Josef Mengele - anděl smrti
Napsal: 26/4/2005, 18:46
Josef Mengele "Anděl smrti" - doktor v Osvětimi
Josef Mengele se narodil 16. března roku 1911 v Günzburgu v Bavorsku v katolické rodině továrníka vyrábějícího zemědělské stroje. Ve škole byl vynikajícím žákem. Na univerzitě v Mnichově ho ovlivnily názory nacionálního socialismu. Na fakultě se přednášely také teorie nadřazenosti "árijské" rasy. Mengele studoval u Ernsta Rudina, tvůrce zákona o nucené sterilizaci a hlavního obhájce teorie, podle níž lékař je povinen ukončit "nehodnotný život".
Po maturitě Mengele studoval medicínu na univerzitě v Mnichově, po jejímž absolvování pak získal i titul doktora filozofie u profesora Mollinsona, který tvrdil, že stačí jediný pohled na fotografii, aby zjistil, zda dotyčný má židovské předky. V roce 1937 byl Josef Mengele právě Mollinsonem doporučen na místo asistenta v prestižním Ústavu pro výzkum dědičnosti, biologie a rasové čistoty na univerzitě ve Frankfurtu, který měl ve Třetí říši výsadní postavení. Zde pak šestadvacetiletý Mengele pracoval v týmu jednoho z předních evropských genetiků, prof. Otomara von Veschuera.
Von Verschuer zasvětil mnoho času výzkumům dvojčat. Byl nadšeným Hitlerovým stoupencem a Mengele se stal jeho oblíbeným žákem. Společně se zabývali klíčovými otázkami nacistického ideologického a vědeckého myšlení. V květnu 1937 vstoupil Mengele do NSDAP a o rok později do SS. S von Verschuerovou pomocí Josef Mengele rychle postupoval v nacistické akademické hierarchii. Zastával názor, že pomocí rasové selekce lze vylepšit dědictví rasy a přijal nacistické názory o Židech.
V roce 1939 se oženil s dcerou obchodníka Irene Schoenbeinovou. V roce 1940 vstoupil do Waffen SS a jeden rok sloužil v úřadu SS pro rasy a přesídlení, kde zkoumal rasovou vhodnost Poláků. V roce 1941 sloužil ve zdravotním sboru SS divize Viking, která bojovala na území SSSR. Během prvních akcí získává prestižní Železný kříž I. stupně za statečnost, v roce 1942 je však zraněn a vrací se do Berlína jako vyznamenaný válečný hrdina.
Nakonec byl převelen nazpět k von Verschuerovi. Ten ho přivedl k práci v koncentračních táborech. Jako válečný ředitel Výzkumného ústavu císaře Wilhelma pro antropologii, lidskou genetiku a eugeniku (vědu o šlechtění lidské rasy) von Verschuer poskytoval Mengelemu finance na pokusy v koncentračním táboře. Mengele zase posílal v hnědém balícím papíru výsledky své práce, kosti a celé části lidských těl pod označením "válečný materiál".
Brzy po povýšení na hauptsturmführera byl Josef Mengele přeložen a v květnu 1943 odjel do Osvětimi. Zatímco většina lékařů SS brala svou práci v táboře jako krajně obtížnou a odpornou, Josef Mengele v ní našel zalíbení. Povinností lékaře SS bylo prohlédnout tisíce nových vězňů, kteří byli přivážení v přeplněných dobytčích vagónech. Uvádí se ze vzpomínek přeživších vězňů a některých jeho spolupracovníků, že Mengele byl jako vždy v neposkvrněné čisté uniformě SS, měl nablýskané černé holínky a čepici SS. Byl mladý, vypadal dobře, ruce měl v bílých rukavicích, pohrával si s lesklou holí nebo kouřil cigaretu. Zatímco dav byl rozdělován na muže a ženy, vyhledával mezi vězni dvojčata, která později byla předmětem jeho experimentů.
Brzy po příjezdu do tábora Osvětim (Auschwitz-Birkenau) byl Mengele jmenován velitelem ženského, dětského a cikánského tábora. V této funkci pak prováděl selekci vězňů v celém táboře i na ošetřovnách ve dne i v noci. Josef Mengele nechal vybudovat speciální patologickou laboratoř v krematoriu č. 2 v Birkenau. Zde se prováděly pitvy lidí čerstvě otrávených plynem. Laboratoř byla vybavena nejmodernějším zařízením. Zde Mengele prováděl také svůj "výzkum", který měl odkrýt tajemství zdokonalení árijské rasy. Mengele si na to shromáždil tisíce dvojčat. Jedno dítě sloužilo k experimentům, druhé jako referenční vzorek.
