PALBA.CZ

Porter turret revolving rifle



Původní anglické označení zbraně je „turret rifle“.
Setkal jsem se s překladem tohoto označení "karuselová puška" a docela se mi zamlouvá.
Slovo „turret“ se překládá jako „střelecká věž, revolverová hlava, karusel“.
Základem systémů, operujících s pojmem "karusel“, je válcová součást s výškou menší, než je průměr (upínací stůl karuselového soustruhu, karuselový koš, nosník výměnných objektivů u kamery nebo mikroskopu). Zásobník zbraně, označené jako „turret gun“, má výšku menší, než je průměr, a nábojové komory v něm jsou vyvrtané radiálně, kolmo na osu otáčení. Revolverový buben má výšku obvykle stejnou nebo větší, než je jeho průměr, a nábojové komory v něm jsou vyvrtané axiálně, rovnoběžně s osou otáčení.



Zbraň vynalezl P. W. Porter; objevila se zmínka, že to byl důstojník a že zahynul při předvádění „row ignition“ (řadové nebo skupinové zapalování?). Byla patentována roku 1851. Vyráběl ji George Pratt Foster, puškař z Tauntonu v Massachusets. Bylo vyrobeno 1250 pušek tří modelů, z toho asi 375 zobrazeného druhého modelu. Vyráběly se v různých rážích, byly nalezeny zmínky o rážích .36 až .52.

Porterova puška byla devítiranná opakovačka s perkusním zapalováním, její mechanika byla ovládána spodní pákou stejně jako u pozdější pušky Winchester. Zásobníkem byl karusel s vodorovnou osou u zadního konce hlavně; nabíjel se stejně jako válec perkusního revolveru-na konci hlavně je nabíjecí páka pro zatlačování střel do komor. Pohybem ovládací páky se karusel pootočil a přisunul nabitou komoru před hlaveň, natáhl se postranní kohout a buď se umístila zápalná pilulka (pill-lock) nebo se nasadila kapsle. Pravděpodobně u třetího modelu se nasadily kapsle na komínky všech komor při nabíjení.
Protože karusel znemožnil klasickou montáž mířidel, byla mířidla přesazena doleva od osy hlavně; to způsobilo určité problémy levákům.

Porterova puška přinesla výhodu zrychlení střelby; nevýhoda dlouhého a složitého nabíjení byla možná eliminována možností výměny karuselu-mechanika jde rozevřít po uvolnění zajišťovacího šroubu za karuselem. Další nevýhodu vyvolával užitý systém (perkusní čili cap and ball)-možnost řetězového odpálení (chain fire). Pokud není ústí komory perkusní opakovací zbraně úplně uzavřeno, mohou žhavé plyny z hořícího prachu při výstřelu prošlehnout mezerou mezi rámem zbraně a čelem zásobovací části (buben revolveru) a odpálit jednu nebo několik sousedních komor. Tento problém lze odstranit nebo aspoň omezit zatřením ústí komory tukem. Potenciální kupci Porterovy zbraně přesto viděli komoru, vždy namířenou na jejich čelo; toto nebezpečí převážilo výhody zbraně.

Přesto byly tyto zbraně použity při dobývání Západu; možná považovali kolonisté za lepší být zastřelen náhodným výstřelem vlastní zbraně než být podříznut a skalpován rudochem.

Zdroje:
http://www.19thcenturyweapons.com
obrázek Porterovy pušky
http://www.littlegun.be
obrázek otevřené mechaniky
www.leverguns.com
http://nrablog.com
www.nramuseum.org
www.youtube.com/watch?v=j-VfNhpcb4k
video o prvních opakovačkách-čas 5:30

