Ruské oslavy 60. výročí konce války
Napsal: 9/5/2005, 02:20
V ruské metropoli Moskvě se odehrají 9. května 1945 monumentální oslavy šedesátého výročí konce druhé světové války v Evropě. Bývalý Sovětský svaz měl největší podíl na porážce fašismu. Tento fakt je nezpochybnitelný. Ovšem chování Sovětského svazu po válce a dodnes vyvolává kontroverzní názory.
Dodnes je v samotném Rusku téma války pod ideologickým vlivem. Do Moskvy bylo pozváno 60 hlav států. Představitelé Litvy a Estonska váhají, zda jako představitelé zemí násilně připojených k SSSR mají do Moskvy jet.
Rovněž Polsko váhá se svou účastí, kritizuje Jaltskou konferenci. Díky Jaltě byly sice garantovány polské hranice na Odře a Nise a země získala nová území na severu a západě (na úkor Německa), ale ztratilo své území na východě (tajný dodatek k paktu Ribbentrop-Molotov zůstal v platnosti). Odpůrci polské účasti tvrdí, že by prezidentská delegace svou přítomností v Moskvě svým způsobem legalizovala ruské vysvětlování válečné historie a sovětskou imperiální politiku.
Polsko by si prý nikdy nemělo přestat připomínat, že 2. světová válka začala jako společná agrese nacistického Německa a Sovětského svazu na Polsko a další sousedy, která se nakonec rozšířila na celý svět. Naopak jiní si myslí, že ruské pozvání je třeba přijmout, protože půjde v první řadě o oslavu vítězství nad Hitlerem a nacismem.
Dva diktátoři, oba zcela bez skrupulí a oba posedlí světovládou, si v tajné doložce, kterou podepsali jejich ministři zahraničí Molotov a Ribbentrop, rozdělili Evropu a zavázali se k vzájemné pomoci. Než došlo v červnu 1941 k napadení Sovětského svazu nacistickým Německem, chovaly se oba státy jako vzorní spojenci. Ovšem i ostatní státy mají „máslo na hlavě“ a usnadňovaly Hitlerovi cestu k moci – Francie, Británie (Mnichovská zrada a jiné).
Národy západní Evropy, zejména Francie a Německo, vyvodily z katastrofy evropských dějin zásadní závěry. Konfrontaci jako základní mechanismus evropských vztahů nahradil proces usmíření. Druhá světová válka tak svým způsobem změnila z různých příčin, včetně hospodářských, staré pořádky. Zatímco v Rusku je 9. květen slaven jako den vítězství, je Evropskou unií vyhlášen jako den Evropy (náhodou?).
Moskva je ve dnech před velkými oslavami 9. května potažena rudožlutými barvami vítězství. Rusko slaví konec války podle neochvějné sovětské tradice. Ve vzpomínkách zůstává Stalin jako vítěz. Výsledkem toho je, že nacionalisté a komunisté ve Volgogradu žádají, aby se město znovu přejmenovalo na Stalingrad. Úspěšní zatím nejsou.
Ať už bylo obsazení pobaltských republik a Polska špatné či nikoliv, tak čistě z vojensko-strategického hlediska to byl ideální tah, nejenže se tyto státy nemohly stát potenciálním spojencem nacistického Německa, ale rovněž rozšířila bezpečnostní pásmo SSSR. Při pozdějším vývoji války to nepochybně sehrálo svoji roli.
Poté, co o anglo-američané po německé ofenzívě v Ardenách obnovili soudržnost západní fronty, následoval v lednu-únoru 1945 jejich pochod k Rýnu. Po ovládnutí Porýní Němci válku na západě v podstatě vzdali a soustředili se již jen na východní frontu a se západními spojenci hodlali uzavřít separátní mír. Ve stejné době zahájila sovětská vojska rozsáhlou sérii operací po celé délce východní a jihovýchodní fronty.
