FOREL

[Jelínek Milan]

FOREL
(Toto je výňatek z „Námořního žurnálu historického“ č. 6)

(Toto je výňatek z „Námořního žurnálu historického“ č. 6)
Jelikož na konci r. 1903, kdy se jevilo vypuknutí rusko-japonské války jako nevyhnutelné, byly DELFIN a PETR KOŠKA jedinými ruskými ponornými jednotkami, schopnými námořní bojové aktivity, petrohradské ministerstvo námořnictví zjišťovalo možnost urychleného nákupu dalších takových člunů v zahraničí. Výsledek nebyl potěšující – Rusové částečně uspěli v USA, zatímco z Francie se podařilo získat jen třetiřadý GUBE (dle ruské fonetiky jména GOUBET). Až po zahájení války (únor 1904) odjeli Bubnov a Beklemišev do šlesvicko-holštýnského Kielu, aby o dodávce dalších ponorných člunů jednali rovněž s firmou Krupp, jistěže ve vší tajnosti. Firma Krupp totiž měla nejen svoje obrovské zbrojní továrny v Essenu, ale už i slibně se vzmáhající loděnici Germania, právě v Kielu, a v Petrohradě byl známo, že Krupp, už věru renomovaný podnikatel, se začíná zabývat stavbou podmořských plavidel ve vlastních závodech.
Ano. Friedrich Krupp, jenž od svého otce Alfreda převzal zbrojní impérium v r. 1893, tehdy s výrobou ponorek skutečně teprve začínal, avšak věřil v její komerční úspěch, zejména samozřejmě u válečného námořnictva. Aby novou zbraní zaujal centrální místa, nechal v r. 1903 v Kielu postavit podle projektu „svého“ šéfkonstruktéra ponorkové sekce, inž. R. L. d´Equvilley-Montjustina, malý (16/17 t výtlaku) ponorný člun hnaný elektromotorem a vy-zbrojený 2 torpédy, nazvaný pak FORELLE, s nímž po dokončení uspořádal představení v místním přístavu. Předchozí zkoušky člunu byly potěšující – na třímílovém plavebním úseku se ponořil, provedl simulovaný útok torpédem, nato se vrátil na základnu…, a tak Krupp nepochyboval, že člun udělá dojem i při veřejné demonstraci pro státní prominenty. Produkce se pak zúčastnili i sám císař Vilém II., jenž věru měl pro svoji, Tirpitzem budovanou „Kaiserliche marine“ slabost, a jeho bratr, „starý námořník“ princ Jindřich Pruský… Jenže Krupp od válečného námořnictva zakázku na dodávku této ponorné lodi, natož dalších, nedostal. A tak panu velkotovárníkovi tuze přišla vhod právě mise Bubnova a Beklemiševa! Byla výhodná pro obě strany.

Podle kontraktu z 5. června 1904, s nímž se do oba techničtí emisaři vrátili do Petrohradu, měla „Germaniawerft“ dodat Rusku tři ponorné čluny typu E, což byl Kruppův nejen obchodní, ale též propagační úspěch, jenž stačil k tomu, aby továrník k těmto třem jednotkám Rusku velkoryse věnoval FORELLE, údajně v hodnotě 100 000 rublů. Avšak ve skutečnosti se lodi takto elegantně zbavil, neboť jednak byla špatná, tudíž neprodejná, jednak svoji „reklamní“ roli už splnila a stěží by ji dokázala splnit znovu, a než by ji nechal rezivět v bazénu své loděnice… A úspěch z hlediska obchodního? Ano, jistě! Totiž předtím v Petrohradě (stejně jako v Anglii, Německu…) americký stavitel ponorek S. Lake nabízel svůj PROTECTOR, Rusové koketovali také s Hollandem, a Krupp tedy doufal, že „drobným dárkem“ v podobě FORELLE přechýlí zájem Rusů na svoji stranu. Což ale byl odhad správný jen částečně – Rusové sice PROTECTOR koupili (byl pak přezván na OSJOTR, rus. OSËTR), nato od Hollanda FULTON (SOM), ale další zakázky už Ame-ričanům nedali, a co se týče Kruppa, zůstalo rovněž jen u objednaných lodí typu E (bud. KARP, KAMBALA a KARAS) – Rusové, kteří tak zřejmě Američany i Němce jen „tahali za nos“, zůstali u stavby v domácích závodech.
Z Kielu do Ruska byla FORELLE převezena po železnici, a 27. června 1904 ji měli v Petrohradě, v Baltickém závodě. Oproti jiným ruským ponorným člunům měla výhodu v tom, že byla maličká a se svými 17 tunami se vešla na jeden nákladní železniční vagón, zatímco jiné ruské ponorné čluny, s výtlakem od 105 t do 140 t (typ KASATKA), bylo nutno před železničními transporty hodně odlehčit, odmontováním velké části zařízení… Poté, co „minonosku“, jak byla tato loďka klasifikována, uvedli znovu do provozu a opatřili torpédomety pro Whiteheadovy projektily, budil ponorný člun, vytažený na Něvu, všeobecný zájem, ale dobrovolníky do jeho posádky se nedařilo sehnat! Inu, víme – dva dny předtím se v Baltickém závodě potopil DELFIN, s tragickými následky, a tak každá taková loď, najmě nová či neznámá, nebudila důvěru. Až poté, co Beklemišev provedl 7. července s FORELLE demonstrativní plavbu a po ní se dušoval, že „loďka pluje spolehlivě a její řízení je lehké“, našli se čtyři odvážlivci… Ponorný člun pod velením poručíka T. A. von der Raab-Tilena byl pak 9. srpna převeden do Kronštadtu; při této plavbě se ale ukázalo, že maximální rychlost lodi na hladině - při instalovaných torpédometech - činí pouhé 4,3 uzle, což byl problém, takže torpédomety byly sejmuty; bez nich pak člun dosahoval 6 uzlů... 3. září 1904 byla „minonoska“ zapsána do seznamu ruského válečného loďstva jako „minonosec FOREL“ („forel“ je ruská varianta slova „pstruh“) načež po krátké přípravě člun naložili na nákladní vagón a 7. září z Petrohradu odeslali na Dálný východ… Už 12. října t. r. byl FOREL ve Vladivostoku, jako vůbec první ruská bojeschopná ponorka na Tichém oceáně a přilehlých mořích... Ouha, bojeschopná? Uvidíme dále.
V námořní pevnosti II. třídy Vladivostok (podle oficiálního ruského označení) bylo tehdy stísněné milieu – před měsícem (14. srpna) vladivostocký Samostatný oddíl křižníků adm. Jessena (3 pancéřové jednotky) svedl u Ulsanu na jihovýchodě Koreje těžkou bitvu s japonskou přesilou adm. Kamimury (4 pancéřové, 2 chráněné křižníky), v níž byl zničen rachitický RJURIK, a ROSSIJA a GROMOBOJ, náramně roztřískané, se tak tak dotáhly do Zlatého rohu, kde v doku už měsíce ležel velký chráněný křižník BOGATYR, který si rozpáral břicho při nájezdu na skalnaté pobřeží nedaleko pevnosti (teď musel uvolnit místo ROSSIJI), pár torpédovek Sibiřské flotily nesvedlo nic, a teď tenhle FOREL – nebude to jen starost navíc? Poručík Tilen se před Jessenem tvářil sebevědomě a ujišťoval “uvidíte, jak vám moje loď bude platná!“ Jessen koukal do stropu…

