuvná věž „La Tourelle 75R05“
[align=justify]Tato věž se bude chovat tak dobře při odstřelování v průběhu první světové války, že její provozní princip bude použit na všechny věže v Maginotově linii.
Výsuvná věž pro kulomety Hotchkiss 8mm.
[align=justify]Další věží určenou pro bezprostřední obranu fortu a jeho okolí byla kulometná věž. Možností instalovat kulomet do výsuvné věže se zabíval již podplukovník Bussiére v roce 1897. Projekt je dokončen a předložen generálnímu štábu v roce 1899.
Kulometná věž
[align=justify]Tyto věže byly vyrobeny v 101 kusech. 89 z nich bude vyrobeno a nainstalováno před válkou. Tyto věže jsou vyzbrojené dvěma kulomety Hotchkiss 8mm Model 1900, které nestřílejí současně , aby se zabránilo přehřátí zbraní. Obrněná věž v zasunutém stavu, umožňuje odolat jednotlivým zásahům 155-mm granáty, její čočkovitý strop je vyroben z pancéře o tloušťce 12 cm. Ale když vyjede tato věž ven, je schopna odolat pouze kulkám a střepinám, protože její stěny obvodové kryje pouze 2 cm tlustý plech z chromové oceli.
Kulometná věž -interiér
[align=justify]Věž váží 25 tun. Její poměrně jednoduchý mechanismus umožňuje zasunutí věže v několika sekundách, přičemž k obsluze stačí jeden člověk. Tento pohybuje s protizávažím o hmotnosti 3,2 tun. Šachta věže se skládá ze dvou podlaží.
Kulometná věž-interiér
[align=justify]Vedle věží nesoucích zbraně, byly konstruovány i věže světlometné určené k osvětlení bojiště. Tyto věže nesly světlomet o stejném průměru jako byl jejich vlastní vnitřní průměr, tj 2m. Tyto světlomety sloužily k osvětlení okolí fortů na vzdálenost asi 3000 m. Odolnost těchto věží byla na stejné úrovni jako odolnost věží kulometných. Bylo vyrobeno pouze pět kusů.
Použitá literatura:
http://www.fortiffsere.fr/
http://www.fortification.ru
http://fr.wikipedia.org/
Anotace:
[align=justify]Většina literatury věnující se problematice opevňování, se v současné době věnují pevnostním stavbám období druhé světové války. Tedy především pevnostem Maginotovy linie, opevněním československým nebo německému Atlantickému valu. Ze starších pevnostních systémů se v literatuře setkáváme s dobře zdokumentovanými pevnostmi bastionovými, na našem území reprezentovanými zastupci školy v Mezziéres, Josefovem a Terezínem. Pevnostní stavby projektované a budované na Evropském kontinentu v období mezi Prusko-Francouzkou a Velkou Válkou jsou naopak až na posledním místě zájmu vojenských historiků i laických zájemců, ač tyto stavby a jejich vniřní vybavení se často vyznačují velkou nápaditostí a fortifikační technika v tomto období zaznamenala zcela nebývalý pokrok, ano můžeme řící, že v letech 1871 až 1914/1918 se opevňovací technika změnila více než kdykoliv předtím i potom. Tento článek je pojat jako doplněk k článkům věnonovaným zbrním linie Maginotovy. Tento článek je věnován „moderním“ zbraním francouzkých fortových pevností využívajících uložení v pancéřových kasametách a pancéřových věžích.
Francouzký fort systému Seres de RivereÚvod aneb trocha historie
[align=justify]Po porážce ve válce 1870-1871 se Francie ocitá v nezávidění hodné sytuaci izolovaná a bez spojenců vytavná možnému útoku sjednoceného Německa. Po ztrátě Alsaska a Lotrinska se zdá Paříž na dosah, každé armádě postupující od Rýna. Řešením tohoto problému má být rozsáhlá výstavba opevnění. Staré bastionové pevnosti zbudované Vaubanem bránící hranice Francie od dob vlády Ludvíka XIV se po zkušenostech z právě skončené války jevý zcela bezcené. Ve světě hlavně v Prusku a Rusku se již delší čas pevnostní stavby budované na tzv. Polygonálním principu doplňují předsunutými forty a právě válka Prusko -Francouzká a stejně jako válka Rusko-Turecká dokázaly, že u nových pevností bude ležet těžiště obrany právě v těchto předsunutých objektech. Krátece po odchodu okupačních pruských vojsk se dává ve Francii do práce tzv. Výbor pro obranu „Defense Committee“ pod vedením generála Raymonda Adolphe Séré de Rivières (1815-1895). Tento výbor činný v letech 1872 až 1888, předloží francouzké vládě návrh na kompletní obraný systém tvořený městkými fortovými pevnostmi, samostatnými fortovými uzávěry (především v horském terénu savojských Alp) a linií fortů nutících nepřítele rozvinout své síly na širší frontě (především u hranic s Německou říší mezi Verdounem a Toulem a mezi Epinaem a Belfortem), viz mapa.
