PALBA.CZ

Sovětské a Ruské ŘS vzduch země (V- Z) a naváděné bomby



Úvod do problematiky:

SSSR započal vyvíjet ŘS V- Z nejprve pro bombardovací letouny. Mezi první hlavní typy patří AS-1 Kennel, AS-2 Kipper, AS-3 Kangaroo, AS-4 Kitchen, AS-5 Kelt and AS-6 Kingfish.

Kh (CH) - 25

Postupně přistoupil SSSR i vývoji ŘS V – Z pro taktické letectvo, přičemž první z nich byla RS-2 AA-1 Alkali, původně ŘS V –V, která byla později (1968) modifikována na Kh-66. Pokračování této řady tvořily ŘS Kh-25, kde Kh-25ML byla vybavena poloaktivním laserovým naváděním. Kh-25MR byla rádiem řízená. Na stejné bázi motoru a hlavice pak byla ještě vyvinuta Kh-25MP AS 12 Kegler (radarové navádění), zavedená v roce 1978. Jako nosiče sloužily letouny MiG-27, Su-17, Su-20, Su-22, Su-24, Su-25 a Tu-26M.

Kh (CH) - 23

Vývojová řada Kh vrcholila rádiem naváděnou ŘS Kh-23MR (AS-7 Kerry) pro letouny MiG-21, MiG-27, Su17/20/22, Su-24 a Su-25 a také Jak-38 proti námořním cílům.

Kh (CH) - 28

Výzkum a vývoj samonaváděcích radarových ŘS, který byl zahájen v roce 1960, vedl k zavedení Kh-28 (AS-9 Kyle), ze závodu Raduga, počátkem sedmdesátých let. Vyhovoval použití u letounů Su-17/20/22, Su-24, Tu-16, Tu-22M, MiG-25 and MiG-27 a to rozhodlo o jejím zavedení i do výzbroje států VS. Kh-58 (AS-11 Kilter), výkonnější verze ŘS, byla zaváděna koncem sedmdesátých let. Byla používána na letounech MiG-25, MiG-27, Su-17/22, Su-24 and Su-25TK a plánovaná také pro Su-35. Kh-58 byla žádaným exportním artiklem.

Kh (CH) - 59

První TV naváděná ŘS V – Z byla Kh-59 (AS-13 Kingbolt), poprvé vystavená na výstavě v Dubai v roce 1991 (vývoj započal v 70. létech a do výzbroje OS SSSR zavedena v r. 1981). Se střelou se používá zařízení APK-9 (délka 4m, váha 260 kg – „data transfer“). Su-24 může nést 2 ks Kh-59.

Kh (CH) - 29

Kh-29 (AS-14 Kedge) byla do výzbroje zařazena v osmdesátých letech ve dvou verzích - Kh-29L a Kh-29TE (navádění TV + infra pro použití v noci). Údajně měla existovat i třetí verze Kh-29MP (radarová). Kh-29 byla adoptována pro letouny MiG-27, Su-17/22, Su-24 and Su-25 a Mirage F1 (Irák), který namísto APK-9 používal Thomson-CFS ATLIS.

Kh (CH) – 55/65

ŘS závodu Raduga Kh-55/RKV-500/Kh-65 (AS-15 Kent) byly ve výzbroji od roku 1984. Jedná se o KR (cruise), podobné US Navy BGM-109 Tomahawk.
AS-15A byla určena pro Tu-95 Bear H a AS-15B pro rotační kontejner Tu-160 Blackjack (a také Tu-26 (Tu-22M3) Backfires). Kh-65E s konvenční hlavicí o váze 410 kg byla zavedena v roce in 1992 (inerciální, integrovaný update terénu, 6 m délka, váha 1.250 kg, dosah cca 250 km).

Kh (CH) - 15

V roce 1988, byla AS-4 Kitchen, postupně nahrazována Kh-15 (AS-16 Kickback). Původně byla určena pro vzdušnou obranu a je rovněž odpalována z rotačního zásobníku, podobně jako AS-15.
Raduga vyvinula 2 verze, jednu z nich pro export (konvenční). Kh-15A má aktivní radarové navádění (proti námořním cílům) Kh-15P má pasivní radarové navádění, rychlost cca 5M a dosah cca 150 km.Kh-15C byla schválena pro vývoz v r. 1993, (aktivní radarové navádění), určena pro letouny Su-27K a Su-27IB.

Kh (CH) – 31/41

Sdružení „Zvezda“ vyvinula Kh-31 (AS-17 Krypton), předvedenou v roce 1992 (integrovaný raketová+náporový motor), vyráběná ve verzích Kh-31A námořní (radarové navádění) a Kh-31P, pro použití u letounů MiG-27, MiG-29, Su-27M, Su-27K a Su-27IB. „Zvezda“ také započala vývoj typu obdobnému systému USA – „Harpoon“, - Kh-35 (1987), předvedena v r. 1992 (zda zavedena není známo). Měla být určena pro MiG-29, Tu-142M (Bear F) and Su-33.

