Bitevní lodě třídy PERESVĚT (1898-1900)

Moderátoři: jarl, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Bitevní lodě třídy PERESVĚT (1898-1900)

Příspěvek od kacermiroslav »

Bitevní lodě třídy PERESVĚT
Rusko
rok 1898 – 1900


Obrázek
Poběda (Zdroj: http://www.cityofart.net/bship/ru_peresviet.html)

Lodě ve třídě:
- Peresvět - (1895 – 1898 - 1901)
- Oslabja – (1895 – 1898 – 1901)
- Poběda – (1898 – 1900 – 1902)

* Poznámka: první datum je datum zahájená stavby, dále je datum spuštění na vodu a poslední je datum zařazení do stavu námořnictva.

Přestože carské Rusko nemělo prakticky žádné kolonie v 19. století, bylo vzhledem ke své rozloze a poloze nuceno budovat tři samostatná loďstva, která by dokázala hájit vlastní hranice. Baltské loďstvo mělo už podle svého názvu operovat především na Baltu a být tak protiváhou rozpínajícímu se Německu. Černomořské loďstvo mělo chránit především poloostrov Krym, ukrajinskou obilnici a přístup k surovinovým základnám v Gruzii a Arménii. V případě ideální situace, se pak toto loďstvo mělo podílet na obsazení Osmanských (Tureckých) úžin Dardanely a Bospor, po kterých ruští vládcové od nepaměti prahli. Východní loďstvo pak chránilo vzdálené asijské končiny rozsáhlého ruského panství a byly protiváhou rychle slábnoucímu čínskému státu a rozpínavému japonskému císařství.

V devadesátých letech 19. století se Rusku podařilo získat na úkor Japonska velký vliv na Korejském poloostrově a v Mandžusku. Bylo jasné, že rychle rostoucí japonské námořnictvo bude chtít získat dominantní vliv v tomto prostoru, zejména poté, co drtivě porazilo Čínu v letech 1894/1895, ale na nátlak světových velmocí se muselo vzdát svých zisků dosažených jak na moři (bitva na řece Yalu je podrobněji zpracována ZDE: http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2628), tak na zemi.

Obě loďstva, tedy japonské a ruské začali v druhé polovině devadesátých let zvyšovat tempo stavby velkých hladinových plavidel. Rusko, které i díky byrokratickému aparátu a celkovému až téměř diletantskému přístupu, stavělo co loď to originál podle plánů, které se navíc v průběhu stavby neustále měnily, se konečně se stavbou lodí třídy PETROPAVLOVSK (tři jednotky) dostalo na úroveň ostatních námořních velmocí. Lodě této třídy byly stavěny v již kratších termínech (celá třída 1892-1900), bez zbytečných časových ztrát způsobených neustálými změnami plánů. Další stejně početnou třídou pak byly lodě třídy PERESVĚT.
Obrázek
Spuštění Pobědy na vodu roku 1900 (Zdroj: http://www.cityofart.net/bship/ru_peresviet.html)


KONSTRUKCE
Po jediném plavidle třídy ROSTISLAV (spuštěn na vodu roku 1896) a vyzbrojeném hlavním dělostřelectvem neobvyklé ráže 254 mm následovala další třída ruských bitevních lodí vyzbrojených tímto dělostřelectvem menší ráže, než bylo v té době praxí (mezi tím byla stavěna třída PETROPAVLOVSK s děly ráže 305mm). Tři plavidla třídy PERESVĚT pak měla ukázat zvyšující se úroveň ruské konstrukční školy a prestiž ruského námořnictva.

Jako první loď ve třídě se začala dne 9. listopadu 1895 (podle Juliánského kalendáře) stavět Oslabja (Ослябя), která ale byla dokončena později, než Peresvět, po kterém byla nakonec celá třída pojmenována. Oslabja byla stavěna v Petrohradě (St. Petersburg) společností Novoe Admiralitejstvo SPb. (Адмиралтейские верфи) a byla určena pro Baltské loďstvo. Loď byla pojmenována po ruském mnichu Radionu Oslabjovi, který padl v bitvě na Kulikovském poli koncem 14. století. Na vodu byla spuštěna dne 27. října 1898 (podle Juliánského kalendáře) a dokončena byla v srpnu 1901.
Obrázek
Peresvět (Zdroj: http://www.cityofart.net/bship/ru_peresviet.html)

