PALBA.CZ

Tank typ 1 Chi-He vznikl dalším vývojem typu 97 Chi-Ha (viz.). Provedena byla řada modifikací, které výrazně zvedly kvalitu. Pohyblivost byla zvýšena zástavbou motoru Mitsubishi typ 100 s výkonem 176,6 kW, pancéřování bylo zesíleno na až 50 mm, konstrukce byla zjednodušena a byla provedena svařováním. Zvětšená věž dostala konečně třímístnou osádku, další dva muži byly v přední části korby. Hlavní výzbrojí byl kanon typ 1 ráže 47 mm (délka hlavně 54 ráží), pro který bylo vezeno 120 nábojů, doplněn byl dvěma kulomety typ 97 ráže 7,7 mm, jedním v zadní části věže a druhým na přídi. Kanon byl schopen prorážet na vzdálenost 500 m pancíř až 50 mm silný, skloněný na 30°. Prakticky jen výzbrojí se lišil tank typ 2 Ho-I, určený jako podpůrné vozidlo. Místo 47 mm kanonu měl krátkohlavňový kanon typ 99 ráže 75 mm, pro který bylo vezeno 55 kusů munice.

Výroba typu 1 běžela od roku 1942 až do konce války a dala celkem pouze cca 600 strojů, typ 2 byl vyráběn od roku 1943 a postaveno bylo jen 33 kusů. V bojích se Chi-He přes obrovskou převahu Spojenců poměrně osvědčil, ukázalo se však, že proti novým americkým tankům je výzbroj účinná jen na malé vzdálenosti. Bylo nutné zesílit výzbroj.

Vzhledem k absenci protitankového kanonu větší ráže byl upraven polní kanon typ 90 ráže 75 mm, který vznikl úpravou francouzského kanonu Schneider Modele 27. Pro takto vzniklý tankový kanon, označený jako typ 3, byla vyvinuta nová, větší věž, která byla umístěna na podvozek tanku typ 1. Nově vzniklý tank byl označen typ 3 Chi-Nu. Kanon byl schopen prorážet na vzdálenost 900 m až 75 mm silný pancíř, bylo pro něj vezeno 55 nábojů. Kulomet byl pouze jeden, v korbě. Výroba začala v roce 1944 a dala pouze cca 60 strojů.

TECHNICKÉ ÚDAJE (typ 1/ typ 3)

ROZMĚRY

Délka: 5730 mm/ 5730 mm
Šířka: 2333 mm/ 2333 mm
Výška: 2420 mm/ 2610 mm

HMOTNOST
Bojová: 17200 kg/ 18800 kg

VÝKONY
Max. rychlost: 44 km/h/ 39 km/h
Max. dojezd: 210 km/ 210 km


typ 1.


type2-guntank- Ho-I


type3-medium- Chi-Nu

tank Chi-Nu ... typ 3 a prototyp spec. verze


Chi-Nu

Nejlepším japonským tankem měl být Chi-To. Ovšem na konci války už byly vyrobeny jen prototypy.


Chi-To

Yamato to značení japonských tanků má docela logiku, nevíš co znamená japonsky Chi ... nebo je to zkratka?

Typ 1 - Chi-Ha
Typ 2 - Chi-He
Typ 3 - Chi-Nu
Typ 4 - Chi-To

Chi-To typ 4 mohl být srovnatelný s americkým Shermanem? Ale i Chi-Nu nemusel bejt marnej. Ovšem hmotnost byla asi jen 19 tun (Chi-Nu), takže pancéřování nebylo nějak epesní. Chi-to byl asi těžší.

Co se týče kanónů tak ty asi taky nebyly patřičně výkonné, no na Shermana ale mohly stačit. Zajímavá a originální je úsťová brzda.
Je pravdou, že povaha bojů v Tichomoří byla odlišná od bojů v Evropě. Na druhou stranu je zajímavé, že Američané spočítali, že budou mít při vylodění v Japonsku ohromné ztráty ... nevím ovšem na základě čeho tak usoudili. Možná z hlediska terénu nešlo rozvinout tankové síly.

