GALLIPOLI 1915
Napsal: 2/12/2010, 13:35
GALLIPOLI 1915
Kdopak z příznivců vojenské historie by neznal průběh spíše prestižní, než strategicky významné spojenecké operace vůči Dardanelám v r. 1915? Z těch příznivců militární historie, kteří se soustavně věnují událostem i v první světové válce, každý. Jenže kdo z nich mohl do letoška (2010) číst nějaké obsáhlejší, tj. knižní, původní české vylíčení této několikaměsíční, krutě svízelné záležitosti? Po r. 1990 jí věnoval několik odstavců J. Hrbek ve své „Velké válce na moři“ (2002), ještě méně je v krásně obrázkových, ale málo obsažných velepublikacích formátů větších než A4…, a to je z domácí a převzaté literárně-faktografické produkce asi tak všechno.
Až konečně! Mladá fronta letos vydala práci Yvette Heřtové „Gallipoli 1915“ (avizovanou tuším už před lety). Můj první dojem z ní zakolísal, když jsem podle nadpisu kapitoly II. na str. 32 „Příběh dvou bitevních křižníků“ měl být ujištěn, že BRESLAU unikající s GOEBENEM je rovněž bitevní křižník, ale naštěstí v textu zkušená autorka, renomovaná historička, kategorizuje lodě správně, a vůbec si počíná – jako žena(!!) – správně všude. Výsledek? Dojem z prvního čtení? Jde o dílo navýsost původní, sepsané poctivě, podle autoritativních knižních pramenů. Příběh lodí GOEBEN a BRESLAU do zvoleného rámce ovšem zapadá věru jen částečně, nadto tok obsahu jaksi „zdržuje“, protože o dardanelské operaci se začíná čtenář dozvídat až mezi 50. a 60. stránkou (z asi 250), ale pak se dostává recipinetovi zajímavého autorčina podání, v němž je všechno podstatné včetně armádní části operace, předloženo v čistém publicistickém stylu… Z názvů kapitol si můžeme učinit představu o obsahu díla: „Cesta k turecko-německému spojenectví“, „Příběh dvou bitevních křižníků“. „Dardanely na mezinárodní scéně“, Příprava dardanelské operace“, „První bitva o Dardanely“, „Pokus o obnovení námořního útoku“. „Gallipoli, změna koncepce boje“, „Kroky spojenců ke katastrofě“, „Oběti zmařených šancí“, „Poslední kapitola dardanelské operace“ – ano, je tam všechno, v konzistentní stavbě a příjemně čtivém podání…
Co možná příznivcům historie námořního vojenství může chybět, je perlení detailů. Dnes totiž je tendence propracovat texty „až na písek“, tj. předložit čtenářům nejen osnovní vylíčení události, na které se tu a tam pověsí dialog, citát…, ale také mnoho podrobností, které činí text dokumentaristicky ještě násobně cennějším – čím více zvláštních jednotlivostí technického, nautického, personálního aj. rázu, tím lépe, ovšem za předpokladu, že text neztratí vemlouvavý tah a v líčení budou v činnosti nejen lodě, útvary… a nejen statistiky palby a potopených lodí…, ale také myslící a jednající (bojující) lidé!!
Paní Heřtová na detaily z té či oné příčiny téměř rezignovala, což ale není hodno výtky – postavila se k tématu jinak, standardně, po svém. Prostřednictvím v podstatě jednoduchého, srozumitelného textu dala čtenáři možnost seznámit se, a to způsobem seriózním a kultivovaným, s něčím, co bude ještě po desítky a desítky let vděčným tématem každé knížky a mnoha žurnálových pojednáních o námořní fázi první světové, ale co zatím český zájemce o historii, nemající znalosti cizích jazyků, neměl zatím možnost prostřednictvím tuzemského písemnictví důkladněji poznat. Sice mám raději texty, jaké nacházím i v námořnické sekci PALBY (vynikající Destroyman, Jarl, Kačer…) – s mnoha účelnými podrobnostmi, jež pro hloubkové zvídavce činí z jednotlivých pojednání faktografické lahůdky (gratis!!), ale „Gallipoli“ jsem si rád koupil a zařadil do knihovny. Ano, kdyby tuhle knihu napsal některý dvorní autor PALBY (a že by si knižní vyjádření své práce kdekterý horentně zasloužil!), byla by dvakrát třikrát taková, ale i její existence v tomto rozsahu znovu dotvrzuje, jak je dobrá, výtečně napsaná kniha nepostradatelná! Díky za ni. A kdyby bylo takových knih se „starými“ tématy víc, díky nadvakrát!