15. října byl FOREL znovu uveden do služby a do „pohotovosti pro případ blokády“. Jenže pozor, byla tu „drobná“ potíž! Pro člun jaksi trochu nebyly zbraně! Jeden z ruských výkladů této prekérní situace praví, že zatímco ponorné jednotky postavené v domácích loděnicích dostávaly torpéda systému Whitehead r. 380 mm vz. 1898 ruské provenience, německý „dáreček“ jakož čluny z USA a zřejmě i francouzský GUBE měly nést torpéda ráže 457 mm. Ta ale nebyla součástí kontraktů, tudíž pro FOREL - poté, co byl ještě v Petrohradě torpédometů zbaven - musela petrohradská vrchní námořní správa objednat torpéda u německé (berlínské) firmy Schwartzkopff. Což se nestalo! Pak to sice napravila (konečně zapůsobily zoufalé prosby velitele člunu) a torpéda ministerstvo námořnictví objednalo, přičemž dodávka měla činit 75 torpéd typu B/50 ráže 450 mm (délka 3550 mm), jenže torpéda dorazila do Vladivostoku až po půl roce, 11. dubna 1905! Do té doby FOREL tedy hrál jen roli „psychologické zbraně“ – nepochybně zajímavou, ale namoutě zbytečnou. SOM byl na tom podobně…
Jak čtenář těchto řádků asi ví, pokrývala se táhlá vladivostocká vnitřní rejda - záliv Zlatý roh, od podzimu do jara ledem, někdy natolik silným, že na ně sotva stačil místní ledoborec NADĚŽNYJ. S tím se nedalo nic dělat, a tak byl i téměř neužitečný FOREL v listopadu vytažen na břeh a zazimován (tj. povaloval se pod plachtou ve zmrzlém i tajícím blátě vedle válečného přístavu). Do služby se dostal znovu, až když byl ozbrojen schwarzkopffy. S nimi ovšem se ploužil oněmi 4,5 uzly, a tak si prosím představte rychlost vašeho auta jedoucího asi rychlostí 8 km/hod. - to byl „operační fofr“ této lodi.
FOREL měl výtlak 15,5 / 16,8 t, rozměry 12,5 x 1,65 x výška trupu 2,4 m (vč. věže, střední ponor činil 1,1 m, poháněl jej elektromotor o výkonu 65 HP, rychlost 4,3/3,5 uzle, max. hloubka zanoření asi 30 m, délka nezávislé plavby na hladině asi 20 mil/4 uzlů / pod hladinou 18 mil/3 uzle, výzbroj tvořila 2 externí torpéda.

(Informace o „Námořním žurnálu“ zde: http://www.warshipsmj.cz/publikace.asp)

[Alfik]

Ta torpéda byla širší než delší? Soudím že spíše má být ráže 450 a délka 3550 mm.

[Jelínek Milan]

Nulka opravena. Díky. MJ