Maďarská republika rad

Moderátor: Tkuh

Odpovědět
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12966
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Maďarská republika rad

Příspěvek od Rase »

Magyarországi Tanácsköztársaság
Maďarská republika rad


Obrázek
Béla Kun (Aaron Kohn)


"Poslední analýza ukazuje, že Eugen Leviné měl v mnoha politických věcech pravdu.
Tvrzení Thallheimera a Bély Kuna jsou politicky naprosto chybná.
Fráze a nedostatek pozornosti, hry radikálních levičáků."
Leninův dopis Zinovjevovi

První světová válka více prohloubila národní i politické rozpory v zemích Rakouska-Uherska. V červnu 1918 došlo k velké stávce dělníků v budapešťských ocelárnách, která byla potlačena střelbou. Dne 17.října 1918 vystoupili poslanci z Károlyiho strany v uherském parlamentu s prohlášením spolupráce s Trojdohodou a odmítnutí spojenectví s Německým císařstvím. Vedle existující vlády se 25.října 1918 ustavila maďarská Národní rada, která požadovala odtržení země od Rakouska, odstranění současného politického režimu, pozemkovou reformu a autonomie pro území obývané nemaďarskými národy v Uhrách.
Első Magyar Köztársaság
První Maďarská republika aneb začátek zhroucení syststému. Dne 30.října 1918 došlo v Budapešti k "Astrové revoluci", kdy lidé vyšli do ulic, protestovali proti současné politice a jako symbol revoluce se stal drobný fialový kvítek Astry (Aster amellus). Ještě téhož dne odstoupil ze své funkce ministerský předseda Sándor Wekerle (1848-1921). O den později byl předsedou nové uherské vlády jmenován hrabě Károlyi Mihály (1875-1955). Ještě téhož dne v Budapešti rozvášnění dav zabil nenáviděného ministerského předsedu Istvána Tiszu (1861-1918). Tato událost jakoby předznamenala začátek nové doby plné zvratů. Tiszovou vraždou se jakoby udělala tlustá čára za dobou starou, symbolizovanou rakousko-uherskou manorchií. Řekněme si ale k této události něco bližšího. Dne 31.října roku 1918 proběhl již čtvrtý, ale tentokráte již úspěšný, pokus o vraždu čestného uherského ministerského předsedy. Tento osudný den se do jeho domu, budapešťské vily Roheim, na ulici Hermina číslo popisné 35, vloupala skupina vojáků. Nenáviděný borosjenői és szegedi gróf Tisza István byl chladnokrevně zavražděn před zrakem své ženy. Tisza si získal mnoho nepřátel boji proti všeobecnému volebnímu právu (před rokem 1918 mohlo volit a zastávat úřední posty jen 10% obyvatel Uher), také razantně vystupoval proti antisemitismu a dodnes je silně zakořeněná myšlenka, že podporoval maďarizaci menšin. Ač se Károlyiho vláda formálně snažila nalézt viníky, stalo se tak až 6.října 1921, kdy soudce István Gado odsoudil z vraždy tyto muže: Pál Keri, József Pogany, István Dobó, Tivadar Horváth Sanovics, Sándor Huttner, Tibor Sztanykovszky. Pouze poslední jmenovaný si odseděl ve vězení celý trest, osumnáct let, a byl propuštěn až v roce 1938. (jediný, kdo vlastně sloužil jeho 18-rok trest, byl propuštěn v roce 1938). Vraťme se ale k hraběti Károlyi Mihálym.
Obrázek
István Tisza
Jak již bylo řečeno, byl jmenován do neoblíbené funkce ministerského předsedy 31.října 1918. Funkci mu do rukou svěřil samotný císař Karel, který se tak snažil udržet vládu habsburků nad Uhrami. Je třeba zmínit že se jeho plán nějakou dobu i dařilo plnit. Nová vláda nejprve vyčkávala s očekáváním dalšího vývoje, ovšem po vyhlášení Německé republiky a když se vzdal své funkce i císař Karel, vyhlásila i ona dne 16.listopadu 1918 zrod maďarské demokratické republiky. Jejím prvním prezidentem se stal Mihály Károlyi. Národní rada oficiálně uznala hraběte Károlyi Mihály Ádám György Miklóse jako nového prezidenta až dne 11.ledna roku 1919. Karólyho vláda byla jen velice krátkou, ale je teřba si k ní říci něco bližšího. Mnistr pro národnosti Oszkár Jászi (1875-1957) a prezident Károlyi, se snažili ze země vytvořit Dunajskou konfederaci jakési "Východní Švýcarsko" a snažili se všemožně přesvědčit nemaďarské obyvatele (slováky, rumuny a rusíny) aby setrvali ve státě jako součást nové maďarské demokratické republiky a nabízel jim maximální autonomii. Tato snaha ale přišla v niveč a po dlouhých létech útlaku se území dávných Uher rozpadlo ve prospěch Rumunska, Jugoslávie a Československa. Dalším problémem nové vlády bylo i příměří podepsané rakousko-uherskou vládou 3.listopadu 1918 ve vile Giusti nedaleko italské Padovy. Jelikož nyní bylo Maďarsko novým státem, mnozí požadovali podepsání nového příměří, doufajíc ve výhodnější důsledky. Károlyi sice nějakou dobu váhal, ale brzy souhlasil i s tímto požadavkem a v listopadu 1918 odjel do Bělehradu. Velitel spojeneckých sil na Balkáně, francouzský maršál Louis Franchet d'Esperey (1856-1942), který měl novou dohodu podepsat, měl zcela jiný názor. Maršál Franchet d'Esperey vystupoval vůči maďarské delegaci s neskrývaným opovržením a Maďarsko se tak z Bělehradu vracelo s mnohem krutějšími, mírovými podmínkami než jaké pro ně plynuly z Padovské mírové smlouvy. Lidé kteří doufali, že Spojenci budou brát nový stát jako svého spojence byli hořce zklamáni. Károlyho popularita tak rychle klesla až k bodu mrazu. Poněkud nečekaně se tak roztočila spirála problémů ze které jako vždy těžila třetí strana.
Obrázek
Károlyi Mihály
Komunistická strana Maďarska
Karólyiho strana tvořila v Národní radě koalici s Občanskou radikální stranou vedenou Oszkárem Jászim a nejpopulárnější Maďarskou sociálně demokratickou stranou. A právě levicové křídlo sociální demokracie ustavilo dne 20.listopadu 1918 Komunistickou stranu Maďarska, které získávala mnoho stoupenců hlavně mezi dělnickým obyvatelstvem, nezaměstnanými a odzbrojenými vojáky. Károly se zdál být poměrně vhodným prozidentem, jelikož některé jeho činy byly příznivě příjmány i levicí. Kupříkladu chtěl dát rolníkům téměř veškerou zemědělskou půdu. Ve snaze jít všem příkladem, dal veškeré ohromné majetky, lidu. Bohužel tato myšlenka se neujala a jediné pozemky které byly předány lidu byly jen a pouze polnosti Károlyho. Sociální demokraté také zarputile blokovali veškeré snahy o plánované přerozdělení půdy. Mihály Károlyi také učinil druhý nešťastný krok, když v listopadu 1918 rozpustil všechny maďarské ozbrojené síly. Připomeňme si, že armádu chtěl rozpustit i Masaryk a nahradit ji milicemi. Nepokoje v Sudetech a boje s poláky o Těšínsko ale tyto snahy odsunuly na neurčito. A právě Československo se stalo v zimě 1918-1919 spolu s Rumunskem a Jugoslávií hlavním nepřítelem Maďarského státu, jelikož porušovaly příměří a obsazovali jeho území. Koncem ledna 1919 tak Károlyi nařídil znovu vybudovat maďarskou armádu a také se zaobíral myšlenkou na spojenectví s bolševickým Ruskem, čímž v podstatě předznamenal brzkou budoucnost maďarského státu. Jakoby to nebyl konec, podepsalo Maďarsko se Spojenci jen příměří, nikoliv mírovou smlouvu. Spojenecká blokáda tak tedy pokračovala až do doby, než byla mírová smlouva podepsána. Maďarsko tak tedy trpělo nedostatkem potravin, který trval již z časů světové války. Smrt hladem tak byla od roku 1917 zcela běžnou a nikoho příliš nepřekvapovala. Navíc byla země ochromena návalem uprchlíků z Transylvánie a Haliče.
Bez uhlí a bez naděje
Maďarsko nikdy nebylo zrovna nejbohatší zemí starého Rakouska-Uherska. Pro lepší představu sem přidávám rozpis národního produktu na obyvatele z roku 1910, hodnoty jsou udávány v amerických dolarech, dle jeho hodnoty z roku 1970. Nejprve okolní státy. Německo 958, Srbsko 462, Itálie 546, Řecko 455, Rusko 398 a konečně životní úroveň v Rakousko-Uhersku:

České země 819
Rakousko 810
Dalmácie 650
Maďarsko 616
Bosna 546
Chorvatsko 542
Sedmihradsko 542

Velice tíživým byl také vznik nového státu, jakéhosi nastupce Rakouska-Uherska, mnohonárodnostního Československa. Tento stát totiž odříznul Maďarsko od dodávek uhlí z Německa. Maďarsko totiž těžilo na svém území jen velice malé množství cenného uhlí a v podstatě záviselo na dovozu z Německa. Připomeňme si, že obdobně na tom byly všechny nástupnické státy Rakouska-Uherska. Právě o Těšínské uhlí se v podstatě dostalo Československo do války s Polskem. Později Československo zásobovalo uhlím i Rakousko. Zpět ale k Maďarsku. Bez uhlí musela většina obyvatel přežít zimu 1918-1919 bez tepla, železniční síť pomalu přestávala fungovat, kolaps drah způsobyl kolaps průmyslu a tedy i masovou nezaměstnanost. Vláda se ale ukázala být v tento okamžik zcela neschopná a pro boj proti kryzi začala tisknout víc a víc peněz. Masivní inflace tak znamenala ještě větší chudobu. Prezident Károlyi také poněkud přehlížel nastalou situaci a dokonce se ani nijak zvlášť nesnažil přesvědčit Spojence aby zrušili blokádu. Prezident si tak vysloužil ještě větší kritiku, nyní však již zcela veřejnou. Baron Lajos Hatvany popsal celou situaci velice výstižně: "Jednání kabinetu nepřinášela žádné výsledky. Už to není kabinet ale debatní klub!" V obdobném duchu se vyjádřil i britský spisovatel Harold Nicolson, který v roce 1957 přezkoumával Károlyho monografii: "Měl mnohé kvality, ale bohužel mu chyběly schopnosti pro které mohl být brán vážně lidmy kolem sebe." Dne 19.března 1919 odeslal francouzský plukovník Fernand Vix (1876-1941) přišel s požadavkem "Vixovou Nótou", dle které měly být staženy maďarské jednotky od hranic, dále do vnitrozemí. objednávat maďarské síly, aby se zdvihne dále od místa, kde oni byli umístění. Od 20.března 1919 byly maďarské jednotky postupně stahovány od hranic, přičemž uvolněné území bylo okamžitě zabíráno nepřítelem. Francouzští generálové, kteří tehdy v podstatě řídili armády všech sousedů Maďarska, se přesně domnívali, že nové hranice budou tam, kde se zastaví linie fronty. Vixova nóta vyvolala ohromnou nelibost ve společnosti a lidé raději chtěli, aby se armáda postupujícímu nepříteli postavila. První pokus o převzetí moci nevyšel tak jak si komunisté představovali. 22.února 1919 uspořádali komunisté demonstraci před sídlem listu sociální demokracie Népszava. Způsobili při tom výtržnosti a celá demonstrace skončila přestřelkou a zabitím čtyř policistů. Po těchto událostech byl Kun, spolu s dvěma sty demonstranty, zatčen a obviněn z velezrady. Po zatčení byl Kun ze strany policie vystaven antisemitským urážkám a brutálně zbit, což ovšem nezůstalo utajeno a bylo detailně popsáno v bulvárním tisku. Zprávy o policejním násilí spáchaném na Kunovi a reakce Kuna na incident mu přinesly velkou veřejnou podporu a solidaritu. Kun po incidentu veřejně odpustil svým nepřátelům po způsobu Krista, díky čemuž získal podporu i mezi katolíky. Sociální demokraté se následně spojili s komunisty vedenými Bélou Kunem, do nové strany pojmenované Maďarská socialistická strana, načež Károlyi oznámil rezignaci na funkci prezidenta. Pod vlivem revoluce v Rusku došlo i v Maďarsku k další revoluci, jejímž výsledkem bylo vyhlášení Maďarské republiky rad dne 21. března 1919. Károlyi odstoupil a odešel z aktivní politiky.
Magyarországi Tanácsköztársaság
Dne 21.března 1919 byla Károlyho liberálně-demokratická vláda nahrazena sovětskou vládou v čele s Bélou Kunem, který byl právě propuštěn z vězení, aby se ujmul vlády. Druhá fáze maďarské revoluce byla zahájena. Zde je krátký popis struktury nové vlády. Sociální demokraté i nadále zaujímali většinu křesel ve vládě. Bylo zde 33 lidových komisařů kteří zasedali v revolučních radách. Čtrnáct z nich byli bývalí komunisté, sedmnáct byli bývalí sociální demokraté a dva komisaři byli pezpartajní. Podívejme se jmenovitě na novou vládu:
Prezidentem se stal Alexander Garbai
Lidovým komisařem pro zahraniční záležitosti Kun (Kohn), jeho zástupcem byl Peter Augustin (Augenstein)
Vojenským komisařem se stal József Pogány (Schwartz), jeho náměstky Béla Szántó (Schreiber) a Tibor Szamuely (Sámuel)
Komisařem pro vnitřní záležitosti Landler Jenő a jeho zástupcem Béla Vágó (Weiss)
Lidovým komisařem pro státní školství Zsigmond Kunfi (Kunstätter), jeho náměstkem pak György Lukács (Lőwinger)
Obchodním komisařem Landler Jenő, náměstky Mátyás Rákosi (Roth) a Haubrich József
Lidovým komisařem pro zemědělství Jenő Hamburger a náměstky Csizmadia Sándor, Károly Vantus, György Nyisztor
Sociálním komisařem Vilmos Bőhm, náměstkem Gyula Hevesi (Honig) a Antal Dvorcsák
Komisařem pro veřejné stravování Mór Erdélyi (Ehrlich), náměstkem Artúr Illés (Braun)
Německým komisařem Henrik Kalmár (Kohn). Ruským komisařem Oreszt Szabó
Budapešťským komisařem Mór Preisz, Sándor Vince (Weinberger) a László Dienes
Policejním a politickým komisařem Dezső Bíró (Burger) a Seidler
Guvernérem Rakousko-uherské banky Gyula Lengyel (Goldstein)
Samotný Kun sice zastával pouze funkci komisaře pro zahraničí, ale v podstatě celé zemi vládnul. Ve zprávě pro Lenina shrnul svou vládu takto:
"Můj osobní vliv v Revoluční vládní radě je takový, že diktatura proletariátu je pevně zavedená, jelikož mám podporu lidu." Je zajímavé že zmínění lidoví komisaři měli poměrně nevšední původ. Byli zde Němci, Češi, Slováci, Židé atd. je zajimavé že minimálně 20 komisařů bylo židovského původu. Taktéž samotný vůdce Béla Kun byl původem žid z Haliče(v roce 1906 si změnil jméno z Aaron Kohn), nicméně mu nejde zapřít velké charisma a velice slušné řečnické nadání:
"Včerejší Kunův projev byl neohrožený, nenávistný a nadšený. Je to přísně vypadající člověk s hlavou býka, hustými vlasy a knírkem. Jeho zjev nepřipomíná vzezření žida, jako spíše sedláka. Zná vé posluchače a plně je ovládá. Získal na svou stranu dělníky z továren toužící po nových vyhlídkách spolu s představiteli sociální demokracie, mladými intelektuály, učiteli, doktory, právníky, všechny přítomné, kteří přišli, aby se seznámili s Kunem a Marxismem." Kdo byl ale onen divný malý člověk, Béla Kun (nebo přesněji Aaron Kohn). Současníci jej popisují jako malého baculatého člověka s oteklým obličejem, nakrátko ostříhanými nečervenalými vlasy, nohama do x, kravavě podlitýma očima a tlastými vlahkými rty. Jako většina komunistů té doby, prošel ideologickou masáží v Rusku. Zde se jako mladý poddůstojník vzdal Rusům 21.července roku 1916 a propuštěn ze zajetí byl v roce 1917. Zůstal v Rusku a spolu s Tiborem Szamuelym založil místní komunistické noviny. Později se setkal s Leninem a byl jím vyslán šířit revoluci do Maďarska. Nejel ale nalehko. S Sebou měl falešný pas, instrukce a především velké množství peněz. Po příjezdu do Maďarska třeba nakoupil přes zprostředkovatele zbraně za cenu 200.000 K.
Revoluční zákony
První rozhodnutí vlády se týkalo znárodnění prakticky veškerého soukromého majetku (mimo osobního) což se především týkalo konfiskací půdy nad 57 hektarů. V rozporu s radami Lenina a ruských bolševiků odmítla Kunova vláda přerozdělit znárodněnou půdu rolníkům, čímž ztratila podporu většiny obyvatel. Místo toho Kun vyhlásil program kolektivizace a vytvoření jednotných zemědělských družstev. Kvůli nedostatku kvalifikovaných lidí, kteří by je mohli řídit, ustanovil jako ředitele těchto jednotných družstev původní majitele (velkostatkáře), vedoucí a správce půdy. Revoluční vláda znárodnila továrny, doly a banky. Ve snaze získat si podporu rolníků, zrušil Kun všechny daně v zemědělských oblastech. Ve skutečnosti to vládě spíše uškodilo, protože rolníci došli k závěru, že vláda, která nevybírá daně, je křehká a slabá. Později se plat zemědělských dělníků vyšplhal až na 1500 K nicméně velice brzy byli všichni rozumní lidé komunismem zklamáni. Zde je vývoj růstu cen:

_______Květen_____Červen_____Červenec

Kilo sýra 150-180 K 200-250 K 320-360 K
Kilo másla 120-150 K 160-220 K 300-320 K
Vejce 4-5 K 6-7 K 7-10 K
Slepice 120-160 K 180-240 K 320-350 K
Husa - - 160-180 K 220-230 K
Kilo cukru 100-120 K 120-140 K 150-160 K
Kilo sádla - - 20-25 K 20-25 K
Kilo fazolí - - 32-38 K 32-38 K
Kilo bílé mouky 18-20 K 30-36 K 40-45 K
Kilo brambor - - 50 K 40 K
Kilo soli 20 K 30 K 50 K
Kilo hovězího masa (oficiální cena) 24 K 26 K 30 K
Kilo hovězího masa (prodejní cena) 40-50 K 60-80 K 100-120 K

Reformou prošlo i manželství. Kupříkladu ženy se mohly vdávat už v 16ti letech a muži v 18ti, navíc nebylo potřeba souhlasu rodičů. Byly zavedeny jednostranné rozvody a potraty. Ze škol byli vyhozeni učitelé, kteří pokud si chtěli udržet místo, museli absolvovat čtyř-týdenní kurz komunistické doktríny. Komunisté se také všelijak snažili propagovat volnou lásku, odmítali soukromý hřích a dokonce se snažili zapudit funkci rodin. O děti mělo být pečováno ve speciálních školkách. Zde se patrně inspirovali starověkou Spartou, obdobně jako později nacističtí ideologové. Největší bouři nevole ale znamenal zákaz konzumace alkoholu. Lidem také byly zabaveny soukromě držené zbraně a dokonce i staré vlajky. Novou vlajkou se stal rudý prapor. Nová republika rad ještě zhoršila již tak vysokou inflaci tím, že nechala natisknout více peněz a projevila se také jako neschopná řešit bytovou krizi. Aby byly zajištěny potraviny pro města, bylo rozhodnuto zabavit je na venkově pomocí pololegálních organizovaných band známých jako Leninovi chlapci, což byla obdoba ruské Čeky. Této organizaci velel Joseph Cserni. Většina příslušníkú těchto band byli rusští židé, ale nechyběli mezi nimi uprchlí trestaneci, vrazi, podvodníci, gauneři, zloději a kapsáři. Řádili jak ve městech tak i na vesnicích, kde nejšastěji v noci vyháněli lidi z domů nebo je rovnou věšeli. Mezi jejich nástroj teroru patřilo i mučení. Leninovi chlapci bodaly svým obětem jehly pod nehty, do úst, očí a nebo trhaly jazyk. V podstatě všechny mrtvoly byly znetvořeny a zohaveny. Jelikož se často stávalo, že oběť při mučení ztratila vědomí, byl všem akcím vždy přítomen lékař, který nebožáka opět vzkřísil, načež se v mušení pokračovalo. V Budapešti se popravení házeli rovnou do Dunaje. Jelikož nebylo vhodné, aby se ulicemi nesl křik a pláč obětí, probíhalo mučení vždy ve sklepech a na ulici byla vždy auta s nastartovanými motory, které měly přehlučit nežádoucí zvuky. Oficiální soudy probíhaly velice chaoticky a za sebemenší provinění náležela smrt. Leninovi chlapci jezdili po městě v opancéřovaném voze s kulometem. Uniformou jim byla kožená bunda, baret, zbraněmi pistole, granáty a různé dýky. Počty se odhadují zhruba na 600 můžů. Lidé se samozřejmě proti tomuto řádění snažili všemožně bránit. První taková zpoura proběhla v dobnu, leč byla krutě potlačena. Podobně dopadly i ostaní pokusy ozbrojený boj. Zpátky ale k zákonům.
Vláda rovněž prosazovala zestátnění kultury a školství, zavedla stanné právo a revoluční teror s fyzickou likvidací odpůrců (odhaduje se, že tehdy bylo povražděno 450 nepohodlných osob). Také byla zřízena Maďarská Rudá armáda. Náčelníkem generálního štábu se stal bývalý plukovníkem rakousko-uherské armády, němec Aurél Stromfeld (1878-1927), který byl fakticky vrchním velitelem armády. Vojenským velitelem oblasti Kolozsvár (Cluj) byl jmenován generál Károly Kratochwill (1869-1946), který velice urputně vedl Székely Hadosztály (Székelyho divize). Již 26.dubna 1919 ale byla jeho jednotka rozprášena. Leč nepředbíhejme.
Obrázek
Aurél Stromfeld
Proti všem
Vzhledem k faktu, že jim bolševická Rudá armáda nebyla schopna přímo pomoci, byly vyhlídky na úspěšný boj mizivé. Aby získal čas, pokoušel se Kun se Spojenci vyjednávat, v dubnu se v Budapešti setkal s jihoafrickým ministerským předsedou generálem Janem Cristiaanem Smutsem (1870-1950), leč tato jednání neměla úspěch. Je zajimavé, že se i v této neklidné době snažil Kun podporovat anarchistické povstání ve Vídni (duben 1919). Nespokojeny s politickým vývojem v Maďarsku, zahájily státy Malé dohody společnou ofensivu proti Maďarsku. Rumunské království zaútočilo 16.dubna a Československo jej následovalo 27.dubna. Již 20.května ale přešla Maďarská Rudá armáda do proti útoku a obsadila území jižního Slovenska. Při ústupu československé armády na západ bylo zastřeleno bez jakéhokoliv soudu 33 lidí za podezření z bolševismu. Jednalo se o případy při Slatine u Zvolena, ve Zvoleně, Fiľakove, Košicích, Bánské Štiavnici, Michalovcích a Pečovské Nové Vsi. Dne 16.