Závod „Raduga“ předvedl svou Kh-59M AS-18 Kazoo poprvé v roce 1993. Jedná se o modifikovanou verzi AS-13 vybaveno TV naváděním a podem APK-9.

ASM-MSS - Kh-41, se objevila v roce 1992. Je postavena na bázi 3M-80 SS-N-22 Sunburn (raketový + náporový motor, dosah cca 150-200 km, navádění inerciální/aktivní/pasivní radarové).


Naváděné pumy UB/KAB:

První řízenou pumou byla UB-2000F o váze 2 tuny s TV vyhledáváním, určena jako protilodní bomba pro letouny Il-28, Tu-14 and Tu-16.
Na základě poznatků amerických prostředků „Walleye“ a „Paveway“ (získaných z války ve Vietnamu), zahájil moskevský GNNP vývoj nových řízených pum v roce 1972.

ŘB KAB-500L (500 kg) - (1975), KAB-1500L (1500 kg) a KAB-500Kr (500 kg) – stejný systém TV navedení jako Kh-59 a Kh-29TE. Od roku 1990 byly tyto ŘB nabízeny i pro export. IR verse byla označena jako KAB-500R.

Některé prostředky byly zavedeny i do výzbroje letectva ČSLA (AČR).

[align=center]LETECKÁ ŘÍZENÁ RAKETA CH-23

Střela řízená CH-23 (I – 68 „GROM“) AS-7 KERRY[/align]




HISTORIE

Vývoj rakety CH-23 byl zahájen v roce 1965. Hlavní zásluhu na spuštění vývoje mělo získání informací o vysoce efektivní americké raketě stejné kategorie, ale o několik roků starší, AGM-12 Bullpup. Mnoho komponentů bylo použito z rakety CH-66, která byla jako první raketa vzduch-země postavena v roce 1966. První zkoušky byly provedeny na začátku roku 1968, z důvodu různých poruch pokračovaly až do konce roku 1969. Po ukončení testů na letounech MiG-23 na podzim 1973 byla CH-23 zavedena v roce 1974 do výzbroje.

Nejmladší verzí této rakety je CH-23M využívající zdokonalený zapalovač Delta R2M. Rakety CH-23 se dočkaly rozsáhlého exportu do zemí Varšavské smlouvy, ale například i do Indie. Byly také vyráběny licenčně v Rumunsku, (pod označením A 921). Z výzbroje AČR byla raketa vyřazena v roce 1992.

URČENÍ

Raketa CH-23 je určena k ničení malých pohyblivých i pevných pozemních cílů za přímé viditelnosti.

Byly používány na letounech MiG-23,MiG-27,Su-17, Su-24 a pravděpodobně také na Jak 38. Raketa je pověšena ve vypouštěcím zařízení APU-68UME na podkřídelních závěsnících BD-3-60-23KI.



KONSTRUKCE STŘELY

Aparatura radiopovelového řízení Delta-R2M je určena pro příjem vf kódovaných signálů pro řízení střely, k zesilování, dekódování a úpravě těchto signálů na řídicí proudy, které jsou vedeny do aparatury řízení a stabilizace (autopilotu).

Aparatura řízení a stabilizace je určena ke stabilizaci střely vzhledem k těžišti a k řízení dráhy letu.

Aparatura stabilizace náklonu DA-1A je určena ke stabilizaci střely kolem podélné osy. Tvoří ji celistvý blok, uvnitř kterého jsou kormidlové pohony, kontaktní snímače SKD-24, na vnějším obvodu jsou 4 kormidla. Vzduch pro napájení pohonů je přiváděn z energetického úseku, v němž jsou umístěny vzduchové láhve. V přední části kormidlového úseku je upevněn aerodynamický kryt.

Bojová část má tříštivotrhavý kumulativní účinek. Je iniciována pojistným a iniciačním mechanizmem (PIM) I-256. Druh nálože TG-40.

Prachový raketový motor má na těle křídla a závěsné uzly pro zavěšení střely na odpalovací zařízení a také kontakty odpalovacího obvodu motoru. Uvnitř je umístěn zažehovač a prachová náplň. Zažehovač se iniciuje pyropatronami napájenými z palubní sítě letounu. Náplň je v podstatě jednotrubkové prachové zrno válcovitého tvaru, typu RNDSI-5K.

Elektrický systém zabezpečuje napájení střely stejnosměrným proudem ze dvou tepelných baterií T-454 a obsahuje také vzduchové láhve pro napájení kormidlových pohonů stlačeným vzduchem.

ČINNOST

Střela je odpalována z vypouštěcího zařízení APU-68. pohon zabezpečuje prachový raketový motor. Zážeh je proveden pomoci zažehovače a pyropatron napájenými z palubní sítě letounu. K navedení na cíl se používá poloautomatický a ruční systém navádění, využívající metodu "tří bodů", přičemž je potřeba určit úhlové souřadnice cíle a střely.

