POTEZ 75
Napsal: 26/9/2010, 01:17
Potez 75

V jednom ze starších článků ( Vespa 150 ACMA T.A.P. Mle. 56/59 ) jsem naznačil, že Francouzi dokázali být v některých oblastech docela nekonvenční. Pokud opustíme pozemní jednotky ( i když ne úplně ) a mrkneme se k těm vzdušným, zjistíme, že tady to platí taky.
Nejde jen o Mirage, jedno z nejznámějších Francouzských letadel, ale celá řada prototypů na sebe upozorňovala nejrůznějšími " podivnostmi ".
A toto je jeden z nich.
Po Druhé světové válce světové válce spousta armád a letectev uvažovala nad zavedením speciálního protitankového či bitevního letadla, hlavně pod dojmem zpráv z Východní fronty. Šturmoviky přes jistou problematičnost zanechaly poměrně silný dojem a alespoň pro část odborníků to bylo řešení tankového problému.
Nejinak tomu bylo ve Francii, kde navíc přistupovala nutnost řešení různých koloniálních krizí. Z několika důvodů se nedalo použít osvědčené řešení z meziválečného období, různé koloniální letouny v podobě lehkých dopravních letadel s možností nesení pum byly příliš zranitelné i v takto " malých " konfliktech.

Société des Avions et Moteurs Henry Potez
Tento požadavek byl impulzem pro zahájení vývoje v právě obnovené firmě Potez, vývoj byl zahájen na vlastní náklady. Výzbroj měl původně tvořit kanón ráže 75 mm ( někdo evidentně ty zprávy z Východu až tak moc dobře nečetl ), ale postupem času vykrystalizoval jiný nápad. Francie v té době byla na špici vývoje protitankových řízených raket ( PTŘS ) a přestože jejich nectnosti měly teprve vystoupit na povrch, už tehdy ( se zkušenou obsluhou ) představovaly poměrně účinný bojový prostředek. Francouzská armáda sice už prováděla testy s odpalem PTŘS z vrtulníků, ale přes úspěšnost zásahů byly výsledky testů trochu rozpačité. Vrtulníky v té době ještě nedosahovaly takových výkonů aby mohly nést kromě výzbroje i něco víc než symbolické pancéřování a cena ( i provozní náklady ) byla poměrně vysoká.

Řešením tak mohlo být pancéřované bitevní letadlo s výzbrojí PTŘS, krátkým startem a přistáním a minimální cenou.
Pět měsíců trvající vývoj ( to byly časy... ) vedl ing. J. Delaruelle, koncem března roku 1953 opustil prototyp montážní halu továrny v Argenteuil a do června procházel pozemními testy.

První let se uskutečnil 10. června 1953 s civilní registrací F-ZWSA, vše proběhlo hladce. Menší problém se objevil ze strany Francouzského letectva kterému sice nevadilo, že armáda používá vrtulníky, ale letadlo s pevným křídlem považovalo za své. Armáda svou pozici nakonec obhájila a stroj převzala ke zkouškám, počátek vypadal nadějně, stroj se jednoduše ovládal a přes zdánlivou neohrabanost byl obratný. Při prvních zkouškách bylo odhaleno jen několik nedostatků, vadila hlavně neuzavřená kabina pilota a chování letadla v oblasti minimálních rychlostí. Součástí zkoušek byl i pokusný " souboj " se stíhačkou, protivníkem byl deHavilland Vampire. Jak se ukázalo, poměrně malý a pomalý stroj byl pro stíhačku docela oříšek, piloti kamuflovaný stroj docela často nedokázali vyhledat a při ostrém manévrování ani zaměřit.

Pak ovšem došlo ke katastrofě, nikoli skutečné, ale neúspěch zkoušek s hlavní výzbrojí se jí rovnal. Při zkušebních střelbách s raketami Nord SS.10 se prostě nepodařilo dosáhnout dostatečného počtu zásahů. Rakety se musely odpalovat při nízké ( i pro Potez 75 ) rychlosti, ale přestože to pro pilotáž nepředstavovalo žádný problém, operátoři PTŘS už z různých důvodů nedokázali zasahovat cíle. Vyšší rychlost nešlo použít, raketa se pohybovala poměrně pomalu a i při palbě na maximální vzdálenost se stoj přibližoval nebezpečně blízko cíle. Už tehdy se zdálo, že je projekt u konce, ale dočasně ho zachránila válka v Alžíru a jistý zájem o nákup ( ovšem v případě rozběhu série pro Francii ) projevila Venezuela.

To už se psal rok 1956 a někdo si při stěžování na obtížnou zatažitelnost výcvikových center FLN vzpomněl na Potez 75. Stroj byl namaskován ( přesto měl stále civilní registraci, tentokrát F-WGTK ) a vybaven závěsníky na neřízené rakety. V té chvíli to muselo vypadat na zázrak, stroj bez perspektivy a najednou takový úspěch, vojáci si nemohli vynachválit takřka chirurgickou přesnost zásahů a rychlou odezvu oproti výkonnějším strojům, osádky odolnost a obratnost. Nenadávali ani mechanici, Potez se díky promyšlené konstrukci jednoduše udržoval a opravoval. Odezva byla velice rychlá, armáda v květnu 1956 zadala výrobu 15 předsériových strojů a vážně uvažovala o zvýšení dodávky na 100 kusů. To už pro Potez musel být šok, už příprava předsériové výroby zatížila kapacitu výroby nad možnosti firmy. Problém nakonec nenastal, protože zakázka byla kvůli škrtům v rozpočtu odvolána a a Francouzská armáda zakoupila vrtulníky Sud-Ouest SO1221 Djinn ( mimochodem také nepříliš obvyklé konstrukce... ).

Jediný prototyp byl ještě v Alžíru zakonzervován, ale nedlouho poté začal být využíván jako kurýrní, v této službě se také osvědčil, ale jen do 16. září 1958 kdy došlo při přistání k nehodě po které už byl jako neopravitelný odepsán.
Konstrukce
Potez 75 byl jednomotorový celokovový dolnoplošník s dvojčlennou posádkou. Motor ( buď Potez 8-D.30 o výkonu 480 ks nebo Potez 8-D.2 o výkonu 450 ks ) byl umístěn v zadní části trupové gondoly a poháněl tlačnou třílistou stavitelnou vrtuli. Díky chlazení vzduchem ( vstup vzduchu pod trupem ) nevyžadoval příliš důkladné pancéřování. Dvojité ocasní ploch byly kvůli umístění motoru neseny dvěma osníky vetknutými do křídel.

Pilotní kabina byla na hřbetě trupu, v první variantě otevřená, později doplněná uzavíratelným překrytem. Operátor PTŘS měl kabinu v přední části stroje, od počátku byla uzavřená, tvar zasklení připomínal spíš zasklení dopravních letadel té doby, později bylo zasklení upraveno pro lepší výhled a snad i pro nesení dalšího člena posádky nebo cestujícího v kurýrní variantě.
Výzbroj měl dle původních návrhů tvořit kanón ráže 75 mm, pro sériovou výroby šlo zvolit buď jeden 12,7 mm kulomet, nebo čtyři ráže 7,5 mm. Na závěsnících pod křídly bylo možné nést až čtyři PTŘS Nord SS.10 / 11, na čtyři vnitřní závěsníky bylo možné zavěsit 8 neřízených raket nebo i jinou výzbroj včetně osvětlovacích pum.

TTD:
Rozpětí-------------------13,1 m
Délka---------------------9,15 m
Výška---------------------2,7 m
Hmotnost:
Prázdná-------------------1800 kg
Vzletová------------------2500 kg
Maximální vzletová-------2800 kg
Rychlost:
U země--------------------294 km/h
Max. ve výšce 3000 m----294 km/h
Cestovní -//- 2000 m-----234 km/h
Dostup---------------------8600 m
Dolet-----------------------660 km
Vytrvalost------------------3,5 hod.
Stoupavost u země---------5,8 m/s
-//- do výšky 1000 m------3 min
-//- do výšky 3000 m------10 min
Vzlet a přistání:
Rozběh----------------------175 m
Rozběh do výšky 15 m------470 m
Doběh-----------------------165 m
Doběh z výšky 15 m---------275 m

Dokonce i s odstupem mnoha let je nyní velmi obtížné říct, zda Francouzi zrušením výroby Potezu 75 udělali chybu, ale minimálně Americký program COIN ( Counter-insurgency / protipovstalecký ) ukazuje, že zase jednou předběhli dobu. Podobný stroj při konfliktech nízké intenzity ( ale říkejte to účastníkům ) obvykle chybí, vrtulníky zdaleka nejsou to pravé a různé improvizace na bázi cvičných nebo dokonce zemědělských letounů jsou kupodivu velice účinné...

