SIM XIV

Moderátor: Hans S.

Odpovědět
major.plk
rotný
rotný
Příspěvky: 90
Registrován: 22/9/2009, 10:07
Bydliště: liptákov

SIM XIV

Příspěvek od major.plk »

Jugoslávský pobřežní hlídkový letoun SIM XIV

Obrázek
Rogožarski SIM-XIV-H -první prototyp s kulometnou věží

Jugoslávie disponující značně dlouhým a členitým popřežím plným ostrovů a ostrůvků potřeboval prostředek pro snadnou kontrolu svých pobřežních vod. Vzhledem k tomu. Že výstavba velkého počtu strážních lodí by asi nebyla to „ pravé ořechové“ padlo rozhodnutí používat v relativně velkém počtu k ostraze pobřežních vod letadel. Navíc zde existoval precedens v podobě starého letectva c.k maríny, jejímž dědicem bylo nově vzniklé jihoslovanské námořnictvo. Už ve dvacátých letech se oběvují zdařilé konstrukce jako byla známá „šimika“ ŠM, více zde. Pokročilejší bojová verze těchto strojů byla označována IO, jako „izvadač oblaski“ a sloužila od roku 1927 v hydroeskadrilách. V polovině třicátých let bylo již jasné že tyto stroje již koncepčně zastaraly a hlavně, že jsou po letech služby již značně olétané. Za těchto okolností se začalo ministerstvo obrany a Velitelství Námořního letectva poohlížet po nějaké vhodné náhradě. Roku 1935 byla ustanovena komise jejímiž členy se kromě specialistů z ministerstva stávají i velitelé jednotlivých hydroeskadril. Tato komise měla za úkol vypracovat požadavky na nový hydroplán pro vybavení námořního letectva. Původně ministerstvo navrhovalo stavbu jednomotorového stroje, letajícího člunu – hornoplošníku, poháněného motorem Ghone -Rhome o výkonu 309kW (420k). Předpokládaná rychlost tohoto stroje byla 200 km/h. Tento motor se v té době výraběl v Jugoslávii v licenci (závody v Rakovnici u Bělehradu), což byl hlavní důvod jeho volby. Výzbroj tohoto hydroplánu se měla skládat ze čtveřice protiponorkových pum. Obranou výzbroj měla reprezentovac dvojíce kulometů.

Obrázek
Rogožarski SIM-XIV-H, první prototyp s kulometnou věží

Obrázek
Rogožarski SIM-XIV-H -výkres prvního a druhého prototypu

Obrázek
Rogožarski SIM-XIV-H vývojová řada

[align=justify]Avšak komise jejímiž členy byly i letci hydroeskadril rozhodla většinou hlasů o stavbě dvoumotorového plovákového letadla – dolnoplošníku. Jako pohon měly být použity již zmiňované motory Ghone -Rhome o výkonu 309kW (420k). Ministerstvo se nakonec rozhodlo přijmout návrh komise a bez výběrové soutěže pověřilo konstrukcí firmu Rogožarski a konstrukční kancelář inženýra Simoviče. Důvodem k tomuto rozhodnutí zřejmě bylo to, že u Ragožrského se již pracovalo na podobně koncipovaném stroji, dvoumotiorovém dolnoplošníku poháněném však slabšími motory o výkonu pouhých 176 kW (240k). Po určitých úpravách byl Rogožarského projekt přijat a komise se nechala přesvědčit o výhodnosti slabšího motoru především na podkladě údpornosti tohoto řešení. Letoun se sice měl vyznačovat nižšími výkony, ale měl mít i výrazně nižší spotřebu paliva. Námořní velitelství snížení výkonů nevadilo také proto, že předpokládalo že mezi vizulním kontaktem a ponořením ponorky uplyne doba příliš krátká na to, aby se ponorka stihla ponořit. Dolet jenž byl komisí požadován byl 800 km což odpovídalo délce (přímé) jugoslávského pobřeží.