Kdopak z příznivců vojenské historie by neznal průběh spíše prestižní, než strategicky významné spojenecké operace vůči Dardanelám v r. 1915? Z těch příznivců militární historie, kteří se soustavně věnují událostem i v první světové válce, každý. Jenže kdo z nich mohl do letoška (2010) číst nějaké obsáhlejší, tj. knižní, původní české vylíčení této několikaměsíční, krutě svízelné záležitosti? Po r. 1990 jí věnoval několik odstavců J. Hrbek ve své „Velké válce na moři“ (2002), ještě méně je v krásně obrázkových, ale málo obsažných velepublikacích formátů větších než A4…, a to je z domácí a převzaté literárně-faktografické produkce asi tak všechno.
Až konečně! Mladá fronta letos vydala práci Yvette Heřtové „Gallipoli 1915“ (avizovanou tuším už před lety). Můj první dojem z ní zakolísal, když jsem podle nadpisu kapitoly II. na str. 32 „Příběh dvou bitevních křižníků“ měl být ujištěn, že BRESLAU unikající s GOEBENEM je rovněž bitevní křižník, ale naštěstí v textu zkušená autorka, renomovaná historička, kategorizuje lodě správně, a vůbec si počíná – jako žena(!!) – správně všude. Výsledek? Dojem z prvního čtení? Jde o dílo navýsost původní, sepsané poctivě, podle autoritativních knižních pramenů. Příběh lodí GOEBEN a BRESLAU do zvoleného rámce ovšem zapadá věru jen částečně, nadto tok obsahu jaksi „zdržuje“, protože o dardanelské operaci se začíná čtenář dozvídat až mezi 50. a 60. stránkou (z asi 250), ale pak se dostává recipinetovi zajímavého autorčina podání, v němž je všechno podstatné včetně armádní části operace, předloženo v čistém publicistickém stylu… Z názvů kapitol si můžeme učinit představu o obsahu díla: „Cesta k turecko-německému spojenectví“, „Příběh dvou bitevních křižníků“. „Dardanely na mezinárodní scéně“, Příprava dardanelské operace“, „První bitva o Dardanely“, „Pokus o obnovení námořního útoku“. „Gallipoli, změna koncepce boje“, „Kroky spojenců ke katastrofě“, „Oběti zmařených šancí“, „Poslední kapitola dardanelské operace“ – ano, je tam všechno, v konzistentní stavbě a příjemně čtivém podání…
Co možná příznivcům historie námořního vojenství může chybět, je perlení detailů. Dnes totiž je tendence propracovat texty „až na písek“, tj. předložit čtenářům nejen osnovní vylíčení události, na které se tu a tam pověsí dialog, citát…, ale také mnoho podrobností, které činí text dokumentaristicky ještě násobně cennějším – čím více zvláštních jednotlivostí technického, nautického, personálního aj. rázu, tím lépe, ovšem za předpokladu, že text neztratí vemlouvavý tah a v líčení budou v činnosti nejen lodě, útvary… a nejen statistiky palby a potopených lodí…, ale také myslící a jednající (bojující) lidé!!
Paní Heřtová na detaily z té či oné příčiny téměř rezignovala, což ale není hodno výtky – postavila se k tématu jinak, standardně, po svém. Prostřednictvím v podstatě jednoduchého, srozumitelného textu dala čtenáři možnost seznámit se, a to způsobem seriózním a kultivovaným, s něčím, co bude ještě po desítky a desítky let vděčným tématem každé knížky a mnoha žurnálových pojednáních o námořní fázi první světové, ale co zatím český zájemce o historii, nemající znalosti cizích jazyků, neměl zatím možnost prostřednictvím tuzemského písemnictví důkladněji poznat. Sice mám raději texty, jaké nacházím i v námořnické sekci PALBY (vynikající Destroyman, Jarl, Kačer…) – s mnoha účelnými podrobnostmi, jež pro hloubkové zvídavce činí z jednotlivých pojednání faktografické lahůdky (gratis!!), ale „Gallipoli“ jsem si rád koupil a zařadil do knihovny. Ano, kdyby tuhle knihu napsal některý dvorní autor PALBY (a že by si knižní vyjádření své práce kdekterý horentně zasloužil!), byla by dvakrát třikrát taková, ale i její existence v tomto rozsahu znovu dotvrzuje, jak je dobrá, výtečně napsaná kniha nepostradatelná! Díky za ni. A kdyby bylo takových knih se „starými“ tématy víc, díky nadvakrát!