Stavbou druhé jednotky Peresvět (Пересвет) byla pověřena společnost (Балтийский завод) Baltiysky Zavod sídlící rovněž v Petrohradě, která s výrobou začala dne 21.11.1895 (podle Juliánského kalendáře to bylo dne 9.11.1895), na vodu byla slavnostně spuštěna 19. května 1898 a do stavu námořnictva byla zařazena dne 6. srpna 1901. Stejně jako Oslabja i Peresvět dostal své jméno po ruském mnichu (Alexander Peresvet), který bojoval v bitvě na Kulikovském poli (1380). Peresvět byl určen jako posila ruské pacifické eskadry se základnou v Port Arturu.

Poslední jednotka třídy, loď Poběda (Победа, česky „Vítězství“), byla stejně jako Peresvět stavěna v Baltském závodě v Petrohradě. Její stavba byla zahájena 1. srpna 1898 poté, co byl uvolněn skluz po její sestře. Spuštění na vodu se Poběda dočkala 24. května 1900 a do stavu námořnictva byla zařazena jako poslední loď z této třídy v roce 1902.

Lodě třídy Peresvět dosahovali při standardním výtlaku 12.877 t délky 132,4 m (Poběda 129,2m), šířky 21,8 m a ponoru 7,9-8,0 m. Pohon byl zajištěn 30 kotli typu Bellville (model 1894) spalujících uhlí, jejichž výkon se troj expanzivním parním strojem přenášel na tři lodní hřídele a šrouby. Loď si mohla do uhelných bunkrů naložit od 1.046 t (standard) až do 2.056 tun uhlí. Maximální výkon pohonné jednotky byl 10.657 kW (14.500 koňských sil) a rychlost lodi 18 uzlů (33,3 km/h). Dojezd při optimální 10 uzlové rychlosti a spotřebě paliva byl 3.500 námořních mil (6.482 km). O pohon elektrických zařízení se starala čtyři dynama s výkonem 555 kW, která mimo jiné rozsvěcovala 6 reflektorů o průměru 75cm. Další dva 40 cm reflektory byly na torpédových kutrech. Jak už to tak bývá u ruských plavidel, dohledal jsem řadu protichůdných informací. Tak například jeden polský zdroj tvrdí, že při ekonomické 10 uzlové rychlosti byl dojezd 5.610 námořních mil. V jiném zdroji jsem dohledal i údaj 10.000 mil. Těžko říct na koho se spolehnout a proto jsem uvedl raději nejkratší vzdálenost, která je uváděna.

Na palubě také byla nesena celá řada záchranných člunů a pomocných kutrů a šalup. Dva parní torpédové kutry o délce 17,1m a 15,2m mohli nést čtyři torpéda o délce 4,58m. Zřejmě se jednalo o typ Whitehead ráže 381mm s výbušnou 26 kg hlavicí. Rychlost torpéda dosahovala až 29 uzlů a dostřel 400 metrů. Kromě torpédových kutrů se používali další dva parní o délkách 12,2m a 10,4m, které bylo možno vybavit tyčovými torpédy.

Pořizovací náklady:
- Peresvět – 10,54 Mio rublů
- Oslabja – 11,34 Mio rublů
- Poběda – 10,05 Mio rublů

Obrázek
Peresvět (Zdroj: http://www.cityofart.net/bship/ru_peresviet.html)


VÝZBROJ
Stejně jako později stavěná a mnohem více smutně proslavená (v bitvě u Cušimy 1905) třída BORODINO, měla tato plavidla čtyři děla hlavní ráže umístěné ve dvou věžích v ose plavidla v nestejné výšce nad vodní hladinou. Výše umístěna příďová věž tak již nebyla při vlnobití zalévaná vodní masou, ale na druhou stranu tento rozdíl výšky obou dělových věží zhoršoval přesnost palby.

