Projekt bitevních lodí třídy NORMANDIE (1914)

Moderátor: jarl

Odpovědět
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Projekt bitevních lodí třídy NORMANDIE (1914)

Příspěvek od kacermiroslav »

Projekt bitevních lodí třídy NORMANDIE
FRANCIE
rok 1914

Obrázek
(zdroj: http://www.wikipedia.org)
Lodě ve třídě:
- BÉARN (1914 – 1920 – xxxx) dokončena jako letadlová loď
- NORMANDIE (1913 – 1914 – xxxx)
- FLANDRE (1913 – 1914 – xxxx)
- GASCOGNE (1913 – 1914 – xxxx)
- LANGUEDOC (1913 – 1916 – xxxx)

* Poznámka: žádné z plavidel této třídy nebylo nikdy dokončeno ve své původní podobě.


VÝVOJ
Málokterá ze světových námořních velmocí vstupovala do éry dreadnoughtů (tzv. all big guns – všechna velká děla) tak liknavým způsobem, jako Francie. Tento stát, který má přístup jak k vodám Atlantického oceánu, tak Středozemního moře a má tak strategickou polohu v rámci celé Evropy, v letech 1900 – 1913 investoval do svého námořního programu částku 580 Mio USD, tedy čtvrtou nejvyšší částku. Před zemí Eiffelovy věže, tak bylo Německo (733 Mio USD), USA (1.008 Mio USD) a „královna všech moří“ Velká Británie (1.491 Mio USD). Nicméně částka, kterou Francie do svých válečných lodí zdaleka neodpovídala bojové hodnotě postavených plavidel. Přestože byl přelomový HMS DREADNOUGHT na vodu v Anglii spuštěn již v roce 1905 a námořnictvo si jej mohlo převzít o rok později, Francie pokračovala dále ve stavbě svých lodí, která tato nová koncepce odsunula na druhou kolej. Dokončení tří jednotek třídy DÉMOCRATIE se dá ještě pochopit, protože se jednalo o rozestavěná plavidla (od roku 1903), která byla dokončena a zařazena do služby v roce 1908. Ale v případě početné třídy DANTON, která dala vzniknout hned šesti plavidlům, se dá těžko pochopit její realizace. Stavbě na této třídě byla totiž zahájena v roce 1907 a jednotlivá plavidla byla dokončena v průběhu roku 1911. Tou dobou již bylo ale zcela jasné, že koncepčně zastaralá plavidla nemají šanci se v boji střetnout s loděmi, které měli dvojnásobný počet těžkých děl a i v dalších ohledech třídu DANTON překonávali. Je jasné, že konstrukce nového typu plavidla zabere nějaký čas a že pro většinu z lodí této třídy byla část materiálu již ve výrobě. Tento předem shromážděný materiál se dal ale jistě použít i v jiné roli, nebo jej bylo možno zakomponovat do nových „dreadnoughtů“. Nic takového se ale nekonalo a tak Francie své první moderní bitevní lodě zkonstruovala až s třídou COURBET. Nicméně na stavbě této třídy se mohlo začít pracovat až poté, co skluzy a doky opustila plavidla třídy DANTON, která tak zbytečně blokovala výrobní prostory a kapacity. Na čtyřech bitevnících COURBET se tak mohlo začít pracovat až od roku 1910/1911. Tři plavidla byla dokončena v roce 1913 a poslední loď převzalo námořnictvo v srpnu 1914, tedy na poslední chvíli před vypuknutím bojů První světové války. A při tom možný rival ve vodách Středozemního moře, Rakousko-Uhersko mělo v té době ve službě již tři plavidla třídy VIRIBUS UNITIS, jejichž koncepce byla na vyšší úrovni, než v případě prvních francouzských dreadnoughtů (např. lépe rozložené dělostřelectvo, které umožňovalo vést boční palbu dvanácti hlavněmi, oproti deseti francouzským). Čtvrtá jednotka těchto Rakousko-Uherských plavidel, pak byla dokončována. Francie tak rozhodně na počátku Velké války, nemohla mluvit o dominantní pozici ve Středozemním moři. Pomyslnou misku vah tak na jednu, či druhou stranu mohla zváhnout Itálie, která byla součástí Trojspolku spolu s Německem a Rakousko-Uherskem, ale nakonec do války vstoupila proto svým spojencům, na straně Dohodových mocností (Velká Británie, Francie, Rusko). K tomu ale došlo až na jaře 1915, a tak v prvních měsících války musela situaci ve Přemoří zachraňovat Velká Británie, které zde na svých základnách na Maltě a v Alexandrii měla řadu plavidel, která měla za úkol Francouzům pomoci uzavřít Rakušany na jejich základnách v Jaderském moři.

Aby tedy Francie zváhla pomyslné misky vah ve svůj prospěch, zahájila v roce 1912 stavbu plavidel třídy BRETAGNE, které již své potencionální soupeře překonávala a to především výzbrojí v podobě děl ráže 340mm. Rakousko-Uhersko mělo na svých nejmodernějších lodích děla ráže 305mm. Je jasné, že projektil větší ráže více vážil a měl tak větší penetrační schopnost a ničivý účinek v cíli. Nicméně pořád i tato třída disponovala maximálně deseti děly hlavní ráže. S vyšší kadencí a větším počtem děl se tak Rakušanům v případě konfrontace mohlo podařit Francouze zaskočit. Tři plavidla třídy BRETAGNE pak Francie přebírala v letech 1915/1916.