Obrázek
Rogožarski SIM-XIV-H na základně v Divulji

Obrázek
Rogožarski SIM-XIV-H na základně v Divulji – detailní pohled

[align=justify]Práce na projektu započali v druhé polovině roku 1936. Montáž prvního prototypu byla ukončena vkoncem Ledna 1938. Prototyp měl celodřevěný trup a jeho výzbroj se skládala z dvojíce kulometů Vickers, přičemž přední kulomet byl umístěn v otočné věži. Rozebraný prototyp byl poté železnicí dopraven na základnu hydroavionů v Divulje, což je klidný záliv mezi Splitem a Trogirem. Zde v Divulje také došlo 8.února 1938 k prvnímu letu stroje. Pilotem byl poručík Andrej Canjko. Následující lety realizoval již jiný pilot, jímž byl „Poručík námořního válečného loďstva I. stupně“ „poručnik bojnoj broda I. klase“ (hodnost odpovídá kapitánu) Eugen Šoštarič.

Obrázek
Rogožarski SIM-XIV-H druhá serie -povšimněte si odlišných vzpěr na ocasu.

[align=justify]Zkušební lety však ukaovaly, že prtotyp nedosáhl požadovaných výkonů. Za jednu z příčin nízké rychlosti( ta byla o 30km/h nižší než bylo požadovaných 200km/h) je otočná věž střelce v přídi stroje, jež výrazně narušovala aerodynamiku stroje. Další výraznou připomínkou byla náročnost údržby dýhového trupu v bojových podmínkách. Komise po zhodnocení letových zkoušek požádala firmu Rogožarski o stavbu nového zodolněného trupu a zároveń bylo rozhodnuto o stavbě modelu pro testy Aerodymanickém institutu ve Varšavě. Nový trup byl postaven z železných trubek a měl upravené tvary, a to především v jeho zadní části. U nového trupu byl přední kulomet uložen v čelním skle přídě a nikoliv v samostatné plně otočné věži. Velmi důležitou změnu také reprezentovala nová pohonná jednotka německý motor Argus. Takto přestavěný prototyp byl zkoušen od srpna roku 1938. Testy takto upraveného stroje ihned ukázaly výrazný nárůst výkonů. Takto upravený stroj dosahoval rychlosti 225km/h. Taktéž dostup vzrostl z původních 2500m na 3500 m, avšak to bylo stále méně než se očekávalo. Teprve po dalších úpravách dostup vzeostl na požadovaných 4000m a zároveň stím mírně vzrostla i rychlost na 230km/h. V této podobě byl letoun konečně přijat k výrobě pod označením Rogožarski SIM XIV -H. SIM je skratkou konstruktérova jména Simovič a H označuje hydroplán. Samotný prototyp byl do námořního leteczva přijat jako IO -151, tedy jako „izvadač oblaski“ číslo 151, neboť starší stroje konstruktéra Mikla působily veválečném namořnictvu pod čísly 101 -150. Vzhledem k tomu že ve vojenském námořnictvu již sloužil malý cvičný hydroplán SIM XII , tak byl námořníky tento stroj přezdíván „Velký SIM“.

Obrázek
Letadlo - školní hydroplán - "malý SIM"

