projekty, pokusy i slepé cesty
Napsal: 15/4/2011, 08:36
>> ACHTUNG – SPITFEUR ! <<
Určení typu letadla kroužícího jednoho podzimního dne roku 1943 kolem letiště Echterdingen bylo zpočátku pro příslušníky Wehrmachtu shromážděné u postavení flaku záhadou. Křídly se sice podobalo Heinkelu, mělo namalované kříže, ale – byl to Spitfire!
Stíhačka dosedla na dráhu, dojela k velkým kamuflovaným hangárům a s posledním zabafáním Merlinu se zastavila. Z kabiny vylezl německý pilot a pobaveně se díval na střelce protiletadlových baterií.
Není přesně známo, jakým způsobem se tento Spitfire F. Mk.V (se sériovým číslem EN830) dostal do německých rukou. Byl však ukořistěn téměř neporušený a nepatrné poškození nevadilo přeletu z bojiště do výzkumného střediska v Rechlinu k opravě a letovým zkouškám.
V roce 1941, kdy v Rechlinu testovali letové charakteristiky jiného Spitfiru, se objevil nápad instalovat do draku letadla stejný motor, jakým byl vybaven Messerschmitt Bf-109E. Zástavba tehdejšího DB-601 však činila obtíže a k dokončení přestavby nedošlo.
Projekt byl znovu vytažen na světlo po příletu EN830. Po důkladných pozemních a letových zkouškách Spitfiru s motorem Rolls – Royce 4 vedení střediska rozhodlo přelétnout stroj do Echterdingenu (jižně od Stuttgartu), kde se nacházely vývojové dílny firmy Daimler – Benz. Spitfire přilétl bez výzbroje, radiového vybavení a rádiové stanice (byly nahrazeny zátěží) a s původním Merlinem. Jinak už vypadal ,,německy“ – na horních plochách tmavě zelenou kamufláž, na spodních bleděmodrý nátěr, žlutá kormidla a samozřejmě černé kříže a svastiku.
Po sejmutí Merlinu s motorovým ložem se ukázalo, že první přepážka má téměř shodný průřez jako u Bf-110G – tedy že i krycí plechy motoru DB budou bez velkých úprav lícovat s trupem Spitfiru. Bylo vyrobeno nové motorové lože pro standardní Daimler – Benz DB 605A-1 (výr. č. 0071990) a konečná montáž proběhla v závodě Daimler – Benz v Sindelfingenu. Tehdy došlo také k nahrazení původních palubních přístrojů německými s metrickými údaji. Nový motor byl opatřen třílistou vrtulí VDM používanou na strojích Bf-109G. Je zajímavé, že ,,nový“ Spitfire byl i po vestavění měřících přístrojů včetně barografů o 300 kg lehčí než původní s motorem Merlin (2 730 kg proti 3 030 kg). Přestavba trvala pouze několik týdnů a Spitfire byl vrácen k porovnávacím testům. Pilot W. Ellenrieder po záletu nešetřil chválou na letové vlastnosti stroje a hodnotil především dobrý výhled z kabiny, snadný vzlet bez tendence vyjíždět ze směru a především vynikající stoupavost. Spitfire intenzívně zkoušeli jednak u firmy Daimler – Benz v Echterdingenu a později piloti Luftwaffe v Rechlinu.
Oficiální výsledky srovnávacích letů s Bf-109G se nezachovaly – je pouze známo, že při zemi byl ,,Gustav“ asi o 25 km/h rychlejší, ale nad 3 000 m dosahovaly oba typy shodných maximálních rychlostí, přičemž Spitfire byl v každém ohledu obratnější. Příjemnými letovými vlastnostmi se Spitfire stal velmi populární – piloti na něm ,,sportovně“ létali i po pracovní době.
Kariéra žlutonohého Spitfira skončila 14. srpna 1944, kdy formace létajících pevností americké 8. letecké armády zpustošila Echterdingen. Zbytky stroje byly poté sešrotovány v továrně Klemm v Böblingenu.
zdroj:Letectví + kosmonautika 1971/ č.6 str.224
Určení typu letadla kroužícího jednoho podzimního dne roku 1943 kolem letiště Echterdingen bylo zpočátku pro příslušníky Wehrmachtu shromážděné u postavení flaku záhadou. Křídly se sice podobalo Heinkelu, mělo namalované kříže, ale – byl to Spitfire!