V lednu osvobodila mj. Varšavu a Krakov, na československém území Košice a Prešov, v únoru se zmocnila Budapešti, na sklonku března vstoupila do Rakouska, 4. 4. osvobodila Bratislavu, před polovinou dubna 1945 dobyla Vídeň a 26. 4. Brno. 16. dubna 1945 nastoupila Rudá armáda na berlínském směru k útoku na Berlín a 25. dubna se na Labi u německé Torgavy setkali sovětští a američtí vojáci východní a západní evropské fronty.
Ve dnech 7. května byla podepsána v Remeši, a opakovaně 8. května 1945 před Sověty (v platnost vstoupila 9. května 1945) v Karlshorstu u Berlína definitivní kapitulace nacistického Německa. 9. května dorazila do Prahy Rudá armáda a při likvidaci zbytků nacistických oddílů v Čechách padly ve dnech 11.-12. května 1945 u Příbrami údajně poslední výstřely druhé světové války v českých zemích a Evropě.
V Berlíně boje skončily 2. května. Hlavní štáb Rusů byl ve čtvrti Karlshorst v nepoškozených přízemních budovách vojenské školy, v jejímž důstojnickém kasinu byl akt kapitualce zorganizován. Hlavními protagonisty se tentokrát stali sovětský maršál Georgij Žukov a německý polní maršál Wilhelm Keitel. Přítomni byli i zástupci západních spojenců, americký generál Carl Spaatz, britský letecký maršál William Tedder a francouzský generál Jean de Lattre de Tassigny. Ti byli ale jen statisty v záplavě sovětských uniforem.
Časový posun se podobně jako v Remeši udál i zde. Nástup účastníků a podpisový akt začaly 8. května ve 23:01, protáhly se ale přes půlnoc a skončily 9. května v 0:16 hodin. V Kremlu bylo tou dobou už dokonce 2:16 hodin. Proto Američané uctívají konec války 7. května, Němci 8. května a Rusové 9. května. Úplně správné ale není ani jedno z těchto dat. Keitel sice předal spojencům "všechny ozbrojené síly nacházející se dosud pod německým velením", řada jednotek však bojovala dál.
Některé z fanatismu, jiné z naděje, že se ještě probojují do západního zajetí. Až kolem poloviny května definitivně utichly zbraně, ostatně stejně jen v Evropě. Druhá světová válka pokračovala ještě čtyři měsíce boji proti Japonsku a skončila až 2. září 1945 jeho kapitulací.
Moskva_9-kveten-1945.
Dodnes je v samotném Rusku téma války pod ideologickým vlivem. Do Moskvy bylo pozváno 60 hlav států. Představitelé Litvy a Estonska váhají, zda jako představitelé zemí násilně připojených k SSSR mají do Moskvy jet.
Rovněž Polsko váhá se svou účastí, kritizuje Jaltskou konferenci. Díky Jaltě byly sice garantovány polské hranice na Odře a Nise a země získala nová území na severu a západě (na úkor Německa), ale ztratilo své území na východě (tajný dodatek k paktu Ribbentrop-Molotov zůstal v platnosti). Odpůrci polské účasti tvrdí, že by prezidentská delegace svou přítomností v Moskvě svým způsobem legalizovala ruské vysvětlování válečné historie a sovětskou imperiální politiku.
Polsko by si prý nikdy nemělo přestat připomínat, že 2. světová válka začala jako společná agrese nacistického Německa a Sovětského svazu na Polsko a další sousedy, která se nakonec rozšířila na celý svět. Naopak jiní si myslí, že ruské pozvání je třeba přijmout, protože půjde v první řadě o oslavu vítězství nad Hitlerem a nacismem.
Dva diktátoři, oba zcela bez skrupulí a oba posedlí světovládou, si v tajné doložce, kterou podepsali jejich ministři zahraničí Molotov a Ribbentrop, rozdělili Evropu a zavázali se k vzájemné pomoci. Než došlo v červnu 1941 k napadení Sovětského svazu nacistickým Německem, chovaly se oba státy jako vzorní spojenci. Ovšem i ostatní státy mají „máslo na hlavě“ a usnadňovaly Hitlerovi cestu k moci – Francie, Británie (Mnichovská zrada a jiné).