Obrana Francie dle systému Seres de Riviere
[align=justify]Tyto nově budované pevnosti lze z konstrukčního hlediska rozdělit na tři zákládní typy. Forty budované v letech 1874-1885, jsou stavěny z cihel a tesaného kamene. Dělostřelecká výzbroj těchto fortů je většinou umístěna na dělostřeleckých valech a pouze rychlopalné zbraně jako mitrailleusy jsou uloženy v kasematech kaponiery pro obranu příkopu. Děla větších rážích se umisťují v odolných kasematech jen zřídka. Tyto forty dosahují často značných rozměrů. Na týlové straně těchto fortů jsu zbudovány zodolněné kasárny. Valy těchto pevností jsou od okolí odděleny příkopy šířky 6 až 12 metrů. Pevnosti systému Séré de Rivières mají většinou suchý příkop naopak od pevností systému Brialmont, jež pokud to přírodní podmínky umožňují využívá často vodních příkopů. Šijová kasárna jsou spojena s okolím padacím mostem, krytým z boku palbou kaponiéry. V roce 1885 nastává tzv. krize trhavého granátu, což je způsobeno příchodem nových výbušnin na bázi kyseliny pikrové. Ta si vynucuje stavbu odolnějších objektů budovaných užitím betonu a železobetonu. Nově budované forty jsou z ekonomických důvodů menší než forty předchozí generace. V těchto fortech jsou mnohem větší měrou dělové zbraně a jejich obsluhy kryty pancéřovými prvky. Jedná se především o pancéřové střílny a pancéřové kasamety a velké pancéřové věže a zvony. Pancéřové věže i zvony ukrývají ve svém nitru děla i rychlopalné zbraně a tím výrazně vzrůstá životnost těchto zbraní i jejich posádek v boji.
Kasameta Mougin 140 mm
Pancéřové kasamety Mougin.
[align=justify]První pancéřové prvky použité ve francouzkých pevnostech byly navrženy komandantem Mouginem roku 1874. V roce 1875 získává Mougin povolení minesterstva obrany k výrobě čtyř experimentálních pancéřových kasemat. Tyto kasematy budou umístěny na severovýchodní frontě, dvě ve fortech na obrané linii Haute Moselle (fort d’Arches), jedna v fort du Parmont a jedna ve fortu de Château Lambert[/align]
Kasameta Mougin 140 mm
Všechny tyto pancéřové kasematy jsou umístěny v horských oblastech a použity ke kontrole údolních silnic. Při jejich konstrukci se předpokládá, že útočící armáda bude vyzbrojena obléhacími kanóny ráže 120 a 150 mm a houfnicemi a moždíři ráže 220 mm.
Kasameta Mougin 140 mm
[align=justify]Samotná pancéřová kasemata je zbudována z kameného zdiva spojeného maltou, do ní je vložena pancéřová čelní deska a pancéřová stropnice. Pancéřové prvky jsou zality betonem. Pancéřová deska (3) ve výklenku je z válcovaného železa o hmotnosti 7 tun. Její rozměry jsou 4 m na šiřku a 1.60 m na výšku, tloušťka je 15 cm. Otvor střílny mározměry 88x52 cm. Příruby (4) z válcovaného železa mají hmotnost 1,5 tuny, tato příruba je 4 m široká, 32 cm vysoká a její tloušťka je 15 cm. Je uložena na čele výklenku o pomocí čtyř mohutných čepů o průměru 10cm. Disk závěrky (5) je tvořen z několika vrstev ocelových desek o celkové hmotnosti 4 tuny, má v průměru 1,86 m tloušťku 20 cm. Má dva diametrálně odlišné otvory, které se točí kolem osy o průměru 20 cm v průměru, se dvěma čepy o průměru 15 cm na každém konci. Uzavření a otevření střílny se provádí ručně, pomocí navijáku umístěného v přízemí kasematy.