června 1919 byla v Prešově vyhlášena Slovenská republika rad a vytvořené její ústřední orgány: Revoluční výkonný výbor a Revoluční vládní rada (šlo vlastně o vládu) v čele s českým novinářem a komunistou Antonínem Janouškem (1877-1941). K této osobnosti opět něco zmíním. Koncem roku 1918 se zapojil do událostí během komunistického převratu v Maďarsku. V roce 1919 vedl českou a slovenskou sekci v ústředním výboru Maďarské komunistické strany. Po vpádu revolučních maďarských jednotek na Slovensko sa stal předsedou Revoluční vládní rady. Nová slovenská vláda vydala výnos o zespolečenštění výrobních prostředků, znárodnění továren nad 20 pracovníků, velkostatků a peněžních ústavů. Vypracovala plán na vytvoření nových výrobních vztahů v zemědělství, zastavila činnost normálních soudů a nahradila je revolučními tribunály, zestátnila školy, zřídila slovenskou Rudou armádu a bezpečnostní sbor Rudá stráž. Kvůli krátké době trvání se však tato komunistická opatření nemohla uskutečnit. Zmíněný stát se rozpadl již 7.července 1919. Janoušek se v roce 1920 dokonce snažil stát prezidentem Československa, leč získal pouhé dva hlasy. Později žil v Čuvašské socialistické republice. Jeho syn Jaroslav Janoušek (též pod jménem Pravoslav) byl znám jako krutý vyšetřovatel StB (do roku 1948 důstojník NKVD).
Obrázek
Antonín Janoušek
Mým cílem není zde dlouze rozepisovat události na bojištích, ale je třeba zmínit že válka s Rumunským královstvím se vyvíjel ještě méně příznivě a Maďarská republika rad utrpěla několik porážek. V polovině července se Kun rozhodl vsadit vše na útok proti Rumunům. Spojenecký velitel na Balkáně, francouzský maršál Louis Franchet d'Esperey napsal 21.července 1919 maršálu Ferdinandu Fochovi:
"Jsme přesvědčeni, že Maďarská ofenziva se zhroutí sama od sebe. Jakmile bude zahájen maďarský útok, ustoupíme na demarkační čáru a odtamtud podnikneme protiútok. Podle slibu generála Fertianu nastoupí v příštích dnech na frontu dvě rumunské brigády. Jak sám vidíte pane maršále, nemáme se ze strany maďarské armády čeho bát. Mohu vás ujistit, že Maďarská republika rad nebude trvat déle než dva nebo tři týdny. A pokud nesvrhne Kunův režim naše ofenziva, udělá to zajisté jeho neudržitelná vnitřní situace." Bolševická Rudá armáda slíbila, že napadne Rumunské království a spojí se s Kunem a málem se tak opravdu stalo. Zabránila tomu vojenská porážka, kterou utrpěla Rudá armáda na Ukrajině, invaze do Rumunského království tak byla zastavena dříve než vůbec začala. Rumuni se souhlasem Trojdohody vstoupili do Maďarska a v krátké době se přes slabý odpor demoralizované maďarské Rudé armády dostali do vnitrozemí. V létě roku 1919 se Maďarská republika hroutí. Znárodnění podniků, kolektivizace a zákaz alkoholu vyvolaly velkou nespokojenost u mnoha lidí. Navíc došlo k nepříjemným problémům s alkoholem. 2.května 1919 se 1. a 5. divize, stáhly ze severní části řeky Tisy směrem na Budapešť. Vojáci byli natolik opilí, že je bylo nutné odzbrojit a odebrat jim i veškerou munici. V podstatě tak obě divize zanikly. Navíc se útok rumunské armády v červenci 1919 nepodařilo zastavit. Rumunští vojáci vstoupili do Budapešti 3.srpna 1919. Pro Maďarský lid byla tato potupa ještě tíživější, že "Volokh", jak byli Rumuni posměšně nazýváni, vyvěsili na parlamentu rumunské vlajky a chodili po budově ve svých sandálech. Béla Kun spolu s dalšími exponenty komunistického režimu včetně Tibora Szamuelyho uprchl 1.srpna do Vídně. 3.srpna vstoupila rumunská armáda do Budapešti a donutila komunisty odevzdat moc sociálně demokratické straně. Tím Maďarská republika rad skončila. Nyní se hodí citovat jeden ze starších Kunových projevů:
"Jsme maďarští proletáři pod ochranou mezinárodního socialismu a jsme odhodláni se bránit do poslední kapky krve, proti jakémukoliv útoku". Jászi emigroval z Maďarska 1.května 1919, poměrně dobře vystihnul problém komunistické vlády, když tvrdil že komunistický režim zcela popírala práva na svobodu myšlení a svědomí. 1.srpna 1919 předala Maďarská republika rad vládu do rukou sociálních demokratů.
Béla Kun po válce
Počátkem listopadu se rumunská vojska stáhla zpět na své území a 16.listopadu 1919 vstoupil v čele národní armády do Budapešti bývalý admirál námořnictva Rakousko-uherské armády Miklós Horthy (1868-1957). Situace byla stabilizována 1.března 1920, kdy parlament vyhlásil Maďarské království, jeho regentem se stal Miklós Horthy. Deprese z porážky a konce jeho 143 denní vlády nad Maďarskem, dovedly Kuna až do Vídeňské psychiatrické léčebny. V době, kdy uprchl do Vídně, již ale rakousko neovládali anarchisté, ale sociální demokraté. Kun byl tedy zajat a internován. Dokonce zde byl i představen před soud. Rakouská vláda se totiž obávala že hodlá svrhnout konzervativní vládou Rakouska. Zde je obsáhlý popis dění u soudu ze 7.května:

Před dvěma měsíci byl Béla Kun zatčen ve Vídni a minulý týden započal soud. Kun měl na sobě rudou kravatu, jakož to symbol militantního komunismu. Byl cítět dřevitou vání fialek, což soudcům připomělo, že tento parfém byl nejoblíbenějším parfémem bývalého císaře Wilhelma II. Kun byl obviněn ze spiknutí proti státu, načež vyskočil ze židle a rozkřikl se na soudce.
"Vše jsem činil pro blaho Sovětského svazu, který nyní triumfuje nad buržoazní byrokracií. Moje činnost byla vždy čistě politického charakteru a není tedy na ní nic trestného!" Kunovo vystupování u soudu si vysloužilo úsměšky ze strany vídeňských radikálů a komunistů. Velký posměch třeba zbudilo, když se Kun rozkřičel na prokurátora:
"Nesnaž se mě šikanovat, nebo já začnu šikanovat tebe!" Soudní dvůr byl natolik vyveden z míry, že proces byl náhle ukončen a Kun odešel pouze s triviálním trestem jednoho měsíce odnětí svobody, navíc předtím čekal dva měsíce ve vězení, než vůbec započne proces. Někteří lidé požadovali aby byl Kun vrácen do Maďarska, kde měl být souzen za popravu 144 lidí, během jeho diktatury, která trvala 143 dní. Rakouský premiér Ignaz Seipel si ale byl vědom, že pokud by byl Kun vydán do Maďarska, začaly by v rakousku další nepokoje, jelikož místním anarchistům a komunistům dodávali zbraně Rusové a hrozily tedy občanské nepokoje. Museli se nepohodlného vězně ale co nejrychleji zbavit. Rakouský ministr spravedlnosti Franz Seraph Dinghofer (1873-1956) se rozhodl, že bude Kun po té, co si odsedí třicetidenní trest, deportován do Mďarska, kde se narodil. Ignaz Seipel se poté stal prezidentem nejvysšího soudu a po hádky s Dinghoferem začaly nabírat na obrátkách. Nakonec bylo rozhodnuto, že bude Kun deportován do Ruska. Tak se stalo v červenci 1920 kdy byl propuštěn výměnou za rakouské vězně v Rusku. V Rusku Kun znovu vstoupil do Komunistické strany Ruska (bolševiků). Někteří jej dokonce označují za strůjce rozpadu aliance bolševiků s anarchistou Nestorem Machnem (1889-1934), jehož černá armáda bojovala spolu s rudou armádou proti bílým. Zraněný machno pak musel uprchnout do Rumunska a následně Francie. Kun byl postaven do čela regionálního revolučního výboru na Krymu. Z této pozice údajně přikázal zabít tisíce příslušníků etnických menšin na Krymu. Údajně také nechal pozabíjet deset tisíc zajatých Bělogvardějců, konkrétně vojenské jednotky generála Pjotra Nikolajeviče Wrangela (1878-1928), kterým byla slíbena amnestie v případě že se vzdají, ale slib nebyl dodržen a vojáci byli v zajetí pozabíjeni. Spolu s desítkami tisíci zajatců bylo pobito 60000 Rusů, Tatarů a pravoslavných kněží. Krymské masakry vedené proti Rusům způsobily v komunistické straně Ruska velké pobouření, rozhořčení posilovala skutečnost, že byly spáchány cizincem, Maďarem, a vedly k tomu, že Lenin Kuna zavrhl. Kun se jako blízký spojenec Grigorije Zinověva stal vedoucím činitelem Kominterny. V březnu 1921 byl Kun poslán do Německa jako poradce Komunistické strany Německa (KPD). Povzbuzoval její představitele, aby se řídili "Teorií útoku". 27.března se představitelé KPD rozhodli zahájit revoluční útok na podporu horníků ve středním Německu, hnací silou celé akce byl Kun. Pokus o puč ovšem skončil naprostým neúspěchem. Počátkem dubna vydal Otto Horsing (1874-1937), Oberpräsident německé sociální demokracie v Sasku pokyny policii a polovojenským jednotkám, aby obsadily měděné doly a chemické továrny v okolí Halle (v Sasku-Anhaltsku), a ochránily je před útoky teroristů. Skutečným důvodem těchto opatření bylo ovšem zamezit komunistům v získání kontroly nad doly a továrnami, uklidnit situaci v oblasti, pokud by bylo potřeba i silou, a zbavit místní odborové organizace a sdružení vlivu komunistů. Pod vedením anarchisty a profesionálního revolucionáře Maxe Hoelzela (1889-1933), zvaného Rudý Max, se začala tvořit ozbrojená opozice.
Obrázek
Max Hoelz
KPD vyzvala pracující třídu v celém Německu, aby se solidárně k této opozici také vyzbrojila. KPD ale nesprávně posoudila většinovou náladu Němců, takže vzpoura zůstala omezena především na střední Německo. I když se Hoelzlovi anarchisté a KPD spojili, nezískali většinovou podporu a vládní ozbrojené síly zaujaly místa bez významnějšího odporu. Byly dokonce případy, například v továrnách Krupp nebo v hamburských loděnicích, kdy dělníci zahnali komunistické agitátory s holemi v rukách. Lenin nakonec vinil sám sebe, že jmenoval Kuna, a obvinil ho z odpovědnosti za neúspěch Německé revoluce. Kunovy akce a nezdar při zajištění všeobecného povstání v Německu Lenina přímo rozzuřily. Na nejbližším sjezdu Operační výboru označil jeho akce jako idiotské. Kun nebyl vyhozen ze stranických funkcí, ale neúspěšná březnová akce znamenala konec radikální opozice. Ve dvacátých letech byl Kun přední operativec Kominterny, sloužil především v Německu, Rakousku a Československu, ale kvůli své nechvalně proslulosti byl nepoužitelný pro tajné a špionážní úkoly. V roce 1928 byl zatčen ve Vídni místní policií, když se snažil používat falešný pas. Během Stalinových čistek, na konci 30.let, byl Béla Kun obviněn z trockismu a popraven. Obvinění z trockismu bylo naprosto nezasloužené, protože Kun byl v tom čase fanatický stalinista, který až do svého zatčení v květnu 1937, mocně podporoval Stalinovo působení. Kolem jeho smrti existují i dnes mnohé nejasnosti, jasné ale je to, že zavražděním Bély Kuna skončilo jedno krátké, ale pozoruhodné období vlády radikálního komunismu nad střední Evropou.
Obrázek
Béla Kun v pozdějším věku
Zdroje:
http://www.hazafiasgondolatok.eoldal.hu ... istai.html
http://www.aszabadsag.hu/cikkek/2010/18/tortenelem.htm
http://www.panzernet.net/php/index.php/ ... 803.0.html
http://www.worldwar2.ro/forum/index.php?showtopic=4398
http://www.time.com/time/magazine/artic ... -1,00.html
http://www.hotnews.ro/stiri-arhiva-1253 ... a_kuhn.htm
http://cs.wikipedia.org/ - pro detaily o různých osobách
Naposledy upravil(a) Rase dne 7/8/2012, 08:07, celkem upraveno 1 x.
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12966
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Rase »


Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek
Naposledy upravil(a) Rase dne 3/6/2011, 09:59, celkem upraveno 1 x.
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Cassius Chaerea
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1247
Registrován: 19/9/2007, 10:52

Re: Maďarská republika rad

Příspěvek od Cassius Chaerea »

Rase píše: Kolem jeho smrti existují i dnes mnohé nejasnosti, jasné ale je to, že zavražděním Bély Kuna skončilo jedno krátké, ale pozoruhodné období vlády radikálního komunismu nad střední Evropou.
No nejasností jsou zde spíše v "detailech", ale ten základ je vcelku pevně postavený. Byl zatčen a popraven v rámci čistek Komiterny, oficiální důvody "trockismus" a "špionáž" (ale to nemám ověřené). Základní nejasnosti vidím třeba v umrtí našeho Bohumíra Šmerala, tam těžko můžeme potvrdit přirozenou smrt, ale zase nemáme důkazy že by se jednalo o likvidaci.
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12966
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Rase »

Cassius: pravdou je, že důvody proč a kterak byl popraven jsou nepodstaté - tehdy se to moc neřešilo. Přišlo mi lepší nechat závěr trošku tajemnější.

Max Hoelz je taky hodně zajimavou osobností. V podstatě byl velice podobný Che Guevarovi, také cestoval po světě a snažil se provádět revoluce všude tam kam se přimotal. při hledání různých podkladů mě překvapilo, jak moc podléhala československá, jugoslávská a rumunská armáda vlivu Francie. Dokonce nám chtěli francouzi po válce prodat i zastaralé letouny, navíc pekelně předražené a opotřebované. Tehdy se nám ale podařilo koupi vyhnout a místo francozských strojů sme nakoupili letouny od Německa, které se jich muselo co nejrychlej zbavit (sešrotovat nebo prodat). Je zajimavé porovnat tehdejší vojenské zakázky s těmi současnými - i tehdy totiž existovala korupce při vojenských zakázkách.
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
jmodrak
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1376
Registrován: 20/1/2010, 20:53

Příspěvek od jmodrak »