Všechna tři plavidla třídy PERESVĚT byla vyzbrojena děly ráže 254 mm/45 (10") Pattern 1891 o délce 45 ráží. Jednalo se o dělo o délce 11,43 metrů a váze 27,2 tuny. Projektil typu AP a HE měl hmotnost 225,2 kg a výmetná složka pak 60,5 kg. Pracovní tlak děla byl 1,730 kg/cm2. Úsťová rychlost projektilu pak byla 777 m/s (někdy uváděno jen 693 m/s) a dostřel při elevaci 15° byl cca 12.000 metrů. Maximální elevace (35°) umožňovala palbu na vzdálenost 22 km. Na vzdálenost 10.970 metrů (elevace děl 12,31°) dokázal 225 kg těžký projektil probíjet pancéř o síle 84 mm. Rychlost projektilu na konci dráhy pak byla 336 m/s a na cíl dopadal pod úhlem 18,71°. Nicméně jak ukázal průběh Rusko-Japonské války, boj byl většinou veden na mnohem menší vzdálenost. Na vzdálenost 5.490 metrů tak dokázal projektil hlavní ráže prorazit pancéř (typu KC) o síle 176 mm. Před ústím hlavně pak 343 mm. Na vzdálenost přesahující 9.140 metrů (10.000 yardů) nebyla loď vybavena potřebným řízením palby, přestože elevace děl měla zvýšený náměr až na 35° (-5°). Jiné zdroje uvádějí, že elevace 35° byla pouze plánovaná a nakonec byla snížena na 20°, což znamenalo snížení dostřelu děl na 16-21km.

Vlastní děla hlavní ráže pak byla umístěna po dvou ve dvou dělových věžích, které leželi v ose plavidla (jedna věž na přídi, jedna na zádi). Podle zdrojů se zdá, že každá z věží měla jinou hmotnost. Příďová zřejmě vážila 415 tun a zadní 365 tun. Stranový odměr byl +135 / - 135°, elevace děl –5 / +35°. Pohyb věží byl ovládán elektricky. Kadence palby byla 1 rána (salva) každé 1,5 až 2 minuty. Vezená zásoba munice pak byla 80 střel na hlaveň. To představovalo včetně výmetné části vezenou zásobu munice o celkové hmotnosti 91,4 tuny.
Obrázek Obrázek
(Zdroj: http://www.wikipedia.org)

Střední dělostřelectvo představovalo 11 děl ráže152 mm/45 (6") Pattern 1892 o délce 45 ráží. Neobvyklý lichý počet děl znamenal i neobvyklé rozmístění. Jedno stálo na přídi, ostatních 10 děl bylo rozmístěno vždy po 5 na každém boku a sice tak, že na každé straně stála dvě děla v kasematě na dělové palubě a tři děla v malých kasematách na hlavní palubě. Každé jednotlivé dělo mělo délku 6,858 metrů a vážilo 6,1 tuny. Kadence palby se pohybovala podle sehranosti obsluhy mezi 5-7 ranami za minutu. Obsluha musela s 41,4 kg těžkými projektily pracovat ručně. Jinak typů projektilu byla celá řada a lišili se i v hmotnosti. Například HE projektil model 1907 vážil 41,6 kg a po další modernizaci již dokonce 49,76 kg, model z roku 1915 ale měl hmotnost zase sníženou na 41,6 kg. Šrapnel model 1913 vážil 41,46 kg, chemický 45,7 kg atd. Hmotnost AP a HE projektilu se tak nejčastěji pohybovala mezi 41,4 až 41,6 kg. Výmetná složka pak vážila 12 kg. Úsťová rychlost střely se podle typu munice pohybovala mezi 753 až 793 m/s. Maximální dostřel při elevaci 20° byl 14.450 m s HE model 1915 (s HE model 1907 byl dostřel 11.520 m, s HE model 1907 modernizovaný – 14.080 metrů). Průraznost před ústím hlavně byla s nejstarším typem munice 156 mm, při vzdálenosti 5.490 metrů to bylo 43 mm a na vzdálenost 10.970 m probíjel projektil ještě pancéřování o síle 27 mm (dopadová rychlost na tuto vzdálenost byla 217 m/s a projektil dopadal na cíl pod úhlem 34,6°). Vezená zásoba munice byla 180 střel (někdy je uváděno až 220 ks) na jednu hlaveň, celkem tedy bylo vezeno 1.440 kusů munice střední ráže.

