"Poslední analýza ukazuje, že Eugen Leviné měl v mnoha politických věcech pravdu.
Tvrzení Thallheimera a Bély Kuna jsou politicky naprosto chybná.
Fráze a nedostatek pozornosti, hry radikálních levičáků."
Leninův dopis Zinovjevovi
První světová válka více prohloubila národní i politické rozpory v zemích Rakouska-Uherska. V červnu 1918 došlo k velké stávce dělníků v budapešťských ocelárnách, která byla potlačena střelbou. Dne 17.října 1918 vystoupili poslanci z Károlyiho strany v uherském parlamentu s prohlášením spolupráce s Trojdohodou a odmítnutí spojenectví s Německým císařstvím. Vedle existující vlády se 25.října 1918 ustavila maďarská Národní rada, která požadovala odtržení země od Rakouska, odstranění současného politického režimu, pozemkovou reformu a autonomie pro území obývané nemaďarskými národy v Uhrách.
Jak již bylo řečeno, byl jmenován do neoblíbené funkce ministerského předsedy 31.října 1918. Funkci mu do rukou svěřil samotný císař Karel, který se tak snažil udržet vládu habsburků nad Uhrami. Je třeba zmínit že se jeho plán nějakou dobu i dařilo plnit. Nová vláda nejprve vyčkávala s očekáváním dalšího vývoje, ovšem po vyhlášení Německé republiky a když se vzdal své funkce i císař Karel, vyhlásila i ona dne 16.listopadu 1918 zrod maďarské demokratické republiky. Jejím prvním prezidentem se stal Mihály Károlyi. Národní rada oficiálně uznala hraběte Károlyi Mihály Ádám György Miklóse jako nového prezidenta až dne 11.ledna roku 1919. Karólyho vláda byla jen velice krátkou, ale je teřba si k ní říci něco bližšího. Mnistr pro národnosti Oszkár Jászi (1875-1957) a prezident Károlyi, se snažili ze země vytvořit Dunajskou konfederaci jakési "Východní Švýcarsko" a snažili se všemožně přesvědčit nemaďarské obyvatele (slováky, rumuny a rusíny) aby setrvali ve státě jako součást nové maďarské demokratické republiky a nabízel jim maximální autonomii. Tato snaha ale přišla v niveč a po dlouhých létech útlaku se území dávných Uher rozpadlo ve prospěch Rumunska, Jugoslávie a Československa. Dalším problémem nové vlády bylo i příměří podepsané rakousko-uherskou vládou 3.listopadu 1918 ve vile Giusti nedaleko italské Padovy. Jelikož nyní bylo Maďarsko novým státem, mnozí požadovali podepsání nového příměří, doufajíc ve výhodnější důsledky. Károlyi sice nějakou dobu váhal, ale brzy souhlasil i s tímto požadavkem a v listopadu 1918 odjel do Bělehradu. Velitel spojeneckých sil na Balkáně, francouzský maršál Louis Franchet d'Esperey (1856-1942), který měl novou dohodu podepsat, měl zcela jiný názor. Maršál Franchet d'Esperey vystupoval vůči maďarské delegaci s neskrývaným opovržením a Maďarsko se tak z Bělehradu vracelo s mnohem krutějšími, mírovými podmínkami než jaké pro ně plynuly z Padovské mírové smlouvy. Lidé kteří doufali, že Spojenci budou brát nový stát jako svého spojence byli hořce zklamáni. Károlyho popularita tak rychle klesla až k bodu mrazu. Poněkud nečekaně se tak roztočila spirála problémů ze které jako vždy těžila třetí strana.