Technický popis stroje

Obrázek
Plovák letadla SIM XIV-H

[align=justify]Rogožarski SIM XIV -H byl dolnoplošník s celodřevěnými křídly a trupem ze svařených z profilových trubek z chromniklové ocele potaženým dýhou. Konce křídel vyly potaženy plátnem se silnou impregnací stejně tak byla potažena plátnem i zadní část trupu. Prototyp a stroje první série (někde se píše pouze prototyp) měly křídlo nesené dvojící vzpěr uložených zhora na každé straně trupu. Sériové stroje měly samonosné křídlo. Stabilizátor a kýlová plocha měly dřevěnou konstrukci. Směrové a výškové kormidlo bylo potaženo plátnem. Prototyp a letadla nulté a první série měla zadní výškovku drženu na každé straně dvojící vzpěr umístěných ze zhora a letadla druhé série měla výškovku drženou pouze jedním párem vzpěr umístěných ze spoda. Pilotní kabina byla vybavena modernímy přístroji pro let na slepo a v noci. Posádka se dorozumívala interkomem. Tyto přístroje byly domácí konstrukce od výrobců , “Mikron” a “Teleoptik”. Pouze radiostanice byla produktem společnosti Telefunken. Pozorovatel měl místo oddělené od pilota a vstupoval do něj samostatným otvorem na horní hraně přední části trupu. Pozorovatel obsluhoval přední kulomet a bombometné zařízení. Vstup se uzavíral krytem z organického skla. V prostoru za pilotem seděl telegrafista, jenž zároveň působyl jako střelec. Palivové nádže se nacházeli mezi sedadli s pilota a radisty. Plováky byly vyrobeny u firmy EDO. K výrobě plováků bylo použito hliníkové slitiny. Tyto plváky byly rozdělny na vodotěsné oddíly.

Obrázek
Rogožarski SIM-XIV-H - druhé série

[align=justify]Sériové stroje a upravený prototyp byly nakonec vybaveny novým motorem Argus německé výroby. U prototypu a nulté serie bylo použito motoru Argus As 10C o výkonu 176kW (240k), které poháněly celodřevěné vrtule Milutinovičovi konstrukce. Další sériové stroje využívaly motoru Argus As 10E o výkonu 199kW (270k) a kovové za letu stavitelné vrtule Argus -Schwartz. Později byly na tento standard přestvěny i letouny nulté série. Výzbroj se montovala až na hotové stroje na základně v Divulji a tvořila ji dvojice kulometů a závěsníky pro jednu velkou 100kg a dvě malé 50 kg protiponorkové pumy. Tyto závěsy bylo vyrobeny ve vojenských dílnách v Kumboru. Lafeta kulometu Browning zadního střelce byla kopijí lafety používané v hydroplánu Dornier Do 22, jenž byl také využíván v počtu dvanácti kusů jugoslávským námořním letectvem. Příďový kulomet byl uložen ve vidlici. Použité kulomety Browning měly ráži 7.92 mm. Pumové zaměřovače byly taktéž domácí konstrukce od firmy ViRo (jako Vizer-Rovšek) a pro zaměřovaní při nízkém letu se využívalo zaměřovače Birlet, taktéž jugoslávského původu. Letadla byla dodávána ve standardním zbarvéní jugoslávského námořního letectva světlé šedomodré barvě s černými číslicemi, počínaje číslem 151.

Obrázek
Předpisová kamufláž letounu SIM XIV H

Technické parametry stroje
Délka 11,20 m
Rozpětí 15,20 m
Výška 4,48 m
Nosná plocha 38,56 m2
Hmotnost prázdné letounu 2235 kg
Vzletová hmotnost 3355 kg
z toho výzbroj a výstroj 415 kg
Nejvyšší rychlost u hladiny moře 242 km/h
Nejvyšší rychlost v 200 m 228 km/h
Cestovní rychlost 180km/h
Přistávací rychlost 92 km/h
Dostup praktický 4330 m
Výstup na 1000m za 4 min 30sec
Výstup na 2000m za 11 min 30sec
Dolet 840 km
Taktický dolet 280 km

[align=justify]Těsně před vypuknutím tzv. Aprilskogo ratu, tedy před přepadením Jugoslávie, byla navržena další modernizace stroje spočívající ve vybavení letadell motory Argus As 410 o výkonu 331 kW (450k), smlouva potvrzující bědnávku na tyto stroje s plánovanou přestavbou již existujících byla podepsána dne 19.2.1941. Válka však znemožnila realizaci těchto plánů. dle některých pramenů bylo obědnáno až 18 nových strojů.