Národy západní Evropy, zejména Francie a Německo, vyvodily z katastrofy evropských dějin zásadní závěry. Konfrontaci jako základní mechanismus evropských vztahů nahradil proces usmíření. Druhá světová válka tak svým způsobem změnila z různých příčin, včetně hospodářských, staré pořádky. Zatímco v Rusku je 9. květen slaven jako den vítězství, je Evropskou unií vyhlášen jako den Evropy (náhodou?).
Moskva je ve dnech před velkými oslavami 9. května potažena rudožlutými barvami vítězství. Rusko slaví konec války podle neochvějné sovětské tradice. Ve vzpomínkách zůstává Stalin jako vítěz. Výsledkem toho je, že nacionalisté a komunisté ve Volgogradu žádají, aby se město znovu přejmenovalo na Stalingrad. Úspěšní zatím nejsou.
Ať už bylo obsazení pobaltských republik a Polska špatné či nikoliv, tak čistě z vojensko-strategického hlediska to byl ideální tah, nejenže se tyto státy nemohly stát potenciálním spojencem nacistického Německa, ale rovněž rozšířila bezpečnostní pásmo SSSR. Při pozdějším vývoji války to nepochybně sehrálo svoji roli.
Poté, co o anglo-američané po německé ofenzívě v Ardenách obnovili soudržnost západní fronty, následoval v lednu-únoru 1945 jejich pochod k Rýnu. Po ovládnutí Porýní Němci válku na západě v podstatě vzdali a soustředili se již jen na východní frontu a se západními spojenci hodlali uzavřít separátní mír. Ve stejné době zahájila sovětská vojska rozsáhlou sérii operací po celé délce východní a jihovýchodní fronty.
V lednu osvobodila mj. Varšavu a Krakov, na československém území Košice a Prešov, v únoru se zmocnila Budapešti, na sklonku března vstoupila do Rakouska, 4. 4. osvobodila Bratislavu, před polovinou dubna 1945 dobyla Vídeň a 26. 4. Brno. 16. dubna 1945 nastoupila Rudá armáda na berlínském směru k útoku na Berlín a 25. dubna se na Labi u německé Torgavy setkali sovětští a američtí vojáci východní a západní evropské fronty.
Ve dnech 7. května byla podepsána v Remeši, a opakovaně 8. května 1945 před Sověty (v platnost vstoupila 9. května 1945) v Karlshorstu u Berlína definitivní kapitulace nacistického Německa. 9. května dorazila do Prahy Rudá armáda a při likvidaci zbytků nacistických oddílů v Čechách padly ve dnech 11.-12. května 1945 u Příbrami údajně poslední výstřely druhé světové války v českých zemích a Evropě.
V Berlíně boje skončily 2. května. Hlavní štáb Rusů byl ve čtvrti Karlshorst v nepoškozených přízemních budovách vojenské školy, v jejímž důstojnickém kasinu byl akt kapitualce zorganizován. Hlavními protagonisty se tentokrát stali sovětský maršál Georgij Žukov a německý polní maršál Wilhelm Keitel. Přítomni byli i zástupci západních spojenců, americký generál Carl Spaatz, britský letecký maršál William Tedder a francouzský generál Jean de Lattre de Tassigny. Ti byli ale jen statisty v záplavě sovětských uniforem.
Časový posun se podobně jako v Remeši udál i zde. Nástup účastníků a podpisový akt začaly 8. května ve 23:01, protáhly se ale přes půlnoc a skončily 9. května v 0:16 hodin. V Kremlu bylo tou dobou už dokonce 2:16 hodin. Proto Američané uctívají konec války 7. května, Němci 8. května a Rusové 9. května. Úplně správné ale není ani jedno z těchto dat. Keitel sice předal spojencům "všechny ozbrojené síly nacházející se dosud pod německým velením", řada jednotek však bojovala dál.
Některé z fanatismu, jiné z naděje, že se ještě probojují do západního zajetí. Až kolem poloviny května definitivně utichly zbraně, ostatně stejně jen v Evropě. Druhá světová válka pokračovala ještě čtyři měsíce boji proti Japonsku a skončila až 2. září 1945 jeho kapitulací.
Moskva_9-kveten-1945.