Hlavní a střední dělostřelectvo doplňovala ještě řada rychlopalných malorážních děl určených především k odražení útoků torpédoborců, torpédovek a torpédových člunů. Jednalo se celkem o 20 děl ráže 75 mm s tím, že 16 děl (8 na jednom boku) bylo umístěno v kasematě na dělové palubě, další čtyři na dělové palubě na hlavní palubě bez pancéřové ochrany. Pro každou hlaveň se nakládalo 300 nábojů. Kromě toho nesla každá loď popisované třídy 16 děl ráže 47 mm model 1883 (47 mm/1 - 1.85"- Hotchkiss gun; 43.5 Calibers) a 6 děl ráže 37 mm (37 mm/1 - 1.5"- Hotchkiss gun: 22.8 Calibers). Ta bylo možno umístit na kutry a šalupy. Kadence 47 i 37 mm děla se pohybovala kolem 20 ranami za minutu, podle sehranosti obsluhy. Dělovou výzbroj ještě doplňovalo 5 torpédometů typu „L“ model 1898 (z toho čtyři pod hladinou) ráže 381 mm s výbušnou hlavicí plněnou 64 kg TNT. Při rychlosti 25 uzlů měla torpéda dostřel 900m, při 29 uzlové rychlosti klesl dostřel na 600m. Kromě dělové a torpédové výzbroje mohla loď nést až 50 min.

Hmotnost salvy:
4 x 254 mm = 900,8 kg
6 x 152 mm = 248,4 kg
Celkem: 1.149,2 kg

Obrázek
(Zdroj: http://www.cityofart.net/bship/ru_peresviet.html)


PANCÉŘOVÁNÍ
Jako pancéř se u této třídy užívala kvalitní německá Kruppova cementovaná ocel (KC) v kombinaci s ocelí Harvey (pouze loď Poběda používala chromniklovou ocel). Pancéřovou ochranu tvořil hlavní pás na úrovni čáry ponoru o celkové délce 95 m (někdy je uváděno 111m) a výšce 2,55m a síle 229mm (směrem ke koncům se zeslaboval na 178mm). Kryl tedy loď po velké části délky (celková délka lodí třídy Peresvět byla 133 metrů). Ovšem nebyla by to velká Ruská země, aby neměla něco extra. Takže plavidlo Osljabja, i když bylo ze stejné třídy, tak mělo tento hlavní boční pancéřový pás pouze o délce 72 metrů. Boční pancéřový pás byl navržen tak, aby nad úroveň vodní hladiny, při standardním zatížení, vystupoval do výšky 1,44m. Na tento boční pancéřový pás navazoval ve středu lodi další o délce 48 metrů až 57,3m (podle jednotlivých lodí), který sahal až k dělové palubě a měl sílu 102mm. Dělová paluba pak byla stejné délky (síla 51-63mm) a v ní byla umístěna v kasematách děla střední ráže krytá 127mm pancéřováním. Od sebe děla oddělovala 51mm silná přepážka, aby se tak eliminovalo zničení více děl jedním zásahem. Malé kasematy na hlavní palubě a šachty výtahů střeliva kryl také pancéř silný 63mm. Hlavní dělostřelecké věže kryl 150 až 254mm silný pancíř (v nejméně exponovaných místech jen 38mm) a barbety 203mm. Velitelskou věž chránilo pancéřování silné až 254mm, zadní stanoviště pak 100-152mm. U lodi Poběda to ale již bylo 100-229mm. Celková hmotnost pancéřové ochrany dosahovala 2.900 tun (23% výtlaku). Pokud byla loď naložena, tak hlavní pancéřový pás vyčníval nad úroveň hladiny od 40 do 90cm. Při přetížení se ocitl pancéřový pás pod úrovní vody a loď tak byla plně vystavena nepřátelské palbě, což se stalo osudným řadě ruských plavidel během bitvy u Cušimy (1905).
Obrázek
Model lodi Osljabja (Zdroj: http://www.cityofart.net/bship/ru_peresviet.html)