Obrázek
(zdroj: http://www.wikipedia.org)


KONSTRUKCE a VÝSTROJ
Francouzskou nadvládu ve Středomoří pak měla znovu obnovit bitevní plavidla třídy NORMANDIE. Aby tak bylo možno dosáhnout, bylo potřeba zkonstruovat takové plavidlo, které by převýšilo tehdy stavěné, nebo projektované lodě u konkurentů. Toho bylo možno dosáhnout několika cestami. Francie si pak zvolila zcela originální řešení. Jejich zpravodaji dobře věděli, že Rakušané v roce 1911 spustili na vodu první dreadnought třídy VIRIBUS UNITIS s výzbrojí soustředěnou do čtyř třídělových věží. Další dvě plavidla pak Rakušané na vodu spustili v následujícím roce, poslední čtvrtou jednotku pak v roce 1914. Také nevypočitatelná Itálie stavěla lodě s třídělovými věžemi, zatímco Velká Británie a Německo dávali přednost umístění pouze dvou hlavní v jedné dělové věži. Itálie svůj první moderní dreadnought vybavený jako první loď na světě třídělovými věžemi DANTE ALIGHIERI začala stavět již v roce 1909, dokončila jej ale až v lednu 1913 a tak prvenství převzalo Rakousko-Uhersko. Na další třídě CONTE DI CAVOUR, která dokonce disponovala hned 13 děly ráže 305mm, začala Itálie pracovat v roce 1910 a všechna tři plavidla převzala ještě před začátkem války. A aby toho nebylo málo, v roce 1912 byla zahájena stavba dalších dvou jednotek třídy ANDREA DORIA, která měla rovněž ve výzbroji 13 děl hlavní ráže. Francie tak musela nejen eliminovat počet moderních lodí svých rivalů, ale také počet hlavní těžkých děl. Aby byla převaha jejich bitevních lodí jasná, rozhodli se zůstat u děl velké ráže 340mm (tzv. „superdreadnoughty“), která byla prvně použitá u třídy BRETAGNE a zároveň zvýšit jejich počet na dvanáct. V případě uspořádání do třídělových věží, by to ale znamenalo velký nárůst délky plavidla. Pokud by totiž byla děla umístěna stupňovitě, došlo by k posunu metacentra směrem nahoru a loď by pak mohla být nestabilní. Stejný problém řešili Italové u svých posledních dvou moderních tříd, kdy horní dělová věž nesla pouze dvě děla a nikoliv tři, jako spodní věže a věž uprostřed lodi. Proto měli tyto dvě třídy pouze třináct děl hlavní ráže. Navíc se jednalo o ráži 305mm, která byla lehčí. Francouzi tedy byli nuceni jít jinou cestou, a zvolit vícehlavňové uspořádání věží, které by leželi na hlavní palubě. Čtyři dělové věže po třech hlavních by ale znamenali výrazně delší trup, což logicky vedlo ke zvýšením finančních nákladů. Francouzští konstruktéři se tak rozhodli zvýšit počet děl v jedné dělové věži hned na čtyři. Tím by plavidla nové třídy potřebovala pouze tři dělové věže, čímž by byly zajištěná rozumná délka plavidla při schopnosti vést palbu v ose hned ze čtyř děl. Také metacentrum lodi by zůstalo zachováno v rozumných hodnotách. Určitým rizikem tak pouze zůstala schopnost přežití v bojových podmínkách. Teoreticky by totiž k vyřazení stačili tři zásahy (po jednom do každé dělové věže). Nicméně konstruktéři toto riziko zvážili a vzali v potaz v porovnání s rakouskými a italskými loděmi, u kterých k jejich vyřazení z boje stačili teoreticky čtyři zásahy. Aby se přeci jenom toto riziko snížilo, bylo rozhodnuto vybavit dělové věže pancéřovou přepážku, která tak věž rozdělila na dvě poloviny. Tím mělo být riziko vyřazení hned všech čtyř hlavní v jedné věži jediným projektilem, eliminováno. Proto při pohledu na nákresy lodí, je mezi děly vidět výrazná mezera v jejich uspořádání.

V porovnání se stavěnou třídou BRETAGNE došlo k nárůstu délky o pouhých deset metrů na celkových 176,6 m (na úrovni hladiny 175,6 m) při zachování stejné šířky 27 m. Konstrukční výtlak pak lehce vzrostl na 25.230 t, při ponoru 8,65 m. Všechny tři dělové věže leželi v ose plavidla tak, že věž „A“ byla na zvýšené přídí (odstranilo se tak kromě jiného riziko zalévání věže vodou v nepříznivých podmínkách), na o něco nižší úrovní ležela ve středu věž „B“ a na snížené zádi ležela věž „C“. Nestejná výška všech tří věží mohla do určité míry zhoršovat míření a přesnost střelby. Jediný bojový stěžen se nalézal zhruba v polovině lodi za druhým komínem.

