Protitanková puška Tankabwehrgewehr M1918
Napsal: 6/5/2011, 20:26
Protitanková puška Tankabwehrgewehr Model 1918
Bylo chladné ráno, když se z ranní mlhy vynořilo něco strašlivého. Velké ocelové kolosy dštící oheň, dým a za strašlivého hluku rozsévaly smrt všude kolem sebe. Dne 15.září 1916 použili Britové na Sommě první tanky. Tento den se dostala císařská armáda do svízelné situace, jak tyto kolosy zdolat. Jen co opadnul počáteční zmatek a panika, začaly chladnokrevné pruské mozky vymýšlet, kterak tyto monstra zastavit. Nejprve se začaly k tomuto účelu používat polní děla, leč ty měla potíž zasáhnout pohybující se cíl a i samotná kadence nebyla dostačující. Navíc pěchota neměla žádné prostředky, které by dokázaly pevné pancíře prorazit. Ve stejném roce si navíc německé vrchní velení uvědomilo, že vlastní stavba podobných tanků je nereálná a domácí průmysl není schopný, v blízké budoucnosti, vytvořit dostatečné počty tanků, které by se s nepřítelem mohly utkat. V souvislosti s tímto rozhodnutím bylo naplánováno, co nejrychleji vytvořit spolehlivý a levný prostředek pro protitankový boj. Původní nároky na protitankovou pušku byly především nízké výrobní náklady, jednoduchá výroba, lehké maskování, vysoká úsťová rychlost a především schopnost probít pancéřování tanku o tloušťce 25-30mm na vzdálenost nejméně 1000m. Je ale třeba zmínit že tyto požadavky se nepodařilo splnit ani v průběhu druhé světové války). Myšlenka sestrojit lehce přenositelný, ale dostatečně silný protitankový prostředek, si našla velký zájem především u frontových jednotek, které měly po celou dobu války podobných prostředků velký nedostatek. Jejich primárním účelem bylo prorážení pancíře nepřátelských obrněnců (k tomuto účelu se používaly ale také těžké kulomety a lehká děla). První prototypy začaly vznikat v malých dílnách, kdy byl u běžných pušek zvětšován kalibr, také byly vyvíjeny nové druhy munice a zvětšována prachová nálož pro zvýšení rychlosti samotné střely. Toto byla první varianta protitankové pušky. Druhou variantou se od listopadu 1917 zaobírala společnost Mauser, která dostala za úkol navrhnout pušku pro náboj ráže 13.2 x 92 (.525 palce). V červnu 1917 se totiž ukázalo, že původní náboj ráže 7.92mm již není efektivní proti novým britským tankům Mark IV. Náboj 13.2 x 92mm (známý pod označením 13mm), byl původně konstruován pro nový těžký, vodou chlazený, kulomet Maxim MG.18 TUF (Tank und Flieger), který byl ale zkonstruován až na konci války, v roce 1919. Vraťme se ale zpět k Mauserově protitankové pušce M.1918.
Již 21.ledna roku 1918 byly velení císařské armády představeny první prototypy nové, revoluční zbraně. Puška úspěšně prošla všemi armádními zkouškami. Dostalo se jí oficiálního označení Mauser 13,2 mm Tank Abwehr Gewehr Mod. 18 (zkráceně Tankgewehr, T-Gewehr nebo Puška na slony) a od březnu 1918 jimi byly zásobeny frontové jednotky. Pro lepší stabilitu byla zbraň doplněna o dvojnožku ze strojní pušky (kulometu) Maxim. Puška měla účinný dostřel zhruba 500m a velice se podobala středověkým hradním puškám. Průbojnost byla na svou dobu plně dostačující: na vzdálenost 100m probíjela pancíř o tloušťce 26mm, na 200m - 23,5mm, na 400m - 21,5mm a na 500m - 18mm. V kombinaci s nízkou váhou, pouhých 17,3kg, vzniknul postrach pro všechny nepřátelské tanky. Nízká hmotnost umožňovala pušku rychle přenášet z jedné palebné pozice na druhou, navíc ji bylo možné lehce ukrýt a podporovat jak bojující pěchotu, tak těžší protitankové zbraně. Puška také byla doplněna o speciální zásobník. Mauser M.1918 měl ale také několik citelných nedostatků, které citelně snižovaly bojové schopnosti nové zbraně. Velkou slabinou byla velká délka (1690mm), špatná ovladatelnost, nízká