Kasameta Mougin 140 mm -stav uzavřená
Kryt stropu, resp. střechu kasematy tvoří deska z válcovaného železného plátu o hmotnosti 3 tun, . Rozměry této desky jsou určeny, dle výšky zemního násypu nad kasematou. Chrání střechu kasematy tam, kde není dostatečná tloušťka zemního nakrytí.
Kasameta Mougin 140 mm -stav v roce 1940
Výzbroj se skládá ze děla ráže 138 mm systému Reffye (1), které je instalováno na vozíku (2), který umožňuje střelbu v rozmezí úhlu 60 ° a 20 ° a náměr děla je od – 5 do 15 °. Za těchto podmínek je maximální dostřel děla 5800 m.
Kasameta Mougin 140 mm -stav maximální náměr
[align=justify]V roce 1908, byly zbraně ráže 138 mm nahrazeny 120 mm děly s větším dostřelem. Do dnešních dnů se dochoval objekt kasematy v pevnosti Château de Lambert.
Kasameta Mougin 140 mm s kanónem 120 mm.
Kasameta Mougin 140 mm
[align=justify]V roce 1875 navrhuje Mougin, pevnostní kasematu pro lodní dělo ráže 194 mm, ale ministerstvo obrany navrhuje projekt přepracovat pro využití děl ráže 155 mm používaných i polní armádou.
Jak již bylo řečeno ministerstvo obrany chápalo kasematu se 138 mm dělem jako exparimentální. Nová pevnostní a obléhací děla, stejně tak jako nejtěžší děla polní armády měla ráži 155mm. Odtud plynul i požadavek na rekonstrukci pancéřové kasematy pro instalaci pevnostního děla ráže 155mm. Nová kasemata se zavádí do výzbroje mnoha pevností pod názvem „ La casemate Mougin pour un canon de 155 L contre le canon siege“. Z názvu je zřejmé, že hlavním cílem těchto děl s dlouhou hlavní byla protibaterijní činnost.
Kanón 155 mm
[align=justify]Její výzbroj se skládala z děla ráže 155mm s dlouhou hlavní (2) model 1877, které je umístěno na rámové lafetě (1) model 1881 s hydralickou brzdou. Lafeta je uložena na oběžných kolejích a její předek je ukotven načepu zabetonovaném do podlahy kasematy. To mu umožňuje pohyb vodorovně v úhlu 60 °. Náměr děla je od -5 ° až 20 °. Maximální dostřel je 7,100 m. Střecha kasematy (10) je kryta pancéřovými deskami dosahujícími hmotnosti až 40 tun, její rozměry se stanovují individuálně dle lokálních podmínek. Samotné čelo kasematy tvoří deska o hmotnosti 22.5 tuny a tloušťce 60cm. V této desce se nachází otvor střílny o rozměrech 40x35cm. Obruba resp. lem kasematy (9) která kryje uzávěr kasemary, je z litiny o hmotnosti 10 tun. Posuvný uzávěr střílny (3), je vyroben z litiny. Tento uzávěr je namontován na sloupec, a je vyvážen závažím (4) o hmotnosti 7 tun. Zavírání probíhá ručně, prostřednictvím nekonečného řetězu, který je poháněn dvěma navijáky umístěnými ve výklencích po obou stranách kasematy.
Kasameta Mougin 155 mm
[align=justify]Tento typ kasematy byl vyroben v deseti kusech, zbrojovkou St Chamond. Jeho cena byla 80 000 zlatých Franků bez zbraní a střeliva. Existovaly projekty pro instalaci v dalších pevnostech, ale tento typ kasematy, měl závažné nedostatky, jako jsou nízký úhel náměru a špatný odvod spalin. Žádná z těchto kasemat se nikdy nedostala do boje.
Kasameta Mougin 155 mm
Kasameta Mougin 155 mm -interiér
Střílna kasematy Mougin 155 mm
Pancéřové věže Mougin
Věž Mougin 155 mm
[align=justify]První pancéřová pevnosní věž byla postavena Němcem Schumannem a na jeho úspěchy navazují Coles a Ericsson. Všichni tito konstruktéři pevnostních prvků řešily tytéž problémy s nízkým náměrem a malým odměrem kasematních děl. Brzo po konstrukci první pancéřové kasematy se Mougin pokouší i o konstrukci pancéřové věže. Věž Mougin model 1876 je první francouzskou pancéřovou věží určenou pro pevnostní stavby. Při její konstrukci se vycházelo s poznatků s konstrukcí pancéřové kasematy a požadovanou výzbrojí byl kanón 155L, ráže 155 mm s dlouhou hlavní.
Věž Mougin 155 mm
Věž se skládá z několika částí:
Viditelná část věže je tvořena kopulí z tvrdé litiny mísovitého tvaru o průměru 6 metrů a 1,50 m vysoká. Tehdejší technologie neumožnovala vyrobit věž z jednoho kusu materiálu. Věž se skládá se ze čtyř obvodových částí, o hmotnosti 21 tun a tloušťcě 60 cm a stropní desky o hmotnosti 11 tun a tloušťce 20 cm. Pod touto vrchní konstrukcí byla válcová komora, v níž stály lafety děl. Tato komora byla již celá uložena pod betonem a tudíž nebyla nijak silně pancéřovaná, i tak její hmotnost byla 40 tun. Tato dolní část věže byla uložena na pohyblivém čepu a pohyb po obvodu byl zjištěn 16 kladkami na kolejnici. Samotná věž byla uložena ve stropě dělostřeleckého fortu. Věž byla vložena do límce složeného ze čtyř segmentů o hmotnosti 21 tun. Části límce byly vložené do zdiva a zalité betonem. Pod věží se nacházela místnost je vybavena výtahem pro snadnou přepravu nábojů mezi patry. Tato komora váží 40 tun a je 2 m vysoká.
Věž Mougin 155 mm
[align=justify]Výzbroj věže se skládá ze dvou zbraní de Bange 155mm model 1877, které jsou namontovány na dvou lafetách St. Chamond, model 1881, s hydraulickou brzdou. To umožňuje nastavení náměru od -5 ° až + 20 ° , maximální dostřel děl byl 7500 m. Každé dělo s podvozkem má hmotnost 11,7 tuny. Celková hmotnost kompletu byla přibližně 180 tun.
Věž Mougin 155 mm
Pohyb byl původně zajišťován ručně pomocí navijáku. Existovala možnost pracovat se dvěma rychlostmi otáčení: pomalé - jedna otáčky za tři minuty a rychlé - jedna otáčka za jednu minutu. Mechanizmus věže byl poháněn 18 muži, kteří se střídají ve 3 týmech po 6 mužích u navijáku. Tento systém byla však záhy nahrazen parním strojem Hermann et. LaChapelle o výkonu 4 HP a hydraulickým mechanizmem pracujícím s válci naplněnými vodou smíšenou s glycerinem. Tento parní stroj měl kotle na uhlí v nižším patře fortu. Odpalovaní se dělo elektricky.
Věž Mougin 155 mm modernizovaná
[align=justify]Vysoké náklady na výrobu jedné věže, a to 205.000 zlatých Fr, beze zbraní umožňují výrobu jen 25 věží. Tyto věže byly vyráběny společností Chatillon-Commentry v Montluconu.
Věž Mougin 155 mm modernizovaná
Obě věže pevnosti Manonviller se dostaly do bojů a byly zničeny ve dnech 25. a 26. srpna 1914 granáty ráže 305 mm.
Chodba k šachtě věže typu Mougin – St. ChamondPo testech realizovaných v roce 1901, byly některé z těchto věží modernizovány. Modernizace spočívala v úpravě límce věže. Ale nejdůležitější součástí modernizace, bylo zavedení elektrického pohonu otáčení věží, neboť dým z topenišť parních kotlů měl velice demaskující efekt.
Věž Mougin 155 - mechanizmus
Další snaha o zdokanalení pancéřové dělostřelecké věže vedla k věži Mougin-St Chamond. Věž Mougin -St Chamond byla prvním modelem otočné věže, reagujícím na novou munici po roce 1885. V podstatě se jedná o modifikace věže Mougin model 1876 s některými úpravami. Vrchlík věže se skládá ze tří vrstvených ocelových pancéřů. Velikost této věže je snížena na průměr 4,80 m. Dvě hlavně děl 155L vystupující z věže, jsou vybaveny hydraulickou brzdou.