Uvádí se, že výzkum se skládal z hrubých operací a značně bolestivých testů prováděných téměř vždy bez narkózy. Šlo o amputace, lumbální punkce, tyfové infekce a úmyslně infikovaná zranění, aby bylo možno sledovat reakce. Mengele vstřikoval různé roztoky pod kůži na hlavě, aby změnil barvu vlasů, nebo do očí, aby změnil jejich barvu na modrou. Pokud pokusné dvojče zemřelo, zabíjel Mengele okamžitě i druhé dvojče, aby jejich pitvy mohly proběhnout simultánně. Při testování odolnosti vězňů používal elektrické šoky.
Když se v lednu 1945 přiblížila sovětská armáda k Osvětimi, podnikl kroky, aby důkazy své činnosti v táboře odstranil. Jeho patologická laboratoř a plynové komory byly zničeny. Část svých dokumentů vzal s sebou, zbytek nechal zničit. 17. ledna 1945 Josef Mengele z Osvětimi uprchl.
Prchal do Günzburgu. Než se dostal domů v září 1945, byl dvakrát zadržen americkou armádou a pod vlastním jménem byl umístěn do zajateckých táborů. V té době již byl na seznamu hlavních válečných zločinců, ale kvůli administrativnímu chaosu si nikdo nevšiml, když byl zajat. Rodina mu našla práci pod cizím jménem na statku v Rosenheimu. Pomocí své rodiny a organizační pomoci bývalých členů SS si Mengele opatřil falešné cestovní doklady a dostal se za pomoci sítě Odessa přes Alpy do Itálie. Zde byl sice zadržen janovskou policií pro padělané doklady, ale podplatil velícího důstojníka pěti sty dolary. Odtud odplul do Jižní Ameriky a v polovině července se dostal do Argentiny. Brzy se tam zabydlel a navázal styky s několika dalšími prominentními nacisty, kteří zde našli azyl - setkává se několikrát i s A. Eichmannem, se kterým se ale nikdy příliš nesblíží.
V srpnu 1958 byl Josef Mengele zadržen federální policií pro podezření s nelegální lékařské praxe. Policista později přiznal, že dostal úplatek a celý případ uzavřel. Toto setkání s policií ale Mengeleho vyděsilo a proto se v květnu 1959 odstěhoval do Paraguaye, kde tehdy vládl pravicový generál Alfred Stroessnerde. 5.7. 1959 na základě podkladů jednoho vězně z Osvětimi německý federální soud vydal na Josefa Mengeleho zatykač a obvinil ho ze sedmnáctinásobné úkladné vraždy. Německá tajná služba začala Mengeleho hledat v Argentině, protože nevěděla, že se mezitím přestěhoval. O rok později izraelská tajná služba unesla Adolfa Eichmanna před jeho domem v Buenos Aires a tajně ho převezla do Izraele, kde byl odsouzen a pověšen. Izraelská tajná služba ale Mengeleho nenašla.
V únoru 1979 byl Josef Mengele na dovolené se svými rakouskými přáteli. Na pláži Bertioga jižně od Sao Paula ho postihla ve vodě mrtvice a zemřel. Byl pohřben jako Wolfgang Gerhard na hřbitově Panny Marie Růžencové v Embu.
Rodina zveřejnila jeho smrt až v roce 1985, kdy snahy po jeho dopadení opět dosahovaly jednoho ze svých vrcholů.
V témže roce byly ostatky muže exhumovány. V roce 1992 pak genová analýza jednoznačně prokázala, že se jedná opravdu o mrtvého Josefa Mengeleho. Josef Mengele byl prohlášen státním úřadem ve Frankfurtu oficiálně za mrtvého a zdá se, že byl celý případ Mengele uzavřen.
V posledních letech se však začínají objevovat různá nová svědectví a tvrzení, která se snaží dokázat, že muž, pohřbený v Embu, není Josef Mengele. Spekulací je spousta, v Izraeli je prý případ "Josef Mengele" stále otevřen ...