Možná je zaskočilo dobývání Saipanu. Než aby skončili v zajetí nebo byly znásilněny spáchaly japonské ženy a muži harakiri skokem z útesů, mezi sebevrahy byl i admirál Nagumo, vítěz od Pearl Harboru a velitel japonského loďstva u Midwaye.


admirál Nagumo

Ve jménu císaře ... nebylo by marný napsat samostatný článek o kodexu Samurajů a vůbec o japonské víře.

Jména tanků jsou, jak jsem to pochopil, poslední dvě čísla data zavedení do výzbroje. Např. lehký tank typ 95 Ha-Go: Ha=9, Go=5. Ale zda to platilo vždy, to nevím.

Typ 3 Chi-Nu byl v podstatě improvizací, pancéřování měl max. 50 mm, což bylo na konci války málo, ovšem v porovnání s M4 s 75 mm kanonem nebyl špatný. Problém byla výroba tanků, byla omezována, potřebnější byla letadla a lodě. Podobný vývoj jako v Německu, kde zas měli prioritu tanky a letadla a byla omezena stavba lodí (s vyjjímkou ponorek).

Osobně si myslím, že invaze by byla neuvěřitelně krvavá, ztráty Spojenců statisíce, Japonců pak miliony. Obrovská palebná převaha na jedné straně, fanatické odhodlání na druhé. Ostatně Američané také hodně podlehli fanatismu/rasismu, např hesla typu:"Mrtvý Japonec, dobrý Japonec" atd. Paradoxně atomové zbraně asi zachránili miliony Japonců!

Typ 4 Chi-To bude popsán zvlášť spolu s typem 5 Chi-Ri.

Typ 3 Chi-Nu

Typ 3 Chi-Nu byl vlastně posledním japonským sériově vyráběným tankem. Před nuceným ukončením produkce, která začala poměrně brzo po odzkoušení prvního prototypu na začátku roku 1944, vzniklo ještě v tom samém v roce za neustálého přerušování výroby vlivem bombardování přibližně 55 tanků. Celková produkce do ukončení výroby je odhadována mezi 120 a 160 kusy. Pan Pejčoch udává čísla ještě nižší. Naprostá většina vozidel byla soustředěna v oblasti Tokia a byla připravená k obraně před vyloďujícími se Američany. S největší pravděpodobností do žádných bojů nikdy nezasáhl. Po válce sloužil v jednotkách nové japonské armády, tedy sil sebeobrany.

Troška popisu:
Pancéřování stroje vážícího 18 t velikostně odpovídalo vývojové větvi našeho LT vz. 38 a to variantě Ausf. G, tedy 50 mm na čelních stěnách a 25 na bocích. V rozměrné věži pro tři muže z pětičlené posádky byl lafetovaný kanón Typ 3 ráže 75 mm a délkou hlavně 38 ráží, který zaručoval probití pancíře tlustého 90 mm na 100 m. Ještě na vzdálenost 1000 m probíjel pancíř o přibližné hodnotě 65 mm. Dál už byl vyzbrojený pouze jedním kulometem ráže 7,7 Typ 97 lafetovaným v čelní stěně korby. Tank měl pojezd převzatý s minimem změn z Typu 97 Chi-Ha, tedy na každé straně 6 zdvojených kol, kdy přední a zadní kolo bylo uloženo samostatně na kyvném rameni a každé odpruženo vinutou pružinou. Vnitřní kola byla po dvou zavěšena na společná vahadla, která byla opět odpružena vodorovnými vinutými pružinami. Dál byl doplněn ve předu hnacími koly, třemi kladkami v horní větvi pásu a vzadu napínacími koly. Pohon obstarával dieselový dvanáctiválcový motor do V Mitsubishi Typ 100 o výkonu 179 kW a vozidlu umožnil jízdu o maximální rychlosti 39 km/h. Při ekonomické jízdě činil dojezd 210 km.