Pohonná jednotka se skládala z 21 až 28 parních kotlů, přičemž 21 kotlů měla plavidla Béarn (typ kotlů Niclausse), Gascogne (typ kotlů Guyot) a Normandie (typ kotlů Guyot). Lodě Flandre a Languedoc používali kotle typu Belleville. Poněkud se divím, že Francouzi zkonstruovali co loď, to originál co se pohonu týče. Určitě to muselo přinášet problémy s údržbou, zaškolením obsluhy, objednáváním náhradních dílů atd. Výkon kotlů se přenášel na parní turbíny (opět co loď to originál) a na lodní hřídele, vrtule. Každá loď měla čtyři lodní vrtule, vnější pár byl poháněn pístovými čtyřválcovými parními trojčinnými expanzivními stroji, vnitřní dvěma sestavami Parsonových turbín (Flandre a Normandie). A stejně jako v případě kotlů, i zde se vybavení lodě od lodě lišilo. Béarn používal na každou lodní hřídel po jedné sestavě Parsonových turbín, což jednotce dávalo celkový výkon 32.000 koňských sil a maximální rychlost 21 uzlů (38,9 km/h). Gascogne měla stejné uspořádání jako Flandre ale s tím rozdílem, že používala turbíny typu Rateau Bretagne. U lodi Languedoc se počítalo s dvěma turbínami typu Schneider Zoelly. Kromě jednotky Béarn dosahoval výkon u všech ostatních pouze 16.000 koňských sil, ale přesto měli podle konstruktérů dosáhnout rychlosti 21 uzlů při stejné spotřebě paliva a dojezdu. Pro každou loď se počítalo s nákladem až 2.700 tun uhlí umístěných v uhlových bunkrech a dále 300 tun nafty. Ta se používala pro krátkodobé zvýšení výkonu kotlů, když se jimi postřikovalo uhlí na roštech. V případě plavby ekonomickou 12 uzlovou rychlostí byl dojezd vypočten na 6.500 námořních mil (cca 12.000 km). Pokud by loď plula svou maximální rychlostí 21 uzlů (někdy je uváděno i 21,5 uzlů), vydržela by jí zásoba pohonných hmot na 1.800 námořních mil (cca 3.300 km). Spaliny z kotlů odváděli dva mohutné komíny. Za druhým z nich byl umístěn bojový stěžen, což nebylo zrovna šťastné řešení, protože kouř z obou komínů šel přímo na něj. Posádku v mírové době mělo tvořit 1.200 mužů, v bojových podmínkách až 1.480.


PANCÉŘOVÁNÍ
Hlavní pancéřový pás se táhl po prakticky celé délce a nekryl pouze měkkou část na zádi v místech kormidel. Ve středu lodi byl silný 300-318mm, směrem ke koncům lodi se zeslaboval na 178mm. Nad tímto pásem se nacházel další 178mm pancéř, který ale začínal na úrovní přední dělové věže a končil za zadními kasematami středních děl. Na něj navazoval další pás, který již sahal na hlavní dělovou palubu a kryl délku lodi od věže „A“ po věž „B“. Chránil tak kromě jiného šest kasemat středních děl umístěných v tomto prostoru. Barbety děl kryl 284mm silný pancéř a děla hlavní ráže 250-350mm. Kasematy středních děl krylo pancéřování v rozsahu 160-180mm. Velitelskou věž pak na nejvíce exponovaných místech chránilo 300mm oceli. Proti horizontálně dopadajícím granátům měla být loď chráněna hned dvěma pancéřovými palubami. Každá z nich měla 50mm ale na nejvíce exponovaných místech nad kotelnami, strojovnou a muničními sklady měla být horní zesílená na 70mm.

Obrázek
Rozložení pancéřové ochrany (zdroj: http://www.wikipedia.org)


VÝZBROJ
Hlavní výzbroj, jak již bylo několikrát řečeno, představovala děla ráže 340 mm/45 (13.4") Model 1912 ve třech čtyřdělových věžích. Do výzbroje byla 340mm děla zařazena v roce 1912 při stavbě lodí třídy BRETAGNE. Drážkovaná hlaveň (102 závitů 1,9x7,5mm) o celkové délce 16,115m vážila 65,89 tun, komora měla objem 256,4 dm3. K palbě se používal APC projektil M1912 o hmotnosti 555 kg, nebo HE 15A projektil o hmotnosti 465 kg s kadencí dvou ran za minutu. Výmetná složka u obou typů projektilů pak dosahovala hmotnosti 153,5 kg (celkem ve čtyřech balících) a pracovní tlak dosahoval hodnoty 2.800 kg/cm2. Celkem bylo pro každou z dvanácti hlavní na loď nakládáno 100 nábojů o výšce 125,8 cm (APC M1912), tedy o výšce jako dítě v předškolním věku, což představovalo vezenou zátěž o hmotnosti téměř 850 tun (849,96 t). Muniční sklady bylo možno v případě potřeby zatopit během pěti minut. Životnost hlavně byla kolem 250 výstřelů. Dostřel při elevaci 12° (deprese 5°) byl pouhých 14.500 m, což byla elevace běžná u starších francouzských plavidel, která ale nedostačovala na vedení jak námořního boje, tak především k podpoře pozemních vojsk. Třída Normandie na tom již měla být snad lépe (u třídy BRETAGNE se postupně od roku 1916-1917 zvyšovala elevace na 18° a později během dvacátých let až na 23° - dostřel 26.600 m s modernějším projektilem M1924 AP). Při elevaci 18° a počáteční rychlosti střely 794 m/s (u projektilu HE15A – 893 m/s) se dostřel zvýšil na 18.000 m při použití 555 kg munice M1912 AP. Pokud byla tato zbraň použitá u pobřežního dělostřelectva, mohla být elevace zvýšená až na 47,5° a dostřel pak činil 35.432 metrů (projektil M1924 AP). Stranový odměr přední a zadní věže měl hodnotu -150/+150°. Střední věž pak jen od 30 do 150° na každou stranu.

