Destroyman - Díky za odpověď. Mohlo mi dojít, že to nemyslíš zcela vážně, nicméně moje vedení je poslední dobou poněkud delší.
S tvými odpověďmi v podstatě souhlasím.
U té první bych jen podotkl, že z vojenského hlediska neměla obrana v roce 1938 smysl, a proto rozhodnutí nebojovat nepovažuji za slabost. Slabostí by spíš bylo poslat vojáky do boje, který nelze vyhrát jen ze strachu před soudem dějin a veřejného mínění.
Ohledně té třetí je to tak trochu Hlava XXII, nemyslíš? Nemocný člověk se zastřeným úsudkem měl sám rozhodovat o své způsobilosti zastávat úřad. Ať už tedy neexistovala jasná pravidla jak odvolat nemocného prezidenta nebo jestliže existovala a nebyla vůle je použít, opět to není tak docela chyba prezidenta Beneše.
Ono je samo o sobě zajímavé, jak se celý tehdejší systém tvářil a choval jako prezidentský, a přitom byl celou dobu parlamentní. Jestli nebyla náhodou chyba i v tom.
------------------------------------------------------------------------
Vůbec rozhodovací aparát pro krizové situace za první republiky by bylo zajímavé poznat blíž. Pokud vím, uspořádání bylo stejné jako dnes, a sice
parlamentní republika. Čili v otázce zda bojovat či ne, měl zřejmě rozhodovat spíš premiér ve shodě s ministry zahraničí a obrany.
Dnes by se asi sešla bezpečnostní rada státu = premiér + většina ministrů, guvernér ČNB, šéf správy hmotných rezerv, vedoucí úřadu vlády a určitě by se přifařili i prezident, náčelník štábu AČR, policení prezident, velitel hasičů.... a bůh ví, kdo ještě. A nejspíš by se jen dohodli, že se dohodnou.
V ústavě je sice napsáno, že prezident je vrchní velitel vojska, ale prakticky je a byl již tehdy hlavně "mužem na ukazování" a v praxi vládl a vládne parlament
(proto taky (ne)chápu proč se dnes tak často Havlovi dává vina za zpackaná 90tá léta). Nikde není psáno, že by snad prezident měl mít v době krize rozhodující hlas.
Americký systém, v němž je prezident v podstatě voleným monarchou jenž má ve všech vládních záležitostech jasné a konečné slovo je mi milejší mnohem víc. U nás to pokud vím, takto jasně dané není a jestli jsem pochopil správně, i ten Beneš od mnichovské krize rozhodoval spíš na základě morální autority než skutečného politického pověření.
Je tedy otázkou, zda to není přímo systémová chyba. Když bylo nutné rozhodnout zda bránit či ne, všichni utekli pro rozhodnutí k prezidentovi. Když bylo třeba vysídlit němce, prezident musel vydat dekret.
------------------------------------------------------------------------
Pátrač - Nerad bych, aby to vyznělo nějak cynicky. Ale kdo bylo těch 360 000 lidí? Odhaduji, že vesměs židé, předváleční imigranti a členové hnutí odporu. V případě naší vojenské porážky by je pravděpodobně němci zlikvidovali tak jako tak, nebo snad ne? Těžko říct, jestli by naše armáda během bezvýchodné obrany utrpěla ztráty větší či menší než těch 28 000 mužů, ale osobně si myslím, že v konečném úhrnu spíš vyšší
(což je samozřejmě jen čirá spekulace).
Také si netroufnu hodnotit naděje na obnovení země v předmnichovských hranicích.
Ještě bych rád řekl toto:
1) Na "morální smrt" národa nevěřím. Všechno je jen otázkou nastavení školství (konkrétně obsahu učebnic dějepisu a stylu výuky) a dvou tří generací. "Národ" už přežil horší věci. Pominu-li notoricky omílanou Bílou Horu
(u níž není jisté, zda byla tak škodlivá) je nutné zmínit situaci před národním obrozením, kdy českému národu prakticky hrozil zánik a stejně jsme nakonec tady. To jen v posledních dekádách po válce se rozšířilo poraženectví typu "jsme jen malá bezvýznamná zemička", nebo "armáda nemá smysl, spojenci se na nás stejně jako vždy vykašlou", atd.
Střízlivý pohled na historii je lepší. Tak si říkám, kolik lidí, kteří dnes říkají "měli jsme bojovat" by zde vůbec nemuselo být, neboť jejich otec/děd by zahynul při obraně pevností v osmatřicátém.
2) Vážne si myslíš, že by poražená ČSR zůstala vcelku? Slováci by se trhli tak jako tak a ještě by nám navrch vyčetli, jak jejich muži museli umírat v marném boji za stát, v němž byli přinucení žít proti své vůli.
EDIT: Nechci dál pokračovat v tomhle OT, takže další příspěvky na téma "Beneš" už do tohoto vlákna nepřidám, proto reaguju takhle:
Pátrači, chápu tvé rozhořčení. Jenže výraz
"utrpět smrt (exitus) a přežít" je nesmyslný protimluv. Je jasné, že morální škody byly značné, ale jak jsi sám uznal, nezabilo nás to. Také mi není jasné, kde jsi v mých reakcích vyčetl že ze všeho obviňuji prezidenta Beneše. Naopak jsem se ostře
(a poněkud zbytečně obsáhle) ohradil proti Destroymanově zjednodušené a nadnesené odpovědi na otázku:
"Odsun Němců po válce dělali snad všichni, jenom náš Beneš pořád někomu leží v žaludku. Proč?"
Čili Edvarda Beneše jsem se tedy spíš zastal. A mým cílem bylo poukázat, že nejde o tak černobílou problematiku, jak ji někteří vidí.
Stálo by zato přečíst si lépe, co jsem psal výše. Ženy, děti, starci či imigranti atp. určitě v řadách československé armády nesloužili. Přesto nepochybuji, že právě tyto skupiny lidí tvoří významnou část onoho čísla
"360 000 obětí". Na tohle téma vážně nemíním spekulovat, jen mi přišlo logické, že Němci by poslali "do plynu" nebo na popraviště židy a nepřátele ať už bychom se bránili nebo ne. To číslo jsi uvedl ty, takže snad máš představu, kolik z těch lidí stálo v osmatřicátém na hranicích a kolik ne.
A odpusť mi moje zjednodušené vidění tehdejšího světa. Nějak nemohu pochopit, jak by se menší méně lidnatá země, mohla úspešně ubránit nepřátelům, kteří mají víc lidí, tanků a
(lepších) letadel
(což ostatně zřetelně nazanačil třeba i multiplayer "PALBA 1938") a kteří navíc obklopují prakticky celou hranici
(samozřejmě s malou výjimkou na Podkarpatské rusi). Zvlášť, když byla dotyčná země bez spojenců a veškeré vojenské plány se týkaly pouze obrany plánované na měsíce. Ale tohle téma se tady už řešilo, má dvacet stran a já v něm opravdu nechci rýpat. Každý má svůj názor:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1243
Osobně považuji porážku vzhledem k situaci za velmi pravděpodobnou, ale odlišné názory respektuji.
Tunac - Velice zajímavé. Nejen názory pana Stehlíka, ale i postupy ČT. Skutečně si o tom budu muset zjistit něco víc.