Josef Mengele se narodil 16. března roku 1911 v Günzburgu v Bavorsku v katolické rodině továrníka vyrábějícího zemědělské stroje. Ve škole byl vynikajícím žákem. Na univerzitě v Mnichově ho ovlivnily názory nacionálního socialismu. Na fakultě se přednášely také teorie nadřazenosti "árijské" rasy. Mengele studoval u Ernsta Rudina, tvůrce zákona o nucené sterilizaci a hlavního obhájce teorie, podle níž lékař je povinen ukončit "nehodnotný život".
Po maturitě Mengele studoval medicínu na univerzitě v Mnichově, po jejímž absolvování pak získal i titul doktora filozofie u profesora Mollinsona, který tvrdil, že stačí jediný pohled na fotografii, aby zjistil, zda dotyčný má židovské předky. V roce 1937 byl Josef Mengele právě Mollinsonem doporučen na místo asistenta v prestižním Ústavu pro výzkum dědičnosti, biologie a rasové čistoty na univerzitě ve Frankfurtu, který měl ve Třetí říši výsadní postavení. Zde pak šestadvacetiletý Mengele pracoval v týmu jednoho z předních evropských genetiků, prof. Otomara von Veschuera.
Von Verschuer zasvětil mnoho času výzkumům dvojčat. Byl nadšeným Hitlerovým stoupencem a Mengele se stal jeho oblíbeným žákem. Společně se zabývali klíčovými otázkami nacistického ideologického a vědeckého myšlení. V květnu 1937 vstoupil Mengele do NSDAP a o rok později do SS. S von Verschuerovou pomocí Josef Mengele rychle postupoval v nacistické akademické hierarchii. Zastával názor, že pomocí rasové selekce lze vylepšit dědictví rasy a přijal nacistické názory o Židech.
V roce 1939 se oženil s dcerou obchodníka Irene Schoenbeinovou. V roce 1940 vstoupil do Waffen SS a jeden rok sloužil v úřadu SS pro rasy a přesídlení, kde zkoumal rasovou vhodnost Poláků. V roce 1941 sloužil ve zdravotním sboru SS divize Viking, která bojovala na území SSSR. Během prvních akcí získává prestižní Železný kříž I. stupně za statečnost, v roce 1942 je však zraněn a vrací se do Berlína jako vyznamenaný válečný hrdina.
Nakonec byl převelen nazpět k von Verschuerovi. Ten ho přivedl k práci v koncentračních táborech. Jako válečný ředitel Výzkumného ústavu císaře Wilhelma pro antropologii, lidskou genetiku a eugeniku (vědu o šlechtění lidské rasy) von Verschuer poskytoval Mengelemu finance na pokusy v koncentračním táboře. Mengele zase posílal v hnědém balícím papíru výsledky své práce, kosti a celé části lidských těl pod označením "válečný materiál".
Brzy po povýšení na hauptsturmführera byl Josef Mengele přeložen a v květnu 1943 odjel do Osvětimi. Zatímco většina lékařů SS brala svou práci v táboře jako krajně obtížnou a odpornou, Josef Mengele v ní našel zalíbení. Povinností lékaře SS bylo prohlédnout tisíce nových vězňů, kteří byli přivážení v přeplněných dobytčích vagónech. Uvádí se ze vzpomínek přeživších vězňů a některých jeho spolupracovníků, že Mengele byl jako vždy v neposkvrněné čisté uniformě SS, měl nablýskané černé holínky a čepici SS. Byl mladý, vypadal dobře, ruce měl v bílých rukavicích, pohrával si s lesklou holí nebo kouřil cigaretu. Zatímco dav byl rozdělován na muže a ženy, vyhledával mezi vězni dvojčata, která později byla předmětem jeho experimentů.
Brzy po příjezdu do tábora Osvětim (Auschwitz-Birkenau) byl Mengele jmenován velitelem ženského, dětského a cikánského tábora. V této funkci pak prováděl selekci vězňů v celém táboře i na ošetřovnách ve dne i v noci. Josef Mengele nechal vybudovat speciální patologickou laboratoř v krematoriu č. 2 v Birkenau. Zde se prováděly pitvy lidí čerstvě otrávených plynem. Laboratoř byla vybavena nejmodernějším zařízením. Zde Mengele prováděl také svůj "výzkum", který měl odkrýt tajemství zdokonalení árijské rasy. Mengele si na to shromáždil tisíce dvojčat. Jedno dítě sloužilo k experimentům, druhé jako referenční vzorek.