Obrázek
(zdroj: http://s11.invisionfree.com/shipbucket/ar/t2872.htm)

Střední dělostřelectvo se skládalo z 24 děl ráže 138.6 mm/55 (5.46") Model 1910, která byla již použita u lodí tříd COURBET a BRETAGNE. Všechna děla byla umístěná v samostatných kasematách (stranový odměr +80/-80°) tak, že dvanáct děl mířilo na každý bok. První tři děla se nacházela v nástavbě na hlavní palubě. Na této nástavbě pak byla umístěna první dělová věž hlavní baterie. Další trojice byla umístěna na úrovní prvního komínu a další na úrovní druhého. Poslední trojice se pak nacházela pod třetí hlavní dělovou věží tak, že mezi prvním a druhým dělem byl volný prostor o průměru barbety hlavní věže nad nimi. Z hlavně o délce 7,623m a váze 5,3 tuny se vystřelovali projektily o hmotnosti 31,5 kg (HE) a 39,5 kg (SAP), se kterými se manipulovalo ručně. Kadence tak závisela na sehranosti obsluhy. Teoretická palba tak byla 5-6 ran za minutu. V každém případě to měla ale obsluha lehčí než u Britů či Němců, kde projektil ráže 150-152mm vážil 45 kg a více. Projektil opouštěl hlaveň rychlostí 790 m/s (SAP) případně 840 m/s (HE). K tomu se používala výmetná složka o hmotnosti 10,4 kg (BM9), případně catridge těžké 23,62 kg. Pracovní tlak v hlavní dosahoval 2.380 kg/cm2 při SAP munici a 2.000 kg/cm2 při HE. Samotný náboj SAP měl výšku 70,7cm a HE 58,72 cm. Při 25° elevaci byl dostřel SAP projektilem 16.100 m, při použití lehčího HE projektilu poklesl dostřel na 15.100 m. Nicméně u starších bitevních tříd, kde byla tato děla použita, byla elevace pouze -7/+15°. Dostřel pak byl na tehdejší poměry podprůměrný a později byl zvýšen na výše uvedených 25°. V případě třídy Normandie by se tak snad Francouzi rozhodli instalovat děla již s vyšší elevací. Muniční sklady počítali pojmout 275 ks nábojů na každou hlaveň. Bez výmetné složky to znamenalo vést zátěž o hmotnosti více jak 260 tun (tedy pokud by se nakládala jen SAP munice.

Těžké a střední dělostřelectvo doplňovalo šest rychlopalných děl ráže 47mm. Ta se používala především v boji proti ponorkám a rychle plujícím torpédovým člunům. Dělovou výzbroj doplňovalo šest torpédometů ráže 450mm. Bohužel se mi nepodařilo dohledat jejich rozmístění, ale předpokládám, že všechny torpédomety byly plánovány jako podhladinové s tím, že na každém boku byla jedna dvojice a po jednom na přídi a zádi. Zřejmě se jednalo o model 45 cm (17.7") M12D, Toulon o délce 5,75 m a hmotnosti 1.012 kg. Výbušná hlavice obsahovala 145 kg TNT a při rychlosti 28 uzlů byl účinný dostřel až 8.000 m.

Hmotnost boční salvy:
12 x 340 mm = 6.660 kg
12 x 138,6 mm = 474 kg
Celkem: 7.134 kg

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------
TTD - bitevní lodě třídy NORMANDIE
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------
* Země původu: Francie
* Délka: 176,6 m
* Šířka: 27,0 m
* Ponor: 8,65 m
* Výtlak standardní: 25.230 t
* Výtlak plný:
* Výzbroj: 12x340 (3xIV), 24x138,6mm (24xI), 6x47mm (6xI), 6xTT 450 mm
* Pancéř paluba: 50+50 mm
* Pancéř dělostřelecká věž: 250-350mm
* Pancéř velitelská věž: 300 mm
* Pancéř boky: 300-318 mm
* Pohonná jednotka: 21 nebo 28 kotlů, 4 parní turbíny
* Výkon strojů: 16.000 až 36.000 koňských sil (podle typu)
* Vezená zásoba paliva: 2.700 tun uhlí a 300 tun nafty
* Rychlost: 21 uzlů
* Dojezd: 6.500 námořních mil (12.000 km) při 12 uzlové rychlosti
* Posádka: 1.200 - 1.480 mužů

Obrázek
(zdroj: http://www.wikipedia.org)

Autorizace projektu byla francouzským námořnictvem provedena 30. března 1912 s tím, že se počítalo se zahájením stavby čtyř jednotek v roce 1912/1913. Pátá jednotka (Béarn) byla dodatečně autorizována ke stavbě v prosinci 1913 s tím, že čtyři jednotky mohou být stále ve službě a tato pátá jednotka měla sloužit jako záložní. V době zahájení stavby se u kolegů za kanálem stavěla třída moderních superdreadnoughtů IRON DUKE, která sice měla jen deset děl, ale větší ráže 343 mm (projektil vážil 574,5 kg). Normandie tak váhou své boční salvy své britské kolegy o téměř jednu tunu překonávala. Na rozdíl od nich ale používala menší děla střední ráže.