Střela je pilotem dálkově řízena ve dvou rovinách a z letounu jsou vysílány řídící signály. Pilot letící střelu s výrazně hořící stopovkou sleduje zrakem. Aparatura radiopovelového řízení Delta-R2M je určena pro příjem vysokofrekvenčních kódovaných signálů pro řízení střely, k zesilování, dekódování a úpravě těchto signálů na řídící proudy, které jsou vedeny do aparatury řízení a stabilizace (autopilot). Při nárazu na cíl je iniciována tříštivotrhavá bojová část s kumulativním účinkem nárazovým zapalovačem pomoci PIM.

LETECKÁ ŘÍZENÁ RAKETA CH-25


CH-25ML(I-713), CH-25MR(I-714) AS-10 KAREN CH-25MP(I-711) AS-12 KEGLER




HISTORIE

Řízené rakety CH-25, které vznikly konstrukčním zdokonalením CH-23, představují druhou generaci sovětských raket vzduch - země. Vývoj byl zahájen počátkem sedmdesátých let. Letové zkoušky na letounu Su-17M byly provedeny na konci roku 1973. Zkušenosti získané při vývoji rádiopovelové CH-23 a laserově a televizně řízené CH-25 byly aplikovány v nové modulární konstrukci řízené rakety CH-25M. Ta se nakonec stala nejpoužívanější sovětskou raketou své kategorie a nahradila všechny dřívější typy.

Rakety s označením CH-25M se vyznačují novými vlastnostmi, jako je použitelnost v noci a za zhoršeného počasí. Má lepší odolnost proti rušení, zvýšenou přesnost navádění a charakteristiku „vystřel a zapomeň“. V letech 1975 až 1976 byla zaváděna do výzbroje letounů MiG-27. Nejdůležitějším zdokonalením je variabilnost uspořádání pro použití několika verzí naváděcích systému.

V roce 1972, okamžitě po zkonstruování CH-23 a CH-25, začala OKB Zvezda pracovat na raketě CH-25MP s prodlouženou přední částí a pasivní radiolokační hlavicí. Modernizována verze CH-25MPU má zvětšený rozsah frekvencí a zvýšenou odolnost proti rušení. Z výzbroje AČR byla vyřazená v roce 2002.

URČENÍ

Rakety CH-25 typu L, T, D k ničení malorozměrných pozemních taktických cílů. Raketa CH-25MP k ničení pozemních radiolokátorů protiletadlových raketových kompletů.

Všechny verze se vypouští z lyžového vypouštěcího zařízení APU-68. Raketa CH-25 může být nesena letouny Su-17/20/22, Su-24, Su-27, Su-39, MiG-21-93, MiG-27 (oficiální testy způsobilosti použití na MiG-27 proběhly v letech 1975 – 1977), MiG-29, MiG-31BM (protiradiolokační verze MP a MPU).



POPIS RAKETY

Raketa je aerodynamického schématu typu "kachna". Skládá se z 6-ti úseků. Téměř všechny modifikace používaly stejný motor, autopilot, bojovou část, energetickou jednotku a základní konstrukci. Liší se pouze typem naváděcí hlavice. Hnací jednotkou je prachový reaktivní motor RDTT-324.

Bojová část je trhavá typu F-27 nebo F-27M. Bojová část F-27 se skládá z pláště a trhavé nálože s mezilehlým detonátorem. Plášť je svařený z jednoho kusu válcového tvaru. Bojová část F-27M je opatřena aktivním obalem. Uvnitř válcového pláště je umístěn vnitřní, svařovaný, kónický plášť, který je vyplněn trhavinou. Prostor mezi plášti je vyplněn materiálem AK-18, který vytváří aktivní obal.

Metoda navedení na cíl je podle typu použité hlavice. U raket CH-25L, CH-25ML - laserová poloaktivní samonaváděcí (hlavice 24N1 ), CH-25MR- radiopovelová, CH-25T, CH-25MT - televizní, CH-25MTP - navedení na tepelný obraz cíle, CH-25D - infračervená, CH-25MP, CH-25MPU - pasivní radiolokační samonaváděcí.



KONSTRUKCE STŘELY

Naváděcí hlavice je určena k zachycení a navedení střely na cíl. Metoda navedení je podle typu použité hlavice. U raket CH-25L, CH-25ML - laserová poloaktivní samonaváděcí (hlavice 24N1 ), CH-25MR- radiopovelová, CH-25T, CH-25MT - televizní, CH-25MTP - navedení na tepelný obraz cíle, CH-25D - infračervená, CH-25MP, CH-25MPU-pasivní radiolokační samonaváděcí PRGS-1VP.

Úsek řízení tvoří kormidlové pohony serva PG-11, blok řízení BU-42-02, blok formování řídících signálů BFKU-89 a kontaktní snímače zapalovače KVU. Současně jsou na tomto úseku umístěny i dva páry kormidel a zajišťovadlo PM-71 ochranného mechanizmu ČEKA.