Rase Mám zopár otázok a pripomienok, mierne mimo tému.
Odkiaľ máš tu štatistiku ? Mne pripadá dosť podivná ako vzorkami, tak číslami.
K otázke prímeria – prvé vyjednávanie s Dohodou konkrétne s maršálom Louis Franchet d'Esperey spadá už od 16.10. 1918 ako reakcia na tzv. Vardarsky dostih. Prvé prímerie z 30.10 garantovalo hranice Uhorska a v prímery z 13.11. dokonca nezasahovanie do vnútorných veci Uhorska. De fakto bolo tak uznané Uhorsko a je ho hranice a vnútorne usporiadanie z predvojnových čias. . Do mierovej konferencie tak mal byť status quo. S čím samozrejme nesúhlasila vláda Srbska a Rumunska. d'Esperey bol pokárany a a už 28.11 bola nová zmluva, (1. demarkačná línia) tentoraz podľa predstav Rumunska a Srbska. Žiadne predstavy francúzských generálov teda hranice neurčovali. Vlády Rumunska a Srbska toto prímerie neuznávali a presúvali svoje jednotky na územie Uhorska. Prímerie neuznala ani vláda v Prahe ( vtedy ešte bez Masaryka a Beneša) ale prakticky nemohla robiť nič. Takže žiadne opovrhovanie zo strany d'Espereya . Skôr naopak.
K smrti hladom - Maďarsko (Uhorsko) malo relatívne dostatok potravín. Na rozdiel od Rakúskej časti dokonca ani nezavádzalo lístkový systém. Problém bola skôr distribúcia a čierny trh v určitých oblastiach. Rozhodne sa nejednalo o rozšírený jav ako v Rakúskej časti. Dokonca sa nezrútila ani priemyselná výroba. V porovnaní napr. s ČSR v tej dobe malo Uhorsko lepšiu štartovaciu pozíciu. Že sa to postupom doby zmenilo, je už iná vec.
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12966
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Rase »

Pokud máš na mysli rozpis národního produktu na obyvatele, tak tu mám z jednoho rumunského fóra http://www.worldwar2.ro/ přesnou stránku už bohužel nenajdu. Osobně mi ale přijde že by to mělo snad i sedět, přecijen české země na tom byly s výrobou mnohem lépe než bosna atd. Ceny potravin mám z této maďarské stránky: http://www.hazafiasgondolatok.eoldal.hu ... istai.html
K otázce příměří díky, co sem našel to sem použil. Navíc sem si vždycky myslel že ohledně příměří byl vždycky rozhodující postoj Francie a ne Srbska, nebo Rumunska. tak sem se asi nechal zmást.

Co se týče nedostatku potravin a krach průmyslové výroby, tak ten začal v důsledku nedostatku uhlí. Podobnou situaci muselo na konci války řešit i Československo-díky čemuž začala válka s Polskem o Těšínské uhelné pánve. Zajimavé je také pozorovat, různé státy všelijak zabavovaly vagóny a lokomotivy. Na Slovensku se Maďarům třeba podařilo ukořistit velkou spoustu vlaků, které okamžitě přepravili do vnitrozemí. My sme zase zabírali vlaky jinde. někde sem měl i čísla kolik vlaků odvezli němci po záboru sudet atd. Zpátky k tomu hladomoru. Patrně se týkal jenom Budapešti a možná i dalších větších měst - osobně vidím chybu spíš u distribuce, kterou různé maďarské vlády dost zanedbávaly.
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
jmodrak
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1376
Registrován: 20/1/2010, 20:53

Příspěvek od jmodrak »

Nejde ani tak o česke zeme ako o podivný prepočet a rozdelenie. Mne sa zase nezdá, žeby Rakúska Halič alebo Bukovina bola vyspelejšia ako Sedmihradsko, inak podľa úradných správ MF R-U bola na tom hospodársky lepšie Uhorská časť ako Rakúska. Tam zase nedelili podľa oblasti. No nič, skúsim pohľadať niečo zmysluplnejšie.
Samozrejme, že postoj FR a V.B. bol rozhodujúci, ale politikov nie, generálov. FR si priala dobré vzťahy s Balkánskymi spojencami a ČSR, hlavne ak ju to veľa nestalo. d'Esperey bol akosi mimo kontrolu Paríža a aj mimo hl. prúdu záujmov. O politiku sa nezaujímal a tak podpísal to, čo uznal za vhodné bez porady s vládami R a S. Čím narobil dohodovým politikom problémy.
Dopravné prostriedky zabavoval každý povojnový štát. Dokonca aj spojencom. Napr. Rumuni zabavili lokomotívy patriace ČSR, ČSR Poliakom atď. Bola k tomu dokonca aj medzinárodná konferencia, kde si potom vzájomne vymieňali lokomotívy.
K hladomoru - skôr si myslím, že sa týkal presídlencov a utečencov. Tí nemali peniaze na nákup potravin. Takže skôr komunitný problém ľudí na okraji spoločnosti. Napr. denný žold maďarského vojaka v novembri 1918 na Slovensku ( nechcem písať armády, oficiálne nebola, malo to taký podivný názov) bol 10 korún + strava a ostatne propriety podľa zvyklosti.
Vladimír
nadpraporčík
nadpraporčík
Příspěvky: 486
Registrován: 9/7/2010, 10:34

Příspěvek od Vladimír »

U Slovenské republiky rad jsem se setkal se zajímavou informací, že vyznamenání za statečnost při jejím potlačování obdržel i jistý délesloužící Klement Gottwald :lol:
Uživatelský avatar
Stuka
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 2120
Registrován: 22/8/2010, 20:18

Příspěvek od Stuka »

To jsem nevěděla, že Kun si změnil i jméno. Z Aarona na Bélu? Protože byl Žid, tak si změnil židovské příjmení Kohn na Kun. I tak všichni ale věděli, že je púvodem Žid a mnozí jeho kolegové v tzv. boji byli Židé. Stejně jako Lenin - to už jsme ale rozebírali jinde. Lenin označil Kohnovy akce za idiotské - výstižné a stručné shrnutí jeho kariéry. :)
ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12966
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Rase »

Přidány fotografie (vybíral sem spíš jen zajimavější fotky)

Stuka - jména si dřív měnila většina členů tehdejší vlády. V článku je soupis všech hlavních lidových komisařů s celými jmény, v závorce pak jsou jejich původní jména. V části s obrázky pak jsou i fotografie hlavních představitelů (očividně z nějakého zatykače nebo tak něco)
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Odpovědět

Zpět na „Ostatní bojiště“