Zemakt píše:Ta funkce zde je, ale svým způsobem budeš o něco ochuzen.
Asi jsem nešika. Bo už jsem několikrát hledal jestli tenhle redakční systém umí takovou vychytávku.
Prosím, poraď.
Fakt moc díky za navedení.
Zemakt píše:Ta funkce zde je, ale svým způsobem budeš o něco ochuzen.
To že byl Vlasov vyslán do téměř bezvýchodné hodné situace je zřejmé. Měl vyvést obklíčenou a téměř rozloženou 2. údernou armádu zpět. To se mu ovšem nepodařilo a nejspíš ani podařit nemohlo. Co se v těch bažinách odehrálo a proč se vzdal Němcům se můžeme jen dohadovat.Mirek58 píše: Ano, přesně jsi to vyjádřil.
- Stačilo málo -
A to málo spočívá v tom, že Koněv svůj malér neřešil dezercí a proto stojí na pomnících.
Vlasov, Buňačenko a další své maléry řešili dezercí a proto viseli na špagátě.
Prostě tak to v životě je a bude, volba mezi cestičkami je nenápadná, ale důsledky jsou obrovské.
V srpnu 1942 byla 389. střelecká divize zařazena do sestavy 9. armády Zakavkazského frontu a zaujala obranu na řece Těrek. Buňačenko dostal ze štábu armády rozkaz dobýt most na cestě Mozdok-Červlenoje, což splnil. Protože však ne všechny části Rudé armády přešly na sovětský břeh, byl Buňačenko odvolán z velení divize a souzen. 2.9. byl vojenským tribunálem Severní skupiny vojsk Zakavkazského frontu odsouzen k smrti zastřelením, ale 24.9. byl tento trest změněn na 10 nucených pracích, platný po skončení války.
Zemakt píše:Uživatelský panel, a nepřátelé přátelé.