Stíhačka dosedla na dráhu, dojela k velkým kamuflovaným hangárům a s posledním zabafáním Merlinu se zastavila. Z kabiny vylezl německý pilot a pobaveně se díval na střelce protiletadlových baterií.
Není přesně známo, jakým způsobem se tento Spitfire F. Mk.V (se sériovým číslem EN830) dostal do německých rukou. Byl však ukořistěn téměř neporušený a nepatrné poškození nevadilo přeletu z bojiště do výzkumného střediska v Rechlinu k opravě a letovým zkouškám.
V roce 1941, kdy v Rechlinu testovali letové charakteristiky jiného Spitfiru, se objevil nápad instalovat do draku letadla stejný motor, jakým byl vybaven Messerschmitt Bf-109E. Zástavba tehdejšího DB-601 však činila obtíže a k dokončení přestavby nedošlo.
Projekt byl znovu vytažen na světlo po příletu EN830. Po důkladných pozemních a letových zkouškách Spitfiru s motorem Rolls – Royce 4 vedení střediska rozhodlo přelétnout stroj do Echterdingenu (jižně od Stuttgartu), kde se nacházely vývojové dílny firmy Daimler – Benz. Spitfire přilétl bez výzbroje, radiového vybavení a rádiové stanice (byly nahrazeny zátěží) a s původním Merlinem. Jinak už vypadal ,,německy“ – na horních plochách tmavě zelenou kamufláž, na spodních bleděmodrý nátěr, žlutá kormidla a samozřejmě černé kříže a svastiku.
Po sejmutí Merlinu s motorovým ložem se ukázalo, že první přepážka má téměř shodný průřez jako u Bf-110G – tedy že i krycí plechy motoru DB budou bez velkých úprav lícovat s trupem Spitfiru. Bylo vyrobeno nové motorové lože pro standardní Daimler – Benz DB 605A-1 (výr. č. 0071990) a konečná montáž proběhla v závodě Daimler – Benz v Sindelfingenu. Tehdy došlo také k nahrazení původních palubních přístrojů německými s metrickými údaji. Nový motor byl opatřen třílistou vrtulí VDM používanou na strojích Bf-109G. Je zajímavé, že ,,nový“ Spitfire byl i po vestavění měřících přístrojů včetně barografů o 300 kg lehčí než původní s motorem Merlin (2 730 kg proti 3 030 kg). Přestavba trvala pouze několik týdnů a Spitfire byl vrácen k porovnávacím testům. Pilot W. Ellenrieder po záletu nešetřil chválou na letové vlastnosti stroje a hodnotil především dobrý výhled z kabiny, snadný vzlet bez tendence vyjíždět ze směru a především vynikající stoupavost. Spitfire intenzívně zkoušeli jednak u firmy Daimler – Benz v Echterdingenu a později piloti Luftwaffe v Rechlinu.
Oficiální výsledky srovnávacích letů s Bf-109G se nezachovaly – je pouze známo, že při zemi byl ,,Gustav“ asi o 25 km/h rychlejší, ale nad 3 000 m dosahovaly oba typy shodných maximálních rychlostí, přičemž Spitfire byl v každém ohledu obratnější. Příjemnými letovými vlastnostmi se Spitfire stal velmi populární – piloti na něm ,,sportovně“ létali i po pracovní době.
Kariéra žlutonohého Spitfira skončila 14. srpna 1944, kdy formace létajících pevností americké 8. letecké armády zpustošila Echterdingen. Zbytky stroje byly poté sešrotovány v továrně Klemm v Böblingenu.
zdroj:Letectví + kosmonautika 1971/ č.6 str.224
standartne je danej na 500 m, ja litavama se soustrelem 200 m (palbu zacinam vetsinou kdyz je cil odeme 20 tech jejich delkovych bodu (kazdej z nich je 10 m) 