České země 819
Rakousko 810
Dalmácie 650
Maďarsko 616
Bosna 546
Chorvatsko 542
Sedmihradsko 542
Velice tíživým byl také vznik nového státu, jakéhosi nastupce Rakouska-Uherska, mnohonárodnostního Československa. Tento stát totiž odříznul Maďarsko od dodávek uhlí z Německa. Maďarsko totiž těžilo na svém území jen velice malé množství cenného uhlí a v podstatě záviselo na dovozu z Německa. Připomeňme si, že obdobně na tom byly všechny nástupnické státy Rakouska-Uherska. Právě o Těšínské uhlí se v podstatě dostalo Československo do války s Polskem. Později Československo zásobovalo uhlím i Rakousko. Zpět ale k Maďarsku. Bez uhlí musela většina obyvatel přežít zimu 1918-1919 bez tepla, železniční síť pomalu přestávala fungovat, kolaps drah způsobyl kolaps průmyslu a tedy i masovou nezaměstnanost. Vláda se ale ukázala být v tento okamžik zcela neschopná a pro boj proti kryzi začala tisknout víc a víc peněz. Masivní inflace tak znamenala ještě větší chudobu. Prezident Károlyi také poněkud přehlížel nastalou situaci a dokonce se ani nijak zvlášť nesnažil přesvědčit Spojence aby zrušili blokádu. Prezident si tak vysloužil ještě větší kritiku, nyní však již zcela veřejnou. Baron Lajos Hatvany popsal celou situaci velice výstižně: "Jednání kabinetu nepřinášela žádné výsledky. Už to není kabinet ale debatní klub!" V obdobném duchu se vyjádřil i britský spisovatel Harold Nicolson, který v roce 1957 přezkoumával Károlyho monografii: "Měl mnohé kvality, ale bohužel mu chyběly schopnosti pro které mohl být brán vážně lidmy kolem sebe." Dne 19.března 1919 odeslal francouzský plukovník Fernand Vix (1876-1941) přišel s požadavkem "Vixovou Nótou", dle které měly být staženy maďarské jednotky od hranic, dále do vnitrozemí. objednávat maďarské síly, aby se zdvihne dále od místa, kde oni byli umístění. Od 20.března 1919 byly maďarské jednotky postupně stahovány od hranic, přičemž uvolněné území bylo okamžitě zabíráno nepřítelem. Francouzští generálové, kteří tehdy v podstatě řídili armády všech sousedů Maďarska, se přesně domnívali, že nové hranice budou tam, kde se zastaví linie fronty. Vixova nóta vyvolala ohromnou nelibost ve společnosti a lidé raději chtěli, aby se armáda postupujícímu nepříteli postavila. První pokus o převzetí moci nevyšel tak jak si komunisté představovali. 22.února 1919 uspořádali komunisté demonstraci před sídlem listu sociální demokracie Népszava. Způsobili při tom výtržnosti a celá demonstrace skončila přestřelkou a zabitím čtyř policistů. Po těchto událostech byl Kun, spolu s dvěma sty demonstranty, zatčen a obviněn z velezrady. Po zatčení byl Kun ze strany policie vystaven antisemitským urážkám a brutálně zbit, což ovšem nezůstalo utajeno a bylo detailně popsáno v bulvárním tisku. Zprávy o policejním násilí spáchaném na Kunovi a reakce Kuna na incident mu přinesly velkou veřejnou podporu a solidaritu. Kun po incidentu veřejně odpustil svým nepřátelům po způsobu Krista, díky čemuž získal podporu i mezi katolíky. Sociální demokraté se následně spojili s komunisty vedenými Bélou Kunem, do nové strany pojmenované Maďarská socialistická strana, načež Károlyi oznámil rezignaci na funkci prezidenta. Pod vlivem revoluce v Rusku došlo i v Maďarsku k další revoluci, jejímž výsledkem bylo vyhlášení Maďarské republiky rad dne 21. března 1919. Károlyi odstoupil a odešel z aktivní politiky.