Hezký článek o konstrukčně zajímavé, byť slepé uličce ve vývoji palných zbraní. Přesto bych si dovolil pár poznámek:
1) U perkusních zbraní neslouží k zamezení průšlehu do sousední komory tuková vrstva v jejím ústí. Ta má bránit (a při správném nabití také úspěšně brání) pronikání vlhkosti k výmetné náplni. U víceranných perkusních zbraní (nejčastěji revolverů) se používala tehdy, pokud existoval předpoklad, že zbraň bude nošena nabitá delší dobu, nebo v nepříznivých klimatických podmínkách (déšť, sníh). Při spěšném nabíjení v bojových podmínkách se s nějakým tukem samozřejmě nikdo nepatlal.
K zamezení průšlehu splaných plynů z jedné komory do druhé sloužila ucpávka, vkládaná mezi střelu a prachovou náplň do nábojové komory. Historicky se zpravidla používala ucpávka plstěná (pro civilní a lovecké účely) o tloušťce minimálně stejné jako je ráže střely. Vojenské polonáboje pro předovky obsahovaly ve své sestavě obal z maštěného papíru, který obsahoval střelu a dávku prachu pro jeden výstřel, a po nasypání prachu do hlavně/komory posloužil coby ucpávka.
2) Možnost nosit u sebe náhradní "karusel" je spíše teoretická. Za prvé, tato klíčová součást mechanismu by musela být vyrobena a odborně připasována na konkrétní zbraň, pro jinou (byť i stejného typu a ráže) by použít nešla. Mluvíme totiž o časech manufakturní či kusové výroby zbraní, tehdy neexistoval žádný propracovaný toleranční systém. Zbraně se kompletovaly výhradně puškařským způsobem a o vzájemné zaměnitelnosti jednotlivých součástek nemohla být ani řeč. Něco podobného v polovině 19. století neuměla ani jinak průmyslově vyspělá zbrojovka Colt. Nošení náhradního válce k perkusnímu revolveru a jeho výměna v průběhu přestřelky jsou výmysly moderní kinematografie.
Za druhé, důležitým limitem pro podobnou praxi je cena a váha takové součásti. Otáčivá strojní součást se systémem nábojových komor musí být odolná (tzn. vydržet minimálně stovky výstřelů), a tedy patřičně masivní. Aby spolehlivě fungovala, musí být pečlivě vyrobena a tudíž je nákladná. Zkuste si ověsit opasek, dejme tomu, dvěma až pěti přibližně kilogram vážícími ocelovými tělesy a pohybovat se s tím v terénu, kde o slově "silnice" ještě ani neslyšeli. Asi se rádi pokorně vrátíte k jednoranné kulovnici.
Ostatně ani samotný proces výměny takovéto klíčové součásti není zcela bez úskalí. V 80. letech byly konány pokusy s originálními revolvery Colt Navy z let občanské války v USA, a přišlo se na to, že výměna válce zabere prakticky stejně dlouhý čas, jaký potřebuje zručný střelec k ručnímu znovunabití všech šesti komor...

Martin Hessler píše:U perkusních zbraní neslouží k zamezení průšlehu do sousední komory tuková vrstva v jejím ústí.

Tady jsem stavěl na těchto textech:
(Překlad článku o perkusním revolveru)
Pistole, nesené do boje (v občanské válce), byly téměř výhradně (přes 90%) perkusní revolvery … Nabíjení bylo odměření a nasypání prachu do každé komory, následované kulkou ... Volné výrobní tolerance během občanské války občas zanechaly nábojové komory méně než dokonale kulaté. Nešťastná náhodná shoda okolností při nekruhové komoře a deformované kulce mohla zanechat mezeru na boku kulky. Výšleh prachových plynů, unikající  nevelkou mezerou mezi válcem a hlavní, mohl proniknout takovou mezerou vedle kulky a odpálit jiné komory ...
Chcete-li zabránit takovému náhodnému druhotnému odpálení a udržet hlaveň neznečištěnou zplodinami hoření černého prachu, natře se vršek každé kulky tukem, vepřovým sádlem nebo voskem ze svíčky (po většinu dvacátého století byl oblíbeným mazadlem pro černý prach pokrmový tuk na vaření Crisco).

(Ager coffee mill)
Střela a náboj černého prachu byly nabity do ocelové nábojnice, označované jako „komora“ … „Komory“ byly vloženy do násypky zbraně a padaly k nabíjecímu zařízení … Když nebyla „komora“ precizně srovnána s hlavní, vycházely ze zbraně ostré plameny … Když ústí „komory“ nebylo mazané stejným způsobem jako válec perkusního revolveru, bylo možné mít řetězový oheň uvnitř násypky.

Martin Hessler píše:Za prvé, tato klíčová součást mechanismu by musela být vyrobena a odborně připasována na konkrétní zbraň, pro jinou (byť i stejného typu a ráže) by použít nešla. Mluvíme totiž o časech manufakturní či kusové výroby zbraní, tehdy neexistoval žádný propracovaný toleranční systém.

Obráběcí stroje v americkém zbrojířství se datují od časů Eliho Whitneyho.
Hallova puška (s komorovým závěrem) byla patentovaná 21. května 1811 a přijatá americkou armádou v roce 1819 … Únik plynů mezerou mezi komorou a hlavní byl značně omezen díky pečlivě opracovaným komponentům, které utvořily efektivní těsnění, ale stále umožňovaly dostatek tolerance, aby byl závěr snadno otevřen.
G. P. Foster byl “Gunsmith, Machinist and Pattern Maker”, takže se lze domnívat, že měl v dílně nějaký obráběcí stroj. Což značně zvyšuje možnost reprodukovatelnosti mechanických dílů.

Zastal by som Hansovho názoru - vzájomná zámennosť dielov zbraní (zvlášť automatických) nebola celkom samozrejmá ešte ani za prvej svetovej vojny, v prípade niektorých štátov dokonca ani za druhej svetovej vojny.
Na druhej strane je treba povedať, že niektoré revolvery a revolverové pušky boli dodávané s dvomi valcami, výnimočne i viacerími, takže puškárske dopasovanie už na nich bolo vykonané u výrobcu. V takom prípade výmena samozrejme možná bola.