Práce na prvních dvou lodích byla zahájená 18. dubna 1913, přičemž Normandie byla stavěna v Arsenal de Loire (St.Nazaire) a Languedoc v F.et Ch de la Gironde (FC de la Gironde Bordeaux). Dne 1.řijna 1913 se začalo se stavbou dalších dvou jednotek. Flandre byla stavěna v Arsenal de Brest a druhá (Gascogne) v Arsenal de Lorient. Jako poslední se začala stavět v Le Havru u Forges & Ch. De la Med La Seyne (Société Nouvelle des Forges et Chantiers de la Méditerranée, La Seyne) loď Béarn (10.ledna 1914). O pár měsíců v létě 1914 pak vypukla První sěvtová válka a Francie musela na pozemních bojištích bojovat boj o své přežití. Přesto se podařilo na vodu ještě v roce 1914 spustit hned tři plavidla. Jako první se tohoto slavnostního aktu dočkala Gascogne dne 20.září. V říjnu jí následovala Normandie (19.10.) a Flandre (20.10.). Poté se stavba na dalších jednotkách zpožďovala, jak válka přecházela v zákopovou, která odčerpávala další a další lidské i materiálové zdroje. Languedoc tak byla na vodu spuštěna až 1.května 1916 a poslední Béarn se toho za války již nedočkala. Ta ale nakonec jako jediná byla dokončená, i když v úplně jiné podobě, než jak bylo původně zamýšleno. V dubnu 1920 byla Béarn spuštěna na vodu a o sedm let později dokončena jako první francouzská letadlová loď. V této roli se dočkala i bojů Druhé světové války, kdy byla v červnu 1940 po napadení Francie Němci, internována Brity na Martiniku. Dne 30.června 1943 byla navrácena vojsku Svobodných Francouzů a ve službách Francie sloužila až do let hluboko po válce. Dne 31.března 1967 byla ze stavu francouzského námořnictva vyřazena.

Obrázek
Letadlová loď Béarn (zdroj: http://www.wikipedia.org)

Po ukončení bojů První světové války se uvažovalo o dostavbě všech plavidel. Ta ale měla již být modifikována na základě zkušeností z právě ukončené války. Modernizace se měla především týkat pohonné jednotky, kde se uvažovalo o rychlosti 24 až 25 uzlů (Béarn). Také se zvažovala výměna výzbroje za děla ráže 381mm. Nakonec ale Němci v roce 1919 na Britských základnách své loďstvo potopily, Italové zrušili svou rozestavěnou třídu FRANCESCO CARACCIOLO a Rakousko-Uhersko již neexistovalo. Tudíž hrozba pro Francii pominula a tak nebylo potřeba nákladným finančním obnosem lodě dokončovat, když válkou zničená země potřebovala investovat peníze do mírových odvětví. Proto Francie neměla v tomto bodu žádné velké potíže podepsat odzbrojovací námořní mírovou smlouvu ve Washingtonu (1922).

Na základě Washingtonské smlouvy byla ostatní nedokončená plavidla roku 1925 rozebrána na šrot. Část výstrojního materiálu, která byla během stavby shromážděna, byla použitá k jiným účelům. Například kotle se použili při stavbě menších námořních plavidel (torpédoborců), těžká děla byla upravena k pozemním účelům jak u pobřežního dělostřelectva, tak i na železniční podvozky. Šest těchto 340mm děl bylo ještě v roce 1940 mobilizováno proti Německému útoku na Francii. Část děl pak byla připravená v rezervě jako náhradní pro lodě třídy BRETAGNE.


ZHODNOCENÍ
Třída Normandie se svými čtyřdělovými věžemi byla rozhodně zajímavým výsledkem francouzské námořní konstrukční školy. Na relativně malé ploše se tak podařilo vměstnat hned dvanáct děl těžké ráže, přičemž obdobná zahraniční plavidla k tomu potřebovala větší rozměry, což v bojových podmínkách znamenalo snadnější cíl. Tato koncepce se ostatně měla realizovat i ve stavbě další třídy LYON, která měla mít dokonce hned šestnáct děl. Francie se této myšlenky držela i ve třicátých letech, kdy zkonstruovala bitevní křižníky DUNKERQUE a lodě třídy RICHELIEU, kde v obou případech soustředila děla do čtyřdělových věží. Také britská třída bitevních lodí KING GEORGE V., která byla dokončována již v průběhu Druhé světové války, se nechala touto koncepcí inspirovat. Nicméně na druhou stranu pancéřování bylo na úrovni standardu té doby a rychlost spíše podprůměrná. Také bych viděl jako nedostatek absenci většího počtu rychlopalných děl malé ráže proti útokům torpédových člunů, torpédovek a torpédoborců. Šest děl ráže 47mm tuto ochranu nedokázalo zajistit. Jen pro srovnání, rakousko-uherská třída ERSATZ MONARCH měla mít hned dvě desítky děl ráže 90mm. A pokud zůstaneme u Rakušanů, tak i jejich deset děl ráže 350mm u této plánované třídy byl dostatečný počet a navíc projektil o hmotnosti 700kg měl daleko větší penetrační účinek i ničivý účinek v cíli. A rozměrově ERSATZ MONARCH odpovídal NORMANDII. Když se pak podíváme k Italům, tak jejich třída FRANCESCO CARACCIOLO bylo úplně jiné kafe. Už se jednalo o loď s výzbrojí 381mm a konstrukční rychlostí 28 uzlů. V těchto ohledech tedy ve stejné době stavěná třída NORMANDIE ničím oslnivým nebyla. Také bych viděl jako nevýhodu elevaci děl hlavní i střední ráže. I po zvýšení se pořád jednalo o podprůměrný dostřel. Pokud by měli plnit podporu pozemním jednotkám a střílet přes nějakou větší vyvýšeninu, tak to byl pro ně neřešitelný problém, nehledě na samotném dostřelu. Jen pro představu Italové měli dostřel 20 km a Rakušané se svými 350mm děly dokonce 25 km. O potížích s umístěním děl hlavní ráže v nestejné výšce jsem mluvil již dříve.