Zdroje:
http://www.militaryphotos.net
http://www.wikipedia.org/
http://wave.prohosting.com/hud607
http://1000aircraftphotos.com
http://www.fliegerweb.com
http://defensetech.org
http://worldatwar.net

V jednom ze starších článků ( Vespa 150 ACMA T.A.P. Mle. 56/59 ) jsem naznačil, že Francouzi dokázali být v některých oblastech docela nekonvenční. Pokud opustíme pozemní jednotky ( i když ne úplně ) a mrkneme se k těm vzdušným, zjistíme, že tady to platí taky.
Nejde jen o Mirage, jedno z nejznámějších Francouzských letadel, ale celá řada prototypů na sebe upozorňovala nejrůznějšími " podivnostmi ".
A toto je jeden z nich.
Po Druhé světové válce světové válce spousta armád a letectev uvažovala nad zavedením speciálního protitankového či bitevního letadla, hlavně pod dojmem zpráv z Východní fronty. Šturmoviky přes jistou problematičnost zanechaly poměrně silný dojem a alespoň pro část odborníků to bylo řešení tankového problému.
Nejinak tomu bylo ve Francii, kde navíc přistupovala nutnost řešení různých koloniálních krizí. Z několika důvodů se nedalo použít osvědčené řešení z meziválečného období, různé koloniální letouny v podobě lehkých dopravních letadel s možností nesení pum byly příliš zranitelné i v takto " malých " konfliktech.

Société des Avions et Moteurs Henry Potez
Tento požadavek byl impulzem pro zahájení vývoje v právě obnovené firmě Potez, vývoj byl zahájen na vlastní náklady. Výzbroj měl původně tvořit kanón ráže 75 mm ( někdo evidentně ty zprávy z Východu až tak moc dobře nečetl ), ale postupem času vykrystalizoval jiný nápad. Francie v té době byla na špici vývoje protitankových řízených raket ( PTŘS ) a přestože jejich nectnosti měly teprve vystoupit na povrch, už tehdy ( se zkušenou obsluhou ) představovaly poměrně účinný bojový prostředek. Francouzská armáda sice už prováděla testy s odpalem PTŘS z vrtulníků, ale přes úspěšnost zásahů byly výsledky testů trochu rozpačité. Vrtulníky v té době ještě nedosahovaly takových výkonů aby mohly nést kromě výzbroje i něco víc než symbolické pancéřování a cena ( i provozní náklady ) byla poměrně vysoká.

Řešením tak mohlo být pancéřované bitevní letadlo s výzbrojí PTŘS, krátkým startem a přistáním a minimální cenou.
Pět měsíců trvající vývoj ( to byly časy... ) vedl ing. J. Delaruelle, koncem března roku 1953 opustil prototyp montážní halu továrny v Argenteuil a do června procházel pozemními testy.

První let se uskutečnil 10. června 1953 s civilní registrací F-ZWSA, vše proběhlo hladce. Menší problém se objevil ze strany Francouzského letectva kterému sice nevadilo, že armáda používá vrtulníky, ale letadlo s pevným křídlem považovalo za své. Armáda svou pozici nakonec obhájila a stroj převzala ke zkouškám, počátek vypadal nadějně, stroj se jednoduše ovládal a přes zdánlivou neohrabanost byl obratný. Při prvních zkouškách bylo odhaleno jen několik nedostatků, vadila hlavně neuzavřená kabina pilota a chování letadla v oblasti minimálních rychlostí. Součástí zkoušek byl i pokusný " souboj " se stíhačkou, protivníkem byl deHavilland Vampire. Jak se ukázalo, poměrně malý a pomalý stroj byl pro stíhačku docela oříšek, piloti kamuflovaný stroj docela často nedokázali vyhledat a při ostrém manévrování ani zaměřit.

Pak ovšem došlo ke katastrofě, nikoli skutečné, ale neúspěch zkoušek s hlavní výzbrojí se jí rovnal. Při zkušebních střelbách s raketami Nord SS.10 se prostě nepodařilo dosáhnout dostatečného počtu zásahů. Rakety se musely odpalovat při nízké ( i pro Potez 75 ) rychlosti, ale přestože to pro pilotáž nepředstavovalo žádný problém, operátoři PTŘS už z různých důvodů nedokázali zasahovat cíle. Vyšší rychlost nešlo použít, raketa se pohybovala poměrně pomalu a i při palbě na maximální vzdálenost se stoj přibližoval nebezpečně blízko cíle. Už tehdy se zdálo, že je projekt u konce, ale dočasně ho zachránila válka v Alžíru a jistý zájem o nákup ( ovšem v případě rozběhu série pro Francii ) projevila Venezuela.