Lidovým komisařem pro zahraniční záležitosti Kun (Kohn), jeho zástupcem byl Peter Augustin (Augenstein)
Vojenským komisařem se stal József Pogány (Schwartz), jeho náměstky Béla Szántó (Schreiber) a Tibor Szamuely (Sámuel)
Komisařem pro vnitřní záležitosti Landler Jenő a jeho zástupcem Béla Vágó (Weiss)
Lidovým komisařem pro státní školství Zsigmond Kunfi (Kunstätter), jeho náměstkem pak György Lukács (Lőwinger)
Obchodním komisařem Landler Jenő, náměstky Mátyás Rákosi (Roth) a Haubrich József
Lidovým komisařem pro zemědělství Jenő Hamburger a náměstky Csizmadia Sándor, Károly Vantus, György Nyisztor
Sociálním komisařem Vilmos Bőhm, náměstkem Gyula Hevesi (Honig) a Antal Dvorcsák
Komisařem pro veřejné stravování Mór Erdélyi (Ehrlich), náměstkem Artúr Illés (Braun)
Německým komisařem Henrik Kalmár (Kohn). Ruským komisařem Oreszt Szabó
Budapešťským komisařem Mór Preisz, Sándor Vince (Weinberger) a László Dienes
Policejním a politickým komisařem Dezső Bíró (Burger) a Seidler
Guvernérem Rakousko-uherské banky Gyula Lengyel (Goldstein)
"Můj osobní vliv v Revoluční vládní radě je takový, že diktatura proletariátu je pevně zavedená, jelikož mám podporu lidu." Je zajímavé že zmínění lidoví komisaři měli poměrně nevšední původ. Byli zde Němci, Češi, Slováci, Židé atd. je zajimavé že minimálně 20 komisařů bylo židovského původu. Taktéž samotný vůdce Béla Kun byl původem žid z Haliče(v roce 1906 si změnil jméno z Aaron Kohn), nicméně mu nejde zapřít velké charisma a velice slušné řečnické nadání:
"Včerejší Kunův projev byl neohrožený, nenávistný a nadšený. Je to přísně vypadající člověk s hlavou býka, hustými vlasy a knírkem. Jeho zjev nepřipomíná vzezření žida, jako spíše sedláka. Zná vé posluchače a plně je ovládá. Získal na svou stranu dělníky z továren toužící po nových vyhlídkách spolu s představiteli sociální demokracie, mladými intelektuály, učiteli, doktory, právníky, všechny přítomné, kteří přišli, aby se seznámili s Kunem a Marxismem." Kdo byl ale onen divný malý člověk, Béla Kun (nebo přesněji Aaron Kohn). Současníci jej popisují jako malého baculatého člověka s oteklým obličejem, nakrátko ostříhanými nečervenalými vlasy, nohama do x, kravavě podlitýma očima a tlastými vlahkými rty. Jako většina komunistů té doby, prošel ideologickou masáží v Rusku. Zde se jako mladý poddůstojník vzdal Rusům 21.července roku 1916 a propuštěn ze zajetí byl v roce 1917. Zůstal v Rusku a spolu s Tiborem Szamuelym založil místní komunistické noviny. Později se setkal s Leninem a byl jím vyslán šířit revoluci do Maďarska. Nejel ale nalehko. S Sebou měl falešný pas, instrukce a především velké množství peněz. Po příjezdu do Maďarska třeba nakoupil přes zprostředkovatele zbraně za cenu 200.000 K.
_______Květen_____Červen_____Červenec
Kilo sýra 150-180 K 200-250 K 320-360 K
Kilo másla 120-150 K 160-220 K 300-320 K
Vejce 4-5 K 6-7 K 7-10 K
Slepice 120-160 K 180-240 K 320-350 K
Husa - - 160-180 K 220-230 K
Kilo cukru 100-120 K 120-140 K 150-160 K
Kilo sádla - - 20-25 K 20-25 K
Kilo fazolí - - 32-38 K 32-38 K
Kilo bílé mouky 18-20 K 30-36 K 40-45 K
Kilo brambor - - 50 K 40 K
Kilo soli 20 K 30 K 50 K
Kilo hovězího masa (oficiální cena) 24 K 26 K 30 K
Kilo hovězího masa (prodejní cena) 40-50 K 60-80 K 100-120 K
