Jan Drnek - Druhý dech habsburské monarchie
Napsal: 14/9/2010, 22:57
Docela náhodou jsem se dostal k nějakému nelegálnímu skenu docela zajímavé knížky. Napsal ji Jan Drnek a musí potěšit každého milovníka historické sci-fi. Její název je Druhý dech habsburské monarchie.
Asi nemá cenu tu psát nějakou obsáhlou recenzi, originální knížku budu mít v ruce za pár dní (a pak že je se nelegální šíření ebooku nevyplácí). Proto jsem předhodím předmluvy z knihy, snad Vás to zaujme a knížku si koupíte. Jen doplním, že to co je v této knížce napsané osobně považuji za nejlepší možnou alternativu vývoje naší země...
Předmluva k 1. vydání
V létě roku 2000 jsem, jakožto redaktor měsíčníku Česká historická revue, získal volnou akreditaci u příležitosti slavnostního přijímání nových členů ECA (Evropské křesťanské aliance). Mohl jsem se celý týden pohybovat nejen v nuselském Paláci národů, ale také zblízka sledovat jednotlivá jednání a separátní rozhovory s delegacemi přistupujících států Albánie, Arménie a Kypru. Mohljsem zblízka sledovat završení ohromujícího celoživotního díla stařičkého císaře Otty I. Habsburského. Praha, čtyřmiliónové hlavní město zemí Koruny české a také Panevropské křesťanské aliance překonávalo vše, co zde kdy předtím bylo k vidění, počínaje vojenskými přehlídkami, execírkami, cvičením sokolů na strahovském stadionu, noblesou předních evropských představitelů a výkvětu kontinentální šlechty, pohodlím a zabezpečením této ohromné události. V historickém centru města, z něhož byla před deseti lety odstraněna veškerá doprava, pořádaly rozličné spolky a kluby po celý týden dramatické výjevy z českých národních dějin počínaje Libušiným soudem na Vyšehradě, přes korunovaci Karla IV, Otce vlasti, rekonstrukci bitvy na Bílé hoře a odhalení památníku Rabína Lówa v podobě obřího samohybného Golema na Letné, až po slavnostní korunovaci císaře Karla I. v roce 1917 na Pražském hradě. Pátého dne těchto grandiózních oslav jsem se vracel z Paláce národů okolo starého nádraží Františka Josefa I. (dnes je to již skansen chráněný UNESCO) a stal jsem se zde svěd¬kem velmi neobvyklé podívané. Členové „Spolku pro historickou mystifikaci" zde předváděli několik recesistických scén, například Příjezd československých legionářů z cesty kolem světa Vladivostok - Osaka - San Francisco - Terst - Praha, Vyhlášení Československé nezávislé republiky v roce 1918 a dokonce bláznivou fantazii Stržení mariánského sloupufanatickými republikánskými anarchisty. Přiznám se, že mne ta myšlenka hluboce zasáhla. Nezaujaly mne ani tak zdařilé parodie na postavy Aloise Rašína, sokola Schneidera či Tomáše Masaryka, ani běsnění narychlo vyzbrojených sokolů s červeno-bílými mašličkami na čepicích zadupávajících do asfaltu pomyslné císařské dvouhlavé orlice. Zaujala mne myšlenka sama.
Skutečně. Co by se mohlo stát, kdyby jeden z největších Habsburků, císař Karel I., nebyl tím, kým byl, kdyby byly dohodové mocnosti přijaly myšlenku rozbití monarchie na konci světové války a kdyby byla vznikla samostatná Československá republika v čele s prezidentem Tomášem Masarykem? Jak by Praha vypadala dnes a jak by vypadala celá Evropa dnes? Co by se bylo stalo, kdyby v Rusku zvítězila bolševická strana a vyhrála občanskou válku? Co by se bylo mohlo stát, kdyby ony malé státy, pozůstatky velké monarchie, musely v roce 1938 čelit na jedné straně nacistickému Německu a na druhé straně bolševickému Rusku? Náhle jsem pocítil záchvěv hrůzy a mrazení v zádech mne neopustilo ještě příštího dne a mnohé další dny a týdny které jsem strávil po knihovnách a archivech, shledávaje historické materiály potvrzující či vyvracející mé myšlenky a obavy. Pochopil jsem, že na konci světové války stanula Evropa na pokraji nového velkého nebezpečí, které rozeznalo pouze několik vynikajících mužů, jejichž úsilím byla Evropa ušetřena nových a nepředvídatelných hrůz. O těchto mužích jsem se rozhodl podat svědectví.