Děla ráže 155 mm ve věži Mougin
Věž Mougin 155 mm
Náklady na výrobu jedné věže jsou 230 000 zlatých franků. Výhodou této věže je odolnost vůči zablokovaní sutí po bombardování, čehož bylo dosaženo úpravou lože věže a úpravou profilu předpancíře. Tento typ věže byl testován v táboře Chalon v roce 1888. Věž byla instalována na Fortu St Michel v Toulu.
Věž 155 C
[align=justify]Kromě Mougina se ve Francii konstrukci dělových věží věnují další odborníci, cílem této statě není popsat všechna navrhovaná řešení. V dalším období se pozornost techniků soustředí především na věže výsuvné, poslední a zřejmě nejdokonalejší věží bez výsuvného mechanizmu je „ La tourelles tournantes et la tourelle 155 C“. Tato pancéřová kopule byla velmi odolná díky svému čočkovitému tvaru. Měla průměr 3.80 m a tloušťka jejího pancéře byla 30 cm. Pod tímto pancéřem se ukrývala dvojíce houfnic ráže 155 mm s dostřelem 6800m. Tyto věže obsahovaly děla určená pouze pro nepřímou palbu, to umožňovalo zesilovat obranu věže jejím umístěním do trychtýřové prohlubně, jak je zřéjmé z obrázku. Věže tohoto systému byly využívány i v době druhé světové války.
Věž 155 C
Výsuvné věže
Výsuvná věž Bussiére
První výsuvnou věží ve francouzkém opevnění je věž „BUISSIERE Eclipse“, kterou navrhl francouzský podplukovník BUSSIERE v roce 1888. Těchto věží bylo postaveno pět, v arsenálu v Lille ve spolupráci se společností Chatillon et Commentry.
Výsuvná věž systému Buissiere
[align=justify]Její výzbroj se skládá ze dvou děl 155mm model 1877 s dlouhou hlavní. Tato věž má průměr 4,35 m a výšku 1.20 m. Strop pancéřové kopule je 25 cm silný a stěny mají 45 cm.
[align=justify]Tato věž se vysouvá pomocí hydraulického mechanizmu plněného směsí vody a glycerinu. Hmotnost protizávaží je 80 tun. Mechanizmus je poháněn parním strojem o výkonu 8 HP. Tento systém umožňuje v roce 1888 pohybovat bojovým kompletem o hmotnosti 184 tun. Kompletní manévr věže (vysunutí do palebné pozice, výstřel a zásun) trvá pouhých 14 sekund. Tento prototyp je testován na střelnici táboře v Chalons v roce 1888, je srovnáván s rotující věží St Chamond. Výsledky zkoušek ukazují, že věže jsou více odolné a mohou snadněji odolávat během bombardování.
[align=justify]Věžička BUISSIERE se nebude seriově vyrábět, protože je považována za příliš složitou. Navíc velení začne požadovat, aby nová věž uskutečnila celou bojovou operaci (vysunutí do palebné pozice, výstřel a zásun) za šest sekund. Pokusná věž byla instalována na Fortu Souville u Verdunu v roce 1890 -1891. Náklady na instalaci a výrobu se odhadují na jeden milion zlatých Franků.V době vyhlášení války (1914), má však tato věž velké problémy s provozem a bude zprovozněna v až říjnu 1915, po dlouhých měsících oprav.V bitvě u Verdunu od 24. února do 16.března 1916 je tato baterie v Souville opakovaně bombardována, tato věž byla z boje vyřazena nešťasnou náhodou, když v její hlavni exploduje nekvalitní munice. To způsobilo vážné škody, které zabrání jejímu fungování.Během následující bitvy, věž nelze opravit a proto bude přestavěna na pozorování. V roce 1917, je věž opravena, vadná zbraň je odstraněna, a její provoz je modernizován tím, že se nahradí parní stroj elektromotorem 12CV jemuž je energie dodáváná malou elektrárnou.