Bojová část je trhavá typu F-27 nebo F-27M.V přední části tohoto úseku je umístěn pojistný a iniciační mechanizmus. Bojová část F-27 se skládá z pláště a trhavé nálože s mezilehlým detonátorem. Bojová část F-27M je opatřena aktivním obalem. Uvnitř válcového pláště je umístěn vnitřní, svařovaný, kónický plášť, který je vyplněn trhavinou. Prostor mezi plášti je vyplněn materiálem AK-18, který vytváří aktivní obal.

Pojistný a iniciační mechanismus I-255. Na konci iniciačního řetězce je zážehová rozbuška a počinová náložka z lisovaného tetrylu

Reaktivní motor typu PRD-276 je dvourežimovým na TPH.

Úsek elektrického a pneumatického napájení. Uvnitř úseku je umístěn elektropneumatický pohon servo PG-10, ampulková palubní baterie AB-447, blok napájení BP 71 a prvky elektroautomatiky. V zadní části úseku je umístěn pneumatický blok a bezpečnostní ZZ-spoj 523-529.

ČINNOST

Všechny verze se vypouštějí z lyžového odpalovacího zařízení APU-68. Pohon zajišťuje raketový motor na TPH který je zažehnut zažehovačem V-287. Metoda navedení se liší podle typu použité hlavice. Iniciaci mohutné trhavé bojové hlavice průrazného typu při nárazu na cíl zabezpečuje kontaktní zapalovač.

LETECKÁ ŘÍZENÁ RAKETA CH-29

Střela řízená CH-29 (I-64) AS-14 KEDGE



HISTORIE

Vývoj rakety byl dokončen v polovině sedmdesátých let. Do výzbroje byla zavedena v roce 1980. Raketa CH-29 nemá variantu naváděnou radiopovelově. Prvním známým provedením je laserem naváděná CH-29L, která přejímá od starší CH-25ML celou sestavu naváděcí hlavice. Vyráběly se také varianty CH-29T (televizní navádění), CH-29D (navádění na obraz cíle v infračerveném spektru) a CH-29TE (vylepšená varianta CH-29T) určena na export. Vyvíjela se také protiradiolokační CH-29MP, zavedena do výzbroje ale s největší pravděpodobností nebyla.

CH-29L byla operačně nasazena v iráckém letectvu na letounu MIRAGE F1, vybaveném laserovým naváděcím systémem ATLIS francouzské firmy Thomson-CSF. Z výzbroje AČR byla vyřazená v roce 2002.

URČENÍ

Raketa CH-29 je určena k ničení pozemních polorozměrných taktických cílů, zodolněných velitelských stanovišť, betonových vzletových a přistávacích drah, železničních a silničních mostů.

Byly používány na letounech Su-17M3, SU-22M4, Su-25T, MiG-27M, Su-24M, MiG-29, Su-34, MiG-33, Su-35. K letounu jsou připevněny pomocí vypouštěcího zařízení AKU-58, ze kterého se uvolňují ještě před zážehem motoru, nebo vypouštěcího zařízení APU-58, ze kterého se vystřelují.




POPIS RAKETY

Raketa se skládá z pěti úseků. Raketa je poháněna raketovým motorem na tuhé palivo PRD-280. Bojová část je tříštivotrhavá průrazného typu.

Varianta CH-29L s poloaktivním laserovým navedením používá hlavici 24N1, která je s trupem o větším průměru spojena aerodynamickým přechodem. V úseku samonaváděcí laserové hlavice jsou umístěny i aerodynamické stabilizátory. Cíl se ozařuje laserovým paprskem z letounu-nosiče, z jiného letounu nebo z pozemního značkovače Klen.

Varianta CH-29T se díky televizní hlavici autonomně opticky navádí na cíl zobrazený na obrazovce v kabině letounu.



KONSTRUKCE STŘELY

Střela je modulární konstrukce složená z pěti úseků

Samonaváděcí hlavice: u varianty CH-29L poloaktivní laserová hlavice 24N1 vypracovává signál řízení z odražené energie od pozemního cíle, který je ozářen laserovým značkovačem KLEN. V úseku laserové hlavice jsou umístěny i destabilizátory.

U varianty CH-29T pasívní televizní hlavice autonomně opticky navádí na cíl zobrazený na obrazovce v kabině letounu. Stabilizaci kolem podélné osy zabezpečují elerony na křídlech.

Úsek řízení zahrnuje blok řízení, systém elektrického napájení, kormidlové pohony, ampulkovou baterii, blok zvýšeného ohřevu, měniče, blok regulace frekvence, blok automatiky, vytrhávací ZZ- spoj a reakční kontaktní snímač.

Bojová část 9B-63M je trhavá, průrazného typu. Úsek bojové části zahrnuje také pojistný a iniciační mechanismus a na úseku jsou upevněny přední podvěšovací uzly. Nárazový zapalovač pracuje v režimu okamžité iniciace nebo se zpožděním.