---------------------------------------------------------------------------------------------------------------
TTD - řadová bitevní loď třídy PERESVĚT
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------
* Země původu: Rusko
* Délka: 132,4 m (Poběda 129,2m)
* Šířka: 21,8 m (Poběda 21,7m)
* Ponor: 7,9 – 8,0m (Poběda 8,3 m)
* Výtlak (standardní): 12.877 t (Poběda 12.600 t)
* Výtlak (plný): 13.717 t
* Výzbroj: 4x254 mm (2xII), 11x152 mm (11xI), 20x75mm, 16x47 mm, 6x37 mm, 5 x Torpédomet ráže XXX mm
* Pancéř paluba: 63 mm
* Pancéř boky: 229 mm
* Pancéř dělové věže: 229 mm
* Pancéř velitelská věž: 254 mm
* Výkon strojů: 10.657 kW (14.500 k)
* Dojezd: 3.500 námořních mil (6.482 km) při 10 uzlové ekonomické rychlosti
* Vezená zásoba paliva: 2.056 tun uhlí
* Rychlost: 18 uzlů (33,3 km/h)
* Posádka: 752 členů posádky (někdy je uváděno 732)

Obrázek
Peresvět (Zdroj: http://www.wikipedia.org)


BOJOVÁ SLUŽBA

Peresvět
Loď Peresvět byla do stavu ruského carského námořnictva zařazena v srpnu 1901. Jejím domovským přístavem se stal dálně východní Port Artur, protože byla součástí tichomořské flotily, která měla na uzdě držet rozpínající se japonské námořnictvo. Během rusko-japonské války byl Peresvět dne 26. března 1904 lehce poškozen kolizí s vlastním plavidlem (Sevastopol). V srpnu 1904 se účastnila výjezdu flotily z přístavu a následné bitvy ve Žlutém moři, během které obdržela okolo 40 zásahů z děl všech možných ráží (včetně malých). Na palubě lodi padlo 13 námořníků a 69 jich bylo zraněno. V bitvě Peresvět spotřeboval 109 kusů munice hlavní ráže. Ruské flotile se nepodařilo probít se z obklíčení (až na pár výjimek lehčích typů plavidel) a tak se flotila vrátila zpět do přístavu, kde se stala terčem japonských dalekonosných děl, která byla součástí obléhacích operací kolem Port Arthuru. V první fázi se na lodě zaměřila 120mm děla nepřítele, která díky pozorovatelům na vyvýšeninách kolem přístavu loď zasáhla sedmnáctkrát. Poté co Japonci přitáhli 280mm děla, byl osud nehybné lodi zpečetěn. Po ukončení rusko-japonské války v roce 1905 se Japoncům podařilo Peresvět opravit a zařadit (12.6.1905) pod novým jménem Sagami do japonského císařského námořnictva. Dne 28. srpna 1912 byla překlasifikována na loď pobřežní obrany, což bylo vzhledem k zastaralosti koncepce jediné uplatnění této lodi. Vzhledem k tomu, že za První světové války stanulo Japonsko i Rusko na stejné straně (Dohodové mocnosti), byla Sagami v dubnu 1916 přejmenována zpět na Peresvět a navrácena Rusku (4.dubna 1916). Loď se měla stát vlajkovou lodí arktické flotily a měla chránit přísun materiálu do Ruska severní cestou. Dne 4. ledna 1917 ale během plavby u Port Saidu v Egyptě narazila na minové pole položené německou ponorkou U-73 a potopila se i s 566 námořníky na palubě (243 se jich podařilo zachránit).
Obrázek
Peresvět potopen v Port Arthuru (Zdroj: http://www.wikipedia.org)

Osljabja
V srpnu 1901 byla rovněž dokončena druhá jednotka třídy Peresvět. Oslabja se stala součástí Baltského loďstva a po vypuknutí rusko-japonské války byla spolu s dalšími plavidly Baltské flotily přesunuta do Tichého oceánu. Zcela uhlím a dalším materiálem přetížena loď, která jako zbytek flotily absolvovala plavbu téměř kolem celého světa, podle v bitvě u Cušimy (květen 1905) soustředěné palbě japonských plavidel. Z posádky jich 504 přišlo o život, když loď klesala do hlubin.
Obrázek
Osljabja klesá ke dnu (Zdroj: http://www.dokdo-takeshima.com/happy-takeshima-day.html)