To už se psal rok 1956 a někdo si při stěžování na obtížnou zatažitelnost výcvikových center FLN vzpomněl na Potez 75. Stroj byl namaskován ( přesto měl stále civilní registraci, tentokrát F-WGTK ) a vybaven závěsníky na neřízené rakety. V té chvíli to muselo vypadat na zázrak, stroj bez perspektivy a najednou takový úspěch, vojáci si nemohli vynachválit takřka chirurgickou přesnost zásahů a rychlou odezvu oproti výkonnějším strojům, osádky odolnost a obratnost. Nenadávali ani mechanici, Potez se díky promyšlené konstrukci jednoduše udržoval a opravoval. Odezva byla velice rychlá, armáda v květnu 1956 zadala výrobu 15 předsériových strojů a vážně uvažovala o zvýšení dodávky na 100 kusů. To už pro Potez musel být šok, už příprava předsériové výroby zatížila kapacitu výroby nad možnosti firmy. Problém nakonec nenastal, protože zakázka byla kvůli škrtům v rozpočtu odvolána a a Francouzská armáda zakoupila vrtulníky Sud-Ouest SO1221 Djinn ( mimochodem také nepříliš obvyklé konstrukce... ).

Jediný prototyp byl ještě v Alžíru zakonzervován, ale nedlouho poté začal být využíván jako kurýrní, v této službě se také osvědčil, ale jen do 16. září 1958 kdy došlo při přistání k nehodě po které už byl jako neopravitelný odepsán.
Konstrukce
Potez 75 byl jednomotorový celokovový dolnoplošník s dvojčlennou posádkou. Motor ( buď Potez 8-D.30 o výkonu 480 ks nebo Potez 8-D.2 o výkonu 450 ks ) byl umístěn v zadní části trupové gondoly a poháněl tlačnou třílistou stavitelnou vrtuli. Díky chlazení vzduchem ( vstup vzduchu pod trupem ) nevyžadoval příliš důkladné pancéřování. Dvojité ocasní ploch byly kvůli umístění motoru neseny dvěma osníky vetknutými do křídel.

Pilotní kabina byla na hřbetě trupu, v první variantě otevřená, později doplněná uzavíratelným překrytem. Operátor PTŘS měl kabinu v přední části stroje, od počátku byla uzavřená, tvar zasklení připomínal spíš zasklení dopravních letadel té doby, později bylo zasklení upraveno pro lepší výhled a snad i pro nesení dalšího člena posádky nebo cestujícího v kurýrní variantě.
Výzbroj měl dle původních návrhů tvořit kanón ráže 75 mm, pro sériovou výroby šlo zvolit buď jeden 12,7 mm kulomet, nebo čtyři ráže 7,5 mm. Na závěsnících pod křídly bylo možné nést až čtyři PTŘS Nord SS.10 / 11, na čtyři vnitřní závěsníky bylo možné zavěsit 8 neřízených raket nebo i jinou výzbroj včetně osvětlovacích pum.

TTD:
Rozpětí-------------------13,1 m
Délka---------------------9,15 m
Výška---------------------2,7 m
Hmotnost:
Prázdná-------------------1800 kg
Vzletová------------------2500 kg
Maximální vzletová-------2800 kg
Rychlost:
U země--------------------294 km/h
Max. ve výšce 3000 m----294 km/h
Cestovní -//- 2000 m-----234 km/h
Dostup---------------------8600 m
Dolet-----------------------660 km
Vytrvalost------------------3,5 hod.
Stoupavost u země---------5,8 m/s
-//- do výšky 1000 m------3 min
-//- do výšky 3000 m------10 min
Vzlet a přistání:
Rozběh----------------------175 m
Rozběh do výšky 15 m------470 m
Doběh-----------------------165 m
Doběh z výšky 15 m---------275 m

Dokonce i s odstupem mnoha let je nyní velmi obtížné říct, zda Francouzi zrušením výroby Potezu 75 udělali chybu, ale minimálně Americký program COIN ( Counter-insurgency / protipovstalecký ) ukazuje, že zase jednou předběhli dobu. Podobný stroj při konfliktech nízké intenzity ( ale říkejte to účastníkům ) obvykle chybí, vrtulníky zdaleka nejsou to pravé a různé improvizace na bázi cvičných nebo dokonce zemědělských letounů jsou kupodivu velice účinné...

Zdroje:
http://www.militaryphotos.net
http://www.wikipedia.org/
http://wave.prohosting.com/hud607
http://1000aircraftphotos.com
http://www.fliegerweb.com
http://defensetech.org
http://worldatwar.net