Reformou prošlo i manželství. Kupříkladu ženy se mohly vdávat už v 16ti letech a muži v 18ti, navíc nebylo potřeba souhlasu rodičů. Byly zavedeny jednostranné rozvody a potraty. Ze škol byli vyhozeni učitelé, kteří pokud si chtěli udržet místo, museli absolvovat čtyř-týdenní kurz komunistické doktríny. Komunisté se také všelijak snažili propagovat volnou lásku, odmítali soukromý hřích a dokonce se snažili zapudit funkci rodin. O děti mělo být pečováno ve speciálních školkách. Zde se patrně inspirovali starověkou Spartou, obdobně jako později nacističtí ideologové. Největší bouři nevole ale znamenal zákaz konzumace alkoholu. Lidem také byly zabaveny soukromě držené zbraně a dokonce i staré vlajky. Novou vlajkou se stal rudý prapor. Nová republika rad ještě zhoršila již tak vysokou inflaci tím, že nechala natisknout více peněz a projevila se také jako neschopná řešit bytovou krizi. Aby byly zajištěny potraviny pro města, bylo rozhodnuto zabavit je na venkově pomocí pololegálních organizovaných band známých jako Leninovi chlapci, což byla obdoba ruské Čeky. Této organizaci velel Joseph Cserni. Většina příslušníkú těchto band byli rusští židé, ale nechyběli mezi nimi uprchlí trestaneci, vrazi, podvodníci, gauneři, zloději a kapsáři. Řádili jak ve městech tak i na vesnicích, kde nejšastěji v noci vyháněli lidi z domů nebo je rovnou věšeli. Mezi jejich nástroj teroru patřilo i mučení. Leninovi chlapci bodaly svým obětem jehly pod nehty, do úst, očí a nebo trhaly jazyk. V podstatě všechny mrtvoly byly znetvořeny a zohaveny. Jelikož se často stávalo, že oběť při mučení ztratila vědomí, byl všem akcím vždy přítomen lékař, který nebožáka opět vzkřísil, načež se v mušení pokračovalo. V Budapešti se popravení házeli rovnou do Dunaje. Jelikož nebylo vhodné, aby se ulicemi nesl křik a pláč obětí, probíhalo mučení vždy ve sklepech a na ulici byla vždy auta s nastartovanými motory, které měly přehlučit nežádoucí zvuky. Oficiální soudy probíhaly velice chaoticky a za sebemenší provinění náležela smrt. Leninovi chlapci jezdili po městě v opancéřovaném voze s kulometem. Uniformou jim byla kožená bunda, baret, zbraněmi pistole, granáty a různé dýky. Počty se odhadují zhruba na 600 můžů. Lidé se samozřejmě proti tomuto řádění snažili všemožně bránit. První taková zpoura proběhla v dobnu, leč byla krutě potlačena. Podobně dopadly i ostaní pokusy ozbrojený boj. Zpátky ale k zákonům.
Vláda rovněž prosazovala zestátnění kultury a školství, zavedla stanné právo a revoluční teror s fyzickou likvidací odpůrců (odhaduje se, že tehdy bylo povražděno 450 nepohodlných osob). Také byla zřízena Maďarská Rudá armáda. Náčelníkem generálního štábu se stal bývalý plukovníkem rakousko-uherské armády, němec Aurél Stromfeld (1878-1927), který byl fakticky vrchním velitelem armády. Vojenským velitelem oblasti Kolozsvár (Cluj) byl jmenován generál Károly Kratochwill (1869-1946), který velice urputně vedl Székely Hadosztály (Székelyho divize). Již 26.dubna 1919 ale byla jeho jednotka rozprášena. Leč nepředbíhejme.
Mým cílem není zde dlouze rozepisovat události na bojištích, ale je třeba zmínit že válka s Rumunským královstvím se vyvíjel ještě méně příznivě a Maďarská republika rad utrpěla několik porážek. V polovině července se Kun rozhodl vsadit vše na útok proti Rumunům. Spojenecký velitel na Balkáně, francouzský maršál Louis Franchet d'Esperey napsal 21.července 1919 maršálu Ferdinandu Fochovi:
"Jsme přesvědčeni, že Maďarská ofenziva se zhroutí sama od sebe. Jakmile bude zahájen maďarský útok, ustoupíme na demarkační čáru a odtamtud podnikneme protiútok. Podle slibu generála Fertianu nastoupí v příštích dnech na frontu dvě rumunské brigády. Jak sám vidíte pane maršále, nemáme se ze strany maďarské armády čeho bát. Mohu vás ujistit, že Maďarská republika rad nebude trvat déle než dva nebo tři týdny. A pokud nesvrhne Kunův režim naše ofenziva, udělá to zajisté jeho neudržitelná vnitřní situace." Bolševická Rudá armáda slíbila, že napadne Rumunské království a spojí se s Kunem a málem se tak opravdu stalo. Zabránila tomu vojenská porážka, kterou utrpěla Rudá armáda na Ukrajině, invaze do Rumunského království tak byla zastavena dříve než vůbec začala. Rumuni se souhlasem Trojdohody vstoupili do Maďarska a v krátké době se přes slabý odpor demoralizované maďarské Rudé armády dostali do vnitrozemí. V létě roku 1919 se Maďarská republika hroutí. Znárodnění podniků, kolektivizace a zákaz alkoholu vyvolaly velkou nespokojenost u mnoha lidí. Navíc došlo k nepříjemným problémům s alkoholem. 