Prachový reaktivní motor PRD-280. Na úseku PRD jsou upevněna křídla s reakčními kontaktními snímači a křidélka. K úseku patří i zadní podvěšovací uzly. Tryska PRD je nosnou částí úseku č. 5, který zahrnuje aerodynamický kryt, vyvíječ a systém rozvodu stlačených plynů.

ČINNOST

K letounu je střela připevněna zařízením AKU-58, ze kterého je uvolněna ještě před zapálením motoru, nebo zařízením APU-58, ze kterého se vystřeluje. Pohon zajišťuje raketový motor na TPH. Metoda navedení se liší podle typu použité hlavice. Iniciaci mohutné trhavé bojové hlavice průrazného typu při nárazu na cíl zabezpečuje kontaktní zapalovač. Režim práce zapalovače (okamžitý nebo se zpožděním) nastavuje pilot.

LETECKÁ ŘÍZENÁ RAKETA CH-58

Střela řízená CH-58 (I-112) AS-11 KILTER



HISTORIE

Raketa byla vyvinuta počátkem sedmdesátých let jako náhrada za starší CH-28. Je srovnatelná s americkou AGM-78 Standard. Do výzbroje byla v SSSR zavedena v roce 1978 jako varianta CH-58U.

Varianta CH-58A je protilodní raketa naváděná aktivní radiolokační hlavicí. Nová exportní verze CH-58E je specializovaná proti námořním radarům a má dolet zvětšený až na 250 km. Z výzbroje AČR vyřazená v roce 2003.

URČENÍ

K napadení pozemních polorozměrných taktických cílů vyzařujících VF energii, protiradiolokační z prostoru mimo dosah prostředků protivníkovy PVO.

Byly používány na letadlech SU-17, Su-22 a Su-24M (2 ks), později i pro MiG-25BM, MiG-27 (2 ks), MiG-31BM (2 ks) Su-25TK/39 a předpokládá se také aplikace na letouny vycházející ze Su-27.



POPIS RAKETY

Raketa je zkonstruována klasickým schématem s nosnými plochami v polovině trupu a s kormidly na zádi. Je poháněna dvoustupňovým motorem na tuhé palivo. Tříštivotrhavá bojová hlavice (iniciovaná bezkontaktním optickým nebo kontaktním elektromechanickým zapalovačem) vytváří množství rotujících průrazných projektilů. Může být vybavena i palivo-vzduchovou bojovou částí, vytvářející silnou tlakovou vlnu případně také jadernou hlavicí.

Po uplynutí 1,6 sekundy od opuštění letounu je střela stabilizována a uvedena do mírně stoupavého letu pod konstantním úhlem, který je zadán a zanesen do paměti řídícího počítače rakety těsně před odpálením. Jakmile je raketa nasměrována k cíli, je ukončen programový let a asi po 5 sekundách letu přechází do pasivního režimu samonavedení při rychlosti 450 - 600 m/s. Zorné pole naváděcí soustavy je 30°, cíl sleduje ve svazku širokém 5°. Může být naváděna i zcela automaticky podle zadaných parametrů předem vybraného cíle.

KONSTRUKCE STŘELY

Úsek řízení SAU-58 je mnohokanálový inerciální s pasívní radiolokační samonaváděcí hlavicí PRGS-58. Dále jej tvoří prolongátor který si pamatuje polohu cíle do 15 sekund po vypnutí hlavice.

Bojová část je tříštivotrhavá iniciovaná bezkontaktním optickým (laserovým) zapalovačem ROV-20, nebo kontaktním elektromechanickým zapalovačem se setrvačnostními snímači. Vytváří množství rotujících průrazných projektilů. Může být vybavena i palivo-vzduchovou bojovou částí, vytvářející silnou tlakovou vlnu případně také jadernou hlavicí.

Motor na TPH je dvourežimový s centrální tryskou

Úsek elektrického napájení. Uvnitř úseku je umístěná nikl-kadmiová baterie zabezpečující napájení aparatury na dobu delší 200 sekund, blok napájení a prvky elektroautomatiky.


ČINNOST

Při startu střely pneumatický katapult vypouštěcího zařízení AKU-58 vypustí střelu do bezpečné vzdáleností od letounu. Dojde k zážehu motoru. Po dobu 3,6 sekundy pracuje v režimu maximálního tahu (startovací režim) a dalších 15 sekund v letovém režimu.

Po uplynutí 1,6 sekundy od opuštění letounu je střela stabilizována a uvedena do mírně stoupavého letu pod konstantním úhlem, který je zadán a zanesen do paměti řídícího počítače střely těsně před odpálením. Jakmile je střela nasměrována k cíli, je ukončen programový let a asi po 5 sekundách letu přechází do pasivního režimu samonavedení při rychlosti 450 - 600 m/s využívající metodu proporcionálního sblížení. Zorné pole naváděcí soustavy je 30°, cíl sleduje ve svazku širokém 5°. Může být naváděna i zcela automaticky podle zadaných parametrů předem vybraného cíle. Před cílem přechází do režimu „gorka“.

