Německo
rok 1887 - 1888
Lodě ve třídě:
- SMS Irene (1886 – 1887 - 1888)
- SMS Prinzess Wilhelm (1886 – 1887 – 1889)
* Poznámka: první datum je datum zahájená stavby, dále je datum spuštění na vodu a poslední je datum zařazení do stavu námořnictva.
Pancéřové křižníky nemohly plnit všechny role, která se od nich očekávala. Pro boj proti řadovým bitevním lodím byly příliš slabé, a ani jejich redukované pancéřování nemohlo odolat zásahům z těžkých děl bitevních lodí. Proto vznikl požadavek na konstrukci nového typu plavidla – chráněného křižníku, který by byl schopen doprovázet a chránit vlastní konvoje, stejně tak ohrožovat nepřátelské loďstvo. Dále měl za úkol provádět průzkumnou činnost, předávat rychlé depeše atd. Lodě bez jakékoliv pancéřové ochrany byly sice rychlé, ale byly příliš zranitelné proti nepřátelské palbě a to dokonce i proti středním a lehkým dělům. Proto nový typ plavidla byl chráněn pancéřovou palubou, která kryla většinu životně důležitých ústrojí lodě a tato pancéřová paluba se pak stala charakteristickým rysem těchto lodí. Těmto plavidlům se pro tuto ochranu říkalo chráněné křižníky a na svou dobu úspěšně plnila svěřené úkoly.
Německo se k dělení světových kolonii dostalo až po svém sjednocení v roce 1871 a po konsolidování politické moci a ekonomickém vzrůstu. Z toho důvodu jeho nově nabyvší kolonie byly rozseté prakticky po celém světě. Ve vlastním zájmu Německa bylo zajistit ochranu pro své kolonie, které císařství začalo získávat především po polovině 80.let 19.století. Jako nejlepší ochrana se pak jevilo zvolit takový typ plavidla, které by dokázalo „křižovat“ moře a oceány na velké vzdálenosti při vysoké rychlosti a s dostatečnou palebnou silou, což byla přesně role pro nově vznikající kategorii chráněných křižníků. Německo se rozhodlo postavit hned dvě jednotky této třídy (někdy též klasifikované jako pancéřové korvety).
Německo se po válce s Francií (1870) soustředilo především na ochranu vlastního pobřeží. Tak jak rostla průmyslová moc sjednoceného Německa (1871), tak úměrně s tím rostlo také loďstvo. V roce 1883 Admiralita rozhodla postavit početnou třídu pobřežních obrněnců (třída SIEGFRIED), která měla být doplněná o plavidla, schopná dálkové plavby do nově získávaných německých kolonií. V případě vypuknutí válečného konfliktu měla tato plavidla podnikat korzárské nájezdy na nepřátelské zásobovací trasy. Jednalo se o popisovanou třídu IRENE.
KONSTRUKCE
Stavbou IRENE byla pověřena loděnice AG Vulcan ve Štětíně (Stettin, dnešní Szczecin v Polsku), která zahájila práce na lodi SMS IRENE v roce 1886. Dne 23.července 1887 byla loď slavnostně spuštěna na vodu a obdržela jméno IRENE po princezně Ireně Heseen-Darmstadt (* 1866 - + 1953), která byla císařovou švagrovou. Dokončení a převzetí námořnictvem se dočkala dne 25.května 1888. Druhou jednotku jménem SMS PRINZESS WILHELM obdržela ke stavbě loděnice Germaniawerft v Kielu, která na ní práce započala rovněž v roce 1886. Plavidlo bylo na vodu spuštěno dne 22.září 1887 a námořnictvo si jej převzalo dne 19.listopadu 1889.
Jednalo se o plavidla o celkové délce 103.68 m, na úrovni hladiny moře „pouze“ 98,88 m. Rozdíl byl způsoben tehdy módním klounem, který ostře pod hladinou vybíhal před loď. Šířka plavidla byla 14,2 m ponor 6,4 - 7,63 m. Při těchto rozměrech se jednalo o plavidlo o plném výtlaku 4.947 t (PRINZESS WILHELM 5.027 t) a standardním 4.271 t. Jednalo se první třídu lodí, která v německém námořnictvu postrádala plachty.