To je sice pravda, ale tuším že Samuel Colt byl právě průkopníkem "vlasových tolerancí" a když nabízel svůj revolver armádě, předváděl vzájemnou zaměnitelnost dílů. Doufám že si to nepletu s Winchestrem...

Myslím, že nepleteš......
Colt byl první kdo s tím začal, jen nevím kdy přesně.
Ale myslím, že to bylo už v době perkusních revolverů.

Obráběcí stroje v americkém zbrojířství se datují od časů Eliho Whitneyho.
Hallova puška (s komorovým závěrem) byla patentovaná 21. května 1811 a přijatá americkou armádou v roce 1819 … Únik plynů mezerou mezi komorou a hlavní byl značně omezen díky pečlivě opracovaným komponentům, které utvořily efektivní těsnění, ale stále umožňovaly dostatek tolerance, aby byl závěr snadno otevřen.
G. P. Foster byl “Gunsmith, Machinist and Pattern Maker”, takže se lze domnívat, že měl v dílně nějaký obráběcí stroj. Což značně zvyšuje možnost reprodukovatelnosti mechanických dílů.

Nejde o využití obráběcích strojů, ty jsou samy o sobě ještě o mnoho starší. Jde o funkční systém výrobních tolerancí, které by umožnily vzájemnou zaměnitelnost součástí bez jejich dodatečné úpravy. Což byl problém ještě v 1. sv. válce a několik let po ní. Kvalitní revolvery se ostatně ručně dopasovávají dodnes.

To je sice pravda, ale tuším že Samuel Colt byl právě průkopníkem "vlasových tolerancí" a když nabízel svůj revolver armádě, předváděl vzájemnou zaměnitelnost dílů. Doufám že si to nepletu s Winchestrem...

Válce historických revolverů zn. Colt 1851 a 1860 Army (cal. .44) volně zaměnitelné nejsou (dokázáno experimentálně). Pro jejich moderní repliky, používané ke sportovní střelbě, to samozřejmě neplatí - ty jsou ovšem vyráběny na CNC strojích.
Ještě k té ucpávce a tukové izolaci: Dobové předpisy pro používání armádních revolverů (řeč je o občanské válce v USA důrazněvarují právě před nabíjením bez ucpávky - nikoli před opomenutím mazat střelu tukem. Jako důvod je uváděno právě nebezpečí současného zážehu dvou sousedících komor v válci. Sportovní střelci z předovek to dobře znají, a aby jim plstěná ucpávka nesnižovala přesnost střelby, používají tzv. "sypanou" ucpávku - z hrubé kukuřičné mouky. Pravda, odlévané střely nejsou přísně sférické, ale na tento fakt konstruktéři revolverů pamatovali. Pokud je revolver správně nabit (t.j. byla použita střela o správném průměru), při vtlačení střely do komory se po jejím obvodě "odstřihne" tenký kroužek olova - projektil je tak vlastně "zkalibrován" na správný průměr a přesně dosedne do komory.

Nové informace.
Podobný systém vyráběl roku 1837 John Webster Cochran.
Systém byl náchylný k sériovému odpálení (všechny komory vystřelily po řadě). Porter byl zabit sériovým odpálením při vojenském předvádění své zbraně.

vodouch píše:Nové informace.
Podobný systém vyráběl roku 1837 John Webster Cochran.
Systém byl náchylný k sériovému odpálení (všechny komory vystřelily po řadě). Porter byl zabit sériovým odpálením při vojenském předvádění své zbraně.

Po létech ...

Ian McCollum ve Forgotten Weapons uvedl:
"U karuselové zbraně, jako je tato, míří komory do nejrůznějších směrů současně. A jedna z nich vždy míří přímo na vás, střelce. Ve skutečnosti jich je několik, … pokud budu sedět a pálit z této věci, (ukazuje na komory) tohle mě zasáhne, tohle mě zasáhne, tohle mě zasáhne, pokud se to rozhodne k řetězové střelbě. To byla znepokojující záležitost. Bez ohledu na to, jak běžné to ve skutečnosti bylo, … jak často tyto věci řetězily střelbu, byla to možnost, která se lidem nelíbila. A rozhodně to poškodilo komerční proveditelnost těchto zbraní. Ve skutečnosti to byl v některých ohledech konkurent Coltovy revolverové pušky model 1855. A sám Colt ve svém marketingu trochu zkreslil fakta a tvrdil, že Porter, vývojář této zbraně, se ve skutečnosti střelil a zabil jednou ze svých vlastních zbraní. Což není pravda. Porter ve skutečnosti žil dobře. Po v podstatě komerčním selhání těchto zbraní se vrátil k výrobě tradičnějších zbraní a měl poměrně úspěšnou kariéru."