kadence a především velký zpětný náraz po každém výstřelu. Zpětný úder byl tak silný, že střelec byl častokrát po každém výstřelu zraněn (a to i v případě, pokud si na zbraň sednul). Tato zbraň také byla na samé hranici únosnosti zatížení mechanismu zbraně. Zvyšování ráže již totiž vyžaduje použití tlumiče a to především na konci hlavně. Ty totiž absorbují zhruba 30-40% zpětného rázu. Z důvodu nedostatečných odborných znalostí a urychlení výroby, nebyla tato zbraň, úsťovou brzdou, nikdy opatřena. Koncem roku 1918 se výrobce (Mauser) pokusil zmíněné nedostatky opravit, zkrácením hlavně a použitím tlumícího systému z ruské protitankové pušky Ghana*. Upravená puška ale zůstala pouze u prototypu. Mírně řečeno byla střelba z této zbraně velice nepříjemnou a již pouhý psychologický efekt – strach z výstřelu, měl negativní dopad na přesnost střelby. Ač byl tank poměrně velkým cílem, tak střely většinou zasahovaly plášť stroje a ne zranitelnou část s palivovou nádrží. Reálné úspěchy byly mnohem nižší, než se původně očekávalo. Protitankové pušky si zapsaly jen 1% z celkové ztráty britských tanků. Nejčastěji se stávalo, že na vzdálenost 300m kulky sice pronikly pancéřem nepřátelského tanku, ale nezpůsobily žádnou škodu. Náboje totiž nebyly tříštivé a ani výbušné, navíc zápalný potenciál byl jen minimální. Posádka tanků také byla poměrně dobře chráněna drátěnými a jinými ochrannými pomůckami před malými úlomky. Pro střelce z protitankové pušky tak bylo nutné zasáhnout důležité vnitřní zařízení – především palivovou nádrž, motor nebo samotnou posádku. Proděravěný pancíř totiž neznamenal snížení bojového potenciálu tanku. Dalším problémem byla malá tloušťka hlavně, která v kombinaci s velkým tlakem při každém výstřelu, způsobovala silné opotřebení samotné hlavně. Samotné opotřebení hlavně mělo ale jen malý význam pro bojové operace, jelikož většina zbraní byla ztracena dříve než mohlo dojít k výraznějším problémům. Z původně plánovaných 30.000 kusů bylo před koncem války vyrobeno 15.800 kusů a v září roku 1918 bylo na frontě celkem 4632 funkčních protitankových pušek. Původně byla vydávána 1 protitanková puška na prapor, ale již v srpnu byla jednou z těchto zbraní vybavena každá pěší rota. Na konci války Versaillská Smlouva zakázala vývoj, výrobu a používání moderních protitankových zbraní, mezi které spadaly i tyto protitankové pušky. Jejímu používání však spojenci zabránit nedokázali. Ještě v roce 1932 byl těmito puškami vyzbrojen Reichswehr, v počtu 1074 kusů. V letech krátce před vypuknutím druhé světové války ale byly tyto pušky staženy do zázemí, kde byly aktivně využívány k výcviku. Někde se ale zmiňuje jejich použití i při vpádu do Polska v roce 1939 (!) Tato zbraň ovlivnila konstrukce protitankových pušek i do budoucna. Jak v samotném Německu, tak třeba i v Polsku (Ur ráže 12.7mm z roku 1935) nebo Rukavishnikova protitanková puška z roku 1939. Tyto nové zbraně již ale byly vybaveny úsťovou brzdou, která činila obsluhu pušky mnohem komfortnější. Originální protitankovozu pušku Tank Abwehr Gewehr M1918 je možné spatřit v lucemburském Národním muzeu vojenské historie v Diekirchu.
Technické údaje:
Výrobce: Mauser Werke Oberndorf am Neckar
Délka: 168cm (96 hlaveň)
Šířka: 8cm
Výška: 26cm
Váha: 15.8kg
Počet nábojů: 4
Ráže: 13.2 x 92
Úsťová rychlost: 805m/s
Úsťová energie projektilu: 17000J
Účinný dostřel: 150m
Maximální dostřel: 8000m
Zdroj:
http://ww1.milua.org/ptvtuf18.htm (od skeleta)
http://www.whq-forum.de/cms/413.0.html
https://de.wikipedia.org/wiki/Tankgewehr_M1918
http://en.wikipedia.org/wiki/MG_18_TuF
Zajimavá fotografie – lovec pózuje vedle své kořisti
Britští vojáci pózují se svým veleúlovkem
, více info lze nását zde: