Prototyp rychlostního letounu Hughes H-1 Racer (1935)
Napsal: 11/5/2011, 15:12
Prototyp rychlostního letounu Hughes H-1 Racer
Rok 1935
Replika H-1 z roku 2002/2003
Postavu výstředního multimilionáře Howarda Hughese (*1905 - + 1976) známe poměrně dobře prostřednictvím filmu režiséra Martina Scorseseho Letec (The Aviator) z roku 2004, kde hlavní postavu vynikajícím způsobem ztvárnil herec Leonardo di Caprio. Film mapoval nějakých dvacet let života tohoto nenapravitelného sukničkáře, podnikatele, výstředního člověka, pilota, konstruktéra letadel, režiséra a producenta filmových kasovních trháků… atd.
Nebudu se zde rozepisovat o excentrickém způsobu jeho života a chování, ale chtěl bych blíže čtenáře seznámit s jeho pokrokovým prototypovým letounem H-1 Racer, který ve své době patřil mezi nejrychlejší letouny světa a do jisté míry svou koncepcí a aerodynamickou čistotou ovlivnil následné předválečné konstrukce. Z tohoto důvodu se domnívám, má tento prototyp oprávnění být zde na vojenském serveru Palba.cz uveřejněn.
Howard Hughes se podle svých vlastních slov narodil na Štědrý večer roku 1905 ve městě Humble v Texasu, v USA (někdy je jako jeho datum narození uváděno 24.září). Jeho matkou byla Allene Gano Hughes a otcem Howard Hughes starší, vynálezce a vlastník patentu na vrtné hroty, které byly schopny proniknout i tou nejodolnější horninou. V roce 1909 Hughes st. zakládá společnost Hughes Tool Company na výrobu těchto vrtáků, které vzápětí začínají používat všechny naftařské společnosti. Díky patentu a firmě se rodině podařilo během krátké doby neskutečně zbohatnout.
Mladý Howard nezapřel geny po svém otci a v jeho dvanácti letech byla v místním tisku uveřejněna fotografie, kde pózuje jako první chlapec v Houstonu, který má jízdní kolo, a které si on sám vylepšil přidáním motorového pohonu vlastní konstrukce. Bohužel jeho dětství záhy ovlivnila ztráta obou rodičů, kteří zemřeli krátce po sobě. Jeho matka ve svých 39 letech v březnu 1922 a otec na infarkt o dva roky později. Z Howarda se tak rázem přes noc stává dědic Hughes Tool Company (vlastnil 75%) s jejich obrovským majetkem, který s každým prodaným vrtákem neustále rostl.
V roce 1926 ukončil své studium na Rice University v Houstonu a ve svých 19 letech se žení s Ellou Rifovou (Ella Rice). Krátce poté se stěhuje do Kalifornie do Hollywoodu, kde měl v úmyslu se proslavit jako filmový režisér a producent. To se mu skutečně podaří s kasovním trhákem filmem Pekelní andělé (Hell´s Angels). Původně se film začal točit jako němý, ale poté co vznikl zvukový film, rozhodl se Howard investovat nemalou částku do přetočení již z velké části rozpracovaného filmu. Za tehdy astronomickou částku 3,8 Mio USD v roce 1930 uvedl do kin toto válečné drama z prostředí pilotů První světové války. Film ve své době diváky uchvátil pokročilými vizuálními efekty, triky a strhující dramatičnosti bojových scén. Přes kritiky očekávaný propadák se ale z filmu stal kasovní úspěch, který vydělal tehdejších 8 Mio USD (cca ekvivalent 90 Mio USD z roku 2006).
Howard Hughes před prototypem H-1
Film ukázal Howardovu velkou vášeň k létání. Sám řadu scén točil a několikrát během dlouhého natáčení i havaroval (tři piloti natáčení nepřežili). Ve své době vlastnil největší soukromou bojovou letku na světě, v které vedle stíhaček nechyběla ani bombardovací letadla. Od pilotování a natáčení scén filmu to byl krůček k letecké konstrukci, ke které jej přivedl jeho zaměstnanec Glenn Odekirk (*1905 - +1987). V době natáčení filmu „Pekelní andělé“ se Odekirk staral o Howardovu soukromou letku složenou z více jak stovky strojů a právě on nadchl svého zaměstnavatele s myšlenkou, postavit nejrychlejší letoun na světě. Za tím účelem byla později v roce 1932 založena firma Hughes Aicraft (se sídlem Culver City v Kalifornii), do které byl jako hlavní konstruktér najat Richard Palmer.
Po dlouhém vývoji, který začínal s dvojplošníkovou koncepcí, jak bylo na přelomu dvacátých a třicátých let běžné, bylo rozhodnuto postavit jednoplošník (v plnoplošné koncepci), který měl vzhledem k menšímu čelnímu odporu větší potencionál. Konečný design se začal rodit v roce 1934, kdy byl vyhotoven model dlouhý asi dvě-tři stopy (cca 60-90 cm), který byl podroben zkouškám v aerodynamickém tunelu soukromé společnosti Caltech v Pasadeně, Los Angeles (California Institute of Technology). Výsledky ukázali, že navržený design by měl umožnit rychlost letounů až 365 mil/h (587 km/h).
Pro zajištění co nejlepšího obtékání vzduchu kolem všech ploch letounu, byla věnovaná prvořadá pozornost aerodynamickým tvarům a všem výstupkům, včetně nýtů a šroubů. Výsledek této snahy předčil očekávání. Stroj H-1 lze po této stránce považovat za jeden z aerodynamicky nejčistších a zároveň nejelegantnějších letounů, jaký byl kdy postaven. Řada průlomových výrobních prvků a technologií byla vyvíjena během stavby, jako například zapuštění nýtů tak, že povrch zůstal zcela hladký. H-1 měl také plně zatahovací podvozek včetně zadní hydraulicky ovládané ostruhy. Pohonnou jednotku tvořil 14 válcový hvězdicový motor Pratt & Whitney R-1535 o objemu 25,2 litrů, který původně dával výkon 515 kW (700 k). Poté co jej ale vzali technici do parády, podařilo se jim po vyladění zvýšit výkon na 735 kW (1.000 koňských sil), ve výšce 4.500 m výkon klesl na 471 kW (640 k). Vzhledem k úmyslu použít letoun na více typů soutěží, měl připravené dvě sady křídel, kde se jedny (kratší), hodily na rychlostní rekordy a druhé se používaly na tzv. „cross-country“ závody. Palivové nádrže pojali max. 1260 litrů leteckého benzínu, což umožňovalo dolet 1.250 km. Startovací rychlost byla 155 km/h a dráha 400m, přistávací 150 km/h – dráha 350m, dostup 8.000 m, stoupavost 13,5 m/s, přičemž do 1.000 m vystoupal H-1 za 1,25 minuty a do 5.000 m za 8 minut.
Již při svém prvním startu 13.září 1935, kdy za kniplem neseděl nikdo jiný, než Howard Hughes, se podařilo ustanovit nový světový rychlostní rekord hodnotou 567,12 km/h (ve výšce 200 m). Bohužel při tomto vzletu došlo k poruše a Hughes musel nouzově přistát do řepkového pole. Ani stroj, ani pilot ale neutrpěli větších škod. Jeho údajná slova poté, co k němu přijeli jeho kolegové byla: „Můžete to opravit, bude lítat ještě rychleji“. V té době byl držen absolutní rychlostní rekord 709 km/h hydroplánem MC72 Macchi z října 1934. Ovšem to byla jiná kategorie než pozemní letadla.
Dne 19.ledna 1937 Howard opět startoval s H-1 v jeho modifikované verzi pro „cross-country“ závody. Na trase z Los Angeles do Newarku (New Jersey) ustanovil nový traťový rekord v délce 7 hodin, 28 minut a 25 sekund. Tím překonal svůj vlastní předchozí rekord, který měl hodnotu 9 hodin a 27 minut. Při tomto lednovém letu byla jeho průměrná rychlost, na trase dlouhé bezmála čtyři tisíce kilometrů, 518 km/h (někdy je uváděna průměrná rychlost 535 km/h) ve výšce kolem 4.500 m.
Vzhledem k těmto výkonům Hughes očekával zájem americké armády o nový, velice výkonný stroj, který by se stal základem nové generace bojových letadel USA. Nicméně jeho úsilí nebylo úspěšné. Po Druhé světové válce, kdy byl Hughes postaven před Senát z obvinění z neprovedených projektů, na které ale od vlády získal peníze (obvinění úspěšně vyvrátil), se zmínil i o projektu H-1. Nezájem byl prý ze strany USAAF proto, že armáda podle svých vlastních slov nepovažovala konzolový (samonosný) jednoplošník za vhodný Ach jak se generálové a politici zavřeni v kancelářích mýlili. Válečná léta mu dala za pravdu třeba ve hvězdicovým motorem poháněném letounu P-47 Thunderbolt. Hughes dále tvrdil, že jeho H-1 se inspirovali Japonci při stavbě slavných stíhaček Zero. Nicméně japonský konstruktér Jiro Horikoshi (fa Mitsubishi) toto tvrzení rezolutně popřel.
Co se kamufláže týče, tak zdroje jsou v tomto poněkud rozporuplné. Časopis TIME uvedl, že v září 1935 vzlétl H-1 s křídly namalovanými v červené barvě, zbytek trupu pak byl ve stříbrné (hliníkové) barvě. Nicméně původní křídla uložena v Národním muzeu letectví a kosmonautiky nesou modrou barvu a jsou na nich ještě patrné stopy po nouzovém přistání.
Originál letounu H-1 byl v roce 1975 předán vzdělávacímu a výzkumného institutu (Smithsonit Institution) ve Washingtonu, DC.
Replika
V roce 2002 vzlétla dokonalá replika H-1, kterou postavil Jim Wright z Cottage Grove v Oregonu, USA. Ta byla tak dokonalá, že stroj podle FAA obdržel pořadové číslo 2, jako pokračovatel H-1. Majitel a pilot v jedné osobě se pak s touto zdařilou replikou představoval na řadě výstav a leteckých dnů. Bohužel během jednoho z návratů domů utrpěl Wright v roce 2003 smrtelnou nehodu. Stroj a pilot si tak nemohli zahrát ve filmu „Letec“ (The Aviator), pro který byl původně stavěn.
Replika H-1 z roku 2002/2003
----------------------------------------------------------------------------------------------------------
TTD – HUGHES H-1 Racer
----------------------------------------------------------------------------------------------------------
* Počet členů osádky: 1
* Rozpětí: 9,67 m
* Délka: 8,23 m
* Výška: 2,40 m
* Nosná plocha: 12,8 m2
* Plošné zatížení křídla: 195 kg/m2 (někdy uváděno 177,48 kg)
* Hmotnost prázdného letounu: 1.620 kg
* Vzletová hmotnost: 2.496 kg (max. 2.680 kg)
* Maximální rychlost: 566 km/h
* Nesená zásoba paliva: 1.260 litrů
* Dostup: 8.000 m
* Stoupavost: 13,5 m/s
* Dolet: 1.250 km
* Motor / Výkon: 1 x Pratt & Whitney R-1535 o výkonu 735 kW (1.000 k)
* Poměr výkonu k hmotnosti: 3,64 kg / kW (2,68 kg / k)
* Vyrobeno kusů: 1 prototyp
* Uživatelé: USA
Zdroje:
http://www.fliegerweb.com/geschichte/fl ... exikon-647
http://www.aafo.com/racing/history/hugh ... estory.htm
http://www.nasm.si.edu/collections/arti ... 9750840000
http://www.fiddlersgreen.net/models/air ... es-H1.html
http://www.airspacemag.com/history-of-f ... erner.html
http://hsfeatures.com/hughesh1bjk_1.htm
www.wikipedia.org
Rok 1935
Replika H-1 z roku 2002/2003
Postavu výstředního multimilionáře Howarda Hughese (*1905 - + 1976) známe poměrně dobře prostřednictvím filmu režiséra Martina Scorseseho Letec (The Aviator) z roku 2004, kde hlavní postavu vynikajícím způsobem ztvárnil herec Leonardo di Caprio. Film mapoval nějakých dvacet let života tohoto nenapravitelného sukničkáře, podnikatele, výstředního člověka, pilota, konstruktéra letadel, režiséra a producenta filmových kasovních trháků… atd.
Nebudu se zde rozepisovat o excentrickém způsobu jeho života a chování, ale chtěl bych blíže čtenáře seznámit s jeho pokrokovým prototypovým letounem H-1 Racer, který ve své době patřil mezi nejrychlejší letouny světa a do jisté míry svou koncepcí a aerodynamickou čistotou ovlivnil následné předválečné konstrukce. Z tohoto důvodu se domnívám, má tento prototyp oprávnění být zde na vojenském serveru Palba.cz uveřejněn.
Howard Hughes se podle svých vlastních slov narodil na Štědrý večer roku 1905 ve městě Humble v Texasu, v USA (někdy je jako jeho datum narození uváděno 24.září). Jeho matkou byla Allene Gano Hughes a otcem Howard Hughes starší, vynálezce a vlastník patentu na vrtné hroty, které byly schopny proniknout i tou nejodolnější horninou. V roce 1909 Hughes st. zakládá společnost Hughes Tool Company na výrobu těchto vrtáků, které vzápětí začínají používat všechny naftařské společnosti. Díky patentu a firmě se rodině podařilo během krátké doby neskutečně zbohatnout.
Mladý Howard nezapřel geny po svém otci a v jeho dvanácti letech byla v místním tisku uveřejněna fotografie, kde pózuje jako první chlapec v Houstonu, který má jízdní kolo, a které si on sám vylepšil přidáním motorového pohonu vlastní konstrukce. Bohužel jeho dětství záhy ovlivnila ztráta obou rodičů, kteří zemřeli krátce po sobě. Jeho matka ve svých 39 letech v březnu 1922 a otec na infarkt o dva roky později. Z Howarda se tak rázem přes noc stává dědic Hughes Tool Company (vlastnil 75%) s jejich obrovským majetkem, který s každým prodaným vrtákem neustále rostl.
V roce 1926 ukončil své studium na Rice University v Houstonu a ve svých 19 letech se žení s Ellou Rifovou (Ella Rice). Krátce poté se stěhuje do Kalifornie do Hollywoodu, kde měl v úmyslu se proslavit jako filmový režisér a producent. To se mu skutečně podaří s kasovním trhákem filmem Pekelní andělé (Hell´s Angels). Původně se film začal točit jako němý, ale poté co vznikl zvukový film, rozhodl se Howard investovat nemalou částku do přetočení již z velké části rozpracovaného filmu. Za tehdy astronomickou částku 3,8 Mio USD v roce 1930 uvedl do kin toto válečné drama z prostředí pilotů První světové války. Film ve své době diváky uchvátil pokročilými vizuálními efekty, triky a strhující dramatičnosti bojových scén. Přes kritiky očekávaný propadák se ale z filmu stal kasovní úspěch, který vydělal tehdejších 8 Mio USD (cca ekvivalent 90 Mio USD z roku 2006).
Howard Hughes před prototypem H-1
Film ukázal Howardovu velkou vášeň k létání. Sám řadu scén točil a několikrát během dlouhého natáčení i havaroval (tři piloti natáčení nepřežili). Ve své době vlastnil největší soukromou bojovou letku na světě, v které vedle stíhaček nechyběla ani bombardovací letadla. Od pilotování a natáčení scén filmu to byl krůček k letecké konstrukci, ke které jej přivedl jeho zaměstnanec Glenn Odekirk (*1905 - +1987). V době natáčení filmu „Pekelní andělé“ se Odekirk staral o Howardovu soukromou letku složenou z více jak stovky strojů a právě on nadchl svého zaměstnavatele s myšlenkou, postavit nejrychlejší letoun na světě. Za tím účelem byla později v roce 1932 založena firma Hughes Aicraft (se sídlem Culver City v Kalifornii), do které byl jako hlavní konstruktér najat Richard Palmer.
Po dlouhém vývoji, který začínal s dvojplošníkovou koncepcí, jak bylo na přelomu dvacátých a třicátých let běžné, bylo rozhodnuto postavit jednoplošník (v plnoplošné koncepci), který měl vzhledem k menšímu čelnímu odporu větší potencionál. Konečný design se začal rodit v roce 1934, kdy byl vyhotoven model dlouhý asi dvě-tři stopy (cca 60-90 cm), který byl podroben zkouškám v aerodynamickém tunelu soukromé společnosti Caltech v Pasadeně, Los Angeles (California Institute of Technology). Výsledky ukázali, že navržený design by měl umožnit rychlost letounů až 365 mil/h (587 km/h).
Pro zajištění co nejlepšího obtékání vzduchu kolem všech ploch letounu, byla věnovaná prvořadá pozornost aerodynamickým tvarům a všem výstupkům, včetně nýtů a šroubů. Výsledek této snahy předčil očekávání. Stroj H-1 lze po této stránce považovat za jeden z aerodynamicky nejčistších a zároveň nejelegantnějších letounů, jaký byl kdy postaven. Řada průlomových výrobních prvků a technologií byla vyvíjena během stavby, jako například zapuštění nýtů tak, že povrch zůstal zcela hladký. H-1 měl také plně zatahovací podvozek včetně zadní hydraulicky ovládané ostruhy. Pohonnou jednotku tvořil 14 válcový hvězdicový motor Pratt & Whitney R-1535 o objemu 25,2 litrů, který původně dával výkon 515 kW (700 k). Poté co jej ale vzali technici do parády, podařilo se jim po vyladění zvýšit výkon na 735 kW (1.000 koňských sil), ve výšce 4.500 m výkon klesl na 471 kW (640 k). Vzhledem k úmyslu použít letoun na více typů soutěží, měl připravené dvě sady křídel, kde se jedny (kratší), hodily na rychlostní rekordy a druhé se používaly na tzv. „cross-country“ závody. Palivové nádrže pojali max. 1260 litrů leteckého benzínu, což umožňovalo dolet 1.250 km. Startovací rychlost byla 155 km/h a dráha 400m, přistávací 150 km/h – dráha 350m, dostup 8.000 m, stoupavost 13,5 m/s, přičemž do 1.000 m vystoupal H-1 za 1,25 minuty a do 5.000 m za 8 minut.
Již při svém prvním startu 13.září 1935, kdy za kniplem neseděl nikdo jiný, než Howard Hughes, se podařilo ustanovit nový světový rychlostní rekord hodnotou 567,12 km/h (ve výšce 200 m). Bohužel při tomto vzletu došlo k poruše a Hughes musel nouzově přistát do řepkového pole. Ani stroj, ani pilot ale neutrpěli větších škod. Jeho údajná slova poté, co k němu přijeli jeho kolegové byla: „Můžete to opravit, bude lítat ještě rychleji“. V té době byl držen absolutní rychlostní rekord 709 km/h hydroplánem MC72 Macchi z října 1934. Ovšem to byla jiná kategorie než pozemní letadla.
Dne 19.ledna 1937 Howard opět startoval s H-1 v jeho modifikované verzi pro „cross-country“ závody. Na trase z Los Angeles do Newarku (New Jersey) ustanovil nový traťový rekord v délce 7 hodin, 28 minut a 25 sekund. Tím překonal svůj vlastní předchozí rekord, který měl hodnotu 9 hodin a 27 minut. Při tomto lednovém letu byla jeho průměrná rychlost, na trase dlouhé bezmála čtyři tisíce kilometrů, 518 km/h (někdy je uváděna průměrná rychlost 535 km/h) ve výšce kolem 4.500 m.
Vzhledem k těmto výkonům Hughes očekával zájem americké armády o nový, velice výkonný stroj, který by se stal základem nové generace bojových letadel USA. Nicméně jeho úsilí nebylo úspěšné. Po Druhé světové válce, kdy byl Hughes postaven před Senát z obvinění z neprovedených projektů, na které ale od vlády získal peníze (obvinění úspěšně vyvrátil), se zmínil i o projektu H-1. Nezájem byl prý ze strany USAAF proto, že armáda podle svých vlastních slov nepovažovala konzolový (samonosný) jednoplošník za vhodný Ach jak se generálové a politici zavřeni v kancelářích mýlili. Válečná léta mu dala za pravdu třeba ve hvězdicovým motorem poháněném letounu P-47 Thunderbolt. Hughes dále tvrdil, že jeho H-1 se inspirovali Japonci při stavbě slavných stíhaček Zero. Nicméně japonský konstruktér Jiro Horikoshi (fa Mitsubishi) toto tvrzení rezolutně popřel.
Co se kamufláže týče, tak zdroje jsou v tomto poněkud rozporuplné. Časopis TIME uvedl, že v září 1935 vzlétl H-1 s křídly namalovanými v červené barvě, zbytek trupu pak byl ve stříbrné (hliníkové) barvě. Nicméně původní křídla uložena v Národním muzeu letectví a kosmonautiky nesou modrou barvu a jsou na nich ještě patrné stopy po nouzovém přistání.
Originál letounu H-1 byl v roce 1975 předán vzdělávacímu a výzkumného institutu (Smithsonit Institution) ve Washingtonu, DC.
Replika
V roce 2002 vzlétla dokonalá replika H-1, kterou postavil Jim Wright z Cottage Grove v Oregonu, USA. Ta byla tak dokonalá, že stroj podle FAA obdržel pořadové číslo 2, jako pokračovatel H-1. Majitel a pilot v jedné osobě se pak s touto zdařilou replikou představoval na řadě výstav a leteckých dnů. Bohužel během jednoho z návratů domů utrpěl Wright v roce 2003 smrtelnou nehodu. Stroj a pilot si tak nemohli zahrát ve filmu „Letec“ (The Aviator), pro který byl původně stavěn.
Replika H-1 z roku 2002/2003
----------------------------------------------------------------------------------------------------------
TTD – HUGHES H-1 Racer
----------------------------------------------------------------------------------------------------------
* Počet členů osádky: 1
* Rozpětí: 9,67 m
* Délka: 8,23 m
* Výška: 2,40 m
* Nosná plocha: 12,8 m2
* Plošné zatížení křídla: 195 kg/m2 (někdy uváděno 177,48 kg)
* Hmotnost prázdného letounu: 1.620 kg
* Vzletová hmotnost: 2.496 kg (max. 2.680 kg)
* Maximální rychlost: 566 km/h
* Nesená zásoba paliva: 1.260 litrů
* Dostup: 8.000 m
* Stoupavost: 13,5 m/s
* Dolet: 1.250 km
* Motor / Výkon: 1 x Pratt & Whitney R-1535 o výkonu 735 kW (1.000 k)
* Poměr výkonu k hmotnosti: 3,64 kg / kW (2,68 kg / k)
* Vyrobeno kusů: 1 prototyp
* Uživatelé: USA
Zdroje:
http://www.fliegerweb.com/geschichte/fl ... exikon-647
http://www.aafo.com/racing/history/hugh ... estory.htm
http://www.nasm.si.edu/collections/arti ... 9750840000
http://www.fiddlersgreen.net/models/air ... es-H1.html
http://www.airspacemag.com/history-of-f ... erner.html
http://hsfeatures.com/hughesh1bjk_1.htm
www.wikipedia.org
Tzn. pokud chceš psát, že se udává jiné plošné zatížení, pak to buď je zatížení pro jinou hmotnost, nebo pro jiné křídlo. Vzhledem k tomu, že stroj používal dvě sady křídel, tak je dost dobře možné, že se bude jednat právě o druhou verzi stejného letounu.