K výbuchu bojové části dochází na základě iniciace od bezkontaktního laserového zapalovače při průletu cíle ve vzdálenosti 5 m, nebo kontaktním elektromechanickým zapalovačem při nárazu střely na cíl.

Přátelé,

výše uvedené typy ŘS v-z byly zavedeny v ČSLA (vše zdroj museum raketové techniky Jaroměř). Pokud někdo ještě zná jiné prostředky tohoto typu zavedené v naší armádě, nechť laskavě téma doplní.

V dalším budu pokračovat s přehledem ŘS v-z SSSR/Rusko ze zahraničních zdrojů tak, aby byla pokryta celá škála těchto prostředků vyrobených a zavedených v SSSR/Rusku, včetně řízených pum.

Prosím specialisty na Palbě o fundované doplnění výše uvedených poznatků.

Vlado

Raketa Ch-66 "izdelije 66"

Sovieti vývoj protizemných riadených rakiet pre taktické letectvo „zaspali“ (hlavne z vnútropolitických dôvodov) a kým na západe vznikli prvé taktické letecké protizemné rakety už v druhej polovici 50. rokov, sovietsky vývoj začal až v rokoch 60.

Prvou taktickou leteckou protizemnou riadenou strelou mala byť rádiopovelovo riadená raketa Ch-23 rozpracovaný v OKB-134 (neskôr Vympel), kde s ale stretli so značnými problémami a vývoj sa preťahoval (OKB-134 bolo veľmi vyťažené inými úlohami s vyššou prioritou).

Prvou zavedenou taktickou leteckou protizemnou riadenou strelou bola riadená raketa Ch-66 (izdelije 66).

Raketa bol vyvinutá v Kaliningradskom závode č.455, neskôr premenovaného na Kaliningradský strojný závod (KMZ) a ešte neskôr na KMZ Strela. Konštrukčná kancelária, ktorá pre vývoj rakety na závode vznikal sa neskôr osamostanila a dostala názov OKB Zvezda.
Práce na rakete začali v roku 1966, ale už v roku 1963 prebiehali experimenty so streľbou protilietadlovými riadenými raketami K-5 (RS-2U) na pozemné ciele. Raketa bola zavedená do výzbroje 20.6.1968.

Raketa vychádza koncepčne z protilietadlovej rakety K-5 (RS-2U) a jej modernizovaného následníka K-8. Rádiový blok bol typu K-5I-1S (К-5И-1С) prevzatý z rakety K-5, raketový motor a časť draku rakety bola prevzatá z rakety K-8M.
Kormidlové pohony boli pneumatické, tlakový vzduch (400atm) bol v tlakovej fľaši medzi tryskami motoru.
Nosičom rakety boli pôvodne len lietadlá Mig-21 vybavené rádiolokátorom RP-21. Navedenie rakety bolo možné len zo strmhlavého letu a lietadlo muselo stále smerovať na cieľ (až 20 sekúnd) pod uhlo do 30°a prakticky nesmelo manévrovať. Navyše turbolencie v malej výške výrazne ovplivňovali presnosť navedenia. Preto bol v rokoch 1972-76 vyvinutý variant rádiolokátoru RP-21MI s možnosťou riadenia a stabilizácie lúča. Ten zlepšil presnosť navedenia 1,8-2 krát, a bol odporučený k sériovej výrobe, ale čoskoro nato bola Ch-66 vyradená z výroby v prospech modernejšej Ch-23.
V roku 1973 bol vyvinutý kontajner Luč, ktorý umožňoval použitie Ch-66 aj na lietadlách Su-17 a Mig-23.
Posledné série rakiet Ch-66 mali raketový motor PRD-228M z rakety Ch-23.


TTD:
dĺžka - 3630mm
priemer - 275mm
štartovacia hmotnosť – 290kg (iný zdroj - 278kg)
bojová časť - 103kg kumulatívno-trieštivo-trhavá, predtvarované črepiny, iniciátor prevzatý z neriadeniej rakety S-24
náplň - 51kg trhaviny
priebojnosť - cca 250mm vo vzdialenosti 5 metrov
navedenie – po rádiovom lúči rádiolokátora RP-21
dostrel – 8-10km
doba riadeného letu - cca 20 sekúnd
presnosť – 2,5-5m na 8km
pravdepodobnosť zničenia typového cieľa salvou dvoch rakiet – 0,36-0,7

motor – PRD-204 (ПРД-204)
doba horenia motoru - cca 6 sekúnd
náplň motora – 61kg Ng prachu NMF-2 (НМФ-2) v jednom zrne s dĺžkou 870mm, priemerom 244mm a centrálnym kanálom 44mm, zrno horí po celom povrchu (nie je pancierované). Motor je odvodený od motoru PRD-25 pre raketu K-8M.