I přes všechny negativa, která jsem na adresu třídy NORMANDIE napsal, by se jednalo o jednotky, s jejichž bojovou hodnotou by se muselo počítat a pokud by byly dostavěny, tak by v meziválečném období zcela jistě prodělali modernizaci, která by jejich hodnotu výrazně zvýšila. Konečné rozhodnutí sešrotovat je, ale nakonec hodnotím jako nejlepší. Ostatně Francie měla v meziválečném období zcela jiné starosti, než udržovat nebo modernizovat rychle stárnoucí plavidla.

Obrázek
(zdroj: http://www.wikipedia.org)


Zdroje:
Hynek, Klučina, Škňouřil – Válečné lodě (3) – Praha 1988
http://battleships.ru/warships/fiandre_ ... alkov.html
http://www.warshipsww2.eu
http://www.wikipedia.org
http://www.palba.cz
Naposledy upravil(a) kacermiroslav dne 21/7/2011, 16:53, celkem upraveno 2 x.
ObrázekObrázekObrázek
Vladimír
nadpraporčík
nadpraporčík
Příspěvky: 486
Registrován: 9/7/2010, 10:34

Příspěvek od Vladimír »

Jak vypadalo porovnání francouzských 340 mm děl a škodováckých 305 mm na třidě Viribus Unitas z hlediska dostřelu, kadence a přesnosti?
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Podle www.navweaps.com byla kadence 3 rány během první minuty a pak 1 až 2 rány každou minutu. Děla 30.5 cm/45 (12") K10 měla při max elevaci na lodích (20°) dostřel 20.000 m při použití AP 450 kg těžkého projektilu. Přesnost střelby se nedá nějak jednoznančně určit. Tu ovlivňovalo příliš mnoho faktorů.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4079
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Příspěvek od jarl »

Díval jsem se do příslušné literatury na to umístění torpédometů a opravdu byly všechny namontované pod úrovní hladiny. Nějak se mi ale nezdá to označení lehkých děl jako výzbroj na odrážení útoků torpédových plavidel. Nebyla ta rychlopalná děla ráže 47 mm spíše protiletadlová, jak to uvádí Jaroslav Hrbek v druhém díle své pantalogie Velká válka na moři?

Našel jsem ještě zajímavý obrázek projektu nějaké francouzské bitevní lodě, kde je vidět, že zdejší konstrukteří zvažovali i možnost umístit ty čtyřdělové věže do superpozice.

Obrázek
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
Horny
podpraporčík
podpraporčík
Příspěvky: 263
Registrován: 31/12/2010, 23:17
Bydliště: terra ignorata

Příspěvek od Horny »

Díky za výborný článek. Když už jsme u zrušení třídy Normandie po první světové válce, mohu se jen podivit, že si frantíci jako malou náplast neponechali SMS Prinz Eugen. Za druhé světové by byl určitě platnější než třída Courbet...
Obrázek

Star Trek
* 1965
+ 2009
Bublifuk
praporčík
praporčík
Příspěvky: 353
Registrován: 2/9/2008, 16:20
Bydliště: Praha

Příspěvek od Bublifuk »

Horny: Pokud se nemýlím, tak nemohli. Byla to součást dohod mezi vítěznými mocnostmi, že ex-RU bitební lodě nebudou užívány jako aktivní součást bitevních flotil, pouze ke zkušebním účelům apod. Ale ještě si to ověřím.
Obrázek

Nemůžeš tvrdit, že civilizace nezaznamenává určitý pokrok, neboť v každé další válce Tě zabijí novým způsobem.
W.Rogers
sahidko
štábní praporčík
štábní praporčík
Příspěvky: 587
Registrován: 26/7/2010, 20:07

Příspěvek od sahidko »

Jarl: Francúzi si s tým ťažkú hlavu naozaj nerobili. Nasledujúca trieda Lyon mala niesť dokonca štyri štvordelové veže - jednu na prednej palube, druhú medzi komínmi a zvyšné dve na zadnej palube (z toho jedna v superpozícii). Niekde som tiež čítal, že pri triede Normandia sa uvažovalo o ich dokončení ako bitevných krížnikov so šiestimi 430 mm delami a rýchlosťou 32 uzlov.
Uživatelský avatar
Scrat
podporučík
podporučík
Příspěvky: 683
Registrován: 1/8/2009, 12:06