Není dnes, začátkem nového století, lehké dohledávat zmínky a informace o životě a bojích českých a slovenských legionářů ve válečném Rusku. Legionářská literatura vydávaná ve 20. a 30. letech sestává většinou z romanticky laděných příběhů a obsahuje minimum věrohodných faktů. Celé legionářské témaje v rámci historických věd zemí Koruny české jakýmsi tabu, zřejmě proto, že neprospívá dobrým vztahům české vlády s panovnickým arcidomem a vrhá na monarchii nežádoucí stíny. Jsem však povahy zarputilé a nechybí mi ani dostatek trpělivosti. Pevně jsem se rozhodl zacelit tuto mezeru naší národní historie a nakonec jsem se rozjel i do Moskvy, do archivu Mjuzeji Černova, a odtud vedla již přímá cesta do hlubokých archivních sklepů Voennoj akademii Kornilova.
Při svém pátrání jsem se soustředil zejména na ony historické momenty a veřejnosti neznámé detaily, kdy stačilo málo a vše mohlo býtjinak. Výsledek svého bádání předávám čtenářům v této populárně-vědecké publikaci. Musím předeslat, že mám v úctě Habsburskou monarchii a jsem věrným poddaným J. V., našeho císaře a krále. Jsem si plně vědom nezanedbatelného přínosu Podunajské monarchie pro evropský mír a sjednocení kontinentu. Historická studie, kterou předkládám, nemá tento její význam nikterak snižovat, ba právě naopak. Ale to nechť posoudí vážený čtenář sám.
Zdroj: Jan Drnek - Druhý dech habsburské monarchie
P.S. Nepište mi o přeposlání ebooku, nepodporuji kopírování dobrých publikací...
Asi nemá cenu tu psát nějakou obsáhlou recenzi, originální knížku budu mít v ruce za pár dní (a pak že je se nelegální šíření ebooku nevyplácí). Proto jsem předhodím předmluvy z knihy, snad Vás to zaujme a knížku si koupíte. Jen doplním, že to co je v této knížce napsané osobně považuji za nejlepší možnou alternativu vývoje naší země...
Předmluva k 1. vydání
V létě roku 2000 jsem, jakožto redaktor měsíčníku Česká historická revue, získal volnou akreditaci u příležitosti slavnostního přijímání nových členů ECA (Evropské křesťanské aliance). Mohl jsem se celý týden pohybovat nejen v nuselském Paláci národů, ale také zblízka sledovat jednotlivá jednání a separátní rozhovory s delegacemi přistupujících států Albánie, Arménie a Kypru. Mohljsem zblízka sledovat završení ohromujícího celoživotního díla stařičkého císaře Otty I. Habsburského. Praha, čtyřmiliónové hlavní město zemí Koruny české a také Panevropské křesťanské aliance překonávalo vše, co zde kdy předtím bylo k vidění, počínaje vojenskými přehlídkami, execírkami, cvičením sokolů na strahovském stadionu, noblesou předních evropských představitelů a výkvětu kontinentální šlechty, pohodlím a zabezpečením této ohromné události. V historickém centru města, z něhož byla před deseti lety odstraněna veškerá doprava, pořádaly rozličné spolky a kluby po celý týden dramatické výjevy z českých národních dějin počínaje Libušiným soudem na Vyšehradě, přes korunovaci Karla IV, Otce vlasti, rekonstrukci bitvy na Bílé hoře a odhalení památníku Rabína Lówa v podobě obřího samohybného Golema na Letné, až po slavnostní korunovaci císaře Karla I. v roce 1917 na Pražském hradě. Pátého dne těchto grandiózních oslav jsem se vracel z Paláce národů okolo starého nádraží Františka Josefa I. (dnes je to již skansen chráněný UNESCO) a stal jsem se zde svěd¬kem velmi neobvyklé podívané. Členové „Spolku pro historickou mystifikaci" zde předváděli několik recesistických scén, například Příjezd československých legionářů z cesty kolem světa Vladivostok - Osaka - San Francisco - Terst - Praha, Vyhlášení Československé nezávislé republiky v roce 1918 a dokonce bláznivou fantazii Stržení mariánského sloupufanatickými republikánskými anarchisty. Přiznám se, že mne ta myšlenka hluboce zasáhla. Nezaujaly mne ani tak zdařilé parodie na postavy Aloise Rašína, sokola Schneidera či Tomáše Masaryka, ani běsnění narychlo vyzbrojených sokolů s červeno-bílými mašličkami na čepicích zadupávajících do asfaltu pomyslné císařské dvouhlavé orlice. Zaujala mne myšlenka sama.