Věž Galopin 155L 1890
Věž Galopin 155L zkonstruoval plukovník Alfred Galopin v roce 1889, v návaznosti na výsledky experimentů v Chalon na věži BUISSIERE. Tato věž se pyšní dvojící děl 155 L systému de Bange. Průměr věže je 5,5 m a ve vysunuté pozici 40 centimetrů vysoká. Hmotnost věže je 200 tun včetně 150 tun vážící pohyblivé části.
Věž Galopin 155L 1890
Kompletní manévr věže (vysunutí do palebné pozice, výstřel a zásun) trvá 4,5 sekund. Tento rychlý pohyb se provádí pomocí systému proti závaží, který umožňuje pohyb věže.
Věž Galopin 155L 1890
[align=justify]Náměr zbraně je od 2° do 22° a může být nastaven ručně prostřednictvím kliky. Tento náměr umožňuje maximální dostřel 7.500 m. Palba je řízena elektricky. Vystřel je tlumen systémem hydraulických válců. To umožňuje věži, aby byla schopna střelby rychlostí dva výstřely za minutu. Provozní posádku věže tvoří 17 mužů.
Věž Galopin 155L 1890
Věž je umístěna ve speciální betonové šachty, jež se skládá ze tří pater.
• První je spodní patro, kde je motor a naviják pro zvedání protizávaží, obsluhu zde tvoří šest mužů.
° Střední patro je vybaveno dvěma dvěma koly pro ruční otáčení věže. V tomto patře je také instalován podávací mechanizmus na dodávku střeliva do věže.
• Ve třetím patře je pohotovostní pokoj pro obsluhu posádky věže, této mistnosti je umístěn řídící mechanizmus věže.
Věž Galopin 155L 1890
K dispozici bylo pět věží postavených firmou Schneider. Všechny jsou umístěny v Lotrinsku.
Věž Galopin 155L 1890
Věž Galopin 155L 1890
Věž Galopin 155R 07
Dalším rozvynutím věží systému Galopin, byla věž Galopin 155R 07. Konstrukce této věže se oběvuje v roce 1903. Tato konstrukce si klade za cíl především snížit výrobní náklady a zároveň zvýšit rychlost střelby. Oběvují se dva projekty na věž v provední jedno a dvoudělovém. V roce 1907 je rozhodnuto o výrobě jednodělové věže. Výzbroj této věže tvoří kanón 155R se zkrácenou hlavní. Přesto je dělo schopno střílet na vzdálenost 7.200 m. Rychlost střelby se nepodařilo zvýšit.
Cena věže je však nižší a to 537.500 Franků. Tyto věže kryje pancéř 30 cm silný.
Věž Galopin 155R 07
Věž je umístěna ve speciální železobetonové šachty, jež se skládá ze tří pater.
• První je spodní patro, kde je motor a naviják pro zvedání protizávaží, obsluhu zde tvoří čtyři muži. Je zde také muniční sklad s kapacitou až 3000 nábojů.
° Střední patro je vybaveno dvěma dvěma koly pro ruční otáčení věže. V tomto patře je také instalován podávací mechanizmus na dodávku střeliva do věže. Pohotovostní výklenky umožňují uložení až 50 střel.
• Ve třetím patře je pohotovostní pokoj pro obsluhu posádky věže, v této místnosti je umístěn řídící mechanizmus věže.
[align=justify]Tato věž byla vyrobena v 13 exemplářích, z nich však pouze 12 bylo umístěno v pevnostech a jeden sloužil jako testovací. V roce 1914 bylo obědnáno dalších 22 kusů, ale válečné události neumožňovaly tuto obědnávku již realizovat.
Výsuvná věž Bussiére 57
[align=justify]Jedná se o první francouzkou pancéřovou věž určenou pro umístění lehkých zbraní blízké obrany. Dosavadní projekty se věnovaly pancéřových umístění těžkých děl ráže 138 mm a 155 mm. Věž Bussiére 57 je odpovědí na německé Grüsonwerk 5,7 cm. Věž 1893 Bussiére 57 byla navržena podplukovníkem BUSSIERE a vyrobena společností Chatillon et Commentry v Lille.
Výsuvná věž Bussiére 57
Věž je umístěna ve speciální betonové šachtě. Její provoz byl velmi jednoduchý. Tělo věže vykonávalo svislý pohyb spolu s protizávažím.