Uvádí se, že výzkum se skládal z hrubých operací a značně bolestivých testů prováděných téměř vždy bez narkózy. Šlo o amputace, lumbální punkce, tyfové infekce a úmyslně infikovaná zranění, aby bylo možno sledovat reakce. Mengele vstřikoval různé roztoky pod kůži na hlavě, aby změnil barvu vlasů, nebo do očí, aby změnil jejich barvu na modrou. Pokud pokusné dvojče zemřelo, zabíjel Mengele okamžitě i druhé dvojče, aby jejich pitvy mohly proběhnout simultánně. Při testování odolnosti vězňů používal elektrické šoky.
Když se v lednu 1945 přiblížila sovětská armáda k Osvětimi, podnikl kroky, aby důkazy své činnosti v táboře odstranil. Jeho patologická laboratoř a plynové komory byly zničeny. Část svých dokumentů vzal s sebou, zbytek nechal zničit. 17. ledna 1945 Josef Mengele z Osvětimi uprchl.
Prchal do Günzburgu. Než se dostal domů v září 1945, byl dvakrát zadržen americkou armádou a pod vlastním jménem byl umístěn do zajateckých táborů. V té době již byl na seznamu hlavních válečných zločinců, ale kvůli administrativnímu chaosu si nikdo nevšiml, když byl zajat. Rodina mu našla práci pod cizím jménem na statku v Rosenheimu. Pomocí své rodiny a organizační pomoci bývalých členů SS si Mengele opatřil falešné cestovní doklady a dostal se za pomoci sítě Odessa přes Alpy do Itálie. Zde byl sice zadržen janovskou policií pro padělané doklady, ale podplatil velícího důstojníka pěti sty dolary. Odtud odplul do Jižní Ameriky a v polovině července se dostal do Argentiny. Brzy se tam zabydlel a navázal styky s několika dalšími prominentními nacisty, kteří zde našli azyl - setkává se několikrát i s A. Eichmannem, se kterým se ale nikdy příliš nesblíží.
V srpnu 1958 byl Josef Mengele zadržen federální policií pro podezření s nelegální lékařské praxe. Policista později přiznal, že dostal úplatek a celý případ uzavřel. Toto setkání s policií ale Mengeleho vyděsilo a proto se v květnu 1959 odstěhoval do Paraguaye, kde tehdy vládl pravicový generál Alfred Stroessnerde. 5.7. 1959 na základě podkladů jednoho vězně z Osvětimi německý federální soud vydal na Josefa Mengeleho zatykač a obvinil ho ze sedmnáctinásobné úkladné vraždy. Německá tajná služba začala Mengeleho hledat v Argentině, protože nevěděla, že se mezitím přestěhoval. O rok později izraelská tajná služba unesla Adolfa Eichmanna před jeho domem v Buenos Aires a tajně ho převezla do Izraele, kde byl odsouzen a pověšen. Izraelská tajná služba ale Mengeleho nenašla.
V únoru 1979 byl Josef Mengele na dovolené se svými rakouskými přáteli. Na pláži Bertioga jižně od Sao Paula ho postihla ve vodě mrtvice a zemřel. Byl pohřben jako Wolfgang Gerhard na hřbitově Panny Marie Růžencové v Embu.
Rodina zveřejnila jeho smrt až v roce 1985, kdy snahy po jeho dopadení opět dosahovaly jednoho ze svých vrcholů.
V témže roce byly ostatky muže exhumovány. V roce 1992 pak genová analýza jednoznačně prokázala, že se jedná opravdu o mrtvého Josefa Mengeleho. Josef Mengele byl prohlášen státním úřadem ve Frankfurtu oficiálně za mrtvého a zdá se, že byl celý případ Mengele uzavřen.
V posledních letech se však začínají objevovat různá nová svědectví a tvrzení, která se snaží dokázat, že muž, pohřbený v Embu, není Josef Mengele. Spekulací je spousta, v Izraeli je prý případ "Josef Mengele" stále otevřen ...