Konštrukcia rakety má šesť hlavných častí.
V prvom odseku sú umiestnené dva akcelerometre DA-11.
V druhom sú umiestnené dva páry kormidiel, dva bloky kormidlových pohonov (pneumatické), tlmiace/tlamené? ("демпфирующие") gyroskopy D-2SA a D-3SA, dva pneumatické systémy prestavenia kormidiel do štartovej polohy (nastavovali kormidlá do polohy "dolu" pri štarte rakety), okrem toho je v druhom odseku umiestnený poistný a výkonný mechanizmus PIM (предохранительно-исполнительный механизм) a systém kontaktných detektorov nárazu.
Tretí odsek predstavuje bojová časť.
Štvrtý odsek tvorí raketový motor s dvomi tryskami a príslušenstvom.
Piaty odsek má hermetickú a nehermetickú časť. V prednej, nehermetickej časti bola tlaková fľaša na stlačený vzduch (400atm.), bloky pneumatickej aparatúry, v zadnej, hermetickej časti bol umiestnený systém stabilizácie náklonu s gyroskopmi DA-1A, batéria napájania, bloky stabilizácie ťažiska. Na povrchu boli upevňovacie uzly krídiel.
Šiesty odsek obsahoval rádiový prímač a anténu.

Raketa Ch-23 izdelije 68






Spôsob navedenia je rádiopovelový, ale v závislosti na palubnom vybavení lietadla-nosiča môže byť navedenie ručné, poloautomatické alebo automatické - v automatickom režime operátor vyberie a označí cieľ, najvhodnejší okamih odpalu však určí automatika a tá aj raketu počas jej letu sleduje pomocou infrakamery a formuje riadiace povely pre navedenie na cieľ.

Raketa Ch-25 izdelije 69


Raketa Ch-25L má dve bojové časti - jednu normálnu, uloženú v strede trupu pred motorom, druhú na konci trupu, v mieste, kde je u Ch-23 uložená prijímacia aparatúra rádiopovelového navedenia.

Raketa Ch-27PS izdelije 721 a izdelije 727 (spoločné označenie izdelije 72)

Raketa Ch-25MP izdelije 711 a izdelije 712


Rakety serie Ch-25M (izdelije 71) vznikli ako snaha unifikovať výzbroj a vytvoriť modulovú konštrukciu radu taktických protizemných riadených striel.
Vo výrobe boli totiž tri veľmi podobné rakety - Ch-23/Ch-23M (izdelije 68), Ch-25L (izdelije 69) a Ch-27PS (izdelije 721 a 727).
Ako základ bola zobraná posleddná verzia rakiet Ch-27PS, vyznačujúca sa modernizovaným autopilotom a výkonnejším motorom.

Raketa Ch-25ML izdelije 713

Raketa Ch-25MR izdelije 714

Raketa Ch-25T

Pro výše uvedené ŘS “AS” jsou používány tzv. “active radar seekers” (naváděcí zařízení) odvozené od typu 9B-1103M:

• 9B-1103M aktivní multifunkční pulzní radar typu Doppler;
• vylepšený typ 9B-1103M0150, aktivní radar o průměru antény 150 mm;
• 9B-1103M0150 aktivní radar o průměru 200 mm;
• 9B-1103M0150 aktivní radar o průměru 350 mm.





Kh-31 má řídící plochy uspořádané do X. ŘS je určena jako protilodní, až do třídy torpédoborec. Střela je vybavena aktivním radarovým naváděcím zařízením a vysoce výbušnou hlavicí kumulativního typu. Navádění může probíhat ve dvou možných režimech, dle výběru obsluhy:

- uzamčení střely na cíl ještě na OZ
- inerciální navádění, kdy se střela „uzamkne“ na cíli až po odpálení

Pro Kh-31A jsou používány tyto nosiče: Su-30MK,Su-32, Su-35, MiG-29M, MiG-27M, MiG-29SMT,a MiG-29K.

Kh-35E je určena pro ničení různých útočných plavidel a člunů do výtlaku 5000 tun.

Kromě letounů, může být střela odpalována také z lodí a pobřežních systémů. Kh-35E je poháněná proudových motorem, pro počáteční urychlení je používán startovací urychlovací motor na TPH. Střela má HE hlavici kumulativního typu doplněnou zápalnou směsí. Je skladována přepravována v kontejnerech.Kh-35E má radarové navádění odolné na aktivní rušení. Data cílů mohou být přenášena do střely z OZ, či externích zdrojů. Do prostoru cíle je střela navedena inerciálním navedením.

Vysoká účinnost této ŘS je mimo jiné dána tím, že má velmi nízkou trajektorii letu (3-5 metrů nad úrovní hladiny.

Kh-35U má stejnou charakteristiku jako Kh-35E. Jako nosiče slouží MiG-21, MiG-29SMT, Su-30, Su-35 a vrtulníky Ka-27 a Ka-28.

Kh-59ME je určena k ničení bodových cílů, přičemž souřadnice cíle jsou do střely vloženy pře jejím odpálením. Pohonná jednotka je tvořena proudovým a urychlovací motorem. Střela je skladována a přepravována v hermeticky uzavřených kontejnerech.