2.května 1919 se 1. a 5. divize, stáhly ze severní části řeky Tisy směrem na Budapešť. Vojáci byli natolik opilí, že je bylo nutné odzbrojit a odebrat jim i veškerou munici. V podstatě tak obě divize zanikly. Navíc se útok rumunské armády v červenci 1919 nepodařilo zastavit. Rumunští vojáci vstoupili do Budapešti 3.srpna 1919. Pro Maďarský lid byla tato potupa ještě tíživější, že "Volokh", jak byli Rumuni posměšně nazýváni, vyvěsili na parlamentu rumunské vlajky a chodili po budově ve svých sandálech. Béla Kun spolu s dalšími exponenty komunistického režimu včetně Tibora Szamuelyho uprchl 1.srpna do Vídně. 3.srpna vstoupila rumunská armáda do Budapešti a donutila komunisty odevzdat moc sociálně demokratické straně. Tím Maďarská republika rad skončila. Nyní se hodí citovat jeden ze starších Kunových projevů:
"Jsme maďarští proletáři pod ochranou mezinárodního socialismu a jsme odhodláni se bránit do poslední kapky krve, proti jakémukoliv útoku". Jászi emigroval z Maďarska 1.května 1919, poměrně dobře vystihnul problém komunistické vlády, když tvrdil že komunistický režim zcela popírala práva na svobodu myšlení a svědomí. 1.srpna 1919 předala Maďarská republika rad vládu do rukou sociálních demokratů.
Před dvěma měsíci byl Béla Kun zatčen ve Vídni a minulý týden započal soud. Kun měl na sobě rudou kravatu, jakož to symbol militantního komunismu. Byl cítět dřevitou vání fialek, což soudcům připomělo, že tento parfém byl nejoblíbenějším parfémem bývalého císaře Wilhelma II. Kun byl obviněn ze spiknutí proti státu, načež vyskočil ze židle a rozkřikl se na soudce.
"Vše jsem činil pro blaho Sovětského svazu, který nyní triumfuje nad buržoazní byrokracií. Moje činnost byla vždy čistě politického charakteru a není tedy na ní nic trestného!" Kunovo vystupování u soudu si vysloužilo úsměšky ze strany vídeňských radikálů a komunistů. Velký posměch třeba zbudilo, když se Kun rozkřičel na prokurátora:
"Nesnaž se mě šikanovat, nebo já začnu šikanovat tebe!" Soudní dvůr byl natolik vyveden z míry, že proces byl náhle ukončen a Kun odešel pouze s triviálním trestem jednoho měsíce odnětí svobody, navíc předtím čekal dva měsíce ve vězení, než vůbec započne proces. Někteří lidé požadovali aby byl Kun vrácen do Maďarska, kde měl být souzen za popravu 144 lidí, během jeho diktatury, která trvala 143 dní. Rakouský premiér Ignaz Seipel si ale byl vědom, že pokud by byl Kun vydán do Maďarska, začaly by v rakousku další nepokoje, jelikož místním anarchistům a komunistům dodávali zbraně Rusové a hrozily tedy občanské nepokoje. Museli se nepohodlného vězně ale co nejrychleji zbavit. Rakouský ministr spravedlnosti Franz Seraph Dinghofer (1873-1956) se rozhodl, že bude Kun po té, co si odsedí třicetidenní trest, deportován do Mďarska, kde se narodil. Ignaz Seipel se poté stal prezidentem nejvysšího soudu a po hádky s Dinghoferem začaly nabírat na obrátkách. Nakonec bylo rozhodnuto, že bude Kun deportován do Ruska. Tak se stalo v červenci 1920 kdy byl propuštěn výměnou za rakouské vězně v Rusku. V Rusku Kun znovu vstoupil do Komunistické strany Ruska (bolševiků). Někteří jej dokonce označují za strůjce rozpadu aliance bolševiků s anarchistou Nestorem Machnem (1889-1934), jehož černá armáda bojovala spolu s rudou armádou proti bílým. Zraněný machno pak musel uprchnout do Rumunska a následně Francie. Kun byl