Použitá literatura
Letectví a kosmonatika 18/96 a 19/96
http://www.aeropedia.info/
http://www.airserbia.com/
http://sr.wikipedia.org
Naposledy upravil(a) major.plk dne 14/9/2010, 18:41, celkem upraveno 1 x.
major.plk
rotný
rotný
Příspěvky: 90
Registrován: 22/9/2009, 10:07
Bydliště: liptákov

Příspěvek od major.plk »

Bojová služba stroje SIM XIV

Obrázek
Tento letoun unikl okupačním vojskům a dosáhl Abukiru v Egyptě, kde se přidal ke spojencům.

Aprilski rat
[align=justify]Na počátku války roku 1941, tzv. Aprilski rat, disponovalo jugoslávské letectvo 16 stroji SIM XIV, z nichž bylo u bojových jednotek zařazeno 14 kusů. U 3. hidroplanske komandii v Kumboru bylo sedm strojů, pět příslušelo 1. hidroeskadrile a dva 11. hidroeskadrile. U 2. hidroplanske komandii v Divulji bylo sedm strojů, pět příslušelo 5. hydroeskadrile a dva 15. hidroeskadrile. U školní letky tamtéž se nacházel jeden stroj seriový a prototyp. Vzhledem k tomu že se občas uvádí, že bylo vyrobeno 18 strojů je otázkou kolik letadel bylo na oprvě nebo v přejímacím řízení. Těsně před přepadem se letouny z 5. eskadrily přesunuly na základnu u ostrova Muter a letouny 1. letky se přesunuly na základnu Krtole u Tivatu. 5. letka byla však záhy oběvena italským letectvem a zdecimována, zbylé dva stroje přeletěly do Kotoru na opravu a potom se přesunola do Krtole. Letadla 1 a 11 letky provaděly průzkumnou a strážní činost hlavně u Albánského pobřeží, dále sledovaly ústí řeky Bojany a okolí strategicky situovaného ostrova korčula. Jeden SIM také poskytl vzdušné krytí minonosce Jastreb při jejím činnosti u města Budva, minoska zde položila 40 min. Dále tři stroje SIM poskytly vzdušné krytí konvoji z Cavatu do Kotoru. Když se posádky strojů v Boce Kotorské dne 15. dubna dozvěděli o kapitulaci Jugoslávie, ta se někteří piloti rozhodly pokračovat v boji po boku spojenců. Letadla za velice špatného počasí vzlétla směrem k Řecku (kampaň v Řěcku je zpracována zde http://www.palba.cz/portal.php?topic_id=4253 a zde http://www.palba.cz/portal.php?topic_id=4245). Jeden letoun byl poškozen palbou nepřátelského konvoje nad nímž se ocitl po vynoření se zmlhy a po nouzovém přistání na hladině byl bezvládný stroj unášen směrem k ostrovu Paxos. Na břehu osádka stroj zničila a pokračovala pěšky do Athén. Posádka tohoto stroje byla zajata Němci při pokusu o evakuaci na Krétu. Malá skupina hydroplánů SIM XIV a Do 22 však přeci jen dosáhla svého cíle a přes Krétu se dostala ke spojeneckým vojskům v Egyptě.
V italských službách
Obrázek
Letoun SIM XIV s italskými znaky.

[align=justify]Italové shledali tento strej velice povedený a užitečný. Všech sedm ukořistěných strojů zařadili do služby ve svém námořním letectvu a používali je k hlídkovaní a protiponorkové ochraně svých konvojů. Tyto stroje operovali především ze základny Orbettelo. Po kapitulaci Italie padla tato letadla do rukou Němcům, ti však nepotřebovali krýt lodní konvoje a vést protiponorkovou válku ve středomoří, proto nebylo pro tyto stroje nyní žádné využití a byly vyřazeny.

Obrázek
Rogožarski SIM-XIV-H v italských barvách

Obrázek
Rogožarski SIM-XIV-H ukořistěn Italy a zařazen do Regia Aeronautika

Použitá literatura:
tento příspěvek byl zpracován dle článku Vladimira Isaiče, kapitana v.v.
Letectví a kosmonatika 18/96 a 19/96
http://www.aeropedia.info/
www.airserbia.com/
http://sr.wikipedia.org
Odpovědět

Zpět na „Letectvo“