V počáteční fázi letu je naváděna inerciálně, při dosažení blízkosti prostoru cíle přechází na TV (cca od 140 km). Střela používá dva typy hlavic, tříštivou a tzv. „cluster“. Jako nosič se používá letoun Su-30MK.

KAB-500 (500Kr) jsou určeny k ničení odolných cílů jak na souši, tak i na moři. Používá způsob navedení „fire-and-forget“. Mohou se používat jednotlivě, či bombardování „salvou“, z různých režimů letu (přímý, střemhlavý, s obratem a to jak ve dne, tak i v noci (noční bombardování za podmínky ozáření cíle), proti jednomu cíli, či více současně.
Nosiče ŘS jsou letouny Su-24M, Su-35, MiG-29M a Su-30MK.

KAB-500-OD je zápalnou variantou pum KAB.

Všechny výše uváděné typy jsou ŘS a ŘB jsou nabízeny také pro export.

Hlavičky 9B-1103 sa u protizemných riadených striel určite nepoužívajú - naopak, sú určené na zachytenie vzdušných cieľov

Многофункциональная моноимпульсная доплеровская активная радиолокационная головка самонаведения 9Б-1103М предназначена для установки на ракеты класса «воздух-воздух» и «земля-воздух».

Alchymista píše:Hlavičky 9B-1103 sa u protizemných riadených striel určite nepoužívajú - naopak, sú určené na zachytenie vzdušných cieľov

Alchymisto, děkuji za upozornění. Nicméně, můžeš se pokusit vyspecifikovat, jaké tedy naváděcí systémy se používají u ŘS "AS" s radarovým navedením (tzv. active/passive radar guidance seeker heads)?

Ve všech materiálech o ŘS vzduch-země se odkazuje pouze na "seeker", případně "passive/active radar seeker". V katalozích ale žádné jiné "hlavičky" jsem nenašel, než typ, respektive typy odvozené z řady, které jsem uvedl. Z toho jsem zřejmě nesprávně odvodil, že jsou pro použití i pro ŘS V-Z (samozřejmě ne u těch, kde je navedení laserem, TV apod.).

Můžeš se tedy pokusit to upřesnit ?

Díky!
Vlado

jaké tedy naváděcí systémy se používají u ŘS "AS" s radarovým navedením (tzv. active/passive radar guidance seeker heads)?

To je ťažké...
"Protirádiolokačné" rakety Ch-27PS a Ch-25MP používajú hlavice PRGS-1VP (A-077) (proti RL so stálym vyžarovaním) a PRGS-2VP (L-015) (proti RL s impulzným vyžarovaním). Existovala/existuje ale napríklad verzia Ch-25M v hlavičkou identického tvaru ako u Ch-25MP, určená na ničenie satelitných terminálov pracujúcich v GHz pásme - celkom logicky sa v čase zavedenia predpokladalo, že taký terminál bude v blízkosti veliteľského stanovišťa vyššie stupňa - alebo že v jeho blízkosti bude skoro celá skupina strategického prieskumu vo vlastnom tyle...

U protirádiolokačných rakiet Ch-58 sa typy hlavičky obvykle vôbec neuvádzajú (respektive - PRGS-58 (ПРГС-58) a PRG-58M), pritom existujú najmenej tri rôzne verzie (antény pod krytom majú rôzny tvar), u modernizovaných verzií Ch-58 sú potom použité ďalšie. Ako je to u Ch-31P môžno len hádať... Alebo dlhodobo a veľmi dôkladne hľadať.
Raketa Ch-28 mala anténny blok PRG-28M a blok vyhodnotenia PRG-18M.
Raketa Ch-31P používa hlavičku L-112E

U ostatných protizemných a protilodných rakiet s RL navedením je to podobné - u niektorých sa dá typ hlavičky dohľadať, napríklad sledovaním fotografií z rôznych výstav, niekedy sa dá nájsť vzhľad, ale označenie je často problém...
Ch-38 používa hlavičku 9B-7738
Ch-35 používa aktívnu hlavičku ARGS-35 (АРГС-35)
Ch-31A používa aktívnu hlavičku ARGS-31 (АРГС-31)
U Jachontu je napríklad známy vzhľad a bloková schéma, ale označenie som zatiaľ nenašiel....

No a konečne sú tu potom ešte "nové" strely ako napríklad
Ch-25MA/MAE s aktívnym rádiolokačným navedením na pozemný cieľ,
Ch-25MS/MSE s navedením GPS/Glonass (24 kanálový prímač)
a ďalšie, o ktorých sa nevie/nedá zistiť skoro nič, často ani to, či je to ponuka výrobcu, alebo sú skutočne zavedené, pretože indexy sa už nepoužívajú, alebo ich výrobky proste nemajú.

Ostatne - za povšimnutie stojí spôsob označenia - označenie АРГС-35 nepovie nič viac ako označenie
"aktívna rádiolokačná hlavička samonavedenia pre raketu Ch-35"...
len je o kus kratšie ale informačnú hodnotu väčšiu nemá