postaven do čela regionálního revolučního výboru na Krymu. Z této pozice údajně přikázal zabít tisíce příslušníků etnických menšin na Krymu. Údajně také nechal pozabíjet deset tisíc zajatých Bělogvardějců, konkrétně vojenské jednotky generála Pjotra Nikolajeviče Wrangela (1878-1928), kterým byla slíbena amnestie v případě že se vzdají, ale slib nebyl dodržen a vojáci byli v zajetí pozabíjeni. Spolu s desítkami tisíci zajatců bylo pobito 60000 Rusů, Tatarů a pravoslavných kněží. Krymské masakry vedené proti Rusům způsobily v komunistické straně Ruska velké pobouření, rozhořčení posilovala skutečnost, že byly spáchány cizincem, Maďarem, a vedly k tomu, že Lenin Kuna zavrhl. Kun se jako blízký spojenec Grigorije Zinověva stal vedoucím činitelem Kominterny. V březnu 1921 byl Kun poslán do Německa jako poradce Komunistické strany Německa (KPD). Povzbuzoval její představitele, aby se řídili "Teorií útoku". 27.března se představitelé KPD rozhodli zahájit revoluční útok na podporu horníků ve středním Německu, hnací silou celé akce byl Kun. Pokus o puč ovšem skončil naprostým neúspěchem. Počátkem dubna vydal Otto Horsing (1874-1937), Oberpräsident německé sociální demokracie v Sasku pokyny policii a polovojenským jednotkám, aby obsadily měděné doly a chemické továrny v okolí Halle (v Sasku-Anhaltsku), a ochránily je před útoky teroristů. Skutečným důvodem těchto opatření bylo ovšem zamezit komunistům v získání kontroly nad doly a továrnami, uklidnit situaci v oblasti, pokud by bylo potřeba i silou, a zbavit místní odborové organizace a sdružení vlivu komunistů. Pod vedením anarchisty a profesionálního revolucionáře Maxe Hoelzela (1889-1933), zvaného Rudý Max, se začala tvořit ozbrojená opozice.
KPD vyzvala pracující třídu v celém Německu, aby se solidárně k této opozici také vyzbrojila. KPD ale nesprávně posoudila většinovou náladu Němců, takže vzpoura zůstala omezena především na střední Německo. I když se Hoelzlovi anarchisté a KPD spojili, nezískali většinovou podporu a vládní ozbrojené síly zaujaly místa bez významnějšího odporu. Byly dokonce případy, například v továrnách Krupp nebo v hamburských loděnicích, kdy dělníci zahnali komunistické agitátory s holemi v rukách. Lenin nakonec vinil sám sebe, že jmenoval Kuna, a obvinil ho z odpovědnosti za neúspěch Německé revoluce. Kunovy akce a nezdar při zajištění všeobecného povstání v Německu Lenina přímo rozzuřily. Na nejbližším sjezdu Operační výboru označil jeho akce jako idiotské. Kun nebyl vyhozen ze stranických funkcí, ale neúspěšná březnová akce znamenala konec radikální opozice. Ve dvacátých letech byl Kun přední operativec Kominterny, sloužil především v Německu, Rakousku a Československu, ale kvůli své nechvalně proslulosti byl nepoužitelný pro tajné a špionážní úkoly. V roce 1928 byl zatčen ve Vídni místní policií, když se snažil používat falešný pas. Během Stalinových čistek, na konci 30.let, byl Béla Kun obviněn z trockismu a popraven. Obvinění z trockismu bylo naprosto nezasloužené, protože Kun byl v tom čase fanatický stalinista, který až do svého zatčení v květnu 1937, mocně podporoval Stalinovo působení. Kolem jeho smrti existují i dnes mnohé nejasnosti, jasné ale je to, že zavražděním Bély Kuna skončilo jedno krátké, ale pozoruhodné období vlády radikálního komunismu nad střední Evropou.
Zdroje:
http://www.hazafiasgondolatok.eoldal.hu ... istai.html
http://www.aszabadsag.hu/cikkek/2010/18/tortenelem.htm
http://www.panzernet.net/php/index.php/ ... 803.0.html
http://www.worldwar2.ro/forum/index.php?showtopic=4398
http://www.time.com/time/magazine/artic ... -1,00.html
http://www.hotnews.ro/stiri-arhiva-1253 ... a_kuhn.htm
http://cs.wikipedia.org/ - pro detaily o různých osobách