Poběda
Poběda byla jako poslední plavidlo třídy zařazena do carského námořnictva v červenci 1902. Stejně jako Peresvět i ona byla zařazena do stavu ruské tichomořské flotily. Během jednoho z výjezdů celé flotily v době rusko-japonské války, pod vedením admirála Makarova, najela loď na minu, ale na rozdíl od lodi Petropavlovsku, která se potopila i s admirálem, nabrala Poběda asi 550 tun ale dovlekla se do přístavu. Zde pak byla za pomoci kesonu opravená. V srpnu 1904 se účastnila bitvy ve Žlutém moři, během které na její palubě padli čtyři námořníci a dalších 29 jich bylo zraněno. V bitvě Poběda vystřílela 115 nábojů hlavní ráže. Po návratu do Port Arthurského přístavu se stala terčem japonských těžkých děl a poškozena (nejdříve byla zasažena 14 střelami ráže 120mm a poté opakovaně děly ráže 280mm) klesla na dno přístavu. Po uzavření příměří se ji zmocnili Japonci, kteří ji opravili a zařadili do své flotily pod jménem Suwo. Po vcelku nevýrazné službě během První světové války (Japonci toho celkově během války neměli mnoho na práci) byla v roce 1922 vyřazena ze služby a sešrotovaná byla roku 1946 (?).
Obrázek Obrázek
Poběda potopena v přístavu Port Artur - 1905 (Zdroj: http://www.cityofart.net/bship/ru_peresviet.html)
Obrázek
Suwo ex Poběda (Zdroj: http://www.cityofart.net/bship/ru_peresviet.html)


ZHODNOCENÍ
Třída Peresvět v mnohém odpovídala britským bitevním lodím třídy Swiftsure, které pro Palbu zpracoval kolega Jarl ZDE: http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=4703. Tato třída ale byla původně stavěná pro jiného zákazníka a to až v roce 1904. Tedy v době, kdy plavidla třídy Peresvět již válčila v rusko-japonské válce. Ideově pak Peresvět zřejmě vycházel z lodě HMS Centurion, která se začala stavět v roce 1890. V roce, kdy tato plavidla vznikla, ale již byla výkonnostně zastaralá. Podle mě to byl takový paskvil. Zřejmě ve snaze po finančních úsporách, tak vznikla plavidla, která byla mezičlánkem mezi pancéřovými křižníky s děly ráže 210 až 234mm a bitevními loděmi s 280-305mm. Ničivý účinek projektilu ráže 254mm se zdaleka nemohl vyrovnat nejčastěji používané ráži 305mm. V pancéřové ochraně a rychlosti pak nijak nepřevyšovala třída celosvětový standard. Dle mého názoru, když už chtělo Rusko šetřit, tak měla tato plavidla stavět max. pro Černomořskou flotilu. Zde bylo jejich námořním soupeřem slabé Turecko a tak by plavidla s těmito parametry našla na tomto moři své uplatnění. A to dokonce i v průběhu První světové války, kdy Turecko obdrželo německý bitevní křižník Goeben. Ten samozřejmě převyšoval všechna ruská plavidla v Černomoří jak v palebné síle, tak v rychlosti, ale na druhou stranu byl i jako bitevní křižník se slabším pancéřováním, více zranitelný.


Zdroje:
http://www.battleships-cruisers.co.uk/p ... #Peresviet
http://www.navweaps.com/Weapons/index_weapons.htm
Válečné lodě (2) – Vladimír Hynek a Petr Klučina – 1986
Válečné lodě (3) –Hynek, Klučina, Škňouřil – 1988
http://www.cityofart.net/bship/ru_peresviet.html
http://armoured.ru/index.php
http://www.warshipsww2.eu
http://www.navweaps.com
http://www.wikipedia.org
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4079
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Příspěvek od jarl »

Tato plavidla byla kompromisem mezi bitevní lodí a pancéřovým křižníkem, což v praxi znamenalo, že se pořádně nehodila ani k bitvě hlavních sil, ani k operacím na námořních komunikacích.

Co se té doplavby týče, tak se jednotliví ruští autoři příliš nerozcházejí. Berežnoj uvádí 6000 námořních mil, Malkov a Carkov 5610 mil u Peresvětu a Oslabji , zatímco u Pobědy 6080 (totéž uvádí i můj oblíbený Melnikov), Něnachov udává teoretickou doplavbu 6200 mil a totéž tvrdí i Taras.

Ještě bych doplnil že Suwo (Poběda) si počátkem první světové války docela zaválčil při obléhání pevnosti Čching-tao, které mnohokráte ostřeloval. Například 28. září 1914 vypálil na německé pozice 39 granátů ráže 254 mm a 29. října dokonce 55 projektilů.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Odpovědět

Zpět na „Rusko“