Pohonná jednotka byla tvořena čtyřmi válcovými kotly a dvěma horizontálně umístěnými parními stroji. Výkon se přenášel na dvě lodní čtyřlisté vrtule o průměru 4,7 metrů. Maximální výkon pohonné jednotky 6.000 kW (8.000 k) umožňoval rychlost 18 uzlů (33,34 km/h). Vezená zásoba uhlí se pohybovala mezi 400-550 t uhlí, což při ekonomické 9 uzlové rychlosti představovalo dojez 2.490 námořních mil (cca 4.610 km). Při maximální rychlosti 18 uzlů se dojezd snížil na 1.080 námořních mil (2.000 km).
VÝZBROJ
Na takto malé plavidlo byla výzbroj poměrně silná. Po dokončení nesla třída IRENE výzbroj v podobě 14 děl ráže 150mm (L/30), tzv. Ringkanone model 1892 (?), šest rychlopaných 37mm děl a 3x torpédometů ráže 350mm (z toho jeden umístěn pod vodou). Torpéda byly typu C35/91 o hmotnosti 318 kg, délce 4,752 m s výbušnou 40,5 kg těžkou hlavicí a dostřelem 400 m při rychlosti 29 uzlů (53,7 km/h).
Po modernizaci v polovině devadesátých let 19. století byla výzbroj změněna a následně se skládala ze 4 kanónů ráže 150mm (L/30 Ringkanone ???) se zásobou 100 nábojů na hlaveň, 8x kanónů ráže 105mm (L/35) se zásobou 92 nábojů na hlaveň a šesti rychlopalných kanónů ráže 50mm (L/30 nebo L/40 ?) s celkovou zásobou munice 1500 střel. Děla nejmenšího kalibru byla využívána především v boji proti rychle plujícím cílům, jako torpédoborcům, torpédovkám a torpédovým člunům. Torpédová výzbroj zůstala beze změny. Bohužel nějaké bližší parametry k dělům se mi nepodařilo najít.
Hmotnost boční salvy (po 1893/1894):
2x150mm = cca 80 kg (?)
4x105mm = cca 60 kg (?)
Celkem: cca 140 kg (?)
PANCÉŘOVÁNÍ
Pancéřová ochrana v duchu konstrukce chráněných křižníků byla omezena na pancéřovou palubu v síle od 35 do 76 mm. Ta měla za úkol především ochraňovat pod sebou ukrytou strojovnu a kotelnu, tedy nejdůležitější části lodi, které v případě vyřazení z provozu vydávali loď na pospas nepříteli. Štíty děl ráže 150mm kryl 80 mm pancéř.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------
TTD - chráněné křižníky třídy IRENE (do roku 1893)
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------
* Země původu: Německo
* Délka: 103,68 m (98,88 m na úrovni vodní hladiny)
* Šířka: 14,2 m
* Ponor: 7,6 m
* Výtlak (standardní): 4.271 t
* Výtlak (plný): 4.947 t (Prinzesss Wilhelm 5.027 t)
* Výzbroj (po dokončení): 14x150 mm (14xI), 6x37 mm (6xI), 3xTorpédomet 350 mm
* Výzbroj (po modernizaci): 4x150 mm (4xI), 8x105 mm (8xI), 6x50 (6xI), 3xTorpédomet 350 mm
* Pancéř paluba: 76 mm
* Pancéř velitelská věž:
* Výkon strojů: 6.000 kW (8.000 k)
* Počet lodních šroubů: 2 ks o průměru 4,7 m
* Dojezd: 2.490 nm (cca 4.610 km) při ekonomické 9 uzlové rychlosti
* Vezená zásoba paliva: 400 – 550 tun uhlí
* Rychlost: 18 uzlů (33,34 km/h)
* Posádka: 365 mužů (z toho 28 důstojníků)
SMS Prinzess Wilhelm
SLUŽBA
SMS Irene
První jednotka třídy SMS Irene byla dokončena a námořnictvem převzata v roce 1888. Ještě v tomto roce se zúčastnila letních námořních manévrů a následně byla vyslána na přátelskou návštěvu do Anglie. V letech 1889-90 křižovala především ve Středozemním moři. V polovině roku 1890 spolu s císařskou jachtou Hohenzollern zavítala SMS Irene do Skandinávie (Dánsko a Švédsko). V roce 1894 proběhla modernizace zbraní, kdy starší děla byla nahrazena modernějšími typy. Již v listopadu 1894 byla SMS Irene odeslána do Asie, přičemž se zastavila v Maroku, následně v dubnu dosáhla Hongkongu a poté zakotvila na Formose (dnešní Taiwan). Odtud pokračovala do Japonska, Číny a ruského námořního přístavu ve Vladivostoku. Pod vedením Real-admirála Pavla Hoffmanna se stala v červnu 1895 vlajkovou lodí německé Východoasijské křižníkové eskadry (Ostasiengeschwader). V letech 1897-1899 se účastnila na potlačování nepokojů v Asii a během Španělsko-Americké války se nacházela na Filipínách. Zde také došlo k menšímu incidentu s americkým křižníkem USRC McCulloch. V roce 1900 se SMS Irene opět nacházela v Asii, kde se účastnila expedice k potlačení čínského „boxerského“ povstání. Během jedné akce, kdy byl na pobřeží proveden výsadek pod velením admirála Seymouru, byl dne 17.června 1900 zabit výstřelem do prsou námořník Andres (stalo se u Tientsinu). Koncem června 1901 se loď vrátila zpět do Německa. Zakotvena byla od září 1901 ve Wilhemshavenu, kde byla používaná od roku 1913 jako ubytovací loď. Po První světové válce byla v roce 1921 sešrotována.
