Tak abychom se vrátili k meritu věci, jak nás vyzval moderátor vlákna. Z mé strany byla otázka postavena tak, jaký byl skutečný vývoj procesu sjednocení německých států a jaké postoje k tomu zaujímaly Spojené státy a jeho evropští spojenci.
Bleu reagoval, viz níže, že „postoje USA resp. Západu k létům 56, 68 a ke sjednocení Německa jsou myslím dostatečně známé, prostudované a poměrně odůvodněné.“
Dzin ho podpořil v tom smyslu, opět viz níže, „že se Bleu vyjádřil dostatečně jasně“.
Bleu píše:V zásadě není kde a v čem dusit. Postoje USA resp Západu k letům 56, 68 a ke sjednocení Německa jsou myslím dostatečně známé, prostudované a poměrně odůvodněné (což nemusí znamenat, že bych s nimi souhlasil). Jestli máš opravdu zájem vyjádřím se, ačkoli to považují za zbytečné.
Dzin píše:v.m. Mě přijde, že se Bleu vyjádřil dostatečně jasně. Ale kdyby si chtěl, můžu se ti vyjádřit já, ikdyž jsme to původně neměl v úmyslu. Problém je, že ty pomíjíš jasné věci, které se ti nehodí do konstrukce a předhazuješ nám tu to, co by mělo potvrzovat tvoje teorie. A maskuješ jakýmsi zdáním oficiality díky podpoře selektivně vybraných tvrzení či článků, které se navzájem podporují.
Čili, ne že by to bylo velké sousto, ale problém je, že pokud takto napíšeš (nebo opíšeš?) článek, tak reakce mohou být pouze dvojí. Buď reaguji ze stejné sorty a potom ti musím přizvukovat a nebo reaguji faktickými přípomínkami, které ale můžeš jednoduše odmítnout, protože nezapadají do tvé sorty zdrojů a tudíž nejsou "relevantní".
Jestli chceš někoho podusit ve vlastní šťávě, bylo by možná nejlepší diskutovat věcně a ne stylem opíši co nejvíce dat, ono to vypadá dobře a teď mi je koukejte postupně vyvracet...
Jsem rád, že alespoň někomu jsou tyto otázky jasné, má je prostudované a přijal k nim své vlastní závěry. Jsem trochu na rozpacích, že jak Bleu, tak Dzinovi jsou tyto otázky jasné, zatímco já stále ještě pátrám a čekám, zda se k těmto otázkám otevřou archivy toho či onoho státu (zejména pak USA a Německa), abych si i já udělal zcela jasno!
Tvrzení obou kolegů z Palby je o to více zarážející, že např. i jiní, a jsem přesvědčen, že erudovaní badatelé, jako např. pan Petr Vilímek, (Středoevropské politické studie roh. IX, c. 1, s. 99-101 „Central European Political Studies Review“) se vyjádřil, cituji: „V českém prostředí bylo po roce 1989 vydáno překvapivě málo odborných prací domácí provenience, které by se věnovaly americké zahraniční politice. Stejně tak dosud stála stranou většího zájmu českých badatelů problematika německého znovusjednocení“, konec citace.
Aby mě nemohl Dzin opět napadat, viz jeho vyjádření, „
že bylo by možná nejlepší diskutovat věcně a ne stylem opíši co nejvíce dat“, soustředím se pouze na několik faktů:
1) Kdyby nedošlo k úniku informací (nebyly zveřejněny úmyslně) z archivů „Sovětů“ o jednání Thatcherové s Gorbačovem v Moskvě, zřejmě by jisté skutečnosti nezveřejnila ani sama Thatcherová, ve svých pozdějších pamětech. Podstatou jednání bylo:
a) aby Gorbačov zabránil sjednocení Německa a to i za cenu použití síly;
b) prohlášení Thatcherové, že jedná o této otázce s vědomím prezidenta USA;
c) vyjádření Gorbačova, že sílu odmítá použít a že věci zašly už příliš daleko, aby byly zvládnutelné jinými prostředky.
2) To, že Thatcherová jednala minimálně s vědomím, ale spíše souhlasem USA, potvrzuje několik skutečností:
a) Thatcherová použila slogan „vyhráli jsme dvě války“, představitelé USA na mezinárodních jednáních v té době argumentovali (když požadovali po zástupcích „Východu“, aby něco dělali), „ už dvakrát jsme museli přijít do Evropy a bojovat, to chcete třetí světovou válku“?
b) Osobně jsem byl k této otázce (zabránění sjednocení německých států) představitelem USA kontaktován! Kdo zná problematiku jednání (jakýchkoliv mezinárodních) ví, že si nikdo, a to ani z úrovně velvyslance, nedovolí prezentovat jakoukoliv myšlenku podobného charakteru, aniž by k tomu dostal pokyn z ústředí!
Z výše uvedeného je zřejmé, že USA, až do doby kdy hrozilo, že celý proces může proběhnout živelně, bez jejich účasti a vlivu, činily vše pro to, aby ke sjednocení německých států nedošlo.
K mé poznámce možných souvislostí s rokem 1968. Rád bych od Dzina a Bleu slyšel, co ví o plánech NSR k provedení vojenské operace na podporu „Pražského jara“ a činnosti skupin hloubkového průzkumu armády USA na našem území, v inkriminovaném období.
K věci. Souhlasím s jeho geopolitickým pohledem, že sjednocené Německo primárně ze všech starých velmocí nejvíce ohrožuje postavení Francie a právě Francie je zemí, která by se měla nejvíce bát ztráty vlivu na kontinentu, díky sjednocenému Německu a v nejhorším se bát i o svojí existenci. Ačkoli postavení Německa je i po sjednocení slabší díky výsledkům 2. s.v., přesto by to byl při neexistenci NATO a EU hlavní hráč kontinentální politiky. Proto i prezident Mitterrand chtěl zpočátku bránit znovu sjednocení Německa.