Příspěvek od Scrat »

O faktu že by čtyři dělové věže výrazně prodloužily trup jak se snaží nastínit autor bych celkem pochyboval. Například americké dreadnoughty třídy Arkansas disponovaly při délce cca 171 metrů dokonce šesti věžemi v ose plavidla a třída Nevada čtyřmi věžemi s podstatně těžšími 14'' děly při ± stejné délce. Použití menšího počtu věží mělo spíš výhodu v nutnosti chránit pancířem menší plochu, ubyde hmotnost jedné dělové věže s masivní barbetou a muničními sklady. Naopak se zvyšuje riziko vyřazení většího počtu děl jedním náhodným zásahem.
......došlo by k posunu metacentra směrem nahoru a loď by pak mohla být nestabilní......
......Také těžiště lodi by zůstalo zachováno v rozumných hodnotách......
Tak těžiště nebo metacentrum? On je v tom totiž dost podstatný rozdíl.

scrat
All great things are simple, and many can be expressed in single words: freedom, justice, honor, duty, mercy, hope.
Winston Leonard Spencer-Churchill
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5849
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Příspěvek od Polarfox »

Když jsem kdysi o tom smolil článeček na stránky, tak mě zaujalo mimo jiné to, že Britové je snad i chtěli koupit :) (hodím to sem neupravené, jsem línej tvor :D):

"V tu dobu už byly v dosti rozpracovaném stavu, všechny až na Béarn byly spuštěny na vodu, aby byly uvolněny skluzy pro potřebnější lodě a práce se na nich zastavily. Nepředpokládalo se, že válka bude trvat dlouho a materiál pro rozestavěné bitevní lodi měl být uložen a neměl být používán k jiným účelům. Ale válka se protahovala, momentální potřeby byly zcela jinde a lodi pomalu rezivěly v loděnicích.

V prosinci 1917 oslovila Francouze britská admiralita s návrhem, že odkoupí 4 nejvíce rozestavěné lodě a dokončí je dle vlastního projektu, neboť Britové předkládali, že bude levnější upravit a dokončit rozestavěné lodě než spustit na vodu zcela nové. Francouzská strana nebyla proti, ale zcela specifický design těchto bitevních lodí tomu zabránil - Francouzi upozornili, že přestavět je do konvenčnější podoby by bylo velmi obtížné, což Britové pak následně uznali. Francouzský průmysl neměl sílu k dokončení lodí a tak z nabídky sešlo. Škoda, bylo by rozhodně zajímavé vidět co by z tohoto plánu vzešlo, kdyby byl realizován.

Ihned po skončení války, ještě v roce 1918 se začalo jednat o obnovení přerušné stavby, ale do konstrukce lodí měly být zakomponovány zkušenosti z právě proběhlé války. Bylo požadováno silnější pancéřování a rychlost 28 uzlů, ale objevil se stejný problém jako před válkou, velikost doků. Takto upravené lodi by musely být o hodně větší a tak se velení námořnictva spokojilo s menším spektrem úprav. Měla být zvýšena elevace děl, zlepšena protitorpédová ochrana, zesílen pancíř paluby a pevné torpédomety vyměněny za 6 pohyblivých.

Protože Němci za války ukořistili věže s děly připravenými pro Gascogne a použili je namontovaná na železničním podvozku, byla děla objednaná pro Béarn předisponována ke Gascogne a Béarn měl být buď dokončen dle stejného projektu s nově objednanými věžemi nebo jako letadlová loď či s dvoudělovými věžemi pro vyvíjená 400mm děla. Vyhrála varianta přestavby na letadlovou loď (a jediný Béarn tak nakonec vyplul na oceán, ale to bych předbíhal).

Ale brzy přišlo vystřízlivění i na francouzské admirály a jejich plány. Tvrdá poválečná realita, kdy nebyly prostředky na dokončení a země se musela vzpamatovat z uplynulého konfliktu, zpečetila osud lodí. Stejné problémy měli i sousední Italové se svou třídou Francesco Caracciolo a když podali ujištění, že dokončí maximálně jednu, ale spíš žádnou z plánovaných lodí, Francouzi na dostavbu rezignovali. V plánu rozvoje floty z roku 1920 bylo zahrnuto již jen dokončení Béarn jako letadlové lodi a dva roky na to byla stavba oficiálně zrušena. Rozebírány byly někdy okolo roku 1925. Předtím jich ještě ovšem Francouzi chytře využili při jednáních na Washingtonské námořní konferenci, kdy je naoko obětovali a docílili díky tomu několika ústupků :)"

Neví někdo něco bližšího o tom zvažovaném odkupu?
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Scrat píše:O faktu že by čtyři dělové věže výrazně prodloužily trup jak se snaží nastínit autor bych celkem pochyboval. Například americké dreadnoughty třídy Arkansas disponovaly při délce cca 171 metrů dokonce šesti věžemi v ose plavidla a třída Nevada čtyřmi věžemi s podstatně těžšími 14'' děly při ± stejné délce. Použití menšího počtu věží mělo spíš výhodu v nutnosti chránit pancířem menší plochu, ubyde hmotnost jedné dělové věže s masivní barbetou a muničními sklady. Naopak se zvyšuje riziko vyřazení většího počtu děl jedním náhodným zásahem.