Velitelé:
Do 28.11.1888 Kapitänleutnant Leopold Koellner
1.4.1889 – 24.9.1890 Kapitän zur See Prinz Heinrich Pruský (*1862- +1929)
11/1894 – 5/1896 Korvettenkapitän/Kapitän zur See Erich von Dresky
5/1896 – 11/1897 Korvettenkapitän/Kapitän zur See Georg du Bois
11/1897 – 11/1899 Korvettenkapitän/Korvettenkapitän August Obenheim
11/1899 – 1/1901 Korvetten/Fregattenkapitän Johannes Stein
1/1901 – 10/1901 Fregattenkapitän/Kapitän zur See Wilhelm Gildemeister
SMS Prinzess Wilhelm
Součástí německého námořnictva se SMS Prinzess Wilhelm (nesoucí původně od roku 1887 jméno Prinzess Augusta Victoria) stala v roce 1889, ale dokončovací práce se protáhli až do roku 1891. V tomto roce se účastnila jako doprovod císařské jachty SMS Hohenzollern během jejich cest po Skandinávii. O rok později podnikla cestu kolem Britských ostrovů a v polovině srpna 1892 se nacházela ve Středozemním moři, kde navštívila Itálii, Španělsko a Egypt. V listopadu se vrátila zpět do Wilhemshavenu, kde prodělala modernizaci výzbroje. Poté sloužila v Severním a Baltském moři jako cvičná loď. V dubnu 1895 byla SMS Prinzess Wilhelm odeslána na zaoceánskou cestu do Asie, kde se v červenci připojila k německé Východoasijské křižníkové eskadře. V roce 1897 zasahoval křižník v Asii během nepokojů v Číně, které vyvolalo zavraždění německých katolických misionářů (Nies a Henle). Dne 21.listopadu se posádka za přítomnosti prince Heinricha účastnila v Šanghaji odhalení pomníku německým obětem v Číně. Koncem dubna 1899 byla SMS Prinzess Wilhelm odeslána zpět do Německa, ve Wilhemshavenu zakotvila 22.července 1899. Jelikož plavidlo rychle zastarávalo, bylo od roku 1914 v Gdaňsku používáno již jen jako hulk. V roce 1922 byla loď vyřazena ze seznamu německého námořnictva a byla sešrotována.
Velitelé:
19.11.1889 – 25.3.1890 Korvettenkapitän Freiherr (svobodný pán) Armandt von Erhardt
16.4.1891 – 14.11.1892 Kapitän zur See Oscar Boeters
10.10.1893 – 30.9.1894 Korvettenkapitän Georg Sarnow
1.10.1894 – 4/1895 Korvettenkapitän/Kapitän zur See Ludwig Borckenhagen
4/1895 – 8/1896 Korvettenkapitän Henning von Holtzendorff
8/1896 – 1/1898 Korvettenkapitän Adolf Thiele
1/1898 – 7/1899 Korvettenkapitän Oscar Truppe (guvernér Tsingtao; česky Čhing-tao v letech 1901-1911)
Zdroje:
http://www.the-blueprints.com/blueprint ... sms_irene/
Válečné lodě (2) – Vladimír Hynek, Petr Klučina - 1986
http://www.deutsche-schutzgebiete.de/sms_irene.htm
http://www.kaiserliche-marine.de/
http://www.worldwar1.co.uk
www.warshipsww2.eu
www.navweaps.com
www.wikipedia.org
