O Pražském povstání
Napsal: 6/5/2005, 02:00
5. května 1945 vypuklo Pražské povstání. Druhého května padl Berlín, Hitler byl mrtev od 30. dubna. Bojovat již bylo zbytečné, ostatně Němci ani neměli při vědomí blížícího se konce války zvláštní zájem o boj. Tvrdí někteří dnešní historici. Válka končila. Ale nevědělo se, kdy a jak skončí. Lidé nevěděli přesně co bude, ale už měli války plný zuby. Ve Velichovkách plánoval Schörner, že se v České kotlině udrží alespoň tři neděle, aby se všichni nacističtí hodnostáři mohli uchýlit z Berlína do Alpské pevnosti. Měl k tomu 900 000 mužů, tři tankové armády a tisíc letadel. V samotné Praze přitom bylo asi 35 000 nacistických vojáků, členů Hitlerjugend a ozbrojených německých civilistů.
V Praze to začalo vřít už od 1. máje. Ten den Pražáci kolovali v podvečerní „procházce“ po Václaváku. Přestávaly se brát německé marky. V Plzni stáli Američani. Nikdo netušil, že přijít nesmějí. V pátek 4.5. začali obchodníci a řemeslníci přemalovávat německé nápisy na firmách. Navečer už tramvajáci sundávali německá označení ze stanic i tramvají. Večer padly první výstřely, byli první mrtví.
V sobotu 5.5. 1945 zahájil rozhlasové vysílání hlasatel Zdeněk Mančal: "Je sechs hodin" a pak už mluvil jen česky. V 11:25 vyzval pouliční rozhlas Pražany k povstání. Hlavní jiskrou se stalo zoufalé volání pražského rozhlasu o pomoc v 12:33. Už to prasklo.
Na budově rozhlasu zavlála opět československá vlajka, ale i sovětská, americká a britská. Ve 14:00 se sešla Česká národní rada. Dlouho trvalo, než se její členové dohodli na prvních prohlášeních. Před osmou hodinou večerní vyzvala ČNR v rozhlasovém vysílání obyvatelstvo ke generální stávce. Prohlásila se zástupcem československé vlády v čele s Edvardem Benešem. Vojenské velení Prahy oznámilo, že všechny československé jednotky v Praze se stávají součástí spojeneckých armád. Oficiálně se tak zařadili již bojující čeští policisté, četníci, vládní vojsko, předváleční vojáci ve svých památečních uniformách i civilisté s páskou Revolučních gard. To už bylo po bombardování budovy Rozhlasu na Vinohradské třídě a přesunu vysílacího studia do podzemního bunkru. Ve 23:03 se ozvala výzva k stavění barikád. Pražské povstání začalo.
Lidé převraceli tramvaje, trhali dlažbu, nosili kostky. Přes noc vyrostlo asi 1600 hrází proti esesáckým tankům. Od severu se blížila tanková divize SS REICH, od východu tanková divize SS WIKING a od jihu SS skupina WALLENSTEIN. Ty divize se vůbec netvářily, že by chtěly mírumilovně přejít na západ do amerického zajetí. Klidně se mohly Praze vyhnout, třebaže to byla důležitá křižovatka. Ale Schörner holt nečetl dnešní historiky a počítal ještě s týdny válčení. I tehdy se našli mudrcové, kteří prohlašovali, že je to zbytečné, že se mělo počkat na Amíky, na Rudou armádu, na Marťany.
Po válce začal vytvářet komunistický režim z Pražského povstání mýtus. Nejdřív se likvidovaly vzpomínky na vlasovské obránce Prahy (i samotní Vlasovci), pak přišla řada na některé vojenské velitele československé armády.
Vlasovci
V Praze to začalo vřít už od 1. máje. Ten den Pražáci kolovali v podvečerní „procházce“ po Václaváku. Přestávaly se brát německé marky. V Plzni stáli Američani. Nikdo netušil, že přijít nesmějí. V pátek 4.5. začali obchodníci a řemeslníci přemalovávat německé nápisy na firmách. Navečer už tramvajáci sundávali německá označení ze stanic i tramvají. Večer padly první výstřely, byli první mrtví.
V sobotu 5.5. 1945 zahájil rozhlasové vysílání hlasatel Zdeněk Mančal: "Je sechs hodin" a pak už mluvil jen česky. V 11:25 vyzval pouliční rozhlas Pražany k povstání. Hlavní jiskrou se stalo zoufalé volání pražského rozhlasu o pomoc v 12:33. Už to prasklo.
Na budově rozhlasu zavlála opět československá vlajka, ale i sovětská, americká a britská. Ve 14:00 se sešla Česká národní rada. Dlouho trvalo, než se její členové dohodli na prvních prohlášeních. Před osmou hodinou večerní vyzvala ČNR v rozhlasovém vysílání obyvatelstvo ke generální stávce. Prohlásila se zástupcem československé vlády v čele s Edvardem Benešem. Vojenské velení Prahy oznámilo, že všechny československé jednotky v Praze se stávají součástí spojeneckých armád. Oficiálně se tak zařadili již bojující čeští policisté, četníci, vládní vojsko, předváleční vojáci ve svých památečních uniformách i civilisté s páskou Revolučních gard. To už bylo po bombardování budovy Rozhlasu na Vinohradské třídě a přesunu vysílacího studia do podzemního bunkru. Ve 23:03 se ozvala výzva k stavění barikád. Pražské povstání začalo.
Lidé převraceli tramvaje, trhali dlažbu, nosili kostky. Přes noc vyrostlo asi 1600 hrází proti esesáckým tankům. Od severu se blížila tanková divize SS REICH, od východu tanková divize SS WIKING a od jihu SS skupina WALLENSTEIN. Ty divize se vůbec netvářily, že by chtěly mírumilovně přejít na západ do amerického zajetí. Klidně se mohly Praze vyhnout, třebaže to byla důležitá křižovatka. Ale Schörner holt nečetl dnešní historiky a počítal ještě s týdny válčení. I tehdy se našli mudrcové, kteří prohlašovali, že je to zbytečné, že se mělo počkat na Amíky, na Rudou armádu, na Marťany.
Po válce začal vytvářet komunistický režim z Pražského povstání mýtus. Nejdřív se likvidovaly vzpomínky na vlasovské obránce Prahy (i samotní Vlasovci), pak přišla řada na některé vojenské velitele československé armády.
Vlasovci