Tak těžiště nebo metacentrum? On je v tom totiž dost podstatný rozdíl.

scrat
Co se těžiště a metacentra týče, tak obě veličiny mají vliv na plování těles. Lépe řečeno jejich vzájemná poloha. To spíše vyslětluji pro další diskutující, kdyby se o to někdo zajímal.


Ohledně amerických bitevních lodí např. třídy NEVADA (d=178m), PENNSYLVANIA (d=185m), NEW YORK (d=175m). Máš pravdu, že jejich 356mm děla v počtu deseti kusů i počet věží byl větší, než u NORMANDIE, ale Amíci již od samého počátku konstrukce svých dreadnoughtů šli správnou cestou, tedy volbou umístění věží ve vzestupné verzi. Mimochodem už lodě třídy SOUTH DAKOTA (BB26, BB27) z roku 1906 (zahájení stavby) nesly toto nejlepší umístění věží. Pokud by jsi ale rozložil věžě za sebe, tak logicky naroste délka o cca 20 m (délka 356mm hlavně byla 16m). Samozřejmě máš pravdu, že s tím by bylo logicky potřeba chránit delší část trupu. Nicméně NORMANDIE toto uspořádání věží nepoužila mimo jiné z důvodu, že by došlo k posunu metacentra i těžiště. Stejný problém řešili Italové a Rakušané o svých dreadnoughtů, když v horní věži ubrali po jedné hlavni. Jen pro představu, italská třídělová věž s děly ráže 305mm vážila 670 t a dvoudělová již "jen" kolem 500 tun. Jen samotná jedna hlaveň vážila 62,5 t. Bohužel jsem nikde nedohledal, kolik vážila jedna věž z NORMANDIE, ale pro určitou představu jsem se díval na Britskou třídu KING GEORGE V. (1940), kde čtyřdělová věž s 356 děly vážila 1.582 t. Francouzské provedení u NORMANDIE by tak bylo zřejmě o něco lehčí. Odhaduju něco mezi 1.200-1.300 t. Umístit je ale nad sebe (i kdyby se mělo jen jednat o třídělové věže pro všechny), to si myslím by skutečně udělalo velký problém s posunem těžiště i metacentra. Ostatně i Britové v roce 1940 řešili stejný problém a proto horní věž nesla jen dvě 356mm děla. Věž pak vážila výrazně méně (915 t).
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Alfik
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4161
Registrován: 16/9/2008, 19:23
Bydliště: Jeseník

Příspěvek od Alfik »

Když se změní poloha těžiště tak je to proto že se změnila celková hmotnost a/nebo její rozmístění. To znamená že se automaticky změnil též ponor a tvar ponořené části lodi, a to znamená změnu polohy metacentra. A to znamená změnu vzájemného vztahu poloh těžiště a metacentra.
Věta je tedy správná leč zjednodušená, avšak pro popis problému zcela postačuje.
Uvědomme si totiž že nemusí dojít je změně polohy ve smyslu zvýšení /snížení (problém Vasy na nějž doslova "dojela") ale pro rychlost a obratnost lodi má též nemalý význam to, aby byla zachována stabilita podélná, tedy aby se např. těžiště neposunulo příliš dopředu nebo dozadu.
Takže bych větu považoval za dostatečně vysvětlující, a pokud se někdo zeptá, je tu dost lidí kteří mohou v diskusi odpovědět na to co je to těžiště, metacentrum, a co dělá jejich vzájemná poloha.
"Zapomněli jste na syny Vorvénovy. Ztratili jste Greptrovo kladivo. Vás nikdo mstít nebude." Dr. Lazarus
sahidko
štábní praporčík
štábní praporčík
Příspěvky: 587
Registrován: 26/7/2010, 20:07

Příspěvek od sahidko »

kacermiroslav píše: Britskou třídu KING GEORGE V. (1940), kde čtyřdělová věž s 356 děly vážila 1.582 t. Francouzské provedení u NORMANDIE by tak bylo zřejmě o něco lehčí. Odhaduju něco mezi 1.200-1.300 t. Umístit je ale nad sebe (i kdyby se mělo jen jednat o třídělové věže pro všechny), to si myslím by skutečně udělalo velký problém s posunem těžiště i metacentra. Ostatně i Britové v roce 1940 řešili stejný problém a proto horní věž nesla jen dvě 356mm děla. Věž pak vážila výrazně méně (915 t).
Podľa toho čo som čítal, tak dvojdelovú vežu Briti zvolili preto, aby ušetrenú váhu bolo možné použiť na posilnenie pancierovej ochrany.
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

To je pravda. Původně měla mít tato plavidla ve výzbroji dvanáct děl ráže 356mm, což btw odpovídalo hmotnosti boční salvy z 8 děl ráže 406mm (plus mínus nějaké to kilo). Nakonec ale z výše uvedených důvodu rozhodli horní věž vyrobit v dvoudělové verzi. Ušetřený materiál se použil na boční pancíř a palubu. Tato třída tak měla boky chráněné až 380mm a palubu 152mm pancířem. Samozřejmě vzhledem u umístění (paluba a boky na čáře ponoru) došlo i ke změně metacentra a těžiště.

To už se ale trošku dostáváme od úvodního tématu.
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Námořnictvo Francie“