Tato věž byla vyrobena pouze ve čtyřech kusech, protože využívala jinak ve francouzké armádě nepoužívanou munici. V roce 1909 byly věže tohoto instalované typu v pevnosti Toul, upraveny pro instalaci zbraní standardní francouzké ráže 75 mm. zbraní.
Výsuvná věž „La Tourelle 75R05“
[align=justify]Věž určená pro instalaci rychlopalného děla na bázi Modelé 1897, byla navržena v roce 1901. Tento typ byl přijat do výzbroje roku 1905. Jeho úloha je blízká obrana fortů a obrana intervalů vůči pěchotě. Tato věž byla vyzbrojena dvěma děly ráže 75 mm, které jsou zkráceny o 60 cm. Jejich dostřel byl 4900 m a rychlost střelby byla 11 ran za minutu.
Výsuvná věž „La Tourelle 75R05“
[align=justify]Provoz této věže je podobný věži Bussiére 57, s jednou stranou je věž připojena k pivotu a váží 42 tun, na druhé straně je protizávaží na dlouhém rameni. Toto řešení umožní pohybovat věží dvěma mužům.
Výsuvná věž „La Tourelle 75R05“
[align=justify]Jeden kus této věže stojí „pouhých“ 31.000 zlatých Franků. Věž byla vyrobena v 77 kopiích, ale jen 55 bylo nainstalovány před první světovou válkou. Další věže byly upraveny a instalovány v Maginotově linie. Posádka se skládá z 15 mužů, kteří jsou rozloženi do tří pater.
Spodní patro je vybaveno ručním ventilátorem k odtsrnění spalin od střelby. To je místo, kde provádíme úkony pro stoupání nebo klesání věže.
Prostřední patro je velitelské stanoviště, kam směřují požadavky na střelbu. Na tomto podlaží, jsou dlouhé skříně sloužící k ukládání 725 nábojů.
Dělostřelecká komora je vyzbrojena dvěma 75 mm kanóny, které jsou chráněny pancéřem 30 cm silným.
Výsuvná věž „La Tourelle 75R05“
[align=justify]Tato věž se bude chovat tak dobře při odstřelování v průběhu první světové války, že její provozní princip bude použit na všechny věže v Maginotově linii.
Výsuvná věž pro kulomety Hotchkiss 8mm.
[align=justify]Další věží určenou pro bezprostřední obranu fortu a jeho okolí byla kulometná věž. Možností instalovat kulomet do výsuvné věže se zabíval již podplukovník Bussiére v roce 1897. Projekt je dokončen a předložen generálnímu štábu v roce 1899.
Kulometná věž
[align=justify]Tyto věže byly vyrobeny v 101 kusech. 89 z nich bude vyrobeno a nainstalováno před válkou. Tyto věže jsou vyzbrojené dvěma kulomety Hotchkiss 8mm Model 1900, které nestřílejí současně , aby se zabránilo přehřátí zbraní. Obrněná věž v zasunutém stavu, umožňuje odolat jednotlivým zásahům 155-mm granáty, její čočkovitý strop je vyroben z pancéře o tloušťce 12 cm. Ale když vyjede tato věž ven, je schopna odolat pouze kulkám a střepinám, protože její stěny obvodové kryje pouze 2 cm tlustý plech z chromové oceli.
Kulometná věž -interiér
[align=justify]Věž váží 25 tun. Její poměrně jednoduchý mechanismus umožňuje zasunutí věže v několika sekundách, přičemž k obsluze stačí jeden člověk. Tento pohybuje s protizávažím o hmotnosti 3,2 tun. Šachta věže se skládá ze dvou podlaží.
Kulometná věž-interiér
[align=justify]Vedle věží nesoucích zbraně, byly konstruovány i věže světlometné určené k osvětlení bojiště. Tyto věže nesly světlomet o stejném průměru jako byl jejich vlastní vnitřní průměr, tj 2m. Tyto světlomety sloužily k osvětlení okolí fortů na vzdálenost asi 3000 m. Odolnost těchto věží byla na stejné úrovni jako odolnost věží kulometných. Bylo vyrobeno pouze pět kusů.
Použitá literatura:
http://www.fortiffsere.fr/
http://www.fortification.ru
http://fr.wikipedia.org/