Skutečně. Co by se mohlo stát, kdyby jeden z největších Habsburků, císař Karel I., nebyl tím, kým byl, kdyby byly dohodové mocnosti přijaly myšlenku rozbití monarchie na konci světové války a kdyby byla vznikla samostatná Československá republika v čele s prezidentem Tomášem Masarykem? Jak by Praha vypadala dnes a jak by vypadala celá Evropa dnes? Co by se bylo stalo, kdyby v Rusku zvítězila bolševická strana a vyhrála občanskou válku? Co by se bylo mohlo stát, kdyby ony malé státy, pozůstatky velké monarchie, musely v roce 1938 čelit na jedné straně nacistickému Německu a na druhé straně bolševickému Rusku? Náhle jsem pocítil záchvěv hrůzy a mrazení v zádech mne neopustilo ještě příštího dne a mnohé další dny a týdny které jsem strávil po knihovnách a archivech, shledávaje historické materiály potvrzující či vyvracející mé myšlenky a obavy. Pochopil jsem, že na konci světové války stanula Evropa na pokraji nového velkého nebezpečí, které rozeznalo pouze několik vynikajících mužů, jejichž úsilím byla Evropa ušetřena nových a nepředvídatelných hrůz. O těchto mužích jsem se rozhodl podat svědectví.
Není dnes, začátkem nového století, lehké dohledávat zmínky a informace o životě a bojích českých a slovenských legionářů ve válečném Rusku. Legionářská literatura vydávaná ve 20. a 30. letech sestává většinou z romanticky laděných příběhů a obsahuje minimum věrohodných faktů. Celé legionářské témaje v rámci historických věd zemí Koruny české jakýmsi tabu, zřejmě proto, že neprospívá dobrým vztahům české vlády s panovnickým arcidomem a vrhá na monarchii nežádoucí stíny. Jsem však povahy zarputilé a nechybí mi ani dostatek trpělivosti. Pevně jsem se rozhodl zacelit tuto mezeru naší národní historie a nakonec jsem se rozjel i do Moskvy, do archivu Mjuzeji Černova, a odtud vedla již přímá cesta do hlubokých archivních sklepů Voennoj akademii Kornilova.
Při svém pátrání jsem se soustředil zejména na ony historické momenty a veřejnosti neznámé detaily, kdy stačilo málo a vše mohlo býtjinak. Výsledek svého bádání předávám čtenářům v této populárně-vědecké publikaci. Musím předeslat, že mám v úctě Habsburskou monarchii a jsem věrným poddaným J. V., našeho císaře a krále. Jsem si plně vědom nezanedbatelného přínosu Podunajské monarchie pro evropský mír a sjednocení kontinentu. Historická studie, kterou předkládám, nemá tento její význam nikterak snižovat, ba právě naopak. Ale to nechť posoudí vážený čtenář sám.
Zdroj: Jan Drnek - Druhý dech habsburské monarchie
P.S. Nepište mi o přeposlání ebooku, nepodporuji kopírování dobrých publikací...